6 C 15/2018-477

Rubrum

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Mydlou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], [obec] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa], [obec] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně: částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce ve výši [částka].

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Rakovníku částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Rakovníku částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8% ročně jdoucím od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalobci vznikla škoda ve výši [částka], a to prováděním účetní agendy pro žalobce, kterému vznikla škoda, neboť na straně žalované došlo k chybě ohledně zpracování období let 2012 – 2014. Proběhla kontrola ze strany Finančního úřadu [obec], která zjistila nedostatky vyplývající mimo jiné z toho, že část účtovaných pronájmů z nemovitostí byla realizována bez DPH a část s DPH a pro daňové účely byl k tomuto stanoven koeficient, který vypočetla žalovaná. Finanční úřad však provedl výpočet jiný, stanovil koeficient jiný, kdy původní údaj koeficientu byl chybný. Výši žalované částky žalobce odvozuje od způsobené škody ve výši [částka], kdy v článku 4 žaloby uvádí částku [částka], kterou již poskytla žalobci pojišťovna.

2. V písemném vyjádření, které předložil při ústním jednání soudu dne [datum] žalobce dále uvedl, že pokud jde o daň z příjmu, tuto nenárokuje, poukázal na zprávu o daňové kontrole str. 15 a následující. Po poučení soudem podle § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu žalobce v podání ze dne [datum] mimo jiné uvedl, že dle šetření pojišťovny žalovaná nikdy nebyla kvalifikována předmětné služby pro žalobce poskytovat, neboť nespadají pod výkon účetní agendy, ale pod agendu daňovou. Žalobce byl přitom v dobré víře, že žalovaná je k tomu naopak oprávněna. Dále uvedl, že daňový subjekt musel v důsledku chyb žalované zaplatit [částka], a navíc pokuty a penále ve výši [částka], a k tomu i úrok z prodlení ve výši [částka], tedy to, co zaplatil žalobce v důsledku chyb žalované, posuzuje žalobce jako jemu vzniklou škodu ať už v důsledku nedostatků v plnění povinnosti ze smlouvy, kterou připojil k žalobě či na základě faktické činnosti nebo konkludentně ze strany žalované. S odkazem na přílohu k tomuto podání pak jako přímou škodu označil částku [částka]. Ve svém podání žalobce rovněž připojil listinu označenou jako náhrada škody, v níž žalobce uvádí, že zaplatil pokutu a penále ve výši [částka] a úrok z prodlení ve výši [částka], celkem tedy [částka]. Tato částka by nebyla vymáhána, pokud by účetnictví bylo ze strany žalované vedeno bezchybně. Žalovaná měla k dispozici kopie nájemních smluv a bankovní výpisy z účtu, kam byly částky z nájmů jednotlivými nájemníky připisovány. Žalobce nebyl nikdy žalovanou informován o tom, že by měl cokoli dalšího doplnit, vysvětlit nebo dodat. Žalovaná prováděla třídění, zpracování evidence, včetně sestavení a podání příslušného daňového přiznání, to vše bez výhrad ze strany žalované. [příjmení] doklady byly uskladněny, dle uzavřené smlouvy, v účetní kanceláři žalované až do předmětné daňové kontroly. K citovanému podání ještě žalobce připojil listinu označenou jako komentář ke zprávě o daňové kontrole ze dne [datum]. V této zprávě daňový poradce [jméno] [příjmení] doplňuje tvrzení žalobce tak, že žalovaná pro žalobce poskytovala služby spočívající mimo jiné ve vedení evidence pro účely daně z přidané hodnoty dle § 100 zákona o dani z přidané hodnoty, dále zpracování daňových dokladů, sestavení a podání daňových přiznání k DPH. Dále se daňový poradce vyjádřil k pochybení vyplývajícímu ze zprávy finančního úřadu jednak ohledně nároku na odpočet DPH z plnění přijatých pro reprezentaci, dále ohledně řádku 52 a hodnoty nároku na odpočet po zkrácení koeficientem. Následně ještě v podaní ze dne [datum] žalobce upřesnil, že pokud jde o úrok z prodlení, vycházel ze sdělení finančního úřadu o výši daňového nedoplatku ze dne [datum]. Dále poukázal na skutečnost, že pokud jde o částku [částka], toto se týká daně z příjmu a nelze jí tedy od nároku na náhrady škody odečítat. Pokud jde o úrok z prodlení ještě poukázal na skutečnost, že dne [datum] byl učiněn zápočet zbytku dluhu z aktuálního nadměrného odpočtu DPH ve výši [částka].

3. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila nejprve podáním ze dne [datum]. V něm uvedla, že z obecně závazných právních předpisů lze dovodit, že vznikl na straně žalobce doměrek na dani z přidané hodnoty, pak mu vznikla též povinnost zaplatit penále podle § 251 odst. 1 písmeno a) daňového řádu ve výši 20% z daňové povinnosti, a dále pak povinnost zaplatit úrok z prodlení podle § 252 daňového řádu, jehož výše podle § 252 odst. 2 daňového řádu odpovídá roční výši repo sazby stanovené ČNB (v rozhodné době 0,05% ročně) zvýšené o 14% bodů, tj. v rozhodném období 14,05% p.a. Škoda vzniklá žalobci pak může být poměřována citovanými ustanoveními částkou [částka], kterou správce daně vyměřil žalobci z titulu penále, jak vyplývá z reklamace žalobce a z dodatečných platebních výměrů a pokud jde o úrok z prodlení, ten do [datum], kdy správce daně rozhodl o jednotlivých doměrcích daně na daních z přidané hodnoty, činil celkem [částka]. Po započtení plnění pojišťovnou ve výši [částka] by pak nárok žalobce mohl činit [částka].

4. V podání ze dne [datum] pak žalovaná doplnila, že žalobce v žalovaném období opakovaně uplatnil odpočet daňových dokladů týkajících se podnikatelské činnosti žalobce a pronájmu bytu a nebytových prostor na adresách [ulice a číslo], [ulice a číslo] a [ulice a číslo], které měly rovněž sloužit pro podnikatelskou činnost žalobce v rekreačních službách. S poukazem na zprávu finančního úřadu žalovaná uvádí, že některé žalobcem předložené daňové doklady správce daně vyloučil z nároku na odpočet DPH, neboť žalobce neprokázal jejich spojitost se svou podnikatelskou činností, rovněž tak žalobce neprokázal své tvrzení, že by prostory na uvedených prostorách byly využívány jako sklad a kanceláře pro podnikatelskou činnost žalobce. Žalobce se tedy svým jednáním dopustil porušení ustanovení § 72 zákona o dani z přidané hodnoty a tím zvýšil nárok na odpočet daně jím předložených dokladů za čtvrtý kvartál roku 2012 – 2014 celkem ve výši [částka]. Správce daně tedy snížil žalobci odpočet DPH a žalobce s takovým postupem souhlasil. Jak vyplývá ze zprávy FÚ, žalobce neprokázal, že by jím předložené daňové doklady měly spojitost s jeho podnikatelskou činností, v důsledku čehož mu bylo správcem daně doměřeno uvedené plnění. Takové pochybení žalobcem nelze dle žalované v žádném případě přikládat k její tíži. Dále pokud jde o úrok z prodlení, žalovaná namítla, že žalobce nepředkládá důkazy, že úrok z prodlení byl správcem daně vyměřen skutečně v žalobcem tvrzené výši. Totéž žalovaná namítla, pokud jde o penále. Byla to žalovaná, kdo soudu doložil jednotlivé dodatečné platební výměry. Nadto žalobce neplnil neprodleně po doručení příkazu správce daně, ale snažil se jednat o snížení dopadu tvrdosti, jak vyplývá ze žádosti žalobce ze dne [datum]. V důsledku takového jednání žalobce výše úroku z prodlení až do jeho uhrazení narůstala, za což žalovaná rovněž vinu nenese. Následně v podání ze dne [datum] žalovaná poukázala na vyjádření žalobce z [datum] založené ve spise FÚ, z něhož vyplývá, že žalobce správci daně uváděl, že od prosince 2012 byly nebytové prostory v předmětných objektech pronajaty nájemcům, kteří byli plátci DPH nebo je žalobce jako plátce DPH užívá sám pro své podnikatelské činnosti, kdy tyto informace předal žalobce také žalované a ta na jejich základě v účetní evidenci žalobce koeficient zanesla. Přitom nebýt těchto informací od žalobce, tento koeficient by vykazován nebyl. V tomto ohledu se žalovaná domáhá aplikace ustanovení § 441 občanského zákoníku, respektive § 2918 nového občanského zákoníku.

5. Z obsahu spisového materiálu o daňové kontrole u žalobce a dále z obsahu spisu [právnická osoba] vyplývá, že žalobci byli dne [datum] doručeny dodatečné platební výměry na celkovou částku [částka], z čehož činilo penále [částka]. Z uvedených platebních výměrů vyplývá, že žalobci byl vyměřen úrok z prodlení podle ustanovení § 252 zákona č. 280/2009 Sb. ve výši [částka], přičemž za dobu od [datum] do [datum] činil tento úrok částku [částka].

6. V rozsahu posledně citované částky s požadovaným úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně od [datum] do zaplacení byla žaloba již pravomocně zamítnuta, a to rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne 9.10.2019. Předmětem řízení zůstává částka [částka] s úroky z prodlení ve výši 8 % ročně z částky [částka] od [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Soud postupoval v souladu se závazným právním názorem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 29.9.2021 a zaměřil dokazování na otázku, jaká činnost či pochybení žalované byly příčinu vzniku škody tvrzené žalobcem, zda se jednalo o nesprávné vedené daňové evidence k DPH, kdy nesprávný odpočet DPH by na základě nesprávně vedené daňové evidence učinila jiná osoba podávající daňové přiznání či zda k pochybení došlo až při samotném zpracování a podání daňového přiznání.

7. V tomto ohledu soud vycházel ze znaleckého posudku znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] ve spojení s výslechem této znalkyně. Na straně 22 citovaného znaleckého posudku znalkyně uzavřela, že daňová evidence vedená žalovanou byla sice formálně správně vedena, ale obsahuje chyby, kdy pochybení spočívá zejména v chybném zařazení a zaevidování nákladových položek pro krácení nároku na odpočet DPH a neprokázaná oprávněnost nákladů. Znalkyně formulovala a odůvodnila závěr, dle kterého je to žalovaná, jakožto účetní, která měla rozhodnout, zda náklad souvisí s podnikatelskou činností a do kterého časového období spadá. Chybné vyhodnocení a chybné zaevidování dokladu pak mělo vliv jak na daň z příjmů fyzických osob, tak na daň z přidané hodnoty v rozhodném období. Pokud jde o daňové přiznání k dani z přidané hodnoty, to vychází ze zaevidovaných dat, přičemž již při prvotním zaevidování byly položky zaevidovány chybně a daňové přiznání je pak pouhým výstupem zaevidovaných hodnot, přičemž není pravděpodobné, že by k pochybění došlo až při sestavování daňového přiznání. Chyby z pořízených dat tedy byly pouze přeneseny, nikoliv vytvořeny při sestavení daňového přiznání.

8. V rozhodném období roku 2012 – 2014 pak znalkyně vždy označila pochybení žalované, jakožto účetní, spočívající v chybném vyhodnocení daňové uznatelnosti a z toho vyplývajícího chybného zaevidování dokladu. Znalkyně již ve znaleckém posudku podotkla, že ze strany žalované vidí chybu v nedostatečném ověření, kdy neměla zaevidovat doklady tak, jak učinila, neboť provozovna na předmětné adrese hlášena nebyla. Uvedené závěry znalkyně zopakovala rovněž při svém výslechu při ústním jednání soudu konaném dne [datum], kdy se vypořádala rovněž s výhradami žalované vtělenými do podání ze dne [datum] tak, že účastníci již neměli žádné otázky na znalkyni ani výhrady k podanému znaleckému posudku. Znalkyně v rámci svého výslechu zopakovala, že podstata věci je v tom, že byly použity položky v rámci daňové evidence, které neměly být účtovány jako daňově uznatelné, neboť nesouvisely s podnikáním. Znalkyně zopakovala, že v předmětné době nebyla na dotčené adrese hlášena provozovna ani jiné aktivity. Znalkyně podotkla, že žalovaná evidovala doklady, které nesouvisely s podnikatelskou aktivitou žalobce a to rovněž např. reprefondy a další položky, které zahrnula do daňových nákladů, přitom daňově uznatelné nebyly. Znalkyně vysvětlila, že pokud účetní zaeviduje daňový doklad do nákladů, musí ho jako účetní umět později zdůvodnit včetně rozsahu, v jakém byl do nákladů daňově uznatelných zaevidován. Přitom žalovaná, jakožto účetní, musí vědět, zda daňový doklad může nebo nemůže použít pro daňové náklady a nárokový odpočet DPH a pokud nemá dostatek informací, tak ze zásady opatrnosti, na kterou odkázala rovněž ve znaleckém posudku, vyplývá, že daňový doklad jako daňově uznatelný nelze použít, tj. zaeviduje jej, ale nedá jej na odpočet DPH ani nebude snižovat základ daně z příjmu. Teprve v momentě, kdy si jako účetní je zcela jista, potom lze takový úkon učinit v souladu s ustanovením § 24 zákona o daních z příjmů.

9. K otázkám žalované, zda si měla opatřit jiné informace od žalobce, znalkyně uvedla, že pokud měla žalovaná málo informací, měla si zjistit informací více a teprve poté měla s těmito informacemi pracovat. Znalkyně se dále vyjádřila i k písemnému vyjádření žalobce ze dne [datum], které bylo zasláno správci daně s tím, že dle znalkyně je toto vyjádření psané pouze amatérsky a pro práci účetní při prvotním zaevidování daňového dokladu je naprosto nedostatečné. Na základě informací vtělených do tohoto vyjádření nemůže účetní spolehlivě zaevidovat materiál, energie a podobné položky. Z tohoto vyjádření totiž není ani patrné, v jakém rozsahu jsou předmětné prostory užívány pro deklarované účely. Pro prvotní zaevidování daňového dokladu je podstatné, zda deklarovanému účelu slouží celá nemovitost, celý dům nebo pouze např. jedna místnost o velikosti pouze několika m2. Znalkyně zopakovala, že to je žalovaná, jakožto účetní, kdo si musí při prvotním zaevidování daňového dokladu i z pohledu skutečností deklarovaných ve vyjádření žalobce ze dne [datum] vyjasnit, zda bude uplatňovat nárok přijatých plnění na odpočet daně v plné výši anebo pouze v poměrné co do rozsahu deklarovaného účelu u dané nemovitosti. Přitom rozhodnutí, v jakém rozsahu bude učiněn nárok na odpočet daně u přijatých plnění, se vyhodnocuje již při zaevidování tohoto daňového dokladu, tedy v samém počátku vedení daňové evidence. Pokud jde o rozsah pochybení, znalkyně uvedla, že pochybení žalované se týká celého obsahu daňové kontroly, což bylo ze strany soudu např. ověřeno i dotazem na jednotlivé položky dle zprávy o daňové kontrole. K dotazu zástupce žalované znalkyně zopakovala, že informace vtělené do vyjádření žalobce ze dne [datum] nebyly pro správce daně dostatečné a správné. K dalšímu dotazu zástupce žalované, jaký měl být správný postup při zaevidování dokladu, znalkyně uvedla, že bylo nutné zjišťovat, zda k předmětné nemovitosti je stavební povolení. Dále, pokud se uvádí údaj o kanceláři, bylo třeba vyhodnotit, z jakého důvodu není nahlášena nemovitost v živnostenském rejstříku jakožto provozovna. Dále bylo třeba přiřadit jednotlivé nákladové položky ke konkrétním částem nemovitosti s tím, že pokud by neměla účetní dostatek informací a nebylo by možné přiřadit náklady ani na jinou provozovnu, pak je třeba náklad evidovat jako nedaňový, a to v souladu se zásadou opatrnosti. Pokud by podnikatel s takovým postupem nesouhlasil, potom by bylo nutné zjistit, kam byl jednotlivý materiál použit a vyžádat si potvrzení podnikatele, že toto využití odpovídá skutečnosti.

10. Ze shodných tvrzení účastníků dále vyplynulo, že nejpozději dne [datum] žalobce, žalovaná a pracovník pojišťovny [příjmení] [příjmení] byli v kontaktu, při kterém se žalovaná o uplatnění nároku žalobce na náhradu škody dozvěděla. Z výslechu žalované vyplynulo, že sestavovala daňová přiznání pro žalobce v žalovaném období čtvrtého kvartálu 2012 – čtvrtý kvartál 2014. Žalovaná potvrdila, že prováděla daňovou evidenci pro žalobce a prováděla u něj také školicí činnost s tím, že se vzájemně dohodli, že objekt v ulici [ulice] v [obec] bude využívaný pro podnikatelskou činnost žalobce. Dle žalované tato pracovala podle pokynů žalobce, který si mohl zvolit jakoukoliv cestu. Ke spolupráci s žalobcem žalovaná dále uvedla, že jí nedodal roztříděné doklady, žalovaná údajně neviděla smlouvy o nájmu. Dále byla žalovaná domluvena s žalobcem, že bude dostávat podklady od družstva, k čemuž však nedošlo a proto účtovala podle výpisu z banku apod. Žalovaná uvedla, že ji žalobce ujistil ohledně povahy užívání předmětné nemovitosti, žalobce až však při daňové kontrole dokládal správci daně smlouvy o tom, kdo v nemovitosti [ulice] byl.

11. Při ústním jednání soudu konaném dne [datum] soud žalovanou mimo jiné vyzval k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně toho, zda po žalobci žádala informace, případně doplnění nejasných údajů tak, aby správně určila koeficient k DPH. K tomu žalovaná v podání ze dne [datum] uvedla, že si není vědoma toho, že by ve vztahu k dokladům, které byly předmětem daňové kontroly u žalobce v rozhodném období, požadovala po žalobci nějaké doplňující informace či doplnění nejasných údajů.

12. S ohledem na výše citované závěry znaleckého posudku ve spojení s výslechem znalkyně soud dále vycházel z obsahu samotné smlouvy sjednané mezi účastníky dne [datum], jejímž předmětem je provádění účetních prací od uvedeného data, přičemž žalovaná se v této smlouvě zavázala zpracovávat účetní doklady a provádět další ekonomické služby pro žalobce. Smlouva obsahuje ujednání, že žalovaná neručí za kompletnost a pravdivost dodaných dokladů ke zpracování, tj. zda jde o veškeré doklady za dané účetní období. Dále smlouva obsahuje ujednání, dle kterého za případné nedostatky v plnění smlouvy zjištěné kontrolou FÚ odpovídá kancelář, tj. žalovaná, pokud však tyto nedostatky nejsou způsobeny vinou dodavatelské firmy, tj. v dokladech a informacích od zadavatele, tj. od žalobce, v tom případě si ručí zadavatel, tj. žalobce, sám. Zadavatel, tj. žalobce, souhlasí s tím, že se bude podílet na plnění každé škodní události 10 %, nejméně však částkou [částka]. Dále smlouva obsahuje ujednání, dle kterého zadavatel, tj. žalobce, se zavazuje podávat další bližší informace související se správným a přesným zpracováním účetní agendy, kdy ručí rovněž za pravdivost, správnost a kompletnost účetních dokladů.

13. Po právní stránce soud v souladu s ustanovením § 3079 odst. 1 občanského zákoníku, za situace, kdy žalovaná prováděla daňovou evidenci u žalobce před účinností zákona č. 89/2012 Sb., posoudil nárok žalobce podle dosavadních právních předpisů, tj. podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“).

14. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy dne [datum], dle které žalovaná pro žalobce zpracovávala účetní doklady, a to včetně vedení daňové evidence k dani z přidané hodnoty. Jak bylo uvedeno výše, v rozhodném období vymezeném žalobcem, tj. čtvrtý kvartál 2012 – 2014, vznikla žalobci škoda na základě výsledku daňové kontroly v podobě vyměřeného úroku z prodlení ve výši [částka] a dále v podobě penále ve výši [částka], tj. celkem [částka]. Z pohledu námitek uplatněných žalovanou v řízení zůstalo sporné, zda za tuto škodu a případně v jakém rozsahu žalovaná odpovídá. Zde je třeba vyjít z ustanovení § 373 obchodního zákoníku, podle kterého, kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinnosti bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost. V souladu s výslovným ujednáním ve výše citované smlouvě uzavřené mezi účastníky dne [datum] je třeba dospět k závěru, že žalovaná neodpovídá za způsobenou škodu v celé výši, neboť žalobce v citované smlouvě výslovně souhlasil s tím, že se bude podílet na plnění z každé škodní události 10 %. Posledně citované ujednání nelze vykládat tak, že postihuje žalobce až v případě jednání s pojišťovnou, jak to dovozuje zástupce žalobce v závěrečné řeči, neboť pojišťovna není účastníkem předmětné smlouvy uzavřené dne [datum]. Citované ujednání lze naopak interpretovat pouze tím způsobem, že v případě, že vznikne žalobci škoda, ponese tuto škodu ze svého, a to v rozsahu 10 %, čímž je v uvedeném rozsahu vyloučena odpovědnost žalované, jakožto účetní kanceláře.

15. Vzhledem k uvedeným závěrům proto soud přisvědčil argumentaci žalované v závěrečné řeči a výrokem II. žalobu zamítl v rozsahu odpovídajícím 10 % z částky [částka], která zůstala po rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 23 Cdo 679/2020-309 ze dne 29.9.2021 předmětem řízení. Vzhledem k výše citovanému ujednání smlouvy uzavřené mezi účastníky pak soud zamítl žalobu rovněž v rozsahu příslušenství, tj. požadovaného úroku z prodlení ve výši 8 % ročně, a to jednak z částky [částka] a z částky [částka].

16. Pro další krácení nároku žalobce na náhradu škody však soud neshledal podmínky. Z ustanovení § 441 občanského zákoníku, který je s ohledem na závěry formulované v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30.8.2017, sp. zn. [spisová značka] aplikovatelný i na případy tzv. objektivní odpovědnosti za škodu, vyplývá, že odpovědnost škůdce není dána v rozsahu, v jakém se na škodlivém následku podílely okolnosti na straně poškozeného. Musí jít o takové jednání či opomenutí poškozeného, které je ve vztahu k příčinné souvislosti se vznikem škody či následným zvětšením jejího rozsahu. V dané věci nebylo prokázáno, že by žalobce ve smyslu shora citovaného ustanovení svým jednáním nebo opomenutím zapříčinil vznik škody. Z podaného znaleckého posudku ve spojení s výslechem znalkyně vyplývá, že příčinou škody byla chyba žalované při prvotním zaevidování daňových dokladů. [jméno] žalovaná v podání ze dne [datum] uvádí, že si není vědoma, že by ve vztahu k dokladům, z nichž žalobce uplatňuje nárok na náhradu škody, požadovala po žalobci doplňující informace či doplnění nejasných údajů. Nelze tedy přisvědčit argumentaci žalované, že jí žalobce ve smyslu § 376 obchodního zákoníku neposkytl dostatek součinnosti. Pokud jde o následný rozsah škody, žalovaná neoznačila žádné konkrétní důkazní prostředky, které žalobce opomenul správci daně v rámci daňové kontroly předložit. Ze spisového materiálu z daňové kontroly přitom vyplývá, že žalobce i žalovaná poskytli správci daně součinnost, žalobce se účastnil všech ústních jednání u správce daně, v reakci na výzvu správce daně tomuto dne [datum] a [datum] zaslal písemná vyjádření, přičemž správce daně provedl dne [datum] a dne [datum] rovněž místní ohledání dotčených nemovitých věcí. Soud proto neshledal podmínky pro poměrné rozdělení škody mezi oba účastníky nad rámec sjednaný ve smlouvě mezi účastníky ze dne [datum].

17. Pokud jde o argumentaci žalované s odkazem na ustanovení § 5 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, k tomu soud uvádí, že dle odst. 2 citovaného ustanovení není žalobce, jakožto účetní jednotka, zbaven odpovědnosti za vedení účetnictví, což má však výraz v jeho povinnosti uhradit doměřenou daň. Vztah odpovědnosti za vzniklou škodu představující penále a úrok z prodlení úhrady daně z přidané hodnoty je však třeba posoudit v souladu s výše citovanými ustanoveními obchodního zákoníku a občanského zákoníku ve spojení s ujednáním ve smlouvě uzavřené mezi účastníky dne [datum].

18. Soud neopomněl ani výhradu žalobce vtělenou do jeho podání ze dne [datum], dle které při plnění škodní události [obec] pojišťovna, která plnila finanční náhradu za škody způsobené žalovanou, započítala již spoluúčast žalobce ve výši [částka] do svého plnění. K tomu soud konstatuje, že z obsahu spisu pojišťovny vyplývá, že započítala toliko spoluúčast žalované ve výši [částka], a to v souladu s bodem 4.7. doložky V 112 smlouvy sjednané mezi žalovanou a [právnická osoba] dne [datum] [právnická osoba] z [datum] dále vyplývá, že takto plnila s ohledem na znalecký posudek ze dne [datum] (čl. 151-153 spisu), dle kterého veškeré škody týkající se DPH nejsou likvidní. Nelze tedy přisvědčit ani argumentaci žalované, že na škodu týkající se DPH bylo poskytnuto plnění uvedenou pojišťovnou. K argumentaci žalované, že žalobce byl v prodlení s úhradou úroků z doměřené DPH soud uvádí, že byla zohledněna již ve výše citovaném rozhodnutí Krajského soudu v Praze, kterým byla žaloba částečně zamítnuta.

19. K argumentaci žalobce, že žalovaná dluh uznala prostřednictvím sdělení adresované [právnická osoba], soud uvádí, že žalovaná sice adresovala [právnická osoba] sdělení [datum], dle kterého jejím přehlédnutím došlo ke špatnému nastavení účetního předpisu/kódu, který způsobil chybné přenosy dat v účetním systému a ovlivnil výstupy hlavně v DPH, toto sdělení však nelze považovat za uznání dluhu adresované žalobci, co do konkrétního právního důvodu a ohledně konkrétní výše. Z citovaného sdělení je zřejmé, že žalovaná jej učinila ve snaze poskytnout součinnost při likvidaci škodní události u [právnická osoba].

20. Vzhledem k výše uvedeným závěrům soud podané žalobě vyhověl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku v rozsahu zbývající částky [částka] spolu s požadovaným úrokem ve výši 8 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobci, který měl ve věci převážný úspěch, vznikly účelně vynaložené náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a za zastoupení advokátem, a to za tyto úkony právní služby: 1. převzetí a příprava zastoupení včetně první porady se žalobcem, 2. předžalobní výzva, (3.) jednání s žalovanou [datum] dle § 11 odst. 1 písm. i) advokátního tarifu, (4.) sepis žaloby, 5.- 7. účast na ústních jednáních soudu dne [datum], [datum], [datum], dále (8.) účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum], dále ([číslo]) účast na ústním jednání dne [datum], [datum], [datum] a [datum], dále ([číslo]) sepis podání z [datum], [datum] k výzvě soudu, sepis vyjádření k odvolání podáním z [datum], sepis vyjádření k dovolání podáním z [datum], sepis podání z [datum] a z [datum] k výzvě soudu. Ke každému z uvedených úkonů právní služby náleží dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu režijní paušál ve výši [částka].

22. Náklady řízení tvoří dále cestovné ve výši [částka] za cestu zástupce žalobce k jednání před odvolacím soudem a zpět (cena nafty [částka] za litr, průměrná spotřeba dle technického průkazu použitého vozidla 4,36 l/100km, základní náhrada [částka], vzdálenost 128 km). K tomu náleží žalobci náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu za 6 započatých půlhodin v celkové výši [částka].

23. Ohledně úkonů učiněných do rozhodnutí soudu prvního stupně z [datum] je třeba vyjít při výpočtu výše odměny z tarifní hodnoty [částka] dále do rozhodnutí odvolacího soudu z [datum] z tarifní hodnoty [částka] a po rozhodnutí odvolacího soudu z tarifní hodnoty [částka]. K částce náhrady nákladů řízení ve výši [částka] je třeba připočítat 21% DPH ve výši [částka], kdy zástupce žalobce je plátce této daně. Žalobce měl dle výroku I. tohoto rozsudku ve věci úspěch v rozsahu 67,68 %. Po odečtení procesního neúspěchu náleží žalobci náhrada nákladů řízení v rozsahu 35,36 %. Celková výše náhrady nákladů řízení žalobce tedy činí [částka]. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna nahradit žalobci náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce.

24. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů za zastoupení advokátem za sepis podání z [datum], neboť se vztahuje k úkonu-jednání s žalovanou a okolnosti v něm uvedené mohli být uvedeny již v žalobě, kdy žalobce byl soudem vyzván pouze ke sdělení ohledně smírného řešení věci. Stejně tak pokud jde o podání z [datum], nejedná se o účelné bránění práva, neboť žalobce nebyl se svým odvoláním u odvolacího soudu úspěšný. Pokud jde o podání žalobce z [datum] a [datum] okolnosti v nich uvedené mohli být vtěleny již do podání z [datum], a proto ani tyto úkony nelze hodnotit jako účelné bránění práva. To stejné platí také o podání žalobce ze [datum], kdy se jedná o podání učiněné bez výzvy soudu a okolnosti v něm uvedené mohly být součástí závěrečné řeči při ústním jednání soudu dne [datum]. Soud nepřiznal odměnu dále za sepis podání žalobce z [datum], neboť bylo učiněno bez výzvy soudu a žalobce je zaslal krátce před ústním jednáním soudu dne [datum], na kterém na skutečnosti v posledně citovaném podání poukázal. Rovněž podání z [datum] zástupce žalobce sepsal bez výzvy soudu a žalobci nic nebránilo argumentaci připojenou k tomuto podání uplatnit při ústním jednání soudu dne [datum], odměna za tento úkon tedy nebyla přiznána. Soud nepřiznal odměnu ani za sepis podání z [datum] neboť k výzvě soudu žalobce stručně sdělil, že nepožaduje výslech znalkyně. Soud nepřiznal žalobci náklady fakturované [jméno] [příjmení] (čl. 452vs až 455 spisu), neboť k zodpovězení odborných otázek byla ustanovena soudem znalkyně, na kterou se mohl žalobce v případě potřeby obrátit se svými dotazy. Soud nepřiznal žalobci odměnu za převzetí zastoupení v dovolacím řízení, neboť odměnu za úkon dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu lze přiznat pouze jednou (obdobně srov. komentář k citovanému ustanovení publikovaný v systému APSI nakladatelstvím Wolters Kluwer).

25. Výroky IV. a V. tohoto rozsudku bylo dle § 148 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto o náhradě nákladů státu za svědečné [částka] a znalečné [částka]. Podle výsledku řízení na žalovanou připadá s ohledem na její neúspěch 67,68% tj. [částka] a na žalobce zbývající částka [částka] Lhůta k úhradě byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení