6 C 158/2022 - 178

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Bartošem ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným: 1) [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] 2) [Jméno zainteresované osoby 2/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 2/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 2/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] 3) [Jméno zainteresované osoby 3/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 3/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 3/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0] o určení dědického práva takto:

Výrok

I. Žaloba o určení, že ke dni úmrtí zůstavitele [jméno FO] [Anonymizováno], r. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zemřelého dne [datum], nejsou ze závěti sepsané dne [datum] povoláni jako závětní dědici žalovaní, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované 1) náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované 1).

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 2) náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného 2).

IV. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 3) náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované 3).

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou (v původním znění) domáhal určení dědického práva na základě závěti sepsané formou notářského zápisu ze dne [datum] č. N [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Tvrdil, že dne [datum] zemřel jeho otec, [Jméno zainteresované osoby 3/0], nar. [datum] (dále jen „zůstavitel“), který dne [datum] pořídil pro případ své smrti závěť sepsanou formou notářského zápisu, ve které jako dědice veškerého jmění, které zůstavitel obdržel jako závětní dědic v pozůstalostním řízení po [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [datum], povolal rovným dílem žalované 2) a 3) s tím, že o ostatním svém jmění závěť nepořídil, když ohledně něj mělo dojít k dědění ze zákona. O úmrtí svého otce se žalobce dozvěděl den po jeho úmrtí na základě telefonického oznámení žalované 1). Žalobce otce pravidelně navštěvoval, asi 4x ročně, naposledy se s ním viděl v létě 2020. Dále byl žalobce v telefonickém kontaktu s žalovanou 1), kterou opakovaně žádal o informace o [podezřelý výraz] stavu otce s tím, že mu v případě jeho zhoršení má podat urychleně zprávu. Žalobce byl žalovanou 1) instruován, že nemá volat přímo otci, který špatně slyší, ale že mu má volat právě prostřednictvím žalované 1). Žalobce byl následně notářkou [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], která projednává pozůstalost po zůstaviteli, vyrozuměn o pozůstalostním řízení a existenci dvou závětí, jednak závěti sepsané dne [datum], jednak závěti sepsané dne [datum], pořízené v Čelákovicích před svědky, dle které měl být majetek po zůstaviteli rozdělen jiným způsobem než dle prvé závěti. Žalobce je přesvědčen, že závěť ze dne [datum] je neplatná, a to jednak z důvodu nedodržení zákonné formy, jak je patrno z rozporuplných vyjádření svědků, před nimiž mělo k podpisu druhé závěti dojít, jednak z důvodu oslabení rozpoznávacích schopností zůstavitele, u něhož vlivem infekce COVID-19 mělo dojít k rozvinutému zápalu plic s tím, že [podezřelý výraz] stav zůstavitele byl velmi vážný a vyžádal si urychlenou [podezřelý výraz]. K tomu žalobce doplnil, že osoby staršího věku, jsou-li postiženy infekčním [podezřelý výraz] COVID-19 vykazují často zmatenost. Žalobce si tak nebyl vědom právního jednání, které podepsal a jeho konkrétního obsahu.

2. Žalovaná 1) nárok žalobce neuznala a navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout. Namítla nedostatek formálních předpokladů k podání žaloby, kdy žalobce nedodržel zákonnou lhůtu 2 měsíců k podání žaloby, neboť o tvrzených důvodech neplatnosti druhé závěti a sporu mezi dědici si byl žalobce vědom již po jednání ze dne [datum], jehož předmětem byl výslech svědků přítomných při podpisu závěti. Žalobce měl následně vyrozumět notářku projednávající pozůstalost po zůstaviteli o svém postoji k druhé závěti, leč se tak v přiměřené lhůtě nestalo a žalobce tak musel být s odstupem dalších 5 měsíců vyzván přípisem notářky ze dne [datum] ke sdělení svého stanoviska. Až přípisem ze dne [datum] sdělil žalobce notářce, že hodlá podat žalobu na určení dědického práva z důvodu neplatnosti druhé závěti. Samotná žaloba byla ovšem podána až dne [datum]. Žalovaná 2) dále brojila i proti oběma tvrzeným důvodům neplatnosti druhé závěti, když uvedla, že zákonná forma sepisu allografní závěti ze dne [datum] byla bez pochyby dodržena, neboť oba svědci coby sousedé zůstavitele jsou osobami způsobilými být svědky ve smyslu příslušných zákonných ustanovení, oba se na závěti podepsali a prohlásili, že se jedná o jejich podpis. Odkázala na obsah jejich výpovědí v rámci pozůstalostního řízení před notářkou, kdy oba svědci potvrdili, že zůstavitel projevil svou poslední vůli řádně a v souladu se svým přáním. Jde-li o neplatnost z důvodu [podezřelý výraz] indispozice zůstavitele, tak veškeré žalobcem snášené argumenty považuje žalovaná 3) za nepodložené a spekulativní. Žalovaná je přesvědčena, že zůstavitel byl při pořizování druhé závěti zcela příčetný, netrpěl žádnou [podezřelý výraz] poruchou s tím, že jeho následně zhoršený [podezřelý výraz] stav nikterak nesouvisí s rozpoznávacími schopnostmi zůstavitele ve vztahu k předmětnému právnímu jednání.

3. Žalovaný 2) nárok žalobce také neuznal, neboť zůstavitel sepsal závěť přesně tak, jak si léta přál, a to i ve vztahu k osobě žalobce. Dále popsal vztahy mezi žalobcem a zůstavitelem a vyjádřil se ke dni, kdy došlo k sepisu předmětné závěti a taktéž k následnému zhoršení [podezřelý výraz] stavu zůstavitele, který si vyžádal [podezřelý výraz].

4. Ani žalovaný 3) vznesený nárok neuznal a namítl, že obě závěti mohou obstát vedle sebe, neboť část majetku zůstavitele, jež byla zahrnuta do prvé závěti, nebyla současně zahrnuta do druhé závěti. Má tedy za to, že druhá allografní závěť sepsaná před svědky splňuje veškeré formální náležitosti vyžadované zákonem a jedná se tedy o platné právní jednání. Zůstavitel tuto vlastnoručně před dvěma svědky podepsal, výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli a taktéž svědci se na závěti podepsali a v rámci svého výslechu před notářkou potvrdili, že zůstavitele znali dlouhá léta, že zůstavitel před nimi závěť podepsal s tím, že obsahuje jeho skutečnou poslední vůli. Druhou námitku žalobce postavenou na skutečnosti, že zůstavitel neměl v předmětnou dobu zachovány rozpoznávací schopnosti z důvodu zhoršeného [podezřelý výraz] stavu v souvislosti s [podezřelý výraz] COVID-19 považuje žalovaný 3) za nedůvodnou a účelovou, neboť zůstavitel v době pořízení napadené závěti netrpěl žádnou [podezřelý výraz] chorobou, která by jej činila neschopným právně jednat. Důvod uváděný žalobcem (rozvinutý zápal plic) není sám o sobě způsobilý vyvolat neplatnost právního jednání. Taktéž z výpovědi svědků přítomných při podpisu závěti vyplynulo, že žalobce v době jejího pořízení nevykazoval známky omezené schopnosti právního jednání a myšlení.

5. Při jednání, které se konalo dne [datum], byl žalobce soudem poučen o potřebě doplnění tvrzení ve vztahu k naléhavému právnímu zájmu na požadovaném určení a současně bylo žalobci dáno poučení o tom, jak má správně znít žalobní petit tak, aby odpovídal zákonným požadavkům, a to z důvodu absence poučení, které mělo být dáno žalobci již v rámci pozůstalostního řízení notářkou, která poté co zjistila spor mezi dědici, nepostupovala v souladu s ust. § 170 zákona č. 293/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“). V poměrech souzené věci soud projednávající spor mezi dědici vyvolaný podanou žalobou konkrétně poučil žalobce, že žalobní petit je třeba (s ohledem na povahu sporu mezi účastníky - dědici) upravit tak, aby odpovídal zákonným náležitostem, tj. aby žalobce buď požadoval negativní určení dědického práva všech účastníků řízení, kteří byli povoláni coby závětní dědici na základě žalobcem napadené závěti, nebo požadoval určení svého dědického práva ze zákona v rozsahu, který není pokryt závětí, kterou žalobce shledává jako platnou. Dále byl žalobce upozorněn, že v případě nedodržení požadavků v intencích výzvy soudu nemůže být žalobce ve věci úspěšný s tím, že nastane procesní účinek uvedený v ustanovení § 170 odst. 2 z.ř.s., tj. že spor o dědické právo bude vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou.

6. Podáním ze dne [datum] žalobce upravil žalobní petit tak, že se nově domáhal určení, že ke dni úmrtí zůstavitele [jméno FO] [Anonymizováno], r. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zemř. dne [datum], nejsou ze závěti sepsané dne [datum] povoláni jako závětní dědici žalovaní.

7. Soud následně změnu žaloby připustil usnesením Okresního soudu [adresa] - východ ze dne [datum] č. j. [spisová značka].

8. Podáním ze dne [datum] žalobce znovu upravil žalobní petit s tím, že se nově domáhal určení, že ke dni úmrtí zůstavitele [jméno FO] [Anonymizováno], r. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], zemř. dne [datum], nejsou ze závěti sepsané dne [datum] povoláni jako závětní dědici žalovaní a žalobce.

9. Soud druhou změnu žaloby, která byla doručena při jednání dne [datum], již nemohl připustit, neboť by nemohl vycházet z dosavadních výsledků řízení. Usnesení Okresního soudu [adresa] - východ vyhlášené při jednání dne [datum], kterým soud nepřipustil (v pořadí druhou) změnu žaloby není třeba (v souladu s běžnou soudní praxí) doručovat (tudíž odpadá i potřeba písemného vyhotovení), neboť se ve smyslu ust. § 168 odst. 2 o. s. ř. nejedná o rozhodnutí, proti kterému je přípustný opravný prostředek, není jej třeba pro vedení řízení a nejde o usnesení, kterým se účastníkům ukládá nějaká povinnost. Nicméně v návaznosti na závěry přijaté judikaturou Ústavního soudu z pohledu řádného odůvodnění tohoto typu rozhodnutí soud níže (tedy v rámci rozhodnutí ve věci samé) odůvodňuje, proč změna žaloby doručená soudu při jednání dne [datum] nemohla být připuštěna.

10. Ze závěti ze dne [datum] soud zjistil, že závěť byla podepsána zůstavitelem [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a dále svědky [jméno FO] a [jméno FO], přičemž zůstavitel vyslovil přání, aby byl veškerý svůj majetek rozdělen mezi účastníky řízení (žalobce měl obdržet sbírku paroží; žalovaná 1/ byt v [adresa], rodinný dům v [Anonymizováno], některé obrazy a 1/3 veškerých financí; žalovaný 2/ byt na [adresa], některé obrazy a 1/3 veškerých financí; žalovaný 3) potom byt v Liberci, pozemky v k. ú. [adresa], obraz - moře a plachetnice a 1/3 veškerých financí).

11. Podle ust. § 170 z. ř. s. v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce. Nebyla-li žaloba ve lhůtě podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou. Vyplývá-li z odstavce 2 nebo z rozhodnutí soudu o žalobě, že dědické právo nesvědčí některému z dosavadních dědiců, soud usnesením jeho účast v řízení ukončí. Ustanovení § 169 odst. 2 se použije obdobně.

12. Podle ust. § 80 o. s. ř. platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

13. V řízení o žalobě na určení dědického práva může vyvolat právní účinky v řízení o pozůstalosti pouze za předpokladu, že usnesení, jímž byl účastník řízení o pozůstalosti odkázán k podání žaloby v občanském soudním řízení, splňuje požadavky vymezené ustanovením § 170 odst. 1 a 2 z.ř.s., tedy (mimo jiné) také poučení o tom, proti komu má být žaloba podána, případně (neobsahuje-li usnesení předmětné poučení a žalobce podal žalobu v souladu s takovým usnesením), že soud v občanském soudním řízení v tomto směru žalobce poučil, a že se tak řízení o určení dědického práva účastnili všichni účastníci řízení o pozůstalosti, jejichž dědické právo vedle sebe nemůže obstát (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]).

14. Podá-li účastník (dědic) v průběhu řízení o dědictví žalobu, kterou se domáhá určení dědického práva, případně sporné skutečnosti nebo sporné právní otázky významné pro určení jeho dědického práva, aniž by k podání takové žaloby byl soudem v dědickém řízení vyzván, musí vždy tvrdit a prokazovat skutečnosti, z nichž vyplývá, že má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Vydá-li soud v řízení o dědictví, v průběhu takového sporného řízení, usnesení ve smyslu ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. (splňující požadavky vymezené tímto ustanovením a ukládající povinnost domáhat se určení dědického práva žalobci), dostojí žalobce usnesením uložené povinnosti i tak, že již dříve podanou žalobu uvede do souladu s tímto usnesením (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Ačkoliv byly tyto právní závěry dovozeny ve vztahu k postupu soudu v řízení o dědictví, v němž vznikl skutkový spor o dědické právo, tedy za předchozí právní úpravy řízení o dědictví, má dovolací soud za to, že není žádného důvodu, aby nebyly aplikovány také na aktuální právní úpravu postupu soudu v případě, kdy v řízení o pozůstalosti vznikl spor o dědické právo a mezi účastníky je sporná skutková stránka věci.

15. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (srovnej např. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]) platí závěr, že podle hmotného práva není možné, aby bylo určeno, že jeden účastník není závětním dědicem zůstavitele ze závěti a zároveň zůstalo dědické právo z této závěti zachováno pro druhého účastníka. Kdyby vznikl mezi účastníky spor o dědické právo a kdyby byly skutečnosti rozhodné pro jeho vyšetření sporné, musel by být účastník, jehož dědické právo se jeví jako nejslabší, odkázán k podání žaloby o určení, že žádný z účastníků není zůstavitelovým dědicem podle předmětné závěti.

16. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žaloba ve znění její změny připuštěné usnesením ze dne [datum] není důvodná, neboť v takto upraveném znění trpí nedostatkem naléhavého právního zájmu. V této souvislosti soud uvádí, že řízení o určení dědického práva bylo vyvoláno podáním žaloby, aniž by žalobce byl řádně vyrozuměn notářkou projednávající pozůstalost po [Jméno zainteresované osoby 3/0], nar. [datum] v rámci řízení vedeného u Okresního soudu [adresa] - východ pod sp. zn. [spisová značka] o nutnosti podání této žaloby s vydáním usnesení dle ust. § 170 z. ř. s., které by obsahovalo poučení o tom, proti komu je třeba žalobu směřovat a s jakým žalobním petitem. Je přitom zjevné, že předmětné odkazové usnesení vydáno býti nepochybně mělo, neboť v průběhu pozůstalostního řízení vyvstal spor mezi dědici ohledně platnosti druhé závěti sepsané dne [datum] v allografní formě (vlastnoruční závěť sepsaná před dvěma svědky). 17. [právnická osoba] se shora citovanou judikaturou soud musel přikročit k procesní nápravě závadného stavu, neboť žalobce na požadovaném určení dle původního znění žaloby neměl naléhavý právní zájem. Nedostatek naléhavého právního zájmu na základě původní žaloby je dán nesprávně formulovaným žalobním petitem, který neodpovídá žalobním tvrzením, když žalobce požadoval určení svého dědického práva na základě závěti sepsané formou notářského zápisu ze dne [datum], ačkoli žalobce touto závětí nebyl coby závětní dědic vůbec povolán (jako dědicové byli povoláni rovným dílem žalovaní 2/ a 3/).

18. Soud proto v rámci své poučovací povinnosti přistoupil k výzvě dle ust. 118a o. s. ř. a navedl (v souladu s konstantní judikaturou) žalobce k úpravě žalobního petitu, který měl odpovídat poměrům mezi dědici z pohledu sporných tvrzení, tj. aby žalobce formuloval žalobní návrh tak, aby buď požadoval negativní určení dědického práva všech účastníků řízení, kteří byli povoláni coby závětní dědici na základě žalobcem napadené závěti, nebo požadoval určení svého dědického práva ze zákona v rozsahu, který není pokryt závětí, kterou žalobce shledává jako platnou.

19. Soud poskytl žalobci lhůtu 2 měsíců k reakci na výzvu soudu, která měla skončit dne [datum], když jednání, při kterém soud žalobce takto poučil, se uskutečnilo dne [datum]. Až dne [datum] (tedy 14 dní po uplynutí soudem poskytnuté lhůty) došla soudu žádost žalobce o prodloužení této lhůty z osobních důvodů na straně zástupkyně žalobce. Jelikož se svou povahou jednalo o lhůtu soudcovskou, soud neměl (s ohledem na okolnosti projednávané věci) důvodu žádosti nevyhovět a lhůtu přípisem ze dne [datum] žalobci prodloužil do [datum] (tedy více než o 1 měsíc). Současně soud odročil z tohoto důvodu jednání na [datum]. Dne [datum] (tedy v poslední den prodloužené lhůty) žalobce reagoval na poučení soudu dané mu při jednání dne [datum] tak, že žalobní návrh upravil do podoby, která ovšem zcela neodpovídala obsahu předmětného poučení. Žalobce zvolil úpravu žalobního petitu tak, že požadoval (negativní) určení dědického práva na základě napadené závěti ze dne [datum] pouze ve vztahu k žalovaným, ačkoli soud žalobce poučil, že hodlá-li žalovat negativním určením, musí se týkat všech účastníků řízení, neboť i žalobce byl napadenou závětí povolán k dědění (byť zjevně v minimálním rozsahu).

20. Soud ovšem, vědom si této skutečnosti, musel změnu žaloby i tak připustit, neboť formálně vzato bylo lze využít dosavadních výsledků řízení, a to proto, že změněná žaloba byla (stále) nedůvodná, když žalobce neodstranil nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Soud přitom nebyl oprávněn poskytnout žalobci opětovné (hmotněprávní) poučení o tom, že úpravu žalobního petitu neučinil v souladu s poučením soudu. Ve věci tak nebylo zapotřebí žádného dokazování, neboť žaloba musela být v této podobě shledána nedůvodnou tzv. bez dalšího (bez věcného přezkumu). Ačkoli na nedostatek naléhavého právního zájmu žalovaní v rámci svých dalších vyjádření upozorňovali, žalobce před dalším jednáním, které bylo nařízeno na [datum], nikterak žalobní petit dodatečně neupravil (nezměnil), soud proto jednání připravil pouze tak, aby byla žaloba zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu. Přitom z pohledu projednávané věci (v případě, že by žalobce patřičně reagoval na poučení soudu správnou úpravou žalobního návrhu) bylo zapotřebí opatřit k důkaznímu návrhu žalobce důležitý důkaz, a to lékařskou zprávu od [podezřelý výraz], kam byl zůstavil přijat po sepisu napadené závěti v souvislosti s jeho následnou [podezřelý výraz]. Tento důkaz by soud býval obstaral v rámci přípravy jednání, pokud by žaloba netrpěla nedostatkem naléhavého právního zájmu a bylo by nutné žalobu věcně projednat, neboť obsah lékařské (přijímací) zprávy byl důležitým zdrojem informací o [podezřelý výraz] stavu zůstavitele v době bezprostředně navazující na den sepisu sporné závěti. Pouze pro úplnost soud uvádí, že tuto lékařskou zprávu bylo nezbytné obstarat z důvodu informačního deficitu žalobce. Pokud ovšem žalobce doručil soudu změnu žaloby, kterou se v souladu s poučením soudu domáhal určení dědického práva (v negativní podobě) všech účastníků řízení (tj. i ve vztahu k žalobci samotnému) až při jednání, nezbylo soudu nic jiného, než takovou změnu žaloby nepřipustit. Pokud by totiž soud změnu žaloby měl připustit, musel by jednání odročit za účelem vyžádání předmětné lékařské zprávy, kterou by soud provedl jako listinu k důkazu, přičemž dle obsahu této zprávy by žalobce mohl doplnit svá tvrzení ohledně [podezřelý výraz] stavu zůstavitele, který měl být důvodem neplatnosti druhé závěti. Nelze přitom přehlédnout, že žalobce ke splnění své povinnosti podat řádnou žalobu se správným žalobním petitem přistupoval již od počátku vzniku sporu mezi dědici liknavě, když výslech svědků přítomných sepisu napadené závěti se konal dne [datum], žalobu však žalobce podal až dne [datum] (byť formálně vzato žalobci žádná zákonná lhůta pro podání žaloby neběžela, neboť notářka projednávající pozůstalost po zůstaviteli nevydala usnesení dle ust. § 170 z. ř. s.). I přes absenci povinnosti žalobce podat žalobu o určení dědického práva je třeba žalobci vytknout, že mu nic nebránilo dožadovat se po notářce projednávající pozůstalost po zůstaviteli vydání odkazového usnesení dle ust. § 170 z. ř. s., aby svá práva mohl účinně uplatnit v přiměřené lhůtě u soudu. Pro účely rozhodnutí o změně žaloby (doručené soudu až při jednání) však tento „zdrženlivý“ postup žalobce relevantní dle názoru soudu je, nota bene pokud žalobce i v rámci tohoto řízení nebyl zcela důsledný a správné znění žaloby z pohledu naléhavého právního zájmu předložil více než 5 měsíců po poučení soudu v rámci jednání ze dne [datum].

21. Z tohoto důvodu převážil (při rozhodování o připuštění či nepřipuštění změny žaloby doručené soudu při jednání dne [datum]) zájem na prosazení zásady hospodárnosti a rychlosti řízení, neboť stricto sensu věc mohla být při jednání [datum] rozhodnuta zamítnutím žaloby (pro případ nepřipuštění její změny) a naopak jednání by bylo zcela zmařeno (pro případ připuštění změny žaloby). V poměrech souzené věci má soud za to, že by při těchto souvislostech mohlo dojít ze strany soudu k nedůvodné favorizaci žalobce a nedodržení zásady rovnosti zbraní, neboť žalobci již dříve soud vyšel vstříc tím, že mu prodloužil lhůtu k úpravě žalobního petitu o 1 měsíc a současně z tohoto důvodu i odročil dříve nařízené jednání. Konečně soud pro úplnost uvádí, že předmětného jednání, které by připuštěním změny žaloby, bylo zmařeno, se osobně zúčastnili 2 žalovaní a 3 právní zástupci, jejichž příprava jednání a náklady spojené se účastí při jednání by se staly zbytečně vynaloženými.

22. Jelikož žalobce i přes poučení soudu neodstranil nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, když žalobní návrh (ve znění soudem připuštěné změny žaloby) formuloval tak, že se ke dni úmrtí zůstavitele [jméno FO] [Anonymizováno], r. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zemřelého dne [datum], určuje, že ze závěti sepsané dne [datum] nejsou povoláni jako závětní dědici pouze žalovaní, ač v řízení bylo prokázáno, že předmětnou závětí, jež byla napadena pro tvrzenou neplatnost jako celek, byl k dědění povolán také žalobce, soud musel takovou žalobu z formálních důvodů (tj. bez věcného projednání) zamítnout.

23. Závěrem soud konstatuje, že žalobci nic nebrání, aby případně podal novou žalobu (ve znění její nepřipuštěné změny), kterou uplatní svá práva v souvislosti s dědickým sporem, který vznikl v rámci pozůstalostního řízení vedeného u Okresního soudu [adresa] - východ pod sp. zn. [spisová značka] (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal plně úspěšným žalovaným náhradu nákladů řízení v plném rozsahu.

25. Náklady žalované 1) činí celkem částku [částka] a sestávají z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, za 6 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po [částka] (příprava a převzetí věci, 3x vyjádření ze dne [datum], [datum] a [datum], 2x účast při jednání), z částky [částka] představující paušální náhradu hotových výdajů za 6 úkonů právní služby podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalované 1) doložil osvědčení o registraci plátce DPH. Soud neuznal jako úkon právní služby nahlížení do spisu ze dne [datum], neboť se svým významem nejedná o obdobné nahlížení jako v rámci [podezřelý výraz] řízení po skončení vyšetřování, když z žaloby i její změny nevyplývá, že by se žalobce odvolával na řadu listinných důkazů, které by k žalobě připojil, a se kterými by se žalovaná 3) mohla v rámci přípravy jednání seznámit.

26. Náklady žalovaného 2) činí celkem částku [částka] a sestávají z odměny za zastupování účastníka advokátem podle ust. § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) citované vyhlášky za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po [částka] (příprava a převzetí věci, 1x vyjádření ve věci, 2x účast při jednání), z částky [částka] představující paušální náhradu hotových výdajů za 4 úkony právní služby podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupce žalovaného 2) doložil osvědčení o registraci plátce DPH.

27. Náklady žalovaného 3) činí celkem částku [částka] a sestávají z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) citované vyhlášky za 6 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po [částka] (příprava a převzetí věci, 2x vyjádření ze dne [datum] a [datum], 2x účast při jednání, 1x porada s klientem), z částky [částka] představující paušální náhradu hotových výdajů za 6 úkonů právní služby podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, z částky [částka] představující náhradu cestovních výdajů v souvislosti s jednáním soudu dne [datum] za cestu z Liberce (sídlo advokáta) do Prahy (sídlo soudu) a zpět (2x 110 km), z částky [částka] představující náhradu cestovních výdajů v souvislosti s jednáním soudu dne [datum] za cestu z Liberce (sídlo advokáta) do Prahy (sídlo soudu) a zpět (2x 110 km), z náhrady za promeškaný čas ve výši [částka] (12 půlhodin po [částka]) dle § 14 odst. 3 citované vyhlášky a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalovaného 3) doložil osvědčení o registraci plátce DPH.

28. K určení správné tarifní hodnoty pro spor o určení dědického práva, která se dle názoru soudu odvíjí od ust. § 9 odst. 3 písm. a) citované vyhlášky, se souhlasně vyjádřil i Ústavní soud ČR v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1052/21.

29. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám advokátů úspěšných účastníků soud rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení