6 C 16/2025 - 130

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] právně zastoupená [Jméno Zástupce A], advokátem se sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] se sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] právně zastoupená [Jméno Zástupce B], advokátem se sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] o povolení nezbytné cesty takto:

Výrok

I. Žaloba, aby ve prospěch žalobkyně jako vlastnice nemovitých věcí, pozemků p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota], které leží v katastrálním území [adresa], byla jako služebnost zřízena nezbytná cesta přes pozemek žalované p. č. [hodnota] o výměře 169 m2, který leží v katastrálním území [adresa], a to v rozsahu stanoveném geometrickým plánem pro vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemku č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], který vyhotovil a dne 23. 3. 2025 pod číslem [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ověřil [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], autorizovaný zeměměřický inženýr se sídlem [adresa], a [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [Anonymizováno] [Anonymizováno] vyslovil dne 28. 3. 2025 souhlas s očíslováním parcel dle tohoto geometrického plánu, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 41 866 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno Zástupce B], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u zdejšího soudu (dále již „soud“) dne 6. 1. 2025, domáhala povolení nezbytné cesty přes pozemek p. č. [hodnota] v katastrálním území (dále též „k. ú.“) [adresa], ke svým pozemkům p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] v témže k. ú. (dále budou uvedené pozemky označovány též pouze parcelními čísly bez uvedení katastrálního území), a to v rozsahu dle k žalobě připojeného geometrického plánu, specifikovaného nyní ve výroku I. tohoto rozsudku.

2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že její pozemky ad 1 jsou obklopeny pozemky, z nichž na žádném z nich se nenachází veřejně přístupná pozemní komunikace. Na pozemky žalobkyně tak není žádný přístup z veřejně přístupné pozemní komunikace. Jediný fakticky možný přístup na pozemky žalobkyně z veřejně přístupné pozemní komunikace vede přes pozemek žalované obce, a to přes část pozemku vymezenou v geometrickém plánu. Ve zbytku hranice mezi pozemky p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a pozemkem žalované se nachází oplocení, které zabraňuje možnosti umístění cesty na odlišném místě na pozemku žalované. Vlastník pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] přitom souhlasí s tím, aby část pozemku mezi předmětnou částí pozemku žalované a pozemky žalobkyně sloužila i nadále jako cesta, po které je možné přicházet a přijíždět z veřejně přístupné pozemní komunikace k pozemkům žalobkyně, tedy v tom samém místě, jako tomu bylo od nepaměti. Jinudy přes pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nelze cestu vést, neboť tomu brání stavba oplocení části tohoto pozemku, inženýrské sítě, vodoměrná šachta a kanalizační šachta; není tedy možné umístit nezbytnou cestu na jinou část pozemku žalované než právě na tu vymezenou v geometrickém plánu. Nejbližší veřejná komunikace a ostatně i jediná, ze které lze reálně získat přístup k pozemkům žalobkyně, je právě pozemní komunikace na pozemku p. č. [hodnota]. Neexistuje jiná veřejná komunikace, ze které by byl možný přístup na pozemky žalobkyně a ani jiná trasa, kudy by nezbytná cesta mohla vést, než přes předmětnou část pozemku.

3. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že pro absenci přístupu z veřejné cesty nemůže své pozemky fakticky užívat a hospodařit na nich, neboť na ně není možné z veřejné cesty ani projít, natož projet vozidly. Pozemky žalobkyně slouží zemědělským účelům jako zahrada, především pro pěstování rostlin. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby k těmto pozemkům byl zabezpečen přístup nejen pro dopravu pěších a osobních vozidel, ale i zemědělské techniky, zejména traktoru.

4. Žalobkyně dále v žalobě poukázala na pravomocný rozsudek soudu ve věci sp. zn. [právnická osoba] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který mj. zaujal závěr, že: „Z dokazování vyplynulo, že sjezd byl žalovanou (roz. právní předchůdkyní žalobkyně – paní [jméno FO], která v uvedeném řízení vystupovala v procesním postavení žalované) a jejími právními předchůdci užíván skutečně od 60. let minulého století, a to s konkludentním souhlasem vlastníka pozemku, na němž se sjezd nachází (tedy dříve příslušného národního výboru a posléze obcí [adresa]). Pokud obec tento souhlas odvolala, pak by bylo možné uvažovat o aplikaci ust. § 8 občanského zákoníku, ale ne ve vztahu k tomuto řízení, ale pouze v případě sporu, v němž by se obec jako žalobce domáhala po žalované či členech její rodiny povinnosti zdržet se užívání sjezdu, příp. by žalobcem byla žalovaná či členové její rodiny a domáhali by se po obci umožnění užívání sjezdu. Obec by musela tvrdit a prokazovat, proč žalovaná či členové její rodiny najednou sjezd nesmí užívat, když v minulosti mohli.“ 5. Z ad 4 žalobkyně dovozuje, že minulá existence cesty přes předmětnou část pozemku tak v uvedeném řízení byla prokázána. V současnosti přitom žalovaná brání vstupu na svůj pozemek dokonce i fyzicky, a to umístěním kamene na předmětnou část pozemku. Podle žalobkyně žalovaná zjevně zneužila svého práva, když svévolně a bezdůvodně začala bránit užívání předmětné části pozemku pro přístup k pozemkům žalované, přičemž dle § 8 o. z. takovéto zneužití práva nepožívá právní ochrany. Fakticky ani umístění nezbytné cesty na předmětné části pozemku žalované nic nebrání. V blízkosti této části pozemku se sice nachází stavba na pozemku p. č. [hodnota], ovšem z výsledků inženýrsko-geologického posouzení ze dne 16. 11. 2023 vyplývá, že tato by umístěním nezbytné cesty, a to ani při umístění stavby komunikace na předmětnou část pozemku, nebyla nikterak ovlivněna.

6. Aby mohla nezbytná cesta plnit svůj účel i do budoucna, navrhuje žalobkyně, aby byla povolena jako služebnost, což ostatně odpovídá i judikatuře dovolacího soudu. Žalovaná však i přes výše uvedené skutečnosti užívání předmětné části svého pozemku nepovolila a zabránila v tom umístěním kamene na cestu. Žalobkyni proto nezbývá než se svého nároku domáhat soudní cestou. Žalobkyně přitom svůj pozemek nabyla od své právní předchůdkyně (matky) paní [jméno FO], narozené [rodné přijmení] [datum], bytem [adresa], přičemž neměla možnost ovlivnit, jaké pozemky nabude, když ani její právní předchůdkyně nikdy nedisponovala pozemky, přes které by bylo možné zajistit přístup na pozemky žalobkyně z veřejné komunikace. V této souvislosti pak žalobkyně odkazuje na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 1587/20, který zaujal a odůvodnil právní názor, že: „Nabytí nemovité věci bez spojení s veřejnou cestou nelze v České republice s ohledem na historický vývoj právní úpravy pozemkového vlastnictví považovat za projev hrubé nedbalosti…“ Žalobkyně má tak za to, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby soud rozhodl o zřízení nezbytné cesty na předmětné části pozemku žalované, když nastalý stav není důsledkem hrubé nedbalosti žalobkyně, ale pouze změna postoje vlastníka pozemku – odvolání souhlasu s užíváním, jenž žalovaná vyjádřila umístěním kamene bránícímu průjezdu žalobkyni k jejím pozemkům.

7. Pokud jde o výši úplaty za zřízení této nezbytné cesty v rozsahu vyznačeném přiloženým geometrickým plánem, žalobkyně má primárně za to, že na předmětném pozemku se cesta od nepaměti nacházela a nachází, a tedy její pokračování v jejím užívání nepůsobí žalované, jakožto veřejnoprávnímu subjektu, žádné omezení vlastnického práva, ani jinou újmu. Proto žalobkyně navrhuje úplatu ve výši obvyklé ceny za vlastnické právo k pozemku ve výši 30 Kč/m2, tedy celkem 450 Kč. K obvyklé výši ceny za obdobné pozemky lze odkázat na záměr žalované prodat mj. vedlejší pozemek za cenu 30 Kč/m2, byť záměr je z roku 2017, ani růst cen nemovitostí nezapříčinil, že by hodnota úplaty dosáhla hodnoty vlastnického práva v roce 2017.

8. Žalovaná ve svém vyjádření (učiněném prostřednictvím jejího právního zástupce) k žalobě (na č. l. 31 a násl.) navrhla její zamítnutí. Považuje podanou žalobu za další pokračování rodiny [jméno FO] v jejich snaze prosadit si přístup přes pozemek žalované, kteréžto jejich úsilí započalo již v roce 2017. Dne 9. 3. 2017 bratr žalobkyně pan [jméno FO] a jeho přítelkyně [jméno FO] požádali žalovanou o souhlas s napojením pozemků č. p. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] k cestě přes pozemek p. č. [hodnota]. Žalovaná jim sdělila, že s tímto postupem nesouhlasí a trvá na tom, aby sjezd byl umístěn alespoň 5 m od hranice nemovitosti – rodinného domu č. p. [Anonymizováno] na pozemku p. č. [hodnota], neboť žalovaná měla obavy, aby dopravní napojení zřízené blíže než 6 metrů od domu č. p. [Anonymizováno] nemohlo způsobovat škody na tomto domě, to vše dále při vědomí, že rodina [jméno FO] má s vlastníky tohoto domu dlouhodobě napjaté vztahy a podle vědomí žalované byly neshody mezi rodinou [jméno FO] a vlastníky tohoto domu řešeny i soudně. Žalovaná dále ve vyjádření v časové řadě uvádí další podání v uvedené věci příslušníky rodiny [jméno FO], jež byla adresována žalované.

9. Žalovaná má za to, že v daném případě nelze aplikovat § 1029 o. z. na pozemky v polních celcích, což se týká i posuzovaného případu, neboť pozemky p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] byly dlouhodobě, nejpozději od 50. let 20. století užívány jako zemědělské pozemky obhospodařované ze strany [právnická osoba] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (nyní [právnická osoba], IČ: [IČO]). Již v roce 1988 si [jméno FO] stěžovala, že ji vlečka uvedeného družstva bránila v přístupu k jejímu pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (dnes pozemek p. č. [hodnota]), a žalovaná jí již tehdy dopisem ze dne 11. 5. 1998 sdělovala, že: „uvedená parcela č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je v užívání ZD [Anonymizováno] [adresa] a žádná přístupová cesta na ní není zřízena.“ Sdělení se sice týká pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], tedy dnes pozemku p. č. [hodnota], a nikoliv pozemku p. č. [hodnota] (dotčeného touto žalobou), ale z tohoto sdělení je zřejmé, že žádná přístupová cesta přes pozemek p. č. [hodnota] ve vlastnictví žalované k předmětným pozemkům žalobkyně zřízena nebyla. Kromě toho žalovaná má za to, že ustanovení § 1029 o. z. se z povahy věci nemůže týkat přístupu k zemědělským pozemkům, které jsou (nikoliv vlastnicky, ale fakticky) součástí větších zemědělských celků.

10. Žalovaná ve svém vyjádření dále argumentuje ve prospěch aplikace § 1032 odst. 1 písm. b) o. z., dle kterého soud nepovolí nezbytnou cestu, způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá. Výklad tohoto ustanovení je sice významně korigován nálezem Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 1587/20, na který žalobkyně poukazuje, nicméně skutkový stav v této věci je takový, že nepovolení nezbytné cesty je se závěry odůvodnění tohoto nálezu zcela v souladu. Jde o to, že vlastnické právo žalobkyně k pozemkům p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] bylo vloženo do katastru nemovitostí v červnu 2020 jako dar od její matky, paní [jméno FO]. [jméno FO] v době darování kromě darovaných pozemků vlastnila i pozemky p. č. [hodnota], p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota], na které je zajištěn přístup z veřejné komunikace na pozemku p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota], a zároveň tyto pozemky přímo sousedily s darovanými pozemky. Až do června 2020 tak nebyla splněna základní podmínka pro zřízení nezbytné cesty spočívající v neexistenci spojení předmětných pozemků s veřejnou cestou. Ke vzniku stavu, kdy pozemky p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] přestaly být spojeny s veřejnou cestou, došlo až samotným darováním těchto pozemků paní [jméno FO] žalobkyni, a žalobkyně tak přijetím daru od své matky úmyslně způsobila, že tyto pozemky nemají dostatečný přístup. Nejedná se tak o hrubou nedbalost, o které pojednává žalobkyní uváděný nález Ústavního soudu, ale o druhou skutkovou podstatu definovanou v ustanovení § 1032 odst. 1 písm. b) o. z., a tedy o úmyslné způsobení nedostatku přístupu. O tom, že minimálně převažujícím, ne-li výlučným důvodem darování předmětných pozemků bylo vytvoření stavu, kdy tyto pozemky nebudou přístupné z veřejné komunikace, svědčí i skutečnost, že žalobkyně dlouhodobě žije ve Velké Británii a sama tyto pozemky nijak neužívá.

11. Žalovaná dále ve svém vyjádření k žalobě poukazuje na další (dle jejího názoru) rovněž zásadně významné okolnosti. Především na okolnost, že pan [jméno FO], bratr žalobkyně a vlastník pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], teprve v nedávné době (v roce 2024) postavil na tomto pozemku plot a inženýrské sítě tak, aby nyní mohla žalobkyně tvrdit, že cesta přes předmětný pozemek žalované musí vést právě v místě určeném žalobkyní a nemůže být posunuta 5 metrů od pozemku p. č. [hodnota]. Přitom pokud by cesta byla takto posunuta, neměla by žalovaná žádný důvod s cestou souhlasit. Podle žalované pan [jméno FO] tak učinil se znalostí dlouholetého stanoviska žalované, která opakovaně sdělovala, že s cestou bude souhlasit při dodržení odstupu 5 metrů od budovy č. p. [Anonymizováno] od budovy č. p. [Anonymizováno], aby bylo zcela vyloučeno, že provoz na cestě danou budovu neohrozí. [jméno FO] i žalobkyně ovšem soustavně zcela neracionálně trvaly na tom, že cesta musí být umístěna v místě, které si určí ony samy. Žalovaná navíc v minulosti bez jakýchkoliv problémů udělila souhlas panu [jméno FO] se sjezdem přes pozemek p. č. [hodnota] na jeho pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] pro účely výstavby jeho rodinného domu na tomto pozemku a tento sjezd může nepochybně užívat i žalobkyně jako sestra jmenovaného, pokud se s ním domluví, a následně po jeho pozemku realizovat přístup na další pozemky. Dále žalovaná dne 26. 7. 2017 uzavřela se společností [právnická osoba]., smlouvu o zřízení věcného břemene č. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], kterou bylo na pozemku p. č. [hodnota] zřízeno věcné břemeno energetického vedení přípojky nízkého napětí pro rodinný dům pana [jméno FO], takže dle žalované je naprosto zřejmé, že žalovaná nikoho nešikanuje a nejedná v rozporu s dobrými mravy.

12. V dalším svém vyjádření (na č. l. 84 a násl.) žalovaná doplňuje, že přístup k pozemkům žalobkyně p. č. [hodnota] a [Anonymizováno] bezprostředně nevede z pozemku žalované p. č. [hodnota], nýbrž je třeba využít i pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který je ve vlastnictví pana [jméno FO], bratra žalobkyně. Žalobkyně sice již v žalobě soudu sdělila, že k přístupu na její pozemky dal souhlas vlastník pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], avšak žalovaná v této souvislosti odkazuje na smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem, kterou pan [jméno FO] uzavřel se společností [právnická osoba]., jejímž předmětem je zřízení zástavního práva k pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a dle které se pan [jméno FO] coby zástavce zavázal, že předmětný pozemek nezatíží jakýmkoliv právem ve prospěch třetí osoby, že o zástavu se bude starat s péčí řádného hospodáře a že mj. nezmění její podstatu či účelové určení. Z toho žalovaná dovozuje, že nemůže-li vlastník pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] dát dle cit. zástavní smlouvy souhlas s přístupem přes tento pozemek, nelze než uzavřít, že žalobkyně nemá přístup ke svým pozemkům zajištěn ani přes pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], když samotné právo přístupu zřízené přes pozemek p. č. [hodnota] ve vlastnictví žalované jí tak přístup k jejím pozemkům nezajistí a není tedy žádný důvod žalobě vyhovět.

13. Žalovaná v doplňujícím vyjádření ad 12 dále podrobně rozvádí i historické souvislosti týkající se (ne)užívání pozemku žalované žalobkyní a jejími právními předchůdci. Poukazuje předně na sdělení bývalého [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] ze dne [datum] tehdejší vlastnici p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (nynější pozemky p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota]) paní [jméno FO] (právní předchůdkyně žalobkyně i matky žalobkyně), že neoprávněně užívá část pozemků v užívání JZD. Dopisem ze dne 29. 9. 1981 uvedené JZD sděluje paní [jméno FO] mj., že je ochotno se s ní dohodnout na nové přístupové cestě, což podle žalované implikuje, že ani v té době žádná přístupová cesta v dotčeném úseku neexistovala. Ostatně paní [jméno FO] v dopise ze dne 15. 10. 1982 adresovaném bývalému Okresnímu národnímu výboru ve [Anonymizováno] (dále též „ONV [adresa]“) mj. uvádí, že její pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (zahrnující nyní p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota]) byl „ošklivě“ zaměřen a nemá přístupovou cestu pro koňský potah. Dále žalovaná zdůrazňuje, že v rozhodnutí ONV [adresa] ze dne 22. 10. 1982 se konstatuje, že pozemek p. č. [hodnota] (dnes pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]) byl k datu 1. 1. 1975 užíván JZD [Anonymizováno] [adresa] v honovém obhospodařování zemědělské půdy JZD, takže z toho je zřejmé, že i tento pozemek byl užíván ze strany JZD a nikoliv jiných osob.

14. Z ad 13 žalovaná dovozuje, že již právní předchůdci žalobkyně si byli dobře vědomi, že žádný přístup na stávající pozemky p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] z veřejné komunikace není, stejně tak si byli vědomi, že pozemek zahrnující dnešní pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] byl od roku 1975 v družstevním užívání a oni sami k němu žádná užívací práva neměli. Podle žalované jsou tím zároveň vyvráceny i právní závěry učiněné soudem ve věci sp. zn. [právnická osoba] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o obligačním souhlasu vlastníka pozemku p. č. [hodnota], když v uvedeném řízení soud listiny předložené nyní žalovanou neměl k dispozici a svůj názor tak vyslovil na základě zjištěného skutkového stavu a tyto závěry tak ve světle nyní zjištěného skutkového stavu neobstojí. Konečně žalovaná uvádí, že [právnická osoba] ve [Anonymizováno], odbor dopravy přípisem ze dne 27. 6. 2018 sdělil, že na pozemku žalované není zřízena veřejná účelová komunikace.

15. Žalobkyně pak v doplňujícím podání (na č. l. 101 a násl.), v zachované lhůtě do koncentrace řízení, připojila listinné důkazy svědčící ve prospěch jí podané žaloby. Konkrétně kopie fotografií jednak zachycujících zemědělskou činnost (orbu) na pozemcích žalobkyně p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota], a to traktorem s pluhem, čímž žalobkyně odůvodňuje potřebu příjezdu na pozemek zemědělskou technikou. Dále poukazuje na katastrální mapu z roku 1966, z níž je patrný přístup k zemědělským pozemkům nyní ve vlastnictví žalobkyně. K tvrzené možnosti žalované zřídit cestu ve vzdálenosti 5 m od domu na pozemku p. č. [hodnota] žalobkyně uvedla, že tomu brání existující stavby – oplocení, plastová vodovodní šachta – nepojízdná, odpadní potrubí – nepojízdné, kanalizační vpusť.

16. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění.

17. Vzhledem k tomu, že žalovaná primárně zpochybnila aktivní věcnou legitimaci žalobkyně s tím, že se žalobkyně po právu nestala dle darovací smlouvy vlastnicí pozemků p. č. [hodnota] a [Anonymizováno] (tedy zpochybnila hmotněprávní vztah žalobkyně k projednávané věci), bylo nezbytné na základě dále uvedených skutkových zjištění tuto významnou předběžnou otázku vyřešit.

18. Podle stavu zápisů v katastru nemovitostí nabývacím titulem žalobkyně pro pozemky p. č. [hodnota] a [Anonymizováno] je darovací smlouva (na č. l. 66-67), z níž soud zjistil, že byla uzavřena mezi dárkyní paní [jméno FO], r. č. [RČ], bytem [Adresa žalobkyně], a žalobkyní. Tato smlouva byla uzavírána mezi nepřítomnými účastnicemi, tj. v situaci, kdy účastnice nebyly společně u uzavírání tohoto dvoustranného právního jednání. Jelikož jako první smlouvu podepsala žalobkyně jako obdarovaná, a to dne 21. 5. 2020 v [Anonymizováno] (k tomu viz ověřovací doložka pro legalizaci vydaná Velvyslanectvím [Anonymizováno] republiky v [Anonymizováno]), je třeba žalobkyni považovat jako navrhovatelku smlouvy. Dárkyně paní [jméno FO] tuto smlouvu podepsala (žalobkyní učiněný návrh smlouvy akceptovala) jako druhá, a to až dne 4. 6. 2020, kdy téhož dne byl současně podán u zdejšího [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] návrh na vklad vlastnického práva dle této darovací smlouvy. V této souvislosti žalovaná vznesla námitku, že s ohledem na právní úpravu a judikaturu Nejvyššího soudu nemohlo dojít k řádnému uzavření smlouvy, neboť žalovaná, která návrh žalobkyně akceptovala, tuto akceptaci písemně nesdělila žalobkyni, jež v tu doba patrně byla stále ve [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalobkyně však (prostřednictvím svého právního zástupce) do koncentrace řízení předložila soudu generální plnou moc, kterou (a z níž soud zjistil, že:) žalobkyně dne 21. 5. 2020 udělila své matce paní [jméno FO], gen. shora, plnou moc, aby jí zastupovala ve všech záležitostech a mj. činila jejím jménem veškeré úkony (roz. právní jednání), a to včetně úkonů písemných. [jméno FO] tuto plnou moc přijala dne 4. 6. 2020, tj. ve stejný den, kdy podepsala předmětnou darovací smlouvu (zjištěno z cit. darovací smlouvy na č. l. 78). Za této situace proto možno učinit závěr, že paní [jméno FO] již nebyla povinna (za účelem řádného uzavření uvedené darovací smlouvy) písemně oznamovat žalobkyni (své dceři) do zahraničí, že přijala, respektive akceptovala od ní doručený návrh darovací smlouvy, neboť byla-li uvedenou generální plnou mocí zmocněna (oprávněna) v zastoupení žalobkyně činit veškerá právní jednání, pak z tohoto pohledu je třeba mít za to, že uvedená podmínka akceptace návrhu darovací smlouvy a jeho oznámení byla splněna a tedy konzumována právě jednáním zmocněnkyně paní [jméno FO]. Lze proto uzavřít, že v daném případě žalobkyni svědčila aktivní věcná legitimace k podání žaloby v této věci, a to z titulu vlastnice pozemků p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota].

19. Soud z připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. [právnická osoba] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [žalobkyně: Obec [adresa], žalovaná: [jméno FO] (matka [Jméno žalobkyně], žalobkyně v nyní posuzované věci), o odstranění sjezdu, in eventum o odstranění úprav sjezdu], zjistil, že v uvedené věci soud rozhodl rozsudkem ze dne 30. 11. 2023, č. j. 3 C 156/2020-386, který nabyl právní moci dne 25. 4. 2024, kdy tímto rozsudkem uvedený soud pravomocně vyřešil následující otázky:

20. Žalované [jméno FO] byla uložena povinnost odstranit z pozemku p. č. [hodnota] úpravy připojení stávajícího sjezdu z pozemku p. č. [hodnota], v místě specifikovaném protokolem o kontrolním měření za dále stanovených podmínek ve výroku II. uvedeného rozsudku.

21. Rozhodnutím [právnická osoba] [adresa], odboru dopravy ze dne 11. 1. 2022, č. j. [Anonymizováno] [č. účtu], ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje, odboru dopravy ze dne 23. 5. 2022, č. j. [Anonymizováno] [č. účtu], byla tímto správním orgánem pro paní [jméno FO] povolena úprava připojení předmětného sjezdu přes pozemek p. č. [hodnota], ovšem za podmínky souhlasu obce [adresa] vlastnící pozemek p. č. [hodnota].

22. Sjezd ad 21, který se situačně nachází minimálně od 60. let minulého století zhruba ve stejných místech jako nyní, byl dle soudu paní [jméno FO] a členy její rodiny, známými či dalšími osobami, jejími právními předchůdci, případně i jinými subjekty (např. zemědělským družstvem a jinými občany obce), užíván od 60. let minulého století, a to s konkludentním souhlasem vlastníka pozemku, na němž se sjezd nacházel a nachází, tedy dříve příslušného národního výboru a posléze Obce [adresa]. Podle zjištění soudu Obec [adresa] tento souhlas bezdůvodně odvolala.

23. Současně soud v řízení sp. zn. [právnická osoba] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] zaujal také právní názor, že: „žalovaná (roz. paní [jméno FO]) a její právní předchůdci měli obligační souhlas od vlastníka pozemku parcela č. [hodnota], že sjezd přes daný pozemek užívat mohou.“ 24. Jelikož v posuzovaném případě okruh účastníků není shodný s účastníky v nyní posuzované právní věci, nelze bez dalšího z rozsudku soudu ad 19 vycházet ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř.

25. Soud v této věci již na počátku řízení [při prvním jednání konaném dne 12. 5. 2025 (viz protokol o tomto jednání na č. l. 60 a násl.)] avizoval účastníkům (v rámci předvídatelnosti svého postupu a při vyložení výsledků přípravy jednání ve smyslu § 118 odst. 2 o. s. ř.), že z vyložených zjištění a dílčích závěrů učiněných v řízení ve věci sp. zn. [právnická osoba] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] vyplývá ještě jedna podstatná okolnost, kterou je zapotřebí se zabývat. A to, zda napojení z veřejné komunikace na pozemku p. č. [hodnota] přes sjezd na pozemku p. č. [hodnota] ve vlastnictví žalované, a dále přes navazující předmětný pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], případně splňoval, či nikoliv podmínky veřejné účelové pozemní komunikace podle zákona o pozemních komunikacích. V této souvislosti soud účastníkům sdělil, že v prvé řadě bude posuzovat, zda předmětný sjezd je či není součástí veřejné účelové pozemní komunikace, která podle zákona o pozemních komunikacích a konstantní judikatury Nejvyššího soudu i Nejvyššího správního soudu existuje za současného naplnění následujících čtyř pojmových znaků: 1. stálost a znatelnost komunikace v terénu, 2. zákonný účel (tj. že jde o dopravní cestu určenou k užití silničními a jinými vozidly a chodci, sloužící ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků), 3. souhlas vlastníka s veřejným užíváním, kterým může být i souhlas implicitní, a 4. nutná komunikační potřeba.

26. Pokud by totiž bylo zjištěno, že přes předmětný sjezd na pozemku p. č. [hodnota] a dále přes pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] vede (s ohledem na předchozí užívání a naplnění zákonných podmínek dle ad 25) veřejná účelová pozemní komunikace, nebylo by třeba se již zabývat otázkou, respektive naplněním podmínek pro zřízení nezbytné cesty dle § 1029 a násl. o z.

27. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „PozKom“), pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. Podle druhého odstavce cit. par. pozemní komunikace se dělí na tyto kategorie: a) dálnice, b) silnice, c) místní komunikace, d) účelová komunikace.

28. Podle § 7 odst. 1 PozKom účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Příslušný silniční správní úřad obecního úřadu obce s rozšířenou působností může na žádost vlastníka účelové komunikace a po projednání s Policií České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. Úprava nebo omezení veřejného přístupu na účelové komunikace stanovené zvláštními právními předpisy tím není dotčena.

29. Existence veřejně přístupné účelové komunikace nemusí být zapsána v katastru nemovitostí a rozhodující nebude ani to, jak je pozemek v katastru nemovitostí zapsán. „Katastr nemá v tomto ohledu konstitutivní význam; druh pozemku ani způsob využití (účelové komunikace se vedou jako „ostatní plocha – ostatní komunikace“) nejsou závaznými údaji na rozdíl od parcelního čísla a geometrického určení nemovitosti (srov. § 51 katastrálního zákona), ani nejsou jinak právně privilegovány na rozdíl od údajů o věcných právech (srov. § 980 a násl. obč. zák.).” ([Anonymizováno], [Anonymizováno]., [adresa], [Anonymizováno]., [Anonymizováno], [Anonymizováno].: Zákon o pozemních komunikacích. 1. vyd. [adresa]: [Anonymizováno] [Anonymizováno], a. s., [Anonymizováno], s. [Anonymizováno]).

30. Pozemní účelová komunikace (ať již veřejná nebo neveřejná) nemusí být ani zpevněná ani nemusí jít o stavbu pevně spojenou se stavbou; účelovou komunikací může být i pozemek sloužící jako dopravní cesta, a to i pro spojení např. k jedné nemovitosti.

31. Účelové pozemní komunikace mohou být jak ve vlastnictví fyzických, tak i právnických osob (obcí, státu atd.); rozhodujícím kritériem pro určení vlastnictví víceúčelové komunikace je pozemek, na kterém se účelová komunikace nachází. Vlastník pozemku je tedy zároveň vlastníkem této komunikace ([adresa], R.: Účelové pozemní komunikace. 2. aktualizované a doplněné vydání podle právního stavu k 1. 1. 2016. [adresa]: [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], s. [Anonymizováno].

32. Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 21. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1868/2000, vyložil k problematice veřejně přístupné účelové komunikace následující právní závěry, které jsou využitelné i ve skutkových poměrech této věci (nyní v textu tučně zvýraznil soud). 33. „Ze zákona se podává, že účelovou komunikací je taková pozemní komunikace, která splňuje znaky, uvedené v § 7 odst. 1 PozKom. Je přitom zjevné, že vždy nemusí jít o stavbu, která by vyžadovala stavební povolení; takové povolení zpravidla nevyžaduje zřízení cest lesních nebo polních, které nejsou stavbami ani samostatnými věcmi ve smyslu § 118 odst. 1 obč. zák., jde jen o určitým způsobem užívaný pozemek, který je pozemní komunikací. Pozemek je tedy pozemní komunikací v případě, že jde o dopravní cestu určenou k užití silničními a jinými vozidly a chodci, sloužící ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Pozemek, který splňuje uvedená kritéria, se stává účelovou komunikací ze zákona, aniž by bylo třeba o jeho kategorizaci jako účelové komunikace vydávat správní rozhodnutí; lze poukázat na správnou argumentaci odvolacího soudu k této otázce, zejména na to, že zákon o pozemních komunikacích, který upravuje v § 3 odst. 1 rozhodování zařazování pozemních komunikací do jednotlivých kategorií a tříd, se o rozhodování o zařazení komunikace do kategorie účelová komunikace nezmiňuje, ačkoliv upravuje zařazování do všech ostatních kategorií komunikací.

34. Zřídí-li tedy vlastník pozemku účelovou komunikaci anebo souhlasí-li, byť i konkludentně, s jejím zřízením (aniž by šlo o komunikaci v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu), stává se tato komunikace veřejně přístupnou a vztahuje se na ni nadále obecné užívání pozemní komunikace. Soukromá práva vlastníka jsou v tomto případě omezena veřejnoprávním institutem obecného užívání pozemní komunikace. Zákon o pozemních komunikacích je třeba vykládat v souladu s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle kterého vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Proto nelze zřídit účelovou komunikaci na pozemku proti vůli jeho vlastníka; zřídí-li pozemní komunikaci, která by jinak byla účelovou komunikací, někdo jiný než vlastník a vlastník neprojeví, byť i konkludentně, souhlas s existencí a užíváním této komunikace, může se domáhat ochrany negatorní žalobou podle § 126 odst. 1 obč. zák. Je-li však účelová komunikace v souladu s vůlí vlastníka zřízena, nemůže její vlastník jednostranným vyhlášením zamezit jejímu obecnému užívání, jak je zřejmé i z ustanovení zákona o pozemních komunikacích, která vážnou regulaci provozu na veřejně přístupných účelových komunikacích (§ 7 odst. 1) na rozhodnutí příslušného orgánu, nikoliv na rozhodnutí vlastníka (§ 7 odst. 1 věta druhá, § 24), i z těch ustanovení, která svémocnou regulaci postihují [§ 42 odst. 2 písm. c)]…Vlastník komunikace, která má znaky účelové komunikace, která není v uzavřeném prostoru nebo objektu (§ 7 odst. 2 PozKom), není ani při zřízení komunikace oprávněn omezit užívání této komunikace na určitou skupinu subjektů, a vyloučit tak její obecné užívání. To neznamená, že vlastník by byl zbaven možnosti provoz na účelové komunikaci regulovat, případně komunikaci zcela uzavřít; může tak však učinit jen na základě rozhodnutí příslušného správního orgánu.

35. Obecné užívání pozemních komunikací není institutem soukromého práva, ale jde o veřejnoprávní oprávnění, které nelze omezit na základě jednostranných úkonů subjektů práva. Toto užívání se neopírá o občanskoprávní předpisy, ale o zákon o pozemních komunikacích. Z § 44 odst. 1 tohoto zákona vyplývá, že v řízení o věcech upravených zákonem o pozemních komunikacích, tedy i o obecném užívání komunikací, se postupuje, nestanoví-li tento zákoník jinak, podle obecných předpisů o správním řízení. Podle § 7 odst. 1 a 2 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon. V občanském soudním řízení nelze projednávat a rozhodovat věci, upravené zákonem o pozemních komunikacích, které podle § 44 odst. 1 tohoto zákona mají být projednány v řízení, provedeném podle obecných předpisů o správním řízení; nelze tedy ani vydat rozhodnutí o tom, že pozemek je účelovou komunikací (ostatně by nešlo ani o některý z případů, uvedených v § 80 o. s. ř.). Pokud se však v soudním řízení o negatorní žalobě podle § 126 odst. 1 obč. zák. žalovaný brání námitkou, že pozemek, z jehož užívání má být vyloučen, je účelovou komunikací, posoudí soud otázku, zda skutečně jde o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, jako předběžnou podle § 135 odst. 2 o. s. ř., aniž by bylo nutné k této otázce vydávat správní rozhodnutí.“ 36. Jak již shora bylo uvedeno, podle konstantní judikatury veřejně přístupná účelová komunikace existuje za současného naplnění následujících 4 pojmových znaků: 1. stálost a znatelnost komunikace v terénu podle § 2 odst. 1 PozKom, 2. zákonný účel podle § 7 odst. 1 PozKom, 3. souhlas vlastníka s veřejným užíváním a 4. nutná komunikační potřeba (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 616/2017 a v něm dále citovanou judikaturu, příp. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. 1 As 32/2012, publikovaný pod č. 6/2013 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).

37. Soud dospěl k dále uvedeným skutkovým zjištěním, které vylučují existenci v inkriminovaném úseku (pozemků p. č. [hodnota] a p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]) veřejné účelové pozemní komunikace ve smyslu zákona o pozemních komunikacích.

38. Není pochyb o tom, že v inkriminovaném úseku je dlouhodobě komunikace v terénu zřetelná a že jde v současné době o fakticky jednu reálnou a ihned využitelnou komunikaci představující napojení z veřejné cesty na pozemku p. č. [hodnota] k pozemkům p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] ve vlastnictví žalobkyně přes faktický sjezd žalované na jejím pozemku p. č. [hodnota] a přes pozemek pana [jméno FO] (bratra žalobkyně) p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Zcela jistě však v daném případě absentuje souhlas vlastníka p. č. [hodnota] (tj. žalované obce) s jejím veřejným užíváním, což se týká i absence souhlasu vlastníka p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [jméno FO], který vyslovil souhlas pouze vůči žalobkyni, nikoliv že by souhlasil s jejím využitím pro veřejnost.

39. Existenci veřejné účelové pozemní komunikace dále vylučuje sdělení [právnická osoba] [adresa], odboru dopravy ze dne 5. 6. 2025, č. j. [Anonymizováno] [č. účtu] (na č. l. 74), z něhož soud zjistil, že uvedený správní orgán neeviduje k otázce sjezdu se stykovým napojením na silnici [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ve staničení km 0,321 z pozemku p. č. [hodnota], p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], sjezd jako součást účelové komunikace. Nutno ovšem dodat, že samotné takové sdělení ještě neznamená, že je tím zcela vyloučena možnost existence veřejné účelové pozemní komunikace.

40. Existenci veřejné účelové pozemní komunikace, respektive v rozhodném období implicitního souhlasu vlastníka pozemku s užíváním jeho části pro účely komunikační potřeby veřejnosti ostatně vylučuje již dopis babičky žalobkyně paní [jméno FO] ze dne 15. 10. 1982, který byl adresován vedoucímu odboru výstavby a územního plánování [Anonymizováno] [adresa] (na č. l. 97), z něhož soud zjistil, že si v něm paní [jméno FO] stěžuje na absenci přístupové cesty „pro koňský tah“ k jejímu pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (nyní zahrnující i pozemky p. č. [hodnota] a [Anonymizováno]).

41. Na problém paní [jméno FO] s jejím přístupem na tehdejší tzv. záhumenek je reagováno také v přípisech tehdejšího JZD [Anonymizováno] [adresa] (na č. l. 93 a 94), z nichž soud zjistil, že uvedené družstvo vytýká jmenované její faktické užívání části tzv. sdružených pozemků nyní v inkriminované části přístupu k pozemkům žalobkyně.

42. Ze sdělení [právnická osoba] [adresa], odboru dopravy ze dne 27. 6. 2018, č. j. [Anonymizováno] [č. účtu] [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno](na č. l. 99) soud zjistil, že k žádosti matky žalobkyně paní [jméno FO] jmenované sděluje, že připojení (sjezd) na pozemní komunikaci (poznámka soudu: roz. sjezd na pozemku p. č. [hodnota] ve vlastnictví žalované) není účelovou komunikací dle zákona o pozemních komunikacích.

43. Ani žalovaná obec dle svých podkladů a evidencí v tomto řízení netvrdila existenci veřejné účelové pozemní komunikace přes faktický sjezd na svém pozemku p. č. [hodnota], přičemž takovou informaci netvrdila (s ohledem na své archivní materiály) ani ve vztahu k předchozí době, tj. v době fungování bývalého tamního místního národního výboru.

44. Soud přitom nemá pochybnosti o tom, že všichni v řízení vyslechnutí svědci (paní [jméno FO], pan [jméno FO] a pan [tituly před jménem] [jméno FO]), pokud vypovídali o využití sjezdu na pozemku p. č. [hodnota] např. zemědělskou technickou již v období existence JZD [Anonymizováno] [adresa] či případně vozidly příslušníků rodiny [jméno FO] a příp. jejich přátel (např. pro parkování těchto vozidel na pozemcích nyní ve vlastnictví žalobkyně), vypovídali pravdivě, nicméně jejich výpovědi směřovaly k popisu faktického stavu, který ovšem nebyl (a z důvodů shora vyložených ani být nemohl) souladný s právním stavem, jenž nenaplňoval podmínky existence a využívání veřejné účelové pozemní komunikace v inkriminovaném úseku, a to pro již absenci souhlasu vlastníka, respektive dotčených vlastníků předmětných pozemků, i včetně bratra žalobkyně pana [jméno FO], který se pouze vyjádřil ve smyslu souhlasu s trasováním přístupu cesty k pozemkům žalobkyně v intencích v podstatě vypracovaného geometrického plánu, který vychází s využitím sjezdu na pozemku žalované p. č. [hodnota] a dále pak v dotčeném úseku trasování přes pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno].

45. Za této situace proto soud byl povinen se zabývat otázkou nastolenou žalobním požadavkem, zda v daném případě jsou splněny podmínky pro zřízení nezbytné cesty v inkriminovaném úseku dle § 1029 a násl. o z., či nikoliv.

46. Podle § 1029 odst. 1 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

47. Podle § 1029 odst. 2 o. z. nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

48. Podle § 1033 odst. 1 o. s. ř. obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich. Přitom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup za současného zřetele k okolnostem stanoveným v § 1029 odst. 2.

49. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1424/2018, vyložil a odůvodnil právní názor, že: „Ustanovení § 1033 odst. 1 o. z. je nutné s ohledem na účel institut nezbytné cesty vykládat tak, že soud zvolí pouze jedno – vzhledem k okolnostem nejvhodnější – řešení; povolí pouze jednu nezbytnou cestu. To však neznamená, že by nezbytná cesta nemohla vést přes více než jeden pozemek. Pokud by totiž argumentace žalované 2) byla správná, vlastník pozemku by se nikdy nedomohl povolení nezbytné cesty tam, kde by mezi jeho pozemkem a veřejnou cestou ležel více než jeden sousední pozemek. Takový výklad by však odporoval smyslu nezbytné cesty, který záleží v zajištění možnosti hospodaření na nemovitostech, na nichž pro nedostatek spojení s veřejnou cestou hospodařit nelze.

50. K tomuto závěru pak dospívá rovněž literatura, v níž se uvádí: „Komentované ustanovení nelze vykládat tak, že by bylo možno zatížit právem cesty jen jeden pozemek. Leží-li mezi nemovitostí postrádající přístup a veřejnou cestou více pozemků různých vlastníků, zřídí se cesta přes všechny tyto pozemky“ (viz SPÁČIL, Jiří a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s.

207. ISBN 978-80-7400-499-5.).“ 51. V rozsudku ze dne 10. 3. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1826/2020, Nejvyšší soud zaujal právní názor, že soud nepovolí nezbytnou cestu přes jeden nebo více pozemků, není-li postaveno najisto, zda žadatel o nezbytnou cestu má zajištěn přístup přes další pozemky, které rovněž představují překážku pro spojení veřejné cesty.

52. Z judikatury Nejvyššího soudu ad 50 a 51 současně plyne, že v případě, že nezbytnou cestu je zapotřebí zřídit přes více pozemků, které nejsou ve vlastnictví jedné (fyzické nebo právnické) osoby, je nezbytné, aby žalobce žalobu o povolení (zřízení) nezbytné cesty podal proti všem takto dotčeným vlastníkům pozemkům, jichž se má povolení (zřízení) nezbytné cesty týkat. A protože uplatnění nároku na povolení nezbytné cesty se realizuje ve sporném řízení, nepřichází v úvahu, aby soud jakkoliv hmotněprávně poučoval či naznačoval žalobci případnou absenci některého subjektu, respektive některých subjektů z pohledu pasivní věcné legitimace (tj. ve smyslu toho, že je zapotřebí ještě žalovat také vlastníka pozemku XY atd.), neboť v takovém případě by byla porušena zásada spravedlivého procesu, zachování rovného přístupu účastníků a takto postupující soudce by musel být vyloučen z dalšího projednávání a rozhodnutí předmětné právní věci pro nerespektování uvedených práv, která mají ústavněprávní zakotvení.

53. V daném případě žalobkyně (prostřednictvím svého právního zástupce) při jednání konaném dne 30. 6. 2025, po procesním upozornění soudu, zda setrvává na svém žalobním požadavku, který vychází z trasování nezbytné cesty v intencích původně pro žalobkyni zpracovaného protokolu o kontrolním zaměření nájezdu, anebo zda uplatňuje tento svůj požadavek podle vypracovaného geometrického plánu, který právní zástupce žalobkyně předložil při prvním jednání konaném před soudem dne 12. 5. 2025 s tím, že ten znázorňuje žalobkyní požadované zřízení nezbytné cesty formou služebnosti přes předmětný pozemek ve vlastnictví žalované obce, učinila návrh na změnu žaloby. Žalobkyně (prostřednictvím svého právního zástupce) navrhla v uvedeném směru změnu žaloby v části jejího žalobního petitu potud, aby zřízení nezbytné cesty v její prospěch bylo učiněno dle vyhotoveného geometrického plánu. Soud tuto změnu žaloby při jednání vyhlášeným usnesením připustil. Vyhotovený geometrický plán ovšem obsahuje vyměřené trasování žalobkyní požadované nezbytné cesty i přes pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], což ostatně plyne i z jeho části „výkaz dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí.“ 54. Nepřichází přitom v úvahu varianta, že by soud zřídil nezbytnou cestu pouze s využitím části vyhotoveného geometrického plánu, a to ve vztahu (pouze) k pozemku p. č. [hodnota] ve vlastnictví žalované. Z připomenuté judikatury Nejvyššího soudu přitom plyne, že pokud má být přístup k dotčenému pozemku zajištěn přes více pozemků a k tomu jsou splněny zákonné podmínky, pak je třeba povolit (zřídit) nezbytnou cestu přes všechny nezbytné pozemky tak, aby byl skutečně přístup k předmětnému pozemku zajištěn. Není současně přípustné, aby soud případně zřídil nezbytnou cestu zčásti, a to i v procesní situaci, pokud by se žalobce skutečně žalobou domáhal pouze částečného povolení nezbytné cesty přes jeden či více, nikoliv však přes všechny nezbytné pozemky, neboť by takový postup byl zjevně v rozporu s právní úpravou institutu nezbytné cesty. Současně v případě, pokud by žalobce přesto takový dílčí nárok na povolení nezbytné cesty uplatnil, je nepřípustné, aby jej soud hmotněprávně poučoval o nezbytnosti domáhat se žalobou uspokojení nároku (povolení, respektive zřízení nezbytné cesty) přes všechny pozemky tak, aby bylo zcela dosaženo – formou povolené nezbytné cesty - přístupu ke kmenovému pozemku. V daném případě došlo k situaci, kdy v postavení žalované strany byla pouze obec [adresa], nikoliv též vlastník pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] pan [jméno FO], nezávisle na tom, že ještě před podanou žalobou vyslovil (ve prospěch žalobkyně) souhlas s předmětným trasováním nezbytné cesty v zásadě v intencích vyhotoveného geometrického plánu.

55. Tedy již z vyloženého důvodu takto pojatá žaloba musela být soudem zamítnuta.

56. K uplatněným hmotněprávním argumentům žalované soud uvádí následující dílčí závěry.

57. K aplikaci § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. Žalovaná ve vyjádření na č. l. 32 a násl. argumentovala tím, že žalobě nelze vyhovět již z důvodu aplikace § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. stanovící, že soud nepovolí nezbytnou cestu, způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá. Z dokazování ovšem nevyplynulo, že by paní [jméno FO] před uzavřením darovací smlouvy, respektive darováním pozemků p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] měla k těmto pozemkům dostatečný přístup (míněno i vozidly) ze svých pozemků např. p. č. [hodnota] či p. č. [hodnota] nebo p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], neboť ze silnice není objektivně možné se s vozidlem dostat kolem jejího domu č. p. [Anonymizováno] přes další její pozemky ve směru k pozemkům p. č. [hodnota] a p. [Anonymizováno]. Z tohoto pohledu proto podle názoru soudu aplikace § 1032 odst. 1 písm. b) o. z., pakliže by zde jinak nebyly jiné důvody pro zamítnutí této žaloby, by nepřicházela v úvahu.

58. K aplikaci § 1021 o. z. Žalovaná v závěrečném návrhu při jednání konaném před soudem dne 30. 6. 2025 mj. poukázala na dosah rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3398/2016, který vyložil a podrobně odůvodnil právní názor, dle kterého žalobě o povolení nezbytné cesty (§ 1029 o. z.) nelze vyhovět, je-li nezbytná cesta žádána pouze pro účely zhotovení stavby (§ 1022 o. z.) nebo pro údržbu či obhospodařování nemovité věci v rozsahu spadajícím pod § 1021 o. z.

59. Podle § 1021 o. z. vlastník umožní sousedovi vstup na svůj pozemek v době, rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku nebo k hospodaření na něm, nelze-li tohoto účelu dosáhnout jinak; soused však nahradí vlastníku pozemku škodu tím způsobenou.

60. Zdá se, že tento argument žalované by byl – nebýt shora uvedeného důvodu vedoucího k zamítnutí žaloby – patrně důvodný, neboť žalobkyně se zřízení nezbytné cesty – jak plyne z narační části její žaloby – domáhá z důvodu, že tyto pozemky nelze „fakticky užívat a hospodařit na nich, neboť na ně není možné z veřejné cesty ani projít, natož projet vozidly. Pozemky slouží zemědělským účelům jako zahrada, především pěstování rostlin. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby k těmto pozemkům byl zabezpečen (přístup) nejenom dopravu pěších osobních vozidel, ale i zemědělské techniky, zejména traktoru.“ A právě na takové případy se dle cit. právní úpravy a připomenuté judikatury Nejvyššího soudu uplatní (uplatnit může) jedině postup ve smyslu § 1021 o. z., který pro takový účel vylučuje zřízení nezbytné cesty.

61. Na další věcněprávní námitky žalované soud již nereaguje, neboť pakliže již z prvně vyloženého důvodu byla žaloba zamítnuta, není povinností soudu (z důvodu hospodárnosti řízení) zcela (beze zbytku) reagovat na všechny věcné argumenty, které by in eventum, nebýt jiného důvodu vedoucího k zamítnutí žaloby, přicházely v úvahu a bylo by třeba se jimi z pohledu verifikace (ne)splnění podmínek pro zřízení nezbytné cesty zabývat.

62. Přesto, kromě dalších věcných argumentů, které byly žalovanou prostřednictvím jejího právního zástupce vyloženy v závěrečném návrhu při jednání konaném před soudem dne 30. 6. 2025, považuje soud za nezbytné uvést ještě další argument, a to pro případ, že by žalovaným byl i vlastník pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], neboť i tak by bylo třeba žalobu – a to jako předčasně podanou - zamítnout.

63. V posuzované věci totiž výrazně rezonují další okolnosti případu, které by znemožňovaly za stávajícího stavu žalobě o povolení nezbytné cesty vyhovět.

64. V prvé řadě nelze nezohlednit, že předchozí vlastnice pozemků p. č. [hodnota] a [Anonymizováno] paní [jméno FO] (matka žalobkyně) mnoho let usilovala o zajištění přístupu ke svým pozemkům, přičemž opakovaně se střetávala s ustáleně zaujímaným stanoviskem žalované obce, která opakovaně projevila snahu vyhovět vlastnici pozemků p. č. [hodnota] a [Anonymizováno] v zajištění sjezdu z veřejné komunikace na pozemku p. č. [hodnota] přes svůj pozemek p. č. [hodnota], avšak nikoliv v trasování požadovaném paní [jméno FO], tj. v blízkosti rodinného domu č. p. [Anonymizováno] na pozemku p. č. [hodnota] z důvodu obavy obce o možné narušení statiky tohoto domu. Není podstatné, zda v uvedeném směru požadavek nyní žalované obce byl opodstatněný, či nikoliv, nicméně byl nepochybně (opakovaně) legitimně učiněn obcí coby veřejnoprávní korporací, která má prioritně za povinnost zajišťovat, respektive pečovat o zájmy obce a jejich občanů a přistupovat k řešení zde např. dopravního napojení s péčí řádného hospodáře.

65. V době, kdy se formulovaly názory na řešení otázky nezbytné cesty k pozemkům p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota], ať již původně ve vlastnictví matky žalobkyně či později ve vlastnictví žalobkyně, bylo možné sjezd zrealizovat zcela nepochybně i v obcí navrhované variantě, tj. s odstupem od rodinného domu č. p. [Anonymizováno] v délce alespoň 5 metrů. V tu dobu stavebník pan [jméno FO], vlastník pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a bratr žalobkyně, mohl takovou situaci reflektovat a tomu i přizpůsobit výstavbu drobných staveb na svém pozemku, a to nezávisle na původním stavebním povolení, které by zcela jistě a nepochybně i s odpovídající součinností žalované obce mohlo být adekvátním způsobem ve vztahu k vytvoření nového sjezdu patřičně v souladu s předmětnou právní úpravou přizpůsobeno. K tomu ovšem nedošlo (a podle názoru soudu nebyl zde ze strany pana [jméno FO] ani zájem, aby k takovému řešení došlo) a naopak v podstatě došlo k situaci, kdy jak paní [jméno FO], tak i pan [jméno FO], a nakonec i žalobkyně se tvrdošíjně po žalované obci domáhali využití sjezdu v trasování nyní vyobrazeném ve vyhotoveném geometrickém plánu, s mechanickým připomínáním dosud fakticky existujícího přístupu k pozemkům p. č. [hodnota] a [Anonymizováno].

66. Následná stavební činnost pana [jméno FO] na jeho pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] byla sice činěna v souladu s příslušnými (jemu správními orgány udělenými) povoleními, nicméně zjevně v rozporu s nastanuvší realitou plynoucí z naprostého přehlížení dlouhodobě zaujímaného stanoviska nyní žalované obce k řešení předmětného dopravního napojení, a to i s přihlédnutím k tomu, že z pohledu veřejného práva žalobkyně dosáhla vydání správního rozhodnutí ohledně úpravy připojení sjezdu z komunikace na sjezd, který je na pozemku p. č. [hodnota] ve vlastnictví obce.

67. Zde je nutno uvést, že silniční správní orgán se nemohl vyjadřovat k otázkám přesahujícím veřejnoprávní rozměr a z jeho rozhodnutí ani neplyne, že by bylo reflektováno možné využívání sjezdu např. těžkou zemědělskou technickou (např. traktory s přívěsy) nebo do budoucna nákladními automobily v souvislosti s možností další výstavby domu či domů na pozemcích p. č. [hodnota] a [Anonymizováno], na kterých by třeba bylo nutné provádět skrývku a odvoz zeminy, případně další zásahy v terénu, což by si vyžadovalo po určitou (a nikoliv nezanedbatelnou) dobu příjezd a odjezd přes sjezd v inkriminované části pozemku žalované těžké manipulační techniky, strojů a zařízení.

68. Lze vyvodit, že i pro tyto do budoucna možné nastanuvší okolnosti žalovaná obec preventivně zaujímá dlouhodobě stanovisko zajištění sjezdu v nezbytném (alespoň pětimetrovém) odstupu od rodinného domu č. p. [Anonymizováno] stojícím na pozemku p. č. [hodnota], byť svůj postoj v předmětné správním řízení (o úpravu připojení sjezdu žalobkyni) formulovala nepatřičně, na což také kriticky reagoval mj. Krajský úřad [Anonymizováno] kraje, odbor dopravy ve shora již označeném rozhodnutí (k tomu viz též bod 23 a násl. rozsudku zdejšího soudu ve věci sp. zn. [právnická osoba] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]).

69. Dále je zde okolnost, že bratr žalobkyně pan [jméno FO] sice opakovaně deklaroval ochotu umožnit žalobkyni komunikační napojení (přes jeho pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]) na její pozemky p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota], leč nejen věcnému, ale i obligačnímu zatížení jeho pozemku dosud brání věcněprávní zákaz zatížení jeho pozemku jakýmkoliv právem ve prospěch třetí osoby bez souhlasu oprávněné banky [právnická osoba]., se sídlem [adresa], IČ: [IČO] (k tomu srov. smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem na č. l. 86 a násl. a výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 91).

70. Z posledně uvedených okolností tedy plyne, že by žalobkyně měla svůj dosavadní postoj vůči žalované revidovat a pokusit se v součinnosti se svým bratrem panem [jméno FO] – vlastníkem pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (přes který je rovněž přístup k pozemkům žalobkyně p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota]) s žalovanou najít schůdné řešení, neboť v opačném případě lze stěží dosáhnout toho, aby v žalobkyní nyní preferované variantě (v trasovaní dle vyhotovené geometrického plánu) bylo dosaženo zřízení nezbytné cesty i přes nesouhlas žalované obce.

71. Poněvadž za stávajícího stavu ve smyslu připomenuté právní úpravy a judikatury Nejvyššího soudu nelze pro pouhé obdělávání pozemků p. č. [Anonymizováno]/ a p. č. [hodnota] zřídit nezbytnou cestu přes pozemek žalované a pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], byl-li by jeho vlastník žalobkyní rovněž zažalován, je nasnadě, že žalobkyni zbývá reálná možnost dohodnout se s dotčenými vlastníky uvedených pozemků buďto v rámci obligačního práva nebo v rámci práva věcného (služebnost), kdy u vlastníka pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] pana [jméno FO] je předtím nezbytné vyřešit s předmětnou bankou otázku souhlasu s takovým zatížením pozemku ve vztahu ke stávajícímu věcněprávnímu zákazu zatížení uvedeného pozemku a povinnosti jmenovaného dle uzavřené smlouvy o zřízení zástavního práva ve vazbě na smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru.

72. Žalovaná měla v tomto sporu plný procesní úspěch, a proto je jí žalobkyně povinna v plném rozsahu dle § 142 odst. 1 o. s. ř. (jež stanoví, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl) nahradit náklady řízení, které činí celkem 41 866 Kč a sestávající se z následujících položek.

73. Odměna advokáta žalované dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále již „AT“), a to za celkem [hodnota] úkonů právní služby (z toho za 6 úkonů právní služby v plné výši a za 1 úkon právní služby ve výši jedné poloviny – k tomu viz níže), kdy odměna za jeden úkon právní služby byla vypočtena dle § 9 odst. 3 písm. c) ve vztahu k § 7 odst. 7 AT z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč, po 3 700 Kč, z toho u dvou úkonů právní služby (jak bude dále uvedeno) se jedná o navýšení odměny z důvodu, že uvedená soudní jednání přesáhla dvě hodiny, a to 1. převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, 2. sepis vyjádření k žalobě dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 3. nahlédnutí (právním zástupcem žalované) do procesního spisu dne 30. 4. 2025 [podle nálezové judikatury Ústavního soudu nahlížení do spisu může být považováno za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle § 11 odst. 3 AT, neboť svou povahou se kvalitativně blíží úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) AT; k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. III. ÚS 3000/11, nebo ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 4012/18; v daném případě s ohledem na skutkovou a právní složitost věci soud shledal tento úkon učiněný právním zástupcem žalované za důvodný a tedy výdaj za účelně vynaložený] podle § 11 odst. 3 AT ve vztahu k § 11 odst. 1 písm. f) AT, 4. účast právního zástupce žalované při jednáním před soudem konaném dne 12. 5. 2025 v čase od 9:00 do 11:19 hod. dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, tj. s ohledem na délku trvání jednání přesahující dvě hodiny činí odměna 2 x 3 700 Kč, 5. vyjádření k žalobě s důkazními návrhy podáním ze dne 25. 6. 2025 (na č. l. 84) dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 6. účast právního zástupce žalované na jednání před soudem konaném dne 30. 6. 2025 v čase od 9:00 hod. do 11:19 hod., dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, tj. s ohledem na délku trvání jednání přesahující dvě hodiny činí odměna 2 x 3 700 Kč, a 7. účast právního zástupce na jednání před soudem konaném dne 14. 7. 2025 dle § 11 odst. 2 písm. f) AT, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku a kdy odměna je ve výši jedné poloviny (z hlavní odměny), tj. ve výši 1 850 Kč, celkem tedy odměna ve výši (8 x 3 700 Kč + 1 850 Kč =) 31 450 Kč.

74. Dále právnímu zástupci žalované náleží náhrada za 7 režijních paušálů (náhrad hotových výdajů advokáta) po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. celkem ve výši 3 150 Kč.

75. Částka odpovídající 21 % DPH (z částky 34 600 Kč) za ad 73 a 74 činí 7 266 Kč.

76. Přisouzenou náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce.

Poučení