6 C 161/2018-241

Rubrum

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o ochranu osobnosti a náhradu způsobené újmy ve výši 100 000 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci rozsudku zajistit na vlastní náklady zveřejnění omluvy v následujícím znění na webových stránkách [webová adresa] v rubrice Aktuality, a dále na úřední desce žalovaného v tištěné i elektronické podobě a ponechat ji na těchto místech po dobu jednoho měsíce od zveřejnění: [územní celek] se tímto omlouvá panu [celé jméno žalobce] za prohlášení, která o něm jménem starosty uvedla dne 11. 4. 2018 v příspěvku nazvaném Informace pro občany publikovaném na webových stránkách obce, a to konkrétně zejména za prohlášení o jeho duševním stavu, snaze škodit občanům obce a obci samotné, či o jeho snahách občany rozeštvávat, vč. prohlášení o tom, že monitoruje dětské hřiště. Tato prohlášení nebyla pravdivá. [územní celek] se tímto omlouvá panu [celé jméno žalobce] za nepravdivá prohlášení, která o něm jménem starosty uvedla dne 18. 4. 2018 v příspěvku nazvaném Tiskový zákon - informace pro občany a dne 25. 4. 2018 v příspěvku nazvaném Třicet případů našeho udavače publikovaných na webových stránkách obce. Publikací příspěvků došlo k zásahu do osobnostních práv pana [celé jméno žalobce] a za to se [územní celek] omlouvá.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 100 000 Kč.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady tohoto řízení ve výši 55 640 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 2. 11. 2018 domáhal po žalovaném, aby mu soud uložil povinnost, aby zajistil na vlastní náklady zveřejnění omluvy žalobci na webových stránkách žalovaného [webová adresa] a na úřední desce v tištěné i elektronické podobě, a dále aby jako přiměřené zadostiučinění zaplatil žalobci částku 50 000 Kč. V žalobě se uvádí, že žalovaný v průběhu roku 2018 opakovaně dehonestoval žalobce nepravdivými prohlášeními na oficiálním webu [územní celek] a na úřední desce, ústy svého starosty [jméno] [příjmení], čímž došlo k zásahu do jeho osobnostních práv. Konkrétně se žalobce cítí dotčen obsahem příspěvku nazvaného„ Informace pro občany“ ze dne 11. 4. 2018, kterým se cítí být dotčen zejména z toho důvodu, že poškozuje jeho postavení v očích občanů obce a veřejnosti obecně, a to jako občana a člena zastupitelstva obce, když snížil jeho volební výsledky v obecních volbách konaných v říjnu 2018. Toto vyjádření starosty žalované [územní celek] má podle žalobce za cíl poškodit jeho dobré jméno, čest, vážnost a důstojnost. Nepravdivými výroky o jeho aktivitách a duševním zdraví jej špiní v očích veřejnosti a to skrze veřejný portál obce a na úřední desce obce, který má sloužit ke zveřejňování skutečně podstatných informací pro občany, a nikoliv k vyřizování účtů a očerňování politických oponentů. Dále byly žalovaným na webových stránkách zveřejněny články„ Tiskový zákon – informace pro občany“ ze dne 18. 4. 2018 a„ Třicet případů našeho udavače“ ze dne 25. 4. 2018, kde žalobce není přímo jmenován, ale je zřejmé, že se týkají právě osoby žalobce. Žalobce dále uvedl, že žalovaný před podáním žaloby předmětné články ze svých stránek odstranil. Žalobce se obrátil na žalovaného předžalobní výzvou ze dne 20. 7. 2018, ve které jej vyzval k dobrovolné nápravě a k úhradě požadovaného peněžitého zadostiučinění. Jeho odpověď ze dne 14. 8. 2018 však byla negativní a bylo z ní zřejmé, že žalovaný si za urážlivými texty stojí.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že žalobou uplatněný nárok zcela neuznává. Ve vyjádření k žalobě ze dne 30. 11. 2018 předně namítl, že z žaloby není zřejmé, jakým konkrétním způsobem mělo být zasaženo do osobnostních práv žalobce, tedy jakými výroky měla být snížena vážnost, důstojnost a čest žalobce. Podle žalovaného se v případě žalobcem uvedených článků jednalo o hodnotící soudy, založené na skutkových tvrzeních, která se zakládají na pravdě, přičemž ve všech případech se jednalo o reakci na neúnosné jednání žalobce vůči žalovanému. Žalobce jako první započal již během roku 2015 se zveřejňováním nepodložených kritických článků v místních periodicích. Konkrétně dne 16. 3. 2016 vyšel v týdeníku [anonymizováno] listy [ustanovení pr. předpisu]“, v němž žalobce uvádí [anonymizováno] lživých, nepřesných nebo zkreslených údajů, kterými se snažil znevážit zastupitele [územní celek] i samotnou [územní celek]. Od roku 2015 žalobce zahlcuje žalovaného, jakožto povinný subjekt dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, značným množstvím žádostí o informace, jejichž cílem nikdy nebyla skutečná snaha žalobce požadované informace získat, ale spíše způsobit zahlcení žalovaného, aby se v procesu vyřizování jeho žádostí dopustil nějaké chyby, na kterou by mohl opětovně upozorňovat v místních médiích a využít ji ve svůj osobní a politický prospěch. Krajský úřad kraje [obec] přitom opakovaně odvolání žalobce zamítl a konstatoval, že jeho žádosti o informaci jsou„ šikanózní“ a jejich cílem je zahlcení úřadu žalovaného. Žalobce se snaží najít na straně žalovaného jakékoliv, byť drobné pochybení, kterého okamžitě využije, obdobně jako v případě obecního zpravodaje, kdy žalobce opakovaně žalovaného nahlásil Krajskému úřadu pro porušení povinností při vydávání obecního zpravodaje. Nutno dodat, že se jednalo o administrativní pochybení spočívající v nezaregistrování místního periodika u Ministerstva kultury ČR, nikoliv tedy o jakékoliv pochybení týkající se obsahu obecního zpravodaje. Následné rozhodnutí Krajského úřadu žalobce vždy využil ke své prezentaci a ke kritice žalovaného v místních médiích (např. ve výše zmíněném článku ze dne 16. 3. 2016). Aktivita žalobce pak rapidně vzrostla začátkem roku 2018 a dále v předvolebním období. Jako příklad lze uvést článek žalobce ze dne 4. 4. 2018 otištěný v [anonymizováno] listech s názvem„ Názor zastupitele: [příjmení] demokracie“. V dalším článku ze dne 25. 4. 2018 s názvem„ Názor zastupitele: [příjmení] demokracie II“ pak žalobce sám připouští, že si pořizuje kamerové záznamy, a že tato jeho činnost jiným občanům [územní celek] vadí. Z článku je navíc patrné, že každý, komu se nelíbí počínání žalobce, je jím následně označen jako„ přívrženec“ starosty, což žalovaný nepovažuje za chování člověka se zdravým rozumem. Dále žalovaný poukázal na obsah článku s názvem„ [příjmení] demokracie III: Obec dostala již dvě pokuty za porušení tiskového zákona“ ze dne 16. 5. 2018 a [ustanovení pr. předpisu]“ ze dne 13. 6. 2018. Žalobce dokonce osobně navštívil obchodní společnosti, které v minulosti podaly cenovou nabídku v rámci veřejné zakázky zadávané žalovaným, a požadoval od nich předložení různých dokumentů. Žalovaný má i z těchto důvodů skutečnou obavu o duševní zdraví žalobce, který se v takových případech chová jako vyšetřovatel s oprávněním podobné dokumenty požadovat. Na chování žalobce si stěžovala např. [právnická osoba], s. r. o., [IČO], sídlem [adresa], a to svým dopisem ze dne 2. 5. 2018 nebo [právnická osoba] – [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a to svým dopisem ze dne 6. 6. 2018. Tvrzení, že je žalobce agresivní, a že napadá a obtěžuje obyvatele [územní celek], vyplývá i z obsahu petice, kterou v červnu roku 2018 předložil zastupitelstvu [územní celek] pan [jméno] [příjmení], bytem [adresa žalobce a žalované] (obec má cca 400 obyvatel).

3. Dále žalovaný uvedl, že domáhá-li se žalobce omluvy v souvislosti s prohlášením o 1) duševním stavu žalobce, 2) snaze škodit občanům obce a obci samotné, 3) snahách rozeštvávat občany, 4) monitorování dětského hřiště, tak podle názoru žalovaného jsou body 1) až 3) hodnotícími soudy pronesenými starostou žalovaného, u nichž není možné hodnotit jejich pravdivost. Je tedy z principu nelogické, aby žalovaný v rámci požadované omluvy uváděl, že tato prohlášení nebyla pravdivá. Ohledně výroku ad 4) je žalovaný přesvědčen, že tento se zakládá na pravdě. I z těchto důvodů nelze podle žalovaného takto uplatněnému nároku na zveřejnění omluvy vyhovět. Žalovaný také poukázal na to, že žalobce je vzhledem k místním poměrům [územní celek] veřejně známou osobou vstupující zcela dobrovolně do veřejného života. V době zveřejnění posuzovaných článků byl zastupitelem [územní celek] a tvrdým veřejným kritikem tehdejšího vedení [územní celek]. Podle žalovaného by tak měl být schopen unést kritiku směřující vůči jeho vlastní činnosti, jelikož sám žalovanou a její vedení podroboval přísné kritice v mediálním prostoru. Podle názoru žalovaného navíc žalobce v obci [obec] žádné vážnosti, ani dobrého postavení před zveřejněním dotčených článků nepožíval. Za zcela nepodložené žalovaný označil rovněž tvrzení žalobce o snížení volebních výsledků. Argumenty o narušení politické soutěže mohl žalobce uplatnit v rámci případné žaloby proti výsledkům komunálních voleb. Pokud je žalovanému známo, žádná taková žaloba však nebyla podána.

4. Žalobce v replice ze dne 31. 1. 2019 k vyjádření žalovaného označil za irelevantní, že jde pouze o reakci na jednání žalobce, neboť i přes neshody stran vedení obce, které mezi starostou a žalobcem panují, nejsou takováto prohlášení v obecním sdělovacím prostředku přípustná. Fakt, že starosta svévolně zneužívá veřejné prostředky k tomu, aby dehonestoval politickou opozici, sám o sobě vyvolává oprávněnou kritiku, a tedy tvrzení, že ze strany žalovaného šlo při vydávání článků obsahujících urážlivá prohlášení o duševním zdraví žalobce, o jakousi oprávněnou obranu, je zcela bezpředmětné a mimo jakoukoliv souvislost. Pokud žalovaný uváděl, že žalobce obtěžuje obec opakovanými žádostmi o poskytnutí informace, které jsou šikanozního charakteru, tak nejnovější rozhodnutí Krajského úřadu pro Jihomoravský kraj (pozn. správně Krajského úřadu kraje [obec]) dalo žalobci za pravdu v tom směru, že postup obce je nesprávný. Žalobce se opakovaně dožaduje poskytnutí totožných informací týkajících se hospodaření s majetkem obce. Žalovaný opakovaně vyřizuje žádosti opožděně, informace neposkytuje, na žádost o nahlédnutí do listin (z pozice zastupitele) taktéž nereagoval, opakovaně porušuje informační povinnost i lhůty mu uložené zákonem pro jejich vyřízení a brání tak občanům a v té době i opozičnímu zastupiteli ve výkonu kontrolní funkce v demokratické společnosti. Tento přezíravý a zcela povýšený postup směrem k občanům obce, je nejen zcela nepřijatelný, ale také vyvolává oprávněnou nevoli poškozených občanů. Tento tlak, následně zřejmě vyvolal onu reakci žalovaného, kdy ve snaze po„ politické odplatě“ dehonestoval žalobce za použití obecního zpravodaje, což je jen další z řady excesů pošlapávající demokratické fungování společnosti a zcela jasný projev nerespektování zásad slušné a zákonné veřejné správy. Žalobce namítl, že mu není zřejmé, jakou souvislost mají společného články, na něž žalovaný ve svém vyjádření odkazuje, s tvrzeními zcela nepatřičnými a přesahujícími veškeré limity. Žalobce rovněž připustil, že má na domě kamery určené k ochraně svého majetku, ale nijak jimi nezasahuje do práv ostatních občanů a ohradil se proti tvrzení žalovaného, že v článku [příjmení] demokracie II přiznal natáčení. Dále žalobce doplnil, že dopad do jeho osobnostních práv je značný, neboť výroky byly zveřejněny v oficiálním sdělovacím prostředku obce, s uvedením hlavičky a identifikace pisatele jako starosty obce. Ke znevážení žalobce došlo tím, že starostou obce na jejím oficiálním webu je zpochybňován jeho psychický zdravotní stav, jsou činěna obvinění spočívající v pořizování videonahrávek dětí na dětských hřištích a jsou pronášeny výroky o šikaně obyvatel a jejich rozeštvávání.

5. Ve vyjádření ze dne 29. 3. 2021 pak žalobce zrekapituloval, že příspěvek žalované ze dne 11. 4. 2018 není v žádném případě adekvátní obranou vůči článku žalobce ze dne 16. 3. 2016 uveřejněnému v [anonymizováno] listech pod názvem„ [územní celek] dostala pokutu za porušování tiskového zákona“, neboť vyjádření žalované obsahuje jasný cíl zesměšnit žalobce a odsoudit ho takovým způsobem, který přesahuje přiměřenou míru kritiky ve vztahu ke komunálním zastupitelům. Pokud se žalovaný v tomto řízení brání mj. tím, že krajský úřad kraje [obec] označil žádosti o informace žalobce za„ šikanózní“ a žalobce zahlcuje veřejnou správu nepřiměřeným množstvím žádostí, tak žalobci dal za pravdu veřejný ochránce práv a postup [stát. instituce] při vyřizování žádostí o informace v části případů posoudil jako chybný i krajský úřad. Byla to obec, která se dopustila porušení právních předpisů (např. porušení tiskového zákona). Z této skutečnosti nelze nijak dovodit, že by to byl žalobce, kdo obci škodí tím, že na porušování předpisů upozornil. Žalobce je též toho názoru, že skutkové tvrzení o psychické poruše je nepravdivé a v kontextu příspěvku ze dne 11. 4. 2018 je hanlivé a způsobilé přivodit žalobci újmu. Žalovaný přitom na pravdivosti svého tvrzení trvá, což je patrné také z jeho vyjádření k žalobě, kdy svůj závěr opírá o petici občanů [územní celek] z června 2018. Obdobně nemůže zveřejnění příslušného výroku žalovaná podepřít o dopisy obchodních [právnická osoba] – [právnická osoba] a [právnická osoba], neboť tyto byly vyhotoveny až po zveřejnění článků žalovaného a opět nijak nevypovídají o zdravotním a psychickém stavu žalobce. Pro případ, že by soud posoudil tvrzení ohledně psychické poruchy žalobce jako hodnotící soud (přestože žalobce má za to, že se jedná o skutkové tvrzení), považuje jej žalobce za nepřiměřený, neboť forma a výrazy použité žalovaným přesahují věcnou kritiku a vybočují z mezí společenského účelu. Podle žalobce je také nutné posuzovat tvrzení žalované přísněji s ohledem na to, že se jedná o obec, tedy veřejnoprávní korporaci.

6. K příspěvku ze dne 25. 4. 2018 nazvanému„ Třicet případů našeho udavače“ žalobce opět uvedl, že obsahuje nepravdivé informace o tom, že je nemocný a že lže. Navíc žalovaný v něm hodnotí aktivity žalobce jako„ udání“, což není věcnou kritikou, nýbrž pouze snahou žalovaného poškodit, urazit jej a zostudit. Skutečnost, že zveřejněné články se týkají žalobce, je podle jeho názoru zjevná průměrnému občanu obce již z pouhého čtení článku. Tento článek navazuje na článek ze dne 11. 4. 2018, kde je žalobce výslovně a přímo jmenován.

7. K příspěvku ze dne 18. 4. 2018 nazvanému„ Tiskový zákon – informace pro občany“ žalobce uvedl, že tento vyznívá nepravdivě a veřejnosti v rozporu se skutečností sděluje, že obec nebude pokračovat ve vydávání tiskovin, protože žalobce podal podnět a obci byla uložena pokuta za porušení tiskového zákona. Veřejnost, která si přečte článek, tak bude v mylném dojmu, že tiskovina nebude vycházet kvůli žalobci, což však není pravda. Žalovaná dostala pokutu, jelikož porušila tiskový zákon. Žalobce je toho názoru, že nelze přistoupit na to, aby obec porušovala zákon a obcházela jej, a ten, kdo je proti, že je„ udavač“. Tento článek hodnotí aktivitu žalobce pejorativně a jeho jediným cílem je na základě nepravdivého základu zhodnotit jednání žalobce zostuzujícím způsobem, což podle žalobce nepožívá právní ochrany.

8. V závěru vyjádření ze dne 29. 3. 2021 pak žalobce shrnul, že v důsledku zásahu do jeho osobnostních práv mu vznikla újma a v souvislosti s ní se domáhá omluvy a peněžitého zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. Soud podání žalobce ze dne 29. 3. 2021 posoudil podle obsahu jako změnu žaloby, kterou řádně doručil žalovanému k vyjádření dne 30. 3. 2021. Usnesením, které bylo vyhlášeno při jednání konaném dne 7. 5. 2021, byla tato změna žaloby připuštěna.

9. Z příspěvku„ Informace pro občany“ z 11. 4. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný se v něm vyjadřuje tak, že snahou žalobce je co nejvíce škodit obci a jejím občanům, že žalobce dělá vše pro to, aby občany rozeštval, že monitoruje dětské hřiště a natáčí malé chlapce, kteří chytají ryby, což uzavírá konstatováním, že chování žalobce budí podezření na psychickou poruchu osobnosti, kterou by měl řešit odborník. Z předložených listin má soud rovněž za prokázané, že tato listina byla zveřejněna na webových stránkách obce a na úřední desce, proti čemuž žalovaný nic nenamítal.

10. Z příspěvku„ Tiskový zákon – informace pro občany“ z 18. 4. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný informuje o udání místního občana, které se týkalo porušení tiskového zákona, o výsledku projednání, kdy obci byla vyměřena pokuta ve výši 10 000 Kč, a o tom, že tato záležitost byla projednána s pojišťovnou s tím výsledkem, že obec zaplatí pouze 1 000 Kč a ve zbytku bude plněno z pojištění. Závěrem žalovaný vyjadřuje lítost nad tím, že nemůže pokračovat ve vydávání informací pro občany a příspěvek uzavírá konstatováním:„ Celá tato záležitost mě velmi mrzí a zvláště potom vědomí, jaký člověk mezi námi žije.“ 11. Článek„ Třicet případů našeho udavače“ obsahuje konstatování, že občan obce, který rozesílá udání na různá místa, je očividně psychicky nemocný.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 7. 2018 s dodejkou má soud za prokázané, že žalobce se s dostatečným časovým předstihem před podáním žaloby k soudu obrátil na žalovaného, jehož v souvislosti s výše uvedenými články vyzval k dobrovolné nápravě a k úhradě požadovaného peněžitého zadostiučinění ve výši 50 000 Kč.

13. Dále bylo zjištěno, že na základě podnětu žalobce byla žalovanému nejprve uložena pokuta ve výši 5 000 Kč, a to pro porušení povinností stanovených tiskovým zákonem při vydávání zpravodaje [územní celek]. Druhá pokuta ve výši 9 000 Kč byla žalované obci uložena rovněž na základě podnětu žalobce, kdy obec zveřejňovala již pouze informace a nečinila tak formou zpravodaje. Tyto skutečnosti vyplývají z kopie [ustanovení pr. předpisu]“, rozhodnutí KÚ Kraje [obec] ze dne 26. 2. 2016 [číslo jednací], a rozhodnutí KÚ Kraje [obec] ze dne 21. 3. 2018 [číslo jednací].

14. Z kopie článku ze dne 16. 5. 2018 nazvaného„ [příjmení] demokracie III: Obec dostala již dvě pokuty za porušení tiskového zákona“ bylo zjištěno, že byl publikován v době následující po zveřejnění předmětných článků žalovaného a je z něho zřejmá reakce žalobce na zveřejnění článku„ Třicet případů našeho udavače“. Z této listiny soud učinil zjištění, že na rozšiřování jeho obsahu se žalobce podílel vlastní publikační činností.

15. Z usnesení Policie ČR ze dne 18. 2. 2016, [číslo jednací], vyplývá, že podle této listiny byla odložena věc podezření ze spáchání přečinu poškození cizí věci, kterého se měl dopustit neznámý pachatel tím, že poškrábal lak zaparkovaného vozidla [příjmení] [jméno], kdy na přední kapotě vyryl kosočtverec a na levý přední blatník, levé přední a zadní dveře, levý zadní blatník vyryl souvislou rýhu, čímž majiteli [celé jméno žalobce] (žalobci) způsobil škodu na motorovém vozidle ve výši 18 000 Kč, a to s odůvodněním, že provedená šetření nevedla ke zjištění poznatků k osobě pachatele. K poškození vozidla žalobce mělo dojít v lednu 2016, tj. v době předcházející publikaci předmětných článků.

16. Z fotodokumentace pořízené žalobcem 1. 5. 2018 je zřejmé, že nápisy„ Ing. [příjmení] obecní bonzák“,„ udavač“,„ public agent“ a„ chodím a škodím Ing. J. M.“ lze jednoznačně spojit s osobou žalobce. Podle data pořízení fotografií se jedná o dobu blízkou zveřejnění předmětných článků.

17. Z výslechu žalobce soud zjistil, že publikované články byly z webových stránek žalovaného staženy ještě před zahájením tohoto řízení. Podle odhadu žalobce byly předmětné články zde zveřejněny po dobu asi půl roku. V souvislosti s jejich publikováním se u žalobce projevila neuróza, která trvala několik týdnů a trpěla tím i celá jeho rodina. Po zveřejnění článků žalobce i jeho manželka špatně spali. Jeden ze spoluobčanů mu dokonce řekl:„ Tebe jednou někdo píchne.“ Pokud se týká vyjádření týkajících se jeho psychického zdraví, slýchal to samé, co je uvedeno v těch článcích, že je psychicky nemocný, že paralyzuje obec. Vulgární nápisy se objevily po zveřejnění předmětných článků, jedná se o ty, které byly předloženy jako fotografie. Část těch nápisů umazal, aby to nebylo do očí tolik bijící, a tyto nápisy si vyfotil, ale bylo toho mnohem více, např. Bonzákov a šipka. Tyto nápisy se před domem žalobce objevily také před zveřejněním předmětných článků, ale nebyly v takovém množství a tolik urážlivé. Po zveřejnění článků jej také přestali zdravit lidé, kteří ho předtím normálně zdravili. Články byly zveřejněny na webových stránkách obce pod nějakou záložkou, což lze z doložených listin zjistit. Ta záložka, tedy nové informace (Aktuality), je vidět hned na titulní straně a je zde vidět tak dlouho, dokud se neobjeví nějaká další informace, která tu předchozí odsune. Na titulní straně je takto vidět až 10 odkazů. Konkrétní informace byla rovněž rozeslána všem zaregistrovaným příjemcům informací obce a ti lidé mu to často sami říkali.

18. Soud shledal nadbytečnými důkazy navrhované žalovaným k prokázání jeho tvrzení o tom, že obsah jím publikovaných článků má pravdivý základ. Důvodem je skutečnost, že tam, kde se vyjadřoval ke zdravotnímu (duševnímu) stavu žalobce, jde o informace týkající se jeho soukromého života, které i kdyby měly být pravdivé, jsou způsobilé do práva na ochranu osobnosti žalobce zasáhnout. Jak bude dále odůvodněno (odstavec 22. rozsudku), důvodem vyhovění žalobě bylo celkové vyznění publikovaných článků žalovaného a skutečnost, že soud v posuzovaném případě nepovažoval za podstatné, zda jsou pravdivá jednotlivá tvrzení žalovaného, z nichž dovozoval svůj hodnotící soud o duševním stavu žalobce. Jedná se o důkazy, které žalovaný navrhoval k tvrzení, že žalobce podává různá udání a oznámení na Policii ČR, k němuž žalovaný navrhoval výslech poručíka Mgr. [jméno] [příjmení], komisaře oddělení hospodářské kriminality, SKPV [obec], a dále zapůjčení spisů Policie ČR spisových značek KRPJ [číslo] a KRPJ [číslo] 2017 [číslo], k tvrzení, že podání žalobce byla šikanózní, k němuž žalovaný navrhoval žádosti o informace podané žalobcem, event. manželkou žalobce v letech 2016, 2017 a 2018, rozhodnutí krajského úřadu o odvoláních a stížnostech žalobce, oznámení o vyřízení žádosti ministerstvem vnitra ze dne 2. 1. 2017, k tvrzení žalovaného o pořizování záznamů ze strany žalobce, žalovaný navrhoval protokol o ústním projednání přestupku ze dne 19. 8. 2018 a dále rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 26. 10. 2018 a zvukový a obrazový záznam, který žalobce v tomto řízení zahájeném na základě jeho oznámení předložil. Ke způsobu chování žalobce na zasedání zastupitelstva, k tomu, že byl žalobce z obecního úřadu několikrát vyveden Policií ČR, že mířil kamerou na dětské hřiště, že natáčel chlapce, kteří chytali ryby, že žalobce za posledních 30 let obci nijak nepomohl a že se chová agresivně, vulgárně a že šikanuje občany i obec, pak žalovaný navrhoval k důkazu zápisy ze zasedání zastupitelstva ze dne 7. 6. 2016, 27. 9. 2017 a 15. 3. 2018, výslech svědků [příjmení] [jméno] [jméno], Mgr. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [jméno], [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení].

19. Za nadbytečné považoval soud také návrhy žalobce k tomu, zda články, které publikoval v [anonymizováno] listech, obsahovaly pravdivé informace, neboť předmětem tohoto řízení jsou výroky žalovaného, nikoliv žalobce. Pro výsledné posouzení soudem nemělo žádný význam ani to, že v případě článků publikovaných žalovaným se mělo jednat o jakousi„ odvetu“, jak bude rovněž dále odůvodněno (odstavec 23. rozsudku).

20. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Nejprve se soud zabýval posouzením, zda v této věci je dána pasivní věcná legitimace žalované obce, přičemž vycházel z kritérií vyjmenovaných v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3076/20 ze dne 2. 2. 2021, tedy posouzením, zda textu publikované starostou jsou přičitatelné právě žalované obci, přičemž dospěl k závěru, že je splněno kritérium časové (v době publikování předmětných článků vykonával funkci starosty), kritérium fóra (články byly uveřejněny na oficiálních webových stránkách a úřední desce obce) a konečně obsah výroku souvisel s výkonem funkce starosty.

21. Následně soud na základě zhodnocení obsahu předmětných článků dospěl k závěru, že jejich celkové vyznění bylo hanlivé, přičemž se nejednalo o přípustnou věcnou kritiku. O věcné kritice totiž nelze uvažovat typicky tam, kde se o žalobci uvádí, že se jedná o osobu psychicky nemocnou. Na tomto místě lze jen zopakovat, že informace týkající se soukromého života jsou způsobilé do práva na ochranu osobnosti zasáhnout, i kdyby byly pravdivé. V tomto ohledu bylo tedy příspěvky žalovaného zasaženo do osobnostní sféry žalobce nepřípustným způsobem.

22. Jestliže se žalovaný bránil proti podané žalobě tím, že v případě publikovaných článků se jednalo o reakci na neúnosné jednání žalobce, soud uvádí, že tato skutečnost žalovaného neomlouvá. Zde soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 94/05 ze dne 1. 12. 2005, kde se uvádí:„ cíle, jehož se žalovaný zřejmě snažil dosáhnout (uvést na pravou míru tvrzení stěžovatele týkající se jejich sporů, vyjádřit vlastní názor na tyto spory a jejich příčinu …, bylo jistě možno dosáhnout i bez použitých výrazů a urážek stěžovatele“).

23. Pokud se týká požadavku na přiznání náhrady nemajetkové újmy v penězích, soud jej neshledal důvodným. Při úvaze o důvodnosti tohoto žalobcem uplatněného nároku soud zohlednil, že předmětné příspěvky byly publikovány na webových stránkách žalovaného a na úřední desce, a proto považoval za adekvátní uveřejnění omluvy právě takovým způsobem. Je skutečností, že s předmětnými příspěvky byli seznámeni především občané obce, kteří byli příjemci oznámení žalovaného, tedy byly určeny omezenému okruhu příjemců, a že byly žalovaným staženy ještě před zahájením tohoto řízení, což ostatně sám žalobce také potvrdil. Na druhou stranu se žalobce na rozšiřování jejich obsahu podílel vlastní publikační činností v [anonymizováno] listech v článcích věnovaných tzv. [obecní] demokracii, např. v [ustanovení pr. předpisu]“. Jinými slovy řečeno stejným způsobem, jakým újma vznikla, je třeba ji napravit, přičemž s ohledem na okolnosti projednávané věci považuje soud přisouzenou omluvu za zcela dostačující. Současně vzhledem k obsahu tohoto článku se nejedná o případ svépomoci, na jejímž základě by nebylo možné přiznat žalobci ani morální zadostiučinění ve formě omluvy, neboť soud má za to, že tímto žalobce nemohl dosáhnout plného zadostiučinění. Uvedený závěr činí soud jednak z textu předmětných článků, které hodnotí duševní zdraví žalobce, které meze slušnosti zcela jistě překračují, jednak z reakce žalobce. V jejich obsahu tak soud spatřuje disproporci, která úvahu o svépomoci žalobce vylučuje. Publikační činnost žalobce proto soud promítl toliko do výroku o nepřiznání požadovaného peněžitého zadostiučinění.

24. Soud tedy přihlédl jak k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, tak i k délce trvání, jeho ohlasu a újmě, která v důsledku toho žalobci vznikla (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 36/2015 ze dne 29. 4. 2015), a na základě uvedených skutečností dospěl k závěru, že soudem uložená povinnost zveřejnit omluvu představuje přiměřené zadostiučinění. Z uvedených důvodů byla proto žaloba v této části výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem III. tohoto rozsudku tak, že žalovaný je povinen zcela nahradit žalobci náklady tohoto řízení. Žalobce sice v předmětném sporu uspěl jen částečně, uspěl však v tom, co tvořilo meritum věci, tedy v otázce, že bylo zasaženo do jeho osobnostních práv. Za této situace tak byly splněny podmínky pro plnou náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. Účelně vynaložené náklady žalobce spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč, odměně za deset úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba, vyjádření ze dne 30. 1. 2019, jednání s protistranou při mediaci, vyjádření ze dne 29. 3. 2021, účast u jednání dne 7. 5. 2021, které trvalo déle než dvě hodiny, písemný závěrečný návrh a účast u jednání dne 16. 6. 2021) po 3 100 Kč podle § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v pl. znění (dále jen„ a. t.“), náhradě hotových výdajů za uvedených deset úkonů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 a. t., cestovném k jednání ve dnech 7. 5. 2021 a 16. 6. 2021 v celkové výši 370 Kč, náhradě za promeškaný čas podle § 14 a. t. za celkem dvanáct půlhodin po 100 Kč a náhradě DPH 21 % (z odměny, náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas) ve výši 7 392 Kč, tj. celkem 44 962 Kč. Náhrada hotových výdajů spočívá i v odměně mediátora ve výši 9 075 Kč, v cestovném žalobce ve výši 743 Kč na jednání s mediátorem, konanému dle předloženého daňového dokladu ještě před datem 12. 3. 2019 (na trase z [obec] do [obec] a zpět v délce 116 km osobním automobilem zn. Ford Focus při průměrné spotřebě osobního automobilu 6,9 l na 100 km a průměrné ceně benzinu ve výši 32 Kč za litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy ve výši 4,20 Kč dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) a v cestovném žalobce ve výši 860 Kč ke dvěma soudním jednáním ve dnech 7. 5. 2021 a 16. 6. 2021 (na trase z [obec] do [obec] n. S. a zpět v délce 68 km osobním automobilem zn. Ford Focus při průměrné spotřebě osobního automobilu 6,9 l na 100 km a průměrné ceně benzinu ve výši 27,80 Kč za litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy ve výši 4,40 Kč dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.). Celková výše nákladů přiznaných žalobci tak činí 55 640 Kč.

Poučení