6 C 161/2022-339

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] právně zastoupená [titul] [jméno] [příjmení], advokátkou se sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalovaného] právně zastoupený [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokátem se sídlem [adresa] o vypořádání zaniklého společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Ze zaniklého společného jmění manželů účastníků se přikazují účastníkům do jejich rovnodílného podílového spoluvlastnictví (tj. každému účastníkovi se přikazuje podíl o velikosti id. ) nemovité věci, a to pozemky st. [parcelní číslo] (součástí tohoto pozemku je stavba v obci [obec], [adresa], rodinný dům), st. [parcelní číslo] (součástí tohoto pozemku je stavba v obci [obec], bez čp/če, garáž), st. [parcelní číslo] (součástí tohoto pozemku je stavba v obci [obec], bez čp/če, jiná stavba), a p. [parcelní číslo], které leží v [katastrální uzemí], okr. [obec].

II. Ze zaniklého společného jmění manželů účastníků se přikazují žalovanému do vlastnictví: a) malá zahradní technika: minibagr zn. [anonymizována dvě slova], výrobní číslo: [číslo], rok výroby [rok], zahradní traktor [příjmení] [číslo] [anonymizována dvě slova], nezjištěného roku výroby, motorová sekačka [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s pojezdem, pravděpodobný rok výroby [rok], b) vybavení domácnosti: mraznička [značka automobilu], model [anonymizována dvě slova], typ [anonymizováno], výrobní číslo: [tel. číslo] [anonymizována dvě slova], rok výroby [rok], myčka nádobí zn. [příjmení], model [anonymizováno] [číslo], pravděpodobný rok výroby [rok], pračka se sušičkou zn. [anonymizováno], model [anonymizováno], pravděpodobný rok výroby [rok], respektive [rok], mikrovlnná trouba [značka ], výrobní číslo: [číslo], nezjištěného roku výroby, televizor zn. [anonymizováno], model [anonymizováno], výrobní (sériové) číslo: [anonymizováno], rok výroby [rok], set kuchyňský stůl, 3 židle a rohová lavice, nezjištěného roku výroby, c) vybavení hrnčířské dílny: [anonymizováno 11 slov] [příjmení] [anonymizována čtyři slova]: [číslo], [anonymizována dvě slova] [rok], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno] [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [hmotnost], [anonymizována dvě slova] [anonymizována čtyři slova] [rok], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] [rok], d) [značka automobilu] [anonymizováno] [registrační značka], e) [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], typ [anonymizováno], [registrační značka]

III. Každému z účastníků se přikazuje polovina závazku vůči společnosti [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], číslo smlouvy [číslo].

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku 142 098,30 Kč ve dvou splátkách, a to první splátku ve výši 42 098,30 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, a druhou splátku ve výši 100 000 Kč do dvanácti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově se vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově na náhradě nákladů řízení částku 13 452,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u zdejšího soudu (dále již„ soud“) dne 11. 7. 2022, domáhala vypořádání společného jmění manželů účastníků (dále již„ SJM“), které zaniklo rozvodem manželství účastníků dne [datum] (právní moc výroku rozsudku soudu o rozvodu manželství účastníků). Žalobkyně předmětem tohoto vypořádání učinila shora (nyní ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku označené) nemovité a movité věci, dále podnik žalovaného (v této části posléze žalobu vzala zpět, v důsledku čehož soud usnesením ze dne 17. 3. 2023, č. j. 6 C 161/2022-180, řízení o vypořádání SJM v části týkající se podniku žalovaného zastavil). Podle žalobkyně obvyklá hodnota nemovitých věcí činí (žalobkyně tak učinila s odkazem na zpracovanou Analýzu tržní ceny nemovitosti ze dne 18. 11. 202, kterou vypracovala [jméno] [příjmení] z [právnická osoba]; cit analýza je na č. l. 7-8) 4 500 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že v označených nemovitostech nadále žijí s žalovaným i dvě ze tří společných nezletilých dětí účastníků a současně žalobkyně nemá o užívání těchto nemovitostí zájem, navrhla žalobkyně, aby tyto nemovitosti byly přikázány do vlastnictví žalovaného oproti uložení mu povinnosti vyplatit žalobkyni polovinu jejich obvyklé hodnoty. Kromě toho předmětem vypořádání žalobkyně dále učinila práva a povinnosti plynoucí z úvěru poskytnutého účastníkům na pořízení uvedených nemovitostí, a to u [právnická osoba]; vzhledem k poskytnutí úvěru na financování pořízení předmětných nemovitých věcí žalobkyně navrhla převzetí práv a povinností plynoucích z tohoto úvěru žalovaným.

2. Žalovaný v rámci svého vyjádření k žalobě nesouhlasil s obvyklou cenou nemovitostí dle žalobkyně, když podle něj jejich obvyklá cena činí cca 3 500 000 Kč. Žalovaný souhlasí s tím, aby tyto nemovité věci byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví. Nicméně pokud by byla jejich cena vyšší, souhlasil by pro takový případ s jejich prodejem ve veřejné dražbě. Pokud jde o úvěr, ten po rozvodu splácí výhradně žalovaný. Žalovaný rovněž navrhl, aby i movité věci byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví. Žalovaný v rámci svého vyjádření uplatnil předmětem vypořádání svůj vnos do manželství ve výši 700 000 Kč. Tuto částku získal žalovaný darem od svých rodičů, a to převodem na svůj účet v částkách 500 000 Kč dne [datum] a v částce 200 000 Kč dne [datum]. Kromě toho žalovaný uzavřel během manželství se společností [právnická osoba] smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 300 000 Kč. Po zániku manželství žalovaný na tento úvěr uhradil částku 130 942,59 Kč a měla by mu tak být přiznána v rámci vypořádání polovina z jím uhrazené částky, tj. částka 65 471,30 Kč. Tento úvěr žalovaný využil částečně na opravy a rekonstrukci nemovitostí tvořících SJM, částečně na pořízení vybavení keramické dílny, a dále na běžný provoz domácnosti. K posledně uvedenému nutno dodat, že žalovaný ve svém vyjádření ze dne 15. 11. 2022 (na č. l. 135) učinil nesporným tvrzení žalobkyně, že tímto úvěrem byl refinancován původní společný úvěr účastníků u [právnická osoba], a dále že byl tímto úvěrem financován nákup minibagru. Žalovaný stran kritérií pro vypořádání SJM zdůraznil, že rozsudkem soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla schválena dohoda rodičů, podle které byly všechny tři děti svěřeny do péče žalovaného. Žalovaný poskytoval dětem veškerou nezbytnou péči a zároveň udržoval rodinný dům, ve kterém s dětmi žili, ve stavu způsobilém pro řádné bydlení dětí. Následně byl nezletilý [jméno] soudně svěřen žalobkyni do péče, aby opět v září 2022 došlo ke změně, kdy se nezletilý [jméno] na základě svého rozhodnutí vrátil k žalovanému a od té doby s ním žije v domácnosti. V této souvislosti se žalovaný domáhá rozhodnutí o disparitě podílů, dle které by měl mít nárok na 70 % aktivech SJM, kdy podíly na pasivech SJM by měly být u účastníků stejné. Dalším výsledkem zohlednění těchto kritérií by mělo být stanovení splatnosti případného vypořádacího podílu, který by měl žalovaný zaplatit žalobkyni, pokud budou nemovité věci přikázány do jeho výlučného vlastnictví tak, aby vypořádací podíl byl splatný až poté, co všechny nezletilé děti dosáhnout zletilosti.

3. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění.

4. Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dne 21. 2. 2020 a k témuž dni zaniklo SJM účastníků. Příčiny rozvratu manželství (rozvodový) soud spatřoval v tom, že si účastníci přestali rozumět, vzájemně se odcizili a nebyli schopni řešit vzniklé manželské problémy, které gradovaly, a nakonec vyústily v situaci, kdy manželství účastníků přestalo fakticky plnit zákonem předpokládanou funkci; účastníci přestali žít spolu, být si věrni, vzájemně si pomáhat atd. (zjištěno z rozsudku [anonymizováno] soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] na č. l. 10-11).

5. V (rozvodem manželství účastníků) zaniklé mase SJM jsou nemovité věci, a to pozemky (poznámka soudu: v katastru nemovitostí jsou pozemky vedeny ve dvou číselných řadách) st. [parcelní číslo] (jehož součástí je stavba v obci [obec], [adresa], rodinný dům), st. [parcelní číslo] (jehož součástí je stavba v obci [obec] bez čp/če, garáž), st. [parcelní číslo] (jehož součástí je stavba v obci [obec], bez čp./če, jiná stavba) a p. [parcelní číslo], které leží v k. ú. [obec], okr. [obec] (zjištěno z výpisu katastru nemovitostí, listu vlastnictví [číslo] pro obec a k. ú. [obec], okr. [anonymizováno] na č. l. 9). Aktuální obvyklá cena (nyní ve výroku I. specifikovaných) nemovitých věcí činí 4 610 000 Kč (zjištěno ze znaleckého posudku vypracovaného soudem ustanoveným soudním znalcem [celé jméno znalce] dne [datum], číslo položky [číslo] na č. l. 227-249).

6. Mezi účastníky je nesporné a v tomto směru soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, že aktuální obvyklá cena [značka automobilu] [anonymizováno] [registrační značka], činí 20 000 Kč, a aktuální obvyklá cena [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], [registrační značka], činí 30 000 Kč (k tomu srov. protokol o jednání před soudem konaném dne 20. 1. 2023 na č. l. 143).

7. Aktuální obvyklá cena dále uvedených movitých věcí je: malá zahradní technika - minibagr zn. [anonymizována dvě slova], rok výroby [rok] – 109 000 Kč, zahradní traktor [příjmení] [číslo] [anonymizováno] – 8 000 Kč, sekačka [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s pojezdem, pravděpodobný rok výroby [rok] – 700 Kč, vybavení domácnosti: mraznička [značka automobilu], rok výroby [rok] – 2 200 Kč, myčka nádobí zn. [příjmení], pravděpodobný rok výroby [rok] – 500 Kč, pračka se sušičkou zn. [anonymizováno] pravděpodobný rok výroby [rok], respektive [rok] – 3 400 Kč, mikrovlnná trouba [značka automobilu], nezjištěného roku výroby – 800 Kč, televizor zn. [anonymizováno], rok výroby [rok] – 1 900 Kč, set kuchyňský stůl, 3 židle a rohová lavice, nezjištěného roku výroby – 2 100 Kč, vybavení hrnčířské dílny: [anonymizováno] ([anonymizováno]) [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizováno] [částka], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizováno] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizováno] [částka], celkem tedy movité věci v aktuální hodnotě 145 600 Kč (zjištěno ze znaleckého posudku vypracovaného soudem ustanoveným soudním znalcem [celé jméno znalce], ze dne [datum], [číslo] na č. l. 260-304).

8. Do pasiv SJM náleží úvěr u [právnická osoba] Ze sdělení uvedené banky ze dne 18. 8. 2022 (na č. l. 31-33) a dále ze smlouvy o hypotečním úvěru [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] (na č. l. 19-26), bylo soudem zjištěno, že účastníci mají u cit. banky veden hypoteční úvěr registrační číslo [anonymizováno]. Celková výše úvěru činila 1 320 000 Kč, účelem úvěru byla koupě rodinného domu [adresa] v části [územní celek] s dalšími (v této smlouvě označenými) pozemky, kdy z vlastních prostředků účastníků byla hrazena částka 330 000 Kč (anuitní splátka), konkrétně došlo dne 25. 5. 2012 k bezhotovostnímu převodu na účet č. [bankovní účet] u [právnická osoba], a to z účtu žalovaného č. [bankovní účet] (zjištěno z výpisu z cit. banky na č. l. 56); tato částka byla převedena žalovaným do úschovy advokáta, respektive notáře oproti vystavení potvrzení pro úvěrující banku, že účastníky byla na hypoteční úvěr složena předmětná částka a následně byla úvěrující bankou doplacena do této úschovy částka odpovídající zbytku kupní ceny za nemovité věci hrazené z poskytnutého úvěru účastníkům; realizaci této první platby žalobkyně při jednání před soudem konaném dne 20. 1. 2023 učinila nespornou (k tomu srov. protokol o tomto jednání na č. l. 146 a násl.). Z dalšího sdělení téže banky ze dne 6. 10. 2022 zn. [číslo] [spisová značka] (na č. l. 80), soud zjistil, že celková výše úvěru (datum založení dne 25. 5. 2012) činila 1 320 000 Kč, výše dluhu k 21. 1. 2020 činila 1 087 900,14 Kč, anuitní splátky jsou strhávány z účtu žalovaného a od 21. 1. 2020 do 6. 10. 2022 žalovaný na anuitních splátkách bance uhradil celkem částku 168 650,47 Kč. Žalovaný pak ve svém vyjádření z uvedeného důvodu uplatnil jako vnos do zaniklého SJM z cit. částky (jím dosud uhrazené) ve výši 168 650,47 Kč, tj. částku 84 325,23 Kč. Z aktuálního sdělení cit. banky ze dne 19. 10. 2023, sp. zn. [číslo] [spisová značka] (na č. l. 322), soud zjistil, že ke dni tohoto sdělení žalovaný na výše uvedený úvěr po 21. 1. 2020 uhradil celkem částku 192 928,56 Kč.

9. Ke dni zániku SJM do jeho pasiv náležel rovněž úvěr, respektive dluh plynoucí z tohoto úvěru [číslo] který žalovaný za trvání manželství uzavřel s tehdejší [právnická osoba] dne [datum], výše úvěru činila 300 000 Kč, tento úvěr byl zrušen ke dni 25. 8. 2021, tj. již po rozvodu manželství účastníků a zániku jejich SJM. Splátky byly hrazeny z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] (zjištěno ze sdělení cit. banky na č. l. 80 a z úvěrové smlouvy na č. l. 81-82). Ze sdělení banky o přehledu splátek na tento úvěr ze dne 17. 8. 2020 pak plyne, že žalovaný od zániku manželství účastníků (21. 1. 2020) do úhrady úvěru (25. 8. 2021) uhradil celkem částku (20 x 265 Kč = 5 300 Kč + 20 x 6 282,12 Kč = 125 642,40 Kč) 130 942,40 Kč, přičemž polovinu z této částky, tj. částku 65 471,20 Kč považuje jako vnos do zaniklého SJM a požaduje tuto částku promítnout do celkového vypořádání SJM (zjištěno ze sdělení cit. banky na č. l. 57-62 a z vyjádření žalovaného k žalobě na č. l. 28-30). Mezi účastníky je současně nesporné, že tímto úvěrem byl refinancován původní společný úvěr u [právnická osoba], a dále že byl tímto úvěrem financován nákup minibagru [anonymizováno] (k tomu srov. vyjádření žalobkyně ze dne 18. 10. 2022 na č. l. 89, vyjádření žalovaného ze dne 15. 11. 2022 na č. l. 135 verte, a vyjádření účastníků při jednání před soudem konaném dne 20. 1. 2023 na č. l. 146).

10. Z dílčího výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba] číslo účtu [bankovní účet] za období od 16. 4. 2012 do 9. 6. 2012 (na č. l. 55-56), soud zjistil, že žalovaný obdržel na tento svůj účet od své matky paní [jméno] [příjmení] dvě platby, a to dne [datum] částku ve výši 500 000 Kč a dne [datum] částku ve výši 200 000 Kč, které – jak dále soud zjistil ze svědecké výpovědi paní [jméno] [příjmení] (matky žalovaného) – jmenovaná se svým manželem coby rodiče darovali (svému synovi) žalovanému (k tomu srov. svědeckou výpověď paní [jméno] [příjmení] – in protokol o jednáním před soudem konaném dne 2. 6. 2023 na č. l. 194 verte a násl.).

11. Dále žalovaný uplatnil vnos do SJM ve výši 700 000 Kč. Ve svém vyjádření ze dne 15. 9. 2022 (konkrétně na č. l. 29 verte, čl. [příjmení]) uvedl, že ze svého výlučného majetku použil částku v celkové výši 700 000 Kč na společný majetek, a to na pořízení a opravy nemovitostí, v nichž účastníci žili (jednalo se o rodinný dům [adresa] v [obec]), přičemž z této částky použil částku ve výši 330 000 Kč na akontaci pro získání hypotečního úvěru ad 8. Z výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba] za období od 16. 4. 2012 do 9. 6. 2012 (na č. l. 55-56), plyne, že na tento účet byla jeho matkou paní [jméno] [příjmení] dne 4. 5. 2012 převedena částka 500 000 Kč, a dále dne 1. 6. 2012 částka ve výši 200 000 Kč s poznámkou platby„ AV VYROVNÁNÍ“. Tvrzení žalovaného pak odpovídají zjištění soudu ad 8 (ohledně zaplacené anuitní splátky) a výsledky zhodnocení dále uvedených důkazů, tedy (ještě jednou zdůrazněno) potud, že z částky 700 000 Kč byla ze shora uvedeného účtu žalovaného uhrazena anuitní splátka na hypoteční úvěr ve výši 330 000 Kč. Kromě toho úhradu této částky (330 000 Kč) z vyloženého důvodu žalobkyně při jednání před soudem konaném dne 20. 1. 2023 (na č. l. 146 verte věta první) nerozporovala. Z již cit. vyjádření žalovaného současně plyne, že žalovaný získal darem od svých rodičů za trvání SJM částku 700 000 Kč, z níž 330 000 Kč uhradil jako anuitní splátku na hypoteční úvěr ad 8 a zbývající částku 370 000 Kč investoval do rodinného domu svých rodičů za účelem, aby provedl v jeho části nezbytné rekonstrukce pro bydlení své rodiny (účastníků a jejich dětí). Částka 370 000 Kč tak představuje podle zjištění soudu část výlučných prostředků žalovaného, které žalovaný ze svého rozhodnutí investoval nikoliv do společného majetku SJM, nýbrž mimo SJM, v tomto případě do nemovitého majetku svých rodičů. Pokud žalobkyně při jednání před soudem konaném dne 20. 1. 2023 (na č. l. 146 verte ve čtvrtém odstavci) rozporovala tvrzení žalovaného o vůbec existenci darované částky 700 000 rodiči žalovaného žalovanému s tím, že ve skutečnosti rodiče žalovaného účastníkům v rámci dohody o vypořádání žalovaným investovaných částek do rodinného domu rodičů žalovaného vyplatili částku 700 000 Kč, pak toto tvrzení žalobkyně nebylo prokázáno. Soud v tomto případě vycházel z obsahově shodných výpovědí žalovaného a jeho matky [jméno] [příjmení] – svědkyně, která zcela hodnověrně soudu vyjasnila pozadí darování částky 700 000 Kč žalovanému, a současně nepotvrdila shora již zreferovanou verzi žalobkyně. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypovídala přesvědčivě, spontánně a soud celkově shledal její výpověď za hodnověrnou; soud proto této svědecké výpovědi uvěřil včetně jejího zdůvodnění, proč při zadání bezhotovostní platby na účet žalovaného ve výši 200 000 Kč uvedla do poznámky„ AV vyrovnání“, kdy tak svědkyně činila na doporučení zaměstnankyně banky, která jí tehdy při zadávání platby obsluhovala.

12. Soud zjistil, že rozsudkem soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (na č. l. 64-68), byla schválena dohoda účastníků (rodičů dále uvedených dětí), dle které se nezletilé děti účastníků, a to (nyní již zletilý) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], a [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], svěřují pro dobu do i po rozvodu manželství účastníků do péče (nyní) žalovaného (jejich otce) a (nyní) žalobkyně se jako matka těchto dětí zavázala přispívat na jejich výživu částkami v tomto rozsudku dále uvedenými.

13. Z rozsudku soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (na č. l. 70-76), bylo zjištěno, že tímto rozsudkem byl tehdy ještě nezletilý [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], svěřen do péče matky (nyní žalobkyně) a otci bylo soudem stanovena povinnost platit na nezletilého v tomto rozsudku uvedené výživné, kdy návrh matky na změnu výchovného prostředí u dalších dvou nezletilých dětí účastníků ([jméno] a [jméno] – viz ad 12) soud zamítl.

14. Rozsudkem soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl (tehdy ještě) nezletilý [jméno] [příjmení], gen. shora, opět svěřen do péče žalovaného a žalobkyni byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilého [jméno] částkou [částka] měsíčně za dále v rozsudku stanovených podmínek (zjištěno z cit. rozsudku na č. l. 324-327).

15. Z rozsudku ad 14 vyplývají i aktuální majetkové poměry účastníků. Žalobkyně se svým druhem [jméno] [příjmení] pečuje o jejich syna – nezletilého [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum]; žalobkyně tak má celkem čtyři vyživovací povinnosti. Žalobkyně je příjemkyní rodičovského příspěvku ve výši 8 500 Kč měsíčně, v domácnosti žije s partnerem [jméno] [příjmení] v bytě o velikosti [anonymizováno] + 1, který je ve výlučném vlastnictví partnera žalobkyně. Partner žalobkyně pracuje v závislé (zaměstnanecké) činnosti a dosahuje průměrného měsíčního příjmu ve výši [částka] měsíčně. Výdaje na bydlení hradí výhradně druh žalobkyně, neboť její příjmy jí neumožňují se na tom podílet. Žalobkyně na (nyní již zletilého) syna [jméno], v péči žalovaného, hradí k rukám žalovaného výživné ve výši [částka], na nezletilého [jméno] výživné ve výši [částka] měsíčně a na nezletilého [jméno] výživné ve výši [částka] měsíčně; dluh na výživném jí nevznikl. Žalobkyně v současné době se všemi dětmi v péči žalovaného nekomunikuje. Nyní již zletilý [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], navštěvuje [anonymizována tři slova] ve [obec], obor [anonymizováno]. Žalovaný je aktuálně zaměstnán u společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], pracuje na dohodu o provedení práce na dobu neurčitou od [datum], přičemž v období od dubna [rok] do září t. r. dosahoval průměrného měsíčního příjmu ve výši [částka] Nezletilý [jméno] [příjmení] je nyní žákem [anonymizováno] třídy základní školy. Nezletilý [jméno] [příjmení] je nyní žákem [anonymizováno] třídy základní školy (zjištěno z cit. rozsudku ad 14).

16. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dne 21. 1. 2020. Celková aktuální výše aktiv zaniklého SJM (nemovité věci v obvyklé ceně 4 610 000 Kč, movité věci v obvyklé ceně 195 600 Kč) činí 4 805 600 Kč, výše čistého SJM (po odečtení vnosů žalovaného v celkové výši 479 796,53 Kč – k tomu ještě odůvodnění níže) činí 4 325 803,47 Kč. Podíl žalobkyně na vypořádání ze SJM činí 2 162 901, 735 Kč, kdežto podíl žalovaného (s připočtením jeho dále rozvedených vnosů) činí 2 642 698, 265 Kč. Žalovaný bydlí v rodinném domě v [adresa], kde pečuje o tři děti účastníků, a to o již zletilého [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum], který se stále připravuje na své budoucí povolání a není ještě schopen si sám zajistit příjem vlastním přičiněním, zejména vlastní prací, dále o nezletilého [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum], žáka [anonymizováno] třídy základní školy, a o nezletilého [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum], žáka [anonymizováno] třídy základní školy. Oba účastníci nemají finanční prostředky na případné vyplacení druhého z nich pro případ přikázání nemovitých věcí do jejich výlučného vlastnictví.

17. Podle § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

18. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

19. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

20. Podle § 742 odst. 2 o. z. hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

21. Nejvýznamnější majetkovou hodnotou zaniklého SJM účastníků jsou předmětné nemovité věci, jejichž aktuální obvyklá cena činí 4 610 000 Kč. Žalovaný zprvu usiloval o přikázání těchto nemovitostí do svého výlučného vlastnictví s tím, že pokud by jejich cena přesáhla částku 3 500 000 Kč, pak by v takovém případě souhlasil s jejich prodejem ve veřejné dražbě. Posléze žalovaný svůj názor modifikoval tak, že podle jeho názoru jsou v tomto případě splněny podmínky k tomu, aby dražba těchto nemovitostí proběhla pouze mezi účastníky, proti čemuž zase brojila žalobkyně.

22. V situaci, kdy žádný z účastníků nemá k dispozici příslušné finanční prostředky k vypořádání podílu druhého z nich, pakliže by druhý z nich se stal výlučným vlastníkem nemovitého majetku, a mezi účastníky panuje shoda na tom, že reálné rozdělení nemovitých věcí možné není, je tím vyloučena možnost přikázání těchto nemovitostí do výlučného vlastnictví některému z účastníků.

23. Soud – s přihlédnutím i k judikatuře Nejvyššího soudu zaujímající právní názor, že přikázat věc ze SJM do podílového spoluvlastnictví lze jen výjimečně, a to na podkladě okolností konkrétního případu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1342/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5655/2015) - dospěl po pečlivé úvaze k závěru, že řešením dané situace a vhodným způsobem vypořádání je přikázání nemovitých věcí do rovnodílného podílového spoluvlastníků účastníků. Důvodem je zejména ta podstatná okolnost, že v předmětném rodinné domě bydlí žalovaný se svými dosud třemi nezaopatřenými dětmi, které má v péči. Jak bylo zjištěno z výslechu žalovaného, žalovaný nemá aktuálně žádnou možnost zajistit si v případě zrealizování prodeje nemovitostí ve veřejné dražbě sobě a svým dětem uspokojivé bydlení. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že by sice žalovaný s dětmi mohl krátkodobě bydlet u svých rodičů v [obec], ale jednalo by se o provizorní (dočasné) bydlení. Děti účastníků by tak příp. prodejem nemovitostí ve veřejné dražbě byly vystaveny negativním okolnostem, nejisté životní situaci ohledně jejich dalšího bydlení coby nejzákladnější existenční lidské potřeby, v důsledku čehož by takto vydané soudní rozhodnutí zcela postrádalo charakter spravedlivého rozhodnutí, v němž se v daném případě musí zásadním způsobem přihlížet i k nezbytným potřebám dětí účastníků (§ 742 odst. 1 písm. d) o. z.), které nejsou dosud zaopatřené a objektivně si nemohou svým vlastním přičiněním zajišťovat prostředky k pokrývání svých existenčních potřeb, a v tomto ohledu jsou zcela odkázány na své rodiče (k tomu srov. čl. 32 Listiny základních práv a svobod), zejména na svého otce – žalovaného. Na druhé straně nelze přisvědčit žalovanému v jeho názoru na nařízení veřejné dražby pouze mezi účastníky v situaci, kdy účastníci jsou nemajetní a žalovaný by byl aktuálně schopen na případné vypořádání podílu žalobkyni vyplatit maximálně částku 500 000 Kč. Tento způsob by byl jednoznačně k tíži žalobkyně asymetrický, neboť v konečném důsledku by žalobkyně byla podstatným způsobem zkrácena při vypořádání jejího podílu ze zaniklého SJM, což nelze připustit.

24. Soud pochopitelně v této souvislosti zohlednil i budoucí možnost žalobkyně usilovat o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, leč občanský zákoník v tomto směru obsahuje určité ochranné mechanismy, které při splnění specifických podmínek do jisté míry ztěžují (dočasně zabraňují) možnost zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, a to např. právě s ohledem na zájem nezletilých dětí. Současně je však nutno konstatovat, že takový stav by nebyl statický, nýbrž by zcela nepochybně doznal, respektive doznat by mohl obratu v případě relevantní změny podmínek, např. při objektivní schopnosti dětí se již samostatně živit, a to ve vazbě na dosažení jejich vzdělání, zletilosti atd., tj. v situaci odpadnutí zajištění nezbytné bytové potřeby pro nezaopatřené děti. Koneckonců, žalobkyně je matka těchto dětí, a proto by mělo být i v jejím primárním zájmu zachovat pro své děti uspokojivé bytové potřeby, nikoliv jim v pouhé vidině zpeněžení nemovitého majetku jejich bytovou potřebu destruovat a ponechat řešení jejich bytové potřeby na jejich otci – žalovaném. Soud takový důsledek odmítá vytvořit a proto je přesvědčen o tom, že v situaci, kdy účastníci jsou nemajetní, nejsou schopni jeden druhého v relevantní výši vyplatit z hlediska vypořádání jejich zaniklého SJM, a současně účastníci mají rodičovskou odpovědnost ke svým třem nezaopatřeným dětem, je zcela odůvodněné, aby vypořádávaný nemovitý majetek byl přikázán do jejich podílového spoluvlastnictví s tím, že budoucí příznivé životní poměry pak umožní účastníkům toto jejich podílové spoluvlastnictví případně zrušit a vypořádat. Z jiného úhlu ještě posuzováno: pakliže by soud založil svou úvahu na nezbytnosti prodeje nemovitých věcí ve veřejné dražbě, nemohlo by se objektivně žalovanému dostat takového výtěžku, z nějž by mohl pro své děti, které má v péči, zajistit alespoň uspokojivé bydlení (pro 4 osoby); např. cena dvoupokojového bytu ve [obec] se v současné době pohybuje přes 3 miliony Kč. I tento argument tedy vedl soud k závěru, že v dané věci je třeba SJM ohledně nemovitých věcí vypořádat přikázáním nemovitostí do podílového spoluvlastnictví účastníků.

25. K pochybnosti žalovaného o takovém řešení (přikázání nemovitého majetku do podílového spoluvlastnictví účastníků), že by v takovém případě musel platit žalobkyni za nadužívání nemovitého majetku, možno v tento okamžik sdělit, že – jak bude dále odůvodněno – žalobkyně je povinna žalovanému z titulu vypořádání SJM zaplatit částku 142 098,30 Kč, která se tak může mezi účastníky stát prostředkem pro uzavření dohody ohledně vypořádání za příp. nadužívání nemovitých věcí. Je ovšem třeba uvést, že nadužívání těchto nemovitých věcí nelze přičítat ve vztahu k dětem účastníků, kde zase vůči žalobkyni plynou zákonné konsekvence z titulu jejich rodiče. Dá se tedy uzavřít, že předmětná otázka a její v úvahu přicházející (možné) řešení může být vcelku dostatečným podkladem k určité časové stabilitě do doby, než děti účastníků nabudu schopnosti samostatně se živit anebo účastníci ve světle aktuálních poměrů a okolností dospějí ke shodnému řešení, které jejich oboustranné požadavky (po případných ústupcích z obou stran) uspokojí.

26. Z tohoto důvodu proto soud výrokem I. nemovité věci přikázal do rovnodílného podílového spoluvlastnictví účastníků.

27. Pokud jde o movité věci, zde mezi účastníky panovala shoda v tomto směru, aby tyto mobilie byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného, který tyto věci má v dispozici a doposud je užíval.

28. Výrokem III. soud dále rozhodl, že se každému z účastníků přikazuje polovina závazku vůči II. společnosti [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 5. 2012, číslo smlouvy [číslo].

29. Ke způsobu vypořádání společného závazku účastníků ad 8 soud respektoval judikaturu Nejvyššího soudu prezentovanou např. rozsudkem ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 753/2020, publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23/ 2022, dle které má soud společné dluhy přikázat zásadně oběma manželům rovným dílem, nejsou-li tu výjimečné okolnosti odůvodňující přikázání dluhu jen jednomu z nich nebo každému z manželů v jiném než rovnodílném poměru. Je-li v řízení o vypořádání společného jmění manželů přikázán společný dluh jen jednomu z manželů, nelze zásadně druhému z nich uložit povinnost uhradit peněžitou částku v rozsahu poměrné části přikázaného dluhu.

30. Soud při rozhodování rovněž vycházel z toho, že z žalovaným uplatněných vnosů lze reflektovat následující tři vnosy žalovaného do SJM či do masy zaniklého SJM:

31. První vnos ve výši 330 000 Kč z částky 700 000 Kč, kterou rodiče žalovaného darovali žalovanému, kdy tuto částku žalovaný použil k úhradě anuitní splátky na hypoteční úvěr shora. Naopak soud nemohl zohlednit zbývající částku ve výši 370 000 Kč jako vnos žalovaného do SJM, neboť ve skutečnosti tato částka byla použita na rekonstrukci nemovitých věcí (rodinného domu v [adresa]) v SJM rodičů žalovaného [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Soud v tomto směru odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, dle které„ Při posouzení, co lze považovat za započitatelné vynaložení odděleného majetku na majetek společný, je podle právní úpravy možné vyjít z toho, že se jedná o hodnoty vynaložené z výlučného majetku na majetek společný; typicky se jedná o případy, kdy společná věc existuje a je do ní investováno z výlučných prostředků jednoho z manželů nebo se jedná o pořízení nové věci ve společném jmění, na kterou jsou použity prostředky tvořící výlučný majetek některého z manželů. V této souvislosti je v odborné literatuře zdůrazněno, že jde o to, o co se společný majetek obohatil (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 2013, sp. zn. 22 Cdo 209/2012; shodně též J. Dvořák, J. Spáčil: Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře, 3. vydání, Wolters Kluwer ČR, a. s., Praha 2011, str. 234). (k tomu srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1794/2020). Z vyloženého lze tedy učinit závěr, že žalovaným tvrzený vnos ve výši 370 000 Kč do rekonstrukce rodinného domu jeho rodičů, byť z důvodu zajištění bydlení pro jeho rodinu, nebyl (nemohl být) soudem shledán důvodný, neboť tato částka nebyla žalovaným investována do SJM.

32. Druhý vnos žalovaného představuje toho, co žalovaný uhradil na hypoteční úvěr shora, tj. částka 84 325,23 Kč. Jak již bylo výše zjištěno, žalovaný po zániku SJM uhradil (a pro toto řízení jako svůj vnos masy zaniklého SJM uplatnil) celkem částku 130 942,40 Kč a z tohoto důvodu uplatňuje po právu (srov. judikaturu ad 31) jako svůj vnos zmíněnou jednu polovinu z této částky.

33. Vypořádává-li soud dosud neuhrazené dluhy, které jsou součástí společného jmění manželů, vychází z jejich výše v době vypořádání. Jestliže některý z manželů po zániku společného jmění hradil takový dluh ze svých výlučných prostředků, má právo na náhradu ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. Tato skutečnost se projeví ve výroku o povinnosti jednoho z manželů zaplatit druhému určitou částku na vyrovnání jejich vypořádacích podílů. Podle konstantní judikatury (i Nejvyššího soudu) plnění poskytnuté jedním z manželů z jeho výlučného majetku na úhradu dluhu tvořícího SJM je třeba považovat za vnos, jehož režim podléhá § 742 odst. 1 písm. c) o. z.

34. Třetí vnos žalovaného činí 65 471,30 Kč a představuje z toho, co žalovaný uhradil na shora již uhrazený úvěr ve výši 300 000 Kč (viz ad 9). Jak již bylo zmíněno, žalovaný se ve svém vyjádření ze dne 15. 9. 2022 (na č. l. 30 a násl.) domáhal při vypořádání SJM rozhodnutí o disparitě podílů, podle kterého bude mít nárok na 70 % na aktivech SJM, kdy podíly na pasivech SJM by měly být u účastníků stejné; při posledním jednání před soudem konaném dne 24. 11. 2023 dokonce navrhoval vypořádání v poměru 80 % (žalovaný) proti 20 % (žalobkyně). Stran disparity žalovaný poukázal na okolnosti, že všechny děti účastníků byly svěřeny do jeho péče, kdy matka platila žalovanému na děti velmi nízké výživné a žalovaný vyvíjel značné úsilí, aby zajistil nezbytné potřeby pro děti a zároveň udržoval rodinný dům, aby byl způsobilý k řádnému bydlení pro děti. Žalovaný popsal další okolnosti tohoto soužití včetně pozdější změny péče o tehdy ještě nezletilého [jméno], který přešel k matce – žalobkyni, aby se poté opět vrátil, respektive byl svěřen soudem do péče otce – žalovaného. Dále žalovaný v tomto vyjádření poukazuje na skutečnost, že se svou prací zasloužil o nabytí hodnot tvořících SJM, a zároveň to byl on, kdo osobně zabezpečoval potřeby nezletilých dětí.

35. Jakkoliv okolnosti popisované žalovaným v ad 34 nepochybně jdou k výrazně pozitivnímu hodnocení je osoby coby řádného a svědomitého rodiče, který od uvedeného období dosud prakticky zcela zajišťuje péči o děti účastníků, což už samo o sobě o něčem (ve vztahu mezi účastníky coby rodiči) vypovídá, přesto soud neshledal natolik výjimečné okolnosti, pro které by bylo důvodné k takové disparitě přistoupit. V tomto směru je soud výrazně usměrněn judikaturou Nejvyššího soudu, který mj. vyložil, že soudní odklon od principu rovnosti podílů je postupem, který musí být opodstatněn konkrétními okolnostmi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3174/2007). V rozsudku ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5384/2015, Nejvyšší soud uvedl, že důvodem vedoucím k disparitě vypořádacích podílů mohou být negativní okolnosti v manželství, jakož i zohlednění principu zásluhovosti, případně i další okolnosti nastalé v projednávané věci.

36. Základní tezí při uplatnění principu zásluhovosti je, že odklon od rovnosti podílů manželů je namístě jenom za situace, kdy zvýšené úsilí jednoho z manželů zajistilo nabytí a udržení majetku značné hodnoty (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004). V rozsudku ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1096/2011, Nejvyšší soud vyložil, že„ pokud jeden z manželů pečuje řádně o společnou domácnost, přichází do úvahy disparita podílů jen v případě mimořádných zásluh druhého manžela o nabytí společného majetku. Jestliže druhému z manželů nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu a – v mezích jeho možností – o společný majetek, je rozhodnutí o disparitě naprosto výjimečné a musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi daného případu. Jinak je tomu ovšem v případě, kdy jeden z manželů své povinnosti týkající se rodiny a společného majetku bez důvodu přijatelného z hlediska dobrých mravů zanedbával; pak je namístě rozhodnout o disparitě podílů“.

37. Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2767/2019, vyložil právní názor, že v rámci rodinných vztahů vždy funguje určité jedinečné rozdělení tzv. sociálních rolí, které odráží uspořádání vztahů manželů jak mezi sebou, tak i ve vztahu k jejich dětem. Zpravidla některý z manželů vykonává činnost vztahující se k domácnosti v užším smyslu a zajištění péči oni v rozsahu kvalitativně či kvantitativně jiném než manžel druhý, a to z nejrůznějších důvodů daných predispozicemi druhého manžela, výkonem jeho zaměstnání apod. Není neobvyklé, že v řadě případů lze přičíst vyšší rozsah péče o domácnost, případně i o děti, jednomu z rodičů, aniž by však bylo možné druhému rodiči vytknout nedostatečnou péči o domácnost, rodinu a její členy. Smyslem vypořádání společného jmění manželů pak není postihovat takové rozdělení rolí formou disparity podílů, nejde-li o případy vybočující z běžných fungujících modelů manželství a péče jednotlivých členů o rodinu.

38. Vztaženo do skutkových poměrů v této věci nelze – s přihlédnutím (především) k judikatuře Nejvyššího soudu - uzavřít, že by bylo možné k tíži žalobkyně přičítat její chování, které způsobilo rozpad rodiny účastníků či její absolutní nezájem o děti účastníků. Z rozvodového rozsudku neplynou žádné negativní okolnosti vůči žalobkyni, stejně jako z prvně shora označeného rozsudku soudu ve věci rodičovské odpovědnosti účastníků k jejich nezletilým třem dětem, kdy tímto rozsudkem byla schválena dohoda rodičů. Ani z dalších rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti k těmto dětem neplynou žádné negativní okolnosti přičitatelné žalobkyni. Soud tedy má za to, že v tomto případě návrhu žalovaného na realizaci disparity podílů účastníků nelze přisvědčit, neboť by to ve zjištěných skutkových poměrech přímo odporovalo ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.

39. K ad 38 stran řádného odůvodnění této části rozhodnutí soud poukazuje ještě na jednu rozhodovací konsekvenci jemu z úřední činnosti známou, která osvětluje vhled do této materie, nyní ve světle judikatury Krajského soudu v Brně, k níž je soud povinen rovněž při rozhodování v obdobné skutkové a právní věci přihlížet. Okresní soud v Prostějově v rozsudku ze dne 9. 2. 2016, č. j. 14 C 310/2013-96, přistoupil k mimořádnému odklonu od rovnosti podílů za zjištěné skutkové situace, kdy žalobce zavinil rozvrat manželství, žalovaná pečovala (a to i v době rozhodování soudu) o dvě nezletilé děti účastníků, přičemž dokazováním bylo zjištěno, že proti žalobci byl dokonce nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy pro vymožení dlužného výživného pro vymožení běžného výživné. Žalovaná v období od opuštění společné domácnosti žalobcem byla ve velmi nestabilní situaci, kdy plně zajišťovala výchovu a výživu dvou nezletilých dětí účastníků. V řízení pak rezonovala jako podstatná hodnota obvyklá ceny družstevního podílu k předmětnému bytu. S přihlédnutím k uvedeným okolnostem proto uvedený prvoinstanční soud přistoupil k uplatnění disparity podílů následujícím způsobem (citováno z odůvodnění uvedeného rozsudku soudu prvního stupně): 40. „ Protože stabilita výchovného prostředí pro nezletilé děti účastníků je nezbytná a jelikož žalovaná se ocitla v majetkově nežádoucí situaci, dílem vyvolané především žalobcem, který si v předmětném období neplnil svou vyživovací povinnost na své nezletilé děti, soud – přihlížeje i k tomu, že žalovaná se dílem zasloužila o předmětnou výměnu bytu, a zohledňující i k tomu se také upínající peněžní investici ze strany žalobce ve výši 190 000 Kč, která ovšem nemohla být zohledněna coby další vnos žalobce – učinil následující závěr.

41. Jestliže žalovaná původně užívala družstevní byt, který měl v předmětnou dobu hodnotu cca 350 000 Kč (soudu je z úřední činnosti známo, že v předmětnou dobu hodnota členského podílu v družstevních bytech o velikosti 1+1 v Prostějově dosahovala takové výše), přičemž žalovaný do realizované směny investoval ze svého částku ve výši 190 000 Kč, pak při zohlednění těchto okolností (350 000 Kč – 190 000 Kč = 160 000 Kč) není nijak nespravedlivé, aby částka 160 000 Kč, s přihlédnutím k majetkové situaci na straně žalované, respektive s ohledem na situaci jejich nezletilých dětí, byla odečtena v rámci realizovaného principu disparity od shora vypočteného vypořádacího podílu ve výši 384 864,41 Kč. Pak tedy 384 864,41 Kč – 160 000 Kč = (po zaokrouhlení) představuje částku 224 865 Kč, což je částka, která podle přesvědčení okresního soudu odpovídá spravedlivému vypořádání SJM účastníků.“ 42. K odvolání žalobce proti shora zreferovanému prvoinstančnímu rozsudku se věcí zabýval Krajský soud v Brně (dále již„ odvolací soud“), který rozsudkem ze dne 10.5. 2017, č. j. 17 Co 95/2016-127, změnil dotčený výrok prvoinstančního rozsudku o provedené disparitě tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vyrovnání podílu ze zaniklého SJM částku 397 853 Kč do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

43. Odvolací soud se v rozsudku ad 42 neztotožnil s aplikovanými zásadami soudem prvního stupně, neboť v daném případě neshledal podmínky pro uplatnění zásady nerovnosti podílů. Odvolací soud k tomu mj. v odůvodnění svého písemného vyhotovení rozsudku vyložil:„ Především nutno uvést, že příčiny rozvratu manželství, byť byly v rozvodovém řízení shledány na straně žalobce (ostatně tato okolnost byla již soudem zohledněna v řízení o zrušení společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu), ani dohoda uzavřená mezi účastníky ohledně péče o jejich nezletilé děti, na jejímž základě byly svěřeny do výlučné péče žalované a žalobce se zavázal přispívat na jejich výživu, nemohou odůvodňovat odklon od zásady rovnosti podílů účastníků na majetku, stejně jako okolnost, že po určitou dobu bylo placení výživného sráženo žalobci exekučně, nemůže sama o sobě bez dalšího vést k závěru o nerovnosti podílů účastníků na majetku. Pro stanovení velikosti podílů účastníků v řízení o vypořádání SJM je podle ustálené judikatury významné, jak se každý z manželů staral o rodinu a jak se zasloužil o nabytí a udržení společných věcí (nikoli však to, čím a v jaké výši přispěl na pořízení společného majetku ze svého odděleného majetku) a v tomto směru nevyplývá ze spisu nic, co by opodstatňovalo závěr o nerovnosti podílů na společném majetku účastníků. Aby mohly být podíly stanoveny v různých velikostech, musí kterýkoli z manželů tvrdit a prokázat takové skutečnosti a okolnosti, které různost velikosti podílů opodstatňují. To však není případ posuzované věci, neboť v této věci žádný z účastníků ani netvrdil, a tudíž ani neprokazoval žádné takové skutečnosti, které by mohly soud vést k úvaze o nerovnosti podílů.“ 44. S přihlédnutím k výše uvedenému proto soud při vypořádání SJM účastníků postupoval následovně:

45. Nejprve bylo nezbytné zjistit výši celkového majetku (hodnot, věcí, respektive aktiv) tvořících součást zaniklé masy SJM.

46. Aktiva SJM v daném případě představují: 4 610 000 Kč (nemovitý majetek) + 195 600 Kč (movité věci), celkem tedy 4 805 600 Kč.

47. Od částky 4 805 600 Kč je pak zapotřebí odečíst vnosy žalovaného, tj. 330 000 Kč (z daru jeho rodičů ve výši 700 000 Kč, kdy částka 330 000 Kč představovala anuitní splátku shora uvedeného hypotečního úvěru účastníků) + 84 325,23 Kč (tj. svého druhu vnosu žalovaného, který žalovaný po zániku manželství a SJM uhradil na hypoteční dluh ze svých výlučných prostředků v částce 168 650,47 Kč, z níž právě jednu polovinu jako svůj vnos do zaniklého SJM uplatnil) + 65 471,30 Kč (tj. polovinu z částky 130 942,40 Kč uhrazené žalovaným po zániku manželství účastníků na bankovní úvěr shora poskytnutý účastníkům ve výši 300 000 Kč), tj. je třeba celkem odečíst částku 479 796,53 Kč, takže čistá hodnota zaniklého SJM činí (4 805 600 Kč – 479 796,53 Kč =) 4 325 803,47 Kč.

48. Jestliže hodnota čistého SJM činí 4 325 803,47 Kč, měl by každý z účastníků získat (při výpočtu 4 325 803,47 Kč: 2 =) částku 2 162 901, 73 Kč.

49. Jestliže podíl žalobkyně dle ad 48 činí 2 162 901, 735 Kč a žalobkyně se stává spoluvlastnicí nemovitého majetku o velikosti id. , pak se jí dostává vypořádáním hodnoty (4 610 000 Kč: 2 =) 2 305 000 Kč, tedy hodnoty vyšší, než činí její podíl, konkrétně o (2 305 000 Kč – 2 162 901, 735 Kč =) 142 098,26 Kč vyšší. Z tohoto důvodu žalobkyně na vypořádání SJM musí zaplatit žalovanému částku 142 098,26, respektive po zaokrouhlení částku 142 098,30 Kč.

50. Podíl žalovaného činí celkem (2 162 901, 735 Kč + 330 000 Kč + 84 325,23 Kč + 65 417,30 Kč =) 2 642 644,26 Kč.

51. Žalovaný na základě tohoto rozhodnutí obdrží do svého vlastnictví majetek v celkové výši (hodnotu id. nemovitého majetku ve výši 2 305 000 Kč + hodnotu movitých věcí ve výši 195 600 Kč =) 2 500 600 Kč. Jestliže podíl žalovaného činí 2 642 698,26 Kč a dle tohoto rozsudku se mu dostane majetkových hodnot ve výši 2 500 600 Kč, pak má vůči žalobkyni nárok na vypořádání svého podílu v částce 142 098,26 Kč, respektive po zaokrouhlení v částce 142 098,30 Kč, což koresponduje dílčímu závěru ad 49 ohledně toho, v jaké výši musí žalobkyně na vypořádání SJM plnit vůči žalovanému.

52. Z ad 51 tedy plyne, že žalobkyně musí na vypořádání zaniklého SJM zaplatit žalovanému částku 142 098,30 Kč.

53. Soud žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání jeho podílu částku 142 098,30 Kč, z toho částku 42 098,30 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, a částku 100 000 Kč do dvanácti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

54. Lhůty k plnění dle ad 53 soud stanovil dle této úvahy: Pro zaplacení částky 42 098,30 Kč byla žalobkyni poskytnuta tříměsíční lhůta, což je dle názoru soudu dostatečná doba k tomu, aby si případně žalobkyně zajistila prostřednictvím bankovního úvěru či jiným legálním způsobem (zápůjčkou atd.) finanční prostředky ke splnění této první části platební povinnosti, případně – jak již shora byla naznačeno – s žalovaným uzavřela dohodu ohledně užívání nemovitých věcí a z toho plynoucího možného finančního vyrovnání mezi účastníky, jistěže s přihlédnutím k významné okolnosti, že v předmětném rodinném domě bydlí rovněž tři dosud nezaopatřené děti účastníků, ve vztahu k nimž pochopitelně žalobkyně coby jejich matka a osoba povinná k nim výživou žádné finanční nároky v souvislosti s užíváním nemovitostí po právu uplatňovat nemůže.

55. Zbývající částku na vypořádání podílu žalovaného ze SJM ve výši 100 000 Kč je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému ve lhůtě do dvanácti měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Doba jednoho roku je dle názoru soudu rovněž dostatečná k tomu, aby si žalobkyně – jinak v současné době pečující o dvouleté dítě a pobírající toliko rodičovský příspěvek - zvolila odpovídající způsob ke splnění této platební povinnosti, případně se s žalovaným dohodla na řešení majetkové situace plynoucí z existence jejich podílového spoluvlastnictví k předmětnému nemovitému majetku (např. – za účelem dosažení zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitým věcem – uzavření dohody mezi účastníky o vypořádání spoluvlastnického podílu žalobkyně žalovaným za účastníky sjednanou cenu odrážející mezi nimi panující realitu (nedostatek finančních prostředků na obou stranách, nemožnost získání bankovního úvěru), s přihlédnutím k významnému faktoru, že žalovaný zajišťuje péči o dosud nezaopatřené tři děti účastníků atd.).

56. Výrokem V. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, což je důsledkem aplikace § 142 odst. 2 o. s. ř., který stanoví, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

57. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího i Ústavního soudu se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o vypořádání společného jmění manželů vychází ze zásady procesního úspěchu ve věci vyjádřené v § 142 o. s. ř. Použití § 150 o. s. ř. představuje výjimku z tohoto pravidla, a nikoliv výchozí princip, na kterém by mělo být rozhodování o náhradě nákladů řízení v těchto sporech založeno (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 1441/11, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3345/2013, nebo ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1551/2015, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3615/2017).

58. Nejvyšší soud rovněž opakovaně vyslovil, že„ v řízení o vypořádání SJM při rozhodování o nákladech řízení je třeba přihlížet i k požadované a skutečně přiznané výši vypořádacího podílu a zohlednit výsledek sporu mezi účastníky o to, které věci (majetkové položky) náležejí do SJM, a které nikoliv. Zejména tam, kde je předmětem vypořádání mnoho věcí, takto nelze přihlížet ke každé položce navržené k vypořádání; nelze připustit, aby rozhodování o náhradě nákladů řízení se svou náročností blížilo sporu ve věci samé. Je-li však mezi účastníky spor o větší hodnoty, příp. spor o konkrétní položku vyžadující složité dokazování, je třeba tuto skutečnost vzít při rozhodování o nákladech v úvahu. Jestliže některý z účastníků řízení o vypořádání SJM způsobil svým zaviněním náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se mu přihodila, může mu soud uložit i náhradu těchto nákladů“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4602/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3331/2014).

59. Posuzováno shora (ve stručnosti) vyloženými judikatorními hledisky, s přihlédnutím k § 142 odst. 2 o. s. ř., nutno pro poměry této věci konstatovat, že procesní úspěch účastníků byl toliko částečný. Žalobkyně se původně domáhala vypořádání i podniku žalobce, leč posléze v této části vzala (se souhlasem žalovaného) žalobu zpět a řízení v tomto rozsahu bylo zastaveno. Žalovaný zase uvedl, že nebylo možné s žalobkyní přistoupit na příp. dohodu o vypořádání SJM, neboť oproti žalobkyni (která měla za to, že obvyklá cena nemovitého majetku, který je předmětem vypořádání, činí cca 4 500 000 Kč) tržní, respektive obvyklá cena nemovitostí podle něj činí zhruba 3 500 000 Kč. Nakonec soudem ustanovený znalec stanovil obvyklou cenu nemovitých věcí na částku 4 610 000 Kč, což se výrazně blíží původnímu předpokladu žalobkyně. Přihlédnout je třeba také k tomu, že žalobkyně zcela vytěsňovala jako nedůvodný žalovaným tvrzený vnos ve výši 700 000 Kč (dar od jeho rodičů), ačkoliv soud nakonec dospěl k závěru, že z této částky lze zohlednit toliko vnos žalovaného ve výši 330 000 Kč. Mezi účastníky panovala neshoda také ohledně předpokládané obvyklé ceny minibagru zn. [anonymizováno]; žalobkyně měla za to, že jeho obvyklá cena je kolem 100 000 Kč, kdežto podle žalovaného se tato cena měla pohybovat kolem 30 000 Kč; soudní znalec nakonec stanovil obvyklou cenu tohoto minibagru na částku 109 000 Kč, tedy stran obvyklé ceny v zásadě přisvědčil názoru žalobkyně. Neshody ohledně obvyklé ceny panovaly mezi účastníky také u vybavení domácnosti, kdy žalobkyně měla za to, že jejich obvyklá cena činní cca 30 000 Kč, kdežto dle žalovaného mají podstatně nižší cenu odpovídající jejich zbytkové hodnotě; v tomto případě soudní znalec zjistil obvyklou cenu vybavení domácnosti na částku 10 900 Kč, čímž se zase žalovaný přiblížil ocenění znalcem. Žalovaný ovšem neuspěl se svým požadavkem na disparitu podílu, stejně jako s požadavkem, aby prodej nemovitých věcí byl nařízen v dražbě realizované toliko mezi účastníky řízení. Žalobkyně zase neuspěla se svým návrhem na nařízení prodeje nemovitých věcí ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku mezi účastníky, když nakonec soud rozhodl tak, že nemovitý majetek přikázal do rovnodílného podílového spoluvlastnictví účastníků. Soud rovněž nezohlednil původní námitku žalobkyně, aby úvěr ve výši 300 000 Kč, respektive z něj pak žalovaným uplatněný vnos plynoucí z jeho po zániku SJM jdoucích plateb na vypořádání tohoto dluhu nebyl promítnut do vypořádání. Do komplexu okolností rozhodných pro posouzení rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je třeba promítnout i nadnesený požadavek žalobkyně ohledně obvyklé ceny vybavení keramické dílny; žalobkyně měla za to, že obvyklá cena v tomto případě může dosahovat částky 60 000 Kč až 70 000 Kč, kdežto znalecky bylo verifikováno, že obvyklá cena keramické dílny činní 17 000 Kč. Konečně žalobkyně podle žalobního petitu jednoznačně očekávala výsledek, že z vypořádaného zaniklého SJM obdrží (byť v petitu nijak nekonkretizovanou) peněžitou částku na vypořádání, ačkoliv meritorní výsledek je zcela opačný.

60. Ze všech v ad 59 vyložených důvodů proto soud dospěl k závěru, že v tomto případě je třeba přistoupit k aplikaci § 142 odst. 2 o. s. ř., čemuž odpovídá výrok V. tohoto rozsudku.

61. Jelikož bylo žalobkyni přiznáno osvobození do soudních poplatků a byla jí k zastupování v tomto řízení ustanovena výše uvedená právní zástupkyně (advokátka), soud výrokem VI. dle § 148 odst. 1 o. s. ř. (stanovící, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků) rozhodl, že se státu vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

62. Poslední nákladový výrok VII. ukládající platební povinnost žalovanému zaplatit státu částku ve výši 13 452,50 Kč je rovněž důsledkem aplikace § 148 odst. 1 o. s. ř. a plyne z toho, že: 63. a) znalečné za vyhotovení znaleckého posudku ve věci stanovení obvyklé ceny nemovitostí činilo 19 242 Kč (viz usnesení soudu ze dne 17. 7. 2023, č. j. 6 C 161/2022-251), žalovaný zálohově na znalečné uhradil částku 4 000 Kč (srov. záznam o složení zálohy na č. l. 150), takže jestliže polovina ze znalečného ve výši 19 242 Kč činí 9 621 Kč, od které je třeba odečíst zmíněnou žalovaným složenou zálohu ve výši 4 000 Kč, pak je žalovaný na tomto znalečném povinen doplatit částku 5 621 Kč; 64. b) znalečné za vyhotovení znaleckého posudku ve věci stanovení obvyklé ceny movitých věcí činilo 41 663 Kč (viz usnesení soudu ze dne 4. 9. 2023, č. j. 6 C 161/2022-305), žalovaný zálohově uhradil částku 15 000 Kč (viz záznam o složení zálohy na č. l. 187), takže jestliže polovina znalečného ve výši 41 663 Kč činí 20 831,50 Kč, od které je třeba odečíst zmíněnou žalovaným složenou zálohu ve výši 15 000 Kč, pak je žalovaný na tomto znalečném povinen doplatit částku 5 831,50 Kč; při součtu položek 1 a 2 tedy žalovaný musí doplatit na znalečném částku 11 452,50 Kč; a 65. c) jelikož žalovaný ve svém vyjádření k žalobě na č. l. 28-30 uplatnil předmětem vypořádání jím tvrzené vnosy do SJM, pak mu vznikla povinnost zaplatit z toho plynoucí soudní poplatek ve výši 2 000 Kč dle Položky 4 bodu 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

66. Součet a) až c) celkem činí částku 13 452,50 Kč, čemuž právě odpovídá poslední výrok tohoto rozsudku.

67. Závěrem soud uvádí, že při jednání konaném dne 24. 11. 2023 (viz protokol o tomto jednání na č. l. 329-333) již nebylo přistoupeno k dalšímu dokazování v intencích návrhu žalovaného (učiněného v substituci konající právní zástupkyní), neboť jednak všechny pro rozhodnutí zásadně významné (nezbytné) důkazy do té doby již byly soudem provedeny, a především uvedenému důkaznímu návrhu nebylo možné vyhovět ani z důvodu, že dnem 20. 2. 2023, respektive od 21. 2. 2023 nastala v této věci koncentrace řízení, kterou je povinen respektovat i rozhodující soud. Navíc směřoval-li návrh na příp. prokázání toho, že žalovaný ve skutečnosti na předmětný hypoteční úvěr vynaložil od zániku SJM více peněžních prostředků, než které dosud uplatnil coby svůj vnos do (v tomto případě již zaniklého) SJM, pak nejen s přihlédnutím ke zmíněné koncentraci řízení, ale i vzhledem k absenci tomu odpovídajícímu návrhu na rozšíření uplatněného vnosu, nebyl důvod tomuto důkaznímu návrhu vyhovět. Tento závěr však z pohledu práva ničeho nemění na okolnosti, že v rozsahu takového případného plnění má žalovaný nepochybně nárok vůči žalobkyni, nezávisle na tom, že v dotčené části nebyl předmětem tohoto vypořádání.

Poučení