6 C 161/2023 - 213

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně], r. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] bytem [Adresa žalobkyně] právně zastoupená [Jméno Zástupce], advokátem se sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], narozený dne [Datum narození žalovaného A], r. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] bytem [Adresa žalovaného A] právně zastoupený [Jméno žalovaného B], advokátem se sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně je vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti id. 2/3 na pozemcích st. p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba v obci [adresa], č. p. [Anonymizováno], rodinný dům, a p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], které leží v katastrálním území [adresa].

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení jim vzniklých do vydání rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 15. 12. 2023, č. j. 6 C 161/2023-79.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení a dalšího prvoinstančního řízení částku ve výši 20 450 Kč.

Odůvodnění

1. [Žaloba] Žalobkyně se žalobou, podanou u zdejšího soudu (dále již „soud“ nebo „soud prvního stupně“) dne 3. 8. 2023, jednak domáhala (ve znění jejího opravného podání ze dne 16. 10. 2023), určení, že je vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti id. 2/3 pozemků st. p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] v obci [adresa], rodinný dům, a p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], které leží v katastrálním území (dále též „k. ú.“) [adresa]. [právnická osoba] se domáhala vydání rozsudku, kterým by žalovanému byla uložena povinnost vyklidit pozemky st. p. č. [hodnota] (včetně uvedené stavby, která je součástí tohoto pozemku) a p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], které leží v k. ú. [adresa].

2. Žalobkyně v žalobě vylíčila (ve stručnosti shrnuto z jejího obsahu), že s žalovaným uzavřela dvě darovací smlouvy. První darovací smlouvou ze dne 8. 10. 2013 žalobkyně mj. darovala žalovanému id. 1/3 stavby, rodinného domu č. p. [Anonymizováno] v obci [adresa] (dále též „RD“) s pozemky st. p. č. [hodnota] a p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Druhou darovací smlouvou ze dne 21. 11. 2015 žalobkyně mj. darovala žalovanému id. 1/3 pozemků st. p. č. [hodnota] (jehož součástí je RD) a p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], které leží v k. ú. [adresa] (dále též „RD“). Jelikož se žalovaný vůči žalobkyni choval (chová) způsobem, který zakládá hrubý rozpor s dobrými mravy a se základními pravidly slušnosti, žalobkyně dopisem ze dne 30. 5. 2023 dar podle uvedených smluv odvolala a výrokem I. žaloby se domáhá určení, že je vlastnictví spoluvlastnického podílu o velikosti id. 2/3 k předmětnému nemovitému majetku.

3. Pokud jde o důvody vedoucí žalobkyni k odvolání daru, žalobkyně v žalobě uvedla, že na straně žalovaného došlo opakovaně k velmi závažným jednáním v poslední době, které překračují veškeré meze slušného jednání a dobrých mravů. Žalobkyně velmi dlouhou dobu nepřípustné jednání žalovaného tolerovala, ale v posledních měsících dospěla k závěru, že takto již v životě dál pokračovat nechce a nemůže situaci neřešit a nepřijmout opatření. Vše eskalovalo tím, když žalovaný nastěhoval před pár měsíci do domu občany romské národnosti, kteří de facto znemožňují žalobkyni RD pokojně a nerušeně užívat. Jednání žalovaného směřuje k tomu, aby mohl žalobkyni z RD vyštvat a tento RD patrně zpeněžit či využít jinak a nerespektuje tu skutečnost, že žalobkyni bylo k předmětným pozemkům zřízeno věcné břemeno doživotního užívání včetně domu. Žalovaný nejprve do RD nastěhoval pár alkoholiků ze Slovenska, kteří žalobkyni fyzicky několikrát napadli a rozbili ji hlavu, k čemuž došlo v roce 2018. Žalovaný tehdy nepřijal žádné opatření k tomu, aby vlastní babičku nějak ochránil. V roce 2022 žalovaný provedl v RD stavební úpravu tak, aby žalobkyně neměla přístup do koupelny a pokud se chce umýt, musí vyjít zadní částí domu, celý dům obejít a tak se dostat do koupelny. Navíc uvedená stavební úprava byla žalovaným provedena tak, že průchod do části domu, kde se nachází koupelna, vyhotovil z dřevotřísky a papíru a tedy v dutině žalovaným vytvořené překážky se nacházejí hlodavci, především myši. V prosinci a v únoru 2022 (poznámka soudu: zjevně míněno v prosinci 2022 a v únoru 2023) pak žalovaný nastěhoval do RD přibližně 15 občanů romské národnosti, kdy žalobkyně si tento krok nemůže vysvětlit jinak, než že se jí žalovaný snaží užívání domu všemožně komplikovat a z domu ji vyštvat. Tito občané romské národnosti žalobkyni sprostě nadávají a urážejí ji, většinou spotřebují veškerou vodu, takže žalobkyně se musí chodit mýt k sousedce paní [jméno FO], kdy mnohdy nemá ani pitnou vodu, protože je veškerá spotřebovaná. Žalobkyně si v prosinci 2022 nakoupila z vlastních prostředků dřevo na topení, aby se v zimě mohla ohřát. Toto dřevo si žalovaný z velké části přivlastnil a způsobil jí škodu ve výši cca 10 000 Kč. Žalobkyně hradí veškeré platby spojené s dodávkami energií spojených s provozem RD, přičemž žalovaný nikdy neposkytl žalobkyni žádnou kompenzaci, když v RD spotřebovávali energie cizí lidé, které žalovaný do RD nastěhoval. Smlouvu o ukončení dodávek energií ukončila žalobkyně až na podzim roku 2022. Žalovaný navíc nejeví o žalobkyni jakýkoliv zájem a neposkytuje jí jakoukoliv pomoc, dopravu k lékaři či s nákupem apod. Žalovaný se tak de facto o vlastní babičku, které pomoc v době provedení darů podle uvedených darovacích smluv sliboval, vůbec nestará a nijak jí nepomáhá.

4. Žalobkyně na základě shora uvedeného žalobního tvrzení má za to, že v daném případě se ze strany žalovaného jedná přinejmenším o jednání hrubě porušující dobré mravy a zásady slušnosti vůči staršímu člověku, který žalovaného obdaroval majetkem nemalé hodnoty. Žalovaný si vlastní babičky a ani jemu poskytnutých darů neváží. Spíše v souvislosti se zamezením vchodu do koupelny a nastěhováním občanů romské národnosti se o nedbalost nejedná, neboť žalovaný musel vědět, co tím činí a že vlastní babičce ničí její klid a soukromí. Jestliže se žalovaný v darovací smlouvě ze dne 21. 11. 2015 zavázal ke zřízení věcného břemene doživotního užívání pro žalobkyni, pokud jde o předmětné pozemky včetně RD, pak musel vědět, že výše popsaným jednáním jí takové užívání prakticky znemožňuje, komplikuje a muselo mu být jasné, že takové jednání musí mít vliv na to, jak žalobkyně bude moci nemovitosti užívat. Žalobkyně s odkazem na § 1257 odst. 1 o. z. zdůrazňuje, že v situaci věcného břemene doživotního užívání je vlastník, v tomto případě žalovaný, omezen ve výkonu svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem, jejich užívání oprávněnou osobou musí respektovat. Avšak je nepřípustné, aby žalovaný užívání nemovitostí žalobkyni komplikoval až znemožňoval, a to vše po zralé úvaze, Takové jednání je jednáním naplňujícím intenzitu hrubého porušení dobrých mravů. Žalobkyně má za to, že podmínky pro odvolání daru jsou v daném případě splněny.

5. Kromě odvolání daru a z toho plynoucího určení, že je žalobkyně vlastnicí předmětného spoluvlastnického podílu ne označených nemovitých věcech, je žalobkyně také toho názoru, že žalovaný je povinen předmětné nemovitosti vyklidit. 6. [Vyjádření žalovaného k žalobě] Žalovaný ve svém vyjádření (sepsaném prostřednictvím svého právního zástupce) vyslovil nesouhlas s podanou žalobou. Předně zdůraznil, že mu žalobkyně darovacími smlouvami (ve výsledku) nedarovala celé nemovitosti, nýbrž spoluvlastnický podíl o velikosti id. 2/3. Odmítl žalobní tvrzení, že by se vůči žalobkyni choval v poslední době způsobem, který zakládá hrubý rozpor s dobrými mravy a se základními pravidly slušnosti. Je pravdou, že žalobkyni nijak nepomáhá, ale jen z toho důvodu, že žalobkyně o pomoc žalovaného nestojí. Je to naopak chování žalobkyně, které zakládá hrubý rozpor s dobrými mravy a se základními pravidly slušnosti. Žalobkyně byla od začátku proti vztahu, který má žalovaný se svou družkou. Od začátku jejich vztahu je žalobkyně slovně napadala, vulgárně urážela družku žalovaného. Žalovaný chtěl v RD se svou družkou a svým dítětem bydlet, jelikož se jedná o dvougenerační dům, kdy větší část, kterou obývá žalobkyně, má svoje 2 samostatné vchody, ložnici, 2 obývací pokoje, kuchyni, koupelnu s vanou a umyvadlem, toaletu s umyvadlem. Vše vyvrcholilo na konci března roku 2020, kdy si žalovaný přivezl z porodnice svou družku a svou novorozenou dceru. Ještě před RD žalobkyně žalovaného a jeho družku slovně napadla a častovala velice vulgárními výrazy, poté po nich začala házet různé věci, přičemž jeden ze střepů dokonce zasáhl jen několik dnů staré miminko, které poté muselo být zkontrolováno lékařem.

7. Dále žalovaný ve svém vyjádření k žalobě popírá žalobní tvrzení, že se o předmětné nemovitosti nijak nestará. K tomu uvedl, že např. v letošním roce zajistil na své náklady kominíka na revizi komína v části RD, kterou obývá žalobkyně, nicméně žalobkyně kominíka odmítla pustit. Žalovaný rovněž v letošním roce zajistil na své náklady elektrikáře, který měl vyměnit staré jističe v elektrickém rozvaděči za nové v části domu, který obývá žalobkyně, nicméně žalobkyně opět elektrikáře odmítla pustit. Během rekonstrukce, kterou žalovaný prováděl ze svými kamarády, na ně žalobkyně volala policii a šla je napadnout sekerou, kterou pak rozbila světlo, rozsekala nábytek a vyřvávala po žalovaném, že ho nesnáší. Dále žalovaný uvádí, že od doby, kdy RD získal do svého vlastnictví, tak v něm vybudoval 2 koupelny, udělal novou fasádu, nové rozvody vody, novou kanalizaci, novou střechu a další. RD vybudoval a během svého života se o něj staral převážně dědeček žalovaného, manžel žalobkyně. Jak žalovaný vyrostl, tak se o RD starali dědeček společně s žalovaným. Není pravdou, že nájemníci žalovaného znemožňují žalobkyni RD pokojně a nerušeně užívat. Žalobkyně má svou větší část RD k dispozici, kterou může pokojně a nerušeně užívat. Není pravdivé tvrzení žalobkyně, že žalovaný má zájem žalobkyni z RD „vyštvat“. K incidentu nájemníků vůči žalobkyni v roce 2018 žalovaný uvedl, že tento problém řešil a tyto dva nájemníky poté z nemovitostí vystěhoval. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně nemusí do své koupelny vůbec chodit před venkovní část, má svou koupelnu přístupnou z vnitřní části RD. Pokud jde o stávající nájemníky, žalobkyně si s nimi rozumí, nosí jim plody ze zahrady a chodí k nim „na kafíčko a na cigárko“, hrát si s jejich dětmi. Předmětná nemovitost disponuje 2 studnami a ještě se nikdy nestalo, že by v nich voda došlo. Byla to naopak žalobkyně, která žalovanému, respektive jeho nájemníkům vypínala vodu, jelikož ventil od přívodu vody do části, kde bydlí nájemníci, se nachází v části obývané žalobkyní. Byla to žalobkyně, která romským nájemníkům od počátku dělala schválnosti. K tomu dále žalovaný uvádí, že žalobkyně vlastní psa – zlatého retrívra, kterým nájemníkům vyhrožuje, že ho na ně pošle, házela jeho exkrementy na zahradu, kterou užívali nájemníci a prováděla jim další schválnosti. Žalovaný žalobkyni při darování nic neslíbil, vůči žalobkyni se nechová způsobem popsaným v žalobě. Závěrem žalovaný navrhl, aby žaloby byly zamítnuty a žalovanému byla vůči žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. 8. [První rozsudek soudu prvního stupně] Soud rozsudkem ze dne 15. 12. 2023, č. j. 6 C 161/2023-79, určovací žalobě vyhověl (výrok I.), kdežto vyklizovací žalobu (výroky II. a III.) zamítl a výrokem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

9. Proti rozsudku soudu ad 8 podal žalovaný odvolání, a to do meritorního výroku I. a nákladového výroku IV. 10. [Kasační usnesení odvolacího soudu] Krajský soud v Brně (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. 9. 2024, č. j. 14 Co 74/2024-173, rozsudek soudu ad 8 v napadených výrocích I. o věci samé a IV. o náhradě nákladů řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu k dalšímu řízení.

11. Z obsahu uvedeného kasačního usnesení odvolacího soudu plynou následující závěry a okolnosti, které jsou pro soud v tomto dalším řízení významné, případně právně závazné: 12. [Proč nelze v dalším řízení vycházet ze zjištění učiněných odvolacím soudem z výslechů účastníků] Odvolací soud doplnil dokazování výslechem žalobkyně i žalovaného a učinil z nich zjištění uvedená v bodech 12 a násl. odůvodnění usnesení, která jsou však pro další řízení nepoužitelná. Důvody jsou následující.

13. Odvolací soud vrátil prvoinstančnímu soudu k dalšímu řízení spis s kasačním usnesením, aniž by spis obsahoval protokol o odvolacím jednání, které se konalo dne 11. 9. 2024. Z evidenčního listu o zvukovém záznam z tohoto protokolu o jednání na č. l. 166 plyne, že předsedou odvolacího senátu bylo rozhodnuto, že přepis zvukového záznamu dle § 40 odst. 3 o. s. ř. nebude pořízen s tím, že zvukový záznam z tohoto jednání je uložen a k dispozici na trvalém nosiči dat (CD-DISK) ve spisu soudu prvního stupně. Podle § 40 odst. 3 věty první a druhé o. s. ř. přepis záznamu nebo jeho části se pořídí, pokud tak ze závažných důvodů určí soud. Přepis záznamu nebo jeho části se pořídí vždy, je-li podán řádný nebo mimořádný opravný prostředek ve věci samé. Podle názoru soudu z povahy věci by přepis záznamu měl být pořízen také v procesní situaci, kdy odvolací soud v odvolacím řízení provedl (zopakoval) důkazy, učinil z nich pro rozhodnutí zásadně významná skutková zjištění a poté přistoupil k vydání kasačního usnesení, dle kterého se prvostupňový rozsudek zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem, který je založen na skutkových zjištěních učiněných odvolacím soudem v odvolacím řízení po provedení některých důkazů. Je podle názoru soudu přitom nesprávně zažitou praxí, pakliže v těchto procesních situacích odvolací soudy nepřistupují k přepisu zvukových záznamů z odvolacích jednání, jako se tomu stalo v tomto případě. Pak tedy soudu prvního stupně v případě, kdy není k dispozici přepis zvukového záznamu z odvolacího jednání, nezbývá, než vycházet právě a jen ze zvukového záznamu z odvolacího jednání. Soud tak učinil a zjistil následující. 14. [Absence zákonného poučení účastníků před jejich výslechem] V posuzované věci proběhlo u odvolacího soudu jednání dne 11. 9. 2024, při kterém byli vyslechnuti účastníci a odvolací soud - jak plyne ze zvukového záznamu z tohoto odvolacího jednání - z těchto důkazů učinil dílčí skutková zjištění, jež vyložil v odůvodnění svého kasačního usnesení. Tato dílčí skutková zjištění odvolacího soudu jsou však pro soud prvního stupně v dalším řízení zcela bezcenná tedy nepoužitelná. Je tomu tak z toho důvodu, že dle zvukové záznamu z onoho odvolacího jednání jak žalobkyně, tak i žalovaný nebyli odvolacím soudem (konkrétně referující, respektive pověřenou členkou odvolacího senátu) zákonem předepsaným způsobem poučeni.

15. Pokud jde o žalobkyni, pak ze záznamu v čase 0:21:10 plyne následující formulace zprvu předsedy odvolacího senátu: „Odvolací soud by přistoupil k výslechu paní žalobkyně…paní [jméno FO] máte nějaké potíže stát…Jestli Vám dělá nějaké potíže stát…“ Žalobkyně: „…Stát?...Mohu stát…“ Členka odvolacího senátu: „Budete slyšena jako účastník řízení. Jste povinna mluvit pravdu, ano…“ V případě „poučení“ žalovaného je pak v čase záznamu 0:36:32 formulace členkou odvolacího senátu následující: „Za této situace se tedy tady vyjádříte jako účastník řízení. Také budete mluvit pravdu…“ 16. Z vyložené části záznamu tedy plyne, že v případě žalobkyně odvolací soud žalobkyni neúplně poučil, neboť ustanovení § 131 odst. 2 o. s. ř. stanoví: „Nařídí-li soud jako důkaz výslech účastníků, jsou účastníci povinni dostavit se k výslechu. Při svém výslechu mají vypovědět pravdu a nic nezamlčovat; o tom musí být poučeni.“ V případě žalobkyně předně se odvolací soud nedotázal žalobkyně, zda souhlasí s účastnickým výslechem, což ovšem lze interpretovat tak, že pokud žalobkyně nakonec svolila k výslechu, že s tímto výslechem souhlasila. Nutno však zohlednit, že účastník má právo a soud je povinen účastníka poučit také o dobrovolnosti tohoto výslechu, neboť tato procesní okolnost je významná a nelze ji přehlížet. Podstatné však v daném případě je ta okolnost, že odvolací soud žalobkyni poučil dle § 131 odst. 2 o. s. ř. neúplně, částečně, neboť ji poučil toliko o její povinnosti, že má vypovědět pravdu, ale již ji nepoučil o její další povinnosti, že nemá nic při výslechu zamlčovat. Důsledně vzato pak takto neúplně soudem poučený účastník sice musí vypovídat pravdu, ale nebyl již poučen také o tom, že nemá nic při výslechu zamlčovat, což znamená, že je-li mu např. soudem položena určitá otázka, je jeho povinností vypovědět pravdu, ovšem ve smyslu takového poučení nikoliv úplně, protože o tom (povinnost „nic nezamlčovat“) nebyl explicitně poučen. Důsledky takového poučení tedy mohou být negativní a mohou vést k nesprávně zjištěnému skutkovému stavu a tudíž i k nesprávnému rozhodnutí ve věci samé, nebo (v poměrech odvolacího řízení) k nesprávně vydanému kasačnímu rozhodnutí.

17. V případě žalovaného je situace podle zvukového záznamu předmětného odvolacího jednání ještě výrazně horší, neboť žalovaný odvolacím soudem nebyl jako účastník dle § 131 odst. 2 o. s. ř. poučen, pouze mu pověřenou členkou odvolacího senátu bylo (v čase záznamu 0:36:32 hod.) sděleno, že: „…za této situace se tedy žalovaný vyjádří jako účastník řízení, také budete mluvit pravdu…“ V tomto případě se žalovanému vůbec nedostalo poučení, že bude vyslechnut jako účastník řízení, nýbrž mu bylo sděleno, že se vyjádří k předmětným okolnostem případu, což pochopitelně v žádném ohledu nelze spojovat s řádným poučením účastníka dle § 131 odst. 2 o. s. ř. Proto informace, které vyplývají z takto provedeného výslechu žalovaného jsou pro další řízení zcela bezcenné. 18. [Důsledek neúplného (nesprávného) poučení účastníků před jejich výslechem] Nebyl-li tedy účastník před výslechem soudem řádně poučen, platí obecně sdílený názor, že jeho výpověď po takto neúplném poučení je zcela (informačně) bezcenná a v řízení ji nelze pro rozhodnutí využít. Procesní problém ovšem nastává v situaci, kdy takovou okolnost zjistí soud prvního stupně v dalším řízení, a to jako procesní defekt zatěžující odvolací řízení, z něhož vzešlo kasační usnesení, v němž je základ jeho rozhodnutí také postaven na skutkovém zjištění či na skutkových zjištěních učiněných z takto defekty zatížených důkazů, v tomto případě výslechů účastníků, kteří odvolacím soudem nebyli v souladu se zákonem řádně poučeni.

19. V popsané situaci má soud za to, že nemůže v dalším řízení připustit, aby uvedené defekty v dalším prvoinstančním řízení přehlížel či je bagatelizoval (neboť beztak by k nim muselo být v případném dalším odvolacím nebo snad později i dovolacím řízení přihlédnuto), ale že nezbývá než přistoupit k opětovnému výslechu účastníků s cílem vyjasnit pro rozhodnutí zásadně významné okolnosti. 20. [Pominutí dopisu – výzvy k vrácení (vydání) nemovitého daru odvolacím soudem] Odvolací soud (bod 16 odůvodnění jeho kasačního usnesení) uvádí, že pro posouzení věci je rozhodné prokázání skutečností týkajících se důvodů pro odvolání daru v samotné žalobě. Aby ovšem kasační usnesení odvolacího soudu mohlo být soudem prvního stupně v dalším řízení reflektováno a ohledně odvolacím soudem vyloženého právního názoru respektováno, je z povahy věci nezbytné, aby předně bylo obsahově určité a srozumitelné. V daném případě ovšem odvolací soud přehlíží, že žalobě v této věci předcházelo ze strany žalobkyně podání písemné výzvy k vrácení daru, která byla doručena žalovanému, a v níž byly uplatněny konkrétní skutečnosti vedoucí žalobkyni k vrácení (podle předchozí civilní úpravy) či k vydání (podle nové civilní úpravy) daru (viz bod. č. 17 a násl. soudem prvně vydaného rozsudku). K platnosti právního úkonu (právního jednání) dárce směřujícího k vrácení (vydání) daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm byly uvedeny konkrétní skutečnosti, v nichž dárce spatřuje hrubé porušení dobrých mravů vůči němu nebo členům jeho rodiny. Tento právní úkon (právní jednání) dárce může být obsažen i v žalobě, ale také může být obsažen v právním úkonu (právním jednání) této žalobě předcházejícím.

21. Pokud je tedy právní jednání dárce stran vrácení daru adresované obdarovanému obsaženo v písemném projevu vůle dárce, který předcházel podání žaloby, pak je třeba tuto zásadní hmotněprávní okolnost při rozhodování o naplnění podmínek pro vrácení daru reflektovat, nikoliv ji pomíjet, jak učinil odvolací soud ve svém kasačním usnesení. 22. [Nesrozumitelnost ohledně dílčího zjištění (týkající se přístupu žalobkyně do koupelny) a uložení povinnosti prvoinstančnímu soudu tuto (odvolacím soudem však již vyřešenou) otázku v dalším řízení verifikovat] Nesrozumitelnost vyloženého právního názoru odvolacího soudu plyne také z další části odůvodnění jeho kasačního usnesení. Odvolací soud v odvolacím řízení mj. přistoupil k výslechu žalobkyně a z tohoto provedeného důkazu zjistil (zde soud prvního stupně odhlíží od shora popsaného defektu při poučení účastníků v odvolacím řízení před jejich výslechem) mj., že žalobkyně „ve své“ (jí fakticky užívané) části (domu má) k dispozici koupelnu…“ Současně však odvolací soud vytýká soudu prvního stupně, že: „přehlédl přitom skutečnost, že žalobkyně v žalobě v této souvislosti uvedla tvrzení o tom, že po stavební úpravě v roce 2022 nemá přístup do koupelny, a pokud se chce umýt, musí vyjít zadní částí domu a celý dům obejít. Pouze k tomuto tvrzení žalobkyni stíhá důkazní povinnost a pouze tato skutečnost, pokud by byla v řízení prokázána, by mohla být posuzována z hlediska hrubého porušení dobrých mravů.“ 23. Odvolací soud však již nijak v odůvodnění svého kasačního usnesení neuvádí, jak má prvoinstanční soud rozumět těmto jeho formulacím, kdy na straně jedné z výslechu žalobkyně odvolací soud napevno zjišťuje, že žalobkyně má k dispozici pro sebe koupelnu v části domu, kterou fakticky užívá, a na straně druhé konstatuje, že žalobkyni ohledně jí tvrzeného neužívání koupelny stíhá důkazní povinnost. Vždyť přece důkazní břemeno se z povahy věci neuplatní (a uplatnit ani nemůže) v procesní situaci, kdy určité právně významné žalobní tvrzení je na základě provedeného dokazování vyvráceno. A takový procesní důsledek alespoň podle odvolacího soudu po výslechu žalobkyně ohledně jejího tvrzení neužívání (nemožnosti užívat) koupelny nastal, neboť takový závěr odvolací soud z výslechu žalobkyně učinil.

24. Soud prvního stupně proto nerozumí tomu, proč by v tomto směru přesto mělo žalobkyni stíhat důkazní břemeno, pokud odvolací soud napevno otázku žalobkyní tvrzeného neužívání koupelny „vyřešil“ dílčím, jinak – nebýt zmíněného procesního defektu – zásadně významným skutkovým zjištěním tj., že žalobkyně tuto koupelnu k užívání, v části jí fakticky užívaného domu, měla. I v tomto ohledu je tedy odůvodnění kasačního usnesení odvolacího soudu nesrozumitelné, protože je v této části vnitřně rozporné; prvoinstanční soud není schopen zjistit, respektive z odůvodnění kasačního usnesení interpretovat, co vlastně odvolací soud tedy v dané otázce shledal za relevantní, když jeho shora učiněné dílčí skutkové zjištění je v ostrém nesouladu s jeho následně učiněným závěrem o absenci verifikace tohoto žalobkyní učiněného dílčího skutkového závěru, to vše s pokynem, jak má soud v dalším řízení postupovat. 25. [Další nesrozumitelnost ohledně poklidného užívání RD] Odvolací soud dále zcela pominul, že žalobkyně v dopise, který předcházel podané žalobě, a v němž byly obsaženy důvody vedoucí žalobkyni k vrácení (vydání) daru s jejich skutkovým vymezením, které byly následně reprodukovány v žalobě, mj. uvádí, že: „…stavební úpravou spočívající v zazdění přístupu do větší části domu…jí bráníte v tom, aby dům mohla poklidně užívat…“ V další části textu sice žalobkyně (k poklidnému užívání domu) uvádí: „ale i to by se ještě snad dalo snést, byť jste k takové úpravě neměl žádné svolení a ani řádný důvod…“, ale dále skutkově vymezuje, že: „co ale už vůbec akceptovat nelze je to, že provedením stavebních úprav jste dům stavebně oddělil pro účely nějakého komerčního využití a v prosinci 2022 jste babičce do domu nastěhoval několik občanů romské rasy a před tím cizí pár patrně ze Slovenska, který babičku dokonce fyzicky napadl…v domě nyní žije cca 20 občanů romské národnosti bez ladu a skladu, spotřebovávají veškerou vodu ze studny a paní [jméno FO] se musí chodit mýt k sousedce paní [jméno FO], o pitné vodě ani nemluvě…“ 26. Právě i na tuto skutkovou okolnost tvrzenou v odvolání daru soud prvního stupně reagoval, za tím účelem si učinil příslušná skutková zjištění, z nichž pak vyvodil příslušné právní závěry, což však odvolací soud v kasačním usnesení zcela pomíjí, pročež tedy i v tomto směru je kasační usnesení z hlediska svého obsahu pro soud prvního stupně nesrozumitelné.

27. Soud tedy byl v rámci předvídatelnosti svého postupu v dalším řízení a svého dalšího rozhodování povinen na tyto defekty odůvodnění kasačního usnesení odvolacího soudu účastníky upozornit. A to nikoliv z hlediska kritiky kasačního usnesení, která pochopitelně soudu prvního stupně v žádném ohledu nenáleží, ale výhradně z hlediska vyložení toho, zda, případně v jakém rozsahu a proč není ze strany soudu prvního stupně odůvodnění kasačního usnesení odvolacího soudu (z hlediska standardních interpretačních zásad) srozumitelné, od čehož se pak odvíjí odpovídající korekce v postupu prvoinstančního soudu, který nemůže v takto zreferované procesní situaci sehrávat úlohu zcela mechanicky postupujícího prvoinstančního soudu, který z pohledu své instanční podřízenosti striktně mechanicky přebírá pro své rozhodování v dalším řízení i ty pasáže z odůvodnění kasačního usnesení, které jsou (objektivně) nesrozumitelné a tedy pro další řízení nepoužitelné. 28. [Dílčí skutková zjištění odvolacího soudu a závěr soudu prvního stupně o skutkovém stavu] Odvolací soud ve svém kasačním usnesení také uvádí (bod č. 17 a násl. cit. usnesení), že: „Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně přítomnost uvedených osob v domě nevnímala úkorně, že s nimi vycházela dobře (jak sama uvedla, lépe než s žalovaným, případně dalšími osobami, které v domě bydlely předtím), neměla s nimi žádné velké problémy a vzájemně se ve svých užívaných prostorách nestýkali. Svědkyně [jméno FO] rovněž potvrdila, že žalobkyně si na tyto nájemníky nestěžovala, tito jí dokonce i pomáhali a zpočátku byli jen problémy s vodou, která byla závadná a ona nezaznamenala, že se tito nájemníci chovali k žalobkyni špatně. Pouze svědek [tituly před jménem] [jméno FO] v souvislosti s vodou uvedl, že nájemníci dle sdělení žalobkyně měli vypotřebovat všechnu vodu a ona se pak chodila koupat k sousedce [jméno FO]. Tato však naopak uvedla, že dům měl velmi špatnou vodu na pití, takže žalobkyně si k ní chodila pro vodu na vaření s kbelíkem.“ Podle odvolacího soudu „takto zjištěný skutkový stav nepodporuje závěr o narušení kvalitního a do té doby bezproblémového bydlení v domě, naopak ve vztahu k žalovanému a osobám, které dům předtím obývaly, měla žalobkyně podstatně větší výhrady, a klidné bydlení jí do značné míry znemožňovaly. Žalobkyně nebyla omezena v dosavadním způsobu užívání domu, neboť již v době zřízení věcného břemene pro potřebu bydlení užívala jen ty prostory, které užívá do současné doby, ostatní prostory sloužily jako skladiště, které naopak musela určitým způsobem udržovat a uklízet v nich. Tehdy vůbec nepočítala s tím, že by sama užívala k bydlení celý dům, a ani v současné době nevidí důvod pro to, aby pro vlastní bydlení další prostory domu obsazovala. Uvedené prostory, jak uvedl žalovaný, ani nebyly způsobilé k bydlení, proto si je musel upravit a v horní části domu zbudovat půdní vestavbu.“ 29. Odvolací soud ovšem v této části – odhlédnuvše od nepoužitelných výslechů účastníků v odvolacím řízení z již shora vyložených důvodů – ze soudem prvního stupně kompaktního skutkového základu použil (vybral) určité skutkové fragmenty (např. z výslechu svědkyně [jméno FO]) a zcela např. ponechal stranou důkazy jiné, které soud prvního stupně vyhodnotil a promítl do svého závěru o skutkovém stavu. Např. pokud jde o sdělení obce [adresa] ze dne 4. 12. 2023 (na č. l. 52), z něhož se také podává, že žalobkyně se na obec [adresa] obrátila s žádostí o pomoc mj. s tím, že: „vnuk dům pronajímá velké skupině Romů, se kterými je těžké soužití, má vyčleněnou jen část domu…“ Žalobkyně tehdy obci [adresa] také sdělila, že: „kdyby to věděla, dům by nedarovala, neboť nemůže v klidu v domě ani dožít…“ 30. Odvolací soud zcela pominul, že otázka užívání domu nespočívá jen ve faktickém obývání prostoru žalobkyní, ale spočívá též i ve využití jeho prostor např. i k případnému skladování věcí náležejících žalobkyni, a to kupř. v místnosti (místnostech), kde sice žalobkyně nemusí fakticky spát, připravovat si jídla, realizovat svůj oddechový čas (obývací pokoj), ale kde má žalobkyně uložené své věci např. i sezónní, věci bývalých rodinných příslušníků (po zemřelém manželovi, dětech atp.). V tomto směru odvolací soud vůbec své úvahy nevedl, takže jeho závěr shora je zjevně předčasný a nelze jej z tohoto důvodu bez dalšího převzít pro rozhodování soudu v dalším řízení.

31. Kromě toho žalobkyně po řádném poučení ze strany soudu prvního stupně v prvním kole prvoinstančního řízení zcela jasně uvedla, že ji přítomnost třetích osob – nájemníků, které do domu přivedl žalovaný, vadila, a že jí o této okolnosti žalovaný předem neinformoval. Sama pak okolnost, jak žalobkyně hodnotila přítomnost těchto „nájemníků“, kteří nemohli mít podle právní úpravy platný nájemní titul, což soud prvního stupně poměrně jasně a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu vyložil, a čímž se odvolací soud v odůvodnění svého kasačního usnesení vůbec nezabýval, je bezcenná, neboť objektivně nemůže být žádných pochyb o tom, že u žalobkyně byl v tomto ohledu výrazně negativním způsobem snížen dosavadní uživatelský komfort bydlení. Podstatné totiž je, že žalobkyni objektivně přítomnost těchto „nájemníků“ vadila a negativně se promítla do jejího dosavadního (z jejího pohledu komfortního) bydlení rodinného domu, které bylo z příčiny žalovaného podstatným způsobem narušeno.

32. Navíc odvolací soud nezohlednil tu podstatnou okolnost, že žalobkyní popsané negativní důsledky je třeba hodnotit ve vztahu k dané události, nikoliv je interpretovat poté, po několika měsících od jí učiněného hmotněprávního jednání směřujícího k vrácení, respektive k vydání nemovitého daru. Pokud byly tehdy splněny hmotněprávní podmínky pro vrácení daru, je již z pohledu nastanuvšího hmotněprávního důsledku zcela bezcenné, jak později žalobkyně tyto události dále (pře)hodnotila, neboť platí, že nastal-li podle práva daný hmotněprávní důsledek, je zcela irelevantní, jak okolnosti, které byly esencí k tehdejšímu postupu žalobkyně ústícímu v jí formulovaný požadavek vůči žalovanému vrátit (vydat) nemovitý dar, žalobkyně následně hodnotila. Jinak řečeno, i kdyby posléze žalobkyně hodnotila např. vztahy s nájemníky jako bezproblémové, podstatné z hlediska verifikovaného hmotněprávního důsledku je to, zda v okamžiku, kdy učinila vůči žalovanému předmětné právní jednání představující výzvu k vrácení (vydání) nemovitého daru, byly naplněny podmínky k vrácení (vydání) daru. A tedy to, co tehdy žalobkyně v předmětné výzvě adresované žalovanému uvedla, v uvedenou dobu bylo existentní. 33. [Odůvodnění postupu prvoinstančního soudu v dalším řízení] Za popsané procesní situace proto soudu nezbylo než opětovně přistoupit k zopakování některých důkazů (vyjma listinných důkazů), případně k provedení dalších důkazů, aby byl zjištěn skutkový stav nezbytný pro meritorní rozhodnutí. Vyloženou intepretací uvedeného kasačního usnesení odvolacího soudu, učiněnou soudem při jednání konaném dne 2. 12. 2024, se současně účastníkům dostalo zcela jasného vhledu prvoinstančního soudu do řešených, respektive z pohledu soudu prvního stupně „otevřených“ otázek. Tím byl účastníkům současně zachován dostatečný procesní prostor v dalším prvoinstančním řízení (skutkově a právně) argumentovat, avšak s přihlédnutím k poučení soudu o koncentrací řízení, která nastala dnem 11. 11. 2024. 34. [Dílčí skutková zjištění] Soud po provedeném dokazování učinil následující dílčí skutková zjištění:

35. Podle stavu zápisů v katastru nemovitostí ke dni 8. 10. 2013 byla žalobkyně vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti id. 2/3 na dále označených nemovitostech: stavba v obci [adresa], rodinný dům č. p. [Anonymizováno] na pozemku st. p. č. [hodnota], pozemek st. p. č. [hodnota] a pozemek p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], které leží v k. ú. [adresa]; pro žalobkyni tehdy svědčil tzv. nabývací titul k těmto nemovitostem, a to usnesení zdejšího soudu o vypořádání společného jmění manželů a o dědictví ze dne 21. 6. 2013, č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], které nabylo právní moci dne 21. 6. 2013 (zjištěno z cit. výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 44).

36. Účastníci dne 8. 10. 2013 uzavřeli darovací smlouvu, dle které žalobkyně jako dárkyně darovala žalovanému jako obdarovanému id. 1/3 stavby v obci [adresa], rodinný dům č. p. [Anonymizováno] na pozemku st. p. č. [hodnota], st. p. č. [hodnota] a p. p. č. [hodnota], které leží v k. ú. [adresa], a dále id. 2/3 pozemků vedených ve zjednodušené evidenci – parcely původ Pozemkový katastr (PK), a to p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] v témže k. ú. Vklad vlastnického práva dle této darovací smlouvy ve prospěch žalovaného (obdarovaného) byl příslušným katastrálním úřadem proveden, respektive právní účinky tohoto vkladu vznikly dnem 10. 10. 2013 (zjištěno z cit. darovací smlouvy na č. l. 8).

37. Dne 11. 12. 2013 byla mezi [jméno FO], narozenou dne [datum], bytem [adresa], jako prodávající (sestřenicí žalovaného), a žalovaným jako kupujícím, uzavřena kupní smlouva, dle které prodávající prodala žalovanému mj. spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/3 na nemovitostech, a to na stavbě v obci [adresa], rodinném domě č. p. [Anonymizováno], stojícím na pozemku st. p. č. [hodnota], dále na pozemku st. p. č. [hodnota], a na pozemku p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], které leží v k. ú. [adresa], a to za kupní cenu ve výši 250 000 Kč. Právní účinky vkladu dle této smlouvy vznikly dnem 12. 12. 2013 (zjištěno z cit. smlouvy na č. l. 41-42).

38. Dále účastníci dne 2. 11. 2015 uzavřeli druhou darovací smlouvu, dle které žalobkyně opět jako dárkyně darovala žalovanému jako obdarovanému id. 1/3 pozemku st. p. č. [hodnota] (jehož součástí byla stavba v obci [adresa], rodinný dům č. p. [Anonymizováno]), pozemku p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a dále spoluvlastnický podíl o velikosti id. 2/6 na pozemku p. p. č. [hodnota], vše v k. ú. [adresa]. Na této listině je pak obsaženo další právní jednání účastníků, dle kterého se „smluvní strany dohodly, že obdarovaný jako budoucí vlastník nemovitosti popsané v čl. I., nemovitosti zapsané na LV [Anonymizováno], konkrétně budovy č. p. [Anonymizováno] nacházející se na pozemku p. č. st. [Anonymizováno] o výměře 381 m2 a pozemku [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 111 m2 v k. ú. [adresa], obec [adresa], zřizuje touto smlouvou věcné břemeno ve prospěch dárce, a to věcné břemeno spočívající v právu doživotního užívání předmětné nemovitosti…Věcné břemeno se zřizuje bezúplatně.“ (zjištěno z cit. smlouvy na č. l. 9-10). Právní účinky zápisu (vkladu) dle této smlouvy nastaly k okamžiku dne 22. 12. 2015 čas 10:03:06 hod. (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 53).

39. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že k pronájmu předmětné části RD žalovanému nedala souhlas a o nájemnících se dozvěděla až po jejich nastěhování do RD. Nájemníci užívají horní část RD. Žalobkyně přistoupila k daru žalovanému s tím, že bude mít umožněno užívat celý RD. V horním patře RD původně bydleli synové žalobkyně, byly tam dvě postele a také knihovnička, byla tam skříň na jejich oblečení. Na půdě v RD měla žalobkyně zavařovací sklenice a hrnec na zavařování, pro sklenice dříve chodila, avšak po nastěhování nájemníků se k těmto sklenicím již nedostala. Situace byla pro žalobkyni po nastěhování nájemníků nesnesitelná; jejich existence žalobkyni vadila. Stavební úpravy, které v RD posléze žalovaný provedl, byly pro žalobkyni nesnesitelné. Pro žalobkyni bylo rovněž nesnesitelné, kdy žalovaný do RD nastěhoval nájemníky, bylo to pro ni doslova šok.

40. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že na podzim roku 2022 přistoupil k přepažení dvou dveří v jedné z místností žalobkyně, a to za účelem, aby se žalobkyně nemohla dostat do dalších prostor RD, a od února 2023 horní část RD pronajal 8 osobám ([Anonymizováno]) s neurčeným počtem dětí. Žalovaný i jeho partnerka a v dalším řízení slyšená svědkyně [adresa] sice tvrdili, že žalobkyně vyslovila ústní souhlas s tím, aby žalobce horní patro RD pronajal více osobám, avšak soud v tomto směru neuvěřil této části výpovědi žalovaného a jeho partnerky coby svědkyně (pokud jde o hodnocení výpovědi svědkyně [adresa] – k tomu odůvodnění níže).

41. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že žalobkyni vadilo, že v RD začali bydlet další osoby (nájemníci).

42. Z výslechu svědkyně [adresa] soud zjistil, že žalobkyně na svědkyni v roce 2019, když svědkyně přijela do RD s žalovaným, který chtěl svědkyni (coby svou přítelkyni) představit žalobkyni vulgárně nadávala. Pak došlo k incidentu, když dítěti svědkyně a žalovaného bylo asi 4 až 5 měsíců. Tehdy žalobkyně začala po nich házet květináče a jeden z nich dopadl na zavinovačku dítěte. Po tomto incidentu svědkyně s žalovaným odjeli pryč. s dítětem byli u lékaře, jejich dítě nebylo zraněné. Soud neuvěřil svědkyni v té části její výpovědi, v níž popisovala, že byla přítomna udělení souhlasu žalobkyně žalovanému s nastěhováním nájemníkům. Svědkyně v zásadě na otázky soudu začínala odpovědí, že o dění v RD (např. o předmětném přepažení, respektive žalovaným provedených stavebních úpravách v RD) nemá přehled, že tam vlastně nejezdila, byla tam jen dvakrát. Uvedla také, že se o záležitostech týkajících RD se svým přítelem – žalovaným nebavila, což jí lze stěží uvěřit. Ovšem na údajné ústní sdělení žalobkyní žalovanému, že souhlasí s nastěhováním nájemníků do RD, si měla svědkyně pamatovat, což je v ostrém protikladu s předchozí její výpovědí, že se o věci v RD nezajímala, neměla o nich přehled a s žalovaným (svým přítelem) se o nich nebavila. Svědkyně na soud nepůsobila zcela věrohodně a soud při jejím vystupování zaregistroval, že svědkyně vypovídala jaksi mechanicky, ovšem při otázce na postoj žalobkyně k pronajmutí RD do jisté míry vypovídala poměrně detailně, takže nelze vyloučit, že jde do jisté míry o její účelovou pozici ve snaze podpořit žalovaného za daného stavu. Z těchto důvodů proto soud z popisované části výpovědi svědkyně neučinil dílčí skutkové zjištění.

43. Ze sdělení obce [adresa] ze dne 4. 12. 2023 (na č. l. 52) soud zjistil, že žalobkyně se mj. v únoru 2023 obrátila na starostu uvedené obce pana [tituly před jménem] [jméno FO] s žádostí o pomoc a se stížností, že vnuk RD pronajímá velké skupině Romů, se kterými je těžké soužití. Žalobkyně tehdy starostovi této obce také uvedla, že má vyčleněnou jen část domu pro své žití, má nedostatek vody ve studni. Zmínila také dřívější napadení ze strany nějakého nájemníka a krádež dřeva na topení, které zaplatila. Sdělila starostovi, že kdyby toto věděla, dům by nedarovala, neboť nemůže v klidu v domě ani dožít. Starosta žalobkyni tehdy doporučil, aby se obrátila na právního zástupce a pokusila se danou věc řešit.

44. Informace v ad 43 pak potvrdil při svědecké výpovědi svědek [tituly před jménem] [jméno FO], starosta obce [adresa] s tím, že nad rozsah toho již dalšími informacemi v této záležitosti nedisponuje.

45. Žalobkyně dopisem ze dne 30. 5. 2023, prostřednictvím svého nynějšího právního zástupce (jenž k tomuto dopisu připojil hmotněprávní plnou moc, kterou žalobkyně zmocnila právního zástupce k tomuto právnímu jednání), adresovaným žalovanému, odvolala své nemovité dary dle ad 10 a 12 ve vztahu k darovaným spoluvlastnickým podílům na nemovitých věcech – pozemku st. p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba v obci [adresa], rodinný dům, a pozemku p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], které leží v k. ú. [adresa], tj. na RD s pozemkem, a to z následujících důvodů: 46. „[jméno FO] (poznámka soudu: roz. žalobkyni) bylo na základě Datovací smlouvy 2 (poznámka soudu: roz. darovací smlouvy ze dne 21. 11. 2015) zřízeno věcné břemeno doživotního užívání Parcely 1 a Parcely 2 (poznámka soudu: roz. pozemků ad 12), v čemž jí bráníte, o nemovitosti se prakticky nijak nestaráte, nejevíte o babičku jakýkoliv zájem a stavební úpravou spočívající v zazdění přístupu do větší části Domu a koupeny jí bráníte v tom, aby Dům mohla poklidně užívat. Ale i to by se ještě snad dalo snést, byť jste k takové úpravě Domu neměl žádné svolení a ani řádný důvod. Babičku jste tak nechal bydlet v jedné místnosti a aby se mohla umýt, musí jít do koupelny venkem do přední části Domu, a to už opravdu nemravné je.

47. Co ale už vůbec akceptovat nelze je to, že provedením stavebních úprav jste Dům stavebně oddělil pro účely patrně nějakého komerčního využití a v prosinci 2022 jste babičce do domu nastěhoval několik občanů romské národnosti a před tím cizí pár patrně ze Slovenska, který babičku dokonce fyzicky napadl. Ani tehdy jste babičku nijak nebránil a nezastal jste se jí. V Domě nyní žije cca 20 občanů romské národnosti bez ladu a skladu, spotřebovávají veškerou vodu ze studny a paní [jméno FO] se musí chodit mýt k sousedce paní [jméno FO], o pitné vodě ani nemluvě. 48. [jméno FO] si v prosinci nakoupila z vlastních uspořených prostředků dřevo na topení, aby se v zimě mohla ohřát. Toto dřevo jste si z velké části přivlastnil a způsobil jste jí škodu ve výši cca 10 000 Kč… 49. Je známo a na obci i potvrzeno, že nehradíte žádné poplatky spojené s provozem domu od doby, kdy jste se stal výlučným vlastníkem nemovitostí, a nikdy jste se jí ani nezeptal a nenabídl jí kompenzaci těchto nákladů. Do loňského roku jste nehradil ani energie spojené s provozem Domu, které rovněž hradila paní [jméno FO] z vlastních prostředků.

50. Vaše babička se často potřebuje dopravit do Vyškova, k lékařským prohlídkám apod., nikdy jste jí ani nikam neodvezl.

51. Z toho se tak jednoznačně podává, že v daném případě jsou naplněny důvody pro to, aby paní [jméno FO] odvolala darování podle Darovací Smlouvy 1 a podle Darovací Smlouvy 2, neboť se jedná o očividné porušení dobrých mravů, zásad slušnosti a společenských zvyklostí. Takto se vnuk k babičce nechová.

52. A tedy Vám tímto ve smyslu ustanovení § 2072 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění („NOZ“), sděluji, že v zastoupení paní [jméno FO] činím právní jednání spočívající v odstoupení od Darovací Smlouvy 1 a od Darovací Smlouvy 2 a v odvolání darů podle Darovací smlouvy 1 a od Darovací Smlouvy 2, a tedy dary podle těchto smluv jsou paní [jméno FO] odvolány pro Váš nevděk, z důvodu hrubého ublížení paní [jméno FO] a z důvodu flagrantního porušení dobrých mravů. Vy si skutečně nemovitých věcí, které Vám paní [jméno FO] darovala, nevážíte a nevážíte si ani vlastní babičky.“ (zjištěno z cit. dopisu na č. l. 11).

53. Dále žalobkyně v cit. dopise vyzvala žalovaného, aby ve lhůtě nejpozději do 12. 6. 2023 vyklidil, vystěhoval občany romské národnosti a učinil právní jednání, na základě kterého bude proveden vklad vlastnického práva k pozemkům st. p. č. [hodnota] a p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] ve prospěch žalobkyně (zjištěno z cit. dopisu na č. l. 11). Uvedená výzva k vrácení nemovitého daru byla žalovanému doručena datovou schránkou a dne 30. 5. 2023 byla dodána do datové schránky žalovaného (zjištěno z dodejky datové schránky na č. l. 12).

54. Soud dále zjistil, že i podle aktuálního stavu (k datu 7. 12. 2023) zápisů v katastru nemovitostí je žalovaný v katastru nemovitostí evidován jako výlučný vlastník pozemků v ad 12, pro žalobkyni stále svědčí věcné břemeno, respektive služebnost doživotního (bezúplatného) užívání těchto pozemků dle smlouvy darovací ze dne 22. 12. 2015 (zjištěno z cit. výpisu na č. l. 53-57). 55. [Závěr o skutkovém stavu] Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně na základě darovacích smluv ze dne 8. 10. 2013 a 2. 11. 2015 mj. darovala žalovanému (v konečném důsledku) svůj spoluvlastnický podíl o velikosti id. 2/3 na nemovitostech, a to na stavbě v obci [adresa], rodinný dům č. p. [Anonymizováno], na pozemku st. p. č. [hodnota], dále na pozemku st. p. č. [hodnota], a na pozemku p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ležících v k. ú. [adresa], které jsou po účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nyní označovány jako pozemky st. p. č. [hodnota] (jehož součástí je stavba v obci [adresa], rodinný dům č. p. [Anonymizováno]), a pozemek p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], které leží v katastrálním území [adresa] (tj. RD s pozemkem). V rámci darovací smlouvy ze dne 2. 11. 2015 byla mezi účastníky (žalovaným jako povinným a žalobkyní jakou oprávněnou) zřízena služebnost doživotního bezúplatného užívání RD s pozemkem ve prospěch oprávněné žalobkyně. Žalovaný i přes existenci této služebnosti provedl na podzim roku 2022 v RD úpravy, kdy přepažením znemožnil žalobkyni plnohodnotně užívat celý RD a od února 2023 část domu, v části situované v horním patře RD, pronajal osmi osobám s blíže neurčeným počtem dětí, čímž žalobkyni fakticky znemožnil plnohodnotné užívání celého RD s pozemkem a zásadním způsobem jí ztížil, respektive omezil plnohodnotné užívání RD dle zřízené služebnosti v její prospěch. Žalobkyně dopisem ze dne 30. 5. 2023, který se téhož dne dostal do dispoziční sféry žalovaného, vyzvala žalovaného k vrácení darů dle darovacích smluv ze dne 8. 10. 2013 a ze dne 2. 11. 2015. 56. [Právní posouzení věci] Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 57. [Procesní aspekty] K určovací žalobě soud uvádí následující.

58. V prvé řadě je třeba přisvědčit žalobkyni, že na podání této určovací žaloby jí dle § 80 o. s. ř. svědčí naléhavý právní zájem, neboť žalobkyně se touto cestou domáhá dosažení souladu mezi stavem zápisů v katastru nemovitostí a právním stavem, tj. že je vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti id. 2/3 RD s pozemkem, čehož lze dosáhnout na podkladě vkladu dle tohoto rozsudku – veřejné vkladové listiny, pakliže ten se stane pravomocným. 59. [Hmotněprávní aspekty] Z hlediska hmotněprávního posouzení zjištěného skutku soud své rozhodnutí založil na následujících aplikačních závěrech.

60. K darování v konečném důsledku spoluvlastnického podílu o velikosti id. 2/3 na uvedených nemovitostech došlo na základě dvou darovacích smluv; u každé z nich byl darován ve vztahu k RD s pozemkem vždy spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/3.

61. Je třeba odlišit, že první darovací smlouva ze dne 8. 10. 2013 byla uzavřena coby dvoustranný právní úkon v režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále též „obč. zák.“), kdežto druhá darovací smlouva ze dne 21. 11. 2015 byla již (coby dvoustranné právní jednání) uzavřena v podmínkách účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. z.“). Proto bude soud u těchto darovacích smluv odlišovat zmíněné dva právní režimy, jakkoliv v konečném (materiálním) důsledku jde v zásadě o obdobné právní úpravy.

62. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

63. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3582/2021, zaujal právní názor, že na situaci, kdy darovací smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění, a k jednání obdarovaného, pro které se dárce domáhá vrácení daru, došlo až za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, je třeba aplikovat § 3028 odst. 3 o. z. a poměřovat zjištěný skutek věci ustanovením § 630 obč. zák. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 92/2020).

64. S ohledem na ad 37 a 38 proto soud k darovací smlouvě ze dne 8. 10. 2013, jíž byl žalobkyní darován žalovanému spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/3 na RD s pozemkem, uvádí následující:

65. Podle § 630 obč. zák. se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

66. Podle judikatury (především) Nejvyššího soudu, jež se ustálila v poměrech aplikace tehdejšího § 630 obč. zák., předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného nebo pouhý nevděk, nýbrž chování, které lze kvalifikovat – s ohledem na jeho značnou intenzitu nebo soustavnost – jako hrubé porušení dobrých mravů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1708/2000, a na tento rozsudek navazující další rozhodnutí dovolacího).

67. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dále vyplývá, že § 630 obč. zák. představuje tzv. právní normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem. Vymezení hypotézy právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, je věcí zhodnocení konkrétní situace. Úvahy nalézacího soudu o aplikovatelnosti § 630 obč. zák. (o intenzitě rozporu jednání obdarovaného s dobrými mravy) se proto vždy odvíjí od posouzení všech zvláštností každého jednotlivého případu a Nejvyšší soud je může přezkoumat, jen kdyby byly zjevně nepřiměřené (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3074/2020, či ze dne 26. 5. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3077/2021, jakož i důvody usnesení ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 584/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014)

68. Z další judikatury Nejvyššího soudu (v poměrech obč. zák.) plyne, že předpokladem uplatnění práva dárce není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušení soustavné, ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 obč. zák., nýbrž předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 29 Cdo 228/2000).

69. Z pohledu naplnění podmínek pro vrácení daru se tedy musí jednat o takové závadné jednání ze strany obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy. Tato kolize – závadné jednání – však musí dosáhnout intenzity, která je spojena s nikoli „běžným“, nýbrž hrubým porušením dobrých mravů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003).

70. Dokazováním bylo zjištěno, že i když žalobkyni svědčila služebnost doživotního bezúplatného užívání RD s pozemkem (tj. celého rodinného domu se zahradou), žalobce toto věcně právní oprávnění žalobkyně nerespektoval a bez jejího svolení nejprve do zahradního domku (na pozemku st. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]) nastěhoval dvě dospělé fyzické osoby (muže s ženou), když sám připustil, že jeden z těchto „nájemníků“ dokonce fyzicky napadl žalobkyni, a poté od února roku 2023, kdy předtím (na podzim roku 2022) provedl v RD úpravy spočívající v přepažení dotčených částí předmětných místností v přízemí RD fakticky užívaných žalobkyní, jež od tohoto zrealizovaného přepažení zabraňovaly žalobkyni v interiérovém průchodu do dalších částí místností v RD, nastěhoval 8 nájemníků s blíže neurčeným počtem dětí, aniž by si k tomu předtím příp. vyžádal souhlas žalobkyně, čímž flagrantním způsobem porušil věcně právní oprávnění žalobkyně plynoucí z její služebnosti doživotního bezúplatného užívání RD s pozemkem. V konečném důsledku se žalovaný tímto svým jednáním zachoval vůči žalobkyni – objektivně posuzováno – tak, že tím hrubě porušil dobré mravy, neboť žalobkyně byla užíváním RD v horní části RD zásadním způsobem omezena v užívání RD a v do té doby panujícím uživatelském komfortu, respektive bylo jí tímto způsobem znemožněno užívat část RD v místnostech, které fakticky užívali předmětní nájemníci.

71. Jinak řečeno, kromě toho, že prostory, jež oprávněná osoba užívá z titulu práva odpovídajícího věcnému břemeni (služebnosti), nemohou být za trvání věcného břemene (služebnosti) vlastníkem, kterého věcné břemeno (služebnost) omezuje, platně (znovu) přenechány do užívání nájemní smlouvou, a pokud se tak přesto stalo, je taková nájemní smlouva stižena absolutní neplatností (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4366/2015), žalovaný se popsaným skutkem vůči žalobkyni zachoval v hrubém rozporu s dobrými mravy. Je tomu tak z toho důvodu, že žalovaný své babičce (žalobkyni), která mu darovala předmětný spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech, zjevně úmyslně vytvořil situaci, v jejímž důsledku její bezúplatné užívání dle věcně právního titulu (služebnosti) zásadním způsobem zkrátil a značně (počtem osob nájemníků) jí toto užívání nemovitého majetku znepříjemnil, namísto toho, aby si žalobkyně bezproblémově užívala svého nerušeného bydlení v RD s pozemkem ve svém pokročilém důchodovém věku.

72. Jakkoliv první darovací smlouvou (o darování spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/3 na RD s pozemkem) ze dne 8. 10. 2013 nebylo ještě zřízeno ve prospěch žalobkyně věcné břemeno, respektive služebnost doživotního bezúplatného užívání RD s pozemkem, neboť se tak stalo až druhou darovací smlouvu ze dne 21. 11. 2015, je třeba předmětný skutek poměřovat již ve vazbě na existující služebnost v době, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení nemovitého daru, respektive k vrácení spoluvlastnického podílu o velikosti id. 2/3 na RD s pozemkem, byť z pohledu dvou právních režimů bylo třeba formálně rozlišovat příslušná znění inkriminovaných pravidel chování, jež tuto dílčí materii reglementují (tu v poměrech obč. zák. a tu zase v poměrech o. z.); vzhledem k tomu, že materiální podstata těchto regulací je v zásadě obdobná, nemohly ovšem ze soudem zjištěného skutku vyplynout (v konečném výsledku) odlišné (jiné) právní důsledky.

73. I kdyby se závěry ad 72 neuplatnily, k naplnění podmínek pro vrácení daru v daném případě došlo již tím, že žalovaný v prosinci 2022 umožnil bez předchozího souhlasu žalobkyně nastěhovat se do horní části RD 8 nájemníkům s blíže neurčeným počtem dětí, tedy vůči žalobkyni cizích osob, čímž se vůči žalobkyni dopustil jednání hrubě porušujícího dobré mravy, neboť tímto způsobem žalobkyni – své babičce v pokročilém důchodovém věku extrémním způsobem a zjevně úmyslně znemožnil její kvalitní a do té doby bezproblémové bydlení v RD s pozemkem.

74. Již shora popsané jednání samo o sobě a takřka „učebnicově“ naplňuje hmotněprávní podmínky pro vrácení (v tomto případě nemovitého) daru. Jak vyložil a odůvodnil právní názor Nejvyšší soud, domáhá-li se dárce vrácení daru, musí uvést, jaké chování obdarovaného shledává vůči němu či členům jeho rodiny hrubě porušující dobré mravy. K naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci (nebo členům jeho rodiny), které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. K zániku darovacího vztahu dochází na základě dvou po sobě následujících právních skutečností: a) hrubého porušení dobrých mravů chováním vůči dárci nebo členům jeho rodiny a b) jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému. Naplnění předpokladů pro vrácení daru je proto nutné zkoumat pouze ve vztahu k těm konkrétním skutečnostem, které dárce ve výzvě k vrácení daru obdarovanému vytkl a v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů, tedy důvod pro vrácení daru, jestliže byly v řízení prokázány (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 4112/2019).

75. Rozhodovací praxe soudů je rovněž ustálená v závěru, že v § 630 obč. zák. je upraven zvláštní způsob zániku darovacího vztahu jednostranným právním úkonem dárce. Okamžikem jednání obdarovaného, které naplňuje znaky uvedené v tomto ustanovení, vzniká dárci právo domáhat se vrácení daru, tedy požadovat po obdarovaném vrácení toho, co bylo předmětem darování. Využije-li dárce tohoto práva, zaniká darovací vztah okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Byla-li darována věc, projevem vůle dárce o odvolání daru došlým obdarovanému se ruší darovací smlouva a obnovuje se původní právní vztah, tj. obnoví se vlastnictví dárce k věci ex nunc a obdarovaný, který se stal neoprávněným držitelem, je povinen mu věc vydat (§ 126 odst. 1 obč. zák.). Tato povinnost přitom není závislá na tom, zda dárce uplatnil u soudu právo na vrácení daru (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 2. 1996, sp. zn. 20 Co 72/1995, uveřejněný v časopisu Soudní rozhledy č. 9/1998, str. 234, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1620/2001, uveřejněný v Souboru pod C 1598, ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 563/2004, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 83/2006, a jeho usnesení ze dne 16. 9. 2008, sp. zn. 33 Odo 936/2006, nebo ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3001/2009, anebo ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1545/2023).

76. Soud současně shledal, že žalobkyně výzvu k vrácení nemovitého daru (kterou učinila prostřednictvím svého právního zástupce), respektive k vrácení předmětného spoluvlastnického podílu na RD s pozemkem, učinila písemně a tento svůj projev vůle (právní jednání) oznámila (dojitím cit. dopisu ad 17) žalovanému (dopis se objektivně dostal do dispoziční sféry žalovaného), v němž mj. podle názoru soudu vytkla žalovanému právně relevantní skutečnost týkající se důvodu, proč se domáhá po žalovaném vrácení daru, tj. mj. pro jeho jednání hrubě porušují dobré mravy, které spočívalo v tom, že žalovaný od shora uvedeného období pronajal část RD osmi dospělým osobám s blíže neurčeným počtem jejich dětí, ačkoliv tak po právu neměl učinit, neboť žalobkyni svědčilo věcně právní oprávnění v podobě služebnosti doživotního bezúplatného užívání RD s pozemkem. Tím žalobkyni fakticky zásadním způsobem znemožnil v užívání RD s pozemkem a jejího bezproblémového užívání těchto nemovitostí, což z objektivního pohledu soud kvalifikuje vskutku jako jednání žalovaného hrubě porušující dobré mravy.

77. K námitce žalovaného, že výzva nemohla vyvolat žalobkyní sledovaný hmotněprávní účinek, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení celého RD s pozemkem, nikoliv k vrácení daru v rozsahu první darovací smlouvou darovaného spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/3 na RD s pozemkem, a dále v rozsahu druhou darovací smlouvou darovaného spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/3 na RD s pozemkem, celkem tedy k vrácení darovaného spoluvlastnického podílu o velikosti id. 2/3 na předmětných nemovitostech, soud uvádí, že podstatné je, že tuto výzvu žalobkyně učinila vůči žalovanému na vrácení nemovitého daru podle označených darovacích smluv. Učiněné právní jednání žalobkyně je třeba posuzovat podle jeho obsahu standardními výkladovými prostředky, při jejichž užití se subjekt interpretace daného textu nemůže dostat do žádných výkladových obtíží s užitým textem obsaženým v učiněné výzvě. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani ve výzvě tučně vysazená věta ve znělce věci s formulací: „Odvolání daru pro nevděk a odstoupení od darovací smlouvy ze dne 8. 10. 2013 a od darovací smlouvy ze dne 2. 11. 2015“, což by bylo aplikovatelné v tom případě, pokud by nedošlo ještě ke vkladu vlastnického práva ve prospěch žalovaného dle těchto darovacích smluv, nikoliv v situaci, kdy ke vkladu již došlo. Nicméně z obsahu předmětné výzvy je nepochybné, že se žalobkyně domáhá vydání toho, co žalovanému dle těchto darovacích smluv již darovala, a to pro skutkové okolnosti explicitně žalobkyní v této výzvě uvedené, z nichž dle názoru soudu zásadně významná (a prokázaná) je ta část žalobkyní tvrzeného skutku o excesivním jednání žalovaného stran pronájmu části RD třetím osobám, za právního stavu, kdy žalobkyni svědčilo věcně právní oprávnění dle služebnosti doživotního bezúplatného užívání RD s pozemkem. Soud znovu zdůrazňuje, že i kdyby ve vztahu k předmětnému skutku, od nějž také žalobkyně odvozovala naplnění podmínek pro vrácení daru, nebylo možné vztahovat věcně právní oprávnění žalobkyně týkající se služebnosti doživotního bezúplatného užívání (celého) RD s pozemkem, i v takovém případě by bylo soudem shledáno naplnění hmotněprávních podmínek pro vrácení uvedeného nemovitého datu, neboť žalovaným zrealizovaný pronájem části RD pro 8 osob s blíže neurčeným počtem dětí, který nebyl stavebně oddělen na dvě bytové jednotky (což vyplývá již z toho, že žalovaný na podzim roku 2022 přistoupil k přepažení dvou dveří z prostor užívaných žalobkyní do dalších částí RD), jednoznačně výrazným způsobem ztížil žalobkyni užívání RD s pozemkem. Toto jednání žalovaného vůči žalobkyni bylo úmyslné a žalovaný s pravděpodobností rovnající se jistotě věděl, že tímto pronájmem se žalobkyni ukončí dosavadní klidné, pohodové bydlení v RD s pozemkem a že žalobkyně (babička žalovaného) nepochybně bude muset čelit z toho plynoucím různým každodenním problémům, které v souhrnu výrazným způsobem zasáhnout do dosavadního jejího zažitého komfortu bydlení v RD s pozemkem coby důchodkyně v pokročilém věku.

78. Pokud jde o druhou darovací smlouvu ze dne 21. 11. 2015, ta již byla uzavřena v poměrech tzv. nového občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., v rozhodném znění), a proto důsledky plynoucí z dopisu žalobkyně ad 15 je třeba poměřovat skrze regulaci tohoto nového civilního kodexu.

79. Podle § 2072 odst. 1 o. z. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

80. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1794/2018, vyložil, že podle § 2072 odst. 1 o. z. platí, že nevděkem již není jen chování v rozporu s dobrými mravy, tak jak to vyžadovala předchozí úprava, ale musí se jednat o jednání úmyslné či z hrubé nedbalosti, které dárci ublíží. Do posuzování, zda došlo k naplnění podmínek pro odvolání daru tak vstupuje i subjektivní kritérium ublížení dárci. Z hlediska naplnění podmínek pro možnost odvolání daru pro nevděk je proto třeba se zabývat tím, zda se obdarovaný vůči dárci dopustil jednání zjevně porušujícího dobré mravy, včetně toho, zda takovým jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci ublížil. Pojmem zjevného porušení dobrých mravů zákonodárce patrně nezamýšlel synonymum pro dříve užívaný pojem „hrubé porušení dobrých mravů“, ale jde-li o zjevnost, pak se tím myslí jeho očividnost navenek, kterou není třeba bez dalšího hlouběji dokazovat. Zodpovězení otázky, zda v konkrétní situaci došlo k činu, který lze označit za zjevně porušující dobré mravy a který má z toho důvodu vést k úspěšné revokaci daru, spočívá v komplexním hodnocení závadného chování, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Rozhodujícím má být především objektivní hledisko, teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Nepochybně je třeba vyhodnotit, jak moc intenzivně dárce vnímá závadné chování obdarovaného, tj. jak moc se cítí amorálním činem ublížen. Teprve vzájemným srovnáním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k důvodnému závěru o patřičnosti revokace. Uvedené však neznamená, že pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě postačuje k revokaci; závěr o patřičnosti revokace je třeba objektivizovat testem dobrých mravů. Je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti chování jak obdarovaného, tak i samotného dárce – je třeba věc posoudit v závislosti na tom, jak k chování došlo, z jakých příčin a mezi kým.

81. Soud je toho názoru, že ve smyslu § 2072 o. z. a judikatury shora vyložené byly v daném případě splněny podmínky k tomu, aby se žalobkyně po právu domáhala vrácení nemovitého daru, tj. v konečném důsledku vrácení spoluvlastnického podílu o velikosti id. 2/3 na RD s pozemkem. Žalovaný žalobkyni nepochybně tím, že ve shora již uvedeném období do RD nastěhoval 8 nájemníků s blíže neurčeným počtem dětí značně ublížil, neboť žalobkyně jako oprávněná osoba ze zřízené služebnosti doživotního bezúplatného užívání celého RD s pozemkem důvodně předpokládala, že ve svém pokročilém starobním věku bude nerušeně bydlet v RD s pozemkem, což bylo extrémně narušeno právě příchozími nájemníky a předtím žalovaným provedeným přepažením v interiéru RD, v jehož důsledku žalobkyně nemohla plnohodnotně RD užívat. Ve svém důsledku tyto žalovaným zrealizované záležitosti, mající zjevně vůči žalobkyni charakter schválnosti a znepříjemnění jejího dosavadního užívání RD s pozemkem, tedy žalobkyni ublížily a i nadále ubližují. Popsané jednání žalovaného přitom soud kvalifikuje za objektivně hrubě porušující dobré mravy. Toto jednání žalobkyně žalovanému neprominula. Jelikož žalobkyně po právu vyzvala žalovaného k vydání nemovitého daru shora, nastaly po dojití do dispoziční sféry žalovaného hmotněprávní účinky, které přivodily stav, že se žalobkyně opět stala vlastnicí id. 2/3 RD s pozemkem. Z tohoto důvodu proto soud výrokem I. určovací žalobě vyhověl.

82. Ze shora vyloženého textu je zřejmé, že soud v zásadě vyšel ze svých závěrů uvedených ve svém předchozím (prvně vydaném) rozsudku. Učinil tak nikoliv z důvodu „neakceptování“ rozhodnutí a v něm vyloženého právního názoru odvolacího soudu, nýbrž s ohledem na skutkovou situaci, k níž soud dospěl na základě částečně v řízení zopakovaných důkazů, a to s ohledem na shora již vyloženou procesní situaci plynoucí z popsaných defektů zatěžujících odvolací řízení, k nimž soud byl povinen v dalším řízení přihlédnout (k tomu viz podrobné odůvodnění shora).

83. Jestliže pak z hmotněprávního hlediska odvolací soud v zásadě pominul důsledky plynoucí z dopisu žalobkyně obsahujícím právní jednání adresované žalovanému stran vrácení (vydání) nemovitého daru, soud má za to, že v této situaci byl povinen k tomuto dopisu při rozhodování přihlédnout a zjištění z něj učiněná promítnout do meritorního rozhodnutí.

84. Soud i nadále shledává za esenciální důvod vedoucí žalobkyni k právem uplatněnému nároku na vrácení (vydání) nemovitého daru vůči žalovanému při prokázané – v žalobě tvrzené – skutečnosti o nastěhování uvedeného počtu nájemníků a s dětmi do RD, což yl pro žalobkyni – jak vypověděla při účastnickém výslechu – doslova šok a bydlení pro ni bylo nesnesitelné. Jakkoliv po nějaké době žalobkyně hodnotila příznivěji chování nájemníků, nic to nemění na hmotněprávním faktu, že mj. také pro ten důvod přistoupila (prostřednictvím svého advokáta) k vrácení (vydání) nemovitého daru vůči žalovanému, přičemž podle názoru soudu v době, kdy žalobkyně toto právní jednání vůči žalovanému učinila, byly splněny shora již vyložené hmotněprávní podmínky pro vrácení (vydání) nemovitého daru, přičemž na tomto hmotněprávním důsledku již nemohlo nic změnit ani posléze žalobkyní učiněné konstatování, že neměla výhrad k chování nájemníků atd.

85. Žalovaný navíc při existenci zmíněného věcně právního titulu žalobkyně k užívání (celého) RD po právu nemohl ani platně uzavřít s předmětnými osobami nájemní smlouvu. V tomto ohledu soud již v prvně vydaném rozsudku odkazoval na judikaturu Nejvyššího soudu, na níž však odvolací soud v kasačním usnesení nijak nereagoval; pak tedy soud nadále setrvává i v této části na svém právním názoru, jak byl vyložen v jeho prvně vydaném rozsudku a je opětovně vyložen i v odůvodnění tohoto rozsudku shora.

86. Dokazováním bylo potvrzeno, že žalobkyně měla věci (např. zavařovací sklenice, knihy po svých dětech, věci po manželovi) i v jiných částech domu, které žalovaný excesivně oddělil a znemožnil tak žalobkyni plnohodnotně užívat (právě i z tohoto důvodu) celý RD. Jestliže odvolací soud tuto okolnost ve svém kasačním usnesení ani (jako možnou eventualitu) nezohlednil, pak ji soud s ohledem na výsledky dalšího řízení zohlednit musel.

87. Nastěhování osmi osob s dětmi do horního patra RD, stejně jako stavební úpravy, které provedl žalovaný v RD za účelem faktického oddělení RD s tím, aby žalobkyni znemožnil užívání dalších místnosti v RD, tj. včetně horního patra RD, kde žalobkyně měla mít další uschované věci po svých synech, manželovi a na půdě pak zavařovací sklenice a hrnec na zavařování, tedy podle názoru soudu jednoznačně naplnilo hmotněprávní důvod k vrácení nemovitého daru, a pokud se tedy žalobkyně i z tohoto důvodu po žalovaném domáhala vydání (vrácení) nemovitého daru, pak soud i nadále setrvává na názoru, že tak bylo učiněno žalobkyní po právu a že v hmotněprávních poměrech došlo k tomu důsledku, že se žalobkyně stala opět vlastnictví spoluvlastnického podílu o velikosti id. 2/3 na pozemcích st. p. č. [hodnota] (jehož součástí je stavba v obci [adresa], č. p. [Anonymizováno], rodinný dům,) a p. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], které leží v k. ú. [adresa].

88. Vzhledem k závěru soudu, že již dojitím do dispoziční sféry žalovaného se žalobkyně po právu stala opět vlastnicí id. 2/3 předmětného nemovitého majetku, nastala právní situace, kdy na RD s pozemkem spoluvlastnicky participují účastníci, a to v poměru – žalobkyně o velikosti svého podílu id. 2/3 a žalovaný o velikosti svého podílu id 1/3.

89. Bylo již shora vyloženo, že prostory, jež oprávněná osoba užívá z titulu práva odpovídajícího věcnému břemeni (služebnosti), nemohou být za trvání věcného břemene (služebnosti) vlastníkem, kterého věcné břemeno (služebnost) omezuje platně (znovu) přenechány do užívání nájemní smlouvou (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4366/2015).

90. Soud rovněž setrvává na svém právním názoru, že jestliže tedy žalovaný stav plynoucí z věcně právního zatížení nemovitého majetku (služebnost doživotního bezúplatného užívání RD s pozemkem ve prospěch oprávněné žalobkyně) v době, kdy byl jeho výlučným vlastníkem, nerespektoval a za popsané hmotněprávní situace uzavřel s nájemníky – 8 osobami s blíže neurčeným počtem dětí nájemní smlouvu k užívání horní části RD, pak je třeba konstatovat, že tato nájemní smlouva je absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. Za této situace – s přihlédnutím k naplnění podmínek pro vrácení nemovitého daru ve prospěch žalobkyně o velikosti jejího spoluvlastnického podílu id. 2/3 - pak nejen žalovaný, ale i žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby proti třetím osobám – bývalým „nájemníkům“, tj. je oprávněna domáhat se, aby všechny třetí osoby, které se fakticky zdržují v RD, se z tohoto RD vystěhovaly, a z RD vyklidily své věci, jakož i z předmětného pozemku. 91. [Náklady řízení do vydání prvního rozsudku] Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z následující aplikační úvahy.

92. Pokud jde o náklady řízení do vydání prvního rozsudku soudu prvního stupně, soud má za to, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení do vydání uvedeného rozsudku, neboť je třeba též zohlednit, že žalobkyně byla (nyní již pravomocně) nespěšná ohledně své vyklizovací žaloby. 93. [Náklady odvolacího řízení a dalšího prvoinstančního řízení] Jiná procesní situace podle názoru soudu nastala pro odvolací a následné další prvoinstanční řízení, kdy z pohledu výsledku byla zde žalobkyně již ohledně své určovací žaloby zcela úspěšná (soud její určovací žalobě vyhověl).

94. Jelikož z obsahu spisu nelze zjistit obvyklou cenu předmětu řízení představujícího spoluvlastnický podíl id. 2/3 na předmětných nemovitostech, je třeba za této situace vycházet z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále již „AT“).

95. S ohledem na ad 93 je proto žalovaný povinen žalobkyni v plném rozsahu nahradit dle § 142 odst. 1 o. s. ř. (stanovící, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl) náklady (odvolacího a dalšího prvoinstančního) náklady řízení, které činí celkem 20 450 Kč, a sestávají se z odměny advokáta žalobkyně za 4 úkony právní služby po 3 100 Kč [1.vyjádření k odvolání dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 2. účast na odvolacím jednání konaném dne 11. 9. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, a 3. a 4. účast na jednání před soudem v dalším prvoinstančním řízení konaném dne 2. 12. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, neboť toto jednání (přesahující dvě hodiny) trvalo od 9:00 hod. do 11:18 hod., a proto advokátovi žalobkyně náleží v tomto případě odměna za každé započaté dvě hodiny), a dále za 1 úkon právní služby v poloviční sazbě, tj. ve výši 1 550 Kč, a to za účast advokáta žalobkyně na jednání před soudem konaném dne 11. 12. 2024, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku [dle § 11 odst. 2 písm. f) AT], a z 5 paušálů hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, a konečně ze žalobkyní zaplaceného soudního poplatku za podanou žalobu o určení vlastnického práva ve výši 5 000 Kč, nikoliv však v části soudního poplatku ve výši 2 000 Kč za podání vyklizovací žaloby, na který se vztahuje výrok II. tohoto rozsudku.

96. Advokát žalobkyně při specifikaci nákladů řízení (s pouhým odkazem na obsah spisu) neuplatnil cestovné a není plátcem DPH.

97. Přisouzenou náhradu nákladů řízení jsou žalobci povinni dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, k rukám jejich právního zástupce.

Poučení