6 C 161/2024 - 28

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená dne [datum] [Adresa zainteresované osoby 0/0] právně zastoupená [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokátem se sídlem [Adresa zainteresované osoby 1/0] proti žalovaným: 1) [Jméno zainteresované osoby 2/0], narozený dne [datum] [Adresa zainteresované osoby 2/0] 2) [Jméno zainteresované osoby 3/0], narozená dne [datum] [Adresa zainteresované osoby 3/0] o ochranu držby takto:

Výrok

I. Žalovaní jsou povinni zdržet se jakýchkoliv prací na pozemcích st. p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] ležících v katastrálním území [adresa], kterými by docházelo k obnažování základových konstrukcí staveb nacházejících se na pozemcích st. p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno], jež leží rovněž v cit. katastrálním území, a to do tří dnů od právní moci [Anonymizováno].

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně uvést stav terénu na pozemcích st. p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno], které leží v katastrálním území [adresa], a to v části, kde došlo k obnažení základových konstrukcí staveb nacházejících se na pozemcích st. p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno], do předešlého stavu, tj. do stavu panujícího před obnažením základových konstrukcí staveb na cit. pozemcích, tzn. tak, aby obnažené základy cit. staveb žalobkyně byly zasypány zeminou do původní úrovně, tj. aby byly zcela zakryty, a to do jednoho týdne od právní moci tohoto usnesení; ve zbytku, tj. ohledně žalobního požadavku, aby žalovaní shora jim uloženou povinnost provedli do výšky vyobrazení obrázku zkopírovaného pod textem žalobního petitu II. (kopie fotografie), se žaloba zamítá.

III. Žaloba v části žalobního petitu III. ve znění: „Žalovaným se zakazuje provádět jakékoliv stavební práce, kterými by docházelo k obnažování základových konstrukcí staveb nacházejících se na pozemcích p. č. st. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota], a kterými by docházelo ke vzniku prachových, hlukových a vibračních imisí, jenž by na pozemky p. č. st. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno], pronikaly, ani jejich provádění neumožnit třetím osobám“, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově do tří dnů soudní poplatek z podané žaloby, a to ve výši 5 000 Kč na účet podepsaného soudu č. [č. účtu], var. symbol: [var. symbol].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 26. 6. 2024 domáhala po žalovaných ochrany rušené držby (podle § 1003 o. z.) s odůvodněním, že je výlučnou vlastnicí pozemků st. p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno], které leží v k. ú. [adresa], kdy součástí pozemku st. p. č. [Anonymizováno] je stavba rodinného domu č. p. [Anonymizováno] v obci [adresa], zatímco žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky pozemku st. p. č. [Anonymizováno], a to každý ve výši id. [Anonymizováno]. Z obsahu žaloby (s přihlédnutím i k formulaci dále uvedeného žalobního petitu) je zřejmé, že žalobkyně předmětem ochrany dále označuje také pozemek p. č. [Anonymizováno] v cit. k. ú. (dále budou všechny pozemky z důvodu stručnosti příp. označovány toliko svými parcelními čísly).

2. Dne 16. 5. 2024 dle tvrzení žalobkyně došlo na pozemcích žalovaných st. p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] k provedení prací spočívajících zejména v terénních úpravách, při kterých byla odebrána zemina ve výšce přesahující 1 m. Výsledkem těchto prací je, že základové konstrukce stavby na pozemku žalobkyně zůstaly obnaženy; okamžik zahájení prací dle žalobkyně prokazuje mj. e-mailová zpráva dcery žalované 2) ze dne 19. 6. 2024.

3. Obnažením základů ad 2 stavba žalobkyně ztratila oporu, kterou jí sousední pozemek poskytoval. Žalobkyně tak má důvodnou obavu, že může dojít k nenávratnému poškození základových konstrukcí, neboť pozemek žalovaných je uvedenými pracemi upravován tak, že pozemek žalobkyně (a stavby, jež jsou jeho součástí) ztrácí náležitou oporu.

4. Podle žalobkyně popsané jednání žalovaných je mj. v rozporu s § 1018 o. z. K nenávratnému poškození stavby žalobkyně může dojít též pro to, že na obnažené základové konstrukce stavby nyní působí povětrnostní vlivy, které mohou mít za následek narušování těchto konstrukcí (např. vymýváním materiálu z těchto konstrukcí), jež by na ně nijak nepůsobily; přitom i toto narušení může základové konstrukce nenávratně poškodit a v konečném důsledku zapříčinit dokonce i zřícení stavby.

5. Prováděním popsaných prací dochází k rušení držby žalobkyně. Je jimi ohrožena samotná statika stavby žalobkyně, která se dokonce obává toho, že by pokračování v provádění těchto prací a nevrácení pozemku žalovaných do původního (předešlého) stavu mohlo vést k nevratnému poškození stavby žalobkyně, ba dokonce i ke zřízení této stavby.

6. K vlivu provedených prací žalovanými na stávající základovou konstrukci objektu žalobkyně bylo zpracováno dne 19. 6. 2024 pod č. 11/2024 odborné stanovisko autorizovaným inženýrem [tituly před jménem] [jméno FO], který dospěl k závěru, že z předmětné fotodokumentace je patrné, že prováděné stavební práce a terénní úpravy mohou mít v současnosti pravděpodobně negativní dopad na základové konstrukce sousedního domu na st. p. č. [Anonymizováno]. Při provádění terénních úprav byla pravděpodobně odhalena základová spára původního založení štítové stěny objektu na st. p. č. [Anonymizováno], která byla podkopána cca o 300 mm. Na základě tohoto odhalení spáry a dle konstrukčních zásad lze předpokládat, že úroveň základové spáry u obou objektů jsou stejná. Z fotografií je dále patrné, že původní základové konstrukce jsou pouze ze skládaného kamene a nejsou nijak dále ošetřeny. Nemohou tedy efektivně odolávat vlivu okolního prostředí (povrchová voda, poklesy, sezónní změny teploty a vlhkosti) dle požadavků ČN en 1997-1:2 článek 2.1.

7. Podle žalobkyně tím, kdo její držbu ruší, jsou přitom žalovaní, neboť jako vlastníci pozemku, na němž jsou práce prováděny, jsou tak buďto přímo stavebníky anebo přinejmenším provádění těchto prací umožňují. Žalobkyně má proto za to, že dle § 1003 o. z. jí svědčí právo domáhat se, aby se rušitelé zdrželi dalšího rušení a vše uvedli v předešlý stav. Dle odborného vyjádření je i uvedení v předešlý stav opětovným navezením zeminy k základům stavby žalobkyně pouze dočasným opatřením, kdy již nelze obnovit existenci rostlého terénu, a v budoucnu bude zapotřebí provést další zabezpečovací práce, u kterých je nezbytné, aby jejich podoba vycházela z projektové dokumentace vytvořené k tomu autorizovanou osobou. Opětovné zasypání je ovšem naprosto nezbytné minimální opatření. Nikoli konečným uvedení do předešlého stavu budiž tedy alespoň přihrnutí zeminy do původní výšky dle obrázku č. 3 této žaloby. Mělo by se orientačně jednat o úroveň podlahy 1. nadzemního podlaží stavby žalobkyně. S ohledem na možnost soudu učinit i fotografii součástí výroku žalobkyně navrhuje pro vykonatelnost rozhodnutí učinit obrázek č. 3 součástí výroku, kdy tímto bude jasným způsobem stanovena úroveň, do nichž je třeba zeminu vrátit.

8. Podle žalobkyně shora uvedené práce probíhají bez územního rozhodnutí, ohlášení stavebnímu úřadu či jakéhokoliv jiného příslušného stavebního úřadu. Žalobkyně má přitom za to, že pro provedení terénních úprav je zapotřebí územní rozhodnutí dle § 80 odst. 2 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona. Kromě toho je k provedení terénních úprav rovněž nutné jejich ohlášení stavebnímu úřadu dle § 104 odst. 1 písm. i) stavebního zákona. Jsou tak splněny předpoklady stanovené v § 1004 odst. 1 o. z. k tomu, aby se žalobkyně mohla domáhat zákazu provádění stavby. Účinky provádění stavby (zejména otřesy, hluk a prach) přitom vnikají na pozemek žalobkyně v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku žalobkyně.

9. Žalobkyně se rovněž domáhá také toho, aby bylo žalovaným zakázáno provádět stavby na pozemku žalovaných, jimiž by docházelo k obnažování a odstraňování opory základových konstrukcí stavby žalobkyně a vnikání prachových, hlukových a otřesových imisí na pozemek žalobce.

10. Žalobkyně v závěru své žaloby dále tvrdí, že se obrátila na žalované s výzvou k bezodkladnému (za)stavení prací a uvedení pozemku žalovaných do původního stavu. Žalovaní však na tuto výzvu reagovali několika e-mailovými zprávami, kde rozporují ohrožení statiky domu, nicméně nadále je pokračováno v provádění stavby, a tedy i v rušení držby žalobce.

11. Soud z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 26. 6. 2024 na č. l. 17 zjistil, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemků st. p. č. [Anonymizováno] (jehož součástí je stavba v obci [adresa], č. p. [Anonymizováno], rodinný dům) a p. č. [Anonymizováno], které leží v katastrálním území [Anonymizováno].

12. Dále soud z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 26. 6. 2024 (na č. l. 15-16) zjistil, že žalovaní 1) a 2) jsou spoluvlastníky (každý o velikosti id. [Anonymizováno]) pozemků st. p. č. [Anonymizováno] (jehož součástí je stavba o obci [adresa], č. p. [Anonymizováno], rodinný dům) a p. č. [Anonymizováno] které leží v katastrálním území [Anonymizováno].

13. Z kopií fotografií (předložených žalobkyní na č. l. 3, 10, 11, 12) ve vazbě na výseč detailu situovaných pozemků shora dle katastrální mapy (na č. l. 24) soud zjistil, že nemovité věci účastníků jsou sousedící.

14. Dopisem ze dne 12. 6. 2024, odeslaným dne 15. 6. 2024, právní zástupce žalobkyně vyzval žalované k ukončení rušení držby, kdy ve výzvě popsal základní skutkové okolnosti a rušení držby žalovanými, jak později vyložil v zastoupení žalobkyně shora v podané žalobě na ochranu držby žalobkyně, tedy vyzval žalované k ukončení rušení držby, tj. k okamžitému ukončení provádění prací spočívajících zejména v terénních úpravách na pozemcích žalovaných, a dále k uvedení pozemku do původního stavu, aby ten mohl nadále poskytovat (statickou) oporu stavbě žalobkyně (zjištěno z výzvy na č. l. 19-20 a z podacího archu na č. l. 21).

15. Z e-mailu paní [jméno FO] ([e-mail]) ze dne 19. 6. 2024 adresovaného na e-mailovou adresu právního zástupce žalobkyně soud zjistil, že jmenovaná je [příbuzenský vztah] žalované 2), přičemž v tomto e-mailu vystupuje v zastoupení žalovaných a právnímu zástupci žalobkyně zasílá fotky stavebních prací, které byly zahájeny dne 16. 5. 2024, přičemž polemizuje s právním zástupcem žalobkyně o tom, zda těmito (dne 16. 5. 2024) zahájenými pracemi byly (podle jmenované nebyly) obnaženy základy stavby žalobkyně, když je v tomto e-mailu dále sděleno, že ze strany žalovaných bude zajištěna větší opora sousedního domu, než tomu bylo doposud, že žalovaní na své náklady zaizolují zeď, která dosud nebyla nijak chráněna, avšak že kvůli nepříznivému počasí v předešlých dvou týdnech se „naše práce pozastavila…nyní však opět budeme od 20. 6. 2024 pokračovat, aby vše bylo co nejdříve hotovo.“ 16. Z žalobních tvrzeních ve vazbě na kopie fotografií na č. l. 8 až 12 a na obsahu e-mailu ad 14 soud zjistil, že na pozemcích žalovaných v dotykové části se stavbami žalobkyně došlo ke zjevnému odebrání zeminy, a to v takovém rozsahu, že byly obnaženy základy stavby žalobkyně ze strany shora cit. pozemků žalovaných.

17. Z odborného stanoviska [tituly před jménem] [jméno FO], autorizované osoby (autorizovaného inženýra pro pozemní stavby), [právnická osoba], se sídlem [adresa] (na č. l. 13-14) soud zjistil, že uvedený autorizovaný inženýr dospěl k následujícím závěrům, které soud přejímá (vyjma závěru o výšce odstranění zeminy, a tedy obnažení základů staveb žalobkyně ze strany pozemků žalovaných) pro své rozhodnutí:

18. Ze zaslané fotodokumentace (objednatelem odborného posouzení byl právní zástupce žalobkyně, který jmenovanému předložil předmětnou fotodokumentaci a sdělil mu předmětné informace vztahující se k dané záležitosti) je patrné, že prováděné stavební práce a terénní úpravy mohou mít v současnosti pravděpodobně negativní dopad na základové konstrukce sousedního domu na p. č. [Anonymizováno] (obr. č. 1 na č. l. 14). Při provádění terénních úprav byla pravděpodobně odhalena základová spára původního založení štítové stěny objektu na st. p. č. [Anonymizováno], která byla podkopána cca o 300 mm (obr. 2 na č. l. 14 verte). Na základě tohoto odhalení spáry a dle konstrukčních zásad lze předpokládat, že úroveň základové spáry obou objektů je stejná.

19. Z fotografií je dále patrné, že původní základové konstrukce jsou pouze ze skládaného kamene a nejsou nijak dále ošetřeny. Nemohou tedy efektivně odolávat vlivu okolního prostředí (povrchová voda, poklesy, sezónní změny teploty a vlhkosti) dle požadavků ČSN en 1997-1-:2 článek 2.1.

20. Pro bezprostřední zabránění statických poruch objektu na st. p. č. [Anonymizováno] se doporučuje ihned přerušit prováděné práce na pozemku st. p. č. [Anonymizováno]. Odhalené základy je nutné znovu zasypat zeminou do původní úrovně, aby byly zcela zakryty. Místo je třeba zabezpečit tak, aby bylo vyloučeno vnikání povrchových vod do základové konstrukce, např. zaplachtováním. Toto opatření je pouze dočasné a slouží k odvrácení bezprostředního rizika statického poškození přilehlé stavby. Podle dalšího vývoje situace je nezbytné v krátké době provést trvalejší formy zabezpečení. Toto řešení je nutné navrhnout na základě detailních průzkumů a projektové dokumentace, která by měla být vždy vyhotovena při provádění tohoto druhu stavebních prací.

21. Soud nepřehlédl, že v narační části žaloby se tvrzené rušení držby a provedení shora již popsaných prací žalovanými vztahuje pouze k st. p. č. [Anonymizováno], avšak žalobu je třeba posuzovat podle celého jejího obsahu, kdy žalobkyně v jejím žalobním petitu se domáhá mj. uložení povinnosti žalovaným, aby se zdrželi jakýchkoliv prací nejen na pozemku st. p. č. [Anonymizováno], nýbrž i na pozemku p. č. [Anonymizováno], když současně z kopií fotografií, připojených k žalobě, je zřejmé (vyplývá), že k popsanému obnažení základů stavby žalobkyně došlo jak v dotykové části pozemku žalovaných st. p. č. [Anonymizováno], tak i zčásti na pozemku p. č. [Anonymizováno] (z detailu katastrální mapy a ortofotomapy na č. l. 25 je zřejmý přesah stavby žalobkyně i na pozemek p. č. [Anonymizováno]); z tohoto zjištění a intepretace žaloby proto soud vycházel při následném právním posouzení.

22. Z vyloženého soud tedy zjistil, že žalovaní dne 16. 5. 2024 započali zemní práce na svých pozemcích st. p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno], v jejichž důsledku došlo k obnažení základové konstrukce stavby žalobkyně na jejích pozemcích st. p. č. [Anonymizováno] a zčásti i na p. č. [Anonymizováno], a to tím způsobem, že v rámci terénních úprav prováděnými na těchto pozemcích žalovaných byla v dotykové části se stavbou žalobkyně odebrána zemina.

23. Soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě je žaloba z převážné části - jak bude dále vyloženo - důvodná.

24. Podle § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby, jednání není třeba nařizovat.

25. Podle § 178 o. s. ř. se v řízení soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

26. Podle § 180 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje ve věci samé usnesením.

27. Podle § 987 o. z. držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

28. Podle § 988 odst. 1 o. z. držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.

29. Podle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

30. Účelem právní úpravy obsažené v § 1003 občanského zákoníku a násl. a i § 176 a násl. o. s. ř. je ochrana faktického stavu držby.

31. Podle § 1008 odst. 1 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

32. V daném případě (šestitýdenní) lhůta dle § 1008 odst. 1 o. z. byla dodržena, neboť žalobkyně prokázala, že žalovaní předmětné zemní práce na svých pozemcích započali dne 16. 5. 2024. Konec šestitýdenní lhůty zde tedy připadl na čtvrtek 27. 6. 2024, přičemž z obsahu spisu plyne, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalobu (podání) doručila na elektronickou podatelnu soudu (ve středu) dne 26. 6. 2024, tedy včas.

33. Soud s přihlédnutím k § 13 o. z. v tomto směru též reflektuje judikaturu (svého odvolacího) Krajského soudu v Brně, který např. v usnesení ze dne 13. 6. 2023, č. j. 21 Co 86/2023-60, instruktivně vyložil následující právní závěry k institutu posesorní ochrany:

34. Při rozhodování o této žalobě právní stav ustupuje fakticitě; jedná se o poskytnutí ochrany před zásahem do posledního pokojného stavu. Jaký je stav právní, proto není rozhodné. Soud rozhoduje ve zkrácením řízení (srov. § 177 o. s. ř.), zpravidla bez nařízení jednání, a tedy i znalosti stanoviska žalované strany. Má-li totiž soud prvního stupně rozhodnout o žalobě rychle, jak mu ukládá § 177 odst. 1 o. s. ř., tj. nejpozději do 15 dnů od zahájení řízení, nemusí nařizovat jednání. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. od 1. 1. 2014 zavedl dvojí možnou ochranu držby, a to ochranu petitorní a ochranu posesorní. Petitorní ochrana je zakotvena v jeho ustanoveních § 1040 a 1043, posesorní ochrana v § 1003 a 1007. S jejím přijetím byl do právního řádu zaveden nový typ řízení – o žalobě z rušené držby (§ 176 a násl. o. s. ř.). Je-li cílem posesorní ochrany ochrana posledního stavu držby a jeho navrácení, pak jde o žalobu o faktickém stavu, nikoli o stavu právním, který zde soud nezkoumá. Žaloba z rušené držby tak chrání toho a aktivně legitimován k jejímu podání je ten, kdo svoji držbu současně i fakticky vykonává. Jde o specifický typ řízení, rychlé opatření, jež má vést k rychlému návratu do předchozího pokojného stavu, její podmínky jsou proto nastaveny úžeji, než je tomu u žalob petitorních (na ochranu vlastnického práva, jejichž rychlým prostředkem ochrany je předběžné opatření). U posesorní ochrany je proto třeba, aby držba, která má být chráněna, byla i fakticky vykonávána. Soud v tomto řízení zjišťuje poslední držbu a její svémocné rušení.

35. Soud tedy sumarizuje, že smyslem podané žaloby není ochrana práva, ale pokojného stavu, když v daném řízení soud nezjišťuje, zda se jedná o držbu řádnou poctivou nebo pravou. Podle § 1003 o. z. je podmínkou úspěchu žaloby držba žalobce a její svémocné rušení žalovaným. K úspěchu žaloby není třeba prokazovat kvalifikovanou držbu; ochrany požívá nejen držba řádná, poctivá a pravá, ale i držba nepoctivá, neřádná a nepravá. Rušením držby je každé omezování držitele ve výkonu drženého práva. Jak připomíná např. JUDr. Jiří Spáčil, CSc. (bývalý předseda senátu Nejvyššího soudu ze specializovaného vlastnického senátu 22 Cdo), „podmínkou úspěchu žaloby na ochranu proti rušení či odnětí držby je zejména to, že žalobce prokáže držbu (přesně řečeno skutečnosti, na které právní řád váže vznik držby) a že žalovaný jeho držbu ruší…Zda žalobci skutečně svědčí právo, jehož držba je rušena, je zcela nevýznamné. Rušení musí mít základ v lidském chování (musí být ‚volní‘), není však nutné, aby bylo zaviněné nebo aby vědomě směřovalo k rušení držby.“ (in Spáčil, J. a kol. Věcná práva Věcná práva, katastr nemovitostí a správa cizího majetku. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 44).

36. Právní institut posesorní ochrany držby ve svém základu plyne z římskoprávního pojetí, čemuž ostatně svědčí již více jak 2 000 let stará římskoprávní parémie „Quita no movere!“, tj. v překladu „Nehýbat s tím, co je v klidu“ neboli je třeba zachovat stávající stav, poskytnout stávajícímu stavu ochranu před zásahy proti němu.

37. Rušení držby přitom může spočívat v jakémkoliv omezování držitele ve výkonu držby, ať se jedná o držbu vlastnického práva nebo práva jiného. Půjde tedy o každé jednání, kterým třetí osoba držiteli brání ve volném nakládání s věcí nebo mu brání ve výkonu jiného práva či výkon práv (různým způsobem) ztěžuje (k tomu srov. Randa, A., Držba dle rakouského práva v pořádku systematickém, reprint původního vydání, in ASPI, 2008, s. 130).

38. Pokud je v zákoně uvedeno, že držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit a ten kdo by byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav, pak z toho vyplývá, že aby žaloba proti rušení držby mohla být úspěšná, musí zde existovat držba a také její rušení žalovaným. Žalovaný má pak jen omezené možnosti námitek proti žalobě. Ochrana držby se týká všech práv, která mohou být předmětem držby. Je tak poskytována ochrana držiteli vlastnického práva, nájemci, pachtýři a také oprávněnému ze služebnosti. Podstatné je především to, že žalobce je držitelem. S ohledem na vyvratitelnou právní domněnku uvedenou v ustanovení § 994 NOZ (držba je řádná, poctivá a pravá) je tedy ochrana poskytována i držiteli, jehož výkon držby nesplňuje některý z uvedených aspektů držby a žalovaný neprokáže jeho absenci. Důkazní břemeno o neexistenci držby žalobce leží totiž na něm [Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník, III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 99).

39. Rovněž Ústavní soud např. ve svém usnesení ze dne 9. 7. 2019, sp. zn. I. ÚS 2077/19, vyložil a odůvodnil právní názor, že řízení o ochraně z rušené držby je de facto svého druhu řízením, které se svým významem blíží řízení o předběžném opatření. Z těchto důvodů není třeba v nalézacím řízení nařizovat jednání (mimo případ uvedený v § 177 odst. 2 o. s. ř.), soud je vázán poměrně krátkými lhůtami a ve věci samé rozhoduje usnesením, které je oproti rozsudku ze zákona zásadně předběžně vykonatelné (srov. § 171 o. s. ř.). Smyslem těchto opatření je poskytnout co možná nejúčinnější (tedy i dostatečně rychlou) ochranu držiteli, který byl ze své držby vypuzen nebo v ní jinak rušen.

40. Z vyloženého vyplývá, že v řízení o žalobě z rušené držby je třeba vycházet právě z předpokladu, že právní stav ustupuje fakticitě (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 4306/18). Plyne z toho, že při poskytování právní ochrany v řízení podle § 1003 o. z. soud nezkoumá právní otázky. Úkolem soudu je pouze poskytnout ve zkráceném řízení právní ochranu před zřejmým zásahem do posledního pokojného, a tedy faktického stavu. Soud tedy při rozhodnutí o žalobě na ochranu rušené držby nezkoumá právní vztahy, nezjišťuje, zda se jedná o držbu podle občanského zákoníku řádnou (§ 991), poctivou (§ 992), nebo pravou (§ 993), ale vychází pouze z faktického (pokojného) stavu (viz stále platná římskoprávní parémie ochrany „quieta non movere“, tj. „klidným (pokojným, funkčním) nehýbat“).

41. Žaloba podle § 176 a násl. o. s. ř. směřuje pouze k ochraně posledního stavu držby a jeho navrácení. Nejde o žalobu o právu, ale o žalobu o faktickém stavu. Soud se proto musí omezit jen na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení, jak již shora bylo vyloženo.

42. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že žalovaní svým (shora již soudem podrobně popsaným) jednáním zasáhli (tím, že k takové činnosti neměli ani žádné, předem vydané rozhodnutí příslušného stavebního úřadu; žalobkyně totiž nebyla účastnicí žádného řízení ani nebyla nikým vyrozuměna o tom, že předmětem stavební činnosti na sousedních pozemcích bude mj. obnažení základů její stavby na pozemcích st. p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno], přičemž žalovaní k výzvě žalobkyně netvrdili ani neprokazovali, že jim svědčí příslušný titul k realizaci těchto prací) do pokojné držby žalobkyně, neboť provedenými zemními pracemi, při nichž došlo k obnažení základů stavby žalobkyně na pozemcích st. p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] v dotykové části s pozemky žalovanými, a tím tedy (jak se podává ze shora cit., odborného stanoviska autorizovaného inženýra) k možnému statickému ohrožení stavby žalobkyně.

43. Za takto zjištěné faktické situace je třeba poskytnout žalobkyni ochranu její držby, což soud tímto rozhodnutím činí v rozsahu, jak se podává z výroku I. tohoto usnesení, části věty před středníkem.

44. S ohledem na nebezpečí ohrožení statiky stavby žalobkyně v důsledku obnažení základů ze strany pozemků žalovaných (viz ad 42) soud současně výrokem II., větou před středníkem, uložil žalovaným, že jsou povinni společně a nerozdílně uvést stav terénu na svých (označených) pozemcích, a to v části, kde došlo k obnažení základových konstrukcí staveb žalobkyně, do předešlého stavu, a to ve lhůtě do jednoho týdne od právní moci tohoto usnesení, kdy uvedená lhůta ke splnění této povinnosti je pro žalobce podle názoru zcela dostačující (aby si v rámci ní žalobci zajistili odpovídající techniku a splnili soudem uloženou povinnost).

45. K formulaci výroku II. pak soud uvádí, že není povinností soudu doslova respektovat formulační vyjádření žalobního petitu, a soud může rozsah ukládaných práv či povinností do předmětného výroku formulačně upravit, pakliže taková úprava má oporu v obsahu žaloby, jejíž součástí v tomto případě bylo i předmětné odborné stanovisko autorizovaného inženýra, jenž z odborného hlediska zformuloval nezbytný rozsah úkonů, které je třeba za účelem odvrácení možného statického narušení stavby žalobkyně učinit. Soud s přihlédnutím k tomu, že v praxi v mnoha případech došlo v tuzemsku k ohrožení staveb či dokonce k jejich (částečnému či úplnému) zřízení pro narušení jejich statiky také v důsledku obnažení jejich základů (takže se zde jedná o mimořádně závažnou skutečnost), a že v tomto směru uložení povinnosti v soudním rozhodnutí musí být tomu odpovídajícím způsobem konkrétní, aby bylo vykonatelné, výrok II. ukládající povinnost žalovaným zformuloval též s přihlédnutím k obsahu onoho odborného stanoviska autorizovaného inženýra, které žalobkyně v nosných důvodech pojala do žaloby, do její narativní části související zase s žalobním petitem.

46. Pokud se žalobkyně žalobou domáhala také uložení povinnosti žalovaným zdržet se na uvedených pozemcích prací, kterými by docházelo ke vzniku prachových, hlukových a vibračních imisí pronikajících na pozemky žalobkyně, ani jejich provádění neumožnit třetím osobám, soud v této části žalobu zamítl. Soud tak učinil z toho důvodu, že byla-li žalovaným uložena povinnost zdržet se jakýchkoliv prací na předmětných pozemcích, pak je žalobní požadavek na uložení zákazu, aby docházelo ke vzniku předmětných imisí z takové činnosti žalovaných zcela nadbytečný, neboť uložení primární povinnosti z povahy věci zamezuje možnosti vzniku předmětných imisí, když žalobkyně jiný zdroj jejich vzniku v žalobě (její narační části) ani netvrdí.

47. Žalobní požadavek žalobkyně na uložení povinnosti žalovaným neumožnit provádění shora cit. prací třetím osobám je rovněž nedůvodný; jde pouze o požadavek pro případ, že by v budoucnu na takové činnosti ve prospěch žalovaných měly participovat třetí osoby; tato toliko potencionální okolnost však nemůže být předmětem ochrany držby žalobkyně.

48. Dále bylo nezbytné v rámci výroku II. tohoto usnesení zamítnout tu část žalobního požadavku žalobkyně, v níž se domáhá uložení povinnosti žalovaným, aby uvedení do předešlého (původního) stavu, tj. zasypání zeminou do původní úrovně základů jejích cit. staveb bylo provedeno do výšky vyobrazení na obrázku zkopírovaného pod textem žalobního petitu II. (kopie fotografie), neboť z tohoto obrázku není taková výška – co do určitosti – zřejmá, takže v tomto směru by převzetím této části žalobního petitu bylo usnesení nevykonatelné. O zcela jinou situaci by se jednalo, pakliže by autorizovaný inženýr ve svém odborném stanovisku provedl v terénu příslušná měření a žalobkyně z takového odborného (technického) závěru poté v předmětném směru zformulovala dotčenou část svého žalobního petitu; k takové situaci ovšem v daném případě nedošlo. Nutno přitom zdůraznit, že autorizovaný inženýr své odborné stanovisko učinil pouze na základě právním zástupcem žalobkyně předložené fotodokumentace, tedy neprovedl žádné šetření (a tedy ani žádná stavebně technická měření a jiné verifikační úkony) na místě samém.

49. Jelikož v uložené povinnosti žalovaným zdržet se jakýchkoliv prací na předmětných pozemcích je de facto konzumován požadavek na zdržení se stavební činnosti, neboť stavební činnost je podřaditelná pod „jakékoliv práce“, nezbylo soudu, než i v této části žalobu zamítnout. Navíc nelze vyloučit, že žalovaní v budoucnu mohou po právu získat dle stavebního zákona titul ke stavební činnosti na svých pozemcích, čemuž by právě rozhodnutí soudu, jež by v uvedeném rozsahu převzalo požadavek žalobkyně, obsahově odporovalo.

50. A konečně stran žalobního požadavku na uložení povinnosti žalovaným zdržet se provádění takové stavební činnosti třetím osobám není v žalobě rovněž ničeho tvrzeno; opět jde ze strany žalobkyně pouze o její požadavek pro případ, že by v budoucnu na takové činnosti ve prospěch žalovaných měly participovat třetí osoby; tato potencionální okolnost však – viz ad 47 - nemůže být předmětem takové ochrany.

51. Z hlediska procesního výsledku byla žalobkyně úspěšná pouze částečně (v zásadě se jednalo o úspěch žalobkyně – poměřováno výroky shora - pouze v rozsahu zhruba jedné poloviny), a proto soud za užití § 142 odst. 2 o. s. ř. (stanovícího, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo) rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

52. Současně soud rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek ve výši 5 000 Kč za podání žaloby dle § 4 odst. 1 písm. a) a položky 4 písm. c) Sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jelikož nemohl být zaplacen na výzvu soudu s ohledem na lhůtu pro vyřízení věci v trvání 15 dnů stanovenou v § 177 odst. 1 o. s. ř.

Poučení