6 C 163/2022 - 321

Rubrum

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou, Ph.D. ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozený [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované A] oba zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zřízení služebnosti stezky a cesty takto:

Výrok

I. Žaloba, že se zřizuje ve prospěch každého vlastníka pozemků p. č. [Anonymizováno], p. č. st. [Anonymizováno] a st. p. č. st. [Anonymizováno] na LV č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa], nezbytná cesta jako služebnost stezky a cesty přes pozemek p. č. [Anonymizováno] na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], a to v rozsahu vyznačeném geometrickým plánem č. [hodnota] vypracovaným [tituly před jménem] [jméno FO], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1) a 2) na náhradu nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalovaných [Jméno advokátky], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Benešově na náhradu nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zřízení služebnosti cesty a stezky přes pozemek žalovaných p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa], v rozsahu vyznačeném geometrickým plánem č. [hodnota]-[Anonymizováno], a to pro každého vlastníka pozemků p. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno][Anonymizováno] a dále pozemků p. č. st. [Anonymizováno] a p. č. st. [Anonymizováno] (dle návrhu na rozšíření žaloby navrženého u jednání dne [datum] připuštěného soudem usnesením u tohoto jednání) za jednorázovou náhradu [částka] nebo za náhradu dle znaleckého posudku. Uvedla, že žalobkyně vlastní stavbu na p. č. st. [Anonymizováno], p. č. st. [Anonymizováno] a p. č. st. [Anonymizováno], pozemky p. č. st. [Anonymizováno], st. [Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], vše v k. ú. [adresa], obec [adresa]. Žalovaní jsou spoluvlastníky pozemku p. č. [Anonymizováno]. Usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], byl schválen smír uzavřený mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] v likvidaci a žalovanými, podle kterého bylo zřízeno věcné břemeno cesty - průchodu a průjezdu po pozemku p. č. [Anonymizováno] pro vlastníka staveb na p. č. st. [Anonymizováno], st. [Anonymizováno] a st. [Anonymizováno] v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu [tituly před jménem] [jméno FO] [adresa] za úhradu [částka] ročně. Kupní smlouvou ze dne [datum] žalobkyně nabyla stavby na pozemcích p. č. st. [Anonymizováno], st. [Anonymizováno] a st. [Anonymizováno], kupní smlouvou z téhož data nabyla žalobkyně pozemky p. č. st. [Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a kupní smlouvou ze dne [datum] nabyla pozemky p. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Upřesnila, že v původním řízení, v němž byl schválen smír, nebyli vlastníci pozemků přilehlých ke stavbě účastníky řízení a původní žalobce k těmto pozemkům měl nájemní právo. Z podstaty věci a situace v území je zřejmé, že k přístupu ke stavbám musely být používány i přilehlé pozemky a žalovaným muselo být známo, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, pozemek žalovaných zatížený věcným břemenem využívá i pro tyto přilehlé pozemky, k nimž jiný přístup nemá a nikdy neměla. Pozemky st. [Anonymizováno] a st. [Anonymizováno] se nacházejí pod stavbou na st. [Anonymizováno], st. [Anonymizováno] a st. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalobkyně, pozemky p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] těsně přiléhají ke stavbě a stavebním parcelám, pozemky p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] s uvedenými pozemky sousedí a jsou přístupné pouze z těchto pozemků. Žalovaní v takovém přístupu žalobkyni nebránili, byť je pravdou, že žalovaní kladli žalobkyni překážky v jejím podnikání, s ničím nesouhlasili a v každém řízení vznášeli námitky. V roce [Anonymizováno] požádala žalobkyně o stavební povolení ke stavbě přístřešku pro auta na pozemcích p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], přičemž stavební povolení nebylo vydáno s odkazem na skutečnost, že žalobkyně nemá k pozemkům zajištěn přístup a věcné břemeno zřízené přes pozemek žalovaných nelze bez dalšího k těmto pozemkům využívat. Uváděla dále, že provoz žalobkyně je podstatně méně zatěžující, než byl provoz dřívějšího chovu dojnic fungující 365 dní v roce od časných ranních hodin do hodin večerních v době, kdy žalovaní věcné břemeno zřídili, nadto žalobkyni byla zakázána činnost spočívající v likvidaci odpadu už před několika lety, což žalovaní vědí. Všechny pozemky žalobkyně čistí, stroje odváží, zatížení těžkou dopravní technikou nepřichází do úvahy, jezdí tam osobní auta, příp. lehčí nákladní vozidla. Ten stav, jaký tam teď je, byl žalovanými tolerován až do doby správního řízení dodatečného povolení stavby.

2. Při jednání dne [datum] žalobkyně upřesnila a prohlásila, že nenavrhuje určení existence věcného břemene vydržením, případně takový návrh bere zpět. Návrh na č.l. 56 je dle svého obsahu na hranici nejasného návrhu na rozšíření o eventuální petit (v případě, že by soud nemohl zřídit břemeno z důvodu, že už existuje vydržením) a upřesňujících žalobních tvrzení k původnímu návrhu. Vzhledem k tomu, že v řízení do doby případného rozhodnutí o připuštění změny žaloby došlo ke zpětvzetí tohoto návrhu a určení dle svého tvrzení žalobkyně netvrdí a nepožaduje, soud se přiklonil k závěru, že se jednalo o upřesňující tvrzení a věcně ani jinak v tomto rozsahu nerozhodoval s tím, že účastníci o tomto postupu byli soudem vyrozuměni a vzali jej na vědomí.

3. Dále žalobkyně uvedla, že věcné břemeno, jehož zápisu se žalovaní domohli po parcele p. č. [Anonymizováno], zaniklo již před postavením kravína družstvem. Cesta byla historicky používaná pro koňské povozy, ale nevyužívána byla již v 60. letech a břemeno zaniklo. O tomto břemenu navíc žalovaní věděli už v době uzavření smíru, jelikož již v té době nebyla cesta využívána přes 50 let, přičemž i při místním šetření bylo zjištěno, že cesta je nepoužitelná a majitelé pozemku by namítli zánik břemena. Cestu přes pozemek města p. č. [hodnota] rovněž nelze zřídit, neboť se jedná o zemědělskou půdu a město s cestou nesouhlasí, žalobkyně se bezúspěšně domáhala odkupu tohoto pozemku, bezúspěšné bylo jednání s obcí o přístupu, pro vybudování cesty by navíc musela být podána žádost o vynětí pozemku ze zemědělského půdního fondu bez nejistého výsledku; nadto by se musel získat ještě kus pozemku žalovaných p. č. [hodnota]. Přístup přes pozemek žalovaných p. č. [Anonymizováno] v části, v níž již je zřízeno věcné břemeno, je nejpřirozenějším přístupem. Jedná se o zpevněnou plochu vybudovanou bývalým [právnická osoba] při výstavbě kravína, žalovaní cestu používají k přístupu na své vlastní pozemky, služebnost sama o sobě žalované neomezuje, brojí toliko proti činnosti žalobkyně. Přístup ke stavbě na st. [Anonymizováno] nebyl nikdy možný jinak, než po pozemku žalovaných p. č. [Anonymizováno], přičemž již od uvedení kravína do provozu bylo nutné k tomuto přístupu využívat přilehlé pozemky p. č. [Anonymizováno], které přiléhají ke stavbě kravína a tvoří s ním jeden funkční celek. Hlavní přístup a vjezd do kravína je na pozemku p. č. [Anonymizováno]. Věcné břemeno na základě smíru totiž neumožňuje přímý vjezd k budovám kravínu. Dále žalobkyně uvedla, že pozemek žalovaných p. č. [Anonymizováno] byl přikázán do trvalého bezplatného užívání Jednotnému zemědělskému družstvu v [adresa] v roce 1959, součástí tohoto užívání bylo oprávnění družstva zřizovat stavby. Uvedené bylo vlastníkům částečně kompenzováno v rámci restitučního procesu podle zákona č. 229/1991 Sb., přičemž se i dle dikce tohoto zákona jedná o částečnou nápravu některých křivd, jelikož úplná náprava není možná. Poukázala také na skutečnost, že tyto křivdy nelze zohledňovat v úplatě za věcné břemeno. Dále v souvislosti s úplatou uvedla, že nové rozhodnutí o služebnosti nezatíží pozemek žalovaných více než již existující věcné břemeno, za nějž je již úplata placena, což by mělo být zohledněno ve stanovení úplaty a je zde spíše prostor pro její snížení oproti znaleckému posudku. Rovněž územní plán počítá s danou plochou jako s komerční či průmyslovou zónou. Zkoumání solventnosti žalobkyně za účelem vyplacení úplaty považuje za nepřípustné a bez opory v hmotném právu. V roce 1962 byl na pozemku žalovaných zkolaudován kravín, v roce 1982 byly přilehlé manipulační plochy zpevněny na základě ohlášení. S odkazem na rozhodnutí [Anonymizováno] označila postup správních orgánů, dle nichž nemá zřízen přístup ke svým pozemkům, za nepochopitelný.

4. Žalovaní s žalobou nesouhlasili. Žalobkyně k pozemkům, k nimž se domáhá zřízení služebnosti přes pozemek žalovaných, nikdy přes pozemek žalovaných přístup neměla, byť přes pozemek žalovaných na tyto své pozemky neoprávněně vstupuje. Na svých pozemcích vybudovala drtící linku na odpady bez stavebního povolení, uskladňuje na nich nadměrné množství odpadů a přes výslovný nesouhlas žalovaných k těmto činnostem využívá pozemek žalovaných. Nemůže existovat dobrá víra žalobkyně v užívání pozemku žalovaných, jelikož ze schváleného smíru se jednoznačně podává jeho rozsah, přičemž ke dni schválení smíru předmětné pozemky nevlastnila ani žalobkyně ani její právní předchůdce; smírem byl zřízen přístup toliko ke stavbám. S rozšiřováním věcného břemene žalobkyní uváděným způsobem žalovaní od počátku nesouhlasili, smírem zřízené věcné břemeno sloužilo jen pro přístup ke stavbě kravína po dobu jeho životnosti. Není pravda, že žalobkyně postavila přístřešek pro auta, nýbrž šlo o drtící linku, žalobkyně úmyslně zlehčuje činnost provozovanou na pozemcích. Žalobkyně nejprve měla ohledně přístupu k pozemkům oslovit [adresa], které vlastní sousední pozemek p. č. [hodnota]. Dále je otázkou, zda si stav žalobkyně nepřivodila sama i svou nečinností, příp. hrubou nedbalostí a svým opomenutím, když pozemky od svého právního předchůdce nabývala, aniž by právo přístupu jakkoliv řešila. V právním státě se pak nemůže dovolat ochrany ten, kdo dlouhodobě a soustavně bez náhrady překračuje rámec založeného věcného břemene. Stávající věcné břemeno založené soudním smírem nelze vykládat extenzivně ve prospěch žalobkyně. S ohledem na provoz zvlášť hlučného a zatěžujícího podnikání žalobkyně, je nutné zvážit, zda je toto věcné břemeno a jeho rozsah pro dotčené orgány akceptovatelné (odbor životního prostředí). Dále žalovaní zjistili, že žalobkyně má právo přístupu na část svých pozemků na základě věcného břemene po pozemku p. č. [Anonymizováno] na základě trhové smlouvy z roku 1876. Toto věcné břemeno nebylo dohledáno a vykonáváno pouze v důsledku laxnosti žalobkyně či její právní předchůdkyně, avšak je stále platné. Žalobkyně o zápis tohoto břemena do katastru nemovitostí mohla usilovat ještě před podáním této žaloby.

5. Žalovaní dále poukazovali na skutečnost, že pozemek jim byl „odebrán“ rozhodnutím rady Okresního národního výboru z roku 1959 a přikázán do užívání Jednotnému zemědělskému družstvu v [adresa]. V roce 1982 došlo ze strany družstva k vybudování zpevněné plochy, kterou chce žalobkyně užívat i k přístupu na své pozemky. Byť se přístup přes tuto zpevněnou plochu může jevit nejsnazším, jde o protiprávně vybudovanou plochu proti vůli žalovaných, která nebyla zanesena do katastru nemovitostí jako stavba, nikdy nebyla zkolaudována a nejedná se o žádnou plochu určenou pro přejezdy osobními či nákladními vozidly. Nelze připustit, aby žalobkyně těžila z tohoto protiprávního stavu. Překračování věcného břemene (žalobkyně užívá pozemek žalovaných k přístupu na své pozemky, k nimž není břemeno smírem zřízeno) nemůže požívat právní ochrany. Příkoří, které žalovaným vzniklo, je nevyčíslitelné. Žalovaní používají cestu na pozemku p. č. [Anonymizováno] pouze částečně, když jezdí ze státní cesty na svůj pozemek p. č. [Anonymizováno], což je pole. Cítí se ve věci podvedení, neboť břemeno dle smíru mělo být zřízeno jen na dobu životnosti kravína a bylo jím vyhrožováno, že sousedi nebudou mít práci, bude-li muset být kravín uzavřen pro nedostatek přístupu. Mají za to, že kravín je v dezolátním stavu a jeho zánikem dojde k zániku původního břemene. Uvedli také, že ve své podstatě se žalobkyně nesnaží zajistit přístup k pozemkům, ale k černým stavbám na pozemcích p. č. [Anonymizováno], což je s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] nepřípustné. Dále poukázali na skutečnost, že žalobkyně je nesolventní, její nemovitosti jsou zatíženy dluhy, jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí, a za případné zřízení služebnosti reálně pravděpodobně neobdrží žádnou finanční kompenzaci. Je nutné zohlednit právní úpravu, která stanoví, že za zřízení služebnosti jim náleží úplata. Novým rozhodnutím by došlo k rozšíření břemene, není tedy pravda, že se situace žalovaných nezmění. Nemohlo dojít ke konzumaci úplaty předchozím břemenem, ani není na místě z důvodu existence břemene úplatu snižovat.

6. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav.

7. Žalobkyně je obchodní společností s ručením omezeným se zapsaným předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 a 3 živnostenského zákona a silniční motorová doprava nákladní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti nepřesahující 3,5 t, jsou-li určeny k přepravě zvířat nebo věcí; jejím jednatelem a společníkem je [jméno FO] (z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně); evidovaná ekonomická činnost subjektu je také shromažďování a sběr odpadů, kromě nebezpečných, silniční nákladní doprava (z výpisu registru ekonomických subjektů v ARES).

8. Vlastníkem pozemků p. č. st. [Anonymizováno], st. [Anonymizováno] (na pozemcích stojí stavba č. p. [Anonymizováno], jiná stavba), p. č. [Anonymizováno] je žalobkyně, přičemž pro stavbu č. p. [Anonymizováno] stojící na pozemcích st. [Anonymizováno] [Anonymizováno] je zapsáno oprávnění odpovídající věcnému břemeni chůze a jízdy k tíži pozemku p. č. [Anonymizováno] na základě usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne [datum], č.j. [spisová značka]; dále je zde evidováno věcné břemeno cesty pro parcelu st. [Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] k tíži parcely p. č. [Anonymizováno] na základě smlouvy trhové ze dne [datum], prohlášení ze dne [datum] a prohlášení ze dne [datum] s právními účinky zápisu k okamžiku [datum] (z LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa]). Vlastníkem pozemku p. č. [Anonymizováno] jsou [jméno FO] a [jméno FO], ohledně omezení je zde evidované věcné břemeno cesty (z informací o pozemku). Pro pozemek p. č. [Anonymizováno] (zahrada) ve vlastnictví [jméno FO] je evidováno věcné břemeno cesty pro p. č. st. [Anonymizováno][Anonymizováno] s odkazem na shodný právní titul, a to na základě opravy chyby v katastru nemovitostí k podnětu žalovaných, resp. jejich zástupce (z kupní smlouvy ze dne [datum], v níž [jméno FO] vzala na vědomí existenci břemene, z LV č. [hodnota], z žádosti zástupce žalovaných ze dne [datum] o zaslání dokumentů ze Sbírky listin, z žádosti zástupce žalovaných o opravu chyby v katastru nemovitostí ze dne [datum] ohledně pozemku p. č. [Anonymizováno], který se oddělil od pozemku p. č. [Anonymizováno] zatíženého věcným břemenem, vč. přiložené knihovní vložky a z ohlašovacího listu č. [Anonymizováno], z něhož vyplývá hranice pozemku p. č. [Anonymizováno], z informativního výpisu z katastru k pozemku p. č. [Anonymizováno], z oznámení katastru nemovitostí o opravě).

9. Žalovaní jsou mimo jiné vlastníky pozemku p. č. [Anonymizováno] a dalších okolních parcel v území (z informativního výpisu, z LV č. [hodnota] k [datum]).

10. Z výpovědi svědka [jméno FO] (v době výpovědi zaměstnance žalobkyně) soud zjistil, že na dotčené pozemky se za dobu jeho působení v žalobkyni jezdilo stejnou cestou (10 – 20 let, nevěděl přesně, ale dle svého tvrzení „dlouho“), a to sice po věcném břemeni na pozemku žalovaných, v průjezdu nikdo fyzicky nebránil (ačkoliv žalovaní proti projíždění protestovali), jiná cesta v místě není. Odkup pozemku od města se nezdařil, jiná dohoda s žalovanými se také nevyjednala. Od doby, kdy žalobkyni byla zakázána činnost (v roce 2022), se do areálu už velkými vozy jezdí málo, cca 1x za týden projede velkým vozem do 12 tun žalobkyně, cca 10x za 14 dnů se jede do kompostárny, která má část areálu pronajatou, jinak se jezdí auty do 3,5 tuny, provoz je nyní pouze v pracovní dny od 6 do 14:30 hodin; před zákazem činnosti jezdila v místě těžká auta častěji. Po obnovení činnosti žalobkyně nemá záměr v místě pokračovat, mají zajištěn jiný areál a v současných prostorách zůstane jen zázemí a jiná činnost, odpady se tady ruší. Svědek má v pronájmu ke svému podnikání pozemky p. č. [Anonymizováno]. Pokud jde o břemeno přes pozemek paní [jméno FO] p. č. [Anonymizováno], uvedl svědek, že je staré přes 100 let, pozemky jsou rozebrané a teď tam břemeno nejde a nikdo je tam nepustí, na věcném břemenu je postavena garáž a přístřešek.

11. Z výpovědi svědka [jméno FO], který 50 let pracoval v místním družstvu (a jeho nástupcích), bylo zjištěno, že svědek byl v roce 2006 ředitelem [právnická osoba], uzavíral za něj kupní smlouvy; ke kupní smlouvě ze dne [datum] uvedl, že přístup se dříve řešil ke kravínu, ohledně ostatních pozemků, na které břemeno vedlo, se přístup neřešil, neboť se mělo za to, že po nich mohou jezdit, mají-li k nim vlastnické právo. Přístup do kravína se řešil s žalovanými, zřídilo se břemeno ve prospěch vlastníka kravína a jezdilo se do něj zezadu, jiná dohoda nebyla možná; jednání s žalovanými – restituenty byla obsáhlá, řešily se pozemky, stavby, co lze oddělit, vydat apod., to se řešilo před zřízením břemene. Svědek uvedl, že jinou komunikací se do kravína dostat nedalo. O žádném jiném břemenu, kudy by bylo možné jezdit, družstvo nevědělo, po pozemku p. č. [Anonymizováno] nikdy nejezdili, nebylo to ani možné, pozemek byl zaplocený a zarostlý, do kravína se vždy jezdilo přes pozemek p. č. [Anonymizováno]. Přes pozemek p. č. [Anonymizováno] jako takový (celý) se přestalo jezdit, až když se dohodl přístup s žalovanými, od začátku byla kolem kravína zpevněná plocha, kterou družstvo vybudovalo, asi v roce 1981 či 1982 ji družstvo zaasfaltovalo.

12. Z ortofotomap, katastrálních map a leteckého snímku soud zjistil uspořádání pozemků v území s tím, že pozemek p. č. [Anonymizováno] v části zatížené služebností, navazuje na pozemek p. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalobkyně; z tohoto pozemku má pak žalobkyně přístup ke svému pozemku p. č. [Anonymizováno], který sousedí s pozemky p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] pozemky p. č. st. [Anonymizováno] je rovněž přístup toliko přes pozemky ve vlastnictví žalobkyně (p. č. [Anonymizováno]), ze služebnosti přístupné nejsou; z leteckého snímku i z ortofotomap vyplývá, že z veřejné komunikace k pozemkům žalobkyně nevede žádná cesta. [adresa] šetřením byla dále soudem zjištěna a ověřena skutečná situace a uspořádání dotčených nemovitostí na místě samém. Z veřejné komunikace vede přístup na pozemek žalovaných p. č. [Anonymizováno], přičemž po jeho zpevněné vyasfaltované části ve tvaru cesty se z tohoto pozemku vjíždí/vstupuje do areálu žalobkyně na pozemek p. č. [Anonymizováno] (mezi hranicemi pozemku žalobkyně p. č. [Anonymizováno] a žalovaných p. č. [Anonymizováno] jsou vrata). Z pozemku p. č. [Anonymizováno] se pak vstupuje na pozemek p. č. [Anonymizováno], přičemž budovy žalobkyně na pozemcích jsou přístupné toliko z tohoto pozemku. V terénu je patrné, že pozemky p. č. [Anonymizováno] jsou oploceny, jsou na nich stavby a jsou součástí zahrad. Poté soud konstatoval existenci polní cesty vedoucí k domu na pozemku č. p. st. [Anonymizováno] (p. č. [hodnota]), která navazuje na vyjeté koleje v trávě a louku, která přiléhá k pozemkům žalobkyně z opačné strany (uvedené je patrné rovněž z ortofotomapy).

13. Dále soud zjistil, že usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka], byl schválen smír mezi [právnická osoba] v likvidaci jako žalobcem (právním předchůdcem žalobkyně) na straně jedné a žalovanými na straně druhé, jehož obsahem bylo zřízení věcného břemene práva cesty – průchodu a průjezdu po pozemku p. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalovaných pro vlastníka stavby na p. č. st. [Anonymizováno] v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu [tituly před jménem] [jméno FO] [adresa], a to za náhradu v roční výši [částka] (z předmětného usnesení, jehož součástí je uvedený geometrický plán, na němž je zatížená část pozemku p. č. [Anonymizováno] vyšrafována). Ke stavbě kravína na p. č. st. [Anonymizováno], [Anonymizováno] na LV č. [hodnota] byl následně promítnut obsah smíru a věcné břemeno k budovám bylo zapsáno (z LV č. [hodnota] k [datum]).

14. Dále bylo zjištěno, že ke dni [datum] bylo zapsaným vlastníkem kravína (budovy na p. č. st. [Anonymizováno] [Anonymizováno]) [právnická osoba] v likvidaci, budova kravína byla zkolaudována kolaudačním rozhodnutím [Anonymizováno] [adresa] ze dne 1962 (z LV č. [hodnota] k [datum]), vlastníkem pozemku p. č. [Anonymizováno] byl [jméno FO] (z LV č. [hodnota] k [datum]), vlastníkem pozemků p. č. st. [Anonymizováno] [právnická osoba] s tím, že na pozemku stojí stavba jiného vlastníka zapsaná na LV č. [hodnota] (z LV č. [hodnota] k [datum]), vlastníkem pozemku p. č. [Anonymizováno] a st. [Anonymizováno] (s tím, že na tomto pozemku stojí stavba jiného vlastníka zapsaná na LV č. [hodnota]) Družstvo pro zemědělskou výrobu [Anonymizováno] s oprávněním – věcným břemenem cesty přes p. č. [Anonymizováno] k p. č. [Anonymizováno] dle smlouvy [Anonymizováno] (z LV č. [hodnota] k [datum]). Uvedeným byla potvrzena mnohost vlastníků pozemků v předmětném místě v době uzavření soudního smíru s tím, že účastníci smíru nemohli sjednat přímý přístup ke stavbě kravína.

15. Žalobkyně nabyla nemovitosti v bodě výše na základě kupních smluv, a to kupní smlouvy ze dne [datum] od [právnická osoba] v likvidaci (budova kravína na st. [Anonymizováno], st. [Anonymizováno] žalobkyně vzala ve smlouvě na vědomí existenci věcného břemene k zajištění přístupu k budově), kupní smlouvy ze dne [datum] od Družstva pro zemědělskou výrobu NOVA (pozemky p. č. st. [Anonymizováno]. č. [Anonymizováno]) a kupní smlouvy ze dne [datum] od [právnická osoba] (pozemky p. č. st. [Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]) (z předmětných kupních smluv). Ve věci nebyla předložena kupní smlouva s [jméno FO] na pozemek p. č. [Anonymizováno], jeho nabytí na základě kupní smlouvy ovšem vyplývá z informací na již uvedeném LV č. [hodnota].

16. Dále bylo zjištěno, že dne [datum] bylo rozhodnuto Okresním národním výborem v Benešově s okamžitou platností o přikázání celé usedlosti [jméno FO] a spolumajitelů do trvalého a bezplatného užívání JZD v [adresa], které zajistí řádný chod zemědělské výroby, čehož vlastníci nejsou schopni (z předmětného rozhodnutí ONV v Benešově). Dne [datum] byla v místě zkolaudována novostavba kravína (z předmětného rozhodnutí odboru výstavby a vodního hospodářství ONV v Benešově). Ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno] ze dne [datum], vypracovaného pro účely zajištění podkladů pro restituci majetku, vyplynulo, že stáří lehké vozovky (která je předmětem tohoto řízení a má být zatížena dalším břemenem) se datuje zřejmě k roku 1982.

17. Dále soud zjistil, že žalovaní se aktivně bránili ve správním řízení ohledně dodatečného povolení stavby žalobkyně, a to zejména argumentem, že žalobkyně ke stavbě na pozemku p. č. 536/16 nemá zajištěn přístup, neboť věcné břemeno k budovám zřízené na základě usnesení o schválení smíru se nevztahuje na žádné další budovy ani pozemky; dále argumentovali, že se nejedná ve skutečnosti o přístřešek, nýbrž o stavbu k jiným účelům, která poškozuje vlastnické právo žalovaných (z obrany žalovaných ve správním řízení – námitky a odvolání na č.l. [Anonymizováno][Anonymizováno]); žalovaní též vyzvali dopisem ze dne [datum] žalobkyni, aby užívala věcné břemeno jen v rozsahu dle usnesení o schválení smíru a neomezovala více jejich vlastnické právo (z předmětného dopisu). Pokud jde o správní řízení, v návaznosti na jehož výsledek byla podána tato žaloba, zjistil soud, že stavební úřady pro absenci přístupu žalobkyně dodatečně nepovolily stavbu „přístřešku“ na pozemku p. č. [Anonymizováno], přičemž správní soudy žalobu proti rozhodnutí správního orgánu zamítly a ztotožnily se s argumentací ohledně nezajištěného přístupu žalobkyně (z rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne [datum], z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum] č.j. [spisová značka], z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno]).

18. Žalobkyně dvakrát požádala obec [adresa] o odkup pozemku p. č. [hodnota] či jeho části k vybudování přístupové cesty ke svým pozemkům p. č. [Anonymizováno] s podrobným zdůvodněním vztahů účastníků, přičemž záměr o prodeji předmětného pozemku nebyl schválen zastupitelstvem města (z žádostí o odkup ze dne [datum] a ze dne [datum], z usnesení zastupitelstva ze dne [datum]).

19. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že tržní hodnota služebnosti, která bude zatěžovat pozemek p. č. [Anonymizováno] ve prospěch pozemků žalobkyně (všech pozemků, vč. p. č. st. [Anonymizováno] činí částku [částka]. K této částce znalec dospěl tak, že nejprve ocenil zatížený pozemek porovnávací metodou se třemi vzorky (zohlednil, v jaké zóně se nachází pozemek i celý areál), stanovil, že tržní hodnota pozemku zatíženého služebností představuje částku [částka]/[Anonymizováno], což je při celé výměře zatíženého pozemku [Anonymizováno],[Anonymizováno] celkem částka [částka] (= hodnota zatížené části pozemku). Výši užitku spočívajícího v tom, že žalobkyně může ten pozemek o rozloze 201,46 m2 užívat, znalec stanovil za pomoci tzv. simulovaného nájemného ve výši 5% z hodnoty pozemku. Roční nájemné za 1 m2 pozemku je [částka] (5% hodnoty pozemku). Tržní hodnotu věcného břemene poté znalec spočítal tzv. vzorcem věčné renty, kdy se vychází z toho, že je pozemek zatížen navždy. V čitateli tohoto vzorce je roční užitek (nájemné ve výši [částka]) a ve jmenovateli je míra kapitalizace ve výši 7,5%, což odpovídá [částka]/m2, což je hodnota věcného břemene navždy (x [Anonymizováno] = [částka]). Znalec také dle své metodiky spočítal újmu, která vznikne žalovaným tím, že část pozemku nebudou moct využívat, jelikož část pozemku p. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, která spadá do průmyslové plochy, se aktuálně využívá jako orná půda a v důsledku rozdělení kvůli cestě se ani jinak reálně využívat nedá. Újmu spočítal tak, že celkovou plochu pozemku ocenil a stanovil simulovaný výnos ve výši 5% ročně a ten vydělil mírou kapitalizace, tj. 7,5%. Celkovou hodnotu pozemku p. č. [Anonymizováno] stanovil tržním oceněním částkou [částka]/m2 (vycházel z kvantitativního přístupu, že čím větší rozměr, tím má nižší jednotkovou cenu, proto pozemek ocenil znovu), z této částky stanovil 5%, což je [částka]/m2 na rok, což představuje simulovaný výnos bez zatížení. Ten byl snížen o dalších 5%, tj. o částku [částka]/m2 kvůli zatížení. Újma je tedy to, co ušlo z výnosu, tj. [částka]/m2, což při vynásobení výměrou pozemku ([Anonymizováno] m2 = celková výměra p. č. [Anonymizováno] mínus zatížená část v rozsahu [Anonymizováno]) činí [částka] bez zohlednění staveb (jak bylo vysvětleno u výslechu). Vydělením mírou kapitalizace se celkově tedy se jedná o újmu [částka].

20. K námitce strany žalované se soud dále zabýval otázkou solventnosti žalobkyně, tj. zda je schopna vyplatit žalovaným úplatu za zřízení nezbytné cesty. Soud zjistil, že pozemky žalované evidované na shora uvedeném LV č. [hodnota] jsou zatíženy následujícími zástavními právy: smluvní zástavní právo dle smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], vč. smlouvy o zákazu zcizení a zatížení ze dne [datum], s právními účinky zápisu k okamžiku [datum] (celková výše [částka], oprávněná osoba je bývalá jednatelka žalobkyně [jméno FO]), dále jsou zde zapsána zástavní práva z rozhodnutí správního orgánu k zajištění pohledávek ve výši [částka] a [částka] pro Českou republiku, Finanční úřad [Anonymizováno] kraje; je zde též poznámka o zahájení exekuce a vydání exekučního příkazu k prodeji nemovitostí soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] (vše z LV č. [hodnota] ke dni [datum], [datum]). Z usnesení zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo zjištěno, že soud vyhověl návrhu zástavní věřitelky [jméno FO] a nařídil k uspokojení její pohledávky vůči žalobkyni soudní prodej zástavy – souboru nemovitých věcí na LV č. [hodnota], a to celkem ohledně pohledávky na částku [částka]. Dále soud zjistil, že u zdejšího soudu je vedeno řízení proti žalobkyni pod sp. zn. [spisová značka] o zaplacení [částka] za neuhrazené faktury společnosti [právnická osoba]. Od posledního jednání byly u zdejšího soudu na majetek žalobkyně nařízeny další exekuce, jak je soudu známo z jeho úřední činnosti.

21. Na základě provedeného dokazování soud stran skutkového stavu uzavřel, že žalobkyně vlastní areál pozemků, k nimž nemá zajištěn přístup z veřejné komunikace. V místě již existuje zpevněná cesta, a to přes pozemek p. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalovaných, přičemž po této cestě má žalobkyně zřízeno věcné břemeno cesty – průchodu a průjezdu ke stavbě kravínu (resp. bývalého kravínu) na st. p. č. [Anonymizováno], st. p. č. [Anonymizováno] a st. p. č. [Anonymizováno], a to na základě soudního smíru mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] v likvidaci a žalovanými ze dne [datum]. Předmětná cesta na pozemku p. č. [Anonymizováno] vyúsťuje do areálu žalobkyně, a to konkrétně na pozemek ve vlastnictví žalobkyně p. č. [Anonymizováno], z něhož jsou dále přístupny ostatní pozemky a stavby žalobkyně, včetně stavby kravína, která není přístupná přímo z věcného břemene. V místě fakticky neexistuje žádný jiný přístup, který by areál žalobkyně spojoval s veřejnou cestou, přičemž žalobkyně nevlastní ani jiné pozemky, které by na takovou veřejnou cestu navazovaly, aby si přístup mohla vybudovat. Historické věcné břemeno z roku 1876 přes pozemek p. č. [Anonymizováno] je oploceno, tvoří součást zahrad a je též zastavěno; jedná se o břemeno, které není desítky let používáno a nebylo používáno už ani v 60. letech.

22. Při právním posouzení věci vycházel zdejší soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), která se týkají povolení nezbytné cesty a pozemkových služebností, přičemž podle § 3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 1029 odst. 1 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Podle odstavce 2 téhož ustanovení nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

23. Podle § 1030 odst. 1 ve spojení s § 1030 odst. 2 o. z. za nezbytnou cestu náleží úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené náklady na její údržbu, přičemž toto plnění náleží především vlastníku pozemku dotčeného povolením nezbytné cesty.

24. Podle § 1032 odst. 1 o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu, a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení pak nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou cestu zřídit. Podle § 1033 odst. 1 o. z. obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich. Přitom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup za současného zřetele k okolnostem stanoveným v § 1029 odst. 2.

25. Podle § 1257 odst. 1 o. z. věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet. Podle § 1258 o. z. služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu. Není-li obsah nebo rozsah služebnosti určen, posoudí se podle místní zvyklosti; není-li ani ta, má se za to, že je rozsah nebo obsah spíše menší než větší.

26. A. Podmínky zřízení nebytné cesty. V daném případě soud nejprve posuzoval, zda jsou splněny základní podmínky pro povolení nezbytné cesty k pozemkům žalobkyně dle shora citovaného § 1029 odst. 1 o. z. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že pozemky žalobkyně, které tvoří ucelený hospodářský celek, nejsou spojeny s veřejnou cestou, jelikož k nim žádný přístup z veřejné cesty nevede. Uvedené přitom plyne z příslušných ortofotomap a leteckých snímků, přičemž soud tuto skutečnost zjistil a prověřil též šetřením na místě samém. Vzhledem k neexistenci jakéhokoliv přístupu k pozemkům žalobkyně, v důsledku čehož žalobkyně jakožto vlastník nemůže na svých pozemcích řádně hospodařit či je řádně užívat, dospěl soud k závěru, že zřízení nezbytné cesty je odpovídajícím institutem pro řešení předmětné situace. Žalobkyně totiž nemá právně zajištěn přístup ke svým pozemkům ani žádným jiným způsobem, jakož si ani nemůže tento zajistit přes jiné pozemky ve svém vlastnictví. K tomu zdejší soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž lze „nezbytnou cestu zřídit v případech, kdy žalobce zároveň není vlastníkem žádného přilehlého pozemku vedoucího ke komunikaci a jeho přístup na pozemky z veřejné cesty nelze zajistit jinak (zejména smluvně). Je-li více možností k zajištění přístupu, musí být vybrán ten, který nejméně zatěžuje vlastníka pozemku, přes který má cesta vést.“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] či rozhodnutí téhož soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Pro úplnost soud podotýká, že výše zdůraznil, že žalobkyně nemá ošetřen přístup k pozemkům právním nástrojem, byť fakticky využívá věcné břemeno zřízené smírem mezi žalovanými a právním předchůdcem žalobkyně, schválené zdejším soudem usnesením ze dne [datum]. Předmětem tohoto smíru byl ovšem přístup přes pozemek p. č. [Anonymizováno] ke stavbám na st. p. č. [Anonymizováno] (ke kravínu), nikoliv k ostatním pozemkům, které právní předchůdce žalobkyně v době uzavření smíru nevlastnil. Soud uvádí, že reálně předmětné břemeno zřízené smírem vede nikoliv přímo ke kravínu, avšak toliko na pozemek p. č. [Anonymizováno] k němuž měl právní předchůdce žalobkyně zjevně zajištěn přístup jinak a k němuž později žalobkyně nabyla vlastnické právo. Takovému přístupu (využití stávajícího břemene) se jednak žalovaní v tomto řízení brání, jednak se nejedná o právním nástrojem zřízený přístup k pozemkům žalobkyně (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka], na jejichž závěry zdejší soud ohledně absence přístupu odkazuje).

27. Ohledně přístupu na pozemky žalobkyně soud dále uvádí, že nelze přisvědčit námitce žalovaných, že zde existuje spojení s veřejnou cestou přes věcné břemeno vedoucí přes pozemek p. č. [Anonymizováno] pro parcelu st. [Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] na základě smlouvy trhové ze dne [datum], prohlášení ze dne [datum] a prohlášení ze dne [datum] (k aktuálnímu zápisu tohoto věcného břemene došlo z iniciativy zástupkyně žalovaných ke dni [datum]). K tomu soud uvádí, že v řízení bylo spolehlivě zjištěno, a to zejména místním šetřením a výpověďmi svědků [jméno FO] a [jméno FO], o jejichž pravdivosti soud s ohledem na výsledky místního šetření nemá důvod pochybovat, že toto věcné břemeno nebylo mnoho desítek let využíváno (dle svědka [jméno FO], který v místě pracoval 50 let, nebylo využíváno celou dobu, kterou pamatuje) a že se nachází na oplocených pozemcích (zahradách) a jsou na něm také zřízeny stavby. Takový „přístup“ nelze považovat za spojení s veřejnou cestou ve smyslu § 1029 odst. 1 o.z. Je nasnadě, aniž by soud predikoval výsledek potenciálního soudního sporu s vlastníky pozemku p. č. [Anonymizováno], že by žalobkyně s žádnou do úvahu přicházející žalobou neuspěla, a to přinejmenším z důvodu doby, po kterou toto břemeno nebylo využíváno. [adresa] lze také očekávat obnovení břemena, které by vyžadovalo odstranění staveb a zásah do zahrad, za situace, kdy do místa již fakticky vede cesta přes pozemek p. č. 536/2, po níž má žalobkyně zřízeno právo přístupu ke svým stavbám.

28. Následně se soud zabýval tím, zda je žaloba důvodná v tom rozsahu, v jakém požaduje zřízení nezbytné cesty jako služebnosti přes pozemek žalovaných a zda její povolení nebude v rozporu s povahou a užíváním pozemku žalovaných. Zároveň vzal soud v potaz, že povolení nezbytné cesty je zásahem do vlastnického práva žalovaných jako takového a posuzoval, zda její zřízení v navrhovaném rozsahu bude variantou, která bude žalované co nejméně obtěžovat a jejich pozemek co nejméně zasahovat. Uvážil též, zda by méně zatěžující a přiměřenější z hlediska požadavku minimalizace zásahů do vlastnického práva vlastníka zatěžovaného pozemku nebylo vhodnější zřídit cestu přes jiný sousední pozemek, resp. zda je požadovaný přístup navrhovaný v minimální a nejpřirozenější variantě. V tomto ohledu soud vzal do úvahy zejména výměru části pozemku žalovaných, která má sloužit jako nezbytná cesta, způsob využívání služebného pozemku a panujících pozemků, jakož i míru rušení žalovaných jakožto vlastníků zatěžovaného pozemku. V řízení bylo zjištěno, že služebný pozemek je vyasfaltovanou plochou ve tvaru cesty, k jejímuž zpevnění došlo hospodařícím družstvem na počátku 80. let. Tento pozemek byl a je užíván jako cesta či manipulační plocha, přičemž k dotazu soudu žalovaný 2) uvedl, že jej částečně využívají též k příjezdu ke svým zemědělským pozemkům. Nadto žalobkyně přes tento pozemek žalovaných již zřízeno věcné břemeno v rozsahu (výměře) požadovaném žalobou má, a to k budovám stojícím na pozemcích st. p. č. [Anonymizováno]. Zřízení nezbytné cesty tak nebude nijak v rozporu s minulým ani aktuálním využitím pozemku žalovaných za situace, kdy v místě již existuje cesta, kterou využívají také žalovaní (byť zčásti) a je po ní zřízeno věcné břemeno pro nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně. Uvedené platí i pro rozsah zatížení pozemku žalovaných, u něhož má soud za to, že je dán prostor pro zřízení služebnosti v rozsahu, který je uveden v geometrickém plánu [tituly před jménem] [jméno FO] a na jehož základě už žalobkyně v daném rozsahu přístupem disponuje. Pokud jde o skutečnost, že žalovaní napříště nebudou moct svůj pozemek kvůli zatížení ve prospěch pozemků žalobkyně využívat jinak, má být tato okolnost dle názoru soudu zohledněna v úplatě.

29. Soud též posoudil, zda žalobkyní navrhované spojení přes pozemek žalovaných odpovídá cestě nejpřirozenější ve smyslu § 1033 odst. 1 o. z. a zda není možné zřídit přístup k jejím pozemkům přes pozemek jiný, který by jeho vlastníka zatěžoval méně a kterým by byl současně zajištěn řádný přístup pro žalobkyni s náklady co nejmenšími, dospěl však k závěru, že uvedeným požadavkům odpovídá právě pozemek žalovaných. Zřízení nezbytné cesty přes jakýkoliv jiný pozemek by znamenalo zatížit jiného vlastníka vybudováním nové cesty (umělé), jelikož v místě žádná jiná cesta není, jak již uvedeno shora. Jakýkoliv spor s jiným vlastníkem by tudíž již z tohoto důvodu nemohl být úspěšný, jelikož plyne z podstaty věci, že zřízení nezbytné cesty přes existující vybudovanou cestu – zpevněnou plochu (tím spíše je-li již břemenem přístupu zatížena) musí mít přednost před vybudováním nové (umělé) cesty přes pozemek jiného vlastníka. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že onen jiný vlastník je veřejnoprávní korporací – obcí. Za dané situace dle názoru soudu nelze po žádném z okolních vlastníků požadovat strpění vybudování nové cesty. Stavba nové cesty by totiž znamenala významný zásah do práv jiného vlastníka, jakož i do terénu a místní vegetace. Současně by i finančně neúměrně zatížila žalobkyni. Dle názoru tohoto soudu je tedy přístup přes pozemek žalovaných z hlediska terénní konfigurace a místních podmínek nejlogičtější, nejpřirozenější a nejekonomičtější, a to i s ohledem na ochranu krajiny. Soudu se totiž jeví nepřiměřeně zatěžující zřizovat novou cestu přes pozemky spadající do zemědělského půdního fondu, pokud je možné shodného účelu dosáhnout přes pozemek, který není nijak chráněný, není využíván ani k jinému účelu hodnému zvláštní ochrany a cesta na něm již existuje.

30. Nadto vše uvedené platí tím spíše, kdy věcné břemeno přístupu přes předmětný pozemek žalovaných již existuje. Je zcela v rozporu s podstatou věci zřizovat novou umělou cestu přes pozemek jiného vlastníka, když je již zatížen pozemek žalovaných a toto zatížení je sjednáno na neomezenou dobu a nelze očekávat jeho zánik. Soud rozumí, že žalovaní jsou s tímto existujícím břemenem nespokojeni a mají za to, že by mělo dojít k jeho zrušení. K jeho zřízení ovšem došlo pravomocným soudním rozhodnutím a námitky žalovaných uplatněné v tomto řízení jsou dle tohoto soudu toliko v rovině nespokojenosti bez právní relevance. Námitka žalovaných, že počítali s tím, že dojde k zániku břemene zřízeného soudním smírem, a to sice zánikem panující věci (stavby kravína - údajně v dezolátním stavu), je dle názoru soudu spekulativní a bezúspěšná. V řízení nebylo zjištěno, že by stavba kravína byla ve stavu, že by hrozil její zánik jako věci v právním smyslu, byť lze uznat, že není ve stavu ideálním. Tento stav ovšem může trvat ještě po zcela neurčitou dobu. Dále je potřeba uvést, že případná přestavba, oprava či rekonstrukce předmětné stavby by v obecné rovině (bez demolice či narušení základů) neznamenala bez dalšího vznik nové věci, tudíž již zřízené břemeno by trvalo, i pokud by žalobkyně či jiná osoba v budoucnu provedla přestavbu či opravu. Námitka, že žalovaní očekávají zánik panující věci, proto nemůže obstát. Stejně tak je v tomto řízení nerelevantní námitka žalovaných ohledně jejich nesouhlasu stran podnikatelských aktivit žalobkyně v daném území. Je nasnadě, že povolení nezbytné cesty soudem neopravňuje vlastníka panujících věcí k bezbřehému rozvoji jeho činnosti. Avšak oprávněnost/neoprávněnost budování staveb, překračování norem hluku či jiných veřejnoprávních pravidel není předmětem tohoto řízení.

31. Soud též reflektuje nespokojenost žalovaných s právním názorem zdejšího soudu, který je dle jejich přesvědčení pokračováním křivdy vzniklé v minulosti, je však potřeba uvést, že soudní smír, který nelze přezkoumávat a kterým bylo zřízeno věcné břemeno cesty, byl žalovanými uzavřen v roce 2005. Tím se žalovaní vyloučili s volnou faktickou dispozicí s předmětným pozemkem. Okolnosti, které je k uzavření smíru vedly, nejsou rozhodné a smír soud nemůže přezkoumávat. Naopak je potřeba vycházet z právní a faktické situace, kterou tento smír v místě nastolil. Ignorovat pro posouzení projednávané věci existenci smíru a jeho obsah či od něj z jakýchkoliv důvodů odhlížet považuje soud z právního hlediska za nepřípustné, neboť se jedná o pravomocné soudní rozhodnutí se všemi účinky s tím spojenými.

32. Soud dále doplňuje, že na shora uvedeném nic nemění ani skutečnost, že nejpřirozenější spojení areálu žalobkyně s veřejnou komunikací vede přes cestu – zpevněnou plochu, která byla vybudována proti vůli žalovaných v době totalitního režimu poté, co jim byl odejmut výkon vlastnického práva, celá usedlost byla přikázána do bezplatného užívání JZD v [adresa] a byl zde vybudován kravín zkolaudovaný v roce 1962. Areál byl ze strany JZD obhospodařován, vznikly zde stavby, zpevněné plochy, a to včetně předmětné části pozemku p. č. [Anonymizováno]. Byť soud předmětnou situaci žalovaných a osud jejich vlastnictví nijak nezlehčuje, ztotožňuje se v tomto ohledu s argumentací předestřenou stranou žalující, a sice že majetkové křivdy způsobené totalitním režimem již nelze zcela napravit a odčinit, o čemž svědčí i použitá terminologie „zmírnění“ křivd, nikoliv jejich „napravení“ tak, aby byl umožněn jakýsi kompromis mezi spravedlností a realitou tehdejšího hospodářského a právního prostředí. Nebylo tedy nikdy usilováno o absolutní spravedlnost, nýbrž o částečné zmírnění nespravedlností, které byly spáchány komunistickým režimem. Je nad rámec tohoto rozhodnutí a projednávané věci zabývat se podrobně újmami a příkořími způsobenými totalitním státem, jakož i obsahem a účelem právních norem obsahujících zmírnění těchto křivd. Nelze ovšem s ohledem na uvedené akceptovat argumentaci žalovaných, že plocha byla zpevněna proti jejich vůli, tudíž že žalobkyně nemůže těžit z protiprávního stavu. Uvedené soud považuje za dezinterpretaci právní normy a pravidla obsaženého v ustanovení § 6 odst. 1 o. z., které na daný případ nedopadá, neboť se nejedná o protiprávní stav, protiprávní čin či nepoctivé jednání, na jehož vzniku by žalobkyně participovala způsobem, který předmětná norma předpokládá. Vytvoření cesty (zpevnění plochy), jakož i zbudování jiných staveb ze strany JZD, jemuž bylo svěřeno hospodaření, bylo zcela zjevně v souladu s dobou úpravou a praxí. Ze skutečnosti, že následně došlo k obnovení právního státu a k částečnému navrácení majetku na základě restitučních předpisů, nelze již z pouhé logiky a podstaty věci vyvodit závěr, že by užívání dříve vybudované infrastruktury do budoucna znamenalo těžení z protiprávních stavů. Nadto žalobkyni náleží věcné břemeno dle soudního smíru z roku 2005, jak již vícekrát zmíněno shora.

33. Jakkoliv tedy soud z určitého hlediska rozumí námitce žalovaných, nelze mít za to, že by restituční titul zakládal absolutní ochranu žalovaných před dalším omezením vlastnického práva, pokud k takovému omezení dojde v souladu s platným právním řádem a na základě zákonem stanovených podmínek. Pokud tedy vlastník získal pozemek zpět, neznamená to, že je imunní vůči právním omezením dle platného práva v souladu s principy právního státu. Zřízení nezbytné cesty tudíž není pokračováním křivdy, jak žalovaní namítají, nýbrž zákonným řešením faktického situace. Omezení vlastnického práva v podobě služebnosti je běžnou součástí demokratických právních řádů a může dopadat i na restituované pozemky. Rozhodující tudíž není historie pozemku, ale jeho současný stav a potřeby sousedního vlastníka.

34. Na shora uvedenou argumentaci též navazuje námitka žalovaných ohledně toho, že jednání žalobkyně spočívající v soustavném překračování původního břemene nemůže v právním státě požívat ochrany (zřejmě s odkazem na § 8 o. z., event. § 6 či z pohledu dobrých mravů jako takových). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně skutečně používá věcné břemeno přes pozemek žalovaných k přístupu na své pozemky, aniž by k tomu disponovala odpovídajícím právním titulem. Pokud jde o § 8 o. z., domnívá se soud, že v jednání žalobkyně, kdy věcné břemeno používala a používá nejen pro přístup ke svým stavbám, ale též pro přístup na své pozemky (ostatně ke stavbám se lze dostat jen přes pozemky žalobkyně, nikoliv přímo z věcného břemene), nelze hodnotit jako právem reprobované zneužití práva. Předmětná právní norma míří na situace nedovoleného/zavrženíhodného či jakkoliv jinak zjevně závadného výkonu práva, jehož cílem je šikana druhého, nikoliv dosažení smyslu jednání, které je jinak právem dovoleno. I pokud by ovšem soud měl poměřovat jednání žalobkyně kritérii zjevného zneužití práva a šikany, nelze dle jeho názoru shledávat v jejím jednání žádnou snahu či cíl škodit a šikanovat žalované bez záměru sledovat svá práva/zájmy. Naopak žalobkyně jednala tak, že sledovala výkon svého domnělého práva, nikoliv žádné jiné právem reprobované cíle. Jinými slovy právo (ani domnělé právo) nezneužívala jako nástroj šikany. Otázka rozšiřování věcného břemene přitom není předmětem tohoto řízení a sama o sobě neznamená šikanózní výkon práva (a potenciální jiné následky tohoto překračování nejsou předmětem tohoto řízení). Z obdobných důvodů soud nepřisvědčil ani námitce žalovaných o tom, že žalobkyně nemůže těžit ze své nepoctivosti ve smyslu § 6 odst. 2 o. z., tj. že jí nemá náležet právo zřízení nezbytné cesty, pokud překračovala původní věcné břemeno. K tomu soud uvádí, že podmínky zřízení nezbytné cesty stanoví zákonná úprava, přičemž soud všechny tyto podmínky zvažoval a posuzoval je. Skutečnost, že žalobkyně již používá cestu (byť ke svým pozemkům bez právního důvodu) není okolností, která by vylučovala zřízení nezbytné cesty a takové jednání nelze zapovědět z pohledu obecných právních principů, a to ať už z pohledu ustanovení §§ 8, 6 o. z. či z pohledu porušování dobrých mravů jako takových. Naopak daná situace – používání cesty bez právního důvodu – bude často pravidlem v případech, kdy nejde o vytvoření nové (tzv. umělé) cesty, nýbrž o zřízení přístupu právním nástrojem tam, kde cesta už existuje, žalobce k ní ovšem nemá zajištěn odpovídajícím způsobem právní titul.

35. Nelze též odhlédnout od skutečnosti, že je to naopak řešení navrhované žalovanými, jež se za situace, kdy již na pozemku p. č. [Anonymizováno] existuje cesta (zpevněná plocha ve tvaru cesty) a na ní věcné břemeno zřízené dohodou účastníků, jeví v příkrém rozporu se zásadami spravedlivého uspořádání vztahů mezi vlastníky pozemků v daném území. Žalovaní de facto navrhují, aby byl nezbytnou cestou k pozemkům žalobkyně zatížen jiný sousední vlastník (obec), a to navíc vytvořením nové – umělé cesty. To vše za situace, kdy již existuje právní titul žalobkyně k užívání přístupu po jejich pozemku p. č. [Anonymizováno] na němž se již fakticky zpevněná cesta nachází déle než 40 let. Vybudování nové cesty by přitom zjevně znamenalo vynaložení neúměrných nákladů, a dále též mnohem větší zásah nejen do vlastnictví jiného subjektu (skutečnost, že se jedná o obec, na uvedeném nic nemění), ale i do zemědělského půdního fondu požívajícího zvláštní ochrany.

36. Pokud jde o přístup přes pozemek p. č. [Anonymizováno] má soud s ohledem na faktický stav ověřený místním šetřením a historické souvislosti zjištěné výslechem svědků za to, že žalovaní namítají zánik tohoto přístupu z hrubé nedbalosti, tudíž tvrdí negativní podmínku pro zřízení nezbytné cesty přes jejich pozemek. Z tohoto pohledu se soud předmětnému přístupu věnuje níže v bodě č. [hodnota] v odpovídající části rozsudku. Pro vyloučení pochybností soud uvádí, že ve světle toho, co bylo popsáno výše, by stěží mohla obstát případná argumentace žalovaných o tom, že přirozenější a méně omezující přístup by snad mohl vést po historickém břemenu na pozemku p. č. [Anonymizováno], který je zastavěn a zaplocen.

37. K další argumentaci žalovaných soud uvádí, že není zcela zřejmé, k čemu směřuje jejich námitka, že předmětná zpevněná plocha na pozemku p. č. [Anonymizováno] není v katastru nemovitostí zanesena jako samostatná stavba, která by byla zkolaudována, přičemž účel využití předmětného pozemku jako celku je ostatní plocha, manipulační plocha. Soud proto pouze uvádí, že evidenci pozemku v katastru nemovitostí a způsob jeho využití či případný kolaudační souhlas soud v tomto řízení neposuzuje, přičemž tyto skutečnosti nejsou pro rozhodnutí o nezbytné cestě rozhodné. Pokud soud v tomto rozsudku uvádí pojem „cesta“, je tím míněna zpevněná plocha na pozemku p. č. [Anonymizováno] ve tvaru cesty v obecném slova smyslu tak, jak byl tento stav fakticky zjištěn na místě samém a jak je tato plocha patrná z ortofotomap při pohledu shora, jakož i jak byla tato plocha vymezena geometrickým plánem [tituly před jménem] [jméno FO].

38. Závěrem k argumentaci žalovaných stran podmínek pro zřízení nezbytné cesty soud uvádí, že na uvedenou situaci nelze aplikovat usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], s odkazem na tvrzení, že žalobkyně se domáhá přístupu k tzv. černým stavbám (nedovoleným stavbám bez náležitého správního povolení) na pozemcích p. č. [Anonymizováno]. Nejvyšší soud v tomto svém rozhodnutí uvedl, že z jeho judikatury nelze dovodit kategorický závěr o zamítnutí povolení cesty v takových případech, jak uvádí žalovaní, nýbrž že je nutné vždy zvažovat všechny okolnosti případu. Jelikož se však předmětné rozhodnutí vztahuje na zřízení přístupu ke stavbě bez povolení, nikoliv k pozemkům jako tomu je v projednávané věci, není toto rozhodnutí na projednávanou věc aplikovatelné.

39. B. Negativní podmínky. Soud se dále zabýval námitkami žalovaných, že je v předmětném případě dána existence negativních podmínek zřízení nezbytné cesty dle shora citovaného ustanovení § 1032 odst. 1 o. z. Soud v prvé řadě posoudil, zda povolením výhody nezbytné cesty žalobkyni nebude zřejmě převýšena škoda na nemovité věci žalovaných, dospěl však k závěru, že tomu tak nebude. Jak již výše uvedeno, část zatíženého pozemku je dlouhodobě užívána jako přístupová cesta, přičemž toto zatížení vyplývá i z dohody stran schválené soudem. Nadto cestu užívají zčásti i žalovaní k přístupu na své pozemky. Povolení nezbytné cesty se přitom dle názoru tohoto soudu podstatným způsobem současného využití dotčeného pozemku nedotkne. Soud se proto domnívá, že zásah do vlastnického práva žalovaných je v daném případě přiměřený a ospravedlnitelný. Naopak je to soubor pozemků žalobkyně, jenž by bez povolení cesty zůstal zcela neobhospodařovatelný.

40. Jelikož žalobkyně k dnešnímu dni nemá ke svému pozemku žádný jiný přístup, nemůže se v daném případě jednat o zřízení pohodlnějšího spojení. S přístupem přes pozemek p. č. [Anonymizováno][Anonymizováno] přitom počítat nelze, jelikož fakticky desítky let neexistuje. Pozemek žalovaných přitom ani není uzavřeným prostorem či pozemkem, u něhož by zřízení nebytné cesty bránil veřejný zájem.

41. Opodstatněná není ani námitka žalovaných opírající se o poslední důvod v citovaném ustanovení § 1032 o. z., a sice že si žalobkyně způsobila nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně. S ohledem na obecné intertemporální pravidlo obsažené v § 3028 odst. 1 o. z. i hrubou nedbalost žalobkyně při nabývání pozemků soud posuzoval podle ustanovení o. z., jelikož naplnění podmínky hrubě nedbalého či úmyslného jednání mohou zakládat i jednání, která nastala před [datum] (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]).

42. Při řešení otázky, zda žalobkyně jednala hrubě nedbale či dokonce úmyslně, je přitom třeba zvážit veškeré okolnosti případu. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], provedl aktuální sumarizaci judikatury k problematice překážky povolení nezbytné cesty v podobě tzv. hrubě nedbalého jednání a na tuto svou sumarizaci odkázal též v letošním rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], přičemž uvedl následující: „V usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud uvedl, že na překážku povolení nezbytné cesty je takové závadné jednání (aktivní konání či nečinnost), z něhož lze usoudit na zavinění žadatele ve formě úmyslu (přímého či nepřímého) či ve formě hrubé nedbalosti. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v případě nedbalosti v některých případech obsahuje ještě zvláštní kategorii, a to hrubou nedbalost. Tou se v judikatuře Nejvyššího soudu týkající se závazkového práva, z níž lze přiměřeně vyjít i v oblasti práv věcných, rozumí nedbalost nejvyšší intenzity, jež svědčí o lehkomyslném přístupu osoby k plnění jejích povinností, kdy je zanedbán požadavek náležité opatrnosti takovým způsobem, že to svědčí o zřejmé bezohlednosti této osoby k zájmům jiných osob [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], (uveřejněný pod číslem 59/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní)].

43. Z výše uvedeného lze učinit závěr, že aplikace § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. může typově přicházet do úvahy zejména 1) v situacích, kdy vlastník nemovité věci měl k nemovité věci zajištěno spojení na veřejnou cestu, o které následně hrubě nedbalým či úmyslným jednáním přišel, 2) v situacích, kdy vlastník nemovité věci svou stavební činností zabránil napojení své nemovité věci na veřejnou cestu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) a 3) v situacích, kdy osoba nabývá nemovitou věc, aniž by k ní měla zajištěno spojení s veřejnou cestou, a její jednání lze považovat za hrubě nedbalé či úmyslné. Tato obecná východiska je pak nutno vždy poměřovat okolnostmi konkrétního případu.

44. Tyto závěry byly doplněny ve prospěch „mírnějšího“ posouzení zavinění nabyvatele na nedostatku spojení nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], ve kterém Ústavní soud dovodil, že je třeba při výkladu § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. rozlišovat mezi dvěma skupinami případů. Na straně jedné stojí případy, v nichž vlastník nemovité věci úmyslně či hrubě nedbale zapříčiní situaci, v níž nebude mít ke své nemovité věci přístup. Typickými příklady mohou být prodej, zastavění či přehrazení cesty. Na straně druhé však stojí případy, v nichž je absence přístupu objektivní skutečností a nabyvatel nemovité věci do ní toliko vstoupí. Zatímco v prvním případě je zásadně na místě k aplikaci § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. přistoupit, u druhé skupiny případů naopak zásadně takový přístup nebude souladný s ústavními garancemi práva vlastnit majetek. Ústavní soud v označeném rozhodnutí kritizoval extenzivní výklad pojmu „hrubá nedbalost“ s tím, že samotné nabytí nemovité věci bez spojení s veřejnou cestou nelze v České republice s ohledem na historický vývoj právní úpravy pozemkového vlastnictví považovat za projev hrubé nedbalosti (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).“ 45. Ústavní soud dále s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] uzavřel, že zamítnutí žaloby na povolení nezbytné cesty z důvodu, že si způsobil nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nemůže být „trestem“ za toto opomenutí. Účelem je vést nabyvatele pozemku, který je bez potřebného přístupu k tomu, aby se pokusil zajistit si přístup jednáním s vlastníkem a nerozmnožoval zbytečně soudní spory. Vyjde-li v řízení o povolení nezbytné cesty najevo, že žalovaný by v době, kdy žalobce se stal vlastníkem pozemku postrádajícího dostatečné spojení s veřejnou cestou, nepovolil žalobci nezbytnou cestu přes svůj pozemek a že skutečnost, že žalobce si před nabytím pozemku nepokusil přístup zajistit, nezpůsobila, že jeho pozemek potřebné spojení postrádá (není tu příčinná souvislost), pak v zásadě nelze žalobu na povolení nezbytné cesty zamítnout pro hrubou nedbalost.

46. Shora uvedená hlediska a judikatorní závěry vzal zdejší soud v potaz při posouzení námitek žalovaných, že (i) se žalobkyně při nabytí pozemků kupními smlouvami uzavřenými v letech [Anonymizováno] a [Anonymizováno] nezajímala o existenci přístupu a nijak jej neřešila a (ii) si žalobkyně či její předchůdci zavinili nemožnost přístupu přes pozemek p. č. [Anonymizováno] (příp. jeho zánik). V podrobnostech k tomu uvádí následující.

47. K nabývání pozemků v letech [Anonymizováno] a [Anonymizováno] bez přístupu. Ohledně nabývání pozemků žalobkyní kupními smlouvami z let [Anonymizováno] a [Anonymizováno] nelze učinit závěr o její hrubé nedbalosti s tím, že se o přístup k těmto pozemkům nezajímala. Žalobkyně nejprve dne [datum] nabyla od [právnická osoba] v likvidaci kravín na p. č. st. [Anonymizováno], přičemž v této smlouvě žalobkyně vzala na vědomí existenci věcného břemene k zajištění přístupu k budově. Z uvedeného je zjevné, že se o přístup k budovám zajímala a taky jej nabyla. V té stejně době - dne [datum] pak od Družstva pro zemědělskou výrobu [Anonymizováno] nabyla pozemky p. č. st. [Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno]. Věcné břemeno, které nabyla se smlouvou ze dne [datum], se vskutku týkalo stavby umístěné zčásti na pozemku p. č. st. [Anonymizováno], nikoliv k tomuto pozemku. Uvedené pak platí obdobně i pro kupní smlouvu ze dne [datum], na jejímž základě od [právnická osoba] nabyla pozemky p. č. st. [Anonymizováno]. I zde se břemeno nevztahovalo k pozemku p. č. st. [Anonymizováno], nýbrž toliko ke stavbě a nevztahovalo se na přístup na pozemek p. č. [Anonymizováno], byť na tomto pozemku vyúsťovalo. Z výpovědi svědka [jméno FO], který smlouvy vyjednával, přitom vyplynulo, že přístup byl komplikovaně s žalovanými vyjednáván, o čemž svědčí i několikaleté soudní řízení, které nakonec skončilo smírem, tudíž nelze uzavřít, že by předchůdce žalobkyně přístup neřešil a že by jeho postup svědčil o jakékoliv laxnosti, bezohlednosti či lehkomyslnosti. Nesprávné byly toliko právní závěry, na něž účastníci smluv v letech [Anonymizováno] a [Anonymizováno] spoléhali, jak popsal ve své výpovědi svědek [jméno FO], dle něhož měli zúčastnění za to, že přístupy jsou sjednány tím, že žalobkyně nabyla vlastnické právo k pozemku, na nějž ústí břemeno, a z něhož jsou přístupné všechny ostatní pozemky žalobkyně.

48. Ačkoliv tedy žalobkyně při samotném uzavření kupních smluv v letech [Anonymizováno] a [Anonymizováno] separátně vskutku neřešila přístupy k pozemkům, jelikož měla nesprávně za to, že takový přístup má, netkví tento její postup v žádné spekulaci či bezohlednosti, nýbrž v právním omylu, který je dle názoru zdejšího soudu s ohledem na vývoj právní úpravy, vlastnictví pozemků v území a s přihlédnutím s několikaletému sporu s žalovanými o přístup a jeho výsledku (sjednání břemena vyúsťujícího na pozemek p. č. [Anonymizováno]) pochopitelný. Právní konstrukt o tom, že žalobkyni má svědčit přístup ke stavbě, nikoliv však k pozemku, na němž tato stavba stojí, je stěží uchopitelný i pro osobu právně vzdělanou. Uvedené pak platí i ohledně pozemku p. č. [Anonymizováno]/16, tj. že ve skutečnosti k tomuto pozemku žalobkyně ani její právní předchůdce nikdy neměli zřízen přístup, ačkoliv věcné břemeno vedlo právě na tento pozemek, z něhož pak lze vstupovat na všechny ostatní pozemky ve vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně tak nákupem předmětných nemovitostí kupními smlouvami vstoupila do objektivní situace, která již v místě existovala, tudíž žádným svým jednáním nezapříčinila absenci přístupu.

49. Vzhledem k historické situaci v místě a vzhledem k tomu, že ke stavbám bylo zřízeno smluvní věcné břemeno po cestě, která v místě fungovala od začátku 80. let, nelze v jednání žalobkyně spatřovat hrubou nedbalost, byť nabyla nemovitosti bez přístupu, a to s odkazem na výše citovaný nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], který zapovídá extenzivní interpretaci předmětného pojmu. Lze s odkazem na tento nález také uvést, že k nepřehlednosti přístupu v místě přispělo zřízení věcného břemene ve formě soudního smíru, vyúsťujícího na pozemek p. č. [Anonymizováno], ačkoliv jiné zřízení nebylo možné, jelikož tehdejší žalobkyně nevlastnila předmětný pozemek a z tohoto pozemku přístup ke svým pozemkům měla zajištěn. Ačkoliv se tato právní úvaha ukázala později býti nesprávnou, nelze v ní dle názoru soudu spatřovat hrubě nedbalé jednání svědčící o bezohlednosti k právům jiných osob tak, jak ji vymezila judikatura výše. Uvedená situace vznikla jednak mnohostí vlastníků pozemků v daném území, zřízením a vedením věcného břemena soudním smírem, a to vše na politicko-historickém kontextu a právním rámci totalitního státu a následků s tím souvisejících. Ačkoliv tedy byla úvaha žalobkyně nesprávná a i pokud by byla nedbalá, nelze v ní dle názoru tohoto soudu spatřovat hrubou nedbalost, kterou předvídá předmětné ustanovení a související judikatura. O uvedeném svědčí ostatně i skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně se o přístup zajímal a s žalovanými vedl soudní spor, z něhož vznikl předmětný smír. V neposlední řadě lze též poukázat na žalovanými v tomto řízení mnohokrát vyslovenou nespokojenost se soudním smírem s tím, že souhlasili jen s kravínem (budovami) a že naprosto odmítají zřízení služebnosti principiálně bez ohledu na nabízené finanční prostředky. I z popsaného důvodu nelze v nabytí pozemků bez přístupu spatřovat hrubou nedbalost, neboť je zjevné, že by žalovaní na žádnou dohodu k již existující cestě a používanému přístupu nikdy nepřistoupili. Smyslem ustanovení § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. a případného zamítnutí nezbytné cesty totiž není zakládat množství nemovitostí bez přístupu, nýbrž sankcionovat tak neopatrné a nedbalé jednání, které je hodnotově nutné vyvážit nepovolením nezbytné cesty. O takovou situaci se přitom dle názoru tohoto soudu v posuzované věci s ohledem na výše popsané nejedná.

50. Soud dále stran výše uvedeného odkazuje na argumentaci Nejvyššího soudu v již citovaném rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], konkrétně na body č. [hodnota], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], v nichž se tento soud vyjadřuje k námitkám dovolatele, resp. k tomu, jak se s nimi správně vypořádal odvolací soud. Zdejším soudem projednávaná věc a námitky uplatněné žalovanými jsou přitom obdobné. Nejvyšší soud v konkrétní věci konstatoval, že koupě nemovitostí bez přístupu za současného radikálního odmítání zřízení nebytné cesty protistrany neumožňuje zamítnutí žaloby z důvodu hrubé nedbalosti na základě judikatury, kterou v tomto rozhodnutí shrnul. Projednávaná věc je přitom obdobná a předmětná judikatura na ni přiměřeně dopadá – žalobkyně zakoupila pozemky bez přístupu, problémy s přístupem jsou důsledkem právně-historických okolností minulého režimu a současně – jak žalovaní v tomto řízení mnohokrát proklamovali – je pro ně otázka zřízení přístupu naprosto nepřijatelná a principiální bez ohledu na jakoukoliv finanční kompenzaci. Jedná se tudíž v dané věci o typickou situaci, kdy nelze zamítnout žalobu z důvodu hrubé nedbalosti s odkazem na závěry citované judikatury.

51. Přístup přes pozemek p. č. [Anonymizováno]. Zdejší soud, veden výše uvedenými judikatorními závěry, shledal nedůvodnou i námitku žalovaných, že si žalobkyně, resp. její právní předchůdci, svou hrubou nedbalostí zavinili nemožnost přístupu přes pozemek p. č. 494/[právnická osoba] tomu soud uvádí, že v řízení bylo zjištěno, že předmětný přístup nebyl funkční a nesloužil jako přístupová cesta již v 60. letech, kdy na pozemcích začalo hospodařit JZD (z výpovědí svědka [jméno FO]). [adresa] může být validní argument, s ohledem na dobovou politicko-právní situaci, že si JZD jako předchůdce žalobkyně mělo zjišťovat či opatřovat přístupy. Po roce [Anonymizováno] pak situace v místě byla taková, jakou ji JZD vybudovalo, včetně předmětné zpevněné plochy (a cesty) na pozemku p. č. [Anonymizováno], přičemž dále na pozemcích hospodařilo družstvo. Žalobkyně nemovitosti nabyla až v letech [Anonymizováno], kdy již předmětné břemeno nebylo desítky let používáno. Není tedy zřejmé, kdo či jaký předchůdce žalobkyně měl dbát o svá práva a pečovat o břemeno zřízené v roce [Anonymizováno], které bylo znovu zapsáno do katastru nemovitostí k aktivitě zástupce žalovaných v roce [Anonymizováno], kdy již bylo ze všech okolností zřejmé (místní šetření, výpovědi svědků), že takové věcné břemeno reálně není funkční a nemohlo být funkční ani před desítkami let. Z popsaného tudíž nelze dovodit, že by s ohledem na historicko-politický vývoj v místě bylo možné žalobkyni klást jakkoliv k tíži zjevný zánik daného věcného břemene. Judikatura nadto dovodila, že v řízení o povolení nezbytné cesty nabyvatel nemovitosti neodpovídá ani za zaviněné jednání svého právního předchůdce tehdy, pokud je nabyvatelem dobrověrným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). To, že by žalobkyně věděla o zaviněném jednání některého ze svých předchůdců, v jehož důsledku břemeno zaniklo, a že by tohoto jednání využila ve svůj prospěch, ostatně nebylo v řízení ani tvrzeno.

52. Soud proto uzavřel, že shora uvedené podmínky pro povolení nezbytné cesty přes pozemek žalovaných p. č. [Anonymizováno] v rozsahu dle geometrického plánu [tituly před jménem] [jméno FO] byly splněny, a to ve formě pozemkové služebnosti s odkazem na právní jistotu účastníků, jak uzavřel Nejvyšší soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

53. C. Úplata. Následně se soud zabýval úplatou za nezbytnou cestu podle § 1030 odst. 1 o. z., a to sice ze dvou hledisek: jednak určením její výše, jednak schopností žalobkyně takovou úplatu žalovaným poskytnout, jelikož žalovaní namítali, že žalobkyně není solventní a že je zde reálné riziko, že za zřízení služebnosti by žádné finanční prostředky neobdrželi. Soud shledal, že přiměřená výše úplaty za danou služebnost je částka [částka] (viz bod č. [hodnota] a násl. níže). Žalobkyně však ani přes poučení soudu podle § 118a o.s.ř. a několikeré odročení jednání neprokázala existenci finančních prostředků k úhradě této částky (solventnost), soud proto služebnost zřídit nemohl a žalobu zamítl (viz body č. [hodnota] a násl. níže).

54. Výše úplaty. Soud při stanovení výše úplaty (vč. odčinění újmy) za služebnost podle § 1030 o. z. vycházel z aktuálního rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], který shrnuje dosavadní judikaturu a východiska pro pravidla týkající se kompenzace soudem zřizovaných nezbytných cest ve formě služebnosti. Úplatu soud s odkazem na citované rozhodnutí stanovil částkou [částka], a to následujícím způsobem:

55. Nejprve soud zjistil hodnotu věcného břemene. V tomto ohledu se jedná o otázku odborného skutkového zjištění, nikoliv o otázku právní. Soud proto zcela vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který spočítal tržní hodnotu věcného břemene ve prospěch všech panujících pozemků (tj. včetně p. č. st. [Anonymizováno] a st. [Anonymizováno]) částkou [částka]. Znalec přitom postupoval tak, že porovnávací metodou ocenil zatěžovanou část pozemku částkou [částka]. Poté stanovil výši užitku spočívajícího v tom, že žalobkyně tuto část pozemku může užívat, a to za pomocí tzv. simulovaného nájemného ve výši 5% z hodnoty pozemku, tj. [částka]/m2/rok. Tržní hodnotu věcného břemene pak znalec spočítal vzorcem tzv. věčné renty, jelikož pozemek se zatěžuje navždy. V předmětném vzorci je v čitateli roční užitek a ve jmenovateli míra kapitalizace ve výši 7,5%, což odpovídá částce [částka]/m2/navždy; tuto částku znalec násobil metry čtverečními zatíženého pozemku (201,46 m2) a dospěl k částce [částka] po zaokrouhlení. Stran znaleckého posudku soud uvádí, že je oprávněn a povinen hodnotit znalecký posudek, což spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda jeho odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení. Soud též přihlíží k podkladům, které znalec použil, a k věrohodnosti teoretických východisek posudku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]). Při zohlednění uvedených kritérií soud dospěl k závěru, že znalecký posudek je obsahově i formálně správný, má všechny zákonné náležitosti, jeho závěry jsou logické a vnitřně konzistentní, metody a výpočty jsou řádně zdůvodněny. Znalec též zcela splnil úkol, který mu byl soudem zadán. Konkrétně soud uvádí, že znalec vzal do úvahy všechny podstatné charakteristiky dotčeného pozemku p. č. [Anonymizováno], resp. jeho části, a porovnávací metodou za použití metody adjustace (zohlednění odlišností nemovitostí se srovnávanými vzorky za pomocí koeficientů) dospěl k patřičně odůvodněným závěrům. Zohlednil přitom veškeré podstatné znaky nemovitosti (výměru, polohu, využití), veškerý svůj postup náležitě vysvětlil a zdůvodnil při svém výslechu. Pokud znalec výši koeficientů a jednotlivých kritérií stanovil dle své úvahy, jedná se dle názoru soudu o odpovídající postup zaštítěný odbornou erudicí znalce a o podstatu znalecké činnosti; jiný postup ani není možný z podstaty věci, neboť srovnávací materiál nikdy nemůže být totožný s oceňovanou věcí. Je tedy opět na znalci a na jeho odborném posouzení vybrat srovnatelné vzorky a podle nich obvyklou cenu vypočítat. Soud též uvádí, že správná byla i porovnávací metoda k výpočtu tržní ceny zatěžovaného pozemku, tedy ani v tomto ohledu nelze znalci ničeho vytknout.

56. Předmětná částka [částka] ovšem vyjadřuje toliko tržní hodnotu zřizované služebnosti. Jinými slovy se jí pouze stanovuje hodnota toho, co žalobkyně získá, tedy kupuje. Náhrada za služebnost nezbytné cesty ovšem musí kompenzovat též případnou újmu na vlastnickém právu žalovaných. Soud se proto dále zabýval právními otázkami souvisejícími s náhradou za omezení vlastnického práva žalovaných, tedy újmou, která jim tímto omezením v projednávané věci vznikne. Soud v tomto ohledu zohlednil, že předmětná služebnost bude zřízena na pozemku ve výrobní zóně, tento pozemek nebude možné jinak využít, přičemž se jedná o průmyslově využitelný pozemek v blízkosti Benešova. Nadto je pozemek služebností rozdělen a tím se snižuje jeho hodnota jako takového (nikoliv jen části, na němž je služebnost), možnost jeho jiného využití je tím v zatíženém rozsahu vyloučena a využití pozemku jako celku je omezeno. Soud v tomto ohledu vycházel z částky [částka], kterou stanovil znalec, a to v souvislosti s újmou spočívající ve znemožnění využívání části pozemku, k jehož rozdělení dojde, přičemž tato částka představuje ušlý výnos z pozemku, kdyby tam žádné zatížení nebylo. Předmětná částka se též jeví logická, neboť služebností dojde ke snížení využití a hodnoty pozemku p. č. 536/2 jako celku, nejen jeho části, jak již zmíněno shora.

57. Při kompenzaci újmy je však dle názoru soudu nutné přihlédnout k tomu, že pozemek již služebností rozdělen a zatížen je, jak namítala žalobkyně. Ačkoliv tedy zřízení každé další služebnosti musí být řádně kompenzováno, je nutné při výpočtu újmy již existující rozdělení (břemeno) zohlednit a nelze je pro účely kompenzace ignorovat. Shodně s žalobkyní se zdejší soud domnívá, že z tohoto pohledu zde je prostor pro úvahu směrem dolů oproti částce [částka]. Z druhé strany je nutné zohlednit, že novou služebností by získaly přístupy pozemky, nikoliv stavby, jako tomu bylo doposud. Ačkoliv soud výše popsal, že lze stěží zánik těchto staveb očekávat či s ním kalkulovat, fakticky a prakticky je jejich zánik, potažmo zánik břemena, reálnější, než je zánik pozemků. Takovou újmu, tedy rozdělení pozemku p. č. [Anonymizováno] prospěch panujících pozemků, je tedy nutné znovu v tomto rozhodnutí zohlednit, ačkoliv se soud shoduje s žalobkyní, že tomu tak má být v nižší částce, než stanovil znalec. Soud tuto částku stanovil [částka], a to sice [částka] za každý pozemek, v jehož prospěch další újma vzniká. Současně v této částce zohlednil, že žalobkyně je podnikatelkou provozující průmyslovou činnost a že takovou či jinou průmyslovou či zemědělskou činnost, obnášející manipulaci se stroji a jinou těžkou technickou, lze zjevně očekávat v daném areálu i do budoucna.

58. Soud též zohlednil další částkou ve výši [částka] skutečnost, že žalobkyně vskutku užívala (užívá) pozemky žalovaných dvacet let nad rámec zřízeného věcného břemene, a to pro svou průmyslovou činnost. Byť v tomto jejím postupu nelze spatřovat hrubou nedbalost, jedná se o jednání, které zjevně nemělo oporu v soudním smíru a k této skutečnosti soud přihlédl při stanovení úplaty pro účely tohoto rozhodnutí ([částka] odpovídá částce [částka] ročně dle soudního smíru x 20 let; soud si je vědom, že tuto částku žalobkyně platila, překračování věcného břemene ovšem mělo prokazatelně značný průmyslový, původně nepředpokládaný, rozsah, přičemž původní částka kalkulovala toliko s přístupem ke kravínu).

59. Soud úplatu navýšil ještě o dalších [částka] za to, že se jedná o zřízení služebnosti zcela proti vůli žalovaných na cestě, které byla zbudována na pozemku náležejícím jejich rodině bez jejich souhlasu a vůle, přičemž soud se rozdílně od žalobkyně domnívá, že tuto okolnost lze v kompenzační úvaze zohlednit. Nejedná se totiž o cestu, kterou by žalovaní zřídili a potřebovali, tudíž cesta slouží zejména pro žalobkyni. Na uvedeném nic nemění ani fakt, že žalovaní část této cesty používají i pro sebe k přístupu na své jiné pozemky, neboť přístup by si vzhledem k místní situaci v území mohli zřídit či změnit (upravit) dle svého uvážení jiným způsobem, který by pozemek bezpochyby méně zasahoval a znehodnocoval. Existence dané cesty má tudíž význam zejména pro žalobkyni, přičemž je nasnadě, že případný prodej pozemků/areálu jako takový a jeho cena značně závisí na sjednání přístupové cesty. S ohledem na skutečnost, že se jedná o areál v těsné blízkosti Benešova, má soud za to, že cena pozemků dosahuje nemalé hodnoty a otázka přístupu je zásadním bodem a otázkou podstatného cenového rozdílu, ostatně jako u jakékoliv jiné koupě nemovitosti. Předmětná služebnost na pozemku žalovaných, která by měla být zřízena na cestě vybudované proti jejich vůli, má pro žalobkyni i z tohoto pohledu značnou hodnotu a význam, což soud rovněž zohlednil. Soudní rozhodnutí o zřízení služebnosti by totiž mělo nejen negativní důsledky pro žalované jako vlastníky pozemku p. č. 536/2, ale zejména by přineslo užitek žalobkyni, jelikož povede k významnému navýšení ceny jejich nemovitostí (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]). 60. [adresa] [Anonymizováno] Kč, k níž soud dospěl shora popsaným výpočtem ([Anonymizováno]), soud dále poměřoval též s částkou, za níž bylo zřízeno břemeno dohodou ve formě soudního smíru v roce [Anonymizováno], a dospěl k závěru, že i v tomto ohledu je částka přiměřená. Strany v tomto dvacet let starém rozhodnutí sjednaly částku [částka]/rok, a to pouze ke stavbě kravína. Při zřízení služebnosti v nyní projednávané věci by představovala uvedená částka [částka] částku [částka] na dobu sto let, což je doba, která sice přesahuje běžnou dobu lidského života, zásadně se od ní ovšem nevzdaluje, a současně s ní lze počítat jako s dobou, po kterou lze při zřízení věcného břemene na dobou neurčitou in rem očekávat jeho trvání. Při velmi orientačním triviálním výpočtu pro účely tohoto rozhodnutí lze na základě obecně známých skutečností o vývoji cen za posledních 20 let a míře inflace uzavřít, že dnešní ceny jsou přibližně dvojnásobné, tj. částka [částka] představuje z pohledu dnešních peněz cca polovinu (pro orientaci lze použít též např. inflační kalkulačku na www.inflacni-kalkulacka.cz, která používá údaje z ČSÚ). Lze tedy konstatovat, že částka [částka] jako jednorázová kompenzace v zásadě odpovídá i částce, za níž byla sjednána roční úplata v roce [Anonymizováno]. Nemohla tedy obstát námitka žalobkyně, že se jedná o částku příliš vysokou, neboť tato částka v zásadě rámcově odpovídá i tomu, co si strany mezi sebou ujednaly v roce [Anonymizováno] (pokud by zřizovaly úplatu jednorázově), a to pouze ohledně stavby kravína. Soud má tedy naopak za to, že reálně by se s ohledem na počet pozemků mohlo jednat i o částku větší (potenciálně tyto pozemky může vlastnit v budoucnosti více vlastníků apod.) a že právě částka [částka] vystihuje i žalobkyní namítanou skutečnost, že věcné břemeno již na daném pozemku existuje. Další snižování této částky, jak žalobkyně namítala, soud z daného důvodu o již existujícím přístupu nepovažoval za spravedlivé.

61. Soud nepřisvědčil ani námitce žalobkyně o tom, že za břemeno již žalobkyně právě dle předmětného rozhodnutí (smíru) žalovaným platí. Pokud by soud výrokem tohoto rozsudku služebnost nezbytné cesty zřídil, jednalo by se o konstitutivní rozhodnutí s účinky ex nunc ode dne jeho právní moci. Žalobkyně by tudíž disponovala přístupem ke všem svým pozemkům na základě takového rozhodnutí a jednorázová úplata by tento přístup kompenzovala. Jednalo by se o nové rozhodnutí zřizující přístup k dalším mnohým pozemkům a je otázkou, do jaké míry by rozhodnutí o schválení smíru a platby dle tohoto rozhodnutí dávaly další smysl, pokud by žalobkyně disponovala přístupem k pozemkům, na nichž tyto budovy stojí. I pokud by ovšem žalobkyně dospěla k závěru, že i nadále musí trvat na původním břemenu, obstojí uvedené platby a kompenzace s ohledem na počet panujících nemovitostí dle názoru zdejšího soudu vedle sebe, přičemž uvedenému odpovídá i cena [částka], která existenci jiného břemene již fakticky dle názoru soudu zahrnuje, jak uvedeno v bodě výše, a další důvod pro snížení úplaty soud neshledal.

62. Solventnost. Dle přesvědčení zdejšího soudu je dále nutné zabývat se zkoumáním solventnosti – schopnosti žalobkyně vyplatit žalovaným úplatu za nezbytnou cestu, namítají-li žalovaní, že je zde o takové solventnosti pochybnost, tím spíše předložili-li k takovému svému tvrzení důkazy, z nichž tato pochybnost nesporně vyplývá. Soud tímto postupem k námitce a k předloženým důkazům strany žalované zjistil, že pozemky žalobkyně jsou zatíženy zástavními právy, přičemž již byl nařízen soudní prodej zástavy i vydán exekuční příkaz k prodeji. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalobkyni jsou u zdejšího soudu vedena další vykonávací řízení. Vzhledem k uvedenému bylo zcela na místě pochybovat o schopnosti žalobkyně zaplatit úplatu za služebnost žalovaným a soud žalobkyni poučil, aby svá tvrzení o solventnosti prokázala. K poučení soudu ovšem žalobkyně nedoložila nic a současně výslovně prohlásila, že dispozici finančními prostředky není schopna prokázat. Za dané situace soud uzavřel, že žalobkyně není schopna dostát svým povinnostem a zaplatit žalovaným úplatu za zřízení nezbytné cesty, přičemž při takovém zjištění soud nezbytnou cestu nemohl povolit, jelikož se v tomto ohledu zcela ztotožnil s námitkami žalovaných. Žalobkyni nelze přisvědčit, že zkoumání solventnosti (vznáší-li takovou námitku žalovaná strana) nemá oporu v hmotném právu a nejedná se o podmínku zřízení nezbytné cesty s tím, že negativní podmínky stanoví toliko § 1032 o. z. Skutečnost, že za zřízení nezbytné cesty náleží ve smyslu § 1030 odst. 1 o. z. úplata, vyplývá nejen z výslovné dikce zákona, ale i ze samotného ústavního pořádku (článek 11 odst. 4 Listiny), přičemž ochrana vlastnického práva je stěžejním principem demokratického právního státu. Právní předpis je potřeba vykládat v kontextu všech relevantních ustanovení, a dále též ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá občanský zákoník, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání (§ 2 odst. 1 o. z.).

63. Pokud soud výše vysvětlil, že vlastnictví není absolutní a lze je omezit, znovu na tomto místě připomíná, že takové omezení se může stát v souladu s článkem 11 odst. 4 Listiny, tedy toliko na základě zákona. Zákon přitom stanoví, že za nezbytnou cestu náleží úplata. Omezuje-li soud vlastníka, rozhodne o úplatě a její výši i bez návrhu, neboť se jedná o podmínku, bez níž by takové rozhodnutí bylo v rozporu s principy právního státu. Soud konstatuje, že srovnatelné účinky by mělo i rozhodnutí, které sice úplatu stanoví, avšak s vědomím, že žalobkyně finanční prostředky k zaplacení úplaty nemá a veškerý její majetek je zatížen milionovými dluhy, ohledně nichž již byla zahájena vykonávací řízení. Nelze omezit vlastnické právo a odkázat zatíženého vlastníka na nejistý výkon exekuce za procesní situace, kdy je pochybnost o solventnosti žalobkyně ke dni vyhlášení rozsudku oprávněná a odůvodněná. Žalobkyně na tuto skutečnost byla upozorněna, byla jí dána možnost solventnost prokázat, avšak sama uvedla, že ji prokázat nedovede.

64. Namítala-li žalobkyně absenci právní úpravy pro takový postup, byla její argumentace lichá, neboť uvedené vyplývá z podstaty institutu nezbytné cesty, z ústavního pořádku, jakož i z obecných právních zásad, na nichž spočívá demokratický právní stát. Ignorovat námitku žalovaných by za dané situace vskutku znamenalo vysoké riziko podstatného omezení jejich vlastnického práva bez odpovídající náhrady, což – i s ohledem na historické korelace dané věci – nelze připustit.

65. Pro úplnost soud doplňuje, že v tomto ohledu lze dle jeho názoru přiměřeně použít ustálenou judikaturu ve věcech zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, resp. že není důvod v této věci, kdy se omezuje na dobu neurčitou vlastnické právo podstatným způsobem, postupovat odlišně, jelikož textace právní úpravy ohledně finanční kompenzace vyznívá totožně (srov. znění § 1147 o.z. a § 1030 odst. 1 o.z.) a totožný je též jejich účel a smysl. Ani úprava § 1147 o. z. tedy nestanoví výslovně zkoumání solventnosti, avšak judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu ČR je jednotná při zdůrazňování hlediska solventnosti účastníka k „vyplacení“ spoluvlastnického podílu jak z hlediska samotné schopnosti náhradu poskytnout, tak i z hlediska jejího včasného poskytnutí. Hledisko solventnosti se v judikatuře profiluje i jako samotná podmínka pro přikázání věci některému ze spoluvlastníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]). Ústavněprávní judikatura pak prvek solventnosti zdůrazňuje z hlediska, že zákonem stanovená možnost zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ve svých důsledcích znamená pro spoluvlastníka, jehož spoluvlastnický podíl je přikázán ostatním spoluvlastníkům, nucené odejmutí vlastnického práva, které musí splňovat ústavní podmínky stanovené čl. 11 odst. 4 Listiny. Mezi tyto podmínky patří i povinnost poskytnutí náhrady.

66. Zdůraznění významu této podmínky jde v ústavněprávní judikatuře tak daleko, že nedostatečné důkazní posouzení solventnosti spoluvlastníka, kterému je věc přikazována, zakládá porušení práva na spravedlivý proces (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]). Potvrzení požadavku kredibility bylo opětovně zdůrazněno i další rozhodovací praxí dovolacího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud uvedl, že smyslem požadavku solventnosti spoluvlastníka je dosáhnout toho, aby každý ze spoluvlastníků obdržel majetkovou hodnotu odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu a zamezilo se tomu, že spoluvlastník, kterému byla přiznána přiměřená náhrada, by při nesolventnosti spoluvlastníka, který se stal výlučným vlastníkem, musel náhradu vymáhat exekučně, a to ještě ne vždy úspěšně. V uvedeném rozhodnutí také Nejvyšší soud vysvětlil, že solventnost spoluvlastníka, jemuž má být věc přikázána do výlučného vlastnictví, má být v zásadě prokázána již k okamžiku vydání rozhodnutí soudu. Účastník tedy musí s finančními prostředky odpovídajícími přiměřené náhradě disponovat nebo musí relevantně prokázat, že je schopen si finanční prostředky opatřit (například závazným příslibem půjčky či poskytnutím úvěru). Toliko výjimečně je možné spoluvlastníku přikázat společnou věc, ačkoliv finančními prostředky nezbytnými pro vyplacení přiměřené náhrady nedisponuje, za předpokladu, že z dokazování vyplyne jednoznačný závěr, že daný spoluvlastník potřebné finanční prostředky v přiměřené době získá. V těchto případech se jedná o přísné posouzení individuálních skutečností a hodnocení důkazů v konkrétní věci. Není-li tedy postaveno najisto, že spoluvlastník finančními prostředky již disponuje či je v přiměřené době získá, pak podmínka solventnosti není splněna (srov. dále také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

67. Ačkoliv tedy soud po provedeném dokazování zjistil, že jsou splněny všechny podmínky pro zřízení služebnosti k pozemkům ve vlastnictví žalobkyně přes pozemek p. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalovaných v rozsahu dle geometrického plánu [tituly před jménem] [jméno FO], a to za částku ve výši [částka], dospěl k závěru, že nelze žalobě vyhovět za situace, kdy žalobkyně nedisponuje finančními prostředky k vyplacení náhrady žalovaným. Omezit vlastnické právo žalovaných bez nejisté finanční kompenzace či jejich odkázáním na vedení exekuce bez nejistého výsledku považoval soud za nepřípustné, a proto žalobu bez ohledu na ostatní výsledek dokazování zamítl. Soudní rozhodnutí o zřízení služebnosti nahrazuje vůli strany zřídit služebnost smluvním ujednáním, ve své podstatě proto musí mít stejný obsah – zřízení služebnosti oproti finanční kompenzaci; nemá-li oprávněná osoba finanční prostředky, stěží si může takovou smlouvu sjednat (tj. služebnost zakoupit) a stěží se jí také může domáhat soudně.

68. Soud pro účely tohoto rozhodnutí stanovil úplatu jednorázově, uvedené závěry ohledně solventnosti by ovšem platily i ohledně úplaty, která by byla stanovena v opakujících se dávkách, neboť exekuční zátěž žalobkyně (společnosti s ručením omezeným) neumožňuje jakékoliv spolehlivé finanční plnění. Je nepřijatelné, aby důsledky a následky hospodaření žalobkyně nesli žalovaní tím, že by je soud zřízením služebnosti uvrhl do nejistoty ohledně obdržení finanční kompenzace za omezení vlastnického práva, případně je nutil k činění dalších finančně a časově náročných právních kroků souvisejících s vymáháním bez nejistého výsledku.

69. Pokud jde o další procesní souvislosti řízení nad rámec toho, co již bylo zmíněno výše v bodě č. [hodnota], uvádí soud, že není vázán doslovným zněním žalobního petitu a použitou právní terminologií, pokud je petit jasný, srozumitelný a určitý. Z textu žaloby se jednoznačně podává, že žalobkyně se domáhala zřízení nezbytné cesty (slovy: „jiný přístup na pozemky nikdy neměla a nemá do současné doby“), a to ve formě pozemkové služebnosti přes pozemek žalovaných. Skutečnost, že v žalobním petitu užila spojení slov „věcné břemeno služebnost stezky a cesty“ pak určitosti a srozumitelnosti žaloby nebrání, jelikož se jedná toliko o použitou právní terminologii, kterou soud ve výroku rozhodnutí upravil tak, že část textu „věcné břemeno“ pro nadbytečnost vypustil. Pokud soud žalobkyni u jednání vyzval k textaci žalobního petitu, učinil tak pouze za účelem jeho upřesnění, resp. potvrzení toho, co vyplývá z textace žaloby, ačkoliv toto není přesně formulováno v původním petitu. Není pravdou, jak uvádí žalovaní, že soud je bezvýhradně vázán žalobním petitem tak, jak byl podán. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůrazňuje, že je třeba petit posuzovat podle celého obsahu žaloby, nikoli jen podle části podání, která je jako petit výslovně či graficky označena a která je zpravidla situována do závěru žaloby. Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, současně nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Předmět procesního nároku je tedy nutné odvozovat z celého obsahu žalobního podání. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a rozhodovací praxe, na níž Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí odkazuje). Upřesnění znění žalobního petitu nebo upravení odpovídající formulace je právní otázkou a je odpovědností soudu, aby výrok rozhodnutí byl určitý, vykonatelný a srozumitelný. Soud tedy může přeformulovat petit, přičemž musí dbát, aby výrok rozhodnutí z obsahového hlediska vyjadřoval to, čeho se žalobkyně domáhala. V daném případě zástupce žalobkyně formuloval sám to, co již bylo obsahem žaloby a bylo to z ní patrné, pouze provedl terminologické upřesnění, které by soud ostatně provedl i bez žalobkyně. Nedošlo tím tudíž ze strany soudu k překročení poučovací povinnosti, tedy že by soud žalobkyni poučil o hmotněprávní formulaci žalobního petitu tak, aby mohla být úspěšná. Nad rámec již uvedeného soud podotýká, že v projednávané věci se jedná o řízení, v němž soud není vázán zněním petitu ani formou zřízení služebnosti (srov. rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), přičemž může zřídit nezbytnou cestu i ve formě služebnosti, i když se toho žalobce nedomáhá. Pokud jde o změnu žaloby, kterou soud připustil u jednání dne [datum], pak byla připuštěna v souladu s § 95 o.s.ř., jelikož takovou změnu připouštěly dosavadní výsledky řízení, přičemž uvedené bylo zohledněno též ve výši úplaty dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO].

70. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že jejich náhradu přiznal procesně úspěšným žalovaným podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným částku [částka]. Tato částka sestává z odměny advokáta ve výši [částka] za 14 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 (příprava a převzetí právního zastoupení, vyjádření žalobě ze dne [datum], vyjádření k vyjádření žalobkyně ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], doplnění skutkových tvrzení ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast při místním šetření soudu dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na místním šetření znalce dne [datum], účast na jednání dne [datum] jako dva úkony, účast na jednání dne [datum] a účast na jednání dne [datum]) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu, dle něhož odměna za jeden úkon činí částku [částka], resp. [částka] od [datum], v návaznosti na tarifní hodnotu sporu [částka], resp. [částka] od [datum], ve smyslu § 9 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu. Soud nepřiznal žalovaným odměnu za účast na jednání dne [datum], jelikož toto jednání se nekonalo a bylo odročeno z důvodu vznesení námitky podjatosti soudce; ačkoliv se jedná o právo žalovaných, soud přihlédl k tomu, že v námitce nebyl uplatněn žádný relevantní důvod podjatosti v souladu s judikaturou a už z vysvětlení soudkyně při jednání bylo zřejmé, že se jedná o námitku bezpředmětnou, ke zmaření jednání tudíž došlo z důvodu na straně žalované. K této částce dále soud připočetl hotové výdaje za těchto 14 úkonů ve výši [částka], resp. [částka] od [datum], za každý úkon dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. celkem [částka]. Dále soud žalovaným přiznal náhradu za promeškaný čas jejich zástupce dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu za účtované 4 půlhodiny za dvě cesty k místnímu šetření z [adresa] a zpět ve výši [částka] a cestovné ve výši [částka] za tyto dvě cesty dne [datum] a [datum] (celkem [hodnota] km za dvě zpáteční cesty, při průměrné ceně benzinu [částka]/l, sazbě základní náhrady [částka]/km dle vyhl. č. 398/2023 Sb. a při spotřebě paliva vozidla zástupce žalované 8,6 4,9 6,2 l/100 km dle velkého technického průkazu). Celkově je žalobkyně na nákladech řízení povinna jednomu žalovanému zaplatit částku [částka] poníženou o 20% dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, tj. částku [částka]. Oběma žalovaným tudíž částku [částka]. Podle § 160 odst. 1, 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně tuto částku povinna zaplatit k rukám zástupce žalovaných ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (místo plnění soud doplnil do písemného vyhotovení rozsudku postupem podle § 160 o.s.ř.).

71. O nákladech státu soud rozhodl podle §148 o.s.ř., dle něhož má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát na nákladech řízení zaplatil celkem částku [částka] na znalečném [tituly před jménem] [jméno FO]. Tuto částku soud uložil podle citovaného ustanovení k úhradě žalobkyni, která byla ve věci neúspěšná.

Poučení