6 C 17/2020-248

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Bartošem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [adresa] o ochranu osobnosti, omluvu a náhradu škody ve výši [částka] takto:

Výrok

I. Žaloba o konstatování, že žalovaný při vyhotovování znaleckého posudku [číslo] znaleckého deníku ze dne [datum] vybočil ze svých povinností, jakožto soudem pověřeného znalce, když v důsledku svého nedbalého znaleckého zkoumání chybně diagnostikoval žalobci vadu osobnosti, která se označuje jako smíšená porucha osobnosti (viz strana 38 předmětného znaleckého posudku), a dále, když na základě této chybné diagnózy nesprávně konstatoval, že výchovné a pečovatelské schopnosti žalobce jsou výrazně sníženy (viz strana 49 předmětného znaleckého posudku), se zamítá.

II. Žaloba o konstatování, že žalovaný při vyhotovení znaleckého posudku [číslo] znaleckého deníku ze dne [datum] vybočil ze svých povinností, jakožto soudem pověřeného znalce, když v důsledku svého nedbalého znaleckého zkoumání nesprávně určil, že výchovné a pečovatelské schopnosti paní [příjmení] [jméno] [příjmení] jsou na běžné úrovni, se zamítá.

III. Žaloba o zaslání písemné omluvy ve znění: „ Já, [celé jméno žalovaného], se Vám, pane [celé jméno žalobce], omlouvám za nemajetkovou újmu představující poškození [příjmení] společenské vážnosti, dobrého jména, cti a důstojnosti, dále představující způsobenou citovou a emoční deprivaci, duševní a společenské útrapy, a s tímto přímo související psychické trauma plynoucí rovněž z následného, de facto absolutního omezení pravidelného kontaktu a styku s Vašimi dětmi, vzniklou v důsledku mého vybočení z mých povinností, jakožto soudem pověřeného znalce, při vyhotovení znaleckého posudku č. znaleckého deníku [číslo], když jsem v rámci svého znaleckého zkoumání nezjistil veškeré relevantní informace a neopatřil si veškeré relevantní podklady pro určení diagnózy, v důsledku čehož jsem Vám nesprávně diagnostikoval vadu osobnosti, jež se označuje jako smíšená porucha osobnosti. Zároveň se Vám tímto omlouvám za nemajetkovou újmu způsobenou chybným závěrem uvedeným v sekci„ Odpovědi na zadané otázky“ pod bodem 10) výše uvedeného znaleckého posudku a plynoucím z výše popsané chybné diagnózy, když jsem nesprávně konstatoval, že Vaše výchovné a pečovatelské schopnosti jsou výrazně sníženy.“ se zamítá.

IV. Žaloba o zaplacení částky ve výši [částka] se zamítá.

V. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal uložení povinností uvedených ve výrokové části tohoto rozsudku. Tvrdil, že žalovaný jako soudní znalec vypracoval na jeho osobu a jeho bývalou družku znalecký posudek z oboru psychiatrie v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém o žalobci uvedl nepravdivé informace. Následně závěry svého znaleckého posudku potvrdil ústně při jednání soudu. Konkrétně o žalobci uvedl, že trpí smíšenou poruchou osobnosti, což však neodpovídá skutečnosti. Rovněž popis této diagnózy u jeho osoby neodpovídá mezinárodní klasifikaci nemocí. Dále žalovaný ve znaleckém posudku uvedl, že výchovné a pečovatelské schopnosti žalobce jsou výrazně sníženy z důvodu uvedené diagnózy, avšak takové následky nejsou u této diagnózy obecně popsány. Navíc tento závěr odporuje zjištěním jiných osob a institucí, a to včetně opatrovnického i trestního soudu, OSPOD, matky dětí i samotných dětí. Pokud jde o posudek zpracovaný na jeho bývalou družku, zde žalovaný ignoroval cca 20 zpráv o historii jejích psychiatrických diagnóz a alkoholických recidiv. Výsledkem je neúplná a neodpovídající diagnóza jeho družky (matky žalobcových nezletilých dětí) a neúplný seznam jejich alkoholových recidiv, což následně výrazně ovlivnilo rozhodování soudů. U jeho družky se znalec také přiklonil k diagnóze tzv. syndromu týrané ženy, přestože pro tuto diagnózu nesplňuje základní kritérium, a to posttraumatickou stresovou poruchu. Všechny další příznaky měla jeho družka již v minulosti, když žalobce ještě ani neznala. Před dokončením znaleckých posudků žalobce žádal žalovaného, aby si obstaral všechny relevantní informace, což však neučinil. U hlavního líčení pak znalec naznačil, že jím určená diagnóza žalobce může být ve skutečnosti jiná. Následkem jednání žalovaného pak došlo k poškození společenské vážnosti, dobrého jména, cti a důstojnosti žalobce. Dále mu byla způsobena citová a emoční deprivace, duševní a společenské útrapy a psychické trauma. Následkem byla rovněž ztráta kontaktu dětí s jejich milovaným otcem (žalobcem) a duševní trauma těchto dětí. Uvedení nepravdivých informací ve znaleckém posudku vedlo rovněž k tomu, že byl žalobce odsouzen. Vzhledem k závažnosti újmy žalobce požaduje, aby žalovaný odčinil způsobenou nemajetkovou újmu jednak omluvou, jednak finanční satisfakcí ve výši [částka].

2. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Uvedl, že je pravdou, že na žalobce i jeho bývalou družku vypracoval v rámci trestního řízení posudek z odvětví psychiatrie, a to společně se znalkyní z odvětví klinické psychologie [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Na závěrech obou znaleckých posudků žalovaný trvá jako na správných. Závěry znaleckého psychiatrického posudku na žalobce obsahují diagnózu smíšená porucha osobnosti. Jedná se o standardní psychiatrickou diagnózu, která je součástí platné mezinárodní klasifikace nemocí. Pro její stanovení a uvedení do závěrů posudku se žalovaný opíral kromě klinického psychiatrického vyšetření také o údaje ze zdravotnické dokumentace zahrnující dlouhodobější observaci a diagnostiku žalobce při hospitalizaci a při dlouhodobé ambulantní léčbě. Diagnóza byla tedy dostatečně doložena. Vyjádření k ovlivnění výchovných a pečovatelských schopností bylo v posudku součástí psychologického posouzení, kde nicméně žalovaný neměl pochybnost o tom, že si [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno] svůj závěr dostatečně odborně zdůvodnila. U bývalé družky žalobce znalecký posudek konstatuje přítomnost chronických duševních chorob, a to závislosti na alkoholu a úzkostně depresivní poruchy. Jedná se opět o standardní psychiatrické diagnózy, pro jejich stanovení se žalovaný opíral kromě klinického psychiatrického vyšetření a znaleckého psychologického vyšetření [anonymizováno] [příjmení] (posuzovala osobnost a intelekt, a dále věrohodnost) zejména také o údaje z rozsáhlé, prakticky celoživotní, zdravotnické dokumentace. [jméno] a stupeň závislosti na alkoholu a závažnosti úzkostně depresivní poruchy se tedy opíraly o informace, které bylo možné objektivně doložit z rozsáhlé zdravotnické dokumentace. Žalovaný také ve znaleckém posudku konstatuje, že se jedná o chronické duševní poruchy, že byly přítomné již před seznámením se s žalobcem. V posudku je uvedeno, že soužití s žalobcem bylo pouze jedním z významných faktorů podílejících se na přetrvávání a recidivách potíží. V závěrech posudku pak není uvedena diagnóza syndromu týrané ženy. Žalovaný se v posudku pouze vyrovnává s uvedeným syndromem, který byl součástí jednoho z předchozích znaleckých posudků, vypracovaného jinými znalci. Vzhledem k tomu, že je v praxi tento termín používán, uvádí žalovaný v posudku jeho místo, to znamená, že patří do psychologie a viktimologie, přičemž není součástí Mezinárodní klasifikace nemocí. Žalovaný má tedy za to, že u žalobce nemohlo dojít k jím popisované újmě, která by byla způsobena chybnými závěry znaleckých posudků.

3. V replice k vyjádření žalovaného žalobce odkázal na dodatek znaleckého posudku ze dne [datum], který podal [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dále na lékařskou zprávu ze dne [datum] vyhotovenou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a na lékařskou zprávu ze dne [datum] vystavenou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], které dle přesvědčení žalobce zcela vyvracejí závěry žalovaného, k nimž došel v předmětném znaleckém posudku, a nasvědčují skutečnosti, že žalovaný během svého znaleckého zkoumání pochybil a způsobil tak žalobci značnou škodu a nemajetkovou újmu.

4. Žalovaný v reakci na vyjádření žalobce odkázal na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. Cpjn 13/2007, k výkladu vyloučení neoprávněnosti zásahu do osobnostních práv fyzické osoby v souvislosti se soudním řízením, popřípadě při jiném řízení před příslušným orgánem, a dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 937/2011, v němž Nejvyšší soud konstatoval, že neoprávněnost zásahu do osobnostní sféry fyzické osoby chráněné všeobecným osobnostním právem vylučují mimo jiné okolnost, kdy k zásahu došlo v rámci výkonu jiného subjektivního práva stanoveného zákonem, popřípadě, kde jiný subjekt plnil právní povinnost, kterou mu ukládá zákon. Jestliže v přezkoumávané věci nevyšlo najevo, že by znalkyně v souvislosti s podáním předmětného znaleckého posudku jakkoliv vybočila z mezí takto stanovených práv a povinností v soudním řízení, pak – i když žalobcem subjektivně pociťovaný – zásah do osobnostní sféry žalobce chráněné všeobecným osobnostním právem, je odůvodněn zvláštním veřejným zájmem jak na nerušené a plynulé realizaci subjektivních práv, tak na plynulém plnění právních povinností uložených zákonem (výkonem povinnosti znalce). Žalovaný má za to, že v projednávané věci žalobce neprokázal, že by žalovaný porušil povinnosti soudního znalce. Pokud jde o lékařské zprávy jiných lékařů, na které žalobce odkazuje, k tomu žalovaný uvedl, že odlišný názor není důkazem porušení povinností.

5. Ve věci je rozhodováno potřetí, když rozsudky ze dne 7. 7. 2021 č. j. 6 C 17/2020-92 a ze dne 1. 4. 2022 č. j. 6 C 17/2020-145 byly zrušeny usneseními Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2021 č. j. 21 Co 265/2021-117 a ze dne 30. 6. 2022 č. j. 21 Co 152/2022-163 a věc byla vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

6. V návaznosti na závazný právní názor odvolacího soudu vyjádřený v prvém kasačním rozhodnutí byl žalobce vyzván k doplnění žaloby v intencích požadavku odvolacího soudu, tj. k upřesnění skutku, za jaký se má žalovaný žalobci omlouvat.

7. Žalobce upravil žalobní návrh podáním došlým soudu dne [datum].

8. V návaznosti na závazný právní názor odvolacího soudu vyjádřený v druhém kasačním rozhodnutí bylo usnesením ze dne 17. 8. 2022 č. j. 6 C 17/2020-169 rozhodnuto o připuštění změny žaloby.

9. Pro úplnost soud uvádí, že odvolací soud nikterak nepolemizoval se správností právního názoru soudu, na němž bylo založeno původní rozhodnutí, soud proto neměl důvodu se od svého právního názoru jakkoli odchýlit.

10. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti.

11. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie o duševním stavu žalobce vypracovaného žalovaným jako znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] dne [datum] soud zjistil, že znalci v něm uvedli, že žalobce netrpí forenzně významnou duševní poruchou chorobného charakteru (duševní chorobou). Žalobce je postižen vadou osobnosti, smíšenou poruchou osobnosti. Dále u něj došlo k rozvoji forenzně nevýznamné duševní choroby označované jako porucha přizpůsobení. Vada osobnosti se projevuje přítomností trvalých, léčbou neovlivnitelných povahových vlastností. Porucha přizpůsobení představuje nedostatečné vyrovnání se se zvýšenou psychosociální zátěží – stresem. Projevuje se neurotickými potížemi a případně poruchami chování. Intelektové výkony žalobce se nacházejí v pásmu průměru. Přítomna je u něj smíšená porucha osobnosti s rysy narcistickými a disociálními. Výchovné a pečovatelské schopnosti žalobce jsou výrazně sníženy přítomnou poruchou osobnosti, která se ve vztahu k nezletilým synům manifestuje ve způsobu naplňování otcovské role.

12. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie o duševním stavu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] vypracovaného žalovaným jako znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] dne [datum] soud zjistil, že znalci v něm uvedli, že intelektové výkony svědkyně se nacházejí v pásmu průměru. Její osobnost je křehce strukturovaná, její emotivita je labilní, se sklonem k výkyvům nálad, má zvýšenou snahu o sociální přizpůsobení, vnitřních zdrojů ke zvládání zátěže má méně, než je obvyklé. Posuzovaná je osobností zvýšeně senzitivní a emočně labilní. U posuzované došlo opakovaně k rozvoji úzkostně depresivní poruchy, která byla většinou součástí reakce na stres – poruchy přizpůsobení. U posuzované došlo k rozvoji chorobné závislosti na alkoholu. V současné době dlouhodobě abstinuje, závislost na alkoholu není klinicky aktivní. Nepříznivé povahové vlastnosti se u posuzované projevují zhoršenou schopností zvládat zátěžové situace. Dochází k rozvoji úzkostně depresivních potíží – smutná nálada, snížené sebehodnocení, sebeobviňování, zhoršování výkonnosti a zvýšená únava, poruchy spánku, úzkost a emoční napětí, zhoršení soustředění. Závislost na alkoholu se v době recidivy projevuje silnou touhou (bažením) požívat alkohol, pokračováním v pití alkoholu přes jasný průkaz a uvědomění si škodlivých důsledků pití, zhoršením schopnosti kontrolovat své chování ve vztahu k alkoholu, rozvojem tolerance k účinkům alkoholu, rozvojem tělesné závislosti, kdy je po náhlém přerušení soustavného pití alkoholu ohrožena rozvojem trýznivého odvykacího stavu (abstinenčního syndromu). Pokud bude obviněnému (žalobci) prokázána vina, tak jeho jednání se významně podílelo na recidivě pití alkoholu a úzkostně depresivních potíží posuzované. Nebyl to ale faktor jediný, míru vlivu proti dalším stresům nelze přesně stanovit. Posuzovaná se navíc pro uvedené potíže léčila již v době před soužitím s obviněným. Úzkostně depresivní porucha a závislost na alkoholu představují u posuzované chronické duševní choroby, u kterých nelze vyloučit další recidivu potíží. Výchovné a pečovatelské schopnosti poškozené jsou na běžně úrovni, pokud dodržuje dlouhodobou abstinenci od alkoholu. Z psychologického hlediska lze ve vztahu posuzované a obviněného (žalobce) sledovat dynamiku, kterou nacházíme ve vztazích, v nichž dochází k psychickému týrání.

13. Vzhledem k tomu, že takto provedené dokazování bylo pro rozhodnutí provedeno v dostatečném rozsahu, aby mohl soud ve věci rozhodnout, zamítl další návrhy na doplnění dokazování tak, jak byly žalovaným v průběhu řízení navrženy.

14. Podle § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého (odst. 1). Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy (odst. 2).

15. Podle § 82 odst. 1 občanského zákoníku, člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

16. Podle § 2894 odst. 1 občanského zákoníku, povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle odst. 2 téhož ustanovení nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvláštní zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučiněním posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

17. Podle § 2951 odst. 2 občanského zákoníku se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečné účinné odčinění způsobené újmy.

18. Podle § 2956 občanského zákoníku vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

19. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět.

20. Po skutkové stránce vyšlo v řízení najevo, že žalovaný v rámci výkonu své znalecké činnosti vypracoval společně se znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] dne [datum] na osobu žalobce a jeho bývalé družky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, v němž žalovaný prezentoval své odborné závěry týkající se psychického stavu a osobnosti žalobce a jeho bývalé družky, kterými měl žalobce poškodit na jeho osobnostních právech.

21. K oprávněnosti zásahu do osobnostních práv fyzické osoby v souvislosti se soudním řízením se váže stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 4. 2010 uveřejněné pod Cpjn 13/2007, podle kterého došlo-li k zásahu do osobnostních práv v rámci výkonu zákonem stanovených oprávnění, resp. povinností (např. postupem příslušných orgánů v řízení, k němuž jsou ze zákona povolány, výpovědí svědka, resp. účastníka v takovém řízení, úkony advokáta jednajícího za klienta na základě udělené plné moci apod.), pravidelně nepůjde o zásah neoprávněný, pokud subjekt (osoba fyzická či právnická), jež se zásahu dopustil, nevybočil z mezí takto stanovených práv a povinností; zásah je třeba současně vždy posuzovat v kontextu s okolnostmi, za nichž k němu došlo, a dále s přihlédnutím k funkci, kterou výkon dotčených práv, resp. povinností, plní. Vybočením z mezí takto stanovených práv a povinností v soudním řízení je zejména (například) křivé obvinění (§ 174 trestního zákona č. 140/1961 Sb., resp. § 345 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.), křivá výpověď (§ 175 trestního zákona č. 140/1961 Sb., resp. § 346 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.) nebo přestupek podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších změn a doplňků.

22. Z výše uvedeného vyplývá, že neoprávněnost zásahu do osobnostní sféry fyzické osoby chráněné všeobecným osobnostním právem vylučuje mimo jiné okolnost, kdy k zásahu došlo v rámci výkonu jiného subjektivního práva stanoveného zákonem, popřípadě, kde jiný subjekt plnil právní povinnost, kterou mu ukládá zákon. Přípustnost těchto případů je odůvodněna zvláštním veřejným zájmem jak na nerušené a plynulé realizaci subjektivních práv, tak na plynulém plnění právních povinností uložených zákonem. Vybočením z mezí takto stanovených práv a povinností v soudním řízení je například křivé obvinění či křivá výpověď. I když stanovisko mezi příklady vybočení z mezí stanovených práv a povinností neuvádí nepravdivý znalecký posudek, není rozumného důvodu nepovažovat i tento přečin za příklad vybočení z mezí stanovených práv a povinností.

23. Ve vztahu k projednávané věci a s přihlédnutím k závěrům vyjádřeným v citovaném stanovisku plyne, že plněním zákonné povinnosti je i podání znaleckého posudku v řízení před soudem. Vybočením z plnění zákonné povinnosti a z využití zákonného oprávnění při podání znaleckého posudku v řízení před soudem pak bude např. jednání naplňující znaky přečinu podle § 346 trestního zákoníku, případně i jiná činnost, která vůbec nesouvisí s předmětem znaleckého posudku a předmětem řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 937/2011).

24. Závěr o nepravdivosti znaleckého posudku však plyne z hodnocení takového znaleckého posudku soudem v řízení a dospěje-li soud k závěru, že znalecký posudek je nepravdivý, hrubě zkreslující nebo neúplný, pak tento svůj závěr vyjádří v odůvodnění rozhodnutí s následným promítnutím do trestněprávní odpovědnosti znalce (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4352/2010, ve vztahu k hodnocení výpovědi svědka). Jestliže však v řízení nevyjde najevo, že by znalec v souvislosti s podáním předmětného znaleckého posudku jakkoliv vybočil z mezí takto stanovených práv a povinností v soudním řízení, pak zásah do osobnostní sféry žalobce chráněné všeobecným osobnostním právem je odůvodněn zvláštním veřejným zájmem jak na nerušené a plynulé realizaci subjektivních práv, tak na plynulém plnění právních povinností uložených zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 937/2011). Tento závěr musí platit tím spíše, pokud soud při svém rozhodování z napadeného znaleckého posudku vychází.

25. Žalobce byl soudem vyzván, aby doplnil svá tvrzení o tom, zda byla žalobcem namítaná nepravdivost znaleckého posudku zpracovaného žalovaným shledána v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 56/2016, přičemž žalobce uvedl, že nikoliv. Soud tedy dospěl k závěru, že žádné vybočení žalovaného z mezí stanovených práv a povinností v soudním řízení ve smyslu citované judikatury nebylo v projednávaném případě prokázáno, když žalobce za exces považuje toliko odborné znalecké závěry žalovaného prezentované ve znaleckém posudku využitém v soudním řízení. Soud proto vzhledem k shora uvedenému žalobu opětovně zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají z nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky [částka] za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání [datum], vyjádření k odvolání, účast na jednání [datum] a účast na jednání [datum]), dále z šesti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z těchto částek, tj. ve výši [částka]. Jako další úkon právní služby soud nemohl uznat druhé vyjádření žalovaného k odvolání, které se obsahově víceméně kryje s dřívějším vyjádřením k odvolání. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaného soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

27. Pro úplnost soud uvádí, že neshledal důvod k aplikaci § 150 o. s. ř., jak navrhoval žalobce, neboť majetkové poměry (navíc pouze jednoho z účastníků) jsou jen jedním z dílčích hledisek při aplikaci § 150 o. s. ř., které nelze posuzovat odděleně od ostatních. Za okolnosti hodné zvláštního zřetele pro odepření náhrady nákladů řízení pak nelze považovat ani to, že by jejich přiznání přivodilo žalobci větší újmu, než jejich nepřiznání žalovanému. Vždy musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 401/06, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3172/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2941/2013). Ustanovení § 150 o. s. ř. totiž neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. V projednávaném případě soud neshledal žádný důvod, proč by přiznání nákladů žalovanému, který důvodně hájil svá práva, bylo nespravedlivé. Žalobce argumentoval pouze svou tíživou finanční situací, do níž se však dostal vlastním zaviněním, když byl odsouzen za trestnou činnost. Lze také odkázat na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2570/10, podle něhož vyjde-li v řízení najevo, že ze strany žalobce šlo o bezúčelné uplatňování práva, resp. že žaloba byla uplatněna (též) s šikanózním úmyslem, pak nelze, aby se soud ohledně náhrady nákladů řízení odchýlil od zásady úspěchu ve věci, svědčící ve věci úspěšnému žalovanému; v jiném postupu soudu lze spatřovat porušení práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. K tomu soud pro úplnost uvádí, že žalobce setrval na podané žalobě i po sdělení předběžného právního názoru s poukazem na shora uvedenou relevantní judikaturu. Pokud se žalobce dovolával jiného rozhodnutí, jímž mělo být jiné jeho žalobě z titulu ochrany osobnosti v souvislosti s trestním řízením vedeným proti žalobci vyhověno, tak ani tato skutečnost nezbavuje žalobce pečlivě vážit postup při uplatnění svých práv před soudem ve vazbě na vznik nákladů řízení, které standardně hradí neúspěšný účastník účastníku v řízení úspěšnému, když aplikace moderačního oprávnění soudu ve smyslu ust. § 150 o.s.ř. má představovat výjimku z uvedeného pravidla. K tomu přistupuje druhotná (nová) okolnost spočívající v tom, že žalobce se již nenachází ve výkonu trestu odnětí svobody, kdy lze do budoucna důvodně předpokládat změnu majetkových poměrů (zejména výdělkových) na straně žalobce.

Poučení