6 C 180/2018

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Barochovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] 3. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení dědice takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby bylo určeno, že první žalovaná není dědičkou po zůstaviteli [jméno] [příjmení], [rodné číslo], posledně bytem [adresa žalovaného], [část obce], se zamítá.

II. Určuje se, že [celé jméno žalované], [datum narození], bydlištěm [ulice a číslo], [obec a číslo], [část obce] je dědičkou po [jméno] [příjmení], [datum narození], posledně bydliště [ulice a číslo], [obec a číslo], [PSČ] [část obce], zemřelém dne [datum].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit první žalované náklady řízení v částce 84 173 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právní zástupkyně první žalované.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit druhé žalované náklady řízení v částce 44 421 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právní zástupkyně druhé žalované.

V. Žalobkyně a třetí žalovaná mezi sebou nemají právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit na znalečném České republice na účet zdejšího soudu částku 23 410 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 22.9.2017, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že první žalovaná není dědičkou po zemřelém [jméno] [příjmení], narozeném [datum], zemřelém [datum], naposledy bytem [adresa žalovaného] („ zůstavitel“). Žalobu odůvodnila tak, že u zdejšího soudu je vedeno dědické řízení po zemřelém zůstaviteli. V dědickém řízení bylo rozhodnuto notářem JUDr. [jméno] [příjmení] jako soudním komisařem usnesením ze dne 24.8.2017, č.j. 26 D 38/2017-110, které nabylo právní moci dne 14.9.2017, o odkazu k žalobě o dědické právo. V souladu s tímto usnesením pak žalobkyně podala žalobu v této věci. Žalobkyně má za to, že listina vlastnoručně sepsaná zůstavitelem dne 17.12.2012, kterou odvolal vydědění první žalované, je neplatným právním jednáním, neboť zůstavitel k tomuto dni trpěl těžkou duševní chorobou, nikoli jen přechodné povahy, pro kterou nemohl odvolání vydědění jako úkon učinit platně. Žalobkyně má za to, že pro duševní poruchu nebyl zůstavitel schopen porozumět obsahu svého jednání a posoudit jeho následky, přičemž tato duševní porucha se rozvíjela po dlouhé roky. K vydědění první žalované, jakož i její dcery [jméno] [celé jméno žalované], narozené dne [datum], zůstavitelem, došlo na základě listiny sepsané ve formě notářského zápisu sepsaného Mgr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec] pod N 136/2002, NZ 123/ 2002 dne 23.7.2002. V této době byl zůstavitel ještě zcela zdráv.

2. První a druhá žalovaná se ve věci vyjádřily tak, že zůstavitel byl přes svůj nepříznivý zdravotní stav schopen porozumět důsledkům odvolání vydědění ze dne 17.12.2012.

3. Na jednání ze dne 8.11.2018 žalobkyně navrhla přistoupení další účastnice na straně žalované, a to [celé jméno žalované], narozené dne [datum], bytem [adresa žalované], přičemž soud vstup další účastnice do řízení připustil usnesením ze dne 8.11.2018, č.j. 6C 180/2018-32, které nabylo právní moci dne 6.12.2018.

4. Třetí žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že se plně ztotožňuje se žalobními tvrzeními. Je přesvědčena o tom, že listinu o odvolání vydědění ze dne 17.12.2012 zůstavitel ani nesepsal, ani nepodepsal, především však listina neobsahuje vůli zůstavitele, který v rozhodné době trpěl duševní chorobou, pro kterou nebyl schopen tento právní úkon učinit. Duševní choroba byla zůstaviteli diagnostikována již v roce 2010. Zůstavitel v roce 2002 vydědil první žalovanou, která byla jeho dcerou, neboť se k němu chovala hrubě a urážlivě. Třetí žalovaná dále uvedla, že druhá žalovaná jako matka všech zbylých účastnic řízení měla negativní vztah k žalobkyni a třetí žalované již od narození, neboť byly nechtěnými dvojčaty. Kladný vztah měla pouze k nejstarší dceři, tedy první žalované. Zůstavitel byl dezorientován v čase a prostoru již od roku 2010. První a druhá žalovaná si byly vědomy progrese psychické choroby zůstavitele, proto podnikaly kroky k získání jeho majetku. V roce 2012 šlo o zrušení vydědění, v roce 2015 o uzavření smlouvy o zúžení SJM.

5. V průběhu řízení uplatnila první žalovaná podáním ze dne 11.4.2019 vzájemný návrh, kterým se domáhala určení, že je dědičkou po [jméno] [příjmení], který odůvodnila tím, že je přesvědčena, že listina o vydědění – notářský zápis sp. zn. N 136/2002, NZ 123/ 2002 ze dne 23.7.2002, jehož prostřednictvím byla svým otcem panem [jméno] [příjmení] – zůstavitelem, vyděděna a důvody tam uvedené, nejsou pravdivé. Není a nebylo totiž pravdou, že by o zůstavitele neprojevovala opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měla, a že by měla se zůstavitelem konflikty. Není pravdou, že zůstaviteli a své matce vyhrožovala zabitím, takto se vyjádřila v afektu při pouze jediné vyhrocené příležitosti, o které sama vypovídala. V listině o vydědění zůstavitel také odkazuje na protokol sepsaný PČR ve [část obce] dne 9.5.2002, ten však byl sepsán na základě incidentu, který iniciovala žalobkyně [celé jméno žalobkyně] O vydědění své osoby se dozvěděla až po smrti zůstavitele od své matky, která ve své účastnické výpovědi vysvětlila, proč k tomu došlo a také, proč to před první žalovanou po dlouhá léta tajili a styděli se za to.

6. Soud při jednání dne 26.6.2020 vyloučil vzájemný návrh žalované k samostatnému projednání a rozhodnutí a žalobě na určení dědického práva vyhověl, když po provedeném dokazování dospěl k závěru, že zůstavitel trpěl ke dni 17.12.2012 smíšenou demencí, a to Alzheimerovou nemocí spolu s vaskulární – cévní formou. Jeho zdravotní stav negativně ovlivňoval jeho schopnost právně jednat a projevit svoji vůli ke dni 17.12.2012. Nebyl tak schopen porozumět důsledku odvolání vydědění, tak jak je vyjádřeno v listině ze dne 17.12.2012. Vydědění první žalované, učiněné na základě notářských zápisů, nebylo zůstavitelem platně odvoláno a první žalovaná tak není z důvodu vydědění dědičkou po zůstaviteli. K odvolání prvních dvou žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem č.j. 35Co 337/2020-166 ze dne 1.12.2020 rozsudek zdejšího soudu potvrdil. K dovolání prvních dvou žalovaných Nejvyšší soud ČR rozsudkem č.j. 24Cdo 1657/2021-202 ze dne 28.7.2021 rozsudek Městského soudu i rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení, když dospěl k závěru, že vyloučení vzájemného návrhu první žalované k samostatnému projednání představuje odepření spravedlnosti, neboť soud neprovedl, či jinak se nevypořádal, s jí navrženými důkazy, označenými ve vzájemném návrhu, které mohly být významné pro určení, zda je či není první žalovaná dědičkou po zůstaviteli. Bylo-li totiž v probíhajícím řízení vyhověno žalobě na určení, že první žalovaná není dědičkou po zůstaviteli, nutně z toho plynulo, že nemůže být (bez ohledu na tvrzení uplatněná ve vzájemném návrhu a důkazy jí označené) první žalovaná být úspěšná se vzájemným návrhem, kterým chtěla deklarovat, že je dědičkou po zůstaviteli. Šlo tedy o výjimečný případ.

7. Soud vázán právním názorem, vysloveným Nejvyšším soudem ve shora citovaném rozsudku, spojil při jednání dne 17.9.2021 řízení ve věci 6C 23/2001 a 6C 180/2018 ke společnému projednání pod sp. zn. 6C 180/2018.

8. Soud zjistil následující skutečnosti:

9. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24.8.2017, č.j. 26 D 38/2017-110, soud zjistil, že v řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení] soud uložil žalobkyni a třetí žalované, aby ve lhůtě 2 měsíců od právní moci usnesení podaly u zdejšího soudu žalobu na určení proti první a druhé žalované, že první žalovaná není zákonnou dědičkou po zůstaviteli. Usnesení nabylo právní moci dne 14.9.2017.

10. Ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ze dne 10.2.2019, soud zjistil, že zůstavitel nejméně od roku 2006 trpěl atrofií mozku s aterosklerotickými změnami mozkových tepen. V roce 2009 prodělal mozkový infarkt. Od roku 2010 je dokumentován postup demence, která byla diagnostikována jako demence smíšená u Alzheimerovy choroby a cévní etiologie. V roce 2011 byly již dokumentovány stavy zmatenosti, výrazné poruchy paměti a deteriorace intelektových funkcí. Počátkem roku byl již diagnostikován střední stupeň smíšené demence. Znalec uzavřel, že zůstavitel trpěl duševní poruchou nikoliv přechodného charakteru, smíšenou demencí alzheimerovského a cévního typu, pro kterou nebyl schopen porozumět obsahu svého jednání, ani posoudit jeho následky, ani právně jednat, a to ke dni 17.12.2012. Tato duševní porucha ovlivňovala zůstavitele tak, že nebyl schopen porozumět důsledkům odvolání vydědění, provedeného listinou ze dne 17.12.2012, s ohledem na to, že v této listině nebyly jmenovány vyděděné osoby. Znalecká doložka ve smyslu ustanovení § 127 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“), byla do znaleckého posudku doplněna dodatkem ze dne 10.4.2019.

11. Z výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc., soud zjistil, že znalec setrvává na závěrech svého znaleckého posudku. Naopak nesouhlasí se závěry znaleckého posudku MUDr. [příjmení]. Pokud by zůstavitel v listině o odvolání vydědění uvedl osoby, jejichž vydědění odvolává, svědčilo by to o tom, že rozumí tomu, ve vztahu k jakým osobám tak činí.

12. Ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že podle znalce zůstavitel trpěl ke dni 17.12.2012 smíšenou demencí, tíže demence byla mírná. Znalec v posudku uvedl, že zůstavitel by schopen porozumět důsledkům odvolání vydědění.

13. Z výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že znalec setrval na závěrech svého znaleckého posudku. Zůstavitel podle znalce trpěl demencí mírného stupně a byl tak schopen posoudit následky odvolání vydědění. Ze samotného obsahu listiny, resp. z toho, zda listina obsahuje chyby či nepřesnosti, nelze dovodit nic o stupni demence. Znalec dále uvedl, že je možné, že listinu ze dne 17.12.2012 neviděl.

14. Z ústavního znaleckého posudku [ulice] vojenské nemocnice, Vojenské fakultní nemocnice [obec], ze dne 10.1.2020, soud zjistil, že zůstavitel trpěl ke dni 17.12.2012 smíšenou demencí, tedy Alzheimerovou nemocí spolu s vaskulární – cévní formou. Jeho zdravotní stav negativně ovlivňoval jeho schopnost právně jednat a projevit svoji vůli ke dni 17.12.2012. Zůstavitel nebyl schopen porozumět důsledku odvolání vydědění, jak je vyjádřeno v listině ze dne 17.12.2012.

15. Z notářských zápisů ze dne 23.7.2002, č. N 137/2002 a č. N 136/2002 soud zjistil, že tohoto dne sepsali zůstavitel a druhá žalovaná listinu o vydědění první žalované a její dcery, [jméno] [celé jméno žalované], a to z důvodu, že neprojevují opravdový zájem o osobu zůstavitele a druhé žalované, který by jako potomci projevovat měly.

16. Z listiny ze dne 17.12.2012, podepsané tiskacím písmem zůstavitelem, soud zjistil, že listina obsahuje odvolání listiny o vydědění sepsané notářským zápisem ze dne 23.7.2002 notářkou [jméno] [příjmení] [číslo] 2002 a NZ 124/ 2002.

17. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], bez příbuzenského poměru k účastnicím, soud zjistil, že jsou s první žalovanou dlouholeté kamarádky, znají se již od dětských let, rodiny se stýkaly, svědkyně se zná i s třetí žalovanou, nejblíže má však k první žalované a druhé žalované. Svědkyně znala i zůstavitele pana [příjmení]. Podle svědkyně vztahy mezi sestrami od počátku nebyly dobré, první žalovaná byla nejstarší, a tedy nejvíce pomáhala rodině. Žalobkyně a třetí žalovaná jsou dvojčata. Největší problémy byly mezi první žalovanou a žalobkyní. Žalobkyně, když chtěla první žalovanou vyprovokovat, dělala různé posunky a úšklebky, protože věděla, že to její sestře vadí a schválně ji provokovala. Dohadovaly se i kvůli maličkostem. Podle svědkyně tatínkovi nejvíce pomáhala první žalovaná, měli spolu dobrý vztah, když stavěla na parcele dům, otec jí dům projektoval, pomáhal architektovi, dohlížel na stavbu a posléze jí pomáhal i s drobnými opravami. Stavba domu podle svědkyně probíhala v letech 1996 [číslo]. Podle svědkyně byly vztahy první žalované s jejím otcem dobré vždy, tatínek na ni byl pyšný, jaké má zaměstnání, kam se až dopracovala. Svědkyně si s panem [příjmení] o tom hodně povídala. Podle svědkyně žalobkyně a třetí žalovaná navštěvovaly tatínka málo a zvláště pak, když byl nemocný, všechno zůstalo na druhé a první žalované. Podle svědkyně platila druhá žalovaná, matka žalobkyně a ostatních žalovaných, za ně dluhy a dávala jim peníze, což byl hlavní důvod, proč jak žalobkyně, tak třetí žalovaná byly s matkou v kontaktu. Svědkyně hovořila s panem [příjmení] o sourozeneckých vztazích a podle svědkyně ho to trápilo. Přál si, aby spolu všechny jeho dcery vycházely. Svědkyně viděla pana [příjmení] naposledy na Štědrý den roku 2016, to ji poznal. Trpěl Alzheimerovou chorobou, měl proměnlivé nálady, jeho psychické proměny začala svědkyně pozorovat zhruba kolem roku 2014 Pan [anonymizováno] se svědkyní o vydědění ani o odvolání vydědění nikdy nemluvil, svědkyně se to všechno dozvěděla až po smrti pana [příjmení], a byla velmi překvapená, jak se to mohlo stát, protože si s dcerou [jméno] (první žalovanou) rozuměl a vnučku [jméno], kterou měl rovněž velmi rád, vydědil také.

18. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], bez příbuzenského poměru k účastnicím, rodinného známého, soud zjistil, že nejdéle zná druhou žalovanou, ve druhé polovině osmdesátých let spolu pracovali. Od počátku devadesátých let rodinu pravidelně navštěvoval a poměry v ní poměrně dobře znal. V roce 2014 po dobu necelého jednoho roku zaměstnával žalobkyni, pak s ní však pracovní poměr ukončil, byl z ní velmi zklamán, protože se v zaměstnání neuplatnila. Třetí žalovanou poznal v roce 1993 na její svatbě, v letech 2014 -2017 ji rovněž zaměstnával a ukončil s ní pracovní poměr z obdobného důvodu jako se žalobkyní. Jeho vztah k žalobkyni a třetí žalované to však neovlivnilo, od té doby je už ale nikdy neviděl. Na návštěvy rodiny chodíval jednou za měsíc, někdy za dva nebo třeba i tři týdny po celou dobu. Žádnému konfliktu v rodině přítomen nebyl. S panem [příjmení] byl v poměrně dobrém vztahu, konzultovali spolu budoucí výstavbu rodinného domu. Navzájem si pomáhali při projektování, týkalo se to stavby pro první žalovanou. Nic konkrétního o vztazích v rodině se však svědek od pana [příjmení] nedozvěděl. O vydědění nebo závěti se mu nikdy nezmiňoval, to se svědek dozvěděl asi až před dvěma roky. O zdravotním stavu pana [příjmení] byl svědek informován, nejpozději od roku 2012 občas zajišťoval jeho odvoz na lékařskou prohlídku. Nepamatuje si, že by první žalovaná svého tatínka v posledních šesti až deseti letech takto odvážela. Pan [anonymizováno] si nikdy svědkovi nestěžoval, že by se k němu některá z dcer chovala nehezky, ví jen, že jeho vztah s nejstarší dcerou byl bezkonfliktní, naopak jí pomáhal při budování domu a byl na ni pyšný, že má velmi dobré zaměstnání. O vydědění se svědek pravděpodobně dozvěděl od druhé žalované. Podle svědka je žalobkyně schopna bez problémů vyvolat jakýkoliv konflikt, svědek to zažil na provozovně se zákazníkem. U žádného konfliktu mezi účastnicemi navzájem nebo mezi účastnicemi a panem [příjmení] ale svědek přítomen nebyl, a ani pan [příjmení] si svědkovi nikdy na nic takového nestěžoval.

19. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], bývalého manžela třetí žalované, soud zjistil, že s třetí žalovanou už nežije od roku 2011, byli spolu od roku 1992 nebo 1993 a s rodiči manželky vycházeli dobře. Vídali se jednou za 14 dní nebo 3 týdny, navštěvovali se vzájemně, avšak žádné důvěrnosti si nesvěřovali. Svědek považuje vztahy mezi sestrami za složitější, nikdy spolu nevycházely, nebyly ve vřelém vztahu, vznikaly tam konflikty. Při rodinných setkáních některé problémy vyplouvaly na povrch. Podle svědka byly mladší sestry, dvojčata, trochu odstrčené oproti prvorozené dceři [jméno], první žalované. Mladší sestry totiž žádný movitý majetek nezískaly, na rozdíl od první žalované, která získala po strýci, bratrovi tatínka, dům v [část obce], ten prodala a ze získaných peněz začala stavět dům na [anonymizováno], který postavila na zahradě, která patřila rodičům. Druhá žalovaná pak ještě ručila [jméno] celým svým domem na [anonymizováno], ve kterém rodiče bydleli. Podle svědka první žalovaná se svým otcem víceméně nemluvila a druhá žalovaná se snažila problémy urovnávat. Trvalo několik let, kdy otec s první žalovanou mluvil pouze prostřednictvím třetí osoby. Podle svědka pan [příjmení] k dceři [jméno] nějaký pozitivní vztah jako k dceři moc neměl, došlo tam zřejmě k nějakým křivdám, které pan [příjmení] po celou dobu těžce nesl. Podle svědka první žalovaná rodiče využívala ve svůj prospěch. Mladší sestry s tatínkem komunikovaly podle svědka celkem normálně, nejstarší [jméno] s ním ale společnou řeč nikdy nenašla. K vydědění došlo tehdy, když byly vztahy v rodině vyhrocené, o vydědění svědkovi řekla druhá žalovaná. Bylo to ještě za života jejího manžela. Žádné bližší informace k okolnostem vydědění nebo jeho důvodům však svědek nemá. Svědek se třetí žalovanou nadále bydlí v jednom domě bez konfliktů. Druhá žalovaná, ani pan [příjmení] se svědkovi nikdy nezmiňovali, že by chtěli vydědění zrušit. Podle svědka oba rodiče pociťovali křivdu ve vztahu k [jméno] v tom směru, že čím více jí dávali, tím hůř se ona k nim chovala a neměla zájem vztahy narovnat. Svědek uvedl, že v pozdější době, když už byl pan [příjmení] víceméně nemohoucí, [jméno] začala rodiče navštěvovat a druhé žalované pomáhat, to však ví svědek pouze z doslechu od třetí žalované. Svědek uvedl, že když spolu s třetí žalovanou rekonstruovali podkroví v rodinném domě, že jim pan [příjmení] pomáhal, při návštěvách dávali rodiče třetí žalované a její rodině dárky, také vůz [anonymizováno] 120 a [značka automobilu] a také nějaké peníze. Podle svědka se obě mladší dcery chtěly starat o otce, když onemocněl, ale druhá žalovaná je k němu nechtěla pouštět s odůvodněním, že by tím otci přinesly ještě další problémy.

20. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], bez příbuzenského poměru k účastnicím, soud zjistil, že je bývalým spolupracovníkem první žalované. Několikrát hovořil s panem [příjmení], ale pouze o první žalované, tehdy pan [příjmení] svědkovi říkal, že je na ni hrdý, že si postavila dům. O ostatních dcerách nikdy nemluvil. Svědek ví, že se první žalovaná o otce starala, občas spolu se svědkem obstarali nákup. O závětech svědkovi není nic známo, o vydědění se dozvěděl až po smrti pana [příjmení] z telefonického hovoru s první žalovanou.

21. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], osobního asistenta, bez příbuzenského poměru k účastnicím, soud zjistil, že pan [příjmení] byl v posledním období svého života svědkovým klientem, svědek začal do rodiny docházet v červenci 2015 až do smrti pana [příjmení] v prosinci 2016. Návštěvy se konaly 2× někdy i 3× týdně a trvaly vždy kolem jedné hodiny. Když bylo potřeba, pomáhala svědkovi s péčí při těchto návštěvách i druhá žalovaná, a pokud ona nemohla být přítomna, pomáhala svědkovi první žalovaná. O rodinných záležitostech si s panem [příjmení] svědek nepovídal.

22. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], zdravotní sestry domácí péče, bez příbuzenského poměru k účastnicím, soud zjistil, že docházela za panem [příjmení] po určitou dobu, setkávala se při těchto příležitostech s druhou žalovanou a zřejmě i s první žalovanou. S rehabilitací pana [příjmení] pomáhala druhá žalovaná. Svědkyně si již nevybavila, zdali s panem [příjmení] hovořila o jeho rodinných záležitostech, každá její návštěva trvala hodinu. Vzpomněla si, že snad měla proběhnout nějaká neshoda týkající se dvojčat, ale nic bližšího svědkyně neví. Pokud se týká zdravotního stavu pana [příjmení], zpočátku byl lepší, byl relativně orientovaný, ale v pozdější době byl zmatený. Podle svědkyně se už u něj rozjížděla demence. Svědkyně žádnému konfliktu v rodině přítomna nebyla. Druhá žalovaná se o pana [příjmení] vzorně starala.

23. Žalobkyně vypověděla, že první žalovaná žalobkyni i rodičům (zůstaviteli a druhé žalované), vyhrožovala, přičemž vyvrcholením konfliktů v rodině, způsobovaných první žalovanou, bylo její vydědění z roku 2002. První žalovaná zůstavitele nenáviděla. I když o svém vydědění první žalovaná věděla, ani po té se její chování vůči otci nezměnilo. I nadále oběma rodičům vyhrožovala, a stejně tak i žalobkyni. Žalobkyně vždy stála mezi rodiči a první žalovanou a rodiče bránila a sestře domlouvala. Žalobkyně byla přítomna špatnému chování první žalované vůči otci právě v roce 2002, kdy mu první žalovaná nadávala a vyhrožovala, že jeho i žalobkyni zabije, a to z toho důvodu, že se žalobkyně a třetí žalovaná vůbec narodily. Otec se k první žalované nikdy špatně nechoval, pouze se s ní nechtěl bavit, nemluvil s ní za to, jak se k němu po celou dobu chovala. Žalobkyně až do cca roku 2011 rodiče pravidelně navštěvovala, avšak matka začala žalobkyni bránit v kontaktu s otcem. O tom, že rodiče vydědili první žalovanou a její dceru, žalobkyně věděla od obou rodičů, ale nikdo z nich žalobkyni neřekl, že by toto vydědění posléze odvolali. Otec měl žalobkyni i třetí žalovanou moc rád, staral se o ně, když druhá žalovaná, jejich matka, jezdila pracovně léta do zahraničí. Podle žalobkyně matka k žalobkyni a třetí žalované neměla tak vřelý vztah, jako otec. První žalovaná jí byla věkově blíž. Změny psychického rázu u zůstavitele začala žalobkyně pozorovat asi od roku 2008, kdy přestával komunikovat, jenom seděl a díval se do prázdna. Jeho stav se postupně zhoršoval, v roce 2012 už mnohdy nepoznával okolí, byl schopen sníst psí jídlo nebo se z ničeho nic začal smát.

24. První žalovaná vypověděla, že po celou dobu nevěděla, že byla vyděděna. Dozvěděla se o tom od maminky, až když bylo vydědění odvoláno, a to ještě za tatínkova života. Otce se na to neptala. Maminka řekla první žalované, že ji vydědění velmi mrzí, že se to stalo nedopatřením, že to celá léta dusila v sobě a že ji k tomu donutila žalobkyně. I podle přesvědčení první žalované došlo k vydědění v důsledku manipulativního chování žalobkyně. Ta první žalované záviděla, že je úspěšná, a snažila se ji vystrnadit z domu rodičů. První žalovaná připustila, že svým rodičům i sestře vyhrožovala, avšak došlo k tomu po útoku ze strany žalobkyně, která neustále vyvolávala konflikty. Zůstavitel uvěřil po konfliktu verzi žalobkyně. [příjmení] toho však neměl vůči první žalované žádné výhrady, první žalovaná měla dobrou práci, byla úspěšná. První žalovaná bydlí poblíž domu, kde bydleli rodiče, často za nimi docházela. Její sestry se nikdy nenabídly, že by došly třeba nakoupit, nebo že by s otcem zajely k lékaři. Všechno obstarávaly první a druhá žalovaná, i když neměly automobil. První žalovaná také rodičům finančně vypomáhala. Podle první žalované byl zůstavitel psychicky v pořádku. Trpěl sice Alzheimerovou chorobou, avšak ta se zhoršila až úplně ke konci jeho života.

25. Druhá žalovaná vypověděla, že k prvnímu konfliktu mezi žalobkyní a první žalovanou došlo v květnu 2002, kdy došlo k vysklení dveří, tehdy v afektu první žalovaná začala vyhrožovat druhé žalované zabitím. Druhá žalovaná s manželem pak i na doporučení žalobkyně odjeli 9.5.2002 na policii v [obec a číslo] a tam nahlásili, že došlo k incidentu mezi dcerami, nikoliv mezi panem [příjmení] a dcerou [jméno]. Byl tehdy sepsán protokol, ale bez dalších závěrů. Policie uzavřela, že takové spory by se měly řešit v rodině. Uběhly pak asi další dva měsíce, žalobkyně rodičům říkala, že první žalovaná staví dům a že by se tedy měla nastěhovat do svého domu, i když věděla, že splácí hypotéku a dům pronajímá. První žalovaná měla dohodu s rodiči, že do splacení hypotéky může bydlet u nich. V srpnu 2002 se první žalovaná podrobila operaci a došlo ke sporu mezi žalobkyní a první žalovanou kvůli vylití vaničky. První žalovaná se tehdy, zejména na popud žalobkyně, odstěhovala na ubytovnu. Vydědění druhá žalovaná lituje, uvedla, že to neměla dělat ani ona, ani manžel, byla to jejich velká životní chyba, neodůvodněné jednání na základě incidentu, kdy první žalovaná jednala v afektu, když vyhrožovala zabitím. Druhá žalovaná ani zůstavitel neřekli ani první žalované, ani její dceři nic o vydědění, a velmi vydědění litovali. K vydědění došlo 23.7.2002 u notářky [anonymizováno], přišli za notářkou nikoliv, že si přejí vydědit první žalovanou kvůli incidentu mezi manželem a první žalovanou, ale mezi dcerami [jméno] a [jméno]. Notářkou jim bylo řečeno, že existuje paragraf občanského zákoníku, v němž jsou popsány tři důvody pro vydědění, a první byl, že potomek neprojevuje opravdový zájem. Druhá žalovaná s manželem to odsouhlasili, i když dnes druhá žalovaná neví proč. Mohla říci, že to není žádná pravda, protože s dcerou [jméno] (první žalovanou) s manželem dobře vycházeli, a nehledě na to jim notářka doporučila, že se vyděďují i potomci vyděďovaného. Druhá žalovaná vydědění považuje za velkou životní chybu, které bude vždy litovat, protože má ráda i dcery i vnoučata. Uvedla, že vydědění nechtěli udělat, ale byli k tomu donuceni žalobkyní. Žalobkyně jim doporučovala, že [jméno] má odejít, že má vlastní byt a že ji mají vydědit. První žalovaná rodičům vždy pomáhala, rozuměla si s otcem, neměli žádné konflikty, otec ji měl rád, pomáhal jí také stavět dům. První žalovaná byla od roku 1987 rodičům vždy k dispozici a druhé žalované je k dispozici stále. Ostatní dcery za otcem nepřijely, i když jim druhá žalovaná říkala, že mají vždy dveře otevřené. Druhá žalovaná s manželem často mluvili o vydědění a mrzelo je to. Důvodem časové prodlevy mezi vyděděním a jeho odvoláním byly podle druhé žalované rodinné problémy a také onemocnění druhé žalované. Vydědění první žalované a její dcery považuje druhá žalovaná za nespravedlivé. [příjmení] poté chtěli druhá žalovaná s manželem vydědění odvolat, poté se ale na to zapomnělo a k odvolání vydědění došlo až v roce 2012 Pan [anonymizováno] žádné z dcer o vydědění nikdy neřekl, protože mu to bylo trapné. Podle druhé žalované byl její manžel v roce 2012 po psychické stránce zcela v pořádku. Jeho zdravotní stav se zhoršil až v roce 2016. Problém měl spíše s chůzí.

26. Třetí žalovaná vypověděla, že výpověď druhé žalované je ovlivněna obavou z první žalované. Trvala na tom, že první žalovaná nikdy rodičům nepomáhala, maximálně zajistila nějaký nákup. Podle třetí žalované se první a druhá žalovaná často hádaly, první žalovaná se k otci nechovala jako dcera, druhá žalovaná kolikrát plakala, že na ni [jméno] křičela. Třetí žalovaná také viděla, že několikrát otec [jméno] vyhodil po nějaké hádce, opakovaně si třetí žalované na [jméno] stěžoval a vůbec ji u sebe nesnesl. O vydědění se třetí žalovaná dozvěděla až po smrti zůstavitele. Dále vypověděla, že zůstavitel s první žalovanou nekomunikoval 12 let. Již v roce 2010 byl zůstavitel dezorientovaný, v roce 2012 už nepoznával ani třetí žalovanou.

27. Z ostatních v řízení provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo pro právní posouzení věci, a proto je dále nehodnotil. Soud pro nadbytečnost zamítl listinné důkazy předložené první a druhou žalovanou při jednání dne 13.12.2021, které měly prokazovat vztah mezi druhou a třetí žalovanou, protože se netýkaly bezprostředně předmětu řízení a skutkový stav má soud za dostatečně prokázaný.

28. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.) a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: žalobkyně a první a třetí žalovaná jsou sestry, druhá žalovaná je jejich matka. Žalobkyně a třetí žalovaná byly usnesením zdejšího soudu ze dne 24.8.2017, č.j. 16D 38/2017-110, které nabylo právní moci dne 14.9.2017, odkázány, aby podaly proti první a druhé žalované žalobu o určení, že první žalovaná není zákonnou dědičkou po zůstaviteli, a to ve lhůtě dvou měsíců od právní moci usnesení, neboť v průběhu dědického řízení vznikl spor o platnost listiny ze dne 17.12.2012, kterou měl zůstavitel odvolat vydědění první žalované. Žalobkyně podala žalobu v této věci dne 22.9.2017 a k jejímu návrhu soud připustil vstup třetí žalované do řízení usnesením ze dne 8.11.2018. Zůstavitel a druhá žalovaná sepsali formou notářských zápisů dne 23.7.2002, sp. zn. N 137/2002 N 136/2002 listinu o vydědění první žalované a její dcery, [jméno] [celé jméno žalované] z důvodu, že neprojevují opravdový zájem o osobu zůstavitele a druhé žalované, který by jako potomci projevovat měly. Posléze druhá žalovaná a její manžel v prosinci 2012 sepsali odvolání vydědění. Zůstavitel trpěl ke dni 17.12.2017 smíšenou duševní poruchou, pro kterou nebyl schopen porozumět důsledku odvolání vydědění, jak je vyjádřeno v listině ze dne 17.12.2012. První žalovaná byla po celá léta s oběma rodiči v kontaktu, projevovala o zůstavitele, svého otce, i o svoji matku zájem a v posledním období zůstavitelova života pomáhala s péčí o něj své matce, druhé žalované. Do doby, než pan [příjmení] onemocněl, péči od žádné ze svých dcer nepotřeboval.

29. Vzhledem k datu úmrtí zůstavitele (9.8.2013) soud postupoval, s odkazem na ust. § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, podle příslušných ustanovení občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013.

30. V projednávané věci se nejprve soud zabýval zkoumáním včasnosti podání žaloby na určení dědického práva.

31. Podle ust. § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.

32. Žalobkyně a třetí žalovaná byly vyzvány k podání žaloby usnesením zdejšího soudu ze dne ze dne 24.8.2017, č.j. 26 D 38/2017-110, které nabylo právní moci dne 14.9.2017, a to ve lhůtě 2 měsíců od právní moci usnesení. Žalobkyně podala žalobu dne 22.9.2017, tedy ve stanovené lhůtě. Nedostatek věcné legitimace zhojila dodatečným podáním žaloby i proti třetí žalované.

33. Podle ust. § 38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou.

34. Podle ust. § 469a odst. 1 písm. b) občanského zákoníku, zůstavitel může vydědit potomka, jestliže o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl.

35. V dané věci bylo prokázáno, a tato skutečnost nebyla ani sporována, že zůstavitel spolu s druhou žalovanou dne 23.7.2002, formou notářských zápisů č. N 137/2002 a č. N 136/2002 vydědil první žalovanou (tedy svou nejstarší dceru) a její dceru, [jméno] [celé jméno žalované], z důvodu, že neprojevují opravdový zájem o zůstavitele a druhou žalovanou, který by jako potomci projevovat měly. Listinou ze dne 17.12.2012, podepsanou tiskacím písmem zůstavitelem, měl pak zůstavitel odvolat listiny o vydědění sepsané notářským zápisem ze dne 23.7.2002 notářkou [jméno] [příjmení] [číslo] 2002 a NZ 124/ 2002. V řízení bylo ústavním znaleckým posudkem [ulice] vojenské nemocnice, Vojenské fakultní nemocnice [obec] ze dne 10.1.2020, prokázáno, že zůstavitel trpěl ke dni 17.12.2012 smíšenou demencí, a to Alzheimerovou nemocí spolu s vaskulární – cévní formou. Jeho zdravotní stav negativně ovlivňoval jeho schopnost právně jednat a projevit svoji vůli ke dni 17.12.2012. Znalecký ústav uzavřel, že zůstavitel nebyl schopen porozumět důsledku odvolání vydědění, jak je vyjádřeno v listině ze dne 17.12.2012. Tato duševní porucha, která nebyla jen přechodná, činila zůstavitele neschopným k právnímu úkonu – odvolání vydědění první žalované, a tento právní úkon tak je ve smyslu ust. § 38 odst. 2 občanského zákoníku neplatný. Soud nemá jakékoli pochybnosti o závěrech ústavního znaleckého posudku, které jsou zcela přesvědčivě zdůvodněny a vycházejí z podrobně popsané zdravotnické dokumentace zůstavitele. Tyto závěry potvrzují rovněž závěry znalce [příjmení] [jméno]. Naopak znalecké závěry znalce [příjmení] [příjmení], podle kterých trpěl zůstavitel pouze mírnou formou demence, která jej nevylučovala z právního jednání odvolání vydědění, soud nepovažuje za přesvědčivé, jsou formulovány velmi vágně a znalec při svém výslechu nadto připustil, že předmětnou listinu ani neviděl. Lze tak uzavřít, že vydědění první žalované, učiněné na základě výše uvedených notářských zápisů, nebylo zůstavitelem platně odvoláno.

36. Soud dále zjišťoval, zda byly dány důvody pro vydědění první žalované (a její dcery) tak, jak bylo provedeno formou notářských zápisů ze dne 23.7.2002.

37. V řízení bylo prokázáno tvrzení první žalované obsažené ve vzájemném návrhu (které žalobkyně nevyvrátila ani po poučení soudem podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř), že v listině o vydědění uvedený důvod vydědění, totiž, že první žalovaná (a její dcera) neprojevovala o zůstavitele opravdový zájem, nebyl dán. Soud uvěřil druhé žalované, matce ostatních účastnic, že zůstavitel (i ona) vydědění litovali a považovali je za neopodstatněné a vůči první žalované za nespravedlivé, a že tak učinili pod nátlakem žalobkyně. To se ostatně projevilo i v následném odvolání tohoto vydědění, byť bylo, pokud se týká zůstavitele, právně neplatné pro jeho duševní poruchu. Verzi žalobkyně a třetí žalované, že první žalovaná se nechovala k zůstaviteli jako dcera, že rodičům, vyjma posledních týdnů života zůstavitele, nepomáhala, vyhrožovala jim a jen vyvolávala konflikty, a že zůstavitele toto její chování trápilo a vykazoval ji opakovaně z domu, zůstalo osamocené. V řízení slyšení svědci [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [příjmení] [příjmení] vypověděli, že naopak to byla první žalovaná, kdo rodičům pomáhal, že byl zůstavitel na první žalovanou hrdý, že má dobré zaměstnání a že jí pomáhal při stavbě domu. Za konfliktní naopak označili vztahy mezi sestrami (žalobkyní a třetí žalovanou na straně jedné a první žalovanou na straně druhé), nikoli mezi první žalovanou a zůstavitelem, resp. rodiči. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] potvrdil, že mu při péči o pana [příjmení] vypomáhala kromě druhé žalované i první žalovaná, u pana [příjmení] vídala první žalovanou i svědkyně [jméno] [příjmení], zdravotní sestra domáčí péče, docházející k panu [příjmení]. I svědek [jméno] [příjmení], bývalý manžel třetí žalované, potvrdil konfliktní vztahy mezi sestrami. Jedině tento svědek tvrdil, že první žalovaná rodiče pouze využívala a že s ní otec dlouhou dobu komunikoval pouze přes prostředníky. Věrohodnost výpovědi svědka však snižuje jeho blízký poměr ke třetí žalované, se kterou je i po rozvodu jejich manželství v dobrých vztazích, bydlí v jednom domě a je otcem jejich dětí, a může proto mít zájem na výsledku sporu. Lze tedy uzavřít, že výhrůžka zabitím ze strany první žalované vůči rodičům, kterou ani ona sama nepopírá, a v důsledku které došlo k vydědění, byla učiněna v afektu a byla ojedinělým, byť morálně odsouzeníhodným, excesem, a nenaplňuje důvod pro její vydědění podle ust. § 469a odst. 1 písm. b) občanského zákoníku, když zároveň bylo v řízení prokázáno, že první žalovaná projevovala o zůstavitele, resp. oba rodiče, zájem jako jejich dcera a pomáhala jim. Soud proto vzájemnému návrhu první žalované vyhověl, a rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Vzhledem k neexistenci důvodů pro vydědění první žalované nemůže být úspěšná žaloba na určení, že první žalovaná není dědičkou po zůstaviteli, a soud ji proto z tohoto důvodu zamítl.

38. Výrok III. je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., protože první žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, a to jak v řízení zahájeném žalobou na určení dědického práva, tak i v řízení o vzájemném návrhu podaném první žalovanou. Náklady řízení představují soudní poplatek za vzájemný návrh ve výši 2 000 Kč, soudní poplatek za odvolání proti rozsudku ve výši 1 000 Kč (soud přiznal ) a soudní poplatek za dovolání ve výši 7 000 Kč (soud přiznal ) a dále náklady právního zastoupení první žalované. Ty soud přiznal podle § 9 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu z punkta 35 000 Kč, tedy 2 500 Kč za jeden úkon, a to za 14 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření k žalobě, účast při jednání soudu dne 29.10.2018, účast při jednání soudu dne 13.2.2019, účast při jednání soudu dne 30.4.2019, účast při jednání soudu dne 26.6.2020, odvolání proti rozsudku, účast při jednání odvolacího soudu dne 1.12.2020, dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze, účast při jednání soudu dne 30.4.2021 (6C 23/2021), účast při jednání soudu dne 17.9.2021, účast při jednání dne soudu 13.12.2021, písemný závěrečný návrh, účast při jednání soudu dne 22.12.2021) ve výši 2 500 Kč za jeden úkon. Dále soud přiznal první žalované odměnu za deset úkonů právní služby z punkta 70 000 Kč podle ust. § 12 odst. 3 advokátního tarifu, podle něhož při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. První žalovaná byla zastoupena svojí právní zástupkyní i v řízení ve věci vzájemného návrhu, kdy odměna za úkon právní služby je přiznána podle položky 9 odst. 3 z punkta 35 000 Kč. Soud přiznal odměnu za tyto úkony: vzájemný návrh ze dne 11.4.2019, doplnění vzájemného návrhu ze dne 23.6.2020, účast při jednání dne 26.6.2020, účast při jednání dne 30.4.2021 (6C 23/2021), účast při jednání dne 17.9.2021, písemné vyjádření ze dne 13.9.2021, doplnění skutkových tvrzení ze dne 31.5.2021, účast při jednání dne 13.12.2021, písemný závěrečný návrh, účast při jednání soudu dne 22.12.2021 ve výši 3 900 Kč za jeden úkon. V souladu s ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu soud snížil odměny za úkony právní služby o 20% za dvě zastoupené. V souladu s ust. § 13 odst. 3 citované vyhlášky soud přiznal i hotové výdaje advokáta spojené se čtrnácti úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření k žalobě, účast při jednání soudu dne 29.10.2018, účast při jednání soudu dne 13.2.2019, účast při jednání soudu dne 30.4.2019, účast při jednání soudu dne 26.6.2020, odvolání proti rozsudku, účast při jednání odvolacího soudu dne 1.12.2020, dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze, účast při jednání soudu dne 30.4.2021 (6C 23/2021), účast při jednání soudu dne 17.9.2021, účast při jednání soudu dne 13.12.2021, písemný závěrečný návrh, účast při jednání soudu dne 22.12.2021), který činí 300 Kč za jeden úkon, soud přiznal první žalované , tedy 150 Kč za jeden úkon. V souladu s ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. soud zvýšil odměnu za úkony právní služby a hotové výdaje advokáta o 21% DPH v částce 12 873 Kč, protože zástupkyně první žalované je plátkyní této daně. Celkové náklady řízení první žalované tak činí 84 173 Kč. Soud nepřiznal první žalovanou účtované náklady za čtyři porady s klientkami, protože nebyly doloženy. Částka 25 410 Kč, kterou první a druhá žalovaná zaplatily na účet zdejšího soudu na základě v tu dobu pravomocného rozsudku č.j. 6 C 180/2018-142 ze dne 26.6.2020, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 35 Co 337/2020-166 ze dne 1.12.2020, bude žalovaným vrácena po pravomocném ukončení řízení z účtu zdejšího soudu.

39. Výrok IV. rozsudku je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., protože druhá žalovaná byla ve věci zcela úspěšná. Náklady představují druhou žalovanou zaplacenou soudního poplatku za odvolání proti rozsudku ve výši 1 000 Kč a soudního poplatku za dovolání ve výši 7 000 Kč, celkem tedy na soudním poplatku 8 000 Kč. Dále soud přiznal odměnu za čtrnáct úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření k žalobě, účast při jednání soudu dne 29.10.2018, účast při jednání soudu dne 13.2.2019, účast při jednání soudu dne 30.4.2019, účast při jednání soudu dne 26.6.2020, odvolání proti rozsudku, účast při jednání odvolacího soudu dne 1.12.2020, dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze, účast při jednání soudu dne 30.4.2021 (6C 23/2021), účast při jednání soudu dne 17.9.2021, účast při jednání dne 13.12.2021, písemný závěrečný návrh, účast při jednání soudu dne 22.12.2021) z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů, tedy 2 500 Kč za jeden úkon. V souladu s ust. § 13 odst. 3 citované vyhlášky soud přiznal i hotové výdaje advokáta spojené se čtrnácti úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření k žalobě, účast při jednání soudu dne 29.10.2018, účast při jednání soudu dne 13.2.2019, účast při jednání soudu dne 30.4.2019, účast při jednání soudu dne 26.6.2020, odvolání proti rozsudku, účast při jednání odvolacího soudu dne 1.12.2020, dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze, účast při jednání soudu dne 30.4.2021 (6C 23/2021), účast při jednání soudu dne 17.9.2021, účast při jednání soudu dne 13.12.2021, písemný závěrečný návrh, účast při jednání soudu dne 22.12.2021), přičemž hotové výdaje činí 300 Kč za jeden úkon, soud přiznal druhé žalované této částky, tedy 150 Kč za jeden úkon. V souladu s ust. § 12 odst. 4 citované vyhlášky soud snížil odměnu za úkony právní služby o 20% za dvě zastupované. V souladu s ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. soud zvýšil odměnu za úkony právní služby a hotové výdaje advokáta o 21% DPH v částce 6 321 Kč, protože zástupkyně druhé žalované je plátkyní této daně. Celkové náklady druhé žalované tak činí 44 421 Kč. Soud nepřiznal odměnu za čtyři účtované úkony právní služby za čtyři porady s klientkou, protože nebyly doloženy.

40. Výrokem V. rozsudku soud nepřiznal ve vztahu mezi žalobkyní a třetí žalovanou náklady řízení, neboť mezi těmito účastnicemi nebyla procesně úspěšná či neúspěšná ani jedna z nich. Obě účastnice zaujímaly po celou dobu řízení shodné procesní stanovisko a třetí žalovaná vystupovala na straně žalované pouze z toho důvodu, že sama ve věci nepodala žalobu, avšak řízení se účastnit musela, neboť je účastnicí dědického řízení po zůstaviteli.

41. Výrok VI. je odůvodněn ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. podle něhož stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Státu vznikly v průběhu řízení náklady v celkové výši 25 410 Kč za pravomocně přiznané znalečné za vypracovaný znalecký posudek [ulice] vojenskou nemocnicí – vojenskou fakultní nemocnicí [obec]. Žalobkyně složila zálohu ve výši 2 000 Kč, zbývá jí proto k doplacení částka 23 410 Kč.