6 C 186/2019-129

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] zastoupený advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně [osobní údaje žalobkyně], bytem [adresa žalobkyně], je vlastnicí pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], nově vzniklého oddělením od částí pozemků p. [číslo] [parcelní číslo] v témže katastrálním území, a to dle geometrického plánu vyhotoveného [titul] [jméno] [příjmení] – [anonymizována dvě slova], [PSČ] [obec a číslo], číslo plánu [číslo], ověřeného oprávněným zeměměřičským inženýrem [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum] pod [číslo] který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů prvoinstančního a odvolacího řízení částku 54 731 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokáta se sídlem ve [obec], [příjmení] nám. [číslo].

Odůvodnění

1. Podanou žalobou (dne 30. 8. 2019) se žalobkyně domáhala určení vlastnického práva k pozemku [parcelní číslo] (o výměře [anonymizováno] m) v katastrálním území (dále též„ k. ú.“) [anonymizováno], nově vzniklého oddělením od částí pozemků p. [číslo] [parcelní číslo] v témže katastrálním území, a to dle geometrického plánu vyhotoveného [titul] [jméno] [příjmení] – [anonymizována dvě slova], [PSČ] [obec a číslo], číslo plánu [číslo], ověřeného oprávněným zeměměřickým inženýrem [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum] pod [číslo].

2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že byla v období od 29. 4. 2004 do 15. 11. 2017 vlastnicí pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno], že v žalobě označeným geometrickým plánem došlo k rozdělení pozemku [parcelní číslo] na pozemek [parcelní číslo] o výměře [anonymizováno] m, a dále na pozemek [parcelní číslo] o výměře [anonymizováno] m v témže k. ú. (dále budou z důvodu stručnosti předmětné pozemky označovány též bez uvádění k. ú. [anonymizováno]), přičemž pozemek [parcelní číslo] nadále hraničil s pozemky, jejichž části jsou předmětem této žaloby. Tento nově vzniklý pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno] žalobkyně převedla (darovací smlouvou ze dne [datum], s právními účinky vkladu ke dni [datum]) do vlastnictví své dcery [celé jméno žalobkyně], narozené dne [datum].

3. Se současným pozemkem [parcelní číslo] sousedí pozemky [parcelní číslo] o výměře [anonymizováno] m a pozemek [parcelní číslo] o výměře 2 [anonymizováno] m, které jsou ve vlastnictví žalovaného.

4. Žalobkyně od počátku nabytí vlastnického práva k pozemku [parcelní číslo] užívala i část pozemků p. [číslo] p. [číslo] to v rozsahu vyznačeném (ve výroku I.) v geometrickém plánu.

5. V žalobě je žalobkyní dále tvrzeno, že předmětné části pozemků ve vlastnictví žalovaného užívala již právní předchůdkyně žalobkyně – její matka [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], a to nejméně od roku 1964 Tyto části pozemků jsou v terénu ohraničeny plotem, který byl již před rokem 1964 postaven právními předchůdci žalobkyně a po celou dobu od roku 1964 až do současnosti byly tyto části pozemků nepřetržitě užívány vlastníky pozemku [parcelní číslo], nyní pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno].

6. Žalobkyně držela a jako vlastnice užívala předmětné části pozemků p. [číslo] [parcelní číslo] od [datum] do [datum], tedy dobu delší 10 let. S ohledem na skutečnost, že tyto části pozemků byly v terénu spojeny s pozemkem [parcelní číslo] a spolu s ním ohraničeny jedním plotem, je zřejmé, že žalobkyně byla po celou dobu 10 let v dobré víře, že tyto části pozemků užívá jako jejich vlastnice. Po celou dobu 10 let neměla žalobkyně jedinou informaci, že by předmětné části pozemků neměly být jejím vlastnictvím; žalobkyně se tak v důsledku vydržení stala vlastnicí předmětných částí pozemků. Předmětné části pozemků, které žalobkyně vydržela, jsou specifikovány (ve výroku I. tohoto rozsudku označeném) geometrickém plánu, a to jako nově vzniklý pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno].

7. Při jednání u zdejšího soudu, konaného dne 19. 7. 2020, žalobkyně k výzvě soudu, aby doplnila„ vylíčení rozhodujících skutečností týkajících se faktického a reálného užívání předmětu sporu, jakým způsobem byl užíván včetně výsadby, pěstování apod., a pokud se jedná o navrhované svědky – dcery, kolik těmto bylo v roce 1994 let“, uvedla následující skutková tvrzení: „ Jedna dcera se narodila [datum] a druhá dcera se narodila [datum]. Jedna měla [anonymizováno] let a druhá [anonymizováno] roky…Vlastně tím, jak byl pozemek zaplocen, tak jsme ho užívali až k plotu, kde roste ořešák, který jsme vlastně chodili pravidelně sbírat, lískový ořech, který jsme chodili obírat, na konci zahrady byl kompost, který jsme vlastně z celé zahrady sváželi…dále tam bylo ohniště, kde jsme opékali špekáčky, nať z brambor se tam pálila, byla tam stará jabloň, která už tam není…Bavím se jen o tom kousku, který je předmětem sporu. Jahody tam byly taky…Na zbytku zahrady, který není předmětem sporu, byl velký skleník…Potom tam bylo velké brambořiště, kde byla sadba brambor, dále několik stromů podél celého plotu, dá se prakticky říct, od začátku zahrady do konce byly jabloně, byla tam jedna velká třešeň, která rostla přímo v tom plotu. Několik hospodářských budov tam bylo…slepice, králíci. Ještě tam byla skalka…Byla to vlastně zahrada jak k odpočinku, tak užitková.“ (viz protokol o jednání před zdejším soudem konaném dne 19. 7. 2020 na č. l. 68-70).

8. Žalovaný ve svém písemném vyjádření (ze dne 26. 5. 2020, doručeného zdejšímu soudu dne 27. 5. 2020, na č. l. 47-49) odmítl (prostřednictvím své právní zástupkyně) uplatněnou žalobní argumentaci. Odkázal na znění §§ 993 a 1090 odst. 1 o. z., přičemž za stěžejní důkaz považuje žádost [jméno] [příjmení] ze dne [datum], kterou adresoval tehdejšímu [původní název žalované] [anonymizováno 5 slov]“) [anonymizována dvě slova], z níž se podává, že [jméno] [příjmení] se již v době před podáním této žádosti svémocně ujal držby„ části pozemku“, o němž nepochybně věděl, že mu k jeho užívání nesvědčí žádný právní titul; výslovně v této žádosti tehdy – ve vztahu k předmětné části (nyní žalobou dotčeného) pozemku uvedl:„ nad lípou za mou zahradou.“ Záměrem [jméno] [příjmení] bylo vybudovat oplocení, které by ohraničovalo i tuto„ část pozemku“, k jejímuž užívání mu nesvědčil žádný právní titul. Části pozemků specifikované v žalobě jsou v současnosti ohraničeny v terénu plotem, který zde byl vybudován nejdříve v roce 1968, přičemž toto zaplocení nutně muselo zahrnovat rovněž pozemky, jež právní předchůdci žalobkyně zcela vědomě užívali bez právního důvodu (lze stěží předpokládat, že ač [jméno] [příjmení] o této skutečnosti zjevně věděl, zůstala by jeho manželce utajena). Z textu žaloby vyplývá, že právní předchůdci se svémocně chopili držby části pozemků, k nimž jim nesvědčil žádný právní titul, již v roce 1964.

9. Zdejší soud (v obsazení samosoudcem JUDr. Petrem Ševčíkem) rozsudkem ze dne 8. 7. 2020, č. j. 6 C 186/2019-89, rozhodl ve věci samé tak, že určil, že žalobkyně je vlastnicí pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno], jak je vyznačen v předmětném geometrickém plánu, který byl nedílnou součástí tohoto rozsudku. Soud po provedeném dokazování a při aplikaci vydržení podle nové civilní úpravy (zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále již„ o. z.“)) dospěl k závěru, že:„ žalobkyně nabyla nově vzniklý pozemek postupným nabýváním spoluvlastnických podílů mimořádným a řádným vydržením, jednalo se o držbu řádnou, poctivou a pravou, šlo o faktické a řádné užívání sporného pozemku, šlo o faktické ovládání.“ 10. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (dále již„ odvolací soud“) usnesením ze dne 2. 2. 2022, č. j. 16 Co 318/2020-112, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

11. Odvolací soud zopakoval dva listinné důkazy a sice přečetl žádost otce žalobkyně [jméno] [příjmení] z 8. 3. 1968 a dále rozhodnutí tehdejšího [název žalované] [anonymizována dvě slova] ze dne 18. 4. 1968. V žádosti otce je výslovně uvedeno, že žádal [původní název žalované] [anonymizována dvě slova], aby mu povolil zhotovit oplocení kolem jeho zahrady. Zároveň požádal, aby mu [původní název žalované] dal do trvalého nájmu část pozemku, který patří [původní název žalované] [anonymizována dvě slova] a jenž hodlá užívat a dosud užívá. Z rozhodnutí [původní název žalované] [anonymizována dvě slova] - v reakci na tuto žádost - vyplývá, že [původní název žalované] po provedeném šetření vyslovil souhlas se stavbou plotu, avšak ohledně žádosti otce žalobkyně o přidělení části pozemku do jeho trvalého nájmu není v tomto rozhodnutí žádná zmínka.

12. Dále odvolací soud s ohledem na skutečnosti plynoucí z provedeného dokazování, též s přihlédnutím k dříve vyslovenému právnímu názoru soudu prvního stupně, konstatoval, že logicky nemůže obstát závěr soudu prvního stupně, že za skutkové zjištění považuje to, že otec žalobkyně [jméno] [příjmení] byl držitelem pozemku [parcelní číslo] na základě souhlasu právního předchůdce žalovaného, který mu povolil bezplatnou držbu s tím, že opak zjištěn nebyl. Takový závěr podle odvolacího soudu obstát nemůže, neboť z obsahu dvou výše uvedených listinných důkazů naopak jednoznačně vyplývá, že na základě předchozí žádosti z března 1968 bylo [původní název žalované] [anonymizována dvě slova] otci žalobkyně povoleno pouze postavení plotu, avšak žádný pozemek mu do trvalého nájmu či užívání dán nebyl, ani mu k tomu nebyl udělen žádný souhlas.

13. Rozvrhem práce zdejšího soudu, účinným od 1. 1. 2022, byl podepsaný samosoudce zařazen do soudního odd. 6 C, z čehož se podává, že po vrácení této věci z odvolacího soudu byl povinen tuto věc projednat a rozhodnout o ní; došlo tak ke změně v obsazení soudu (v osobě samosoudce), o čemž byli účastníci odpovídajícím způsobem vyrozuměni, též s poučením právu vyjádřit se k osobě tohoto soudce (viz usnesení zdejšího soudu ze dne 25. 4. 2022, č. j. 6 C 186/2019-115).

14. Posledně zmíněným usnesením byli účastníci současně poučeni také o tom, že soud v dalším řízení hodlá věc posuzovat podle dosavadní civilní úpravy (tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále již„ obč. zák.“)), a to s přihlédnutím k žalobnímu tvrzení, podle kterého mohla žalobkyně postupně (byly-li by k tomu splněny všechny zákonem stanovené podmínky) originárně (vydržením) postupně nabývat předmětné spoluvlastnické podíly k částem pozemků p. [číslo] [číslo] které leží v k. ú. [anonymizováno], a to v rozsahu označeném v žalobkyní k žalobě předloženém předmětném geometrickém plánu, to vše při zohlednění po sobě jdoucích nabývacích titulech ve prospěch žalobkyně k pozemku původně označenému jako pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno], a též při posuzování otázky zápočtu předchozí oprávněné držby (ve vztahu k tomu kterému spoluvlastnickému podílu a toho kterého) právního předchůdce žalobkyně (ve vazbě na předmětné nabývací tituly spoluvlastnického práva k výše označenému pozemku).

15. Týmž usnesením soud současně vyzval žalobkyni (prostřednictvím jejího právního zástupce), aby v soudem stanovené lhůtě doplnila žalobu o tvrzení, zda, a pokud ano, pak po jakou dobu původní spoluvlastnice pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno] – tehdy nezletilá [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], bytem [obec a číslo], sama, resp. prostřednictvím jiné (a které) osoby vykonávala (a jak) práva, která v předmětnou dobu zákon spoluvlastníku dával, a to k částem pozemků parcely [číslo] [číslo] které leží v k. ú. [anonymizováno], tj. v mezích oplocení pozemků, tzn. v zásadě v rozsahu nyní vyznačeném v žalobkyní k žalobě předloženém geometrickém plánu vyhotoveném [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum], č. plánu [číslo], a k těmto tvrzením v téže lhůtě označila důkazy, a jde-li o listinné důkazy, jež má v dispozici, aby je v téže lhůtě podepsanému soudu předložila.

16. Na základě uvedené soudní výzvy žalobkyně (prostřednictvím svého právního zástupce) podáním ze dne 17. 5. 2022 (na č. l. 119) doplnila k výše uvedenému svá skutková tvrzení s důkazními návrhy následovně: a)„ Nezletilá [jméno] [příjmení], [datum narození], byla vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti id. [anonymizováno] na předmětných nemovitostech v období od [datum], kdy zemřel její otec [jméno] [příjmení], po němž podíl zdědila, do doby převodu tohoto podílu na žalobkyni kupní smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu č. NZ [číslo], [spisová značka] dne [datum rozhodnutí]“ b)„ Po celou dobu, kdy byla [jméno] [příjmení] spoluvlastnicí předmětných nemovitostí, vykonávala jejich údržbu prostřednictvím svého dědečka, pana [jméno] [příjmení], jako detentora. Ujednání o detenci proběhlo samozřejmě na velmi neformální úrovni v rámci širší rodiny žalobkyně, kdy matka [jméno] [příjmení], paní [jméno] [příjmení], v zastoupení své tehdy nezletilé dcery souhlasila s tím, aby předmětné nemovitosti užíval nadále pan [jméno] [příjmení], tak, jak je užíval dosud.“ c)„ K prokázání shora uvedených tvrzení navrhuje žalobkyně provést důkaz výslechem [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], a dále výslechem žalobkyně. Výslech [jméno] [příjmení] provést nelze, neboť tato v roce [rok] zemřela.“ d)„ Shora uvedená tvrzení jsou rovněž prokazována i svědeckými výpověďmi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] provedenými při jednání soudu dne 1. 7. 2020, neboť oba tito svědci vypověděli, že předmětné nemovitosti obdělával [jméno] [příjmení] s občasnou pomocí dalších členů rodiny.“ 17. Soud z dále provedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění:

18. Mezi účastníky je nesporné, že původní pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno] byl v rozhodném období v bezpodílovém spoluvlastnictví rodičů žalobkyně – [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum], a [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], oba společně bytem v [anonymizována dvě slova].

19. Dne 8. 3. 1968 podal [jméno] [příjmení], otec žalobkyně, u tehdejšího [původní název žalované] [anonymizována čtyři slova] žádost tohoto obsahu: „ Žádám [původní název žalované] [anonymizována dvě slova], aby mě [jméno]. [příjmení], bytem v [adresa] [číslo] povolil zhotovit oplocení kolem mé zahrady, která má výměru [anonymizováno] arů. Dále žádám [původní název žalované] [anonymizována dvě slova], aby mě dal do trvalého nájmu část pozemku, který patří [původní název žalované] [anonymizována dvě slova] (nad lípou za mou zahradou) a který hodlám užívat a dosud užívám. Jedná se o výměru pouze [anonymizováno] m. Celkem by oplocení bylo dlouhé [anonymizováno] m a široké [anonymizováno] m, což dávalo dohromady plochu [anonymizováno] m.“ (zjištěno z cit. žádosti jejíž kopie je založena v přílohové obálce spisu pro listiny předložené žalovaným). 20. [původní název žalobkyně] [anonymizována čtyři slova] – komise výstavby rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], k žádosti [jméno] [příjmení] shora vyslovila přípustnost stavby plotu za dále v tomto rozhodnutí stanovených podmínek (zjištěno z kopie cit. správního rozhodnutí založeného v přílohové obálce spisu pro listiny předložené žalovaným).

21. Usnesením Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], žalobkyně nabyla po své matce [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum], mj. id. [anonymizováno] pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno], přičemž [jméno] [příjmení], [datum narození], tehdy bytem [adresa žalobkyně], bratr žalobkyně a syn zůstavitelky, nabyl id. [anonymizováno] mj. pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno] (zjištěno z cit. usnesení, jehož kopie je na č. l. 5-6 spisu (dále již vždy přísl. odkaz na konkrétní číslo předmětné listiny zažurnalizované ve spise)).

22. Dne [datum] zemřel [jméno] [příjmení], bratr žalobkyně, který do své smrti byl spoluvlastníkem id. [anonymizováno] mj. pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno], přičemž v uvedenou dobu dalšími spoluvlastníky téhož pozemku byli jeho otec [jméno] [příjmení] – a to v rozsahu id. [anonymizováno], a dále jeho sestra – žalobkyně – a to v rozsahu id. [anonymizováno]. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], pozůstalá dcera (tehdy) nezletilá [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], nabyla po svém zemřelém otci [jméno] [příjmení] do svého vlastnictví mj. id. [anonymizováno] pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno] (zjištěno z úmrtního listu na č. l. 1, z výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 9 a z usnesení [anonymizováno] soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] připojeného dědického spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]). 23. [jméno] [příjmení], otec žalobkyně, darovací smlouvou ze dne [datum], daroval žalobkyni mj. id. [anonymizováno] pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno], přičemž právní účinky vkladu podle této darovací smlouvy nastaly ke dni [datum] (zjištěno z cit. darovací smlouvy na č. l. 7-8). 24. [jméno] [příjmení], otec žalobkyně, zemřel dne [datum] (zjištěno z připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]).

25. Kupní smlouvou, smlouvou o zúžení společného jmění manželů a smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne [datum], sepsanou formou notářského zápisu [titul] [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem ve [obec], (tehdy) nezletilá [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], zastoupená svou matkou [jméno] [příjmení], narozenou dne [datum], prodala žalobkyni mj. spoluvlastnický podíl id. [anonymizováno] na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno], přičemž právní účinky vkladu dle této kupní smlouvy nastaly ke dni [datum]. Rozsudkem [anonymizováno] soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud schválil za (tehdy) nezletilou [jméno] [příjmení] uzavření tohoto právního úkonu (zjištěno z cit. kupní smlouvy na č. l. 9-10 a z cit. rozsudku zdejšího soudu na č. l. 11-12).

26. Geometrickým plánem vyhotoveným [titul] [jméno] [příjmení], číslo plánu [číslo] [rok], který jmenovaný rovněž ověřil coby oprávněný zeměměřický inženýr dne [datum] pod [číslo] [rok], byl pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno] rozdělen na pozemky p. [číslo] [parcelní číslo] v témže k. ú. (zjištěno z cit. geometrického plánu na č. l. 17-18).

27. Žalobkyně pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno] darovala na základě darovací smlouvy ze dne [datum] (s právními účinky vkladu ke dni [datum]) své dceři [celé jméno žalobkyně], [titul], narozené dne [datum], bytem [adresa]).

28. Z protokolu o výslechu svědka [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum], bytem [adresa žalobkyně], soud zjistil, že svědek [jméno] [příjmení] (otce žalobkyně) znal velmi dobře, [jméno] [příjmení] byl velký zahrádkář, pracoval na zahrádce, která byla oplocená, na zahrádce mu vypomáhala rodina, po jeho smrti na zahrádku chodila jeho dcera (zjištěno z protokolu o jednání před zdejším soudem ze dne 1. 7. 2020 na č. l. 79-81).

29. Z protokolu o výslechu svědka [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum], bytem [adresa žalobkyně], manžela žalobkyně, soud zjistil, že svědek se do [anonymizováno] přiženil v roce [rok], pomáhal společně s manželkou – žalobkyní při pracích na zahradě, nejvíce zahradu obhospodařoval jeho tchán [jméno] [příjmení], otec žalobkyně, a po jeho smrti na zahradě pracoval svědek s manželkou (žalobkyní). Svědek podrobně popsal, co se na zahradě pěstovalo, jaká zvířata tam v předmětnou dobu chovali. V době, kdy se svědek přistěhoval do [anonymizováno], byla tato zahrada oplocená (zjištěno z protokolu o jednání před zdejším soudem ze dne 1. 7. 2020 na č. l. 79-81).

30. Geometrickým plánem vyhotoveným [titul] [jméno] [příjmení] – [anonymizována dvě slova], [PSČ] [obec a číslo], číslo plánu [číslo], ověřeného oprávněným zeměměřickým inženýrem [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum] pod [číslo] bylo pro účely případného zápisu do katastru nemovitostí – v souvislosti s žalobkyní zamýšleným podáním této určovací žaloby – provedeno rozdělení pozemku tak, že z pozemku [parcelní číslo] (o výměře [anonymizováno] m) a z pozemku [parcelní číslo] (o výměře 2 [anonymizováno] m) v témže k. ú. byl oddělen (nyní touto určovací žalobou dotčený) pozemek [parcelní číslo] (o výměře [anonymizováno] m) v k. ú. [anonymizováno] (zjištěno z cit. geometrického plánu na č. l. 19).

31. Poměr pozemku [parcelní číslo] (o výměře [anonymizováno] m) v k. ú. [anonymizováno], jež představuje shora označeným geometrickým plánem spornou připlocenou část k původnímu pozemku [parcelní číslo] (o výměře [anonymizováno] m) v k. ú. [anonymizováno], vzniklý oddělením z pozemků [parcelní číslo] (o výměře [anonymizováno] m) a [parcelní číslo] (o výměře 2 [anonymizováno] m), vše v k. ú. [anonymizováno], činí 13,56 %.

32. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že si pamatuje, že předmětná zahrada (tj. pozemek [parcelní číslo] včetně nyní i části vymezené geometrickým plánem – [parcelní číslo]) byla vždy oplocená. Od svého otce [jméno] [příjmení] ani od žádné jiné osoby po celou dobu užívání předmětného pozemku neobdržela žádnou informaci o tom, že část oploceného pozemku, nyní vymezená geometrickým plánem jako pozemek p. [číslo] není ve vlastnictví jejích rodičů, resp. později ve spoluvlastnictví předmětných osob a že se jednalo o připlocenou část pozemku ve vlastnictví jiné osoby. Po úmrtí její matky [jméno] [příjmení] otec žalobkyni sdělil, že zdědí po matce id. [anonymizováno] pozemku [parcelní číslo]. V době kdy byla spoluvlastnicí uvedeného pozemku, a později jeho majoritní spoluvlastnicí (v rozsahu id. [anonymizováno]), tak se stran jeho užívání nic nezměnilo; nejvíc na zahradě pracoval otec žalobkyně ([jméno] [příjmení]). Žalobkyně neměla důvod otci něco přikazovat, zakazovat. Otec žalobkyně byl vášnivý zahrádkář, žalobkyně a další členové rodiny na zahradě pracovali, ale ovšem rozhodoval otec žalobkyně (ve smyslu co a kde se bude na zahradě pěstovat atd.). Po úmrtí bratra žalobkyně [jméno] [příjmení] navrhla žalobkyně [jméno] [příjmení], matce tehdy nezletilé [jméno] [příjmení], jež byla spoluvlastnicí id. [anonymizováno] pozemku [parcelní číslo], že tento spoluvlastnický podíl koupí, neboť rodina [jméno] [příjmení] po smrti [jméno] [příjmení] na tom byla finančně docela špatně; na tento návrh její švagrová [jméno] [příjmení] přistoupila a došlo tak k realizaci odprodeje předmětného spoluvlastnického podílu od nezletilé [jméno] [příjmení] Ani v době realizace této kupní smlouvy žalobkyně neměla (od nikoho neobdržela) informaci o tom, že část oploceného pozemku je ve vlastnictví jiného. O tom, že k pozemku [parcelní číslo] je připlocená část pozemku ve vlastnictví žalovaného neobdržela po celou dobu ani žádné upozornění ze strany [původní název žalované] [anonymizováno] či později žalovaného. Po úmrtí pozemku žalobkyně dál pracovala na uvedeném pozemku (v rozsahu jeho oplocení), když do té doby o tom, co se na pozemku bude pěstovat atd. rozhodoval výlučně její otec [jméno] [příjmení].

33. Na základě výše uvedeného soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

34. Žalobkyně se domáhá určení, že je (v důsledku postupného vydržení spoluvlastnických podílů) výlučnou vlastnicí pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno], nově vzniklého oddělením od částí pozemků p. [číslo] [parcelní číslo] v témže katastrálním území, a to dle geometrického plánu vyhotoveného [titul] [jméno] [příjmení] – [anonymizována dvě slova], [PSČ] [obec a číslo], číslo plánu [číslo], ověřeného oprávněným zeměměřickým inženýrem [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum] pod [číslo] který je nedílnou součástí tohoto rozsudku. Jedná se o předmětnou část pozemků p. [číslo] [parcelní číslo] v témže k. ú., které byly žalobkyní a předtím jejími právními předchůdci (vyjma otce žalobkyně, [jméno] [příjmení] – k tomu odůvodnění níže) nerušeně užívány v rámci výkonu spoluvlastnického práva k původnímu pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno], jenž byl v rozhodném období v bezpodílovém spoluvlastnictví rodičů žalobkyně – [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum], a [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], oba společně bytem v [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] dne [datum] požádal tehdejší [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] o souhlas s oplocením kolem jeho zahrady (resp. pozemku v [anonymizováno]) včetně části pozemku, který byl ve vlastnictví [původní název žalované] [anonymizováno], což mu nakonec bylo uvedeným výborem [původní název žalované] a došlo tak k realizaci tohoto oplocení a tedy i k připlocení části pozemku, který nyní představuje parcelu [číslo] v k. ú. [anonymizováno]. Žalobkyně v důsledku dědění po své matce [jméno] [příjmení], usnesením [anonymizováno] soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nabyla id. [anonymizováno] pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno], a posléze na základě darovací smlouvy (kterou uzavřela se svým otce [jméno] [příjmení] ohledně darování id [anonymizováno] téhož pozemku) se dnem [datum] stala vlastnicí celkem id. [anonymizováno] pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno]. Zbylou id. [anonymizováno] téhož pozemku žalobkyně koupila na základě kupní smlouvy ze dne [datum] od tehdy nezletilé [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], zastoupené její matkou [jméno] [příjmení], a při schválení tohoto právního úkonu shora již označeným rozhodnutím zdejšího soudu, a to s právními účinky vkladu ke dni [datum], čímž se dnem [datum] stala výlučnou vlastnicí pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno], který užívala v týchž hranicích a oplocení, jako tomu bylo v době, kdy byla jeho spoluvlastnicí a pracovala na uvedené zahradě se svou rodinou. Žalobkyně po celou dobu užívání tohoto pozemku, tj. v období, kdy byla jeho spoluvlastnictví a posléze jeho výlučnou vlastnicí, neměla žádnou informaci o tom, že k pozemku [parcelní číslo] byla fakticky dříve jejím otcem [jméno] [příjmení] připlocena část zahrady z pozemků p. [číslo] [parcelní číslo] v témže k. ú., které byly dříve ve vlastnictví [původní název žalované] [anonymizováno], a že tedy její otec přistoupil k připlocení předmětné části pozemku s vědomím, že se nejedná o pozemek v tehdy bezpodílovém spoluvlastnictvím s jeho manželkou [jméno] [příjmení].

35. Žaloba je důvodná.

36. Soud předně konstatuje, že žalobkyni svědčí ve smyslu § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem na podání této určovací žaloby, neboť tvrdí-li žalobce, že ohledně předmětu žaloby týkající se nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí panuje nesoulad mezi stavem zápisů v katastru nemovitostí a právním stavem (právní realitou), a že žalobou navrhovaný rozsudek, týkající se věcněprávního vztahu k oné nemovité věci, svým deklaratorním výrokem může tento nesoulad po realizaci příslušného zápisu do katastru nemovitostí odstranit, pak jsou v tomto případě splněny podmínky pro přípustnost a projednání takto podané žaloby, pakliže je žaloba perfektní z hlediska náležitostí ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř., kteréžto náležitosti žaloba v tomto případě splňuje.

37. Soud konstatuje, že podmínky držby a tvrzeného vydržení vlastnického práva žalobkyně k předmětnému pozemku je v tomto případě nezbytné ve smyslu § 3028 odst. 2 o. z. posuzovat podle dosavadní právní úpravy, tedy podle § 129 odst. 1, § 130 odst. 1 a § 134 odst. 1 obč. zák., neboť k nabytí vlastnického práva uvedeným originárním způsobem mělo u žalobkyně dojít před 1. 1. 2014 (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3872/2015).

38. Podle § 129 odst. 1 obč. zák. držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

39. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

40. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

41. Podle § 134 odst. 3 obč. zák. do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

42. Při právním posouzení věci soud reflektoval rovněž následující judikaturu Nejvyššího soudu.

43. Spoluvlastnický podíl může být předmětem držby a vydržení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1513/2012).

44. Vydržet lze vlastnické právo i k části sousedního pozemku v situaci, kdy se nabyvatel pozemku mýlí o průběhu vlastnické hranice, v důsledku čehož se chopí i držby (části) sousedního pozemku, o němž se domnívá, že je součástí pozemku, který ve skutečnosti měl nabýt, přičemž rozhodnými pro posouzení dobré víry držitele jsou v tomto případě okolnosti, které doprovázely nabytí vlastnického práva a s tím související držby části sousedního pozemku, kdy je třeba posoudit, zdali nabyvatel věděl či vzhledem k okolnostem vědět měl, kudy vede vlastnická hranice v terénu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1577/2018).

45. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu lze tedy vlastnické právo vydržet k části sousedního pozemku za situace, kdy se nabyvatel pozemku mýlí o průběhu vlastnické hranice, v důsledku čehož se chopí i držby (části) sousedního pozemku, o němž se domnívá, že je součástí pozemku, který ve skutečnosti měl nabýt. Rozhodnými pro posouzení dobré víry držitele jsou v tomto případě okolnosti, které doprovázely nabytí vlastnického práva a s tím související držby části sousedního pozemku, kdy je třeba posoudit, zda nabyvatel věděl či vzhledem k okolnostem vědět mohl a měl, kudy vede vlastnická hranice v terénu. Roli při posouzení dobré víry hraje zejména otázka znatelnosti vlastnické hranice v terénu, například existence hraničních bodů, plotu či zdi, otázka rozsahu držby právními předchůdci, jejich případné utvrzení ve vedení vlastnické hranice, jakož i okolnost rodinných vazeb na právního předchůdce, existence listin, které byly v době uchopení se držby k dispozici (zejména katastrální mapa, geometrický plán), a dále také okolnost, zda nabývaný pozemek je oddělován z původního pozemku, poměr výměry skutečně nabytého pozemku k části pozemku drženého, jakož i postoj vlastníka sousedního pozemku k držbě části jeho pozemku (srov. např. výčet relevantní judikatury k výše uvedenému obsažený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 90/2018).

46. Držitelem spoluvlastnického podílu je ten, kdo reálně vykonává práva, která zákon spoluvlastníku dává. Faktickým ovládáním se nerozumí jen fyzické ovládání věci, neboť fakticky věc ovládá ten, kdo podle obecných názorů a zkušeností vykonává tzv. právní panství nad věcí; proto je držitelem např. pozemku i ten, kdo na něj fakticky dlouhou dobu nevstoupil, pokud se držby nechopí někdo jiný, a také ten, kdo vykonává držbu prostřednictvím jiné osoby (tzv. detentora); je však nezbytné, aby detentor věc fyzicky ovládal pro držitele a jeho jménem (např. jako jeho nájemce); důkazní břemeno, že tomu tak bylo, leží na tom, kdo tvrdí, že ten, kdo věc fyzicky ovládal, byl jeho detentorem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 728/2000).

47. Držby spoluvlastnického podílu se nabývá tak, že držitel začne fakticky vykonávat (ne tedy jen uplatňovat vůči ostatním spoluvlastníkům) ta práva a povinnosti, které mu zákon jako spoluvlastníkovi dává (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2015, sp. zn. 22 Cdo 473/2015). Znamená to tedy, že i držba spoluvlastnického podílu předpokládá faktický stav, faktický stav obsahu spoluvlastnického práva, musí jít o skutečný výkon práva ( (zpravidla respektovaný ostatními spoluvlastníky); k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2015, sp. zn. 22 Cdo 473/2015).

48. Oprávněná držba se zakládá na omylu držitele, který se domnívá, že je vlastníkem držené věci nebo subjektem vykonávaného práva. Oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout; jde o opatrnost normální, obvyklou, posuzovanou z objektivního hlediska. Omyl držitele musí být omluvitelný. Omluvitelným je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného, obvyklého posuzování věcí, není omluvitelný. Držitel, který drží věc na základě takového omylu, může být sice v dobré víře, avšak nikoliv„ se zřetelem ke všem okolnostem“, a proto nemůže být držitelem oprávněným (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 490/2001).

49. Pokud se nabyvatel nemovitosti chopí držby části parcely, kterou nekoupil, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držby je v takovém případě i poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku. To je praktické zejména v případech, kdy někdo nabude vlastnictví k pozemku a současně se uchopí držby části nebo celého sousedního pozemku. Právním titulem držby je v takovém případě nabývací titul ke skutečně vlastněnému pozemku (kupní či darovací smlouva, rozhodnutí v dědickém řízení apod.); i když jde o tzv. putativní titul, je postačující (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1405/2013).

50. V běžném životě dochází často k tomu, že hranice pozemků, vymezené hranicí užívání, se neshodují s hranicemi parcel, tedy takových pozemků, které jsou evidovány v katastru nemovitostí v podobě parcel, jež mají geometrické a polohové určení a jsou zobrazeny v katastrální mapě a označeny parcelními čísly. K nesouladu dochází i tak, že držitel, který koupil pozemek, se omylem chopí na základě kupní smlouvy i části (případně i celého) sousedního pozemku, který ve skutečnosti nekoupil, v omylu, že jde o část jeho pozemku. V tomto případě je zde – jak již bylo reflektováno judikaturou Nejvyššího soudu - domnělý (putativní) titul, o který se držba opírá, a to kupní smlouva, resp. jiný titul zakládající vlastnictví ke skutečně koupenému pozemku.

51. K tomu, aby bylo možno držbu považovat za oprávněnou, je třeba posoudit, zda omyl držitele, který vedl k uchopení držby, byl omluvitelný. Dobrá víra držitele se presumuje; připouští se oprávněná držba i v případě, že se držitel chopí části sousedního pozemku, který ve skutečnosti nekoupil (nebyl na něj převeden); jedním z hledisek pro posouzení oprávněnosti držby je i porovnání výměry koupeného a omylem drženého pozemku. Oprávněnou držbu nelze podle okolností výjimečně vyloučit ani v případě, že výměra drženého sousedního pozemku dosahuje až 50 % výměry skutečně koupeného pozemku, za zcela výjimečných okolností i více. Ve prospěch dobré víry držitele pozemku svědčí i to, že nabytý a držený pozemek tvoří ohrazený ucelený funkční celek (např. pozemek byl připlocen k pozemku právních předchůdců držitele, přičemž přístup na něj byl možný jen z nemovitosti držitele). Ve prospěch držitele svědčí i užívání pozemku v hranicích, v jakých mu byl předán. Jsou-li dány uvedené skutečnosti, pak lze dobrou víru držitele vyloučit jen v případě, že jsou tu okolnosti, ze kterých vyplývá, že držitel věděl nebo musel vědět, že drží cizí pozemek (jeho část). Naopak dobrou víru držitele nevylučuje, že si nenechal nabytý pozemek odborně vymezit např. geometrem (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1172/2020, v jehož odůvodnění písemného vyhotovení se odkazuje na dosavadní judikaturu dovolacího soudu vztahující se k materii vydržení části pozemku).

52. O zápočtu držby právního předchůdce lze pojmově uvažovat pouze tehdy, pokud by byl držitelem oprávněným a současně sám vlastnické právo nevydržel (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 2761/2012).

53. Dobrá víra zaniká ve chvíli, kdy se držitel od kohokoli či jakýmkoliv způsobem dozví o skutečnostech, které u něj objektivně musí vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 145/2003, nebo ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1806/2006). Není přitom rozhodné, zda vlastník, případně jiná osoba informující držitele o skutečném vlastnictví svá tvrzení doloží. Postačí, že jeho ingerence je způsobilá vyvolat u držitele pochybnosti o oprávněnosti držby (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1659/2005).

54. Pouze na základě příbuzenského vztahu nelze bez dalšího usuzovat, že jeden z příbuzných (spoluvlastník) byl seznámen se skutečnostmi, o nichž bezpečně věděli další příbuzní. K úzkému příbuzenskému vztahu by tudíž musela přistoupit nějaká další okolnost, která by bez důvodných pochybností odůvodňovala závěr, že by příbuznému byly známy skutečnosti zpochybňující jeho dobrou víru (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 77/2013). Obdobně ani společné vedení domácnosti vícero osob, z nichž některá věděla o skutečnostech zpochybňujících dobrou víru, nemusí bez dalšího znamenat, že i ostatní osoby vedoucí společnou domácnost byly o těchto skutečnostech informovány (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4057/2013).

55. V případě, kdy společnou nemovitost výlučně užívá jeden z podílových spoluvlastníků z titulu podílového spoluvlastnictví, přičemž z omluvitelného důvodu drží současně i sousedící část cizího pozemku, pak naplňuje-li předpoklady vydržení, vydrží takový pozemek v zásadě nikoli výlučně pro sebe, ale do podílového spoluvlastnictví, tedy i pro ostatní spoluvlastníky podle poměru jejich spoluvlastnických podílů. Tento závěr by neplatil v případě, že by ostatní spoluvlastníci (neužívající předmětný pozemek) nebyli se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jim předmětný pozemek jako spoluvlastníkům patří (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. 22 Cdo 4166/2008).

56. Není-li předpoklad dobré víry splněn byť i jen u jednoho ze spoluvlastníků, nemůže dojít k nabytí vlastnického práva vydržením, a to ani do výlučného vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků, ani do spoluvlastnictví podílového (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 736/2014).

57. Žalobkyně správně - i přes okolnost, že vlastnické právo k původnímu pozemku [číslo] v k. ú. [anonymizováno] již převedla na třetí osobu - sama podává tuto určovací žalobu, neboť tvrdí-li, že uvedený pozemek vydržela do svého vlastnictví, je logické, že nikdo jiný zde nemá aktivní věcnou legitimaci k deklaraci takto tvrzeného věcněprávního vztahu (než právě žalobkyně), a nebylo by ani možné, aby nový nabyvatel původního pozemku [parcelní číslo] si započítával držbu žalobkyně k předmětnému pozemku, pakliže žalobkyně tvrdí, že tento pozemek sama již vydržela.

58. Dokazováním bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení], otec žalobkyně, v rozhodném období (v roce 1968) připlotil předmětnou část pozemku, která je nyní předmětem žaloby, tehdy k pozemku [parcelní číslo], jenž měl v bezpodílovém spoluvlastnictví se svou manželkou [jméno] [příjmení], z čehož vyplývá, že ve vztahu ke spornému pozemku [jméno] [příjmení] nebyl oprávněným držitelem (neboť měl vědomost, že tato část pozemku není v jeho vlastnictví, nýbrž ve vlastnictví [původní název žalované] [anonymizováno]).

59. V návaznosti na posledně uvedené ovšem ani [jméno] [příjmení], i kdyby neměla od svého manžela informaci o připlocení části pozemku ve vlastnictví třetí osoby, o čemž lze ovšem důvodně pochybovat (neboť je zřejmé, že takovou informaci s vysokou pravděpodobností od svého manžela získala, ovšem v této fázi to není rozhodné), stejně by podle tehdejší judikatury Nejvyššího soudu nebylo možné uvažovat o verifikaci podmínek pro vydržení sporného pozemku právě [jméno] [příjmení], neboť i dřívější judikatura jako podmínku vydržení části sousedního pozemku do bezpodílového spoluvlastnictví manželů požadovala dobrou víru u obou manželů po celou vydržecí dobu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 1996, sp. zn. 3 Cdon 231/96). Z toho plyne, že absence dobré víry jednoho z manželů bez dalšího vylučovala naplnění podmínek pro vydržení takto připloceného pozemku.

60. Jiná (hmotněprávní) situace nenastala u žalobkyně ani poté, co usnesením [anonymizováno] soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nabyla – v důsledku dědění po své zemřelé matce [jméno] [příjmení] - id. [anonymizováno] pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno] a v dobré víře jako spoluvlastnice – byť v situaci, kdy od svého otce neměla žádnou informaci o tom, že ten v rozhodném období fakticky připlotil k pozemku [parcelní číslo] části ze sousedních pozemků v cizím vlastnictví – vykonávala svá spoluvlastnická práva, na tomto oploceném pozemku realizovala společně s dalšími členy rodiny a spoluvlastníky obvyklou zahrádkářskou i chovatelkou činnost. K vydržení ze strany žalobkyně id. [anonymizováno] části připloceného sousedního pozemku dojít nemohlo právě s ohledem na shora již osvětlené závěry judikatury Nejvyššího soudu, která zapovídala možnost vydržení spoluvlastnického podílu jedním ze spoluvlastníků k části sousedního pozemku, pakliže některý z ostatních spoluvlastníků nebyl v postavení oprávněného držitele, což se v posuzovaném případě týkalo právě otce žalobkyně – [jméno] [příjmení].

61. Ke změně popsané (hmotněprávní) situace podle názoru zdejšího soudu došlo až dne [datum], kdy nastaly právní účinky vkladu podle darovací smlouvy uzavřené téhož dne, na základě které otec žalobkyně – [jméno] [příjmení] daroval žalobkyni, tehdy již spoluvlastnicí mj. pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno] o velikosti id. [anonymizováno], id. [anonymizováno] pozemku p. [číslo] žalobkyně tak od [datum] byla v postavení oprávněné držitelky spoluvlastnického podílu pozemku [parcelní číslo] o velikosti id. [anonymizováno].

62. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2009/2014, vyložil, že k posouzení toho, zda za účinnosti zákona č. 40/ 1964 b., občanský zákoník, v rozhodném znění, došlo k vydržení pozemku, musí nezbytně předcházet tato zjištění: a) kdy se osoba, dovolávající se vydržení, ujala držby; teprve v případě, že sama tato osoba nedržela pozemek po stanovenou vydržecí dobu, je třeba zabývat se započitatelnou držbou předchůdců; poté je třeba zvážit, zda osoba domáhající se vydržení věc držela (po případném započtení držby svých předchůdců) po stanovenou vydržecí dobu; b) za jakých okolností k uchopení držby došlo; zpravidla je třeba zjistit, o jaký právní titul se držba opírala (a postačí i domnělý titul,„ titul putativní“); důležité jsou i další okolnosti uchopení se držby nasvědčující omluvitelnosti nebo naopak neomluvitelnosti omylu držitele.

63. Z dokazování nevyplynulo, že by [jméno] [příjmení], otec žalobkyně, po uvedeném darování předmětného spoluvlastnického podílu k pozemku [parcelní číslo] žalobkyni (své dceři) zpochybňoval její (právní) postavení (majoritní) spoluvlastnice, kdy žalobkyně na uvedeném pozemku – společně s dalšími členy své rodiny – pracovala, ani že by jakýmkoliv způsobem zpochybňoval její oprávněnou držbu k části předmětného pozemku (nyní geometrickým plánem vymezeného jako) [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno].

64. Sama okolnost, že i v době po shora uvedeném darování spoluvlastnického podílu [jméno] [příjmení] - otec žalobkyně de facto určoval rozsah a intenzitu pěstitelské či chovatelské činnosti na tomto pozemku i jeho připlocené části (nyní [parcelní číslo]), o které (podle dokazování plyne, že) pouze on věděl, že jde o část připloceného cizího pozemku k pozemku [parcelní číslo], nemá podle názoru soudu žádnou relevanci na uchopení se držby žalobkyní k předmětné části pozemku nyní vymezeného geometrickým plánem k žalobě (připlocené, resp. též oplocené části k původnímu pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno]). Jak již shora bylo totiž zdůrazněno, z dokazování nevyplynulo, že by otec žalobkyně či kdokoli jiný zpochybňoval, znemožňoval či jakýmkoliv způsobem brojil proti vykonávané držbě žalobkyně na předmětné (žalobou dotčené části) pozemku.

65. Žalovaný prostřednictvím své právní zástupkyně při jednání u zdejšího soudu konaném dne 24. 6. 2022 zpochybnil, že by se žalobkyně chopila držby a vyjádřil názor, že v daných skutkových poměrech se žalobkyně držby předmětné (žalobou dotčenou) části pozemku, jenž byl připlocen k pozemku [parcelní číslo], neujala.

66. Řešení této otázky souvisí, resp. odvíjí se od posouzení vzniku, resp. zániku držby. V římském právu, od nějž vychází (kontinentální) koncepce dnešního pojetí držby, byl institut držby (possessio) chápán jako faktická všeobecná moc nad věcí (hmotou), přičemž na rozdíl od vlastnictví, které představovalo právní panství, byla držba faktickým panstvím, pokud byly splněny dva její základní předpoklady. A to 1. fyzické ovládání věci (corporalis possessio) doprovázené vůlí ovládat věc jako vlastní, a dále 2. vůle držitele mít věc naprosto a úplně pro sebe (animus possidendi), tj. nakládat s ní jako s vlastní, jako s předmětem svého vlastnictví, což vlastně i judikatura Nejvyššího soudu opakovaně zdůrazňuje. Ke ztrátě držby docházelo při odpadnutí toho kterého jejího předpokladu. Ztráta držby corpore znamenala, že držitel ztratil možnost (trvale) působit na věc fyzicky. Ztráta držby corpore nepředstavovala jen to, že dosavadní držitel pozbyl možnosti věcí nakládat, neboť každá taková ztráta držby mohla být doprovázena (a zpravidla také byla) tím, že držbu nabyl někdo jiný, nebo se věci zmocnila (nikoliv však jako detentor - tj. osoba, jež„ měla věc u sebe, nikoliv však pro sebe“) jiná osoba - nový držitel. Protože držba byla faktickým stavem, bylo třeba, aby tento stav u dosavadního držitele jasně pominul a u nového se výrazně uskutečnil. Ztráta držby animo se zase uskutečnila tím, že držitel dal najevo vůli, že věc nechce nadále ovládat jako vlastník. Tak mohl držbu pozbýt jen ten, kdo byl schopen po právu vůli platně projevit. Vůle mohla být projevena i konkludentně, mlčky (např. jestliže držitel ponechal pozemek trvale neobdělaný). Ke ztrátě držby animo et corpore docházelo také odpadnutím obou znaků držby; bylo tomu tak vždy při předání věci (srov. Kincl, J., Urfus, V., Římské právo, Panorama Praha 1990, str. 208 a násl.).

67. Obecný zákoník občanský (dál již„ o. z. o.“), jenž vycházel z římskoprávní koncepce držby, v ustanovení § 309 stanovil, že„ Kdo má věc ve své moci nebo úschově, sluje její majitel. Má-li majitel vůli, ji za svou podržeti, jest jejím držitelem.“ V tomto pojetí tzv. naturální držby se vycházelo ze dvou základních předpokladů, resp. náležitostí, jež musely být splněny pro existenci (vznik) držby, a to z držitelské vůle (animus possidendi) a z kvalifikovaného projevu držitelské vůle (corpus possessionis). Předmětem držby mohly být pochopitelně také nemovitosti; držba k nim se získala (způsob nabytí držby)„ vstoupením na ně, omezením, ohrazením, označením nebo vzděláním.“ (§ 312 o. z. o.). V případě nemovitosti evidované ve veřejné knize příslušelo právo držby výlučně tomu, kdo byl zapsán jako její držitel (srov. § 322 o. z. o.). Tuto tzv. tabulární držbu ovšem nebylo možno považovat za zvláštní držbu vedle držby naturální. K tomu [příjmení] v komentáři k § 322 o. z. o. mj. uvádí:„ v platném obč. zákoně není snad dvojí držba (naturální a tabulární), nýbrž jen jediná (naturální), která však může být různě kvalifikována a jedním z případů kvalifikace jest titul (držba takto kvalifikovaná bývá nazývána ‚titulovaná‘). Pod ‚tabulární držbou‘ tedy rozumíme držbu (‚naturální‘), ale kvalifikovanou (totiž titulovanou), neboť je-li držitel (‚naturální‘) zapsán ve veř. knihách, má titul, a tedy jest jeho držba (‚naturální‘) držbou pořádnou.“ (Sedláček, J., Rouček, F.: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, Praha 1936, díl II., str. 111).

68. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb., v rozhodném zněním institut držby vymezovale v § 129, výslovně však nestanovil způsoby jejího uchopení; pouze setrvával na dvou (historicky daných) základních předpokladech nezbytných pro vznik držby věci, a to na: 1. faktickém ovládání věci určitou osobou (corpus possessionis) a na 2. nakládání s věcí jako s vlastní (animus possidendi). Faktickým ovládáním se ovšem nerozumí jen fyzické ovládání věci. Fakticky věc ovládá jen ten, kdo podle obecných názorů a zkušeností vykonává tzv. právní panství nad věcí. V úvahu tak přicházejí různé způsoby uchopení držby, a to v závislosti na konkrétních podmínkách a mnohdy i (místních) zvyklostech. Tato různorodost způsobů uchopení držby se přirozeně uplatní také u nemovitostí. Zatímco např. v případě reivindikačního sporu k vydání (předání, resp. uchopení) držby domu či bytu nebude zpravidla postačovat pouhé vyklizení domu či bytu žalovaným, nýbrž též jeho předání žalobci, i kdyby snad žalovaný tvrdil, že v domě či v bytě již fakticky nebydlí (k tomu srov. zprávu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. prosince 1983, sp. zn. Cpj 40, publikovanou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek [číslo] ročník 1984, pod poř. č. 27, s. 140/328 - 141/329, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 4445/2007:„ Ukládá-li vykonávané rozhodnutí povinnost byt vyklidit, aniž by zároveň stanovilo povinnost byt odevzdat, vycházejí soudy správně z toho, že ve vyklizení je obsaženo i odevzdání bytu, takže nesplní-li povinný povinnost také byt oprávněnému odevzdat (např. předáním klíčů), nedošlo k dobrovolnému splnění povinnosti.“), v případě vydání (předání, resp. uchopení) držby např. pozemků požadavek na uložení povinnosti, aby žalovaný vyklidil předmětné pozemky a tyto předal žalobci, ztrácí praktický význam, pokud žalovaný tyto pozemky již nedrží a pro uchopení jejich držby není zapotřebí jejich předání (např. v situaci, kdy pozemky jsou volně přístupné). O jiný případ by se jednalo, pokud by pozemky byly např. oplocené se vstupní zamykatelnou bránou a bylo by tak nezbytné předat žalobci klíče od brány umožňující vstup na tyto pozemky (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4718/2010).

69. S připomenutím výše uvedené judikatury Nejvyššího soudu a s ohledem na skutkové poměry této věci nutno ve vztahu ke stěžejní námitce žalovaného uvést, že žalobkyně ve vztahu ke kumulovaným id. [anonymizováno] spoluvlastnického podílu k pozemku [parcelní číslo], resp. ve vazbě na toto spoluvlastnictví podle názoru soudu k předmětné části pozemku naplňovala podmínky pro uchopení držby, neboť tak fakticky i na této oplocené (a k pozemku [parcelní číslo] tedy připlocené) části pozemku vykonávala zahradní a jiné práce a současně i k této části pozemku se chovala, nakládala s ním, jako jeho (tehdy již majoritní) spoluvlastnice, což jistěže lze odvíjet již od právního jednání spočívajícího v uzavření předmětné darovací smlouvy s jejím otcem [jméno] [příjmení]. Přitom z dokazování nevyplynula žádná pochybnost, jež by měla zpochybňovat absenci prvního či druhého znaku pro řádné uchopení se držby žalobkyně k předmětné části onoho připloceného pozemku.

70. Soud tedy uzavírá, že v uvedeném směru žalovaným učiněná argumentace, zpochybňující uchopení se držby předmětné části pozemku žalobkyní, nebyla shledána důvodnou.

71. Zbývající id. [anonymizováno] pozemku [parcelní číslo] do své smrti - dne [datum] vlastnil bratr žalobkyně – [jméno] [příjmení], který – jak vyplynulo z dokazování v tomto řízení – neměl informaci o předmětném oplocení rovněž části sporného pozemku k [parcelní číslo] jejich otcem [jméno] [příjmení]. Měl-li by takovou informaci (byť coby minoritní spoluvlastník), nebylo by – ve světle již shora vyložené judikatury Nejvyššího soudu – možné, aby žalobkyně (v té době) spoluvlastnický podíl v rozsahu id. [anonymizováno] k předmětné části sporného pozemku vydržela; leč taková situace nenastala.

72. Za popsané situace lze proto uzavřít, že žalobkyně vydržela spoluvlastnický podíl o velikosti id. [anonymizováno] k části připloceného sousedního pozemku (k pozemku [parcelní číslo]) – nyní tedy pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno] nejpozději dne 9. 6. 2013, tj. ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění.

73. Zbývající id. [anonymizováno] pozemku [parcelní číslo] žalobkyně koupila od právní nástupkyně zemřelého [jméno] [příjmení] – jeho dcery, tehdy nezletilé [jméno] [příjmení], a to na základě kupní smlouvy, smlouvy o zúžení SJM a smlouvy o řízení věcného břemene ze dne [datum], kdy právní účinky vkladu dle této smlouvy nastaly ke dni 29. 4. 2004.

74. Jelikož nezletilá [jméno] [příjmení] nabyla předmětnou id. [anonymizováno] k pozemku [parcelní číslo] v rámci dědictví po svém otci, a to na základě usnesení [anonymizováno] soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], bylo třeba zaměřit pozornost na otázku, zda žalobkyně v souvislosti s nabytím již zmíněné id. [anonymizováno] pozemku [parcelní číslo], k němuž byla připlocena předmětná část sousedního pozemku, mohla stran vydržení započítat oprávněnou držbu nezletilé [jméno] [příjmení], v situaci, kdy shora již bylo vyjasněno, že [jméno] [příjmení], otec žalobkyně a dědeček nezletilé [jméno] [příjmení], dnem [datum] (tím, že daroval svůj spoluvlastnický podíl žalobkyni na pozemku [parcelní číslo] o velikosti id. [anonymizováno]) pozbyl své spoluvlastnictví k pozemku [parcelní číslo].

75. K výzvě soudu žalobkyně skutkově ke své určovací žalobě doplnila, že pokud se jedná o držbu ze strany tehdy nezletilé [jméno] [příjmení], ta byla vykonávána prostřednictvím detentora a jejího dědečka [jméno] [příjmení], a to od smrti otce nezletilé [jméno] [příjmení] – [jméno] [příjmení].

76. S přihlédnutím k předmětné (shora již vyložené) právní úpravě vydržení a zreferované judikatuře Nejvyššího soudu, jejíž respektování je ve sporech tohoto typu klíčové, je možno učinit dílčí závěr, že sama okolnost vědomosti detentora o skutečnostech zpochybňujících oprávněnou držbu (rovněž) k oplocené části pozemku předmětného pozemku, nemohla způsobit stejný právní následek, jako v případě vědomosti takové informace byť u jednoho ze spoluvlastníků, i když ostatní spoluvlastníci takovou informaci neměli ani jim nikým sdělena nebyla.

77. Za posledně vyložené situace proto klíčové pro rozsouzení této věci bylo datum 9. 6. 2003, kdy [jméno] [příjmení], který coby spoluvlastník pozemku [parcelní číslo] stran užívání předmětného pozemku nebyl v postavení oprávněného držitele, pozbyl své spoluvlastnické právo k pozemku p. [číslo] jako pouhý detentor, který pro tehdy nezletilou [jméno] [příjmení] vykonával práce na pozemku [parcelní číslo] a k němu též připlocené části dalšího pozemku, nemohl již po právní stránce představovat překážku pro plynutí vydržecí doby a v úvahu přicházející zápočet oprávněné držby ze strany žalobkyně vůči nezletilé [jméno] [příjmení], když výsledky dokazování v tomto sporu nezavdaly ani žádné pochybnosti k úvaze, že by [jméno] [příjmení] např. matce nezletilé [jméno] [příjmení] – [jméno] [příjmení] sdělil (měl sdělit) informaci, jež by mohla narušit oprávněnou držbu uvedené části pozemku předmětné spoluvlastnice uvedeného pozemku.

78. V rámci závěrečného návrhu žalovaná prostřednictvím své právní zástupkyně též zpochybňovala akt uchopení držby tehdy nezletilou [jméno] [příjmení], jež spoluvlastnický podíl k id. [anonymizováno] pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno] zdědila po svém zemřelém otci [jméno] [příjmení].

79. Tehdy nezletilá [jméno] [příjmení] id. [anonymizováno] pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno] nabyla dle shora již označeného dědického usnesení. Zde lze pak odkázat např. na závěry plynoucí z odborné literatury (reflektující dosavadní judikaturu především Nejvyššího soudu), že:„ Běžné jsou případy, kdy někdo koupí, zdědí nebo jinak nabude pozemek, který začne užívat spolu s částí sousedního pozemku. Zde bude titulem, na jehož základě se chopil držby, kupní smlouva nebo rozhodnutí o vypořádání dědictví…i když se objektivně na část sousedního pozemku nevztahuje. Přesně řečeno, titul tu vlastně není (nevztahuje se na předmět držby), nicméně vzhledem k okolnostem případu držitel může být v dobré víře, že o takový titul jde…“ (Spáčil, J.: Ochrana vlastnictví a držby v občanském zákoníku, C. H. Beck 2. vydání, 2005, s. 228 a násl.).

80. Podle § 134 odst. 4 obč. zák. pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 (tj. desetiletá vydržecí doba pro vydržení vlastnického práva k nemovitosti) se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.

81. Podle § 113 obč. zák. jde-li o práva osob, které musí mít zákonného zástupce, nebo o práva proti těmto osobám, promlčení nepočne, dokud jim zástupce není ustanoven. Již započaté promlčení probíhá dále, avšak neskončí, doku neuplyne rok po tom, kdy těmto osobám bude zákonný zástupce ustanoven nebo kdy překážka jinak pomine.

82. Prostřednictvím § 113 obč. zák.„ tímto způsobem je poskytována zvýšená ochrana fyzickým osobám nezpůsobilým k právním úkonům, zejména nezletilým dětem (jež ztratily oba rodiče)“ (in Fiala, J.: Občanský zákoník I., úplné znění s podrobným komentářem, nakladatelství [jméno], [obec], 1991, s. 53).

83. Ustanovení § 113 obč. zák. se (např. v případě běhu vydržecí doby) neuplatní, pakliže nezletilé dítě mělo v předmětnou dobu svého zákonného zástupce, což se v předmětnou dobu týkalo i nezletilé [jméno] [příjmení].

84. Bylo již shora vyloženo, že držba se nabývá držitelskou vůlí realizovanou nakládáním s věcí. Nezletilá [jméno] [příjmení] prostřednictvím své matky coby zákonné zástupkyně v předmětnou dobu nepochybně uchopení držby odvíjela od předmětného dědického usnesení a realizovala ji prostřednictvím své matky – zákonné zástupkyně, jež pověřila [jméno] [příjmení] (dědečka nezletilé) k užívání pozemku v intencích spoluvlastnického podílu nezletilé. Sama okolnost, že v předmětnou dobu nezletilá zjevně nebyla schopna reflektovat uvedené právní souvislosti, ničeho na věci nemění, neboť její práva byla realizována prostřednictvím její matky coby zákonné zástupkyně, aniž by k tomu bylo zapotřebí schválení soudem jako v případě schválení učiněného právního úkonu – např. převodní smlouvy za nezletilou.

85. Matka tehdy nezletilé [jméno] [příjmení] – [jméno] [příjmení] v r. [rok] zemřela (tedy až poté, co nezletilá [jméno] [příjmení] převedla svůj spoluvlastnický podíl na žalobkyni – viz shora již učiněná skutková zjištění), přičemž žalobkyně v řízení tvrdila a prostřednictvím své výpovědi také prokázala, že její neteř – tehdy nezletilá [jméno] [příjmení] toto užívání pozemku coby spoluvlastnice realizovala dle pokynu své matky prostřednictvím svého dědečka [jméno] [příjmení].

86. Reglementace k takovému postupu vyplývala z tehdejšího § 26 obč. zák. stanovícího, že pokud nejsou fyzické osoby k právním úkonům způsobilé, jednají za ně jejich zákonní zástupci, přičemž podle § 27 odst. 1 cit. zák. kdo je zákonným zástupcem nezletilého dítěte, tehdy upravoval zákon o rodině. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, v rozhodném znění, jenž v § 36 stanovil, že rodiče zastupují dítě při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilé.

87. Je pochopitelné, že v době uchopení držby a její realizace ze strany tehdy nezletilé [jméno] [příjmení] prostřednictvím její zákonné zástupkyně – matky [jméno] [příjmení] a fakticky pak promítnuté prostřednictvím činnosti detentora – dědečka nezletilé [jméno] [příjmení] – [jméno] [příjmení], nezletilá fakticky nebyla schopna pro svůj nízký věk pochopit výše uvedené okolnosti, ovšem nic to nemění na jejich právní relevanci, neboť nezletilá tak činila prostřednictvím své tehdejší zákonné zástupkyně – matky; nutno přitom zdůraznit, že takový způsob ovládání nemovité věci akceptuje i judikatura (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 77/2013).

88. Nelze přitom přisvědčit další námitce žalovaného, že by se v případě žalobkyně či nezletilé [jméno] [příjmení] jednalo o tzv. knihovní neboli tabulární držbu. Lze sice přisvědčit žalovanému, že (samotná) knihovní držba není skutečnou držbou a nepožívá ochrany, neboť držba předpokládá skutečné, faktické ovládání věci. A jak je zmíněno např. v posledně označeném rozhodnutí Nejvyššího soudu, je-li někdo zapsán ve veřejných knihách jako vlastník pozemku, nicméně pozemek fakticky (byť např. prostřednictvím detentora) neovládá, má pouze knihovní držbu. V posuzovaném případě ovšem bylo zjištěno, že tehdy nezletilá [jméno] [příjmení] shora popsaným způsobem prostřednictvím svého dědečka [jméno] [příjmení] spoluužívala (spoluovládala) předmětný pozemek včetně jeho (nyní žalobou) předmětné části, k níž se upíná vydržení (spolu) vlastnického práva, aniž by od kohokoliv obdržela (roz. prostřednictvím své tehdejší zákonné zástupkyně – matky [jméno] [příjmení]) jakékoliv relevantní informace, jež by se upínaly ke sporné části (připloceného) pozemku; taková jistěže pro rozhodnutí zásadně významná informace v tomto řízení zjištěna nebyla.

89. Snad je pro úplnost (ještě ve vztahu k problematice uchopení držby) možno ve stručnosti zmínit, že uvedená úprava v zásadě v základních obrysech vychází z římskoprávního pojetí, jež se vztahovalo i na otázku nabytí, resp. uchopení držby věci. Z počátku římské právo u infantes (tj. dětí do sedmi let) kvůli jejich nízkému věku neumožňovalo nabýt držbu jejich vlastním jednáním, avšak později bylo možné, aby se jejich neschopnost držitelské vůle nahradila souhlasem poručníka (viz:„ Infans possidere recte potest, si tutore auctore coepit“, tj.„ Dítě může po právu držet, jestliže začalo se souhlasem poručníka“, in D. 41.2.32.2 Paul. 15 ad Sal.), kdežto u impubes (tj. nedospělců starších než děti vzhledem k jejich věku, nebyla jejich způsobilost již tak přísně omezena (k tomu srov. Heyrovský, L.: Dějiny a systém soukromého práva římského. Praha 1910, s. 332).

90. Za této situace proto žalovaným uplatňované konstrukci o absenci aktu uchopení držby tehdy nezletilou [jméno] [příjmení] k předmětné části (nyní žalobou dotčeného) pozemku podle názoru soudu nelze přisvědčit.

91. Jestliže od [datum] do 29. 4. 2004 (právní účinky vkladu dle shora cit. kupní smlouvy) byla nezletilá [jméno] [příjmení] ohledně jejího spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/6 ke sporné části (rovněž) oploceného pozemku v postavení oprávněné držitelky, a vědomost detentora předmětného pozemku ([jméno] Brandýse) o okolnostech oplocení (i) této části pozemku ve vlastnictví třetí osoby nemohla bez dalšího vést ke ztrátě oprávněné dobré víry nezletilé [jméno] [příjmení], pak žalobkyně podle § 134 odst. 3 obč. zák. si mohla tuto dobu započítat do desetileté vydržecí doby, která v tomto případě (včetně onoho zápočtu doby) skončila dnem 9. 6. 2013, tj. opět za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném období.

92. Z vyloženého lze proto uzavřít, že žalobkyně předmětnou část (připloceného) pozemku, nyní pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno], vydržela (na základě shora popsaného vydržení jednotlivých spoluvlastnických podílů k předmětné části připloceného, resp. rovněž oploceného pozemku) dne 9. 6. 2013 a stala se jeho výlučnou vlastnicí.

93. Nelze současně přisvědčit ani té námitce žalovaného, že by z listin a projevů dotčených osob vyplynulo, že se držby až po smrti svého otce [jméno] [příjmení] ujala nejen žalobkyně, ale i její manžel [jméno] [příjmení]. Z výslechů svědka [jméno] [příjmení] a žalobkyně soud nezaznamenal žádné informace, jež by zakládaly úvahy typu, že svědek přistupoval k předmětné části pozemku jako vlastník, když přece věděl a respektoval, že jeho manželka – žalobkyně postupně k pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno] nabývala předmětné spoluvlastnické podíly, přičemž v rámci držby uplatňovala svá práva jako nejprve spoluvlastnice a později jako jeho výlučná vlastnice, a to i k předmětné části sporného pozemku (maje za to, že i tato část pozemku je v jejím výlučném vlastnictví), což se o svědkovi nedá uvést, neboť k tomu nesvědčí žádné dílčí skutkové zjištění. [jméno] okolnost, že svědek své manželce – žalobkyni vypomáhal na uvedeném pozemku a tedy vykonával práce i na nyní žalobou dotčené části pozemku přirozeně ze svědka nečiní držitele ve smyslu shora uvedeného. Z těchto důvodů námitka žalovaného není důvodná.

94. Závěrem soud zdůrazňuje, že tento rozsudek je ve smyslu zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, veřejnou vkladovou listinou, v níž bylo třeba reflektovat i nezbytné aspekty plynoucí právě z katastrálního práva.

95. V prvé řadě bylo nezbytné u žalobkyně v záhlaví tohoto rozsudku uvést i její rodné číslo; je tomu tak z toho důvodu, že katastrální úřad podle § 17 odst. 2 písm. b) katastrálního zákona v případě vkladové veřejné listiny (kterou je např. právě rozsudek deklarující vlastnického právo žalující strany k pozemku vymezenému geometrickým plánem), je povinen mj. zkoumat, zda její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad. Podle § 14 odst. 2 katastrálního zákona vkladové řízení je zahájeno také tehdy, pokud příslušnému katastrálnímu úřadu došlo od soudu nebo soudního exekutora jeho rozhodnutí nebo potvrzení o právu, které se do katastru zapisuje vkladem. V § 14 odst. 1 písm. b) cit. zák. je přitom stanoveno, že vkladový návrh musí též obsahovat u účastníka vkladového řízení – fyzické osoby její rodné číslo, bylo-li této fyzické osobě přiděleno. Z ustanovení § 15 odst. 3 katastrálního zákona pak vyplývá požadavek, aby i např. rozsudek soudu, který má splňovat podmínky veřejné vkladové listiny, u účastníka – fyzické osoby, v jejíž prospěch má být proveden (např. vkladem) předmětný zápis věcného práva do katastru nemovitostí, bylo uvedeno její rodné číslo, pakliže této fyzické osobě bylo přiděleno. Současně je v posledně zmíněném ustanovení uvedeno, že nejsou-li v rozhodnutí nebo potvrzení podle § 14 odst. 2 uvedeny všechny údaje, které mají být vkladem zapsány do katastru, vyzve katastrální úřad účastníky řízení k jejich doplnění. Nedoplní-li je účastníci řízení ve lhůtě do 14 dnů od doručení výzvy, katastrální úřad vkladové řízení zastaví.

96. Ve vztahu ke geometrickému plánu citovanému v meritorním výroku I. tohoto rozsudku pak soud uvádí následující.

97. Podle § 7 odst. 3 katastrálního zákona týká-li se právo, které má být na základě listiny zapsáno do katastru, jen části pozemku evidovaného v katastru, musí být s listinou spojen geometrický plán, který část pozemku vymezuje. Geometrický plán se považuje za součást listiny.

98. V judikatuře ještě před novou civilně právní reglementací (v podobě zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník) bylo vyložen právní názor, že k soudnímu rozhodnutí, v jehož výroku se odkazuje na geometrický plán, nemusí být neoddělitelně takový geometrický plán připojen a postačuje, pokud je konkrétní geometrický plán citován ve výroku rozhodnutí a tvoří přílohu pravomocného rozhodnutí soudu při zápisu do katastru (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 2 As 62/2008).

99. V návaznosti na nový civilní kodex a katastrální zákon byl mj. v odborné literatuře (Ing. Bc. Jaroslavem Holým a JUDr. Danielou Šustrovou, LL.M., erudovanými pracovníky Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu) prezentován právní názor (nyní v textu tučně zvýraznil zdejší soud), že:„ V případě veřejné listiny vyhotovené orgánem veřejné moci v mezích jeho pravomoci lze geometrický plán ve formátu PDF vložit po právní moci rozhodnutí do veřejné listiny ve formátu PDF a prostřednictvím systému datových schránek doručit katastrálnímu úřadu k zápisu nebo je možné katastrálnímu úřadu zaslat jednou datovou zprávou dva dokumenty najednou, pravomocné rozhodnutí ve formátu PDF a geometrický plán ve formátu PD.“ (Holý, J., Šustrová, D.: Geometrický plán jako neoddělitelná součást listiny a katastru nemovitostí, in Bulletin-advokacie.cz, 21. 3. 2019; k této problematice srov. též Janků, P. a kol.: Nový katastrální zákon – poznámkové vydání s vybranou judikaturou. Praha: Linde, 2014, s. 79 a násl., případně Šustrová, D., Borovička, P., Holý, J.: Katastr nemovitostí. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2017, s. 234). Takový postup ovšem možný není v případě soukromé vkladové listiny.

100. Plný procesní úspěch žalobkyně v tomto řízení má ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. ten právní důsledek, že žalovaný je povinen žalobkyni nahradit v plném rozsahu jí v tomto řízení (účelně vynaložené) náklady řízení, které činí celkem 54 731 Kč a sestávající se: a) z odměny advokáta: aa) v prvním řízení před soudem prvního stupně za 7 (hlavních) úkonů právní služby - 1. převzetí a příprava věci, 2. sepis žaloby, 3. účast advokáta při jednání před zdejším soudem konaným dne 3. 6. 2022 (v čase od 8.30 hod. do 9.30 hod.; viz protokol o tomto jednání na č. l. 53-55), 4. účast advokáta při ohledání předmětných pozemků na místě samém, konaném dne 9. 6. 2020 (v čase od 8.00 hod. do 8.15 hod.; viz protokol o jednání z místa samého na č. l. 56), 5. vyjádření žalobkyně (na č. l. 58-59; soud tento úkon právního zástupce žalobkyně vyhodnotil jako účelně vynaložený náklad, neboť v něm žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce reaguje na nová tvrzení žalovaného a předložené důkazy při jednání před zdejším soudem dne 3. 6. 2020, a s ohledem na právní závažnost tohoto sporu lze proto uvedené písemné podání považovat za relevantní a zohlednitelné z hlediska žalobkyní účelně vynaložených nákladů), 6. účast advokáta při jednání před zdejším soudem konaným dne 19. 6. 2020 (v čase od 12.30 hod. do 13.20 hod.), 7. účast advokáta při jednání před zdejším soudem konaným dne, 1. 7. 2020 (v čase od 9.30 hod. do 10.10 hod.; viz protokol o tomto jednání na č. l. 79-81), dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále již„ AT“) a dle § 7 bod č. 5 AT, po 3 100 Kč za jeden (hlavní) úkon právní služby, tj. celkem (7 x 3 100 Kč =) 21 700 Kč, dále za 2 úkony právní služby v poloviční sazbě dle § 11 odst. 3 ve vztahu k odst. 2 písm. h) AT (sdělení žalobkyně soudu ze dne 6. 5. 2019 na č. l. 44; soud reflektoval žádost žalobkyně učiněnou prostřednictvím jejího právního zástupce o odročení jednání ze dne 13. 12. 2019, doručenou soudu dne 16. 12. 2019 na č. l. 39, k níž se připojil i žalovaný prostřednictvím své právní zástupkyně – viz podání ze dne 16. 12. 2019 na č. l. 36, pročež následné sdělení právního zástupce žalobkyně soudu ze dne 6. 5. 2019 na č. l. 44 ohledně toho, že k uzavření dohody ohledně odkoupení předmětné části pozemku mezi účastníky nedošlo a proto žalobkyně žádá soud o nařízení jednání v této věci, lze rovněž považovat za účelně vynaložený náklad ze strany žalobkyně) a dle § 11 odst. 2 písm. f) AT účast advokáta při jednání dne 8. 7. 2020 před zdejším soudem, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, tj. za dva úkony první služby po 1 550 Kč, tj. (2 x 1 550 Kč =) ve výši 3 100 Kč, a dále za 9 paušálů hotových výdajů (režijní paušál (dále již („ RP“)) dle § 13 odst. 4 AT, tj. celkem (9 x 300 Kč =) ve výši 2 700 Kč; celkem tedy v prvním řízení před soudem prvního stupně (odměna + RP) ve výši 27 500 Kč; ab) v odvolacím řízení za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč (1. sepis vyjádření k odvolání a 2. účast advokáta při jednání před odvolacím soudem konaným dnem 2. 3. 2022), tj. celkem (2 x 3 100 =) 6 200 Kč + 600 Kč za dva RP po 300 Kč; celkem tedy (odměna + RP) ve výši 6 800 Kč; ac) v dalším řízení před soudem prvního stupně (po vydání kasačního rozhodnutí odvolacího soudu) za celkem dva (hlavní) úkony právní služby (1. k výzvě soudu sepis sdělení ze dne 17. 5. 2022 na č. l. 119-120 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, a 2. účast advokáta při jednání před zdejším soudem konaným dne 24. 6. 2022 v čase od 9.40 hod. do 11.30 hod.), tj. (2 x 3 100 Kč =) 6 200 Kč + 2 x RP po 300 Kč (celkem 600 Kč), celkem tedy v dalším řízení před soudem prvního stupně (odměna + RP) 6 800 Kč. ad) 21 % DPH za ad aa) až ac) (tj. z částky ve výši 41 100 Kč) ve výši 8 631 Kč; b) ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč.

Poučení