6 C 188/2024 - 48

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o 21.658,28 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 8.672 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8.672 Kč od 27. 1. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 12.986,28 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 703,24 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 9.751,71 Kč od 19. 7. 2023 do 26. 1. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 1.079,71 Kč od 27. 1. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 8.672 Kč od 27. 1. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,00 % ročně z částky 9.316,15 Kč od 19. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 20. 2. 2024, doplněnou podáním ze dne 4. 7. 2024, soudu doručeným dne 8. 7. 2024, vůči žalované domáhal zaplacení částky 21.658,28 Kč spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 703,24 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9.751,71 Kč od 19. 7. 2023 do zaplacení a úrokem 8 % ročně z částky 9.316,15 Kč od 19. 7. 2023 do zaplacení.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba]., a žalovanou došlo dne 18. 5. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 507 Kč a paušální ceny za plnění a za služby – úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4.900 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.385 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 1.800 Kč, s poskytnutou jistinou tedy celkem částku ve výši 18.592 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 1.328 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 7. 2023. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 19. 5. 2022. Žalovaná celkově zaplatila částku 1.328 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba]., postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 s účinností ke dni 7. 8. 2023 žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Z předložené smlouvy o úvěru č. [hodnota], datované dnem 18. 5. 2022, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba]., jako věřitel, a žalovaná jako dlužník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10.000 Kč, v hotovosti v místě jejího bydliště, před podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu ve výši 10.000 Kč, úrok ve výši 507 Kč, částku 4.900 Kč za poskytnutí úvěru, částku 1.385 Kč jako náklady na vyhodnocení úvěru a částku 1.800 Kč za hotovostní inkaso splátek, celkem tedy částku ve výši 18.592 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1.328 Kč.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora, z transakční historie a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka obdržená žalovanou činila 10.000 Kč a žalovanou uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku 1.328 Kč (žalobci žalovaná neuhradila ničeho).

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, z přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě závazku ze dne 15. 8. 2023, adresovaného žalované, soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba]. z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci, žalovaná byla o této skutečnosti informována, a že žalobce prostřednictvím svého právního předchůdce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky.

8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 11. 1. 2024, adresované žalované, a z poštovního podacího lístku ze dne 12. 1. 2024 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a současně ji upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

9. V odpovědi na výzvu soudu, zda a jakým způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalované, žalobce soudu podáním ze dne 4. 7. 2024, soudu doručeným dne 8. 7. 2024, sdělil, že žalobcův právní předchůdce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, jejich ověřením doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 17. 5. 2022 a byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalovaná uvedla, že je od 23. 2. 2022 na dobu neurčitou zaměstnána jako uklízečka u zaměstnavatele [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], IČ [IČO], že výše jejích měsíční příjmů činí celkem 12.172 Kč, že výše jejích měsíčních výdajů činí 15.940 Kč, že výše měsíčního příjmu ostatních členů domácnosti činí celkem 27.741 Kč, a že výše měsíčních výdajů celé domácnosti činí celkem 17.232 Kč. Žalovaná dále uvedla, že bydlí u rodičů. Tvrzenou majetkovou situaci žalované si právní předchůdce žalobce ověřil z pracovní smlouvy, výplatních pásek, dohody o změně pracovní smlouvy a poštovní poukázky, výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Na základě těchto informací a s ohledem na výši poskytovaného úvěru právní předchůdce žalobce dospěl k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr ve výši 10.000 Kč s měsíční splátkou 1.328 Kč je dostatečná.

10. Z žádosti o úvěr ze dne 17. 5. 2022 soud mimo jiné zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaná byla rozvedená, bydlela u rodičů, měla dvě nezaopatřené děti, byla od 23. 2. 2022 zaměstnána u zaměstnavatele [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], IČ [IČO], její měsíční příjem (mzda, příjem z podnikání) činil 12.172 Kč, jiné příjmy neměla, jako doložení jejích příjmů byly uvedeny výplatní pásky a pracovní smlouva, neměla sjednaný rezidenční úvěr (úvěr zajištěný nemovitostí určenou k bydlení). Její měsíční výdaje (hrazené žalovanou) činily celkem 15.940 Kč, z toho 1.000 Kč výdaje na bydlení, energie, 13.540 Kč doprava, jídlo, osobní náklady, 200 Kč srážky ze mzdy, výživné, 1.000 Kč měsíční splátky stávajících půjček, 200 Kč jiné výdaje, použitelný měsíční příjem žalované tak činil -3.768 Kč. Dále jsou zde uvedeny měsíční výdaje domácnosti celkem ve výši 17.232 Kč, z toho 1.500 Kč výdaje na bydlení, energie, 13.540 Kč doprava, jídlo, osobní náklady, 1.992 Kč měsíční splátky stávajících půjček, 200 Kč jiné výdaje. Dále je zde uveden příjem (mzda, příjem z podnikání) ve výši 27.741 Kč osoby (bez bližšího upřesnění) podílející se na výdajích domácnosti žalované s tím, že tento byl ověřen výplatními páskami a pracovní smlouvou, použitelný měsíční příjem této osoby činí 22.681 Kč. Dále je zde uvedeno, že bylo ověřeno řádné splácení žalovaných či exekučně vymáhaných částek, v seznamu dluhů zůstavitele však není uveden žádný dluh.

11. Z pracovní smlouvy ze dne 23. 2. 2022, uzavřené mezi [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], příspěvková organizace, jako zaměstnavatelem, a žalovanou jako zaměstnancem, soud zjistil, že touto smlouvou byla žalovaná zaměstnána na 0,75 % úvazku na pozici uklízečky se dnem nástupu do práce 23. 2. 2022 na dobu určitou do ukončení pracovní neschopnosti zaměstnankyně na pozici uklízečky, se zkušební dobou 3 měsíce.

12. Z výplatních pásek na jméno žalované od plátce [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], příspěvková organizace, za období 3/2022 a 4/2022, soud zjistil, že za období 3/2022 činil čistý plat žalované 9.968 Kč, mimořádná záloha 1.000 Kč, srážky 1.000 Kč, částka na účet 19.055 Kč. Za období 4/2022 činil čistý plat žalované 5.289 Kč, mimořádná záloha 0 Kč, srážky 0 Kč, částka na účet 5.289 Kč.

13. Z výplatních pásek na jméno [jméno FO] od plátce [právnická osoba]., za období 3/2022 a 4/2022, soud zjistil, je na nich mimo jiné uvedena čistá mzda a částka k výplatě za období 3/2022 ve výši 30.085 Kč a 26.935 Kč, a za období 4/2022 ve výši 25.396 Kč a 28.963 Kč.

14. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2022, uzavřené mezi společností [právnická osoba]. [adresa], jako zaměstnavatelem, a [jméno FO] Pirháčem, jako zaměstnancem, soud zjistil, že touto dohodou byla změněna pracovní smlouva ze dne 28. 4. 2017, uzavřená na dobu neurčitou, v části druh vykonávané práce.

15. Z podacího lístku poštovní poukázky A, podané dne 16. 5. 2022, odesílatel žalovaná, příjemce, resp. majitel účtu [adresa], soud zjistil, že touto poukázkou žalovaná zaslala dne 16. 5. 2022 na účet výše uvedeného majitele částku ve výši 200 Kč, účel platby na poukázce není uveden (kolonka nevyplněna).

16. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalované nebyly soudu předloženy.

17. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

21. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

22. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

23. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

24. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

25. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

26. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

28. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

31. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 ([Anonymizováno]-[právnická osoba]. vs. [Anonymizováno]), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

32. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

33. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

34. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalované při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání předmětné smlouvy právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalované, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Ohledně příjmů žalované soud z žádosti o úvěr a z pracovní smlouvy a výplatních pásek shora zjistil, že tyto měly činit 12.172 Kč měsíčně a měly plynout výhradně z pobíraného platu z pracovního poměru žalované, který byl dle předložených listin uzavřen pouze na dobu určitou, do ukončení pracovní neschopnosti stávající zaměstnankyně (tedy s velmi nejistou délkou trvání), navíc v době poskytnutí úvěru ještě neuplynula zkušební doba. Dále byly v žádosti o úvěr uvedeny příjmy domácnosti v celkové měsíční výši 27.741 Kč, vzniklé zahrnutím příjmů osoby podílející se na jejích výdajích, tyto byly (zřejmě, souvztažnost nebyla žalobcem ani jeho právním předchůdcem výslovně tvrzena) doloženy předloženými výplatními páskami a dohodou o změně pracovní smlouvy od zaměstnavatele [právnická osoba].[Anonymizováno]shora. Použitelný měsíční příjem žalované a osoby žijící s ní ve společné domácnosti měl činit 22.681 Kč (jakým způsobem byla tato částka stanovena nebylo žalobcem zdůvodněno, ani to z ostatních údajů nevyplývá). Ohledně výdajů žalované právní předchůdce žalobce vycházel výhradně ze sdělení žalované, tyto byly uvedeny jako měsíční výdaje žalované za bydlení a energie ve výši 1.000 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 13.540 Kč, srážky ze mzdy, výživné 200 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 1.000 Kč, jiné výdaje 200 Kč, celkem výdaje hrazené žalovanou ve výši 15.940 Kč. Tyto údaje o výdajích jsou v žádosti o úvěr uvedeny bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru v jejich validitu. Navíc údaje vyplývající z předložených důkazů jsou často ve vzájemném rozporu – v žádosti o úvěr je uvedena srážka ze mzdy ve výši 200 Kč, ve výplatní pásce za období 3/2022 ve výši 1.000 Kč, za období 4/2022 ve výši 0 Kč. Dále v žádosti o úvěr jsou uvedeny jako výdaje žalované srážka ze mzdy 200 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 1.000 Kč, v kolonce seznam dluhů žadatele tamtéž však žádný dluh žalované není uveden, přitom je však v žádosti tamtéž zaškrtnuto, že řádné splácení žalovaných či exekučně vymáhaných částek bylo ověřeno. Dále v žádosti o úvěr uvedený měsíční výdaj za dopravu, jídlo, osobní náklady ve výši 13.540 Kč je uveden ve stejné výši jak u výdajů hrazených žalovanou, tak u výdajů domácnosti, přičemž je velmi nepravděpodobné až nemožné, aby další členové domácnosti (dvě nezaopatřené děti a blíže neurčená osoba, zřejmě [jméno FO] – dle výplatních pásek shora) neměli žádné další výdaje, resp. se stěží mohlo jednat o výdaj hrazený žalovanou z jejích tvrzených příjmů, které jsou o 3.768 Kč nižší než její tvrzené výdaje, resp. je nemožné, aby se jednalo o výdaje celé domácnosti (tedy včetně [jméno FO] [Anonymizováno]) hrazené žalovanou (z příjmů nižších než její výdaje, viz shora – sic!). Z dalšího žalobcem předloženého důkazu - podacího lístku od poštovní poukázky A ve výši 200 Kč shora lze s vysokou mírou pravděpodobnosti dovodit pouze skutečnost, že se jednalo o výdaj žalované, nijak však již nebylo dále doloženo ani tvrzeno, o jaký výdaj se má jednat (zda jednorázový nebo opakovaný, z jakého titulu, ke kterému z údajů uvedených v žádosti o úvěr má být případně přiřazen). V žalobcově podání ze dne 4. 7. 2024 obsažené tvrzení, že výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu, je uvedeno bez jakékoli další bližší specifikace a konkretizace, resp. doložení, popř. alespoň tvrzení zjištěného obsahu a výsledku tohoto zkoumání, přičemž soudu nebyl žalobcem žádný výpis z účtu předložen, a je tedy naprosto nepřezkoumatelné a dle názoru soudu zjevně účelově uvedené. Z žádosti o úvěr shora nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalované, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalované. V této situaci učiněný závěr, že při zjištěném použitelném příjmu žalované ve výši -3.768 Kč měsíčně (kdy i tento je vypočtený právním předchůdcem žalobce dle názoru soudu na základě neprůkazných a nepřezkoumatelných údajů shora) má žalovaná dostatečný příjem k úhradě měsíční splátky ve výši 1.328 Kč, se soudu jeví jako nedostatečně zdůvodněný a účelový, zejména ve spojením s absencí jakéhokoli zohlednění faktu o sociální situaci žalované (matka dvou nezaopatřených dětí, čerstvě uzavřený pracovní poměr s částečným úvazkem na dobu určitou, nízký příjem). Rovněž tak údaj o použitelném příjmu domácnosti, uvedený v žádosti o úvěr, nijak nedoložený co do vztahu předpokládaného dalšího člena domácnosti a z údajů v předložených listinách ani matematicky nevyplývající, není dle názoru soudu věrohodným údajem pro posouzení úvěruschopnosti žalované, ale pouze účelově tvrzeným, nijak nedoloženým a nepřezkoumatelným údajem, jehož výpovědní hodnota je nicotná. Dále v době žádosti o úvěr právnímu předchůdci žalobce známá, z jím, resp. žalobcem předložených listin vyplývající skutečnost, že žalované byly prováděny srážky ze mzdy, resp. splácela své stávající půjčky, rovněž nepřisvědčuje tomu, že by právní předchůdce žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalované poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Soud tak dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalované se právní předchůdce žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalované, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně, pro forma, a tedy naprosto nedostatečně. Tyto údaje o výdajích žalované jsou dle názoru soudu očividně neúplné a z tohoto důvodu realitu nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalované (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze navíc jen stěží představit, že by žalovaná (a obecně i jakákoli jiná osoba v její situaci) neměla v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje, než pouze výdaje ve výši uváděné shora. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalované zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

35. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalované částku 10.000 Kč. Žalovaná na poskytnutou částku zaplatila 1.328 Kč, proto je povinna nesplacenou částku jistiny ve výši 8.672 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 8.672 Kč za dobu od 27. 1. 2024 do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaná dostala prokazatelně právě až dnem 27. 1. 2024, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě dlužné částky, obsažené ve výzvě k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 11. 1. 2024, jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalované výzvu odeslal dne 12. 1. 2024, ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do 26. 1. 2024, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 17. 1. 2024 považuje výzva za doručenou, splatnost tedy nastala dne 26. 1. 2024 a v prodlení je tak žalovaná od 27. 1. 2024). Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2024, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 6,75 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

36. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že prvním žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem prokazatelně doloženým odesláním výzvy k úhradě dlužné částky bylo odeslání výzvy obsažené ve výzvě k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 11. 1. 2024, jak je blíže popsáno shora.

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalované žádné náklady nevznikly.

Poučení