6 C 197/2020-87

Rubrum

Okresní soud ve Svitavách rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Knapčokové, Ph.D., a přísedících Mgr. Ivy Kumhálové a Josefa Červinky ve věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: ; [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 24 416 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 416 Kč s 10% ročním úrokem z prodlení od 30. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce [titul] [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 26 445 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 6. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 24 416 Kč jako odškodnění za pracovní úraz žalobkyně. Uvedla, že byla u žalované zaměstnána jako obchodní referentka a účetní na základě pracovní smlouvy ze dne 5. 4. 2017. Dne 15. 2. 2019 žalobkyně utrpěla úraz, konkrétně poranění menisku, když při úklidu své kanceláře stoupla na pevnou židli, která byla v kanceláři jediným prostředkem umožňujícím úklid a uslyšela lupnutí v levém koleni následované prudkou bolestí. V důsledku pracovního úrazu byla žalobkyně v období od 25. 3. 2019 do 1. 5. 2019 v pracovní neschopnosti. Tento úraz byl nahlášen pojišťovně [název], která událost řešila pod [číslo]. Pojišťovnou byl vypočítán nárok na odškodnění ve výši 48 832 Kč skládající se z částky 18 632 Kč jako náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, částky 200 Kč jako náhrady nákladů vynaložených na léčbu a částky 30 000 Kč jako náhrady za bolest ohodnocenou 120 body. Toto pojistné plnění však bylo pokráceno bez dalšího vysvětlení o 50 % a žalobkyni byla vyplacena pouze částka 24 416 Kč. Žalobou se žalobkyně domáhá vyplacení zbylé částky 24 416 Kč.

2. Ve věci byl zdejším soudem vydán dne 29. 7. 2020, č. j. EPR 148238/2020-8 elektronický platební rozkaz, proti kterému si žalovaná podala odpor. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, neboť podle jejího názoru se zaměstnavatel zprostil v části odpovědnosti z důvodů uvedených v § 270 odst. 2 písm. a, b) zákoníku práce. Rozsah zproštění byl stanoven na 50 %, což bylo žalobkyni opakovaně sděleno přímo zaměstnavatelem, ale i uvedeno ve výplatním dopisu [právnická osoba] ze dne 19. 2. 2020. Důvodem částečného zproštění odpovědnosti k náhradě škody bylo jednání žalobkyně v rozporu s obvyklým způsobem jednání, jakož i porušení základních předpisů a pokynu, BOZP, k čemuž došlo tím, že žalobkyně prováděla úklid na otočné kancelářské židli a nepoužila bezpečného prostředku pro práci ve zvýšených polohách, zejména schůdky, žebřík apod. Bude na žalobkyni, aby prokázala, že se jednalo vůbec o pracovní úraz, tedy o jednání žalobkyně při plnění pracovních povinností. Při jednání žalovaná doplnila, že žalobkyně neplnila své povinnosti řádně, neboť nezálohovala data na flashdisk a z 9. na 10. 1. 2019 došlo k napadení serveru hackery, přičemž flashdisk, na který měla být záloha prováděna, zůstal v počítači a byl také napaden. Na obnovení dat a zaplacení výkupného vynaložila žalovaná částku 184 199 Kč. Náhrady této škody se žalovaná domáhá proti žalobkyni v jiném soudním řízení vedeném z Okresního soudu ve Svitavách.

3. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 5. 4. 2017 vyplývá, že zaměstnanec bude pracovat na pozici obchodní referent a účetní. Místem výkonu práce je provozovna zaměstnavatele v [obec].

4. Z hlášení o úrazu soud zjistil, že žalobkyně sepsala záznam o úrazu s tím, že tento úraz se stal dne 15. 2. 2019 v kanceláři v [obec], hospitalizace nebyla, pracovní neschopnost trvá od 25. 3. 2019. Následkem pracovního úrazu je nutná operace kolene, která bude provedena dne 4. 4. 2019. Tato listina není nikým podepsána ani není datována (č. l. 8 spisu). Z listiny nazvané evidence o pracovním úrazu (č. l. 58 spisu) podepsané dne 18. 2. 2019 jednatelem [titul] [jméno] [příjmení] i žalobkyní vyplývá, že dne 15. 2. 2019 v 15.00 hodin došlo k úrazu při úklidu kanceláře. Bezprostředně před vznikem škody bylo odpracováno 7,5 hodiny. Popis úrazového děje byl následující: při úklidu v kanceláři stoupala postižená zaměstnankyně na židli, přičemž uslyšela lupnutí v levém koleni a následovala prudká bolest. Od té doby bolestivost v koleni z vnitřní strany při došlapu, při určitém pohybu kolene dojde k jeho vychýlení doprovázenému prudkou bolestí, kdy je nutné koleno opět vrátit zpět do polohy, v níž je bolest slabší.

5. Z dopisu [právnická osoba] ze dne 19. 2. 2020 soud zjistil, že pojišťovna žádala po žalované dodání podkladů pro ušlý výdělek a vyjádření ke zproštění odpovědnosti za pracovní úraz, poškozená porušila předpisy BOZP, nepoužila schůdky, žebřík apod., žalovaná měla navrhnout % krácení min. 30 %.

6. Z vyrozumívacího dopisu poškozenému k pracovnímu úrazu ze dne 15. 2. 2019 zaslaného žalobkyni [právnická osoba] dne 9. 3. 2020 vyplývá, že výše náhrady škody je tvořena na základě šetření pojišťovny a výpočtu náhradou za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 25. 3. 2019 do 1. 5. 2019 ve výši 18 632 Kč, účelně vynaloženými náklady spojenými s léčbou ve výši 200 Kč a bolestným (120 bodů po 250 Kč za 1 bod) ve výši 30 000 Kč, celkem 48 832 Kč. Zproštění zaměstnavatele dle ZP kráceno o 50%, tedy o částku 24 416 Kč a plnění pojišťovny potom činilo 24 416 Kč, od čehož byla odečtena daň ve výši 1 410 Kč a částka 23 006 Kč byla žalobkyni poukázána.

7. Žalobkyně při své účastnické výpovědi uvedla, že u žalované byla zaměstnána od roku 2017, a to jako administrativní pracovnice, kdy měla na starosti vše týkající se vystavování a přijímání objednávek, dodacích listů, evidenci faktur vydaných a přijatých, včetně zpracovávání mezd, cesťáků apod. Firma měla 7 zaměstnanců. Tuto administrativní činnost vykonávala z 80 % sama, měla k dispozici kancelář v prostorách [anonymizováno] v [obec], kde byla jedna místnost, která byla přepažená a za přepážkou byla kuchyňka. Fotografie na čl. 32 a 33 odpovídají. V kanceláři byly dvě otočné židle a dále stoleček se dvěma pevnějšími kovovými židlemi, přesně, jak je vidět na fotografii. V kuchyňce byly naskládány krabice se zbožím, které se postupně rozesílaly zákazníkům. Žalobkyně dále uvedla, že k 31. 1. podala ve firmě výpověď s dvouměsíční lhůtou. Od 2. – 6. 2. měla dovolenou, po návratu z dovolené normálně pracovala. Když práci přebírala po předchůdkyni, tak jí říkala, že si v kanceláři sami zajišťují úklid, toto převzala po ní a vlastně každý pátek, ke konci pracovní doby, kancelář uklízela, a to tak, že prováděla standardní úklid, jako vysátí, utření prachu, vynesení koše apod. Ten den, 15. 2. 2019 měla více času a rozhodla se, že provede důkladnější úklid (za tu dobu, co tam pracuje, jej dělala po třetí) a rozhodla se, že utře a očistí vrchní část skříněk. V té době byla v kanceláři sama, stejně jako po většinu času. Vzala si židli od stolečku, tedy tu s kovovými nohami, vzala si mokrý hadr a začala utírat vrchní stranu skříněk. Hadr chodila máchat do kuchyňky. Na danou polstrovanou židli stoupala v botách. Takto stoupla několikrát, všechno bylo v pořádku a po nějakém následném stoupnutí na levou nohu ucítila prudkou bolest v koleni, rychle si stoupla na zdravou nohu, zjistila, že na tu levou nemůže vůbec dostoupnout. Domnívala se, že se to urovná, práci měla již téměř hotovou, tak zavolala švagrové, aby ji dovezla domů. V tu dobu ji vůbec nenapadlo, že by měla telefonovat jednateli. Myslela si, že to vše přejde. Švagrová ji dovezla domů, žalobkyně si koleno zaledovala, doplazila se do postele a do druhého dne zůstala v klidu. Pokud byla noha v klidu, tak nebolela, bolela pouze při pohybu. Jelikož se situace druhý den nelepšila, tak druhý den ráno jeli s přítelem na pohotovost do [obec], tam paní doktorce popsala okolnosti vzniku, ta ji poslala na RTG, říkala, že je tam zřejmě voda v koleni a že to musí vidět ortoped. Žalobkyně počkala do pondělí, poté telefonovala panu [příjmení] a vše mu sdělila. Nachystala ohlášení o pracovním úrazu, vše spolu domluvili, podklady jí podepsal a asi ten úraz nahlašovala jako administrativní pracovnice pojišťovně. Jednatel žádné výhrady neměl, úraz mu popsala stejným způsobem. Následně se nahlásila k paní doktorce [příjmení] do [obec], která jí řekla, že je potřeba udělat ultrazvuk a jet na něj do [obec]. Jelikož žalobkyně zjistila, že pokud je noha v určité pozici, takto jde vydržet a dalo se tak fungovat, tak zůstala v práci, pracovala, neboť nechtěla nechat žalovaného na holičkách a nebrala si neschopenku. Z ultrazvuku v [obec] vyplynulo, že je natržený meniskus, to bylo asi ve čtvrtek a doporučili jí návštěvu ortopeda. Až následující týden se dostala na sanatorku k ortopedovi, který potvrdil, že je natržený meniskus a bude potřebná operace. Doporučil jí operaci v [obec] a myslí si, že i ten den jí byl dán přesný termín 4. 4. 2019. Do práce stále chodila, protože by v práci neměl za ni kdo dělat, v práci zůstala až do 24. 3. 2019 a 25. 3. 2019 nastoupila na neschopenku. Pojišťovna jí pojistné plnění pokrátila o polovinu. Odůvodnili to tím, že nedodržela bezpečnostní pokyny, že nepoužila schůdky. Paní v pojišťovně jí řekla, že oni obecně zkracují plnění o 30 %, ale v tomto případě došlo ke zkrácení přímo na žádost zaměstnavatele o 50 %. Z jakého důvodu, nevěděla. Schůdky nikdy k dispozici neměla, často židli ke stoupání nepoužívala, na úklid výjimečně, když se dělal větší úklid, jinak židli používala, když potřebovala vzít nějaké krabice, které byly vyskládané v kuchyňce a poslat je. K normálnímu úklidu, který dělala každý týden, židli vůbec nepoužívala. K výtkám uvedla, že žádná písemná výtka jí nikdy předána nebyla. Žádný problém s kolenem nikdy před tímto úrazem neměla. Výpověď podala z důvodu, že se narušily vzájemné vztahy, protože asi v polovině ledna napadl počítačový systém vir a jednatel se domníval, že to byla její vina. Před výpovědí jí byla pokrácena mzda a to již od prosince 2018 jí byla snížena na 16 000 Kč hrubého, v lednu, kdy k napadení počítačů došlo, ještě nebyly zpracovány mzdy za prosinec. Snížení mzdy akceptovala, ale do budoucna odmítla za takových podmínek pracovat a dala výpověď. Žalobkyně znovu opakovala, že stoupla na pevnou kovovou židli. Nenapadá ji důvod, proč by měla stoupat na otočnou, ve svém věku již se zdravím nehazarduje.

8. Jednatel [jméno] [příjmení] uvedl, že v polovině ledna 2019 došlo k zašifrování jejich serveru, následkem čehož byla celá firma paralyzovaná, vinu za absenci zálohování dávali paní [celé jméno žalobkyně], neboť ta měla údajně zálohovat. I když bylo zálohováno něco před tím, tak tyto zálohy nešlo použít a museli celou firmu dávat do pořádku a sestavit vše do funkčního stavu. Je pravda, že paní [celé jméno žalobkyně] zkrátili mzdu o pohyblivou složku. Mylně to bylo učiněno už v prosinci, mělo to být až v lednu. Je pravda, že paní [celé jméno žalobkyně] chtěla situaci hned řešit, on ale na to v době obnovování údajů neměl čas, následovalo několik mailů a výsledkem bylo, že žalobkyně podala výpověď. Na výpovědi se domluvili, v únoru měla žalobkyně již předem schválenou dovolenou. Po návratu z dovolené již firma jakž takž fungovala. O pracovním úrazu se dověděl telefonicky. Žalobkyně mu volala, že probíhal úklid, zaznělo tam utírání prachu (což se podle jeho názoru nikdy před tím nestalo) a sama paní [celé jméno žalobkyně] mu říkala, že stoupla na kolečkovou židli. Toto zaznělo několikrát. V té době to pro něj nebylo důležité. Žalobkyně se nabídla, že vše obstará, pracovní úraz zaeviduje a učiní všechny potřebné úkony. To uvítal a podepsal souhlas s pracovním úrazem. Jednání s pojišťovnou se však protahovalo. Následně jim z pojišťovny došel dopis, že doporučují minimální krácení o 30 %, telefonoval tam a následně mu bylo pracovnicí doporučeno krácení na 50 % a to z důvodů, že žalobkyně nedodržela bezpečnostní předpisy, že nepoužila schůdky. Ke schůdkům uvedl, že je pravda, že tyto v kanceláři nikdy nebyly, ale na vyžádání by je zcela jistě zajistili. Neměli by s tím žádný problém. Je pravda, že žalobkyně si měla v kanceláři uklízet sama. Úklid kanceláře nebyl zajištěn nikým jiným. S úklidem byl dlouhodobý problém, neboť žalobkyně neuklízela tak, jak by bylo potřeba, např. za zástěnou měla naskládány krabice od pizzy. Za zástěnou byla kuchyňka, současně tam byl umístěn i server. Mohly tam být i nějaké krabice, ve kterých se následně zasílalo zboží. Po napadení serveru žalobkyně pomáhala dát celou situaci do pořádku. Aktivně vše dávali dohromady, neboť veškerá tato evidence byla především v její režii. Potvrdil, že od doby po napadení serveru až do 25. 3. 2019 žalobkyně chodila do zaměstnání s výjimkou dovolené v únoru, kterou měla schválenou. Zcela jednoznačně i před úrazem žalobkyně poukazovala na bolest v koleni. Říkala, že půjde na operaci, chodila na nějaké obstřiky.

9. Ve věci byl slyšen i druhý jednatel žalované [jméno] [příjmení], otec [jméno] [příjmení]. Ten uvedl, že po úraze, asi 2-3 dny poté, mu žalobkyně říkala, že čistila nahoře skříňku se šanony, stoupla na kolečkovou židli, která jí podjela a ona si zranila koleno. Viditelné to zranění nebylo, až později zjistil, že paní [celé jméno žalobkyně] sama zajišťovala řešení úrazu s pojišťovnou. On sám s pojišťovnou hovořil, vysvětlil jim, jak k úrazu došlo, že se jednalo o úraz bez svědků, že stoupla na kolečkovou židli a nemá v povinnosti úklid. Paní z pojišťovny se sama podivila nad tím, že na kolečkovou židli se obecně nestoupá. Paní [celé jméno žalobkyně] nezajišťovala úklid v kanceláři, úklid dělal obecně ten, kdo tam přišel. Kancelář používali on, syn a paní [celé jméno žalobkyně], v drtivé většině tam paní [celé jméno žalobkyně] byla sama. Schůdky v kanceláři nebyly k dispozici. Po tom úraze paní [celé jméno žalobkyně] chodila do práce.

10. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že ve firmě žalované pracovala jako účetní od roku 2013, od 2017 je na mateřské dovolené, po ní nastoupila žalobkyně. Co se týká úklidu, tak ten nebyl v náplni práce, ale aby tam nebyli v nepořádku, tak si uklízeli. Žádný úklid nikým jiným zajištěn nebyl. V kanceláři pracovala pouze ona, později paní [celé jméno žalobkyně] O úrazu ví pouze z doslechu. Kolegové z práce jí říkali, že paní [celé jméno žalobkyně] měla uklízet horní police, že stoupla na židli a křuplo jí v koleni. Nic bližšího k úrazu neví. Žalobkyně jí říkala asi na přelomu roku 2018 2019 – bylo to určitě před tímto incidentem, že má problém s kolenem, pouze s jedním, s jakým nevěděla, že chodí na odsávání vody a že půjde na operaci. Na bolesti kolene si stěžovala delší dobu, i jí koleno ukazovala, že jí otéká a že bude muset jít na operaci.

11. Svědek [příjmení] [příjmení] uvedl, že pracuje jako obchodně technický zástupce u žalované od 1. 10. 2018, paní [celé jméno žalobkyně] zná. Věděl o tom, že se jí stal nějaký úraz, zmiňovali se o tom na firmě. K úrazu slyšel, že údajně měla spadnout z nějaké stoličky. Paní [celé jméno žalobkyně] si mu přímo stěžovala, že má nějaké dlouhodobé problémy s kolenem, to bylo na jeho otázku, protože kulhala. Bylo to určitě v době před úrazem, někdy kolem Vánoc. K tomu mu i říkala, že chodí na vytahování vody z kolene. Ukazovala mu koleno, na sobě měla minisukni, černé teplejší punčocháče a koleno ji vyskakovalo, bylo to vcelku nechutné. Svědek si byl na 100% jistý, že žalobkyně kulhala v prosinci 2018, bylo to před Vánoci.

12. Svědkyně [jméno] [příjmení] soudu potvrdila, že žalobkyni odvážela po úrazu z práce domů. Žalobkyně jí volala kolem třetí hodiny, že si něco udělala s nohou. Vyzvedla ji u kanceláře, při cestě ji musela podpírat. Řekla jí, že utírala prach a že jí křuplo v noze, až spadla. Následně se dozvěděla, že žalobkyně má utržený meniskus.

13. Svědek [jméno] [příjmení], přítel žalobkyně, potvrdil, že když přijel domů, žalobkyně už ležela a chladila si nohu. Domů ji přivezla švagrová, bylo to v pátek. Říkala mu, že má něco s kolenem, že utírala prach a lezla po stoličce či židličce, přesně si to nepamatoval. Myslela si, že to rozchodí. V pondělí začala chodit po lékařích. Měla natržený meniskus, koleno jí vypadávalo bokem, musela si ho dávat zpátky, nakonec se vše vyřešilo operací. Nebyl si vědom toho, že by žalobkyně měla předtím nějaké potíže s kolenem, normálně jezdívali na kole.

14. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vyplývá, že žalobkyně byla v pracovní neschopnosti od 25. 3. 2019.

15. Obvodní lékařka žalobkyně, MUDr. [jméno] [příjmení] ([název] – [právnická osoba]) soudu v lékařské zprávě ze dne 22. 10. 2020 potvrdila, že žalobkyně se do 15. 2. 2019 nikdy neléčila pro bolesti kolene, neprodělala ani žádný jiný úraz levého kolene, až dne 15. 2. 2019 s následnou ASK pro rupturu mediálního menisku.

16. Z výpisu [pojišťovna] [anonymizováno] o provedených zdravotních úkonech u žalobkyně za období 2014 – 2019 soud zjistil, že jediné vyšetření u ortopeda před úrazem měla žalobkyně dne 6. 11. 2014. Na toto vyšetření nenavazovaly žádné další související lékařské úkony. Z výpisu dále vyplývá, že dne 16. 2. 2019 byla žalobkyně na pohotovostní chirurgické ambulanci v nemocnici v [obec], dále ve dnech 18. 2. 2019 a 22. 2. 2019 byla u MUDr. [příjmení] v [obec] – vyšetření chirurgem a RTG kostí a kloubů a žalobkyně obdržela dne 18. 2. 2019 kolenní úpletovou bandáž. V ortopedické ambulanci MUDr. [příjmení] – odborný léčebný ústav [obec] byla žalobkyně dne 26. 2. 2019, kdy byla provedena kloubní punkce a RTG, dále ve dnech 12. 3. 2019, 9. 4., 14. 4. 2019 a 30. 4. 2019. Dne 4. 4. 2019 byl žalobkyni proveden MUDr. [příjmení] zákrok na levé straně a od 24. 4. 2019 navštěvovala žalobkyně ambulantní rehabilitaci a vodoléčbu u [titul] [příjmení] – [anonymizováno] léčebný ústav [obec]. Praktická lékařka ([příjmení] – [právnická osoba]) vydala žalobkyni dne 25. 3. 2019 potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti a dne 30. 4. 2019 byla pracovní neschopnost ukončena.

17. Z prezenční listiny školení pracovníků konaného dne 5. 1. 2018 soud zjistil, že žalobkyně stvrdila podpisem, že daný den absolvovala školení BOZP a PO dle osnovy tematických plánů. Školení provedla přímo žalobkyně. Žalovaná doložila i osvědčení o ověření odborné způsobilosti k zajišťování úkolů v prevenci rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vystavené dne 14. 3. 2014 na jméno žalobkyně s tím, že tato úspěšně vykonala dne 14. 3. 2014 zkoušku z odborné způsobilosti. Zkouška se skládá opakovaně každých 5 let.

18. Z fotografií kanceláře žalobkyně je zřejmé, že je zde velký pracovní stůl se dvěma pracovišti a dvěma otočnými židlemi, nad stolem jsou dvě police plné šanonů. Naproti stolu je u zdi malý stolek se dvěma židlemi, které mají kovové nohy.

19. Žalovaná soudu doložila dvě výtky týkající se práce žalobkyně. První z 16. 3. 2018 obsahovala výtky za zjištěné nesrovnalosti v účetnictví, zjištěné nedostatky v tvorbě mezd a odvodů, rozdíly částek na běžném účtu, nedodržení termínů zaúčtování a odpisů, chybí kontroly účtu, předčasně vyřazené archy s objednávkami, chybí evidence plateb za obědy, nesrovnalost v pokladně, nesrovnalosti při odvodu DPH, nedodržování pracovní doby a laxní a zavádějící přístup při plnění úkolů. Druhá výtka z 22. 1. 2019 byla za hrubé porušení pracovních povinností, které měly za následek finanční ztrátu firmy dosahující téměř 200 000 Kč. Obě výtky však nebyly podepsány ani jednatelem žalované ani žalobkyní, která by potvrdila jejich převzetí. Za této situace k nim soud nepřihlížel. Při řešení náhrady škody z pracovního úrazu však by tyto výtky ani neměly žádný význam.

20. Podle § 269 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

21. Podle § 270 odst. 1 zákoníku práce se zaměstnavatel zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela, prokáže-li, že vznikla a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě nebo nemajetkové újmě zabránit, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy.

22. Podle § 270 odst. 2 zákoníku práce se zaměstnavatel zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, prokáže-li, že vznikla a) v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody nebo nemajetkové újmy, nebo b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce. Při posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se zaměstnavatel nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných (§ 270 odst. 4 zákoníku práce).

23. Žalobkyně žádala náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčbou a náhradu bolestného, vše dle výpočtu [právnická osoba] S ohledem na skutečnost, že žalovaná výpočet pojišťovny nesporovala, vycházel soud z tohoto výpočtu, který považoval za správný.

24. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně pracovala u žalované jako obchodní referentka a účetní. Dne 15. 2. 2019 se jí stal úraz, když při úklidu kanceláře stoupla na židli a natrhla si meniskus v levém koleni. Předně se soud zabýval otázkou, zda k úrazu žalobkyně došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním a zda lze daný úraz považovat za úraz pracovní. Z výpovědi žalobkyně, jednatelů žalované i svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobkyně pracovala v kanceláři převážně sama a že úklid kanceláře prováděla sama, neboť úklid nebyl zajištěn nikým jiným. Sám jednatel potvrdil, že si žalobkyně měla v kanceláři uklízet sama. Za této situace lze považovat úklid kanceláře žalobkyní jako plnění pracovních povinností, a to i přesto, že výslovně nebyl úklid zahrnut v pracovní smlouvě. Je zřejmé, že pokud zaměstnavatel nezajistil úklid kanceláře někým jiným, tak tento běžný úklid provádí zaměstnanec, který danou kancelář užívá. Z výpovědí účastníků i svědků bylo prokázáno, že v kanceláři byla po většinu pracovní doby žalobkyně sama. Sama žalobkyně uvedla, a soud jí uvěřil, že pravidelný běžný úklid provádí každý pátek, ten den 15. 2. 2019 měla více času, a tak se rozhodla provést důkladnější úklid utřením prachu z vrchní části skříněk. Za tímto účelem musela použít prostředek, který by jí umožnil na vrchní část skříněk dosáhnout. Je nutno řídi, že vrchní část skříněk není v takové výšce, která by nutně vyžadovala použití schůdků. Tyto nicméně nebyly na pracovišti žalobkyně k dispozici. Podle obecných zkušeností mohla žalobkyně dle názoru soudu použít jakoukoliv pevnou podložku, tedy i židli. Je však zřejmé, že jako pevná podložka může sloužit pouze židle s pevnými čtyřmi nohami, nikoliv židle kolečková. Žalovaná hovořila o tom, že žalobkyně stoupla na kolečkovou židli, a proto došlo ke krácení pojistného plnění pojišťovnou. Žalobkyně toto tvrzení popřela. Tvrzení žalované však nebylo ničím prokázáno. Soud v této souvislosti musí vycházet i ze záznamu o pracovním úraze, který sice vypsala žalobkyně, ale jednatel žalované jej podepsal, aniž by do popsaného skutku nějak zasáhl. V tomto záznamu je uvedeno, že žalobkyně stoupla na židli, o kolečkové židli není nic uvedeno. S ohledem na skutečnost, že v kanceláři žalobkyně je jak kolečková židle, tak i židle s pevnými nohami, nelze jednoznačně určit (pokud to nebylo zachyceno v protokole o úraze), na jakou židli žalobkyně stoupla. Je nutno tedy vycházet z jejího tvrzení, které nebylo vyvráceno, tedy z toho, že stoupla na židli s kovovými nohami. Již v žalobě žalobkyně uvedla, že stoupla na pevnou židli. Při jednání dne 1. 10. 2020 její zástupce uvedl, že stoupla na pevnou dřevěnou židli, žádné schůdky k dispozici nebyly, totéž zopakoval i ve vyjádření ze dne 20. 10. 2020. Vyjádření právního zástupce o dřevěné židli soud nepovažuje za směrodatné, zástupce se zřejmě s žalobkyní nebavil o přesné podobě dané židle, bylo pro ně podstatné, že byla pevná. Po doložených fotografiích z kanceláře potom žalobkyně přesně označila židli, na které stála, a mělo se jednat o tu se čtyřmi kovovými nohami. Žalobkyně byla v kanceláři sama a nemohla navrhnout svědky k prokázání toho, na jakou židli skutečně stoupla. Soud tedy vyšel z její výpovědi, když nebyl jednoznačně prokázán opak. Výpověď jednatelů žalované v tom směru, že jim žalobkyně po úraze sama říkala, že stoupla na kolečkovou židli, není ničím potvrzena a jeví se soudu jako účelová, a to i s ohledem na to, že v zápise o úraze není nic bližšího o židli uvedeno.

25. Žalovaná se snažila soudu prokázat, že problémy s kolenem měla žalobkyně již v době před úrazem. Svědkyně [příjmení] uvedla, že si žalobkyně stěžovala na bolest kolene delší dobu a v době před úrazem chodila na odsávání vody, uváděla, že půjde na operaci. Svědek [příjmení] potom popisoval, že žalobkyni koleno vyskakovalo, a to zcela určitě v době před úrazem. Pokud žalobkyně měla mít problémy s kolenem již v době před 15. 2. 2019 a chodit na odsávání vody, tak zcela jistě by se tyto výkony objevily v záznamech VZP. V těchto záznamech však není o návštěvě ortopeda v období před 15. 2. 2019 žádná zmínka. Je zde pouze zmíněna jedna návštěva ortopeda dne 6. 11. 2014, což s kolenem ani nemuselo souviset. Sama praktická lékařka potvrdila, že se žalobkyně s kolenem před 15. 2. 2019 nikdy neléčila, k punkcím, tedy k odsávání vody z kolene docházelo až po úraze. Svědecké výpovědi jsou tedy z tohoto pohledu nepřesné a je možné, že se svědci v časových údajích zmýlili. Svědek [příjmení] hovořil o vyskakování kolene, což evidentně nastalo až po úraze. Předchozí zranění kolene, jehož prokázání by mohlo za určitých okolností vést ke snížení pojistného plnění, tak nebylo prokázáno.

26. Soud tedy uzavřel, že mezi náplň práce žalobkyně náležel i úklid kanceláře, že žalobkyně úklid prováděla a došlo ke vzniku pracovního úrazu natržením levého menisku. Za tento pracovní úraz odpovídá žalovaná, a jelikož nebylo prokázáno, že by si žalobkyně počínala v rozporu s obvyklým způsobem chování či lehkomyslně, tak za vznik škody žalobkyni odpovídá. K běžnému úklidu je podle názoru soudu možno pevnou židli jako podložku použít. Žalobkyně nevykonávala práci v takové výšce, aby bylo nutné použití schůdků či žebříku. Výše škody byla mezi účastníky učiněna nespornou, proto soud uložil žalované povinnost žalovanou částku 24 416 Kč žalobkyni zaplatit, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

27. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 977 Kč a náklady právního zastoupení advokátem ve výši 25 468 Kč Náklady řízení advokáta jsou tvořeny 7 úkony právní služby po 2 100 Kč za převzetí zastoupení, výzvu k plnění, podání žaloby, účast u jednání ve dnech 1. 10. 2020, 18. 5. 2021 a 2. 9. 2021 a vyjádření z 20. 10. 2020, dále 7 paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky, jízdným ke třem jednáním z [obec] do Svitav a zpět v celkové výši 2 961,52 Kč (včetně DPH) a náhradou za ztrátu času k jednáním po 600 Kč za jednu cestu (6 započatých půlhodin po 100 Kč). Celkové náklady řízení žalobkyně včetně 21% DPH představují částku 26 445 Kč a soud je uložil žalované k zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení