6 C 201/2025 - 87

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného], [Anonymizováno] o zaplacení 131.535,72 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení, částku [částka], úrok ve výši 72,85 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a s úrokem ve výši 12,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], soudu doručeným téhož dne, se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 12 % ročně od [datum] do zaplacení, částky [částka], a úroku ve výši 72,85 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka] a úroku ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka]. Uvedl, že se žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“), na jejímž základě mu poskytl na účet uvedený ve smlouvě dne [datum] úvěr ve výši [částka], přičemž žalovaný se zavázal žalobci uhradit poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 72,85 % p. a., a to ve 48 měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem [Anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky řádně a včas nesplácel, byl celý úvěr žalobcem zesplatněn ke dni [datum], přičemž před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu k tomu poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. Ke dni zesplatnění činila nová dlužná jistina celkem [částka]. Do data zesplatnění úvěru uhradil žalovaný žalobci částku ve výši [částka], po jeho zesplatnění neuhradil žalovaný žalobci ničeho. Žalovaný dále nereagoval na upomínky a výzvy k úhradě ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku žalobci nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. Neuvedl žádná skutková tvrzení, neoznačil, ani nedoložil žádné důkazy.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na jméno žalobce, z předsmluvního formuláře ze dne [datum], z prohlášení klienta/informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne [datum], z podpisu na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A), z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], z dodatku č. [hodnota] k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], z důkazu o odeslání [částka] ze dne [datum], ze zaslané SMS (Informace o vyplacení) s datem odeslání [datum], z důkazu o přijaté SMS (pro vyplacení) ze dne [datum] a z oznámení o schválení úvěru se splátkovým kalendářem ke smlouvě o úvěru shora z [datum], s dodejkou na jméno žalovaného s datem uložení [datum], má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet, spolu s úrokem ve výši 72,85 % ročně, a to ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po [částka], tedy celkem se zavázal uhradit částku ve výši [částka].

5. Ze smlouvy o úvěru shora, ze základní informace o klientovi, z dokladu o vyplacení úvěru ze dne [datum] a z karty klienta ke smlouvě o úvěru shora bylo prokázáno, že žalobce dne [datum] převedl částku [částka] na účet žalovaného uvedený ve smlouvě, přičemž jako variabilní symbol platby uvedl číslo uzavřené smlouvy.

6. Ze smlouvy o úvěru shora, ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru shora a z karty klienta shora soud zjistil, že žalovaný zaplatil na předmětnou smlouvu žalobci celkem částku ve výši [částka] a že se ocitl v prodlení (2 dny) již s úhradou páté splátky a poté sedmé (a následujících) splátky (neuhrazeno ničeho).

7. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil jej na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Z podacího archu ze dne [datum] pak vzal soud za prokázané, že předžalobní výzvu shora žalobce dne [datum] žalovanému odeslal.

8. Z vyjádření žalobce, uvedeného v žalobě, soud zjistil, že žalobce posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňujících řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení.

9. V obsáhlé odpovědi na výzvu soudu, aby doplnil svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], zejména aby uvedl, jakým způsobem byla zkoumána výdajová stránka žalovaného a na základě čeho byly ověřeny či zjištěny údaje týkající se výdajové stránky žalovaného uvedené v hodnocení klienta, a k prokázání těchto tvrzení současně označil důkazy, žalobce soudu sdělil, že posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí [částka], celkové měsíční náklady žalovaného činí [částka] a volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí [částka]. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích NRKI a SOLUS. Na základě takto zjištěných údajů byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a že zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Obchodník, jednající se žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalobce soudu předložil formulář hodnocení klienta, kopii občanského průkazu žalovaného (z níž bylo zjištěno, že občanský průkaz je platný a ověřena identita žalovaného), výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) s provedeným skóringem žalovaného, výpis z registru SOLUS (z něhož bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době uzavření úvěrové smlouvy nikde s dlužnou částkou po splatnosti), informativní výpisy z bankovního účtu (jimiž bylo ověřeno, že žalovaný je majitelem účtu, na nějž měl být úvěr vyplacen, že má pracovní poměr a má tak zajištěn stálý příjem, a jimiž byl tento příjem žalovaného ověřen). V hodnocení klienta shora žalobce provedl analýzu bonity žalovaného. K výdajové stránce uvedl, že k jejímu určení zcela postačuje údaj o výši životního minima ve výši [částka] (kromě splátek úvěrů a nákladů na bydlení, které se do částky životního minima nezapočítávají). Tato paušální částka byla přímo stanovena zákonem a poskytovatel úvěru se tedy nemůže dopustit pochybení, pokud bude vycházet z takto stanovené částky, jako paušální výdajové stránky žadatele. V případě nákladů na bydlení žalobce vycházel z údajů, sdělených mu žalovaným, který uvedl, že jeho náklady na bydlení činí [částka] (nájemné + inkaso). Žalobce přitom vycházel z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě (§ 6 o. z.). Dále uvedl, že „oproti prediktibilním výdajům na živobytí výdaje na bydlení nelze stanovit fixní částkou. Proto je zde třeba vycházet z údajů uvedených žalovaným a případně zkoumat, zda částka uvedená žalovaným není nepřiměřeně nízká poměrům. Pokud žalovaný uvedl, že jeho měsíčními náklady na bydlení činí částku [částka], je třeba z takové částky vycházet. Žalobce nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením. Je důležitá skutečnost, že jako své výdaje na bydlení žalovaný uvedl částku ve výši [částka].“ Žalovaný dále neuvedl žádnou osobu, k níž by měl vyživovací povinnost, v době uzavření úvěrové smlouvy se žalobcem měl uzavřenou další souběžnou úvěrovou smlouvu, jejíž měsíční splátka dle sdělení žalovaného činila [částka]. K ostatním výdajům žalovaného nemá žalobce žádné doklady.

10. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru shora ze dne [datum] bylo zjištěno, že jediným pravidelným čistým měsíčním příjmem žalovaného je příjem ze zaměstnání ve výši [částka]. Výdaje žalovaného jsou tvořeny jeho osobními výdaji (životní minimum) ve výši [částka], splátkami (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky apod.) ve výši [částka] a výdaji na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši [částka], tedy celkem výdaje ve výši [částka]. Nemá žádné spoření ani konsolidované splátky nebo splátky u žalobce, nemá ani žádné ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby apod.). Jeho volné zdroje (příjmy mínus výdaje) činí [částka]. Žalovaný nemá žádného partnera ani děti v domácnosti. Žalovaný je zaměstnán v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou od [datum] u [právnická osoba], výpovědní lhůta neběží. Žalovaný je svobodný, nežije s manželem/kou (partnerem/kou) ve společné domácnosti, forma bydlení: u rodičů.

11. Ze smlouvy o úvěru shora a z oznámení o provedení příkazu k úhradě od [právnická osoba]. ze dne [datum] o příchozích platbách od plátce [právnická osoba] ze dne [datum] ve výši [částka], ze dne [datum] ve výši [částka], ze dne [datum] ve výši [částka] a ze dne [datum] ve výši [částka], všechny na účet na jméno žalovaného, uvedený ve smlouvě o úvěru shora jako účet určený k výplatě úvěru a inkasování splátek úvěru, soud zjistil, že výše uvedené platby byly připsány na shora uvedený účet.

12. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že tento byl vystaven dne [datum] s platností do [datum] a že osobní údaje v něm uvedené odpovídají osobním údajům žalovaného uvedeným ve smlouvě o úvěru shora.

13. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne [datum] soud zjistil, že v něm na jméno žalovaného není uveden žádný záznam (dlužná částka po splatnosti, počet dlužných splátek, příznak, datum vzniku příznaku, datum zaplacení, datum posledního nahrání, produkt).

14. Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) na jméno žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že na jméno žalovaného zde byl uveden počet bank a finančních institucí, u nichž si klient žádal o úvěr (žádosti živé, odvolané klientem a zamítnuté, kromě žádostí u žalobce) ve výši 3, a dále zde jsou uvedeny částky [částka], resp. [částka] jako součty dluhového zatížení žalovaného v roli žadatele a spolužadatele, agregovaných v dotazu z registru NRKI.

15. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly výzvy k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum] a [datum], a oznámení ze dne [datum], soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

16. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobcovy nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od [datum] (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 o. z.).

19. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (§ 1968 věta první o. z.).

20. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.).

21. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

22. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru, dále jen z. s. ú.) platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

23. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

27. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

28. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy. Soud se proto z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, které tuto skutečnost vůbec neosvědčují (platnost osobních dokladů předložených žalovaným), nebo jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená (lustra v insolvenčním rejstříku, registru SOLUS). Dále soud dospěl k závěru, že v případě předloženého výpisu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) na jméno žalovaného žalobce nezohlednil, ani nijak nereflektoval zde uvedené údaje (tři žádosti žalovaného o úvěr u jiných společností v době uzavření smlouvy o úvěru se žalobcem, dluhové zatížení žalovaného z ostatních smluv ve výši [částka], resp. [částka]. Přitom se dle názoru soudu zjevně jedná o skutečnosti, které nepřisvědčují tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas splácet (jak bylo ostatně následně potvrzeno skutečností, že žalovaný se ocitl v prodlení s platbou již páté splátky a s úhradami úplně přestal již od sedmé splátky). Co se týče příjmů žalovaného, tvořených výlučně jeho příjmy ze zaměstnaneckého poměru, tyto byly řádně doloženy předloženými listinami shora. V otázce výdajové se soudu kromě již výše zmíněného jeví jako zásadní neuvedení údajů o výdajích žalovaného, resp. jejich doložení a ověření. V hodnocení klienta uvedený a žalobcem posuzovaný údaj o výdajích žalovaného ve výši [částka] (životní minimum) je dle názoru soudu očividně povšechně generalizující, realitu konkrétního jedince nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporný až postrádající elementární výpovědní hodnotu, neboť je naprosto nepřezkoumatelný. S argumentací žalobce, že tato paušální částka byla přímo stanovena zákonem a poskytovatel úvěru se tedy nemůže dopustit pochybení, pokud bude vycházet z takto stanovené částky, jako paušální výdajové stránky žadatele, se soud neztotožňuje. Touto logikou by vlastně v procesu posuzování a ověřování schopnosti žadatele splácet poptávaný úvěr k žádnému ověřování nemuselo docházet, neboť by vždy stačil prostý matematický úkon odpočtu životního minima od zjištěných příjmů žadatele, a zákonodárce by tento postup jako dostačující jistě postuloval v příslušném právním předpisu. Že tomu tak není svědčí dle soudu o tom, že tento postup nelze uznat obecně za postačující. V případě nákladů na bydlení žalobce vycházel pouze z údajů, sdělených mu žalovaným, který uvedl, že jeho náklady na bydlení (nájemné + inkaso) činí [částka]. Že je tento údaj nepřezkoumatelný je zřejmě jasné i žalobci, který ve svém vyjádření sice sám uvádí, že je třeba případně zkoumat, zda částka uvedená žalovaným není nepřiměřeně nízká poměrům, žádné své zkoumání v této otázce však následně nedokládá ani netvrdí. Ze skutečnosti, že žalobce nemá k dispozici žádný doklad o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením, ve spojení s faktem, že žalovaný jako své výdaje na bydlení uvedl částku [částka], dle názoru soudu nevyplývá žalobcem tvrzený závěr, že je třeba z takové částky vycházet, nýbrž závěr, že si měl žalobce v procesu zjišťování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného nějaký takový doklad (např. o výši nájemného, resp. o jiných nákladech žalovaného souvisejících s bydlením), obstarat (např. vyžádat od žalovaného). Žalobcova argumentace, že vycházel z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě, se soudu jeví podobně alibistická a účelová jako u částky životního minima výše (a domyšleno ad absurdum by nebylo potřeba dokládat, ověřovat a posuzovat vůbec nic - pomineme-li poctivý omyl - protože všichni přece jednají poctivě). Navíc zákon o spotřebitelském úvěru vzhledem k dikci ustanovení § 86 z této premisy zjevně nevychází, když povinnost zkoumat a posoudit žadatelovu úvěruschopnost poskytovateli úvěru explicitně ukládá. Dále žalobcovo tvrzení, že oproti prediktibilním výdajům na živobytí výdaje na bydlení nelze stanovit fixní částkou, se soudu jeví rovněž jako účelové, neboť jednak toto lze, resp. tak právní předpisy činí (normativní náklady na bydlení), přičemž dle názoru soudu sice výpovědní hodnota takto stanovených nákladů by byla obdobná jako u částky životního minima shora, a tedy v tomto případě se soud s tímto žalobcovým tvrzením ztotožňuje, avšak tento rozporný přístup žalobce k validitě podkladů pro posuzování úvěruschopnosti svědčí spíš než o účelnosti o účelovosti jeho přístupu k procesu posuzování schopnosti žadatele o úvěr tento splácet. V případě výdajů na bydlení shora je tak dle názoru soudu patrný pro forma přístup žalobce k ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Tento údaj je naprosto nepřezkoumatelný, neboť je uveden bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů. Z hodnocení klienta nevyplývá, že by žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajů žalovaného. Navíc se soudu i přes svou nepřezkoumatelnost výše těchto výdajů (i těch neuvedených, resp. uvedených ve výši [částka]) jeví jako očividně podhodnocená a nereálná, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu, nejen v oblastech demonstrativně uvedených shora, žádné další, resp. vyšší ostatní výdaje, než v hodnocení klienta uvedené a kvantifikované (strava, ošacení, doprava, záliby). Shrnuto, dle názoru soudu tak žalobce potřebné skutečnosti v otázce výdajů žalovaného dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného, zejména po stránce výdajové, řádně neověřil. Soud proto podle § 87 odst. 1 z. s. ú. považuje uvedenou smlouvu o úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

29. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku [částka]. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil [částka], proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši [částka] žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

30. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (poplatky, smluvní pokuta, smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení