6 C 236/2015 - 513

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozena [Datum narození žalobkyně], bytem [Adresa žalobkyně], zastoupená [Jméno Zástupce A], advokátem, sídlem [Anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozen [Datum narození žalovaného], bytem [Adresa žalovaného], zastoupen [Jméno Zástupce B], advokátem, sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 934 310,80 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 934 310,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 934 310,80 Kč ve výši 8,05% ročně za období od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

II. Na náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku, 224 930 Kč a do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala soudu dne [datum] žalobu, jíž se domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky ve výši 934 310,80 Kč s příslušenstvím, a to úrokem z prodlení ve výši 8,05% od [datum] do zaplacení. Při jednání soudu dne [datum] navrhla připuštění změny petitu v té části, v níž se domáhala přiznání úroku z prodlení, a to tak, že žalovaný bude povinen uhradit úrok z prodlení počínaje dnem [datum], když usnesení v řízení o dědictví, na jehož základě nabyla žalobkyně žalobou uplatněný nárok nabylo právní moci tohoto dne, kdy usnesením z téhož dne bylo rozhodnuto, že se připouští změna petitu tak, že nadále v té části vztahující se k uplatněnému příslušenství petit zní takto: „za dobu od [datum] do zaplacení“.

2. Žalobkyně tvrdila, že spolu s žalovaným jsou pozůstalými po [jméno FO], nar. [datum], zemřelé dne [datum]. V průběhu dědického řízení vedeného Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], žalobkyně zjistila, že žalovaný z pozůstalosti obdržel na svůj bankovní účet částku 2 802 932,40 Kč z prodeje podílových listů otevřeného podílového fondu [Anonymizováno] [právnická osoba]., [Anonymizováno] když ke dni úmrtí zůstavitelka vlastnila 1 516 785 kusů uvedených podílových listů a jednorázový pokyn k prodeji uvedených podílových listů v počtu 1 516 000 kusů byl realizován dne [datum] při kurzu jednoho podílového listu 1,8489 Kč. Žalobkyně je ohledně shora uvedené části pozůstalosti dědičkou s podílem 1/3 a mělo by jí tedy z pozůstalosti připadnout 505 595 kusů předmětných podílových listů, které však v pozůstalosti již nejsou. Z prodeje 1 516 000 kusů podílových listů realizovanému po dni úmrtí zůstavitelky žalovaný obdržel na svůj bankovní účet částku 2 802 932,40 Kč, čímž se v částce 934 310,80 Kč bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně. Žalobkyně shora uvedené skutečnosti zjistila nahlédnutím do spisu vedeného Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] dne [datum], od něhož jí počala běžet promlčecí lhůta k uplatnění uvedeného nároku.

3. Žalovaný v řízení tvrdil, že účastníci jsou dědici po matce [jméno FO] a dále právní nástupci zemřelého manžela [jméno FO]. Žalobkyně svůj nárok odvozuje od v době podání žaloby nepravomocného usnesení dědického soudu, proto žalovaný jí uplatněný nárok odmítl. K prodeji cenných papírů došlo na základě úkonu zůstavitelky za jejího života. Byly tak prodány na základě smluvního vztahu mezi zůstavitelkou a [Anonymizováno] z nějž byl bankovní ústav zavázán plnit žalovanému. Toto bylo splněno dne [datum]. [jméno FO] žalovaný přijal částku ve výši 2 802 933 Kč, byl k jejímu přijetí oprávněn, když mu bylo plněno na základě povinnosti ze závazkového vztahu, kdy banka byla povinna plnit žalovanému. [jméno FO] byl podán příkaz k plnění z prodeje investičních nástrojů žalovanému, bylo to z toho důvodu, že zůstavitelka měla vůči žalovanému závazek ze smlouvy o půjčce ve výši 3 000 000 Kč, který takto měl být uhrazen. Dále namítl, že žalobní návrh je neurčitý, když není zřejmé, jakým způsobem žalobkyně vyčíslila jí uplatněnou částkou bezdůvodného obohacení, kdy navíc v předchozí době žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě jiné částky. Navrhl přerušit řízení do rozhodnutí Okresního soudu v [adresa] dle § 175y odst. 1 o. s. ř. ve znění před [datum], jehož předmětem je určení, že shora uvedená pohledávka je pasivem pozůstalosti.

4. Z důkazů, jimiž jsou usnesení OS [adresa] na č. l. 7-12, 44-49 + usnesení [právnická osoba] na č. l. 50-51 a dále podstatný obsah spisu OS [adresa] sp. zn. [spisová značka], zejména č. l. 1, 32-37, 51, 59-61, 197, 276, 279-280, 281, 293-296, 340-345, 373, 374, 375, 407-413, 414-416, 418-420, 465-466 tohoto spisu; výzva na č. l. 13, 52 spisu + podací lístek na č. l. 14 spisu; výpisu podílových listů, cenných papírů kolektivního investování na č. l. 15 spisu; pokynu na jednorázový prodej cenných papírů na č. l. 53, 73, 74 spisu; výpisu z účtu [Anonymizováno] na č. l. 54-55, 63-64 spisu byl učiněn níže uvedený závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný jsou dětmi a zároveň dědici zemřelé [jméno FO]. Jmenovaná zemřela dne [datum]. Kromě účastníků dalším dědicem byl pozůstalý manžel [jméno FO], který zemřel, jehož právními nástupci jsou [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]. Zůstavitelka zanechala závěť, kteroužto však nepořídila o veškerém jmění. Ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku závěť nebyla pořízena, zde bylo s dědici jednáno z titulu zákonných dědiců. Zůstavitelka byla vlastnicí [právnická osoba], [Anonymizováno] a to 1 516 785 ks. Žalovaný disponoval plnou mocí ze dne [datum], dle níž byl oprávněn zadat pokyn k jednorázovému prodeji investičního fondu [Anonymizováno] kterýžto pokyn byl zadán dne [datum] pro počet 1 516 000 ks podílových listů uvedeného fondu. Zároveň bylo zadáno, nechť výplata je provedena na účet žalovaného. Na účtu investičního fondu bylo ke jménu zůstavitelky nadále evidováno 785 ks nerealizovaných ks podílových listů. Pokyn k prodeji ze dne [datum] byl realizován dne [datum], tedy den po úmrtí zůstavitelky. Ke dni úmrtí zůstavitelky podílové listy byly evidovány na jejím účtu podílového fondu. Prodej byl realizován v celkovém objemu 2 802 933 Kč, kterážto částka byla připsána na účet žalovaného, kdy hodnota jednoho ks podílového listu v okamžik realizace prodeje činila 1,8489 Kč. Soudní komisař v řízení o dědictví rozhodl, mj., tak, že 1 516 785 kusů podílových listů [Anonymizováno] – podílový list otevřeného podílového fondu [Anonymizováno] nabývají podle dědických podílů rovným dílem, tedy každý jednou třetinou, manžel zůstavitelky [jméno FO], syn zůstavitelky [Jméno žalovaného], dcera zůstavitelky [Jméno žalobkyně], když uzavřel v souladu se sdělením bankovního domu, že ke dni úmrtí byla zůstavitelka vlastníkem těchto aktiv.

5. Ve věci bylo následně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne [datum] tak, že řízení se nepřerušuje (výrok I.), žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 934 310,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 934 310,08 Kč ve výši 8,05% p. a. od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), na náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 137 49,80 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).

6. K odvolání žalovaného rozhodl Krajský soud v Praze, jakožto soud odvolací, tak, že rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje, ve výrocích II., III. se zrušuje a v tomto rozsahu se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud učinil následující závěry. Nejsou důvody k přerušení řízení podle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť řízení, které žalovaný vede proti žalobkyni a dědicům manžela zůstavitelky (jinému okruhu účastníků) o určení, že zůstavitelka měla ke dni smrti dluh vůči žalovanému ve výši 3 000 000 Kč, zásadně nemůže mít vliv na rozhodnutí v této věci. V dědickém řízení rozhodnutí (o existenci a výši dluhu) svůj odraz nenajde a v tomto řízení se soud s ohledem na vznesenou námitku započtení, otázkou existence pohledávky, její splatnosti a střetu pohledávek účastníků jako předpokladu pro žalovaným vznesenou námitku započtení zůstavitelky musí zabývat jako otázkou předběžnou.

7. Ve vztahu ke skutkovému stavu odvolací soud konstatoval, že nebylo mezi účastníky sporu o tom, že požadavek žalobkyně vychází z rozhodnutí o dědictví vydaného Okresním soudem v [adresa] dne [datum] čj. [spisová značka] po zůstavitelce [jméno FO], zemřelé dne [datum], kterým mimo jiné dcera zůstavitelky (žalobkyně) shodně jako žalovaný (syn zůstavitelky) a manžel zůstavitelky, nabyli každý ideální jednu třetinu z počtu 1 516 785 ks podílových listů podílového fondu investičního fondu [právnická osoba]., [Anonymizováno] (dále jen podílových listů). Na základě pokynu zůstavitelky provedeného zmocněncem zůstavitelky (žalovaným) dle plné moci ze dne [datum] byl dne [datum] zadán prodej 1 516 000 ks podílových listů a prodej byl realizován dne [datum] za částku 2 802 933 Kč a výtěžek prodeje podílových listů ve výši 2 802 933 Kč byl připsán dne [datum] na účet žalovaného (účet č. [č. účtu]).

8. Dále odvolací soud uvedl, že pokud určitá část majetku (1 516 000 ks podílových listů z celkového počtu 1 516 785 ks), kterou žalobkyně smrtí zůstavitelky nabyla (v rozsahu jedné třetiny), byla zpeněžena a výtěžek nad rámec dědického podílu žalovaného byl převeden na účet žalovaného (i když dle pokynu zůstavitelky), mohl by být požadavek žalobkyně na zaplacení částky představující ekvivalent v penězích této části majetku, který žalobkyně nabyla, po právu. Pokyn zůstavitelky k převodu výtěžku na účet žalovaného bez dalšího není právním důvodem pro to, aby si žalovaný ponechal výtěžek z prodeje nad rámec jeho dědického podílu. Pokud by tedy žalovaný neměl právní důvod si tuto částku (nad rámec jeho dědického podílu), pak by se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil plněním bez právního důvodu (§ 451 odst. 1,2 obč. zák.). Tvrdí-li žalovaný v průběhu řízení, že na základě dohody se zůstavitelkou byl prodej podílových listů žalovaným na základě plné moci jen důsledkem realizace dohody o způsobu zaplacení dluhu zůstavitelky žalovanému, pak by zde však mohl být důvod, pro který si žalovaný mohl výtěžek z prodeje ponechat. Případná dohoda se zůstavitelkou o způsobu zaplacení by totiž vázala i právní nástupce, kteří by vzhledem k výsledku dědického řízení nesli odpovědnost za dluhy zůstavitelky. Pokud by žalovaný neprokázal tento právní důvod ponechání si výtěžku prodeje, pak by bylo nutno zabývat se i namítaným eventuálním započtením. Dne [datum] bylo doručeno soudu vyjádření žalovaného k žalobě, ve kterém (v rámci žalobkyní zahájeného řízení o zaplacení částky 934 310,80 Kč s příslušenstvím) uplatnil žalovaný námitku započtení své pohledávky ve výši nepřesahující žalovanou částku. I když žalovaný v uplatněné námitce k započtení tvrdí, že má vyšší pohledávku vůči žalobkyni, než po něm žalobkyně požaduje, pokud je jako v tomto případě zřejmé, že uplatňuje pohledávku proti žalobkyni jen do výše žalobou požadovaného plnění, nejedná se o vzájemný návrh (žalovaným neuplatněný), ale o obranu žalovaného, kterou je soud povinen se zabývat (§ 98 o. s. ř.).

9. V návaznosti na shora uvedené bylo soudu I. stupně uloženo, nechť se touto námitkou (otázkou započtení) – poté, co shledal pohledávku žalobkyně po právu, zabýval. A to tím, zda mohlo dojít k zániku pohledávky žalobkyně v důsledku namítaného započtení pohledávky vůči žalobkyni jako dědičce zůstavitelky z titulu odpovědnosti za dluhy zůstavitelky ve vztahu k pohledávce, kterou měl, jak žalovaný tvrdí, vůči zůstavitelce, kdy sporným je, zdali došlo k zániku žalobkyní uplatněné pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení v důsledku započtení, případně, zda žalovaný byl oprávněn ponechat si výtěžek z prodeje z titulu dohody se zůstavitelkou o způsobu zaplacení jejího dluhu vůči žalovanému. Bylo tedy třeba vyřešit, zda, jak tvrdí žalovaný v rámci své procesní obrany, měl tento vůči právní předchůdkyni žalobkyně (zůstavitelce) pohledávku z titulu smlouvy o půjčce uzavřené, dle tvrzení žalovaného, dne [datum], se splatností ke dni [datum], ve výši 3 000 000 Kč. Právním důvodem, který by mohl žalovanému založit právo ponechat si částku výtěžku za prodej podílových listů nad rámec jeho dědického podílu, je úhrada pohledávky žalovaného, kterou měl vůči zůstavitelce.

10. Soud prvého stupně, jsa vázán názorem soudu odvolacího, se v řízení zaobíral obranou žalovaného tak, jak je shora uvedena.

11. Nadále soud provedl v řízení důkaz rozsudkem na č. l. 190-197 spisu, žalobním návrhem adresovaným Okresnímu soudu [adresa] na č. l. 67-70 spisu, čestným prohlášením na č. l. 56 spisu, kopií ověřovací knihy na č. l. 213-214 spisu, dohoda o převodu členských práv a povinností na č. l. 99-100 spisu, smlouva o převodu bytové jednotky na č. l. 57-62, (101-106) spisu, výpis z účtu na č. l. 63-64 spisu, potvrzení ČS, a.s. o vkladu na č. l. 71 spisu, výpis z účtu u ČS, a.s. na č. l. 72 spisu, výpis na č. l. 107-108 spisu, prohlášení na č. l. 216-221 (227-238) spisu, výpověďmi svědků [jméno FO], [jméno FO]. [Jméno žalovaného]. Z listiny na č. l. 98 pro nečitelnost nebyl činěn žádný skutkový závěr.

12. Z uvedených důkazů byl následně soudem učiněn skutkový závěr, kdy soud nadále hodnotil skutek výhradně ve vztahu k tvrzení žalovaného, že byla uzavřena smlouva o půjčce ve výši 3 000 000 Kč mezi [jméno FO] a žalovaným. Uzavřel, že nelze vzít za prokázané, že skutkový děj se udál tak, jak žalovaný tvrdí. Z žádného v řízení provedeného důkazu nelze vzít za prokázané, že by uzavřel žalovaný se [jméno FO] smlouvu o půjčce. Z žádného v řízení provedených důkazů nebylo možné zjistit, jaké případně bylo ujednání žalovaného a jeho matky. Žalovaný odkazoval na svědky [jméno FO] a [jméno FO]. Ani jeden ze svědků, kromě neurčitého tvrzení ve smyslu „mluvilo se o tom“, se nebyl schopen ke konkrétním okolnostem uzavření smlouvy vyjádřit. Bylo-li zmíněno, že se mělo jednat o finanční prostředky na vypořádání s rodinou v Itálii, tak toto tvrzení popírají písemná vyjádření předložená v řízení žalobkyní. Dalšími důkazy, které nejsou v logické souvislosti s tvrzením žalovaného, jsou listiny na č. l. 71 72 spisu (potvrzení o vkladu, výpis z účtu), výpověď svědka [jméno FO], dopis [jméno FO] ze dne [datum]. Žalovaný poukázal na to, že v jiném řízení před soudem, trestním řízení, byla výpověď svědka [jméno FO] hodnocena jako nedůvěryhodná. Podstatným, ve vztahu k výpovědi jmenovaného svědka, je to, že mezi členy rodiny byly rozpory, které se vztahovaly k majetkovým otázkám. Z textu dopisu [jméno FO] je toto zcela jednoznačně patrné. Soudem nebyl činěn závěr z výpovědi svědka v tom, směru, jak přesně mělo být s předmětným bytem naloženo, zdali měly být finanční prostředky z prodeje bytu vráceny [jméno FO], neboť tato se domáhala vrácení daru, jímž byl byt, kdy žalovaný jej v mezidobí prodal, vráceny tudíž měly být prostředky kupní ceny. S ohledem ke všem rozporům, jež se ve věci podávají, učinil soud závěr takový, že nelze postavit skutkový děj najisto v tom směru, že se jednalo o finanční prostředky půjčky, protože k tomuto v zásadě žádný důkaz zcela jednoznačně neodkazuje a neodkazují k tomu ani jednotlivé důkazy ve své vzájemné souvislosti. Z listin na č. l. 71 a 72 spisu se podává, že částka 3 000 000 Kč byla vložena na účet vedený ke jménu [jméno FO] a téhož dne byla připsána na její účet. O půjčce není v žádné z listin, kromě čestného prohlášení, jehož pravost však nebylo možné ověřit, zmínka. Navíc správní orgán ověřující podpis na čestném prohlášení uvedl, že je ověřován podpis na listině o darování bytu, o půjčce v ověřovací knize není žádná zmínka. Taktéž na listinách k převodu částky 3 000 000 Kč není smlouva o půjčce, či pouze slovo „půjčka“ vůbec zmíněno. Na vkladovém pokladním dokladu se uvádí „prodej bytu“, na výpisu z účtu je uvedeno pouze „byt“. Ani tato skutečnost, že by se mělo jednat na plnění ke smlouvě o půjčce, tudíž neukazuje. V dalším sledu poté je třeba hodnotit i tu skutečnost, že žalobkyně doložila, že zemřelá matka [jméno FO] disponovala finančními prostředky. Z plné moci udělené [jméno FO] žalovanému nelze k uzavření smlouvy o půjčce činit žádná skutková zjištění, č. l. 206 spisu. Ve správním řízení o zrušení trvalého pobytu se žalovaný bránil tvrzením, že na předmětné adrese se zdržuje, ač jednotliví svědci v místě bydlící nezávisle na sobě se vyjadřovali tak, že žalovaného zde nevídají, neznají jej, kdy v jeho prospěch se vyjadřoval pouze svědek [jméno FO], a to navíc pouze obecně, nijak konkrétně se k bydlišti žalovaného nevyjadřoval. Z rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] vyplývá, že žalovaný ve správním řízení neuváděl pravdivá tvrzení o svém bydlišti. Taktéž i v řízení Okresního soudu [adresa] o určení pasiv pozůstalosti byla skutková tvrzení žalovaného hodnocena jako nedůvěryhodná a zcela neprokázaná.

13. Soudem tak nebylo vzato za prokázané, že žalovaný uzavřel s matkou, [jméno FO], smlouvu o půjčce, na níž plnil této částku 3 000 000 Kč, kdy ke splnění smluvní povinnosti jmenovanou již nedošlo. [jméno FO] bylo v řízení prokázáno, že na účet vedený ke jménu [jméno FO] byla dne [datum] připsána částka 3 000 000 Kč, tak nelze vzít za prokázané, z jakého právního titulu byla tato vložena.

14. Okresní soud v [adresa] rozhodl ve věci dne [datum] rozsudkem č. j. [spisová značka] tak, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 934.310,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 934.310,08 Kč ve výši 8,05% p.a. od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), na náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 162.261,- Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

15. Krajský soud v Praze, jakožto soud odvolací, svým rozhodnutím č. j. [spisová značka] ze dne [datum] rozhodl tak, že rozsudek soudu I. stupně se zrušuje a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.

16. Odvolací soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že v dalším řízení před soudem I. stupně tak půjde o provedení žalobkyní k poučení odvolacího soudu relevantně navrženého dokazování (účastnickou výpovědí žalobkyně, výpovědí svědka [jméno FO]), případně pak i o zopakování poučovací povinnosti soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. na adresu žalobkyně (jde-li o možnost závěru soudu o unesení důkazního břemene žalobkyní, které ji tíží, k prokázání jí upřesněného skutkového tvrzení žalobkyně o existenci „jiného“ právního důvodu, než těch, která tvrdil žalovaný, avšak neprokázal je, pro který byla žalovaným ve prospěch zůstavitelky poskytnuta hotovostním vkladem na její bankovní účet platba 3 000 000 Kč, kterou si zůstavitelka byla oprávněna ponechat). Žalobkyni k prokázání tohoto jejího tvrzení stíhá důkazní povinnost, je-li prokázána ta skutečnost, že tyto peněžní prostředky z majetku žalovaného byly na majetek zůstavitelky vynaloženy. Chce-li být tedy žalobkyně úspěšná v tomto sporu, tedy ubránit se obraně žalovaného, spočívající po závěru soudu o neunesení jeho důkazního břemene k jeho tvrzením o existenci právního titulu pro poskytnutí plnění zůstavitelce z jeho majetku i v popření existence jakéhokoliv jiného právního titulu realizace této finanční transakce ze svého majetku na majetek zůstavitelky, pro který by byla zůstavitelka oprávněna si toto jí poskytnuté plnění ponechat, pak musí své tvrzení, které na základě realizace poučovací povinnosti odvolacím soudem dle § 118a odst. 3 o. s. ř. uplatnila, prokázat. V opačném případě nemusí být s tímto svým tvrzením v řízení úspěšná, přičemž již jen závěr soudu o neunesení tohoto jejího důkazního břemene by znamenal její neúspěch s uplatněním svého peněžitého nároku vůči žalovanému v tomto řízení (na peněžité plnění z titulu bezdůvodného obohacení na základě výsledku dědického řízení po zůstavitelce).

17. Dále odvolací soud uvedl, že prvotním předpokladem pro stanovení počátku běhu promlčí doby je existence kladné odpovědi soudu na tu otázku, zda bezdůvodné obohacení vůbec vzniklo. Až na ni pak může dále navazovat závěr soudu o tom, kdy se tak stalo. Námitky promlčení je tak namístě řešit až v případě, kdy dojde soud na základě výsledků jím uplatněné poučovací povinnosti soudu k závěru o unesení důkazního břemene žalobkyně, které ji tíží, jak bylo vysvětleno výše, k existenci vzniku bezdůvodného bohacení na její straně v souvislosti s výsledky dědického řízení po zůstavitelce. Ve vztahu k promlčení žalobkyní uplatněného nároku odvolací soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka], ze kterého lze dovozovat do poměrů této sporné věci účastníků ten závěr, že promlčecí doba mohla žalobkyni k uplatnění peněžitého nároku v tomto řízení vůči žalovanému začít běžet až od právní moci konečného dědického rozhodnutí po zůstavitelce ([datum]). To by tedy znamenalo v poměrech podání žaloby žalobkyní k soudu dne [datum], že svůj nárok uplatnila včas. Ve vztahu k žalobkyní uplatněné námitce promlčení případného nároku žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení ve vztahu k zůstavitelce (jejím právním nástupcům), jak jej v rámci své obrany uplatnil, je odvolací soud toho názoru, že bude třeba zabývat se otázkou běhu subjektivní i objektivní, promlčecí doby a konečný závěr soudu k této namítané otázce poměřit i dobrými mravy dle § 3 obč. zák. Viz zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21Cdo 85/2010, Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 2216/09, IV. ÚS 262/10, II. ÚS 309/95, a to především ve vztahu ke skutkovým zjištěním, týkajícím se osobních, majetkových, vztahů v rámci širší rodiny zůstavitelky za jejího života, jakož i průběhu dědického řízení po zůstavitelce.

18. Soud prvého stupně v dalším řízení nadále provedl ve věci níže uvedené důkazy, z nichž byla učiněna tato skutková zjištění:

19. K účtu č. [č. účtu] v období od [datum] do [datum] měl dispoziční právo žalovaný. Na uvedený účet byla dne [datum] v hotovosti vložena částka 3 900 000 Kč. Poslední platba je vedena ke dni [datum]. K roku 2013 byla převedena částka 159 118,12 Kč Nadále, do [datum] jsou na účtu vedeny pouze pohyby kreditního úroku, debetního úroku, daně z úroku, ceny za služby. (sdělení [právnická osoba]., výpisy z účtu na č. l. 264 – 492 spisu)

20. Při ústním jednání Okresního soudu [adresa] – východ ve věci sp. zn. [spisová značka], snížení výživného pro nezletilého [jméno FO], dne [datum], žalovaný jakožto otec jmenovaného nezletilého uvedl, že pracuje jako [Anonymizováno], předchozí době rovněž pracoval jako [Anonymizováno]. Jinou vyživovací povinnost než vůči synovi [jméno FO] nemá. V době, kdy byly upravovány poměry nezletilého [jméno FO], byl syn [jméno FO] zletilým. V době, kdy bylo naposledy rozhodováno o výživném nevěděl, že syn stále studuje. Tomuto synovi žádnou částku na výživné neposkytoval, oficiálně nevěděl, že studuje, ale věděl, že má poměrně vysoké příjmy z činnosti hráče na internetu. Byt v [adresa] byl již v době předchozího rozhodování o výživném darován matce, která naň žalovanému poskytla peníze. Nyní nevlastní žádnou nemovitost. Byt v [adresa] prodal, v katastru zapsáno v březnu 2010, prodal jej za 3 600 000 Kč. Vlastní částku 1 000 000 Kč v hotovosti, která zbyla z prodeje bytu v [adresa]. Z částky kupní ceny uhradil daň, provizi realitní kanceláři, zakoupil si osobní vůz značky Mercedes v hodnotě 500 000 Kč 3 roky starý, uhradil své dluhy, dlužil své sestře, asi 150 000 Kč. Musel si zařídit bydlení, za zařízení bytu uhradil přibližně 300 000 Kč. V době, kdy kupoval uvedené vozidlo, již jedno vozidlo měl, hradil jeho opravu. Vůz značky Mercedes si koupil, neboť je s touto značkou spokojen, měl tři vozy této značky. K dotazu soudu, zdali si je vědom přednosti vyživovací povinnosti žalovaný uvedl, že když prodal byt v [adresa], nezkrachuje z hlediska svého života, nebude platit 7 000 Kč měsíčně. Uvedl, že hradí léčbu matky. Léky, které jí byly předepsány, stojí 630 Kč. K dotazu soudu, proč matka nedostává v rámci léčení v Itálii předepsané léky, uvedl, že tyto dostává. Proč se hradí, neví. Léky koupil matce nyní k její žádosti. Matka střídavě pobývá v Itálii, kde žije se svým manželem, a v Praze. Žijí v rodinném domě, kde mají byt, o tento se starají děti manžela matky, majetkové vztahy nejsou vyjasněné. Matka má rakovinu kostní dřeně. Matka pobírá důchod. Majetkové poměry matky mu nejsou známy, neví, jaký majetek vlastní v Itálii. Manžel pobírá důchod. K tomu, proč nehradí léčbu manžel, se nebyl schopen vyjádřit. Uvedl, že má ještě sestru, vztahy této a matky jsou vyhrocené, nekomunikují spolu. Osobní náklady žalovaného činí 25 000 Kč, cestovné, jezdí za matkou do Itálie, jedna cesta činí 400 €, náklady na oblečení, na studium činí 48 000 Kč a dále náklady na bydlení, jídlo, telefon a další náklady spojené s živobytím. Ačkoliv své náklady hodnotí částkou 25 000 Kč měsíčně, náklady pro syna ve výši 7 000 Kč hodnotí jako příliš vysoké. Se synem se nestýká, neumožňuje to matka. Nad rámec výživného nepřispívá. K dotazu soudu, z čeho kryje rozdíl mezi příjmy a výdaji, když příjmy uvádí přibližně 19 000 Kč měsíčně, uvedl, že to hradí z prodeje bytu, proto jej prodal. Nadto hradí náklady na advokáty, vše se řeší soudně. Matka se dříve zdržovala v bytě na [Anonymizováno], nyní je byt prázdný. U žalovaného bydlet nemůže, byt v [adresa] je prodaný, v [adresa] má v domě sestry prostor, kde se může zdržovat. Operaci matka nepodstoupila v ČR, léčí se v Itálii. S léčbou v ČR nebyla spokojena. (protokol z jednání Okresního soudu [adresa] ve věci sp. zn. [spisová značka] na č. l. 493 – 498 spisu)

21. Dne [datum] byl ověřen podpis [jméno FO], jejího manžela, [jméno FO], [Jméno žalovaného], na žádosti o souhlas k dohodě o převodu členských práv a povinností. Tato byla odůvodněna tím, že se jedná o převod mezi matkou a synem, oba jsou členy [Anonymizováno] [jméno FO] – matka je již zařazena do výstavby akce [právnická osoba] v [adresa] s navrženým přídělem bytu 3+1 v obj. [Anonymizováno] [Jméno žalovaného]-syn dosud zařazen není. Potřeba dřívějšího přidělení bytu je z toho důvodu, že se bude ženit a očekává rodinu. Syn na stavbě již pracuje a má odpracováno 200 hodin na akci [právnická osoba]. (žádost na č. l. 499 – 503 spisu)

22. V rukou psaných poznámkách označených „Byt [Anonymizováno], je uvedeno: 1) začátek výstavby rok 1985, 2) kolaudace, 3) zaplacený členský příspěvek družstvu + odpracování 2 000 hodin na stavbě, [datum], 4) kolaudace – začátek bydlení, 5) převod členských práva na [Jméno žalovaného], darování bytu [datum], 6) sňatek [adresa] 8) uznání závazku o převodu bytu [jméno FO] zaps. 1998 (06/02/1995), 50 Kč, 9) žádost o prodloužení termínu převodu bytu do osobního vlastnictví [jméno FO] [datum], 10) rozdělení majetku 10/ kupní smlouva domu ve [Anonymizováno] ! 26/07/2001 24/07/2001 a dále je uvedeno [Anonymizováno], „Okresní soud [adresa] Po 7,30 – 15,30, tel. 221729311, stř. 7,30 – 16,30 221729323, pí. [jméno FO]“. (poznámky na č. l. 504 spisu)

23. Dne [datum] s podpisem [jméno FO] byla sepsána vlastní rukou závěť, kde se uvádí, že [jméno FO], narozená [rodné přijmení] [datum] při plném vědomí a svědomí činí toto poslední pořízení – dceři [jméno FO] odkazuje dům [adresa] synovi [Jméno žalovaného] odkazuje byt [adresa] a byt [adresa] Závěť je vyhotovena 3x, z toho 1x originál, 1x předána [jméno FO], 1x [Jméno žalovaného] do úschovy. (závěť na č. l. 505 spisu)

24. Dne [datum] v [adresa] byla sepsána vlastní rukou závěť s podpisem „[jméno FO] , vlastní rukou“, v níž je uvedeno, že [jméno FO], narozena [datum] v [adresa] r. č. [RČ] činí tuto poslední vůli při plném vědomí a svědomí, kdy odkazuje svému synovi [jméno FO], narozenému dne [Datum narození žalovaného] ve 2. nadzemním podlaží budovy [adresa] na pozemcích parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno] (dále jen „bytová jednotka“) spoluvlastnický podíl o velikosti [Anonymizováno] na společných částech domu [Anonymizováno][Anonymizováno]připadající na výše označenou bytovou jednotku (dále jen spoluvlast. podíl na společných částech domu) spoluvlastnický podíl i velikosti od. [Anonymizováno] na pozem parc. č. [hodnota], Katastrální pracoviště [adresa], pro obec [adresa] a katastrální území [právnická osoba]. Moje dcera [jméno FO] rozená [jméno FO], nar. [Datum narození žalobkyně], byla již za mého života obdarována domem č. p. [adresa], proto tato závěť se netýká její osoby. Prohlašuji, že tato závěť byla sepsána podle mé svobodné vůle a nebyla uzavřena v tísně za nápadně nevýhodných podmínek. (závěť na č. l. 506 – 507 spisu) 25. [jméno FO], matka účastníků, a žalovaný, signovali dne [datum] Dohodu o převodu členských práv a povinností. V této je uvedeno, že uvedení uzavírají dohodu o převodu členských práv a povinností podle § 230 obchodního zákoníku a stanov [Anonymizováno]. S převodem členských práv a povinností přechází na nabyvatele právo vůči [právnická osoba] v [adresa] na uzavření nájemní smlouvy k bytu číslo [hodnota], velikost 3+1 [Anonymizováno], adresa [adresa], [Anonymizováno] ke garáži číslo – neuvedeno, adresa – neuvedeno. Účastníkům dohody je znám technický stav uvedeného bytu. Obě strany prohlašují, že provedly vzájemné majetkové vypořádání a nemají vůči sobě a [Anonymizováno] žádné finanční nároky. Převodce postupuje nabyvateli veškeré pohledávky a nabyvatel přebírá veškeré dluhy včetně splatných po nabytí účinnosti této dohody souvisejících s nájmem, službami a členstvím v [Anonymizováno]. Převádějící člen družstva zaplatil družstvu manipulační poplatek za převod ve výši – neuvedeno. (dohoda na č. l. 99 – 100 spisu)

26. Z výpovědi [jméno FO] bylo zjištěno, že vlastnil nemovitost u jezera v [Anonymizováno]. Přibližně před osmi lety se rozhodl pro prodej této nemovitosti. [jméno FO] byla jedním ze zájemců. Absolvovala se svědkem prohlídku nemovitosti. Při této zmínila, že bude platit hotově, což svědka zaujalo. Na způsob financování se tázal každého zájemce, tato odpověď jej zaujala. Více o financích [jméno FO] však nehovořili. [jméno FO] [jméno FO] o financích hovořila, bylo to pouze z toho důvodu, že se svědek každého ze zájemců o koupi ptal, jakým způsobem hodlá uhradit kupní cenu. Kontakt na tuto zájemkyni získal prostřednictvím její dcery [Jméno žalobkyně], kterou zná a s níž je v kontaktu. O své výpovědi se jmenovanou nekomunikoval, pouze jí telefonicky sdělil, že je k jednání předvolán, na což mu ona sdělila, že to ví. O tom, co se bude při jednání soudu řešit, nekomunikovali. Kromě shora zmíněného, neví o financích [jméno FO] svědek ničeho. Dům této neprodal, prodal jej jinému zájemci, který se pro koupi rozhodl rychleji. Měl zájem dům prodat co nejrychleji. Jinak se [jméno FO] nebyl v kontaktu kromě toho, že ji několikrát potkal v [adresa], kdy se pozdravili. (svědecká výpověď [jméno FO])

27. Žalobkyně souhlasila s tím, aby byla ve věci slyšena jako účastnice řízení. Matku informovala o tom, že je na prodej dům v [Anonymizováno], byla to výhodná koupě. Žalovaný matce poukázal finanční prostředky, které tato chtěla investovat, proto jí koupi domu doporučila. Matka převedla na žalovaného vlastnictví k bytu (družstevnímu podílu) v [adresa] a bytu v [adresa] v [Anonymizováno]). Na žalobkyni převedla vlastnické právo k domu v [adresa]. V době odjezdu matky do Itálie bylo žalobkyni 16 let. Nejdříve se s [jméno FO] rozhodli žít pouze v partnerském vztahu, teprve následně se rozhodli pro uzavření manželství. Žalobkyně dům v [adresa] sic vlastnila, avšak veškeré výnosy z nájmu předávala matce. Konkrétně částku 30 000 Kč měsíčně (nájem za menší obchod 10 000 Kč a větší obchod 20 000 Kč). Výnos byl pouze z pronájmu nebytových prostor. Jiný výnos z této nemovitosti nebyl. Tato situace postupně vedla mezi žalobkyní a matkou k rozporům, neboť žalovaný matce žádné výnosy z jemu převedeného majetku nehradil. Žalobkyně následně odmítla tyto platby matce poukazovat, a to i z toho důvodu, že musely být uhrazeny opravy domu, neboť nebyl udržovaný. V rámci vzájemných sporů matka argumentovala tím, že žalovaný má děti a žalobkyně ne, proto není namístě, aby něčeho matce hradil, jeho finanční situace je odlišná. Přístup matky se změnil, když se změnila osobní situace účastníků sporu. Žalovaný se rozvedl s manželkou [jméno FO]. Byla mu vyměřena pokuta za nedaněné příjmy z pronájmu bytu v nezanedbatelné výši. Matka žalovaného vyzvala, aby jí vše, co se vztahuje k bytu, uhradil. Tuto výzvu učinila matka, žalobkyně tomu přítomna nebyla. Konkrétní znění této výzvy žalobkyně nezná, ví však, že matka žalovaného vyzvala, aby jí peníze vrátil. Žalobkyně s matkou neustále komunikovala o tom, že s oběma sourozenci jedná rozdílně. Podstatným bylo to, že došlo ke změně situace na straně žalovaného, mělo to souvislost s jeho rozvodem, matka zjistila, že žalovaný pronajímal byt, aniž by příjmy z nájmu danil, za což mu byla vyměřena pokuta. Částku 3 000 000 Kč poukázal žalovaný matce k její výzvě. Matka počala situaci ohledně majetku řešit po rozvodu žalovaného. Před smrtí matka žila a léčila se v Itálii, měla ošetřovatelku. K účtu vedenému u [právnická osoba]. žalobkyně měla dispoziční právo. Matka jej však žalobkyni zrušila.

28. Z důkazů shora uvedených byl učiněn následující skutkový závěr:

29. Žalovaný dne [datum] vložil v hotovosti částku 3 000 000 Kč na účet vedený u [právnická osoba]. č. [č. účtu] s poznámkou „byt“. To, že byla uvedená částka převedena s touto poznámkou je zřejmé z důkazů, jimiž je výpis z účtu na č. l. 266, pokladní platební doklad na č. l. 71 spisu. 30. [jméno FO], matka účastníků, a žalovaný, signovali dne [datum] Dohodu o převodu členských práv a povinností s nímž přechází na nabyvatele právo vůči[Anonymizováno][Anonymizováno] [právnická osoba] v [adresa] na uzavření nájemní smlouvy k bytu číslo [hodnota], velikost 3+1 v [adresa], [Anonymizováno] Dále bylo v této dohodě uvedeno, že bylo provedeno vzájemné majetkové vypořádání, nejsou vzájemně mezi smluvními stranami a vůči [Anonymizováno] žádné finanční nároky. Nadále, dne [datum] byla žalovaným a manžely [jméno FO], narozenou dne [datum], [jméno FO], narozeným dne [datum] uzavřena Smlouva o převodu bytové jednotky [Anonymizováno] o velikosti 3+1/L ve třetím podlaží domu [Anonymizováno] spoluvlastnického podílu vážícího se k této jednotce na společných částech budovy [Anonymizováno] za částku 3 600 000 Kč.

31. Ke shora uvedenému soud podotýká, že uvedené skutečnosti již nadále, po opětovném rozhodnutí věci odvolacím soudem, není namístě podrobit dalšímu hodnocení, když s tímto skutkovým stavem byla věc vrácena soudu prvého stupně s tím, že nadále je nutno se zaobírat převodem částky 3 000 000 Kč na účet matky účastníků tak, jak jest uvedeno shora. Pro úplnost soud podotýká, že dne [datum] byla uzavřena Dohoda o převodu členských práv a povinností ve vztahu k [právnická osoba], [adresa], přičemž smlouvou ze dne [datum] byla již převedena bytová jednotka [Anonymizováno] kdy je tak zřejmé, že v mezidobí došlo k prohlášení dle zákona č. 72/1994 Sb.

32. K převodu bytové jednotky došlo dne [datum]. K převodu částky 3 000 000 Kč dne [datum], tedy v bezprostřední časové návaznosti. Z důkazů provedených v řízení lze vzít za prokázané, že žalovaný plnil k výzvě matky, [jméno FO]. Z výpovědi žalobkyně se podává, že matka žalovaného vyzvala k úhradě finančních prostředků získaných za prodej bytu, tedy, že matka učinila výzvu žalovanému k plnění, vrácení daru. Tato skutečnost se podává i z výpovědi [Jméno žalovaného].

33. Výpověď účastníka je namístě provést, když tvrzené skutečnosti není možné prokázat jiným důkazním prostředkem, tudíž tento důkazní prostředek nastupuje v podstatě jako poslední, když jiné možnosti k prokázání tvrzeného na straně účastníka řízení nejsou. Tato skutečnost je souzené věci splněna. Žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaný plnil matce po výzvě k vrácení prostředků z prodeje bytu. K tomuto tvrzení navrhla svůj účastnický výslech, což jest zcela relevantním. Z účastnické výpovědi žalobkyně tak bylo zjištěno, že žalovaný plnil na výzvu matky účastníků k vrácení daru. Toto podporuje i výpověď svědka [Jméno žalovaného].

34. Žalovaný v řízení namítl, že důkaz, jímž jest účastnická výpověď, má nižší hodnotu, nežli jiný důkaz (svědecká výpověď, listinný důkaz). Je samozřejmým, že účastník pro svůj vztah k věci není zcela neobjektivním a hrozí, že svoji výpověď bude mít spíše tendenci přizpůsobit jemu tvrzeným skutečnostem (někdy i nevědomě). [jméno FO] však zákonodárce zakotvil do zákona ustanovení § 131 o. s. ř. s tím, že účastník má být slyšen až poté, kdy jiné možnosti k prokázání tvrzeného nejsou a s tím, že se svojí výpovědí musí souhlasit, tak tímto ustanovením mělo být především zamezeno tomu, aby účastník řízení v rámci dokazování opakoval svá skutková tvrzení. V souzené věci však účastnický výslech lze řadit na roveň jiným důkazům. K jeho provedení bylo přistoupeno za situace, kdy jsou předmětem skutkových zjištění jednání členů úzké rodiny. Zde se tak nejedná o opakování skutkových zjištění účastníka řízení, kdy skutečnosti podávající se z účastnické výpovědi žalobkyně jsou hodnoceny v souvislosti s dalšími v řízení provedenými důkazy.

35. Z výpovědi žalobkyně i z výpovědi svědka [jméno FO] vyplývá, že matka účastníků žalovaného vyzvala k vrácení daru. Toto zjištění je nutno hodnotit v souvislosti s dalšími skutečnostmi z ostatních důkazů se podávajícími. Lze vzít za prokázané, že matka účastníků měla vždy představu, že z jejího majetku převezme žalobkyně dům v [adresa], žalovaný bytové jednotky (potažmo členská práva a povinnosti), a to v [adresa], ale i v [adresa]. Toto je zřejmé z žádosti o převod členských práv a povinností adresované [Anonymizováno] [právnická osoba], dvou předchozích závětí ze dne [datum] a [datum], závěti ze dne [datum] (usnesení OS [adresa] č. j. [spisová značka]), potažmo z poznámek matky účastníků. Zde koresponduje účastnická výpověď žalobkyně s listinnými důkazy. Uváděla-li žalobkyně, že matka žalovanému převedla práva k bytům, je zřejmé, že toto bylo vůlí matky účastníků, stejně tak, jako bylo její vůlí převést na žalobkyni vlastnické právo k domu v [adresa]. Žalovaný v řízení namítal, že vztahy žalobkyně a matky byly chladné, tyto nebyly ve vzájemném kontaktu, respektive jejich vzájemné kontakty nebyly takové intenzity, aby matka žalobkyni zpravovala o svých záměrech ohledně majetku. Z obsahu spisu (mimo jiné již pouze z toho, že účastníci jako sourozenci, kteří stojí v tomto sporu nesmiřitelně proti sobě) je evidentní, že vztahy v rodině účastníků byly velmi složité, prodchnuté emocemi a ovlivněné právě tím, že matka účastníků vlastnila majetek v nezanedbatelné hodnotě, který průběžně přislibovala nebo převáděla na své děti (viz žádost o převod členských práv a povinností, ručně psané poznámky matky účastníků, různé závěti). Je nepochybné, že pokud by matka účastníků žádným majetkem nedisponovala, či by jej spotřebovala, k rozepřím mezi sourozenci v této intenzitě by nedošlo. Uvedené soud konstatuje ve vztahu k účastnické výpovědi žalobkyně. Žalobkyně při své výpovědi působila chaotickým dojmem zejména v těch částech, kdy se měla vyjadřovat k časovým souvislostem. Zde nebyla schopna jednotlivé děje časově zařadit, vylíčit chronologické souvislosti. Zřejmé též bylo, že v době před smrtí matky nebyla s touto v osobním kontaktu. Na přímý dotaz, kdy byla za matkou v Itálii před její smrtí, odpověděla, že se účastnila jednání před notářem, uvedla, že si byly blízké a byly v častém telefonickém kontaktu, konkrétně se však k tomu, kdy matku navštívila, nevyjádřila. Zároveň však lze výpověď žalobkyně hodnotit jako důvěryhodnou v těch částech, v nich se vyjadřovala k majetkovým poměrům v rodině. Zde se vyjadřovala přesně, jednoznačně. Bylo evidentní, že velmi úkorně nesla tu situaci, kdy matka převedla, či nechala k dispozici žalovanému byty (členská práva a povinnosti) v [Anonymizováno], žalobkyni převedla dům v [adresa], o nějž se tato musela starat a zároveň matce odvádět veškeré výnosy z této nemovitosti. Výpověď žalobkyně zde byla velmi přesvědčivá stejně jako to, že na matku naléhala, nechť situaci řeší, majetkové vztahy narovná. Je třeba zdůraznit, že účastnická výpověď je zde jako důkaz zcela namístě, neboť předmětem zjištění zde byly niterné vztahy v rámci úzké rodiny, k těmto se tak může co nejpřesněji vyjádřit právě člen rodinného společenství. Ve vztahu k námitce žalovaného, že vztahy žalobkyně s matkou nebyly dobré, matka by se žalobkyni nesvěřovala, lze z důkazů v řízení provedených též učinit skutkový závěr. Je zřejmé, že matka účastníků měla vstřícnější vztah k synovi, zároveň však nelze přisvědčit tomu, že s žalobkyní nebyla vůbec v žádném kontaktu, nekomunikovala k ní, nevázal ji k ní žádný citový vztah. V kontextu s touto námitkou žalovaného je nutno hodnotit také to, že žalobkyně byla nepochybně v horší osobní situaci, nežli žalovaný. Mezi účastníky sporu je věkový rozdíl 13 let. V době, kdy matka účastníků opouštěla Českou republiku, byl žalovaný již zcela samostatným, měl svoji rodinu, oproti tomu žalobkyně byla neukotvená, po odjezdu matky zůstala v ČR bez možnosti úplné primární socializace, která probíhá v rodině. Dle toho, jak se situace v rodině podává z obsahu spisu, matka účastníků určitým způsobem byla spíše zaměřena na žalovaného a je také zřejmé, že měla vztah k rodině žalovaného, byla pro ni důležitá. Je celkem jednoznačné, že vlastnictví práv a povinností k členským právům, potažmo vlastnictví bytové jednotky, k bytům situovaným v Praze, hlavním městě republiky, je hodnotnějším aktivem, nežli vlastnictví domu v okresním městě, který vyžaduje opravy. Tento stav vztahů v rodině nelze přičítat jednání žalobkyně vůči matce. Z důkazů, jimiž jsou žádost o převod práv a povinností v družstvu, rukou psaných poznámek, vyplývá, že matka účastníků již v roce 1988 měla zájem zajistit samostatné bydlení žalovanému, důležité pro ni bylo, že žalovaný zakládá rodinu. V této době byla žalobkyně ve věku přibližně 11 let, kdy v tomto věku se naopak vztah rodiče a dítěte formuje zejména chováním stran rodiče, pro dítě je v tomto věku důležité, aby právě ze strany rodiče vnímal pozitivní citové vazby. [jméno FO] tak matka účastníků tíhla spíše k žalovanému, nemohlo to být zapříčiněno jednáním žalobkyně. Naopak žalobkyně byla tím, kdo v rodině byl v méně výhodném sociálním postavení, když matka, s níž by se žalobkyně jako dcera měla přirozeně ztotožnit, odjela do zahraničí sdílet domácnost se svým partnerem. I přes to, že vztahy žalobkyně s matkou byly nepochybně nějakým způsobem narušené, lze v řízení vzít za prokázané, že nebyly zcela zpřetrhány, matka s žalobkyní komunikovala (byť písemně) a určitě jí k žalobkyni vázaly citové vazby. To je zřejmé z dopisu ze dne [datum], který je v kopii součástí spisového materiálu. Již z oslovení žalobkyně je patrné, že matka k žalobkyni měla vztah, je to evidentní i z dalšího textu, kdy se matka zajímá o zdraví žalobkyně, doporučuje jí léčbu a slibuje, že učiní, co je v jejích možnostech, aby v tomto směru žalobkyni pomohla. Tato listina též vyvrací námitku žalovaného, že žalobkyně a matka nebyly v takovém vztahu, aby se matka žalobkyni svěřovala se svými plány ohledně majetku. Matka se naopak v tomto dopise velmi otevřeně vyjadřuje k situaci v rodině, hodnotí vztahy mezi jejími členy, je patrné, že má zájem na tom, aby se nesrovnalosti mezi členy rodiny vyřešily, zároveň však situaci reálně hodnotí. Také žalobkyni bezprostředně líčí, co prožívá. Uvedený dopis byl psán necelé tři měsíce před smrtí matky žalobkyně, což přisvědčuje vyjádření žalobkyně, že v době před smrtí si byly matka s žalobkyní blízké. Ačkoliv žalobkyně s matkou v osobním kontaktu nebyla, viz shora, tak lze zároveň uzavřít, že citových vazeb nepozbyly.

36. Při shrnutí shora uvedeného je tak soudem konstatováno, že výpověď žalobkyně v tom, že vztahy mezi účastníky nevnímala jako rovnocenné, její vazby s matkou nebyly zpřetrhány, s matkou komunikovaly, je důvěryhodná. Jako důvěryhodná se v tomto kontextu jeví i ta část výpovědi žalobkyně, v níž uváděla, že žalovaný byl matkou vyzván, nechť vrátí dar, a to byt (potažmo peněžitou náhradu za tento) v [adresa], [Anonymizováno] Žalobkyně se k tomuto vyjádřila jednoznačně, uvedla, že matka žalovaného vyzvala k vrácení daru, na tom setrvala i po opakovaných dotazech. Její vyjádření zde bylo jasným, zároveň se však nesnažila svoji výpověď v tomto bodu přizpůsobit svému postavení ve sporu, nesnažila se po opakovaných dotazech doplňovat a dokreslovat svoji výpověď tak, aby bylo zřejmé, jak se vše mělo odehrát. Uvedla, že u tohoto nebyla, ví však, že k vrácení daru žalovaného matka vyzvala. Toto vyjádření se jeví logickým, neboť darování členských práv a povinností (bytu) v [adresa] byl vztah pouze mezi matkou a žalovaným a není důvodu, proč by výzvě k vrácení daru měla být žalobkyně přítomna. To, že žalovaný byl vyzván k vrácení daru, se podává i z výpovědi svědka [Jméno žalovaného]. K této soud poukazuje na to, že uvedený svědek byl slyšen v předchozím řízení u soudu prvého stupně, kdy bylo dokazování zaměřeno na to, zdali matce účastníků žalovaný poskytl půjčku. Tedy otázka vrácení daru v době slyšení tohoto svědka vůbec nebyla řešena, přesto svědek, a v této části výpovědi velmi jednoznačně, uvedl, že žalovaný byl k vrácení daru vyzván. S těmito důkazy koresponduje i důkaz, jímž jest výpis z účtu č. [č. účtu], kde u částky 3 000 000 Kč je uvedeno „byt“. Tuto skutečnost nelze opomenout. Svědčí totiž o tom, že žalovaný tuto částku skládal s poznámkou pro příjemce, tak aby bylo zřejmé, k čemu konkrétně se vztahuje. Již ta skutečnost, že by kdokoliv omylem někomu poukázal 3 000 000 Kč, se jeví jako značně nevěrohodnou, je-li ovšem finanční částka poukázána s konkrétní poznámkou, je evidentní, že se o omyl jednat nemůže. Tvrzení žalovaného, že se domníval, že částku skládá na svůj účet, neobstojí. Výpisy z účtu jsou opatřeny označením majitele účtu, jímž jest [jméno FO]. Především však každý nepochybně ví, jakými účty disponuje. To, že žalovaný věděl, že má k tomuto účtu pouze dispozici, vyplývá i z dotazu strany žalované k žalobkyni, zdali jí bylo právo dispozice účtu odebráno, zdali vybírala bez souhlasu matky z tohoto účtu její peníze. Nejeví se tak logickým, aby žalovaný byl přesvědčen, že žalobkyně, která měla též právo dispozice s účtem, pokud z tohoto vybírala finanční prostředky, vybírala finanční prostředky matky, a zároveň byl přesvědčen, že finanční prostředky, které na tento účet vloží, jsou jeho, nikoliv jeho matky. Se shora uvedeným koresponduje i výpověď svědka [jméno FO]. Tento výslovně uvedl, že před osmi lety jednal s matkou účastníků, když prodával nemovitost, kdy každého ze zájemců o koupi se ptal, z jakých prostředků bude kupní cenu financovat, přičemž matka účastníků uvedla, že by plnila v hotovosti. Výpověď uvedeného svědka lze hodnotit jako důvěryhodnou. Ač se zná s žalobkyní, bylo z jeho vystupování při slyšení vidno, že na výsledku sporu nemá žádného zájmu, vyjadřoval se spontánně, bezprostředně, vyjádřil se pouze k tomu, co si vybavoval. Výpověď jmenovaného svědka dokresluje skutkový stav v tom směru, že matka účastníků předpokládala přijetí finanční částky, z níž by mohla kupní cenu jím prodávané nemovitosti uhradit. Za důležitou je nutno považovat i časovou souslednost. Jmenovaný svědek s matkou účastníků jednal před osmi lety, tedy v roce 2010. V této době také byla částka 3 000 000 Kč na účet [jméno FO] převedena. Je tudíž evidentní, že [jméno FO] při jednání se svědkem [jméno FO] měla na mysli konkrétní finanční prostředky, které jí byly převedeny, z nichž by kupní cenu uhradila.

37. Pro úplnost soud konstatuje i následující skutečnost. Z důkazů provedených v řízení sic vyplývá, že matka účastníků měla vůli převést členská práva a povinnosti k bytu v [adresa] na žalovaného již v roce 1988, učinila tak ovšem až dohodou ze dne [datum]. I dům v [adresa] převedla do vlastnictví žalobkyně až v souvislosti se svým odchodem do Itálie. Zároveň bylo zjištěno, že oba účastníci měli dispoziční právo k účtu vedenému u [právnická osoba]. ke jménu [jméno FO]. Mohlo se tak jednat i o tu situaci, kdy matka převedla majetek na děti, které zůstaly v České republice za účelem správy majetku, kdy by se tak jednalo o zastření právního jednání, jímž by matka účastníků těmto udělila příkaz k výkonu správy svého majetku. Soudem však bylo vzato za prokázané, že skutkový děj se stal tak, jak jest shora uvedeno, na což ukazují v řízení provedené důkazy.

38. Právní hodnocení:

39. Žalobkyně se svým návrhem domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky ve výši 934 310,80 Kč s příslušenstvím, když tvrdila, že žalovanému na jeho účet byly vyplaceny finanční prostředky z prodeje podílových listů investičního fondu, kterých se však v řízení o dědictví po zemřelé matce [jméno FO], stala vlastníkem. Soudem s ohledem k ustanovení § 96 odst. 2 zákona 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu, § 451 zákona č. 40/1964 Sb. soudem bylo shledáno, že nárok žalobkyně je důvodným.

40. K obraně žalovaný uplatnil pohledávku ve výši 3 000 000 Kč. Žalovaný tvrdil, že se jedná o pohledávku z titulu smlouvy o půjčce vůči zemřelé matce [jméno FO], jíž jest žalobkyně též právním nástupcem. Za situace, kdy žalovaný se nedomáhal, aby mu bylo přisouzeno více, nežli bylo uplatněno žalobním návrhem, je návrh žalovaného hodnocen jako obrana, nikoliv protinávrh (§ 98 o. s. ř.). Odvolacím soudem bylo konstatováno, že tvrzení žalovaného o půjčce poskytnuté matce účastníků, [jméno FO], nebylo prokázáno. Zároveň však odvolací soud konstatoval, že za situace, kdy bylo prokázané, že částka 3 000 000 Kč byla na účet jmenované žalovaným vložena, může se jednat o bezdůvodné obohacení jmenované, kdy k úhradě tohoto závazku by tak, jakožto jeden z právních nástupců, byla povinna i žalobkyně. Břemeno důkazní se tak překlápí na stranu žalobkyně, která nechť prokáže, z jakého právního titulu byla uvedená částka na účet [jméno FO] poukázána, nestane-li se tak, své břemeno důkazu neunáší.

41. Právní vztah ze smlouvy darovací mezi žalovaným a [jméno FO] je hodnocen dle právní úpravy účinné do [datum], a to v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když se jedná o právní poměr ze závazkového vztahu (darování) uzavřeného před [datum]. Soudem tak bylo právní jednání stran hodnoceno dle § 43 a násl. obč. zák.

42. Z důkazů provedených v řízení bylo vzato za prokázané, že matka účastníků žalovaného vyzvala k vrácení daru. Ustanovení § 630 obč. zák. dává dárci právo domáhat se vrácení daru, tedy požadovat po obdarovaném vrácení toho, co bylo předmětem darování, kdy využije-li dárce tohoto práva, zaniká darovací vztah okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Byla-li darována věc, projevem vůle dárce o odvolání daru došlým obdarovanému se ruší darovací smlouva a obnovuje se původní právní vztah, tj. obnoví se vlastnictví dárce k věci s účinky ex nunc, a obdarovaný, který se tak stal neoprávněným držitelem, je povinen mu věc vydat (rozhodnutí NS ČR vydané ve věci sp. zn. Cdo 2644/2014). Uvedené znamená, že mezi stranami smluvního vztahu z darovací smlouvy trvá právní vztah z této smlouvy do té doby, nežli je učiněn jednostranný právní úkon, jímž jest výzva k vrácení daru. Ve vtahu k souzené věci je podstatným, jak uvádí shora označené rozhodnutí NS ČR, že dárce může svůj právní úkon učinit jakoukoliv formou (písemně nebo ústně, výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co chtěl projevit), a to i tehdy, byla-li předmětem darovací smlouvy nemovitost. Tedy matka účastníků nemusela výzvu k vrácení daru učinit písemnou formou.

43. Žalovaný tvrdí, že jeho vůlí nebylo k jakékoliv výzvě matky plnit. Soudem bylo vzato za prokázané, že matka žalovanému učinila výzvu k vrácení daru, přičemž žalovaný dne [datum] uhradil částku 3 000 000 Kč. Žalovaný tak plnil k výzvě, která je jednostranným právním úkonem, jež byl adresován konkrétnímu subjektu, žalovanému. Z hlediska argumentace žalovaného je podstatným, zdali a jakým způsobem došlo k akceptaci této výzvy. Dle § 43c odst. 1, 2 obč. zák. včasné prohlášení učiněné tím, jemuž byl návrh určen, či jiné jeho včasné jednání, z nějž lze dovodit souhlas, je přijetím návrhu a nabývá účinnosti okamžikem, kdy dojde navrhovateli. Podstatným je zde výhradně jednání obláta. Ten musí učinit aktivní jednání tak, aby bylo zřejmé, že právní úkon učiněný druhou stranou akceptoval. Pouhá nečinnost není přijetím návrhu. Zde je nutno poukázat na znění ustanovení § 43 odst. 1 obč. zák., které stanoví, že přijetím návrhu je včasné prohlášení osobou, jíž je návrh určen nebo jiné její včasné jednání, z nějž lze dovodit její souhlas s návrhem. Tyto dva způsoby nejsou v zákoně stanoveny kumulativně, nýbrž stojí vedle sebe. Tedy oblát buď učiní včasné prohlášení či zareaguje jinak včasně takovým jednáním, z nějž je patrné, že návrh byl přijat, což jest reálnou akceptací návrhu. Z důkazů provedených v řízení se podává, že žalovaný učinil včasné jednání, jímž výzvu matky [jméno FO] akceptoval, když dne [datum] k její výzvě plnil. Zde je třeba zdůraznit, že akceptace návrhu je jednostranný právní úkon, k němuž není třeba jednání druhé strany, oferenta. Pokud tedy oblát k výzvě plnil, byl tímto realizován jednostranný právní úkon, jímž akceptace návrhu je. Realizoval tak jednání, z nějž je nepochybně patrné, že chce být dle výzvy vázán, když plnil dle této. Úhrada částky 3 000 000 Kč je zcela bezpochyby právě takovým jednáním, jež má na mysli § 43c odst. 1 obč. zák. K tomuto též soud uvádí, že podstatným je to, z jakého důvodu žalovaný plnil. Právní důvod převodu finančních prostředků je dán, kdy vrácení daru je právním titulem k přijetí finančních prostředků. Předmětem tohoto sporu však není samotný právní vztah ze smlouvy darovací a plnil-li žalovaný na vrácení daru poté, kdy přijal výzvu matky, bylo zjištěno, že právní titul k přijetí finančních prostředků touto byl dán. Samotné podmínky vrácení daru však již nejsou předmětem soudního přezkumu v této souzené věci.

44. K formě plnění soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2005 vydaný ve věci sp. zn. 33 Odo 563/2004. Tento uvádí, že „dojde-li projev vůle, jímž se dárce domáhá vrácení darované věci, obdarovanému až poté, co předmět daru zcizil, je obdarovaný, pokud jsou splněny podmínky § 630 obč. zák., povinen poskytnout dárci peněžitou náhradu daru podle zásad o bezdůvodném obohacení. Právo dárce na vrácení daru založené zákonem totiž nelze učinit závislým na tom, jak obdarovaný s předmětem daru naloží, a není možno je vyloučit jen proto, že obdarovaný již darovanou věc nemá v držení. Obdarovaný získal bezplatně určitou majetkovou hodnotu, kterou - za splnění zákonných podmínek - musí vrátit. Nemůže-li tak učinit in natura, je povinen poskytnout dárci ekvivalent v podobě peněžitého plnění podle zásad o bezdůvodném obohacení (§ 458 obč. zák.). Uplatnění názoru odvolacího soudu by v praxi vedlo k závěru, který nelze připustit, totiž že se obdarovaný v případě, že dar vzápětí po jeho obdržení zcizí, může chovat k dárci a jeho rodině způsobem hrubě odporujícím dobrým mravům, aniž by mu hrozilo, že v důsledku toho bude povinen dar vrátit.“ Zcizil-li tedy žalovaný předmětný byt, bylo zcela namístě, aby matce k její výzvě plnil v penězích, což učinil.

45. Pokud žalobkyně uplatnila námitku promlčení žalovaným uplatněného nároku v rámci jeho obrany v řízení (vydání bezdůvodného obohacení ve vztahu k zůstavitelce, potažmo jejím právním nástupcům), tak za situace, kdy bylo shledáno, že tento není důvodným, je nadbytečným hodnotit žalobkyní vznesenou námitku promlčení. Co se týká námitky promlčení vznesení žalovaným, tak soud prvého stupně odkazuje na závěr soudu odvolacího, který konstatoval, že žalobkyně svůj nárok uplatnila včas.

46. Soudem tak bylo uzavřeno, že žalovaný plnil částku 3 000 000 Kč na základě právního titulu, jímž jest vrácení daru, a to k výzvě matky účastníků, [jméno FO], která tak tuto částku přijala nikoliv bez právního důvodu. Za této situace tudíž není obrana žalovaného důvodnou a žalobnímu návrhu bylo vyhověno.

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. a v řízení neúspěšného žalovaného zavázal nahradit žalobkyni k rukám jeho zástupce na nákladech řízení částku celkem ve výši 224 930 Kč.

48. Ve věci byla provedena tři řízení před soudem prvého stupně a dvě řízení před soudem odvolacím, kdy v rámci řízení před soudem prvého stupně bylo rozhodováno i o vydání předběžného opatření.

49. Náklady řízení za prvé řízení před soudem prvého stupně činí 122 139 Kč a sestávají z nákladů za zastoupení advokátem a nákladu na úhradu soudního poplatku. Odměna činí podle § 7, bodu 6. á 12 060 Kč za jeden úkon právní služby vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 6 úkonů právní pomoci tak 72 360 Kč, 6 náhrad hotových výloh (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žalobního návrhu, písemné podání, 2x ústní jednání) po 300 Kč, tedy podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada za promeškaný čas činí [právnická osoba] půlhodiny za účast při jednom jednání soudu x 2 jednání soudu dle § 14 odst. 3 citované vyhlášky ve výši 800 Kč (44 min. na jedné cestě). Právní zástupce žalobkyně použil automobil [jméno FO]´D, RZ [SPZ] průměrnou spotřebou na 100 km 6,53 l. Cesta ze sídla právního zástupce žalobkyně k soudu na jedné jízdě činí 39,1 km, tedy celkem [právnická osoba] x 39,1 km, tedy 156,4 km. Při průměrné spotřebě 6,53 l na 100 km, tedy celková spotřeba činila 10,21 l. Při ceně pohonné hmoty 29,70 Kč za l, činí náklady na pohonné hmoty 303 Kč po zaokrouhlení. Sazba základní náhrady u osobních silničních vozidel za jeden km jízdy činí 3,80 Kč, celkem tak 160,20 Kč. A to dle vyhlášky č. 385/2015 Sb. Celkem tak náhrada na dopravu činí 463 Kč po zaokrouhlení. Náklady právního zastoupení tudíž činí částku ve výši 75 423 Kč. Soudní poplatek činí 46 716 Kč.

50. V řízení o odvolání, tedy v prvém řízení před soudem druhého stupně, učinil právní zástupce žalobkyně jeden úkon právní pomoci, a to podání na č. l. 152 - 154 spisu. Dle § 7, bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí odměna právního zástupce žalobkyně á 12 060 Kč. A to za situace, kdy odvolání směřovalo do všech výroků vyhlášeného rozhodnutí, tedy mimo jiné i do výroku I., jímž bylo ve vztahu k celé projednávané částce rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen uhradit žalované částku 934.310,80 Kč, a tudíž tarifní hodnotu činí tato částka. Náklady žalobkyně v souvislosti s vedením odvolacího řízení tak činí 12 060 Kč za jeden úkon právní pomoci + 300 Kč režijní paušál dle § 13, odst. 3 citované vyhlášky. Celkem náklady odvolacího řízení na straně žalobkyně činily částku ve výši 12 360 Kč.

51. Dále vznikly žalobkyni náklady v souvislosti s vedením druhého řízení před soudem prvého stupně. Náklady žalobkyně sestávají z nákladů za zastoupení advokátem. Odměna činí podle § 7, bodu 6. á 12 060 Kč za jeden úkon právní služby vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 2 x účast při ústním jednání ([datum], [datum]), 2 x režijní paušál po 300 Kč, tedy podle § 11 odst. 1 písm. g) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada za promeškaný čas činí [právnická osoba] půlhodiny za účast při jednom jednání soudu x 2 jednání soudu dle § 14 odst. 3 citované vyhlášky ve výši 800 Kč (44 min. na jedné cestě). Právní zástupce žalobkyně použil automobil RZ [SPZ] se spotřebou na 100 km 6,3 l. Cesta ze sídla právního zástupce žalobkyně k soudu na jedné jízdě činí 40,9 km, tedy celkem [právnická osoba] x 40,9 km, tedy 163,6 km. Právní zástupce žalobkyně cestu absolvoval k ú. j. dne [datum] a dne [datum]. Při průměrné spotřebě 6,3 l na 100 km, tedy celková spotřeba činila 10,30 l. Při ceně pohonné hmoty 29,50 Kč za l l pohonné hmoty, činí náklady na dopravu 303,85 Kč. Sazba základní náhrady u osobních silničních vozidel za jeden km jízdy činí 3,90 Kč, celkem tak 638 Kč. A to dle vyhlášky č. 440/2016 Sb. Celkem tak náhrada na dopravu činí 942 Kč po zaokrouhlení. Náklady druhého řízení před soudem prvého stupně činí 27 762 Kč.

52. Žalobkyně dále nesla náklady na řízení o vydání předběžného opatření. Tyto činí náklady soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. [právnická osoba] náklady dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., § 2, odst. 3, ve výši 1x 300 Kč, za písemné podání, jímž byl návrh na vydání předběžného opatření učiněn, když v této části řízení žalobkyně nečinila úkon ve věci jakožto zastoupená právním zástupcem. Celkem tak 1 300 Kč. Co se týká návrhu na vydání předběžného opatření vedeného Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], tak zde žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. Obvodní soud pro [adresa] usnesením č. j. [spisová značka] ze dne [datum], které nebylo právní moci dne [datum], rozhodl tak, že vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věci postoupena Okresnímu soudu v [adresa] jako soudu místně příslušnému. Okresním soudem v [adresa] bylo po postoupení věci usnesením č. j. [spisová značka] ze dne [datum] rozhodnuto tak, že řízení o návrhu podaném Obvodnímu soudu [adresa] ze dne [datum], jímž se žalobkyně domáhala nařízení předběžného opatření, se zastavuje a žalobkyni se vrací složená záloha ve výši 10 000 Kč, když žalobkyně tento návrh vzala zpět. Zde, s ohledem k tomu, že žalobkyně je tím, jež vládne dispozicí s řízením, přičemž to byla žalobkyně, kdo dvakrát podal zcela totožný návrh na nařízení předběžného opatření, kdy návrh podaný [právnická osoba] 9 následně vzala zpět, by byly dány předpoklady pro aplikaci ustanovení § 146, odst. 2, věta prvá, o. s. ř. Pro úplnost je nutno konstatovat, že žalovanému v souvislosti s vedením řízení před Obvodním soudem [adresa] žádných nákladů nevzniklo.

53. Dále bylo konáno druhé řízení před odvolacím soudem. V tomto řízení učinil právní zástupce žalobkyně čtyři úkony právní pomoci, a to písemná podání na č. l. 424 – 425 spisu, č. l. 450 - 453 spisu, 2 x účast při jednání odvolacího soudu, a to dne [datum] od 9.20 hodin do 10.30 hodin, dne [datum] od 12.15 hodin do 12.45 hodin. Dle § 7, bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí odměna právního zástupce žalobkyně á 12 060 Kč, když odvolání směřovalo do všech výroků vyhlášeného rozhodnutí, tedy mimo jiné i do výroku I., jímž bylo ve vztahu k celé projednávané částce rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen uhradit žalované částku 934 310,80 Kč, tudíž tarifní hodnotu činí tato částka. Náklady žalobkyně v souvislosti s vedením odvolacího řízení tak činí 12 060 Kč za jeden úkon právní pomoci + 300 Kč režijní paušál dle § 13, odst. 3 citované vyhlášky. Celkem náklady odvolacího řízení na straně žalobkyně činily částku ve výši 4 x 12 060 Kč + 4 x 300 Kč, tedy 49 440 Kč.

54. Dalšími náklady žalobkyně jsou náklady za vedení třetího řízení před soudem prvého stupně. Náklady žalobkyně sestávají z nákladů za zastoupení advokátem. Odměna činí podle § 7, bodu 6. á 12 060 Kč za jeden úkon právní služby vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za 1 x účast při ústním jednání dne [datum], 1 x režijní paušál 300 Kč, tedy podle § 11 odst. 1 písm. g) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada za promeškaný čas činí 2 půlhodiny za účast při jednom jednání soudu dle § 14 odst. 3 citované vyhlášky ve výši 400 Kč (44 min. na jedné cestě). Právní zástupce žalobkyně použil automobil [jméno FO]´D, RZ [SPZ] průměrnou spotřebou na 100 km 6,53 l. Cesta ze sídla právního zástupce žalobkyně k soudu na jedné jízdě činí 39,1 km, tedy celkem [hodnota] x 39,1 km, tedy 78,2 km. Při průměrné spotřebě 6,53 l na 100 km, tedy celková spotřeba činila 5,10 l. Při ceně pohonné hmoty 30,50 Kč za l, činí náklady na pohonné hmoty 156 Kč po zaokrouhlení. Sazba základní náhrady u osobních silničních vozidel za jeden km jízdy činí 4,00 Kč, celkem tak 312,80 Kč. A to dle vyhlášky č. 463/2017 Sb. Celkem tak náhrada na dopravu činí 469 Kč po zaokrouhlení. Náklady třetího řízení před soudem prvého stupně tak činí 55. Právní zástupce žalobkyně není plátcem daně z přidané hodnoty.

56. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to jak ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku, tak k náhradě nákladů řízení. I nadále soud věc ve vztahu k lhůtě plnění hodnotí tak, že žalovaný finančními prostředky pro úhradu disponuje, žalovaný obdržel finanční prostředky z prodeje investičního nástroje, které je povinen vyplatit žalované a zároveň ve stejné částce obdržel finanční prostředky z titulu dědění na svůj dědický podíl.

Poučení