6 C 237/2020- 151

Rubrum

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Millerem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená [titul] [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa], o zaplacení částky 4 564 464,42 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 557 053,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu do částky 7 410,80 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení z částky 4 360 974,70 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 17. 7. 2020 do zaplacení; vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v rozsahu nároku žalobkyně na zákonné úroky ve výši 8,5 % ročně z částky 7 239,60 Kč za dobu od 17. 7. 2020 do zaplacení, zamítá.

V. Žalovaná je povinna na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce, advokáta [titul] [jméno] [příjmení] částku 650 731,60 Kč do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou na žalované domáhala zaplacení částky 4 564 464,42 Kč a ve znění její připuštěné změny na jednání konaném dne 5. 10. 2021 došlo k jejímu rozšíření o zákonné úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 368 214,36 Kč od 17.7.2020 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl nájem tzv. [anonymizována tři slova] [rok] s dohodnutou dobou nájmu od 2. 10. 2017 do 20. 12. 2017. Na základě této nájemní smlouvy žalobkyně vystavila žalované fakturu č. [rok] [číslo] na částku 827 313 Kč se splatností 14. 12. 2017. Žalovaná však na tuto fakturu plnila až 15. 11. 2019 částku 620 485 Kč a 5. 12. 2019 částku 206 828 Kč. Žalobce proto uplatnil právo na zákonný úrok z prodlení počítaný z částky 827 313 Kč za dobu od 15. 12. 2017 do 15. 11. 2019 v celkové částce 127 905,99 Kč. Dále uplatnila zákonný úrok z prodlení z částky 206 828 Kč za dobu od 16. 11. 2019 do 5. 12. 2019 ve výši 912,31 Kč. Kromě toho žalobkyně uplatnila z nájemní smlouvy nárok na smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z částky 2 899 732,06 Kč počítaný z částky 827 313 Kč za dobu od 15. 12. 2017 do 15. 11. 2019 a smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z částky 206 828 Kč za dobu od 16. 11. 2019 do 5. 12. 2019 ve výši 20 682,80 Kč. Na základě téže nájemní smlouvy žalobkyně vystavila žalované fakturu č. [rok] [číslo] na částku 413 657 Kč se splatností 4. 1. 2018. Tuto částku 413 657 Kč však žalovaná zaplatila až 5. 12. 2019. Žalobkyně proto uplatnila další nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 413 657 Kč za dobu od 5. 1. 2018 do 5. 12. 2019 v částce 67 431,76 Kč a dále rovněž smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z částky 413 657 Kč za dobu od 5. 1. 2018 do 5. 12. 2019 v celkové výši 1 447 799,50 Kč. Dopisem z 8. 7. 2020 pak žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě uvedených sankcí ve výši 4 564 464,42 Kč do sedmi dnů od odeslání této výzvy. K úhradě dluhu ani ke kontaktu ze strany žalované však nedošlo. V průběhu řízení proto žalobkyně rozšířila žalobu o zákonné úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky, kterou tvoří součet smluvních pokut, tj. částky 4 368 214,36 Kč za dobu od 17. 7. 2020 do zaplacení. Soud vyhověl návrhu žalobkyně a ve věci vydal dne 30. 9. 2020 platební rozkaz č.j. [číslo jednací] proti němuž podala v zákonné lhůtě žalobkyně odpor a žalovaná odvolání do výroku o nákladech řízení.

2. V odůvodnění odporu a v pozdějších vyjádřeních žalovaná s uplatněným nárokem nesouhlasila s odůvodněním, že žalobkyně nejednala poctivě a zneužila dobré víry žalovan. V této souvislosti žalovaná namítala, že zástupci [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizováno] společným postupem uvedli žalovanou úmyslně v omyl, neboť jednali s žalovanou prokazatelně o podmínkách splacení dluhu žalované a za tím účelem vyžádali trojstrannou dohodu o započtení pohledávek. Dále jednali o přepracování na dohodu čtyřstrannou o podpisu splátkových kalendářů ohledně dluhů vůči žalované. Udržovali tak žalovanou v přesvědčení, že navržené splátkové kalendáře budou písemně potvrzeny a že bude uzavřena čtyřstranná dohoda o vzájemném vypořádání pohledávek. Žalovaná v této souvislosti poukazovala na emailovou korespondenci, kde prokuristka žalované, [jméno] [příjmení] jednala s [titul] [celé jméno svědka] a panem [příjmení] ohledně splátkového kalendáře třístranného zápočtu, což podle žalované dokazuje, že se o čtyřstranné smlouvě mluvilo, i když nebyla uzavřena. Ze strany žalované byly také účetních dokladech zaškrtnuty pohledávky týkající se [právnická osoba] a závazky [právnická osoba] (listiny založené na [číslo listu] spisu). Ze strany žalované bylo také namítáno, že žalobkyně otálela s uplatněním smluvní pokuty a jednala se zástupcem žalobkyně [titul] [celé jméno svědka], který údajně přislíbil, že věc přehodnotí, ale nestalo se tak. Na jednání soudu konaném dne 3. 8. 2021 žalovaná dále prohlásila, že dohoda, která se měla týkat předmětných pohledávek, byla uzavřena ústně. V závěrečném návrhu k tomu uvádí, že mělo dojít k odložení splatnosti předmětných faktur, což mělo být zakotveno v dohodě o tzv. čtyřzápočtu a měl být k tomu potvrzen splátkový kalendář. Žalovaná konkrétně uvedla, že prokuristka [příjmení] zaslala [příjmení] návrh s tím, že podle telefonické dohody s [titul] [celé jméno svědka] je původní dohoda o zápočtu rozšířena na čtyřzápočet na faktury, které se týkaly předmětu žaloby. Proto pan [příjmení] zaslal paní [příjmení] kontakt na [titul] [celé jméno svědka] a potvrdil, že tuto dohodu s [titul] [celé jméno svědka] připraví. Za použití standartních výkladových pravidel tedy nelze dospět k jinému závěru, než že pan [příjmení] nemluvil před soudem pravdu. Žalovaná tak vzhledem k projevům obou stran považovala uzavření dohody o zápočtu za jisté. Jestliže k tomu nedošlo, žalovaná považuje jednání žalobkyně za porušení informační povinnosti v tom, že k žádné dohodě ohledně pozdní úhrady předmětných faktur ze strany žalobkyně nedojde, neboť jí z obsahu předchozí komunikace musel být omyl žalované zřejmý. Na základě výpovědí [titul] [celé jméno svědka], pana [příjmení] a [titul] [celé jméno svědka] bylo podle názoru žalované postaveno najisto, že přes prokázanou komunikaci s žalovanou žalobkyně uzavřít dohodu o tzv. čyřzápočtu či o splátkách s žalovanou nikdy skutečně nechtěla. Žalovaná k tomu zdůraznila, že pokud žalobkyně vedla takové jednání, zakládá to deliktní předsmluvní odpovědnost v podobě nepoctivého jednání ze strany, která ví, že smlouvu neuzavře, ale druhou stranu o tom bezodkladně neinformuje. Proto podle názoru žalované se žalobkyně chovala úmyslně s cílem způsobit žalované újmu. V tomto směru žalovaná poukázala i na judikaturu, konkrétně na rozhodnutí Nejvyššího soudu 32 Cdo 2197/2020 a 25 Cdo 856/2018. Škoda ve výši 4,5 milionu korun nemohla žalobkyni v důsledku neuhrazení nájemného nikdy reálně vzniknout. Ujednání o smluvní pokutě je podle názoru žalované v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatné. Žalovaná přesto navrhovala, aby soud využil svého moderačního práva a nepřiměřeně vysokou pokutu z uvedeného důvodu snížil.

3. Žalobkyně v průběhu řízení naproti tomu zdůrazňovala, že [titul] [celé jméno svědka], který zastupuje jako statutární orgán komplementáře žalobkyně, žádnou ústní dohodu odkladu splatnosti předmětných faktur nikdy neuzavřel a nikdy žalované nezadržel úhradu předmětných faktur ze své vůle, protože k tomu neměl ani důvod. Žalobkyně poukázala na provedené důkazy, zejména na ujednání nájemní smlouvy, z jejíhož textu vyplývá, že jakékoli její dodatky musely být učiněny v písemné formě. Žalovaná však nepředložila žádnou písemnou smlouvu o posunutí splatnosti faktur. Navíc z výpovědí svědků [příjmení] a [celé jméno svědka] a z účastnického výslechu [titul] [celé jméno svědka] vyplynulo, že žádná dohoda o posunutí splatnosti faktur uzavřena nebyla. K žalovanou namítané nepřiměřenosti smluvní pokuty uvedla, že pokud byla sjednána za stanovenou časovou jednotku, nelze na její nepřiměřenost usuzovat z její celkové výše. Smluvní pokuty byly důsledkem dlouhodobého prodlení žalované. Opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit.

4. Soud v řízení konstatoval, že mezi účastníky bylo sporné, zda došlo řádným právním jednáním k posunutí splatnosti faktur, které jsou obsahem podané žaloby, či k jiné dohodě účastníků v tomto směru a zda je uplatněná smluvní pokuta v rozporu s dobrými mravy a podaná žaloba zneužitím práva žalobkyně, jak namítala žalovaná. K těmto otázkám soud zaměřil dokazování a provedl navržené důkazy.

5. Z písemně uzavřené nájemní smlouvy mezi účastníky soud vzal za prokázané, že jejím předmětem byl nájem stroje, a to [anonymizována tři slova] [rok] na dobu pronájmu od 2. 10. 2017 do 20. 12. 2017. Za pronajímatele jednal [celé jméno svědka] za nájemce prokurista [titul] [jméno] [příjmení] a prokuristka [jméno] [příjmení]. Výše nájemného byla sjednána na částku 340 000 Kč za jeden měsíc s připočtením daně z přidané hodnoty. Podle ujednaných platebních podmínek měla být úhrada provedena platbou na základě faktury s dobou splatnosti do čtrnácti dnů od odeslání faktury. Nájemce proto v případě prodlení s nevrácením předmětu nájmu v dohodnuté lhůtě, měl smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení až do úplného zaplacení. Toto ujednání bylo opakováno v příloze [číslo] ke smlouvě ([anonymizována dvě slova]). V části [anonymizováno] závěrečného ustanovení nájemní smlouvy bylo uvedeno, že veškeré změny a dodatky této smlouvy vyžadují písemnou dohodu obou smluvních stran, jinak jsou neplatné, a že nedílnou součástí smlouvy se stala i její příloha o podmínkách pronájmu stavebních strojů a mechanizace (příloha [číslo]).

6. Z faktury č. [rok] [číslo] vystavené 21.12.2017 adresované žalované vyplývá, že na základě citované nájemní smlouvy ze dne 29.9.2017 za pronájem předmětného [anonymizováno] byla vyžadována částka 413 657 Kč s termínem její splatnosti 4. 1. 2018. Fakturou žalobkyně č. [rok] [číslo] vystavené 30.11.2017, byla za pronájem téhož stroje požadována úhrada 827 313 Kč s termínem splatností 14. 12. 2017. Písemnou výzvou ze dne 8. 7. 2020 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě faktur včetně zákonných úroků a smluvní pokuty ve výzvě uvedených do sedmi dnů od odeslání dopisu.

7. Žalovaná k prokázání svých tvrzení navrhla účastnické výpovědi [jméno] [příjmení], [celé jméno svědka] a [jméno] [příjmení] a svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], [celé jméno svědka] a [titul] [jméno] [příjmení]. Od poslední svědecké výpovědi na jednání konaném dne 5. 10. 2021 žalovaná upustila.

8. Z účastnické výpovědi [jméno] [příjmení], který je statutárním orgánem žalované, vyplynulo, že žalovaná předmětné faktury obdržela, ale neuhradila je, údajně z důvodu, že došlo k jednání s [titul] [celé jméno svědka], který kromě firmy [právnická osoba] zastupoval ještě další společnosti a to [právnická osoba] Mělo se tak jednat o zápočty poměrně velkého rozsahu a nevědělo se, jaký rozdíl nakonec vznikne, neboť dlužná částka se v té době navíc zvyšovala. Po několika údajných jednáních s [titul] [celé jméno svědka], mu předložil vlastní návrh dohody, která byla již konzultována s [titul] [celé jméno svědka] a jeho právním oddělením. [titul] [celé jméno svědka], přestože si dohodu vzal, pouze sdělil, že se na ní podívá, až bude mít čas. Nikdy však dohodu neuzavřel, ačkoli to bylo několikrát přislíbeno. Pokud se jednalo o jiné dohodě, ta měla být čtyřstranná, uzavřená mezi společnostmi [právnická osoba] a [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba] Chybou však bylo, že takovou dohodu neuzavřeli. [právnická osoba] kterou stejně jako žalobkyni zastupoval rovněž [titul] [celé jméno svědka] jim dlužila poměrně velkou částku, a to 2 212 000 Kč. S [titul] [celé jméno svědka] ani panem [příjmení], zástupci firem [právnická osoba] [anonymizováno] a [právnická osoba], [jméno] [příjmení] nikdy nejednal. Svědek [celé jméno svědka] ve své výpovědi potvrdil, že zastupoval společnost [právnická osoba] Připomínkoval tzv. třístrannou dohodu mezi firmami [právnická osoba] a [právnická osoba] a [právnická osoba] Svědek zdůraznil, že faktury, které jsou předmětem žaloby, obsahem této trojstranné smlouvy (založené na [číslo listu] a [číslo listu] spisu) nebyly. V této souvislosti výslovně uvedl, že [titul] [celé jméno svědka] chtěl tuto záležitost řešit odděleně od uváděného zápočtu v této smlouvě. Svědek žádný pokyn k uzavření čtyřstranné dohody od nikoho nedostal, a ani k tomu neměl podklady. Z výpovědi tohoto svědka se dále podává, že [titul] [celé jméno svědka] nesouhlasil ani se splátkovým kalendářem, který je založen na [číslo listu] spisu. Navíc uvedl, že kdyby paní [příjmení] se zápočtem nesouhlasila, tak by nepodepsala trojdohodu. Původní dohoda, kterou mu poslala, byla podle názoru svědka [příjmení] [celé jméno svědka] neplatná z důvodu neurčitosti ujednání, proto ji opravoval a nakonec byla uzavřena 5. 11. 2019. K emailové korespondenci zaslané od [jméno] [příjmení] ([číslo listu] spisu), svědek opakoval, že nedostal žádný pokyn k uzavření čtyřstranné dohody, kde by byla uvedena [právnická osoba], [právní forma]. Svědek se pouze domnívá, že pan [příjmení] (zástupce firmy [právnická osoba]), se dotazoval, jak je to s úhradou firmy [právnická osoba] a zřejmě reakcí na to byly návrhy splátkového kalendáře ze strany paní [příjmení]. Z výpovědi prokuristky žalované společnosti, [jméno] [příjmení] se podává, že ji [jméno] [příjmení] požádal, aby dotáhla jednání se zástupcem firmy [právnická osoba], [titul] [celé jméno svědka] ohledně započtení pohledávek do konce. Mělo se jednat o firmy [právnická osoba], [právnická osoba] [anonymizováno] a o [právnická osoba]. Proto se spojila s panem [příjmení] [celé jméno svědka], zavolala mu a domlouvali se, jestli by nemohl zpracovat čtyřstranný zápočet. [příjmení] mu to ulehčila, tak poslala původní třístranný zápočet. Současně mu sdělila, že i po tomto zápočtu y nadále dlužili [právnická osoba] a [právnická osoba]. [titul] [celé jméno svědka] však poprosil, aby to zaslala panu [příjmení], proto v kopii tyto dokumenty, které dostal pan [celé jméno svědka], zaslala i [příjmení]. Vzhledem k tomu, že se nic nedělo, v listopadu 2019 se emailem dotazovala na požadované dokumenty, kterými měla být čtyřdohoda a podepsaný splátkový kalendář. Údajně žila v dobré víře, že je všechno tehdy v pořádku a vyřešené. Proto, aby se to urychlilo, nakonec přistoupila na trojdohodu, ale byla překvapena, když od firmy [právnická osoba] přišly vysoké úroky. Všechno mělo být údajně dořešeno jedním zápočtem. Vyslechnutý zástupce žalobkyně [celé jméno svědka] však ve své výpovědi popřel jakékoli jednání o čtyřdohodě. Zdůraznil, že [právnická osoba] a [příjmení] nikdy nic [právnická osoba] nedlužila a nedluží. Pokud se jedná o [právnická osoba] [anonymizováno], tak [titul] [příjmení], že tam má pouze svůj podíl. Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] a [příjmení] dlužila [právnická osoba] [anonymizováno], zastavil její platby, což však nesouvisí s [právnická osoba]. Pokud jde o [jméno] [příjmení], ten k němu přišel asi dvakrát, ale k žádné konkrétní dohodě s ním nedošlo. Navíc v průběhu doby po splatnosti předmětných faktur upozorňoval firmu žalované, že neplatí. Konkrétně o tom hovořil s [titul] [příjmení], který byl ředitelem žalované firmy. Svědek [jméno] [příjmení], který byl tehdy ve funkci výkonného ředitele firmy [právnická osoba], ve své výpovědi uvedl, že neví o tom, že by paní [příjmení] s [titul] [celé jméno svědka] měla nějaké osobní jednání. Svědek [příjmení] jednal vždy pouze s paní [příjmení]. Korespondence podle něj spočívala pouze v tom, že [titul] [celé jméno svědka] měl připravit návrh nějaké čtyřstranné dohody, kterou mu přeposlal, ale neměl žádné podklady o tom, že by taková dohoda byla skutečně předmětem jednání. Svědek [příjmení] potvrdil, že existovala pouze třístranná dohoda, která byla parafovaná ze strany firmy [právnická osoba] [anonymizováno] [příjmení], [právnická osoba] [anonymizováno], [právnická osoba] Není si také vědom, že by byl zaslán paní [příjmení] nějaký splátkový kalendář. Neví také nic o tom, že by do nějaké dohody měla být zahrnuta též [právnická osoba] [právní forma]. Svědek opakoval, že pokud jde o trojstrannou dohodu, žádné závazky [právnická osoba] se tam neřešily. Svědek [příjmení] také potvrdil, že měl vědomost o tom, že [právnická osoba] [anonymizováno] [příjmení] dlužila [právnická osoba] [právní forma]. za pronájem [anonymizováno]. Výpověď tohoto svědka potvrzuje emailová zpráva od [jméno] [příjmení] založená na [číslo listu], že závazky vůči [právnická osoba] budou součástí čtyřstranného zápočtu, který připraví pan [celé jméno svědka] po bližší domluvě.

9. V emailové zprávě z 8. 1. 2020 založené na [číslo listu] se uvádí, že proběhla schůzka [jméno] [příjmení] s panem [celé jméno svědka], že bylo panem [celé jméno svědka] řečeno, že zápočet je v pořádku, je jen potřeba to dořešit kosmeticky. V emailu se zmiňuje pouze třístranná dohoda o započtení pohledávek. Z tzv. třístranné dohody o započtení pohledávek a dohody o převzetí dluhu uzavřené 5. 11. 2019 vyplývá, že ji uzavřely [právnická osoba] a [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba] Z dohody nelze v žádném směru dovodit, že by se okrajově týkala pohledávek firmy [právnická osoba] vyplývajících z podané žaloby. Emailová zpráva z 23. 10. 2019, kterou odeslala [jméno] [příjmení] panu [příjmení] vyplývá, že zasílá třístranný zápočet v domluvené verzi. Na [číslo listu] spisu je pak založena emailová zpráva [jméno] [příjmení], že zasílá [právnická osoba] splátkové kalendáře firmy [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizováno]. Je skutečností, že ve spisu na [číslo listu] a [číslo listu] jsou založeny splátkové kalendáře, přičemž splátkový kalendář s adresátem [právnická osoba] obsahuje uznání dluhu vůči [právnická osoba] ve výši 1 240 970 Kč, přičemž splátkový kalendář je ze dne 25. 10. 2019. Tento splátkový kalendář však není nikým podepsán.

10. Soud po vyhodnocení uvedených důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala svá skutková tvrzení uvedená v žalobě, pokud jde o právní základ jejich nároků, zatímco obranu žalované nelze přijmout. Z vyjádření žalované k žalobě i z výpovědí jejích zástupců [jméno] [příjmení] a prokuristky [jméno] [příjmení] je zřejmé, že obě faktury za pronájem předmětného stroje žalobkyně nebyly uhrazeny ve lhůtách platnosti těchto faktur a nebylo sporu ani o tom, že k jejich zaplacení došlo v termínech a po částkách tak jak tvrdí žalobkyně.

11. Obrana žalované k tvrzením žalobkyně obsažená pod bodem 2. tohoto rozsudku, nebyla podle závěru soudu prokázána. K tomu je nutné především uvést, že žalovaná neprokázala, že by došlo ze strany žalobkyně k akceptování nějaké čtyřstranné dohody, dohody o splátkovém kalendáři či jiné dohody, která by posunula termín splatnosti předmětných faktur. Samotný zástupce žalované [jméno] [příjmení] ve své výpovědi potvrdil, že taková dohoda uzavřena nebyla. Nakonec to vyplývá i z výpovědi prokuristky [jméno] [příjmení], dále z výpovědi zástupce žalobkyně [titul] [celé jméno svědka] a svědků [titul] [celé jméno svědka] a [jméno] [příjmení]. Především je však v této souvislosti nutné zdůraznit, že podle uzavřené nájemní smlouvy by musela být taková dohoda uzavřena písemnou formou, pod sankcí neplatnosti, jak lze dovodit ze závěrečných ustanovení části IX. nájemní smlouvy. Žádný ze slyšených zástupců obou účastnic ani žádný ze svědků navíc ani nepotvrdil, že by v tomto směru byla uzavřena ani ústní dohoda. Obrana žalované spočívající v tom, že došlo k nějakým předsmluvním jednáním žalobkyně s žalovanou k posunutí splatnosti faktur, rovněž nebyla prokázána. Tato obrana zjevně míří na ustanovení § 1728 obč. zák., podle něhož platí, že každý může vést jednání o smlouvě a neodpovídá za to, že ji neuzavře, ledaže jednání o smlouvě zahájí nebo v takovém jednání pokračuje, aniž má úmysl smlouvu uzavřít. Při jednání o uzavření smlouvy smluvní strany vzájemně sdělí všechny skutkové a právní okolnost, z nichž ví nebo vědět musí tak, aby se každá ze stran mohla přesvědčit o možnosti uzavřít platnou smlouvu a aby byl každé ze stran zřejmý její zájem smlouvu uzavřít. Takové předsmluvní jednání žalobkyně totiž neiniciovala a k uzavření smluvní dohody z její strany nedošlo. Žalovaná v tomto směru poukazovala na emailové zprávy [jméno] [příjmení] zaslané [právnická osoba], jejímž zástupcem byl [jméno] [příjmení]. Ten k tomu uvedl, že [titul] [celé jméno svědka] měl údajně připravit návrh čtyřstranné dohody, kterou mu tento svědek přeposlal. [titul] [celé jméno svědka] však potvrdil pouze to, že poprosil [jméno] [příjmení], aby tyto dokumenty zaslala [příjmení]. [titul] [celé jméno svědka] zastupující společnost [právnická osoba] ve své výpovědi zdůraznil, že zástupce žalobkyně, [titul] [celé jméno svědka] výslovně zamítl uzavřít nějakou dohodu s žalovanou ohledně posunutí splatnosti předmětných faktur.

12. Pokud se jedná o další námitku žalované o tom, že smluvní pokuta je v daném případě v rozporu s dobrými mravy a podaná žaloba zneužitím práva žalobkyně, ani v tomto směru se soud s názorem žalované neztotožnil. Ve vztahu k neplatnosti smluvní pokuty pro rozpor s dobrými mravy je nutné vycházet z ustanovení § 2051 obč. zák. upravující moderaci smluvní pokuty. Podle tohoto ustanovení platí, že nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Toto ustanovení v podstatě představuje speciální úpravu k ustanovení § 580 obč. zák., podle něhož je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud má možnost smluvní pokutu moderovat podle uvedeného § 2051 obč. zák., a to na návrh dlužníka. Pokud by dlužník moderaci smluvní pokuty nenavrhl, byl by soud povinen prohlásit ujednání o smluvní pokutě za neplatné ex offov případě, že bylo v rozporu s dobrými mravy. Ustanovení § 580 obč. zák. však pojem dobrých mravů nedefinuje. Výklad pojmu dobrých mravů je však např. obsažen v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1682/2007. Podle tohoto judikátu se právní úkon příčí dobrým mravům, jestliže se jeho obsah ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich jednání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Dobré mravy netvoří společenský normativní systém, ale jsou spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací odpovídajícím obecně uznávaným pravidlům slušnosti, poctivého jednání a podobně. Na uvedené rozhodnutí navazuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 33 Cdo 131/2012. Toto rozhodnutí uvádí, že z hlediska přiměřenosti výše smluvní pokuty je na místě hodnotit odlišně smluvní pokutu sjednanou ve formě pevně stanovené částky a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku tak, jak je tomu i v projednávané věci. Úvaha soudu, zda konkrétní smluvní ujednání je či není v rozporu s dobrými mravy, se odvíjí od posouzení všech zvláštností každého případu individuálně a závěry v konkrétním případě nelze proto zobecňovat. Podle ustálené praxe však je smluvní pokuta sjednaná ve výši úrokem 0,5 % denně z dlužné částky považována za platné ujednání, které je v souladu s dobrými mravy, zatímco ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně je již považováno za neplatné právní jednání, který se příčí dobrým mravům (například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005). Proto jestliže byla v projednávané věci smluvní pokuta sjednána ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení, je tato pokuta v souladu s uznávanou soudní praxí a nelze ji považovat za nepřiměřenou s přihlédnutím k sjednané výši nájemného 340 000 Kč za jeden měsíc. Soud proto učinil závěr, že v daném případě nejenže smluvní pokuta není v rozporu s dobrými mravy, ale nelze ji ani moderovat. Z těchto důvodů proto není možné považovat podanou žalobu za zneužití práva, jak namítala žalovaná.

13. Soud při zjišťování výše uplatněných nároků vycházel z toho, že faktura na částku 827 313 Kč se splatností 14. 12. 2017 byla zaplacena dvěma částkami. První ve výši 620 485 Kč byla uhrazena 15. 11. 2019 a zákonné úroky z prodlení mohou být požadovány od 15. 12. 2017 do 15. 11. 2019 ve výši 127 723,53 Kč. Částka 206 828 Kč byla uhrazena 5. 12. 2019 a zákonné úroky z této částky za dobu od 16. 11. 2019 do 4. 12. 2019 (5. 12. 2019 již byla částka uhrazena) činí 1 019,97 Kč Celkem tedy úroky z prodlení dle výpočtu soudu činí částku 128 743,50 Kč Smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z částky 827 313 Kč za dobu od 15. 12. 2017 do 14. 11. 2019 činí částku 2 895 595,50 Kč, z částky 206 828 Kč za dobu od 16. 11. 2019 do 4. 12. 2019 pak částku 19 648 Kč. Faktura na částku 413 657 Kč splatná 4. 1. 2018 byla uhrazena 5. 12. 2019. Zákonný úrok do 4. 12. 2019 činí 67 385,43 Kč, smluvní pokuta 1 445 731,22 Kč. Zákonné úroky celkem by měly činit částku 128 743,50 Kč, s připočtením smluvních pokut by měly činit celkem 4 557 053,60 Kč. Tato částka také byla přiznána ve výroku bod bodem I. tohoto rozsudku. Jestliže žalobkyně požadovala částku 4 564 464,42 Kč, byla žaloba v rozdílu 7 410,80 Kč zamítnuta. Rozšíření žaloby o další nárok ze smluvních pokut byl z uvedených důvodů přiznán ve výši 4 360 974,70 Kč, a to za dobu od 17. 7. 2020, jak požadovala žalobkyně ve výši 8,5 % ročně. Jestliže pak k návrhu žalobkyně byla připuštěna změna žaloby v tomto směru na částku 4 368 214,36 Kč, byla žaloba ve zbytku požadovaných úroků v rozsahu 7 239,60 Kč za dobu od 17. 7. 2020 do zaplacení, zamítnuta.

14. Ve sporu převážně úspěšné žalobkyni bylo na podkladě ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť její neúspěch činil poměrně nepatrnou část. Náhrada nákladů řízení podle vyh. č. 177/1996 Sb. sestává z třinácti úkonů advokáta po 26 580 Kč za úkon a z třinácti režijních paušálů po 300 Kč s připočtením náhrady DPH, což činí celkem částku 422 822,43 Kč. Dále byla přičtena náhrada cestovného v případě pěti cest k soudu a zpět, přičemž jedna jízda činila částku 3 221 Kč včetně DPH s náhradou za promeškaný čas ve výši 1 000 Kč, byla celkem připočtena částka 16 105 Kč. Dále má žalobkyně právo na náhradu soudního poplatku, který zaplatila ve výši 228 224 Kč Celkem by měla žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 667 151,40 Kč. Vzhledem k tomu, že požadovala pouze částku 650 731,60 Kč, byla jí tato částka přiznána. Lhůta plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení