6 C 24/2023-114

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený obecným zmocněncem [příjmení] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 19 553,43 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku 17 370 Kč, b) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 370 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje zaplacení a) částky 1 451,43 Kč, b) úroku 13,96 % ročně z částky 18 821,43 Kč od [datum] do zaplacení, c) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 821,43 Kč od [datum] do [datum], d) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 451,43 Kč od [datum] do zaplacení, e) částky 732 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem podaným u Okresního soudu v Nymburce dne [datum] po žalovaném domáhá zaplacení částky 18 821,43 Kč s úrokem ve výši 13,96 % ročně z částky 18 821,43 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 821,43 Kč od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 732 Kč s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému dne [datum] vyplaceny finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný však uhradil 5 splátek po 2 526 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že z důvodu nehrazení splátek byl úvěr zesplatněn a pohledávka byla uplatněna v rozhodčím řízení, přičemž dne [datum] byl vydán rozhodčí nález č. j. 101 Rozh 6387/2015 – 7, na základě kterého byla vedena exekuce, která byla zastavena usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 12. 2022, č. j. 23 EXE 5398/2016 – 65. S ohledem na rozhodčí a exekuční řízení se promlčecí době stavěla a námitka promlčení je nedůvodná.

2. Žalovaný navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout z důvodu nezákonného a nemravného jednání žalobkyně a dále vznesl námitku promlčení, kdy promlčení muselo proběhnout nejpozději k [datum]. Dokazování 3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

4. Žalobkyně se dne [datum] zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni finanční prostředky ve výši 90 936 Kč v 36 splátkách po 2 526 Kč, přičemž mezi účastníky byla ujednána výpůjční úroková sazba úvěru ve výši 148,18 % ročně. Žalovaný uvedl k výplatě úvěru číslo účtu: [bankovní účet] (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/ smlouva o revolvingovém úvěru a oznámení o schválení úvěru včetně dodejky).

5. Poslední splátka úvěru byla splatná ke dni [datum] (zjištěno ze splátkového kalendáře).

6. Žalovaný uhradil žalobkyni 5 splátek po 2 526 Kč (zjištěno z karty klienta a přehledu plateb).

7. Žalobkyně převedla dne [datum] na účet č. [bankovní účet] finanční prostředky ve výši 30 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu).

8. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky dopisem ze dne [datum], který byl odeslán téhož dne (zjištěno z Předžalobní výzva ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu).

9. Rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum] vydal rozhodčí nález č. j. 101 Rozh 6387/2015 – 7, kterým uložil žalobci zaplatit částku 98 614 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení. Dne [datum] byl rozhodci doručen návrh na zahájení rozhodčího řízení (zjištěno z rozhodčího nálezu č. j. 101 Rozh 6387/2015 – 7).

10. Okresní soud v Nymburce zastavil exekuci ve věci žalobkyně jako oprávněné a žalovaného jako povinného, prováděnou pod sp. zn. 108 EX 02362/16 a oprávnění uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů exekuce. Exekuce byla zastavena z důvodu nepřiměřenosti rozhodcem přisouzeného plnění (zjištěno z usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 12. 2022, č. j. 23 EXE 5398/2016 – 65). Usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 12. 2022, č. j. 23 EXE 5398/2016 – 65 nabylo právní moci dne [datum], přičemž žalobkyni bylo doručeno dne [datum] (zjištěno Usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 12. 2022, č. j. 23 EXE 5398/2016 – 65 včetně doručenek).

11. Žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 10 250 Kč měsíčně; výdaje činí celkem 6 300 Kč z tohoto 2 500 Kč na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní (zjištěno z formuláře hodnocení klienta).

12. Žalovaný pobíral invalidní důchod 3. stupně ve výši 10 250 Kč (zjištěno z výpisu z účtu).

13. Žalovaný měl povolené inkaso ve výši 2 600 Kč (zjištěno z příkazu k povolení inkasu a potvrzení svolení k inkasu).

14. Žalovanému byl od [datum] přiznán invalidní důchod třetího stupně ve výši 10 250 Kč měsíčně (zjištěno z rozhodnutí ČSSZ).

15. Žalobkyně dne [datum] lustrovala žalovaného v Nebankovním registru klientských informací s výsledkem, že klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti (zjištěno z výpisu z NRKI).

16. Žalobkyně dne [datum] lustrovala žalovaného v registru [příjmení] s výsledkem, že žalovaný nemá žádnou dlužnou splátku a žádnou dlužnou částku po splatnosti (zjištěno z výpisu [příjmení]).

17. Průměrná výše úrokové sazby v období ledna 2014, za kterou banky poskytovaly úvěry domácnostem, činila 13,96 % ročně (zjištěno z [příjmení]).

18. Soud dále provedl následující důkazy, ze kterých však s ohledem na právní posouzení věci nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí ve věci: faktura [číslo]; faktura [číslo]; výpočet dlužné částky; kopie občanského průkazu; prohlášení o splnění informační povinnosti úvěrujícího; předsmluvní formulář; předsmluvní informace; 19. K listině Smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru soud konstatuje, že tato není pro rozhodnutí ve věci podstatná, neboť v ní je sice v bodu 2 uvedeno, že dlužníci jsou povinni předložit doklady o příjmu a poskytnout úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení úvěr splácet. Úvěrující posoudí schopnost dlužníků úvěr splácet, avšak toto neprokazuje, že došlo skutečně k řádnému posouzení úvěruschopnosti. V bodu 12 je pak stanovena smluvní pokuta, avšak s ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy, je toto nepodstatné.

20. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

21. Žalobkyně se dne [datum] zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni finanční prostředky ve výši 90 936 Kč v 36 splátkách po 2 526 Kč, přičemž mezi účastníky byla ujednána výpůjční úroková sazba úvěru ve výši 148,18 % ročně. Žalobkyně převedla na účet, který uvedl žalovaný, č. [bankovní účet] finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 12 630 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky dopisem odeslaným dne [datum]. Průměrná výše úrokové sazby v období ledna 2014, za kterou banky poskytovaly úvěry domácnostem, činila 13,96 % ročně.

22. Dne [datum] byl rozhodci doručen návrh na zahájení rozhodčího řízení, přičemž rozhodčí nález byl vydán dne [datum]. Usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 12. 2022, č. j. 23 EXE 5398/2016 – 65, které nabylo právní moci dne [datum], přičemž žalobkyni bylo doručeno dne [datum], bylo zastaveno exekuční řízení z důvodu nepřiměřenosti rozhodcem přisouzeného plnění.

23. Žalobkyně žalovaného lustrovala v Nebankovním registru klientských informací a v registru [příjmení], aniž by zjistila jakékoli dluhy žalovaného. Žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 10 250 Kč měsíčně a výdaje činí celkem 6 300 Kč z tohoto 2 500 Kč na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní. Žalovaný pobíral invalidní důchod třetího stupně ve výši 10 250 Kč. Žalovaný měl povolené inkaso ve výši 2 600 Kč.

24. Soud konstatuje, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyni byly známy skutečné výdaje žalovaného, či že by skutečné výdaje žalovaného ověřovala. Soud podotýká, že povolená výše inkasa neprokazuje, jaké jsou skutečné výdaje. Právní posouzení 25. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

26. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

28. Podle § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

29. Podle § 3 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

30. Mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o úvěru dle § 2395 OZ ve spojení s § 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovanému následně poskytla, a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit ve splátkách včetně sjednaného úroku ve výši 148,18 % ročně.

31. Žalobkyně v uvedeném vztahu vystupovala jako věřitel ve smyslu § 3 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytovala úvěr v rámci své podnikatelské činnosti, a žalovaný vystupovala jako spotřebitel ve smyslu § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nejednal v rámci své podnikatelské činnosti ani v rámci samostatného výkonu povolání.

32. Nejprve se soud zabýval vznesenou námitkou promlčení, přičemž dospěl k závěru, že námitka není důvodná.

33. Předně soud podotýká, že usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 12. 2022, č. j. 23 EXE 5398/2016 – 65, došlo k zastavení exekuce z důvodu nepřiměřenosti rozhodcem přisouzeného plnění, nikoli z důvodu zrušení rozhodčího nálezu z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky. Judikatura (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 958/2012, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 a sp. zn. 31 Cdo 1945/2010; nálezy Ústavního soudu II. ÚS 996/18 a I. ÚS 1091/19) na kterou odkázal žalovaný, se na projednávanou věc nevztahuje.

34. Soud ve věci naopak shledal za přiléhavý rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2020, č. j. 33 Cdo 854/2019, dle kterého„ podá-li žalobce poté, co exekuce byla pravomocně zastavena, bez zbytečného odkladu žalobu, jíž uplatní právo přiznané formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, k promlčení nedojde. O tom, zda byla žaloba (poté, co byla zastavena exekuce pro nezpůsobilost exekučního titulu) podána bez zbytečného odkladu, rozhoduje soud vždy na základě konkrétních skutkových okolností případu. Ustanovení § 16 zákona č. 216/1994 Sb. se zde neuplatní, neboť nejde o případ, kdy by o tom, že není dána jeho pravomoc, rozhodl rozhodce. Taková skutečnost se podává až z rozhodnutí exekučního soudu“. Obdobně i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 33 Cdo 1230/2020.

35. Dle § 629 odst. 1 OZ trvá promlčecí lhůta tři roky.

36. Dle 648 OZ uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

37. Dle § 14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o rozhodčím řízení“) se rozhodčí řízení zahajuje žalobou a je zahájeno dnem, kdy žaloba došla stálému rozhodčímu soudu nebo rozhodci uvedenému v odstavci 2. Podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu.

38. Žalobkyně převedla finanční prostředky na účet uvedený žalovaným dne [datum]. Dne [datum] byl rozhodci doručen návrh na zahájení rozhodčího řízení. K zastavení exekučního řízení došlo usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 12. 2022, č. j. 23 EXE 5398/2016 – 65, které nabylo právní moci dne [datum], přičemž žalobkyni bylo doručeno dne [datum]. Žalobkyně nyní projednávaný návrh podala u Okresního soudu v Nymburce dne [datum].

39. Promlčecí lhůta trvá 3 roky (viz § 629 odst. 1 OZ), tedy tato lhůta s ohledem na datum čerpání finančních prostředků a datum podání návrhu k rozhodci nemohla uplynout před podáním návrhu rozhodci.

40. Co se týče možného promlčení v období po podání návrhu k rozhodci, tak soud s ohledem na výše citovanou judikaturu se zabýval otázkou, zda návrh u soudu byl podán bez zbytečného odkladu, přičemž dospěl k závěru, že ano.

41. K povaze lhůty bez zbytečného odkladu se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 2484/2012 tak, že„ takto vymezená lhůta přímo neurčuje, v jakém konkrétním časovém okamžiku je třeba povinnost plnit či jinak konat. Jde tak o neurčitou lhůtu, jejíž podstatu vymezuje již její slovní vyjádření. Z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ je třeba dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Takové posouzení lhůty„ bez zbytečného odkladu“ zcela koresponduje s právními závěry, k nimž dospěl Nejvyšší soud ve své judikatuře při řešení konkrétních případů (srov. například rozsudky ze dne 12. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 2869/2007, ze dne 29. června 2010, sp. zn. 33 Cdo 1508/2008, a ze dne 19. října 2010, sp. zn. 25 Cdo 4634/2008, dále též usnesení ze dne 24. dubna 2012, sp. zn. 23 Cdo 113/2012, jež jsou veřejnosti dostupné in www.nsoud.cz). Rovněž tak Ústavní soud (srov. nález ze dne 15. srpna 2005, sp. zn. IV. ÚS 314/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. 38, ročník 2005, pod číslem 159) vysvětlil, že„ vágní“ pojem„ bez zbytečného odkladu“ je třeba vykládat vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu s tím, že v každém konkrétním případě je třeba vždy zkoumat, zda dlužník bezodkladně využil všechny možnosti pro splnění této povinnosti, případně jaké skutečnosti mu v tom bránily. Rovněž tak podle judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. například jeho rozsudky ze dne 20. listopadu 2008, sp. zn. 6 As 1/2008, ze dne 12. srpna 2010, sp. zn. 9 Afs 20/2010, a ze dne 12. srpna 2010, sp. zn. 9 Afs 21/2010, jež jsou veřejnosti dostupné in www.nssoud.cz) jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů, v co nejkratším časovém úseku, přičemž v praxi je nutno tento pojem vykládat podle konkrétního případu (tedy„ ad hoc“) v závislosti od účelu, který chce zákonodárce konkrétním ustanovením za pomoci tohoto pojmu dosáhnout“.

42. Žalobkyně podala návrh 25 den po obdržení usnesení, kterým došlo k zastavení exekučního řízení, a 9 den po nabytí právní moci tohoto usnesení. Pro počátek běhu lhůty je nutné však vyjít z okamžiku nabytí právní moci usnesení (viz citovaný rozsudek), ostatně až nabytím právní moci došlo k zastavení exekučního řízení. Rovněž soud vzal v potaz dny pracovního klidu v předmětném období ([datum] – [datum]), tedy návrh u soudu byl podán po 4 pracovních dnech. Dále je nutné zohlednit vynaložený čas na vyhotovení návrhu včetně shromáždění podkladů. S ohledem na výše uvedené, tak soud shledal, že návrh byl podán u soudu bez zbytečného odkladu, když byl podán v řádu jednotek dnů (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2484/2012).

43. Jelikož byl návrhu u soudu podán ve lhůtě bez zbytečného odkladu, tak soud v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2020, č. j. 33 Cdo 854/2019, dospěl k závěru, že k promlčení uplatněného nároku žalobkyně nedošlo.

44. Soud dále podotýká, že podání žaloby k rozhodci má stejné právní účinky jako podání žaloby u soudu (viz § 14 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení), přičemž v důsledku podání žaloby u soudu, promlčecí lhůta neběží (viz § 648 OZ).

45. Soud se dále zabýval otázkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru a to jak co do jejího rozporu s dobrými mravy tak i s ohledem na povinnost žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, přičemž shledal smlouvu neplatnou z obou důvodů.

46. Podle § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

47. Podle § 577 OZ je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

48. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

49. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

50. Podle § 1802 OZ mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

51. Soud konstatuje, že ve věci byl sjednán úrok ve výši 148,18 % ročně, výše úroku je tak více než desetkrát vyšší než činila průměrná výše úroku (13,96 % ročně) v rozhodném období, tedy sjednaná výše úroku podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, a proto se ujednání o výši úroků zjevně příčí dobrým mravům, a tedy je smyslu 580 odst. 1 a 588 OZ absolutně neplatné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004.

52. Soud se dále zabýval otázkou dopadu účinků absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, resp. zda lze ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy oddělit a šlo by předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části ve smyslu § 576 OZ.

53. Soud podotýká, že ujednání o výši úroků lze od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělit ostatně § 1802 OZ řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány.

54. Přístup OZ v ustanovení § 576 je takový, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část /§ 1-654/. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2060 -2064).

55. Důvod neplatnosti části smlouvy o úvěru se týká ujednání o výši úroků, které představují úplatu žalobkyně za poskytnutý úvěr. Soud je toho názoru, že nelze předpokládat, že by žalobkyně přistoupila k uzavření smlouvy o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků, resp. že by žalovanému poskytla finanční prostředky bez jakéhokoli úroku, tedy že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části co do sjednání úroků (viz § 576 OZ). Soud podotýká, že podstatnou částí smlouvy o úvěru je ujednání o úrocích. Smlouvu o úvěru je nutné posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků. Žalobkyně nemá nárok na úroky a to ať ve sjednané výši či ve výši stanovené dle § 1802 OZ či § 577 OZ.

56. Žalobkyně sice v současné době (v návrhu podaném u soudu) požaduje nižší úrok než sjednaný, avšak tento nižší úrok požaduje až v důsledku zastavení exekučního řízení pro zjevnou nepřiměřenost rozhodcem přisouzeného plnění.

57. Konečně soud uvádí, že se ztotožňuje s názorem Městského soudu v Praze vyjádřeným v rozsudku ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 22 Co 61/2022-40, dle kterého„ neplatnost má charakter i sankčně motivační. Redukce zachovávající platnost v režimu § 577 o. z. by znamenala v případě jako je tento, že by žalobkyně nijak nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. V řadě případů by žalobkyně jako podnikatelka v oblasti poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů dostala zaplacenu částku vyšší, a i v případě zpochybnění by dostala zaplacenu nejvyšší přípustnou. Je zřejmé, že aplikace pravidla § 577 o. z. by zde nenaplňovala podstatu ochranného účelu. Motivační složka by byla zcela popřena. Její naplňování je koneckonců také důvod, proč k moderaci nedochází v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z. (viz (příjmení), M. Kontrola cenových ujednání ve spotřebitelských smlouvách. 1. vydání. Praha: C. H. Beck: 2020, s. 19 a tam citované (příjmení), M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ (číslo) - (číslo)) . 1. vydání, (obec), C. H. Beck, 2014, s. 475.)“.

58. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

59. Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne spotřebitel věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

60. Ke zkoumání úvěruschopnosti soud předně zdůrazňuje, že věřitel nedostojí své povinnosti stanovené v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud vychází pouze z informací poskytnutých spotřebitelem, aniž by si ověřil jejich pravdivost. Z dikce předmětného ustanovení„ a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele“ je zřejmé, že vychází i z informací získaných od spotřebitele, nikoli však výlučně.

61. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39).

62. Věřitel se své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr pak nemůže toliko zbavit odkazem na povinnost spotřebitele poskytnout úplné, přesné a pravdivé údaje dle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru.

63. Soud ve věci nemá za prokázané, že by žalobkyně ověřila před poskytnutím spotřebitelského úvěru, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného, tedy nemohla ani v souladu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť nemohla řádně porovnat příjmy žalovaného s jeho výdaji.

64. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a proto soud shledal dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvu za neplatnou, přičemž se jedná o neplatnost absolutní.

65. Soud k neunesení důkazního břemene žalobkyní, co do prokázání skutečnosti, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, konstatuje, že žalobkyně byla poučena při jednání dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

66. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

67. Podle § 2991 odst. 2 OZ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

68. Jelikož soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, tedy plnění poskytnuté na základě této smlouvy bylo ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ plněním z právního důvodu, který odpadl, je žalovaný povinen žalobkyni dle § 2991 odst. 1 OZ vydat oč se obohatil a to konkrétně částku 17 370 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou 30 000 Kč, kterou od žalobkyně obdržel, a částkou 12 630 Kč, kterou již uhradil.

69. Podle § 1958 odst. 2 OZ neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

70. Podle § 1970 OZ může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

71. Jelikož je žalovaný se svým plněním peněžitého dluhu ve výši 17 370 Kč v prodlení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z této částky. Splatnost částky 17 370 Kč představující bezdůvodné obohacení nastala dle § 1958 odst. 2 OZ na základě předžalobní výzvy odeslané dne [datum]. Žalovaný je tak v prodlení s placením svého peněžitého dluhu od [datum], když se má dle § 573 OZ za to, že předžalobní výzva došla dne třetí pracovní den, tedy [datum], a proto je povinen od tohoto data dle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., zaplatit úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 72. Jelikož soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky za absolutně neplatnou a to jak pro rozpor s dobrými mravy dle § 588 OZ a dále dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, nenáleží žalobkyně žádný nárok z titulu této smlouvy a to včetně příslušenství i smluvní pokuty.

73. Soud přiznal žalované nárok na zaplacení částky 17 370 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 370 Kč od [datum] do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, který od žalobkyně obdržel finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, avšak které vrátil pouze co do výše 12 630 Kč. V ostatním rozsahu žalobu zamítl včetně uplatněného příslušenství i smluvní pokuty. Vznesenou námitku promlčení pak soud shledal za bezdůvodnou.

74. Žalobkyně měla ve věci úspěch i s ohledem na pouze částečně přiznané příslušenství ve výši 53 %, a proto soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Poučení