6 C 246/2022 - 128

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] právně zastoupená [Jméno Zástupce], advokátem [Anonymizováno] se sídlem [Anonymizováno] proti žalovaným: 1) [Jméno žalované A], narozený dne [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2) [Jméno žalované B], narozená dne [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] žalovaní 1) a 2) právně zastoupeni [anonymizováno], advokátkou se sídlem [Anonymizováno] 3) [anonymizováno], narozená dne [datum] bytem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovité věci takto:

Výrok

I. Žaloba o určení, že [jméno FO], narozen dne [datum], v [adresa], zemřelý dne [datum], byl ke dni své smrti spoluvlastníkem id. [Anonymizováno] pozemků p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. [Anonymizováno] v [adresa], a p. č. [hodnota] (nyní pozemků p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno]), které leží v katastrálním území [adresa], se zamítá.

II. Žaloba o určení, že žalovaná 3) je spoluvlastnicí id. [Anonymizováno] pozemků p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. [Anonymizováno] v [adresa], a p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno], které leží v katastrálním území [adresa], se zamítá.

III. Žaloba o určení, že žalovaný 1) není spoluvlastníkem id. [Anonymizováno] pozemků p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. [Anonymizováno] v [adresa], a p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno], které leží v katastrálním území [adresa], se zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1) a 2) na náhradě nákladů řízení částku 20 324,97 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich právní zástupkyně [anonymizováno], advokátky se sídlem [adresa].

V. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 3) nemá žádná z těchto účastnic právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 15. 9. 2022, se žalobkyně (po připuštění změny žaloby usnesením zdejšího soudu ze dne 11. ledna 2023, č. j. 6 C 246/2022-99) domáhala určení vlastnického práva tak, jak se nyní podává z výroků I. a III. tohoto rozsudku, a to při následujícím vylíčení rozhodných skutečností a vyložené právní argumentaci.

2. Žalovaný 1) je podle stavu zápisů v katastru nemovitostí vlastníkem pozemků p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. [Anonymizováno][Anonymizováno]v [adresa], a p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] ležících v katastrálním území (dále již „k. ú.“) [adresa] (dále též „pozemky“ nebo „nemovité věci“ anebo „nemovitý majetek“), které nabyl kupní smlouvou ze dne [datum], jež uzavřel s (tehdy podílovými spoluvlastnicemi) žalovanými 2) [[příbuzenský vztah] žalovaného 1)] a 3) [[příbuzenský vztah] žalovaného 1)]. Žalovaná 2) přitom id. [Anonymizováno] nemovité věci nabyla do svého vlastnictví na základě darovací smlouvy ze dne [datum], kterou (coby obdarovaná) uzavřela (se svým [příbuzenský vztah]) [jméno FO] (coby dárcem), jenž zemřel dne [datum].

3. Uvedené převodní smlouvy, tj. kupní smlouvu ze dne [datum] a darovací smlouvu ze dne [datum], jsou podle žalobkyně (absolutně) neplatné pro rozpor se zákonem. Podle žalobkyně „jedna ze smluv (smlouva kupní) sleduje zákonem nedovolený účel a zastírá skutečnou vůli svých účastníků, která směřovala jen k zastření skutečného úmyslu, že nemovité věci bude jako vlastník fakticky ovládat žalovaná 2), nikoli v katastru nemovitostí zapsaný vlastník. Smlouva druhá (smlouva darovací) nevyjadřuje úmysl stran převést vlastnické právo na žalovanou č. 2 pro neurčitost svého vymezení, kdy současně byla smlouva uzavřena lstivým jednáním v ní označené obdarované, jak dále uvedeno.“ 4. Podle žalobkyně „v případě prvně uvedené kupní smlouvy tato nesleduje legitimní cíl spočívající v převodu vlastnického práva na nynějšího vlastníka, kdy oproti tomu má dojít k zaplacení kupní ceny. Daná kupní smlouva byla uzavřena jen se záměrem nabýt vlastnictví ve prospěch [příbuzenský vztah] žalované 2), přičemž výkon vlastnických práv bude náležet jen žalované 2), přičemž se tak žalovaná 2) tímto převodem definitivně zbaví závazku, jak jí byl uložen, byť poněkud krkolomně, a to dohodou o bezplatným doživotním užívání nemovitosti svědčící žalobkyni uzavřenou dne [datum] mezi žalobkyní, [jméno FO] a žalovanou 2), jak je ohledně závazku z této smlouvy vedeno řízení u [Anonymizováno] soudu pod sp. zn. [spisová značka], o určení práva věcného břemene. Z výzvy žalovaného doručené žalobkyni žalovaným dne 19. 11. 2022 se podává, že následkem převodu dle předmětné kupní smlouvy žalovaný dovozuje zánik práva žalobkyně užívat předmětnou nemovitost. Přitom i přes skutečnost, že došlo k převodu vlastnického práva ve vztahu k předmětné nemovité věci jako vlastník vystupuje výhradně žalovaná 2) jakoby k převodu nedošlo… Vedle toho, ač kupní smlouva zavádí povinnost zaplatit kupní cenu, nikdy k tomu nedošlo, když žalovaný 1) ani jediné z žalovaných ničeho na kupní cenu dle povědomí žalobkyně neplatil a jestli něčeho bylo v dané souvislosti hrazeno, tak leda na umoření dluhu z hypotečního úvěru, jak k jeho zajištění byla nemovitá věc zatížena zástavním právem, aby obratem byla nemovitá věc zatížena zástavním právem novým k zajištění dluhu žalovaného 1) vůči totožnému peněžnímu ústavu.“ 5. Neplatnost shora uvedené darovací smlouvy žalobkyně vyvozuje z toho, že: „předmět smlouvy je vymezen způsobem vylučujícím určitost vůle stran, je-li vůle dárce popsána tak, že ‚dárce touto smlouvou daruje své [příbuzenský vztah] id. [Anonymizováno] nemovitostí specifikovaných v čl. I. této smlouvy…‘, přitom smlouva sama nikterak neosvětluje, kdo má být [příbuzenský vztah] dárce, když dárce v dané době měl [příbuzenský vztah] tři, přitom v té době byla podílovou spoluvlastnicí další [příbuzenský vztah] [jméno FO], tj. žalovaná 3)…Možná bylo účastníkům zřejmé, které z [příbuzenský vztah] chtěl dárce své nemovitosti darovat, nicméně z obsahu smlouvy se jednoznačně nepodává, že by tak chtěl dárce bez dalšího učinit vůči obdarované (žalované č. 2), a nikoli jiné ze svých [příbuzenský vztah], např. druhé spoluvlastnici. Současně vedle toho bylo a muselo být darování podmíněno, ať již došlo k převodu na kteroukoli z [příbuzenský vztah] [jméno FO], že on a jeho [anonymizováno] (žalobkyně) v nemovité věci budou moci dožít, přitom tato vůle byla jednoznačně zachycena v dohodě o bezplatném doživotním užívání nemovitosti ze dne [datum], v níž se žalovaná č. 2 zavázala ‚poskytnout oprávněným do bezplatného doživotního užívání předmětné nemovitosti‘. Tato dohoda, ať již je jakkoli nešťastně tvořena, počítá s tím, že se žalovaná 2) stane výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí a byla uzavřena právě v návaznosti na darovací smlouvy, ať již došlo k převodu po nebo při jejím uzavření.“ 6. Žalobkyně v žalobě rovněž uvedla, z čeho dovozuje naléhavý právní zájem na podání těchto žalob.

7. Žalovaní 1) a 2) prostřednictvím své právní zástupkyně (dále též „žalovaní“) ve vyjádření (na č. l. 29-32) odmítli uplatněnou žalobní argumentaci a navrhli zamítnutí uvedených určovacích žalob. Předně žalovaní namítají nedostatek naléhavého právní zájmu žalobkyně na požadovaném určení. Ve vztahu k první žalobě uvádějí, že ve světle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu naléhavý právní zájem může mít toliko dědic, přičemž otázka, kdo je dědicem zůstavitele, nemůže být posuzována v jiném než dědickém řízení. Žalobkyně přitom neprokázala aktivní legitimaci.

8. Žalobkyni rovněž nesvědčí jakýkoliv zájem na určení vlastnického práva žalované 3) k předmětné nemovité věci, neboť žalobkyně není účastníkem právního vztahu, jímž má být vlastnické právo žalované 3) k id. [Anonymizováno] nemovitých věcí, ani nebyla účastníkem právního jednání, na základě kterého žalovaná 3) své (dřívější) vlastnické právo úplatně převedla na žalovaného 1) (tj. nebyla účastníkem kupní smlouvy ze dne [datum]).

9. Podle žalovaných smyslem a účelem žaloby je pouze snaha o vytvoření důvodu pro přerušení řízení o vyklizení nemovitých věcí vedeného u [Anonymizováno] soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Žaloba „je snůškou fantaskních fabulací a ničím nepodložených domněnek žalobkyně.“ Otázka úhrady kupní ceny není důvodem neplatnosti kupní smlouvy. Žalovaní rovněž nesouhlasí s právní argumentací žalobkyně ústící v závěr o (absolutní) neplatnosti předmětné darovací smlouvy, z níž se jasně podává, kdo je dárcem, kdo je obdarovanou, a co bylo úmyslem smluvních stran.

10. Závěrem žalovaní zdůrazňují, že dohoda o bezplatném doživotním užívání nemovitosti ze dne [datum] již byla pravomocně označena jako výprosa, která jejím odvoláním zanikla, kdy z uvedené dohody nelze dovozovat užívací právo žalobkyně k nemovitosti.

11. Žalovaná 3) při jednání konaném dne 1. 2. 2023 uvedla, že se neztotožňuje s postojem své [příbuzenský vztah] – žalované 2) a přeje si, aby spor byl rozhodnut ve prospěch její ([příbuzenský vztah] – žalobkyně.

12. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující dílčí skutková zjištění.

13. Dne [datum] [Jméno žalované B] [nyní žalovaná 2)] jako povinná na straně jedné uzavřela s manžely [jméno FO], gen. shora, a [Jméno žalobkyně] (nyní žalobkyní) jako oprávněnými na straně druhé dohodu bezplatném doživotním užívání nemovitostí, v níž je nesprávně uvedeno, že povinná je výlučnou vlastnicí budovy č. p. [Anonymizováno] v [adresa], stojící na pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], jakož i pozemku p. č. [hodnota] v cit. k. ú., a dle které povinná poskytuje oprávněným do bezplatného užívání uvedené nemovitosti s právem užívat dále v této dohodě specifikovaný byt v prvním nadzemním podlaží předmětného rodinného domu (zjištěno z kopie cit. dohody na č. l. 7).

14. Z protokolu o jednání před Krajským soudem v [Anonymizováno] (sp. zn. [spisová značka]), konaného dne [datum] (ve věci odvolacího řízení proti rozsudku [Anonymizováno] soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], o určení práva věcného břemene), soud mj. zjistil, že odvolací soud přistoupil výslechu [Jméno žalované B] [nyní v této věci vystupující v procesním postavení žalované 2)], která k dohodě uvedené v předchozím odstavci před odvolacím soudem mj. vypověděla, že: „Tuto dohodu jsem vytvořila já s ohledem na naléhání [příbuzenský vztah] (poznámka soudu: roz. nyní žalobkyně). Já jsem je upozorňovala, že v té době nejsem majitelem, že to nebude moct někam dát. Dále se věci udály tak, že [příbuzenský vztah] na mne převedl ideální [Anonymizováno] nemovitostí. Vlastníkem ideální [Anonymizováno] byla moje [příbuzenský vztah] [jméno FO] [poznámka soudu: roz. [anonymizováno], nyní žalovaná 3)]. Přesně nevím, kdy došlo k převodu na [příbuzenský vztah] [poznámka soudu: roz. na žalovaného 1)] , kdy jsme mu obě se [příbuzenský vztah] naše oba vlastnické podíly prodali. [anonymizováno] zemřel [datum]. Do smrti [Anonymizováno] ve vztahu k bydlení a užívání nemovitosti, pokud jde o užívání [příbuzenský vztah] a [příbuzenský vztah] problémy nebyly…Po smrti [příbuzenský vztah] byla situace taková, že v té době s ohledem na dluhy mého [příbuzenský vztah] byla exekuce, uvažovalo se o prodeji domu, a aby byly splaceny dluhy [příbuzenský vztah], byli jsme za žalobkyní s tím, že jí buď vyplatíme 300 000 Kč, nebo že jí zajistíme bydlení. Žalobkyně nato reagovala tak, že si to promyslí…když jsme za 14 dnů přišli, byla zde již [příbuzenský vztah] žalobkyně [jméno FO], tato sdělila, že chceme [příbuzenský vztah] – žalobkyni z domu vyštvat…[příbuzenský vztah] žalobkyně…pak sdělovala, že tam žalobkyni musíme nechat dožít…“ (zjištěno z cit. protokolu na č. l. 14-16).

15. Dne [datum] [jméno FO], gen. shora, coby dárce, a žalovaná 2) coby obdarovaná, uzavřeli darovací smlouvu, dle které dárce [[příbuzenský vztah] žalované 2)] daroval žalované 2) ([příbuzenský vztah] dárce) svůj spoluvlastnický podíl id. [Anonymizováno] na shora již uvedených nemovitostech. Z vkladové doložky na kopii této darovací smlouvy se podává, že právní účinky vkladu dle této darovací smlouvy vznikly dnem [datum] (zjištěno z kopie cit. darovací smlouvy na č. l. 58-59).

16. Dne [datum] žalované 2) a 3), tehdy jako prodávající a spoluvlastnice, a to každá v rozsahu id. [Anonymizováno] předmětných nemovitých věcí, uzavřely s žalovaným 1) coby kupujícím kupní smlouvu, dle které na žalovaného 1) převedly své spoluvlastnické podíly id. [Anonymizováno] k těmto nemovitostem za dále ve smlouvě ujednanou kupní cenu. Z vkladového razítka na kopii této kupní smlouvy se podává, že právní účinky vkladu vznikly dnem [datum], kdy se žalovaný 1) stal výlučným vlastníkem těchto nemovitostí (zjištěno z kopie cit. kupní smlouvy na č. l. 35-36). 17. [Anonymizováno] soud rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zamítl žalobu [Jméno žalobkyně], gen. shora, o určení, že nemovitá věc – pozemek p. č. [hodnota] ležící v k. ú. [adresa], jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. [Anonymizováno] v obci [adresa], je ve prospěch žalobkyně ([Jméno žalobkyně]) jako oprávněné zatížena věcným břemenem postihujícím vlastníka této nemovité věci, a to právem služebnosti bytu spočívajícím v právu doživotního bezplatného užívání shora uvedeného rodinného domu, a to v dále (ve výroku tohoto rozsudku) vymezeného práva. Z odůvodnění písemného vyhotovení tohoto rozsudku plyne, že nosným důvodem k tomuto meritornímu rozhodnutí bylo, že: „žalobkyně nemohla být přesvědčena, že by jí příslušelo jakékoliv právo užívání předmětných nemovitých věcí, mimo práva manželky bývalého spoluvlastníka [jméno FO] vymazala. Skutečnost, že se svým manželem mohla tuto nemovitou věc nadále obývati v roce [Anonymizováno], bylo pouze na dobré vůli jednak podílových spoluvlastnic [anonymizováno] a [Jméno žalované B] a od roku [Anonymizováno] pouze na dobré vůli současného výlučného vlastníka, a to žalovaného. Žalobkyni v žádném případě nesvědčila žádná dobrá víra, tudíž nemohlo v žádném případě dojít ani k vydržení práva věcného břemene.“ (zjištěno z cit. rozsudku na č. l. 37-40).

18. K odvolání žalovaného byl ovšem tento rozsudek soudu prvního stupně zrušen usnesením Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (zjištěno z usnesení Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] na č. l. 60-64).

19. Posléze [Anonymizováno] soud (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozhodl tak, že žalobě žalobkyně vyhověl (zjištěno z cit. usnesení odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] na č. l. 60-64).

20. Posledně uvedený rozsudek zdejšího soudu byl k odvolání žalovaného rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], změněn tak, že se žaloba žalobkyně zamítá. Odvolací soud v odůvodnění písemného vyhotovení svého rozsudku mj. vyložil, že: „k okamžiku schválení dědické dohody, k datu dne [datum] (žalobkyni bylo [Anonymizováno] let) tato musela a mohla mít povědomí o způsobu zřízení a zřizování věcného břemene a s ohledem na dohodu o zrušení věcného břemene ze dne [datum] (žalobkyni bylo [Anonymizováno][Anonymizováno]let) i povědomí o způsobu zániku tohoto věcného břemene, a přinejmenším k datu [datum] již nemohla být v dobré víře, že dohoda z [datum] zakládala oprávnění jejího bezplatného užívání bydlení v domě č. p. [Anonymizováno] z hlediska počátku běhu vydržení a potažmo tedy znovu zdůrazněno, dobré víry.“ Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně při užívání rodinného domu „nebyla v dobré víře a na dohodu z [datum] je nutno nahlížet jako spíše na výprosu (prekarium). I když je ujednán účel užití, tento z uzavřené dohody logicky vyplývá, ovšem doba užití není nikterak omezena, stále se jedná o výprosu. Následně došlo k odvolání této výprosy. Nezbývá než konstatovat, že žalobkyně takto byla držitelem neoprávněným, právě s ohledem na dané okolnosti případu týkající se zřízení a zrušení věcného břemene bydlení ve vztahu k [příbuzenský vztah] [jméno FO], kdy si musela a mohla být vědoma toho, že pokud podepsala dohodu z [datum], pak toto nemohlo zakládat po uplynutí doby 10 let právo odpovídající věcnému břemeni (služebnosti bytu).“ (zjištěno z cit. rozsudku odvolacího soudu na č. l. 61-64).

21. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], odmítl (zjištěno z cit. usnesení Nejvyššího soudu na č. l. 87-89).

22. Ke dni vyhlášení tohoto rozsudku jsou nemovité věci dotčené žalobami v tomto řízení ve výlučném vlastnictví žalovaného 1) (zjištěno z veřejného náhledu do katastru nemovitostí – z informacích o pozemcích na č. l. 108-113). 23. [jméno FO], gen. shora [[příbuzenský vztah] žalovaných 2) a 3)], zemřel dne [datum] bez zanechání pořízení pro případ smrti, přičemž v řízení o pozůstalosti po jmenovaném [Anonymizováno] soud usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], schválil dohodu pozůstalé manželky (nyní žalobkyně) a dědiček – pozůstalých [příbuzenský vztah] – [Jméno žalované B] [nyní žalované 2)], [jméno FO], narozené dne [datum], bytem [adresa], a [anonymizováno] [nyní žalované 3)], dle které pozůstalá manželka [Jméno žalobkyně] (nyní žalobkyně) z pozůstalosti nabyla [Anonymizováno] a pozůstalá [příbuzenský vztah] [jméno FO], gen. shora, nabyla v cit. usnesení blíže označený [anonymizováno]. Ostatní pozůstalé [anonymizováno], tj. nyní žalované 2) a 3) z pozůstalosti nenabyly ničeho. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum] (zjištěno z cit. usnesení [Anonymizováno] soudu na č. l. 114-118).

24. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

25. Žalovaná 2) dne [datum], v době, kdy nebyla (spolu)vlastnicí předmětných nemovitých věcí, uzavřela se svým [příbuzenský vztah] [jméno FO] a jeho manželkou – nyní žalobkyní coby oprávněnými, dohodu o bezplatném doživotním užívání nemovitostí, jež jsou nyní předmětem žaloby, kdy předmětem dohody měl být závazek žalované 2) coby povinné z této dohody umožnit oprávněným užívat v předmětném rodinném domě dále specifikované prostory. Spoluvlastnický podíl o velikosti id. [Anonymizováno] na nemovitých věcech převedl [jméno FO], gen. shora, na žalovanou 2) teprve na základě darovací smlouvy ze dne [datum], dle které byl proveden vklad vlastnického práva ve prospěch žalované 2) s právními účinky ke dni [datum]. Posléze žalovaná 2) se svou [příbuzenský vztah] – nyní žalovanou 3), spoluvlastnicí uvedeného nemovitého majetku rovněž o velikosti id.[Anonymizováno][Anonymizováno], kupní smlouvou ze dne [datum], s právními účinky vkladu ke dni [datum], převedli své spoluvlastnické podíly na žalovaného 1), který se tak stal (dnem [datum]) výlučným vlastníkem těchto nemovitostí.

26. Soud v řízení neprovedl dokazování všemi účastníky navrženými důkazy, neboť s přihlédnutím ke zjištěním učiněným na základě dokazování při jednání dne 1. 2. 2023 by takové další dokazování již bylo nadbytečné, neúčelné. Soud proto při uvedeném jednání vyhlášeným usnesením rozhodl, že další důkazy prováděny nebudou, respektive zamítl též návrh žalobkyně na další dokazování, neboť byl zjištěn skutkový stav, který soudu umožňoval v meritu věci rozhodnout. Tímto se tedy soud vypořádává s otázkou rozsahu v řízení provedených důkazů.

27. Žaloba není důvodná.

28. Soud předně dospěl k závěru, že žalobkyni na podaných určovacích žalobách svědčí naléhavý právní zájem, neboť byla-li by žalobkyně v řízení procesně úspěšná ve vztahu k prvnímu žalobnímu návrhu, nepochybně by to mělo právní konsekvence pro dodatečné projednání dědictví po zůstaviteli ([jméno FO]). Přitom navazující žalobní návrhy II. a III. žaloby jsou pak logickým vyústěním ve vazbě na žalobní návrh ad I., poněvadž žalobkyně učiněnou formulací zde správně směřovala i na (v takovém případě) navazující soulad v úvahu přicházejících zápisů do katastru nemovitostí, bez něhož by katastrální úřad takový rozsudek – jinak veřejnou vkladovou listinu - stěží reflektoval, respektive by s jinou (a na dosavadní zápisy v katastru nemovitostí nenavazující zápisy) formulací dle takového rozsudku nemohl provést příslušný zápis do katastru ve formě vkladu. Judikatura, na kterou žalovaní 1) a 2) ve svém vyjádření odkazují a jež dle nich je uplatnitelná i pro poměry tohoto případu, tak podle názoru soudu naopak uplatnitelná v této věci není.

29. Soud předně zdůrazňuje, že usnesením Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zveřejněného v insolvenčním rejstříku dne [datum] v [Anonymizováno] hod., uvedený insolvenční soud zjistil úpadek žalovaného 1) a prohlásil na jeho majetek konkurs, pročež tímto okamžikem zveřejnění cit. usnesení v insolvenčním rejstříku bylo řízení v této věci ze zákona přerušeno, kdy do procesního postavení žalovaného 1) v tomto řízení v důsledku prohlášeného konkursu (ze zákona) vstoupila insolvenční správkyně [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa], provozovna [adresa]. Následně bylo - k návrhu žalované 2) na pokračování v řízení ze dne 1. 12. 2022 (na č. l. 81), respektive k návrhu žalobkyně na pokračování v řízení ze dne [datum] (na č. l. 96) - v tomto řízení pokračováno, přičemž v jeho průběhu, konkrétně dne [datum] (okamžik zveřejnění v insolvenčním rejstříku – dne [datum] v [Anonymizováno] hod.) Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], k odvolání dlužníka ([jméno FO]) zrušil shora cit. (prvoinstanční) usnesení Krajského (insolvenčního) soudu v [Anonymizováno] a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Okamžikem zveřejnění cit. rozhodnutí odvolacího (insolvenčního) soudu v této věci pozbyla své procesní postavení žalované 1) shora uvedená insolvenční správkyně [anonymizováno] a [Jméno žalované A] se tak opětovně dostal do procesního postavení žalovaného 1), s nímž také soud – prostřednictvím jeho právní zástupkyně [Jméno žalovaného] (jíž uvedený žalovaný opětovně udělil plnou moc pro právní zastupování v této věci) – nadále jako s účastníkem, a dále žalovanými 2) a 3) jednal.

30. K meritu věci je však třeba zcela přisvědčit právní obraně žalovaných 1) a 2), obsažené v jejich vyjádření (učiněném prostřednictvím jejich právní zástupkyně), a to ať již se týká vytěsnění právního názoru žalobkyně na neplatnost předmětné darovací smlouvy, tak i pokud jde o žalobní argumentaci ústící v závěr o absolutní neplatnosti předmětné kupní smlouvy.

31. Pochopitelně označený rozsudek odvolacího soudu v právní věci o určení práva věcného břemene, jež byla vedena u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], a která již (viz zjištění shora) byla pravomocně rozhodnuta, je pro dotčené účastníky dle § 159a odst. 1 o. s. ř. závazný, jinak je třeba z něj (pokud jde o nosné rozhodovací důvody) dle § 159a odst. 4 o. s. ř., též s přihlédnutím k § 13 o. z., vycházet i v této právní věci.

32. Je třeba připomenout, že dohodou o bezplatném doživotním užívání nemovitostí ze dne [datum] se žalovaná 2) nemohla nijak smluvně zavazovat vůči žalobkyni a zůstaviteli, neboť žalovaná 2) v době uzavření této dohody nebyla výlučnou vlastnicí ani spoluvlastnicí předmětného nemovitého majetku. Kromě toho je třeba dle § 159a odst. 4 o. s. ř. respektovat závěry plynoucí z pravomocně rozhodnuté věci o určení práva věcného břemene, věci vedené u [Anonymizováno] soudu pod sp. zn. [spisová značka], v níž právní konstrukce žalobkyně o existenci zatížení předmětné nemovité věci věcným břemenem (právem služebnosti bytu), byla vytěsněna (srov. již zmíněný rozsudek Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]).

33. Přisvědčit nelze ani právní argumentaci žalobkyně o neplatnosti darovací smlouvy z důvodu neurčitosti vymezení obdarované s ohledem na ve smlouvě užitou formulaci, že: „dárce touto smlouvou daruje své [příbuzenský vztah] id. nemovitosti specifikovaných v čl. I. této smlouvy…“ Neudržitelnost této žalobní právní konstrukce tkví již v tom, že v úvodní části darovací smlouvy jsou zcela určitě a srozumitelně uvedeny její strany – dárce [jméno FO] [[příbuzenský vztah] žalované 2)] a [Jméno žalované B] [nyní žalovaná 2)], takže další text – z logiky věci i z daného obsahu – se pochopitelně upíná právě k těmto dvěma osobám, nikoliv k osobě jiné, ve smlouvě blíže nevymezené. Jak totiž opakovaně ve své rozhodovací praxi připomenul Nejvyšší soud, výklad projevu vůle ve smlouvě se musí řídit logikou věci, neboť bylo by absurdní naopak vycházet při posuzování platnosti projevené vůle účastníků smlouvy z toho, že smluvní strany se při uzavření smlouvy logicky nechovaly. Tedy pochopení smyslu a účelu chování účastníků jimi uzavřeného právního úkonu je nezbytné primárně vztahovat časově k okamžiku jeho vzniku (existenci), při již vyslovené presumpci, že účastníci se při uzavírání smlouvy chovají logicky, což v podmínkách písemného právního úkonu presumuje, že to, co bylo účastníky vloženo do smlouvy, také odpovídá jejich projevené vůli takovou smlouvou založit předmětný závazkový právní vztah (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2779/2020).

34. Samotný odkaz žalobkyně na judikaturu Nejvyššího soudu na uvedeném závěru zdejšího soudu o platně uzavřené darovací smlouvě ničeho nemění, neboť právní závěry vyslovené (nejen) v judikatuře Nejvyššího soudu je třeba odpovídajícím způsobem interpretovat do skutkových poměrů soudem posuzované konkrétní právní věci. Přitom z žádného rozhodnutí Nejvyššího soudu neplyne právní názor, že pokud v záhlaví převodní smlouvy jsou uvedeny smluvní strany co do svého jména a příjmení, avšak v dalším textu již nikoliv, pouze jen s vyjádřením odpovídajícím danému typu smlouvy (např. „prodávající“ a „kupující“ nebo „dárce“ a „obdarovaný“), je taková smlouva neurčitá stran vymezení účastníků, a proto je i absolutně neplatná.

35. Rovněž nelze přisvědčit ani další právní konstrukci žalobkyně o neplatnosti darovací smlouvy s ohledem na její údajný závazek žalované 2) vůči žalobkyni stran bezplatného doživotního užívání vymezených prostor v předmětném rodinném domě. Je tomu tak již z toho důvodu, že žalovaná 2) po právu takový závazek vůči (též) žalobkyni neučinila, neboť v době, kdy přistoupila k uzavření shora již zmíněné dohody o bezplatném doživotním užívání nemovitostí, nebyla ještě vlastnicí ani spoluvlastnicí tohoto nemovitého majetku.

36. Podle názoru soudu, pokud se žalobkyni v tomto řízení nepodařilo zpochybnit platnost předmětné darovací smlouvy, byla tím v podstatě již zcela vytěsněna úspěšnost její žaloby. To proto, že i kdyby se snad dále vyložená právní argumentace žalobkyně vztahující se k údajné (absolutní) neplatnosti kupní smlouvy v tom kterém rozsahu ukázala relevantní (ta však – jak bude vyloženo níže – soudem za relevantní shledána nebyla), nic by to již nemohlo změnit na závěru, že i případné právně kvalifikační označení kupní smlouvy jako neplatný právní úkon, by v žalobkyní uvažovaných poměrech pro fututo nevedlo (nemohlo vést) k žádné změně, tj. k možnosti dodatečného projednání dědictví. V takovém případě by totiž bylo nutno toliko konstatovat, že spoluvlastnicemi nemovitého majetku jsou žalovaná 2) a žalovaná 3), kterážto situace ve vztahu k žalobkyni ovšem zjevně naznačuje absenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na jí požadovaném určení.

37. Jinak řečeno, jestliže shora bylo vyloženo, že předmětná darovací smlouva není stižena absolutní neplatností ve smyslu tehdy platného zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, pak další právní argumentace žalobkyně vztahující se k časově navazující uzavřené kupní smlouvě mezi žalovanými je již bezpředmětná, neboť zde absentuje naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení. Žalobkyni totiž nepřísluší tímto způsobem ingerovat do smluvního vztahu mezi žalovanými, neboť případný výsledek vedoucí k závěru o absolutní neplatnosti kupní smlouvy by v jejích poměrech nemohl (objektivně) přivodit žádnou změnu jako v případě závěru o absolutní neplatnosti předmětné darovací smlouvy, kterážto deklarace hmotněprávního stavu by naopak zakládala důvod pro dodatečné projednání dědictví ve smyslu § 192 z. ř. s.

38. Jak je z uvedeného zřejmé, popsaným způsobem bylo vyloženo, že zde dochází k tzv. štěpení naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení, který v době podání žaloby – při skutkovém, vylíčení právně rozhodnutích skutečností o tom, že jak darovací smlouva, tak i kupní smlouva jsou absolutně neplatné – byl ve smyslu § 80 o. s. ř. naplněn, leč při právně kvalifikačním závěru o platnosti darovací smlouvy již absentuje, neboť případné vyřešení předběžné právní otázky ústící v závěr o absolutní neplatnosti předmětné kupní smlouvy by již nemělo žádný právní (a tedy ani věcně právní) vliv ve vztahu k žalobkyni.

39. Přesto soud k právní argumentaci žalobkyně vztahující se k údajné neplatnosti předmětné kupní smlouvy (jako svého druhu obiter dictum) uvádí následující.

40. Nelze souhlasit s žalobní právní konstrukci ústící v závěr o absolutní neplatnosti (shora již opakovaně zmiňované) kupní smlouvy ze dne [datum]. Z dokazování v tomto řízení nebylo zjištěno, že by smluvní strany uvedené kupní smlouvy, tj. žalovaní činili disimulovaný právní úkon (tj. že by uzavřenou kupní smlouvou zastírali jiný právní úkon). Z žádného dílčího skutkového zjištění v této věci nelze vyvozovat úvahy o tom, že by kupní smlouva nesledovala legitimní cíl, tj. převést spoluvlastnické podíly žalovaných 2) a 3) na žalovaného 1). I případná okolnost, že by se žalovaná 2) fakticky chovala jako vlastnice nemovitého majetku, pakliže by žalovaný 1) po vkladu dle uvedené kupní smlouvy takové chování své matky – žalované 2) (fakticky) umožnil, v žádném ohledu nemohla (nemůže) způsobit neplatnost této smlouvy.

41. Okolnost, že se žalovaný dle jím tvrzeného práva domáhá toho, aby žalobkyně vyklidila předmětné nemovitosti, opět není důvodem k závěru o neplatnosti předmětné kupní smlouvy.

42. Konečně ani případné nezaplacení kupní ceny podle právní úpravy v době uzavření předmětné kupní smlouvy, tj. v režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění, nezpůsobovalo neplatnost kupní smlouvy, jak na to také správně ve svém vyjádření poukázali žalovaní 1) a 2) prostřednictvím své právní zástupkyně.

43. Z vyložených důvodů byla proto žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

44. Žalovaní 1) a 2), právně zastoupeni v řízení advokátkou [anonymizováno], byli v tomto řízení plně procesně úspěšní, a proto je žalobkyně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. povinna jim nahradit (účelně vynaložené) náklady řízení, které činí celkem 20 324,97 Kč a sestávající se: a) z odměny jejich právní zástupkyně (advokátky) za 3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava, 2. sepis vyjádření k žalobě a 3. účast na soudním jednání), po 3 100 Kč vypočtené z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) ve vztahu k § 8 odst. 1 a § 7 bodu č. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále již „AT“), a dále snížené dle § 12 odst. 4 AT o 20 % na částku 2 480 Kč za jeden úkon právní služby, tj. 2 480 x 3 = 7 440 Kč x 2 = 14 880 Kč, b) ze 3 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. celkem 900 Kč, c) z jízdného právní zástupkyně žalovaných 1) a 2) ze sídla její advokátní kanceláře ([adresa]) k soudnímu jednání konanému dne 1. 2. 2023 ([adresa]) a zpět, při použití osobního automobilu zn. [anonymizováno] RZ [SPZ], při vzdálenosti [adresa] a zpět – 2 x 38 km, tj celkem 76 km, při prům. spotřebě 7,1 l BA 95/100 km, při základní náhradě 5,20 Kč/1 km, prům. spotřebě BA dle vyhl. 41,20 Kč/1 km, tj. celkem 617,50 Kč, d) z náhrady za promeškaný čas při jízdě ad c) za 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT v celkové výši 400 Kč, e) z náhrady za 21 % DPH dle ad a) až c) v celkové výši 3 527,47 Kč.

45. Náklady řízení je žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit žalovaným 1) a 2) k rukám jejich právní zástupkyně.

46. Žalovaná 3), která byla rovněž v řízení procesně úspěšná a měla by vůči žalobkyni rovněž nárok na náhradu nákladů řízení, žádné náklady v řízení (pro její vztah k žalobkyni) nepožadovala, a proto soud výrokem III. rozhodl, že ve vztahu mezi žalovanou 3) a žalobkyní žádná z těchto účastnit nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení