6 C 251/2022 - 87

Rubrum

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Naděždou Červenkovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/2] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/1] pro 18 905 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 18 905 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 28. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 18 300,78 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Dne [datum] byla soudu doručena žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 18 905 Kč z titulu náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a náhrady nákladů řízení. O žalobě soud rozhodl nepravomocným rozsudkem ze dne [datum] tak, že žalobě v celém rozsahu vyhověl. Rozsudek byl však na základě odvolání žalované zrušen usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Krajský soud okresnímu soudu uložil, aby doplnil dokazování o přestupkový spis vedený u [právnická osoba] v [jméno FO] pod sp. zn. [Anonymizováno]/[adresa]/[Anonymizováno], protože teprve po provedení důkazu touto listinou bude moci vyhodnotit, zda odvolací správní orgán zrušil 2x rozhodnutí správního orgánu prvního stupně pro procesní pochybení, které bylo takové intenzity, že mohlo mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí ve věci samé.

2. Žalobce v žalobě tvrdil, že vůči němu bylo [právnická osoba] v [jméno FO], odborem správních činností, vedeno přestupkové řízení sp. zn. [Anonymizováno]/[adresa]/[Anonymizováno] pro skutek ze dne [datum], kterým se měl dopustit porušení zákona o silničním provozu a dopustit se tak přestupku. Věc byla policií postoupena dne [datum], přestupkové řízení bylo zahájeno dne [datum] a ukončeno usnesením o zastavení řízení dne [datum] pro zánik odpovědnosti za přestupek. Žalobce požádal dne [datum] žalovanou o náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. a žádost byla žalovanou dne [datum] shledána nedůvodnou s odůvodněním, že v postupu správního orgánu nebyl shledán nesprávný úřední postup. Žalobce zastává opačný názor, když pochybení správního orgánu shledává v těžko vysvětlitelných prodlevách a chybném postupu správního orgánu, v důsledku kterého bylo prvostupňové rozhodnutí správního orgánu dvakrát zrušeno a vráceno k novému projednání. Neschopnost správního orgánu dokončit správní řízení ve lhůtě pro zánik odpovědnosti považuje žalobce za nesprávný úřední postup. Odpovědnost státu by byla vyloučena pouze v případě, že by průtahy způsobil žalobce svým obstrukčním jednáním, tak tomu však nebylo. Chybný postup správního orgánu spatřuje žalobce zejména v tom, že mezi oznámením přestupku ([datum]) a zahájením správního řízení ([datum]) uběhlo nedůvodně tři čtvrtě roku. Jedná se o nečinnost správního orgánu, která je nesprávným úředním postupem. Chybu na straně správního orgánu spatřuje žalobce také v tom, že znalecký posudek byl zadán až po 13 měsících od oznámení přestupku a navíc musel být 2x doplňován. Pochybení správního orgánu bylo shledáno také odvolacím správním orgánem, který prvostupňovému správnímu orgánu vytkl nedostatečně provedené dokazování a nedostatečné vypořádání se s námitkami žalobce a jeho rozhodnutí zrušil. Po novém rozhodnutí bylo toto opět zrušeno, přičemž odvolací orgán shledal, že jednání žalobce bylo nesprávně právně kvalifikováno. Dvakrát tedy došlo ke zrušení prvostupňového rozhodnutí pro pochybení správního orgánu, na kterém nenesl žalobce žádnou vinu. Žalobce dále tvrdil, že v průběhu správního řízení se nedopustil žádné obstrukčního jednání, ve kterém by bylo možno sledovat snahu řízení zdržovat a rozhodnutí oddalovat. Žalobce má tak za to, že je dána odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění. Tento závěr odůvodňuje také odkazem na judikaturu Ústavního soudu, a to nález ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1099/19 a nález ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3005/14. Nárokovaná vzniklá škoda spočívá v nákladech, které žalobce vynaložil na svou obhajobu, ve výši 18 905 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila a po chronologickém shrnutí průběhu správního řízení uvedla, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky pro náhradu škody způsobené nezákonným postupem, neboť ve správním řízení nebylo vydáno rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná si je vědoma, že i v takovém případě je dle judikatury Ústavního soudu při splnění určitých podmínek možno přiznat náhradu škody v podobě nákladů na právní zastoupení, tato rozhodnutí však na projednávanou věc nedopadají, a to ani nálezy Ústavního soudu výslovně odkazované v žalobě. Žalovaná s odkazem na judikaturu Ústavního soudu prezentovala názor, že náhrada škody může být přiznána za situace, kdy je ve správním řízení v podstatě rozhodnuto o nevině žalobce a současně se správní orgány v průběhu řízení dopustily flagrantních pochybení, tak tomu však v projednávané věci nebylo. Dále má za to, že správní řízení bylo zahájeno a vedeno zákonně. Žalovaná má za to, že časovou prodlevu mezi oznámením přestupku ([datum]) a zahájením správního řízení ([datum]) nelze považovat za průtah (nečinnost) ve správním řízení, neboť se týká období před zahájením přestupkového řízení, přičemž podle zákona č. 82/1998 Sb. se odškodňuje škoda způsobená průtahy ve správním a soudním řízení. Žalovaná dále uvedla, že nesprávný úřední postup orgánu nezakládají vady řízení, jestliže byly součástí rozhodovací činnosti a odrazily se v následně vydaném rozhodnutí. Žalovaná neshledává flagrantní pochybení v procesním postupu správního orgánu. Odvolací správní orgán nezjistil vady řízení, které by měly vliv na zákonnost vydaných nepravomocných rozhodnutí. K výši nárokované škody žalovaná uvedla, že i kdyby byl základ nároku dán, pak nákladem řízení nebyl náklad vynaložený v souvislosti s účastí právního zástupce u podání vysvětlení na Policii ČR dne [datum], neboť tento náklady nebyl vynaložen v souvislosti se zahájeným a vedeným přestupkovým řízením. Oporu v právní úpravě nemá ani nárok na náhradu za promeškaný čas. Z uvedených důvodů žalovaný nárok žalobce neuznává v celém rozsahu a navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

4. Podáním ze dne [datum] žalobce rozšířil žalobu o zákonné úroky z prodlení z žalované částky, soud při jednání dne [datum] usnesením změnu žaloby připustil.

5. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané následující skutečnosti.

6. Z rozhodnutí o změně registračních údajů vydaného Finančním úřadem v [adresa] dne [datum] bylo zjištěno, že [tituly před jménem] [jméno FO] je s účinností od [datum] plátcem daně z přidané hodnoty.

7. Z faktury č. 2021/033 vystavené [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokátem, pro [jméno FO], [adresa], dne [datum] soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] fakturoval ve věci „MěÚ [jméno FO] [Anonymizováno]/[adresa]/[Anonymizováno]“ za právní zastoupení částku 18 905 Kč vč. DPH.

8. Z oznámení o provedení příkazu k úhradě vystaveného [právnická osoba]. bylo zjištěno, že z účtu [jméno FO] č. [č. účtu] bylo dne [datum] ve prospěch účtu [tituly před jménem] [jméno FO] č. [č. účtu] uhrazeno 18 905 Kč.

9. Z žádosti o náhradu škody ze dne [datum] bylo zjištěno, že [Jméno zainteresované osoby 0/0], zastoupený [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokátem, uplatnil u České republiky – Ministerstva dopravy nárok na náhradu škody ve výši 18 905 Kč podle zákona č. 82/1998 Sb., jež mu měla vzniknout v souvislosti se správním řízením, jež bylo proti [jméno FO] vedeno pro skutek ze dne [datum]. Škoda měla spočívat v nákladech, které žalobce vynaložil na svou obhajobu.

10. Z vyjádření k žádosti o náhradu škody ze dne [datum] soud zjistil, že Ministerstvu dopravy byla dne [datum] doručena žádost o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., kterou podal [tituly před jménem] [jméno FO] v zastoupení pana [jméno FO], a kterou byl uplatněn nárok na náhradu majetkové škody ve výši 18 905 Kč spočívající v nákladech řízení přestupkového řízení. Z uvedené listiny a po doplnění dokazování také ze spisu [právnická osoba] v [jméno FO], sp. zn. OSČ/[adresa]/2018, soud dále zjistil informace o průběhu správního řízení vedeného u [právnická osoba] [jméno FO] (dále „MěÚ“), tedy konkrétně, že dne [datum] bylo MěÚ doručeno oznámení o přestupku (datováno [datum]) dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, ze kterého byl podezřelý pan [Jméno zainteresované osoby 0/0], a kterého se měl dopustit tím, že porušil § 4 písm. a) a § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu; dne [datum] vypracoval MěÚ oznámení o zahájení řízení o přestupku č. j. OSČ/[adresa]/2019/Jal; dne [datum] proběhlo ústní jednání; dne [datum] proběhlo další ústní jednání; dne [datum] byl ustanoven soudní znalec v oboru silniční dopravy; dne [datum] bylo zadáno vypracování znaleckého posudku; dne [datum] byl MěÚ doručen znalecký posudek; dne [datum] se konalo další ústní jednání; dne [datum] byl znalec požádán o doplnění znaleckého posudku; dne [datum] byl doručen dodatek ke znaleckému posudku; dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí MěÚ, kterým byl žalobce nepravomocně uznán vinným přestupkem dle § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona; dne [datum] bylo rozhodnutí ze dne [datum] nadřízeným správním orgánem k odvolání žalobce ze dne [datum] zrušeno a vráceno k novému projednání; dne [datum] byla MěÚ vypracována žádost o doplnění znaleckého posudku; dne [datum] byl MěÚ doručen dodatek znaleckého posudku; dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí MěÚ, kterým byl žalobce nepravomocně uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona; dne [datum] bylo rozhodnutí ze dne [datum] nadřízeným správním orgánem k odvolání žalobce (ze dne [datum]) zrušeno a vráceno k novému projednání; dne [datum] bylo MěÚ vydáno usnesení o zastavení řízení, neboť odpovědnost za přestupek zanikla, a toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Z listiny bylo dále zjištěno, že Ministerstvo dopravy dospělo k závěru, že žádost žalobce není důvodná, neboť v činnosti MěÚ nebyl shledán nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb.

11. Po zrušení rozsudku krajským soudem okresní soud dokazování doplnil o důkaz spisem [právnická osoba] v [jméno FO], sp. zn. OSČ/[adresa]/2018, kterým byla potvrzena chronologie přestupkového řízení tak, jak byla okresním soudem zjištěna již ve zrušeném rozhodnutí (viz bod 10 výše). Dále byly z tohoto důkazního prostředku zjištěny důvody, pro které byla rozhodnutí prvostupňového správního orgánu dvakrát zrušena.

12. Z uvedeného spisu MěÚ bylo zjištěno, že rozhodnutím [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] kraje ze dne [datum] (č. l. 144 uvedeného spisu) bylo zrušeno rozhodnutí MěÚ ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[adresa]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], kterým byl žalobce uznán vinným přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu a přestupkem podle § 125c odst. 1) písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, přičemž za tyto přestupky mu byla uložena povinnost uhradit pokutu ve výši [právnická osoba] Kč a povinnost uhradit náklady řízení v částce 6 000 Kč, a věc byla vrácena MěÚ k novému projednání. Rozhodnutí MěÚ bylo zrušeno podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, a to z důvodu, že se MěÚ dostatečně nevypořádal s námitkami žalobce vznesenými v rámci správního řízení a nedostatečně zjistil skutkový stav, čímž způsobil nepřezkoumatelnost svého rozhodnutí.

13. Z uvedeného spisu MěÚ bylo dále zjištěno, že také navazující rozhodnutí MěÚ ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[adresa]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], kerým byl žalobce opět uznán vinným přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu a přestupkem podle § 125c odst. 1) písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, přičemž za tyto přestupky mu byla uložena povinnost uhradit pokutu ve výši [právnická osoba] Kč a povinnost uhradit náklady řízení v částce 6 000 Kč, bylo zrušeno rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne [datum] podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu a věc byla vrácena prvostupňovému správnímu orgánu k novému projednání. Rozhodnutí MěÚ bylo v tomto případě zrušeno, neboť MěÚ ve výroku rozhodnutí nesprávně uvedl, že příčinnou dopravní nehody bylo nepřizpůsobení rychlosti jízdy obviněného (žalobce), ačkoliv dle provedeného dokazování bylo příčinnou dopravní nehody překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci o minimálně 11 km/h. Podle odvolacího správního orgánu tak nebylo možné skutkový stav postihnout podle § 125c odst. 1 písm. k) ve spojení s § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu a odvolací orgán tento přestupek sám vypustit nemohl, protože by tím byla porušena zásada dvojinstančnosti správního řízení a vzhledem k prekluzivní lhůtě již nebylo možné změnu provést s ohledem na procesní práva obviněného (žalobce).

14. Z uvedeného spisu MěÚ bylo konečně zjištěno také to, že přestupkové řízení proti žalobci bylo zastaveno usnesením MěÚ ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[adresa][Anonymizováno]/[Anonymizováno], a to podle § 86 odst. 1 písm. h) zákona o odpovědnosti za přestupky, neboť odpovědnost za přestupek zanikla.

15. Po provedeném dokazování soud dospěl po skutkové stránce k závěru, že proti žalobci bylo [právnická osoba] [jméno FO] vedeno přestupkové řízení pro podezření ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona. Přestupkové řízení bylo na základě oznámení o přestupku ze dne [datum] zahájeno dne [datum]. V rámci řízení byl zpracován znalecký posudek z oboru silniční doprava, ke kterému byly postupně zpracovány dva dodatky. [právnická osoba] [jméno FO] dvakrát rozhodl o vině žalobce přestupkem, avšak obě rozhodnutí byla před nabytím právní moci zrušena nadřízeným správním orgánem a vrácena [právnická osoba] [jméno FO] k novému projednání. Přestupkové řízení bylo ukončeno bez meritorního rozhodnutí z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek, a to usnesením o zastavení řízení ze dne [datum]. Žalobce byl v přestupkovém řízení právně zastoupen [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] který žalobci na nákladech právního zastoupení vyúčtoval částku 18 905 Kč. Tato částka byla žalobcem uhrazena [tituly před jménem] [jméno FO] bankovním převodem dne [datum]. Žalobce, prostřednictvím svého právního zástupce, uplatnil u žalované nárok na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. spočívající v nákladech právního zastoupení ve výši 18 905 Kč, žádostí ze dne [datum]. Žalované posoudila žádost o náhradu škody jako nedůvodnou, neboť na straně [právnická osoba] [jméno FO] nebyl shledán nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb.

16. Jde-li o důvody zrušení prvostupňových rozhodnutí MěÚ, po doplnění dokazování bylo zjištěno, že první rozhodnutí ze dne [datum] bylo zrušeno pro nedostatečná skutková zjištění a nevypořádání námitek vedoucí k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí a druhé rozhodnutí ze dne [datum] bylo zrušeno, neboť MěÚ učinil chybný závěr o skutkovém stavu (ve vztahu k příčinně nehody), což vedlo také k nesprávnému právnímu posouzení jednání žalobce.

17. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem v platném znění. Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním nebo nesprávným úředním postupem (§ 5). Pro vznik odpovědnosti podle tohoto zákona je nutné splnění tří předpokladů: 1) nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody.

18. Nárok žalobce na náhradu škody tak může být založen nesprávným úředním postupem správního orgánu (§ 13). Právě k naplnění tohoto předpokladu vzniku náhrady škody směřuje žalobní argumentace žalobce. Ten spatřuje nesprávný úřední postup především v průtazích a procesních vadách řízení, jež vedly k opakovanému zrušení prvostupňového rozhodnutí [právnická osoba] [jméno FO].

19. Soud po důkladném zvážení všech okolností dospěl k závěru, že v přestupkovém řízení nedošlo k průtahům, jež by měly znaky nesprávného úředního postupu. V tomto smyslu je třeba dát za pravdu žalované, že pro účely vyhodnocení naplnění předpokladů pro přiznání náhrady škody dle zákona č. 82/1998 Sb. lze posuzovat pouze průtahy, ke kterým došlo v průběhu správního řízení. Skutečnost, že mezi oznámením přestupku ([datum]) a zahájením přestupkového řízení ([datum]) uběhlo více než osm měsíců, proto nemůže mít na tuto úvahu vliv, když uvedené období předchází zahájení přestupkového řízení. V samotném přestupkovém řízení pak soud neshledal žádné průtahy, kterými by se dotčené přestupkové řízení odlišovalo od jiných obdobných správních řízení (ústní jednání probíhala pravidelně v logické návaznosti na nové skutečnosti – zejména znalecký posudek a jeho doplnění – a rozhodnutí, ač poté zrušena odvolacím správním orgánem, byla vydána v přiměřených lhůtách). Lze tedy uzavřít, že v řízení nedošlo k průtahům, jež by mohly být považovány za nesprávný úřední postup.

20. Jiný závěr však soud učinil ve vztahu k procesním pochybením, jež vedla k opakovanému zrušení prvostupňového rozhodnutí odvolacím správním orgánem a v důsledku také k uplynutí prekluzivní lhůty pro zánik odpovědnosti za přestupek. Ústavní soud opakovaně judikoval, že dojde-li k zastavení přestupkového řízení pro uplynutí prekluzivní lhůty v důsledku procesních pochybení správního orgánu, a není tedy možné vydat meritorní rozhodnutí, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži osoby, vůči které se řízení vede (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3005/14, a nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1099/19). Obzvláště přiléhavý je nález II. ÚS 3005/14, ve kterém byla řešena skutkově obdobná věc, s tím rozdílem, že rozhodnutí správního orgánu nebylo pro procesní chyby, které mohly „mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí ve věci samé“, zrušeno odvolacím správním orgánem, nýbrž správním soudem. Ústavní soud konstatoval, že pokud „bylo odvolací správní rozhodnutí zrušeno krajským soudem, nicméně pro uplynutí zákonné prekluzivní lhůty pro projednání přestupku (…) již nemohlo být pokračováno v dalším řízení, v němž by byla napravena zjištěná procesní pochybení, nelze tuto okolnost klást k tíži stěžovatele v tom směru, že mu nenáleží nárok na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení v průběhu přestupkového řízení podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.“ 21. K aplikace uvedené judikatury na projednávanou věc se již vyjádřil odvolací soud ve zrušovacím rozhodnutí, ve kterém uvedl: „Závěr Ústavního soudu vyslovený v rozhodnutí sp. zn II. ÚS 3005/14 tak, jak je citován v bodech 10. a 11. tohoto odůvodnění lze na předmětnou věc aplikovat následujícím způsobem: Pokud se správní orgán prvního stupně v přestupkovém řízení dopustil procesního pochybení v intenzitě, která mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí ve věci samé, a proto bylo toto rozhodnutí správním orgánem druhého stupně zrušeno, nicméně pro uplynutí zákonné (zde tříleté) prekluzivní lhůty již nemohlo být pokračováno v dalším řízení, v němž by byla procesní pochybení správního orgánu prvního stupně napravena, nelze tuto okolnost klást k tíži žalobce. Znamená to, že v případě takového procesního pochybení v intenzitě, která mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí ve věci samé, pro které bylo rozhodnutí orgánu prvního stupně zrušeno správním orgánem druhého stupně a v důsledku zákonné prekluzivní lhůty již nemohlo být pokračováno v dalším řízení (kdy přestupkové řízení muselo být zastaveno), má žalobce právo na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., je-li zároveň splněna podmínka, že uplynutí zákonné prekluzivní lhůty k projednání přestupku není přímým důsledkem procesní taktiky obviněného, případně jeho právního zástupce, založené na „obstrukčním jednání“, než liknavostí či jiného pochybení správního orgánu.“ 22. V projednávané věci není pochyb o tom, že v důsledku procesních chyb prvostupňového správního orgánu došlo ke zrušení dvou jeho rozhodnutí, čímž došlo k prodloužení přestupkového řízení v takové míře, že uplynula prekluzivní lhůta pro zánik odpovědnosti za přestupek.

23. I vzhledem ke stanovisku odvolacího soudu je třeba zabývat se touto klíčovou otázkou: Dopustil se správní orgán prvního stupně v přestupkovém řízení procesního pochybení v intenzitě, která mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí?

24. Ve vztahu k rozhodnutí MěÚ ze dne [datum] soud konstatuje, že bylo zrušeno pro nedostatky skutkových zjištění a odůvodnění vedoucích k nepřezkoumatelnosti. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí je závažná procesní vada, která měla za následek vydání nezákonného rozhodnutí, což vyplývá mimo jiné z § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, podle kterého správní soud v případě takové vady dokonce zruší napadené rozhodnutí bez nařízení jednání, což jen zdůrazňuje, o jak závažnou procesní vadu se jedná. Tento závěr ostatně potvrzuje také odborná literatura: „Zcela zásadní procesní vady v řízení před správním orgánem, u nichž je zřejmé, že měly vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí správního orgánu, jsou vyjmenovány v § 76 SŘS.“ (SOCHOROVÁ, Vendula. § 78 [Rozsudek]. In: BLAŽEK, Tomáš, JIRÁSEK, [jméno FO], MOLEK, [právnická osoba], Petr, SOCHOROVÁ, Vendula, ŠEBEK, Petr. Soudní řád správní. 3. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2016.) Ve vztahu k této procesní vadě tedy okresní soud uzavírá, že se jedná o procesní vadu, která nejen že mohla, ale měla za následek vydání nezákonného rozhodnutí.

25. Jde-li o rozhodnutí MěÚ ze dne [datum], uvedené rozhodnutí bylo zrušeno z důvodu nesprávně zjištěného skutkového stavu (nesprávná příčina nehody), což následně vedlo k nesprávnému právnímu posouzení. Z uvedeného rozhodnutí nelze jednoznačně seznat, zda tedy bylo rozhodnutí zrušeno pro procesní vadu (nesprávné skutkové závěry) nebo pro nesprávné právní posouzení. Pro rozhodnutí okresního soudu však toto rozlišení nemá větší význam, neboť v obou případech se jedná o tak závažné pochybení správního orgánu, že zakládá nezákonnost (nezákonné rozhodnutí) nebo nesprávný úřední postup (procesní vada), přičemž oba tyto důvody i každý z nich samostatně vedou ke stejnému závěru, a to že správní orgán prvního stupně jednal tak, že naplnil předpoklady pro přiznání náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Na podporu své argumentace okresní soud odkazuje na odbornou literaturu, která k termínu nezákonnost v kontextu správního řízení uvádí: „K nezákonnosti může dojít rovněž (…) aplikací nesprávného (…) právního předpisu či jeho nesprávného ustanovení, zneužitím správního uvážení nebo v překročení jeho mezí správním orgánem. (SOCHOROVÁ, Vendula. § 78 [Rozsudek]. In: BLAŽEK, Tomáš, JIRÁSEK, [jméno FO], MOLEK, [právnická osoba], Petr, SOCHOROVÁ, Vendula, ŠEBEK, Petr. Soudní řád správní. 3. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2016.)“ Jde-li o nesprávně zjištěný skutkový stav v rozporu se spisovým materiálnem, jedná se pak o těžkou procesní vadu (§ 76 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního).

26. Z uvedených důvodů a s přihlédnutím k podstatě a účelu práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem (čl. 36 odst. 3 LZPS) soud shledal, že [právnická osoba] [jméno FO] svým jednáním naplnil znaky nezákonného úředního postupu. Není pochyb o tom, že v důsledku toho došlo na straně žalobce ke vzniku škody spočívající v nákladech právního zastoupení, a tedy že mezi nezákonným úředním postupem a vznikem škody existuje příčinná souvislost.

27. Argumentuje-li žalovaná rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dle kterého nezakládají odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem vady řízení, které byly součástí rozhodovací činnosti, je třeba zdůraznit, že v projednávané věci nejde pouze o existenci samotných vad, ve kterých je shledáván nesprávný úřední postup, ale klíčovou je kombinace s uplynutím prekluzivní lhůty, v důsledku čehož nemohly být tyto vady v dalším řízení odstraněny (viz opakovaně citovaný nález II. ÚS 3005/14). Právě tuto situaci nelze klást k tíži žalobce.

28. Okresní soud považuje za vhodné vyjádřit se také k opakující se argumentaci žalované vztahující se ke skutečnosti, že obě zrušená rozhodnutí správního orgánu nepravomocně shledala vinu žalobce přestupkem. Ve stručnosti lze konstatovat, že oprávněnost vedení přestupkového řízení není v projednávané věci pro rozhodnutí o přiznání nákladů řízení relevantní. Ústavní soud i v odkazovaných nálezech judikoval, že korektivem, jež by vylučoval přiznání náhrady škody (garantované v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, dále „LZPS“) může být například obstrukční jednání žalobce. Tak tomu však v projednávané věci není a nejsou zde ani jiné okolnosti, jež by právo na náhradu škody vylučovaly. Odpovědnost za délku dotčeného přestupkového řízení, v důsledku které došlo k jeho zastavení, leží v podstatě výhradně na straně správního orgánu.

29. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda, právo na náhradu škody. [právnická osoba] zahrnuje náklady řízení (§ 31 odst. 1). Náklady právního zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 31 odst. 3). Žalobci byla nesprávným úředním postupem [právnická osoba] [jméno FO] způsobena škoda spočívající v nákladech právního zastoupení v přestupkovém řízení.

30. Žalobce se domáhá nákladů správní řízení v celkové výši 18 905 Kč. Žalovaná namítá, že za náklady přestupkového řízení není možné považovat účast právního zástupce u podání vysvětlení Policii ČR dne [datum] (zde má žalovaná pravděpodobně na mysli rok 2018 a jedná se o chybu v psaní) a náhradu za promeškaný čas právního zástupce. Soud dospěl k závěru, že nárok na náhradu nákladů řízení (právního zastoupení) je dán v plné výši.

31. Pokud jde o účast právního zástupce u podání vysvětlení dne [datum], je třeba konstatovat, že vysvětlení bylo podáno ke skutku, pro který bylo následně vedeno přestupkové řízení. Existuje zde tedy bezprostřední věcná souvislost mezi tímto úkonem a následným správním řízením a bylo by čirým formalismem vyloučit náhradu nákladů zastoupení ve vztahu k tomuto úkonu jen proto, že předcházel zahájení samotného správního řízení.

32. Soud dále uzavřel, že v rámci náhrady nákladů právního zastoupení je třeba žalobci přiznat také náhradu za promeškaný čas zástupce. Ačkoliv je pravdou, že § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. výslovně hovoří pouze o „hotových výdajích“ a „odměně za zastupování“ zatímco „promeškaný čas“, na rozdíl od § 2 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nezmiňuje, teleologickým výkladem daného ustanovení je třeba dojít k závěru, že § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 je třeba analogicky rozšířit také o promeškaný čas, neboť smyslem a účelem daného ustanovení je „zajištění úhrady nákladů řízení, vynaložených poškozeným na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu“ (nález pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 84/2007). Smyslem a účelem je tedy plné nahrazení vynaložených nákladů, přičemž náhrada za promeškaný čas je typickou součástí nákladů na právní zastoupení advokátem, jak vyplývá právě z § 2 odst. 1 advokátního tarifu. Proto soud námitce žalované nepřisvědčil a náhradu za promeškaný čas zástupce žalobci přiznal.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 300,78 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 905 Kč sestávající z částky 1 860 Kč za každý ze šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada za 35 ujetých km v částce 568,91 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 12,4 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů), v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 569 Kč za 30 ujetých km ([adresa] – [jméno FO] a zpět)podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 3 002 Kč.

Poučení