6 C 28/2024 - 146

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] právně zastoupená [Jméno Zástupce], advokátkou se sídlem [anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku st. p. č. [hodnota], který leží v katastrálním území [adresa], a jehož součástí je stavba v obci [adresa], č. p. [Anonymizováno], rodinný dům, se zrušuje.

II. Nařizuje se prodej pozemku označeného ve výroku I. ve veřejné dražbě s tím, že jeho výtěžek bude rozdělen mezi účastníky v poměru 1/2 (tj. 50 %) pro žalobkyni a 1/2 (tj. 50 %) pro žalovaného

III. V rámci širšího vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku ad I. žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 932 118 Kč, a to do čtyř měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba o zaplacení další částky v rámci širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku ad I. ve výši 70 847 Kč se zamítá.

V. Žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení vedeného o zrušení a užší vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku ad

I.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení vedeného o širší vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku ad

I. částku 157 014,19 Kč, do čtyř měsíců od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám [Jméno Zástupce], advokátky, se sídlem [anonymizováno].

VII. Každý z účastníků je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 833,50 Kč na účet soudu č. [č. účtu], VS [var. symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. [Žaloba o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictvím v tzv. užším smyslu] Žalobkyně se žalobou, podanou zdejšímu soudu (dále též „soud“) dne 8. 2. 2024, domáhala vydání rozsudku, kterým by soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku st. p. č. [hodnota], který leží katastrálním území [adresa], a jehož součástí je stavba v obci [adresa], č. p. [Anonymizováno], rodinný dům (dále též „pozemek“ nebo „pozemek s rodinným domem“ anebo „nemovitosti“). V žalobě uvedla, že účastníci žili v druhovském poměru, za jehož trvání uzavřeli dne 14. 2. 2019 jako kupující kupní smlouvu na základě které se stali podílovými spoluvlastníky pozemku, a to každý s velikostí spoluvlastnického podílu id. . Kupní cena činila 2 190 000 Kč, která byla uhrazena ve třech platbách. První platba ve výši 50 000 Kč byla provedena před podpisem kupní smlouvy jako záloha na kupní cenu; tuto částku uhradila ze svých finančních prostředků žalobkyně dne 27. 12. 2018. Druhá platba ve výši 388 000 Kč byla uhrazena žalovaným z jeho vlastních finančních prostředků. Třetí platba ve výši 1 752 000 Kč byla uhrazena z finančních prostředků získaných z úvěru u [právnická osoba] (dále též „zástavní věřitel“). Úvěrovou smlouvu se zástavním věřitelem uzavřela pouze žalobkyně, neboť žalovaný v době uzavření kupní smlouvy nebyl úvěruschopnou osobou. Úvěr byl zajištěn zástavním právem smluvním k zajištění existujících a budoucích peněžitých dluhů ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ve prospěch [právnická osoba] (dříve pro [právnická osoba]) zřízeným smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 14. 12. 2019 spolu se zákazem zcizení a zatížení bez předchozího písemného souhlasu zástavního věřitele. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně v době uzavření kupní smlouvy předpokládala, že druhovský vztah bude i nadále pokračovat, a že účastníci budou žít v předmětné nemovitosti společně a budou společně hospodařit, zavázala se k úvěrovému vztahu sama a finanční prostředky získané z úvěru použila na úhradu této části kupní ceny.

2. Žalobkyně v žalobě dále stran skutkových tvrzení vylíčila, že účastníci ukončili druhovské soužití v srpnu 2021; od ukončení tohoto soužití užíval pozemek s rodinným domem výlučně pro svou potřebu žalovaný a žalobkyni do rodinného domu na tomto pozemku znemožňuje přístup, byť jej žalobkyně k tomu vyzývala prostřednictvím své předchozí právní zástupkyně. Žalobkyně se opakovaně snažila s žalovaným na vypořádání jejich spoluvlastnictví dohodnout smírnou cestou, avšak bezúspěšně.

3. Podle žalobkyně reálné rozdělení pozemku s rodinným domem není technicky možné, a proto žalobkyně navrhla, aby pozemek byl přikázán do výlučného vlastnictví žalovaného, který v rodinném domě na tomto pozemku bydlí a užívá jej pro svou potřebu. 4. [Žaloba o vypořádání podílového spoluvlastnictví v tzv. širším smyslu] Žalobkyně současně v žalobě uplatnila nárok na tzv. širší vypořádání podílového spoluvlastnictví, kdy požaduje po žalovaném zaplatit celkem částku ve výši 1 002 965 Kč, která se sestává z dále uvedených položek, které žalobkyně požaduje vypořádat:

5. Žalobkyně požadovala z titulu vypořádání kupní ceny za pozemek od žalovaného uhradit částku ve výši 707 000 Kč, k níž žalobkyně dospěla tak, že kupní cena za pozemek činila 2 190 000 Kč, podíl účastníků na této kupní ceně pak činil (2 190 000 Kč : 2 =) 1 095 000 Kč, přičemž od této částky je třeba odečíst částku 388 000 Kč, kterou na kupní cenu ze svých finančních prostředků uhradil žalovaný, takže výsledná částka k vypořádání žalobkyni činí právě 707 000 Kč.

6. Dále žalobkyně požadovala po žalovaném zaplatit částku 43 800 Kč představující polovinu z částky 87 600 Kč, kterou uhradila za vyměřenou daň z nabytí pozemku.

7. Konečně žalobkyně požadovala po žalovaném zaplatit částku ve výši 290 000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného za jeho výlučného užívání pozemku s rodinným domem za období od září 2021 do ledna 2024, tj. za 29 měsíců po 10 000 Kč, neboť podle žalované obvyklé nájemné pozemku s rodinným domem činilo cca 20 000 Kč, takže polovina z této částky, představující měsíční bezdůvodné obohacení žalovaného za výhradní užívání pozemku s rodinným domem činí 10 000 Kč, což za 29 měsíců představuje částku ve výši 290 000 Kč.

8. Součet částek ad 5 až 7 požadovaných žalobkyní z titulu širšího vypořádání žalobkyně ponížila o částku 37 835 Kč, neboť žalovaný v období od listopadu 2021 do března 2022 hradil měsíční splátky úvěru žalobkyně, tedy uhradil celkem pět splátek po 7 567 Kč, celkem tedy 37 835 Kč. Tyto žalovaným učiněné úhrady tedy žalobkyně započítala proti výše uvedené její pohledávce za žalovaným, takže výsledná částka, kterou žalobkyně v rámci širšího vypořádání požadovala po žalovaném činí částku ve výši 1 002 965 Kč. 9. [Procesní stanovisko žalovaného] Žalovaný, ač byl v dané fázi řízení právně zastoupen advokátkou, se do skončení prvního jednání ve věci a koncentrace řízení k žalobě nevyjádřil. Pouze na posledním jednání před soudem, konaném dne 17. 2. 2025 (kdy již nebyl právně zastoupen), poukázal na jednání účastníků ohledně vypořádání majetku, kdy nakonec k dohodě nedošlo. 10. [Dílčí skutková zjištění] Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

11. Dne 14. 2. 2019 účastnící jako kupující uzavřeli s prodávající společností [právnická osoba] IČ: [IČO], se sídlem [adresa], a to za účasti zprostředkovatele prodeje – společností [právnická osoba], IČ: [IČO], se sídlem [adresa], kupní smlouvu, dle které účastníci od prodávajícího koupili pozemek za kupní cenu ve výši 2 190 000 Kč, která byla, respektive měla být uhrazena celkem ve čtyřech splátkách, a to:

1. částka 50 000 Kč byla stranou kupující uhrazena zprostředkovateli prodeje dne 27. 12. 2018 jako záloha na kupní cenu, 2. částka ve výši 388 000 Kč měla strana kupující uhradit bezhotovostním převodem na označený účet zprostředkovatele prodeje, 3. částka ve výši 592 235,62 Kč měla být uhrazena bezhotovostním převodem z úvěru poskytnutého straně kupující od [právnická osoba], po předložení návrhu na vklad zástavního práva, obsahujícího potvrzení o podání tohoto návrhu na vklad zástavního práva příslušnému katastrálnímu úřadu, na označený účet zprostředkovatele prodeje, a 4. částka ve výši 1 159 764,38 Kč měla být uhrazena bezhotovostním převodem z úvěru poskytnutého kupující straně shora uvedenou hypoteční bankou za dále uvedených podmínek na označený jistotní účet (zjištěno z cit. kupní smlouvy na č. l. 6-8).

12. Dne 14. 2. 2019 žalobkyně jako dlužník uzavřela se společností [právnická osoba], se sídlem shora, jako s věřitelem smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru č. [hodnota], dle které se hypoteční banka zavázala žalobkyni poskytnout spotřebitelský úvěr na bydlení ve výši 1 752 000 Kč za dále v této smlouvě sjednaných podmínek (zjištěno z cit. úvěrové smlouvy na č. l. 11-18).

13. Žalobkyně na úhradu kupní ceny ad 1 provedla následující platby: dne 27. 12. 2018 uhradila zálohu ve výši 50 000 Kč [zjištěno z výpisu z běžného účtu žalobkyně č. [č. účtu] (dále již „účet žalobkyně“) na č. l. 10] a dále z úvěru ad 12 na označené účty dle kupní smlouvy ad 11 celkem částku ve výši 1 752 000 Kč (zjištěno z cit. úvěrové smlouvy na č. l. 11-18 ve vazbě na cit. kupní smlouvu na č. l. 6-8, ze zástavní smlouvy ze dne 6. 2. 2019 na č. l. 19-22, z výpisu z úvěrového účtu na č. l. 29).

14. Žalobkyně z titulu úhrady daně z nabytí pozemku uhradila státu (správci daně) dne 13. 5. 2019 dvě platby po 43 800 Kč, a to jednak platbu za svou osobu (zjištěno ze zaúčtované platby ze dne 13. 5. 2019 na č. l. 33), a dále platbu za žalovaného (zjištěno ze zaúčtované platby ze dne 13. 5. 2019 na č. l. 33 verte).

15. Z výpisu z katastru nemovitostí plny, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku, každý s velikostí spoluvlastnického podílu id. , který je zatížen zástavním právem smluvním ve prospěch [právnická osoba], se sídlem shora, a to k zajištění dluhu plynoucího z uzavřené úvěrové smlouvy ad 12 pro zajištění úvěrové pohledávky a z ní plynoucích ve prospěch oprávněné banky dalších budoucích pohledávek. Z uvedeného výpisu soud dále zjistil, že na majetek žalovaného je vedena pod sp. zn. [Anonymizováno] exekuce; pověřeným soudním exekutorem je [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], Exekutorský úřad [adresa] (zjištěno výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 34-35 a dále na č. l. 124-125).

16. Žalobkyně se prostřednictvím své tehdejší právní zástupkyně [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky se sídlem v [adresa], obrátila dopisem ze dne 16. 5. 2022, na tehdejší právní zástupkyni žalovaného [tituly před jménem] [Anonymizováno], advokátku se sídlem v [adresa], mj. s tím, že vyzvala žalovaného, aby nebránil žalobkyni ve vstupu do rodinného domu na pozemku, respektive do nemovitých věcí ve spoluvlastnictví účastníků (zjištěno z cit. dopisu na č. l. 23 a z detailu odeslané zprávy na č. l. 24).

17. Soud verifikoval za pravdivé dílčí skutkové tvrzení žalobkyně o žalovaným provedených pěti platbách představujících měsíční hypoteční splátky na úvěr žalobkyně shora po 7 567 Kč; žalovaný tyto platby provedl: (platba č. 1) dne 16. 11. 2021, (platba č. 2) dne 16. 12. 2021 (zjištěno z výpisu úvěrového účtu žalobkyně na č. l. 26), (platba č. 3) dne 17. 1. 2022, (platba č. 4) dne 21. 2. 2022 a (platba č. 5) dne 21. 3. 2022 (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu žalobkyně na č. l. 29 verte).

18. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že účastníci se při koupi pozemku dohodli tak, že budou rovnodílnými podílovými spoluvlastníky pozemku, že budou spolu žít a podílet se společně na financování pozemku. Dohodli se také, že hypoteční úvěr bude poskytnut žalobkyni, a že hypoteční dluh budou bance splácet společně, tj. každý měl platit polovinu hypotečního dluhu. Účastníci spolu nežijí od srpna 2021, kdy došlo k ukončení jejich vztahu. Společně žili ve [adresa], přičemž do rodinného domu na pozemku se měli stěhovat až po provedených opravách; v tomto rodinném domě však společně nikdy nebydleli. Žalobkyně za celou dobu vztahu s žalovaným nezískala do své dispozice klíče od rodinného domu na pozemku. V rodinném domě se byla podívat jen několikrát, jelikož měla malé dítě (dcera se účastníkům narodila v [Anonymizováno]). V srpnu 2021 se účastníci rozešli a poté žalobkyně prostřednictvím své tehdejší právní zástupkyně žádala žalovaného o klíče od rodinného domu; klíče jí však žalovaný nepředal a vstup do rodinného domu jí neumožnil.

19. Ze znaleckého posudku (dále též „ZP“) znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], číslo položky [č. účtu] (na č. l. 103-130) soud zjistil, že aktuální obvyklá cena pozemku st. p. č. [hodnota], který leží v katastrálním území [adresa], a jehož součástí je stavba v obci [adresa], č. p. [Anonymizováno], rodinný dům, činí 3 080 000 Kč. Dále soud z tohoto ZP zjistil, že obvyklé nájemné za užívání těchto nemovitých věcí za období od září 2021 do ledna 2024 činí 219 150 Kč, tj. 7 557 Kč měsíčně.

20. Z obsahu ZP je zřejmé, že pozemek s rodinným domem není reálně dělitelný.

21. Žalobkyně o pozemek nemá zájem.

22. Žalovaný se v průběhu řízení nevyjádřil, zda má zájem o přikázání pozemku s rodinným domem do svého vlastnictví pro případ, že soud zruší podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku. Žalovaný ani v řízení neprokázal, že je solventní a že disponuje s finančními prostředky pro případné vypořádání spoluvlastnického podílu žalobkyni, pakliže by projevil zájem, aby pozemek byl soudem přikázán do jeho vlastnictví. 23. [Závěr o skutkovém stavu] Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci jako bývalý druh a družka jsou rovnodílnými spoluvlastníky pozemku st. p. č. [hodnota], který leží v katastrálním území [adresa], a jehož součástí je stavba v obci [adresa], č. p. [Anonymizováno], rodinný dům. Účastníci pozemek koupili dle kupní smlouvy ze dne 14. 2. 2019 za kupní cenu ve výši 2 190 000 Kč s tím, že se na úhradě budou podílet společně a v rozsahu svých podílů. Na uhrazení této kupní ceny se žalovaný podílel pouze v rozsahu částky 388 000 Kč; zbývající část kupní ceny uhradila žalobkyně, a to částku 50 000 Kč ze svých finančních prostředků a částku 1 802 000 Kč z hypotečního úvěru poskytnutého žalobkyni. Účastníci v uvedené nemovitosti společně nikdy nebydleli. Účastníci v srpnu 2021 ukončili svůj družský poměr. Žalovaný i přes výzvy žalobkyně jí neumožnil spoluužívat předmětnou nemovitost. Aktuální obvyklá cena pozemku s rodinným domem činí 3 080 000 Kč. Obvyklé nájemné za užívání této nemovitosti od září 2021 do ledna 2024 činí 219 150 Kč, tj. 7 557 Kč měsíčně. Žalovaný sám ze svých finančních prostředků uhradil celkem pět splátek na hypoteční úvěr po 7 567 Kč, celkem tedy ve výši 37 835 Kč. Žalobkyně za žalovaného uhradila také daň z nabytí nemovitých věcí, a to ve výši 43 800 Kč. Pozemek s rodinným domem není reálně dělitelný. Účastníci v řízení neprojevili zájem – pro případ rozhodnutí soudu o zrušení jejich podílového spoluvlastnictví k pozemku – aby byl přikázán do výlučného vlastnictví některému z nich. 24. [Právní posouzení věci o zrušení podílového spoluvlastnictví a vypořádání podílového spoluvlastnictví v tzv. užším smyslu] Soud učinil následující právní posouzení věci:

25. Podle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále již „o. z.“), nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

26. Z judikatury Nejvyššího soudu se podává, že zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále již „o. z.“) stanoví způsoby vypořádání spoluvlastnictví rozhodnutím soudu a jejich závazné pořadí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1618/2015). Primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví je rozdělení společné věci (§ 1144 o. z.). Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přichází do úvahy vypořádání spoluvlastnictví přikázáním společné věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu (§ 1147 věta první o. z.). Nechce-li společnou věc žádný ze spoluvlastníků, nebo nemá-li žádný ze spoluvlastníků, který by měl o společnou věc zájem, finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016), nařídí soud prodej společné věci, a to ve veřejné dražbě (§ 1147 věta druhá o. z.; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2208/2015).

27. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3105/2014, vyložil, že jestliže věc nelze rozdělit bez nákladných (v poměru k hodnotě dělené věci) stavebních úprav, avšak jeden ze spoluvlastníků vyjádří ochotu, že sám tyto náklady ponese, věc je třeba (zpravidla, v zásadě) rozdělit s tím, že o výlučné povinnosti tohoto spoluvlastníka provést v určité lhůtě na vlastní náklady rozdělení soud rozhodne ve výroku rozsudku (jde o součást výroku o způsobu dělení věci); v takovém případě druhá strana nemá povinnost podílet se na nákladech na dělení věci.

28. V posuzované věci se účastníci nedohodli na zrušení spoluvlastnictví, žalovaný byl v tomto řízení zcela procesně nečinný, a proto nezbylo než o něm k podané žalobě rozhodnout v tomto soudním řízení.

29. V daném případě je nesporné, že reálné rozdělení pozemku s RD nepřichází v úvahu, a proto soudu nezbylo než zvažovat další způsoby vypořádání.

30. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

31. Z aktuálních procesních postojů účastníků (soud poznamenává, že dosavadní nečinnost žalovaného v řízení je rovněž svého druhu jeho procesním postojem) v tomto řízení ke dni vydání tohoto rozsudku vyplynulo, že žádný z nich nemá zájem, aby nemovitosti byly přikázány do jejich výlučného vlastnictví. Soud přitom vychází ze stavu plynoucího z koncentrace řízení. I kdyby však žalovaný zájem projevil, v řízení neprokázal, že je solventní a je schopen žalobkyni vypořádat její spoluvlastnický podíl, včetně jejího nároku plynoucího z tzv. širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví.

32. Za dané situace je proto objektivně splněna podmínka pro vypořádání spoluvlastnictví prodejem předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě podle § 1147 věty druhé o. z.

33. Soud tudíž neměl za daného skutkového stavu jinou možnost než přistoupit k prodeji pozemku s RD ve veřejné dražbě, přičemž v tomto případě neshledal podmínky k tomu, aby současně rozhodl, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

34. V rámci materiální vykonatelnosti tohoto rozhodnutí bylo rovněž do rozsudečného výroku ad II. pojato, v jakém rozsahu bude výtěžek z veřejné dražby rozdělen mezi účastníky, a to podle jejich stávajících podílů. Prodej ve veřejné dražbě bude pak realizován postupem předvídaným v § 348 odst. 1 až o. s. ř., které stanoví, že ukládá-li vykonávané rozhodnutí, aby byla společná movitá věc nebo nemovitá věc prodána a její výtěžek rozdělen mezi spoluvlastníky, provede se výkon rozhodnutí přiměřeně podle ustanovení o prodeji movitých věcí nebo nemovitých věcí (odst. 1), dále že spoluvlastníci mají pro účely rozvrhu výtěžku prodeje postavení oprávněných; výše pohledávek se stanoví podle výše jejich podílů na společné věci (odst. 2), a že nepodaří-li se společnou movitou věc nebo nemovitou věc prodat, zastaví soud výkon rozhodnutí (odst. 3). 35. [Právní posouzení věci o zrušení podílového spoluvlastnictví a vypořádání podílového spoluvlastnictví v tzv. širším smyslu] Podle § 1148 odst. 1 o. z. při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí.

36. Podle § 1148 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může žádat úhradu splatné pohledávky, jakož i pohledávky, jejíž splatnost nastane do jednoho roku po účinnosti dohody o zrušení spoluvlastnictví nebo po zahájení řízení o zrušení spoluvlastnictví.

37. Podle § 1148 odst. 3 o. z. prodá-li se věc, uhradí se po stržení nákladů prodeje všechny dluhy podle předchozích odstavců ještě předtím, než se mezi spoluvlastníky rozdělí výtěžek.

38. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 22 Cdo 575/2022 vyložil: „Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. širší vypořádání spoluvlastnického vztahu neupravoval; judikatura však dovodila: „Vypořádání podílového spoluvlastnictví lze provést jako vypořádání v širším slova smyslu, a to na základě návrhu účastníka (§ 79 odst. 1 o. s. ř.) nebo vzájemného návrhu (§ 97 odst. 1, § 98 o. s. ř.). O návrhu (vzájemném návrhu) požadujícím zaplacení určité částky z důvodu širšího vypořádání je však vždy třeba rozhodnout samostatným výrokem rozsudku, nikoli jen v rámci náhrady za spoluvlastnický podíl; je tomu tak proto, že pohledávka z důvodu zaplacení náhrady za spoluvlastnický podíl právní mocí rozsudku teprve vzniká“ (rozsudek Nejvyššího soudu z dne 31. 3. 1989, sp. zn. 3 Cz 9/1989, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 46/1991 – dále jen „R 46/1991“). Tento právní názor byl zdůvodněn takto: „Rozhodnutí soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví má totiž konstitutivní povahu a zakládá tak práva a povinnosti teprve do budoucna. Právo na zaplacení náhrady tak vzniká spoluvlastníkovi až právní mocí tohoto rozhodnutí a teprve proti takto existujícímu nároku lze namítat započtení“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1927/2004). Po nabytí účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je uvedená judikatura i nadále použitelná.“ 39. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2354/2016, uveřejněném pod číslem 40/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní: „Širším vypořádáním podílového spoluvlastnictví (§ 1148 odst. 1 o. z.) se rozumí jen vypořádání pohledávek a dluhů, které přímo souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí; jde zejména o náklady na společnou věc nebo dluhy a pohledávky vzniklé při jejím užívání. … Účastníkům však nic nebrání, aby v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví uplatnili i vzájemné nároky vyplývající ze širšího vypořádání; také jim nic nebrání, aby u soudu uplatnili jiné vzájemné nároky. Z procesního hlediska půjde o objektivní kumulaci návrhu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a návrhu na širší vypořádání; práva takto uplatněná mají samostatný skutkový základ (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Rozhodnutí o těchto různých nárocích v obsahově jednom výroku by též komplikovalo procesní situaci v případě, že opravný prostředek by byl podán jen ohledně jednoho z nich. Nejvyšší soud uvedl v rozsudku ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 22 Cdo 766/2010, že výrok rozsudku, jímž soud v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhoduje o investicích, není z hlediska právní moci závislý na výrocích o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a naopak.“ 40. Z procesního hlediska je širší vypořádání podmíněno žalobou na tzv. širší vypořádání, která může být uplatněna i v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ze strany žalobce, anebo o vzájemný návrh, který v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví podává žalovaný (samozřejmě mohou být tyto nároky uplatněny i samostatnou žalobou tam, kde řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví neprobíhá, ale o tento případ v dané věci nejde) – (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1266/2019).

41. Pokud jde o tzv. širší vypořádání, žalobkyně v žalobě řádně uplatnila z uvedeného titulu nárok vůči žalovanému na zaplacení částky 1 002 965 Kč.

42. Soud přitom dospěl k závěru, že žalobkyni vůči žalovanému vznikl z titulu širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví nárok na zaplacení částky ve výši 932 118 Kč, která se sestává z těchto v řízení prokázaných položek, respektive částek, a to:

43. Z částky ve výši 707 000 Kč. Kupní cena za pozemek byla ve výši 2 190 000 Kč, podíl účastníků na této kupní ceně pak činil (2 190 000 Kč : 2 =) 1 095 000 Kč, přičemž od této částky je třeba odečíst částku 388 000 Kč, kterou na kupní cenu ze svých finančních prostředků uhradil žalovaný, takže výsledná částka k vypořádání žalobkyně žalovaným z titulu tzv. širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku činí právě částku ve výši 707 000 Kč.

44. Z částky 43 800 Kč představující polovinu z částky 87 600 Kč, kterou uhradila za vyměřenou daň z nabytí pozemku.

45. Z částky 219 153 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného za jeho výlučného užívání pozemku s rodinným domem za období od září 2021 do ledna 2024, tj. za 29 měsíců po 7 557 Kč, což představuje obvyklé nájemné za užívání pozemku v předmětném období. Ohledně obvyklého nájemného v daném období soud vycházel ze ZP.

46. Součet částek ad 43 až 45 činí 969 953 Kč, od kteréžto částky je třeba odečíst částku 37 835 Kč, kterou žalovaný uhradil v období od listopadu 2021 do března 2022, kdy zaplatil pět splátek na hypoteční úvěr shora po 7 567 Kč. Tyto žalovaným učiněné úhrady tedy žalobkyně správně započetla proti své žalobou uplatněné pohledávce za žalovaným. Výsledná částka, kterou soud žalobkyni přiznal tedy činí (969 953 Kč – 37 835 Kč =) 932 118 Kč.

47. V rámci širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví proto soud uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 932 118 Kč, a to do čtyř měsíců od právní moci tohoto rozsudku, kdy tato lhůta se jeví jako dostatečná pro žalovaného splnit předmětnou platební povinnost ve vazbě na realizovanou dražbu, s přihlédnutím k aktuálním špatným majetkovým poměrům žalovaného, na jehož majetek je vedena exekuce. 48. [Částečné zamítnutí žaloby] Jestliže žalobkyně žalobou požadovala v rámci širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví po žalovaném zaplacení částky 1 002 965 Kč, kdy zjevně vycházela z vyšší částky obvyklého nájemného za předmětný pozemek s rodinným domem (žalobkyně předpokládala, že obvyklé nájemné může činit 20 000 Kč měsíčně, a tedy že částka odpovídající podílu žalobkyně by měla odpovídat částce ve výši 10 000 Kč nájemného za měsíc), přičemž soud na podkladě ZP zjistil, že obvyklé nájemné pozemku s rodinným domem činí 7 557 Kč za měsíc, pak nezbylo, než rozdíl mezi žalobou požadovanou částkou (1 002 965 Kč) a tímto rozsudkem žalobkyni přiznanou částkou (932 118 Kč), tj. částku 70 847 Kč výrokem IV. zamítnout. 49. [Nákladový výrok k rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví v tzv. užším smyslu] Výrok V. rozsudku o náhradě nákladů řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví v užším smyslu vychází z právního názoru plynoucího ze stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, dle kterého: „V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.“ Soud proto respektoval ustálenou judikaturu a výrokem V. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o zrušení a (užší) vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku I. 50. [Nákladový výrok k rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví v tzv. širším smyslu] Jiná procesní situace však nastala ve vztahu k nákladům řízení o širší vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku I. Důvody jsou následující.

51. V rozsudku ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2354/2016, Nejvyšší soud – poté, co konstatoval, že i po nabytí účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je dosavadní judikatura k této otázce i nadále použitelná – k širšímu vypořádání spoluvlastnictví (§ 1148 odst. 1 o. z.) uvedl: „Účastníkům nic nebrání, aby v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví uplatnili i vzájemné nároky, vyplývající ze širšího vypořádání; také jim nic nebrání, aby u soudu uplatnili jiné vzájemné nároky. Z procesního hlediska půjde o objektivní kumulaci návrhu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a návrhu na širší vypořádání; práva takto uplatněná mají samostatný skutkový základ (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Rozhodnutí o těchto různých nárocích v obsahově jednom výroku by komplikovalo procesní situaci v případě, že opravný prostředek by byl podán jen ohledně jednoho z nich. Nejvyšší soud uvedl v rozsudku ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 22 Cdo 766/2010, že výrok rozsudku, jímž soud v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhoduje o investicích, není z hlediska právní moci závislý na výrocích o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a naopak“.

52. Nejvyšší soud pak v návaznosti na rozhodnutí ad 51 v usnesení ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 935/2017, uzavřel, že pokud některý z účastníků řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (§ 1143 a násl. o. z.) řádně uplatní nárok na tzv. širší vypořádání (§ 1148 odst. 1 o. z.), nelze o vzájemných platebních povinnostech účastníků rozhodnout jediným výrokem a provést započtení proti budoucímu nároku na zaplacení vyrovnávacího podílu. Uvedené pravidlo obdobně platí i pro rozhodování o náhradě nákladů řízení, vedeného o zrušení a „užší“ vypořádání a současně o širší vypořádání spoluvlastnictví; protože jde o náklady vynaložené na účelné uplatňování nebo bránění práva a současně v řízení jde o dvě relativně samostatná práva (objektivní kumulace nároků), která mohou mít samostatný právní osud, je třeba o náhradě nákladů řízení rozhodnout zvlášť jak ve vztahu k samotnému řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, tak i ve vztahu k tzv. širšímu vypořádání spoluvlastnictví. Tato nutnost by se jasně ukázala v případě, že by o každém z těchto nároků bylo rozhodnuto v samostatném řízení; pak by vůbec nepřicházelo do úvahy kompenzovat částečný úspěch ohledně jednoho nároku částečným neúspěchem při uplatnění druhého, kumulovaného nároku, a naopak. Liší se i tarifní hodnota obou kumulovaných sporů.

53. Stran širšího vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků byla žalobkyně s žalobou o zaplacení částky 1 002 965 Kč úspěšná do výše 932 118 Kč, tedy v rozsahu 92,94 %, zatímco žalovaný měl úspěch pouze v rozsahu 7,06 %. Z toho tedy plyne, že procesní úspěch žalobkyně odpovídá rozsahu (92,94 % - 7,06 %) 85,88 %.

54. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo.

55. Při plném (100 %) procesním úspěchu by žalobkyni náleželo vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 182 829,75 Kč, sestávající z následujících položek:

56. Odměna advokáta žalobkyně podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále již „AT“), a to za 5 úkonů právní služby po 17 060 Kč (vypočteno z tarifní hodnoty 2 190 000 Kč), tj. za 1. převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, 2. za sepis žaloby podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 3. za sepis předžalobní výzvy dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 4. za účast právní zástupkyně žalobkyně při jednání před soudem konaném dne 24. 5. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, a 5. za účast právní zástupkyně žalobkyně při jednání před soudem konaném dne 17. 2. 2025, tj. odměna celkem (5 x 17 060 Kč =) 85 300 Kč.

57. Náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 – 4 x po 300 Kč, a dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve výši 450 Kč, tj. celkem 1 650 Kč.

58. Cestovné právní zástupkyně žalobkyně ke dvěma jednáním před soudem, které se konaly dne 24. 5. 2024 a dne 17. 2. 2025, a to z místa sídla právní zástupkyně žalobkyně v [anonymizováno] do Vyškova a zpět, jedna cesta 210 km, při použití osobního automobilu zn. [anonymizováno] RZ [SPZ] při spotřebě 6,6 l BA/100 km, tj. (vše vypočteno dle aplikace Justtarif) za první cestu ve výši 1 705,45 Kč a za druhou cestu ve výši 1 714,18 Kč, celkem cestovné ve výši 3 419,63 Kč.

59. Náhrada za 21 % DPH dle ad 56 až 58 ve výši (21 % z částky 90 369,63 Kč=) 18 977,62 Kč.

60. Zaplacená záloha na znalečné ve výši 13 500 Kč.

61. Doplatek ve výši 2 833,50 Kč na náklady státu za vypracování ZP (přiznané znalečné – k tomu viz odůvodnění níže).

62. Soudní poplatek ve výši 57 149 Kč.

63. Jelikož žalobkyně měla dle ad 53 úspěch v tomto sporu v rozsahu 85,88 %, pak 85,88 % z částky 182 829,75 Kč činí částku 157 014,19 Kč.

64. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen přisouzenou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně, a to rovněž ve lhůtě do čtyř měsíců od právní moci tohoto rozsudku ze stejného důvodu, jako v ad 47.

65. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

66. Účastníci na znalečné pro vypracování ZP uhradili (každá částku 13 500 Kč) celkem 27 000 Kč, přičemž usnesením soudu ze dne 11. 12. 2024, č. j. [spisová značka], bylo znalci [tituly před jménem] [jméno FO] za vypracování ZP přiznáno znalečné ve výši 32 667 Kč. Z toho plyne, že je třeba státu na náhradě nákladů řízení zaplatit (32 667 Kč – 27 000 Kč =) částku 5 667 Kč, což pro každého účastníka představuje částku 2 833,50 Kč (u žalobkyně pak tento její výdaj byl promítnuto do jí přiznaných nákladů řízení v rozsahu 85,88 %).

67. Z důvodů ad 65 a 66 proto soud výrokem VII. uložil, aby každý z účastníků zaplatil státu na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 833,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení