6 C 281/2019 - 421

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti vedlejšího účastníka [Jméno účastníka], narozené [Datum narození účastníka] bytem [Adresa účastníka] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Návrh žalobce, aby bylo určeno, že je vlastníkem nemovitých věcí nacházejících se v obci [adresa], katastrálním území [adresa], a to: - pozemku parc. č. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [Anonymizováno] (jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno]), pozemku parc. č. [Anonymizováno] (jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e.), pozemku parc. č. [Anonymizováno] (jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e.), pozemku parc. č. [Anonymizováno] (jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e.), pozemku parc. č. [Anonymizováno] (jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e.), pozemku parc. č. [Anonymizováno] (jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e.), pozemku parc. č. [Anonymizováno] (jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e.), pozemku parc. č. [Anonymizováno] (jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e.), pozemku parc. č. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [Anonymizováno] (jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e.), pozemku parc. č. [Anonymizováno] (jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e.), pozemku parc. č. [Anonymizováno] (jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e.), pozemku parc. č. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [Anonymizováno] (jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e.), pozemku parc. č. [Anonymizováno] (jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e.), pozemku parc. č. [Anonymizováno] (jehož součástí je stavba bez č. p. /č. e.), pozemku parc. č. [Anonymizováno]; - a dále pozemku parc. č. [Anonymizováno], se zamítá.

II. Žalovaným se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem ve výroku označených nemovitých věcí nacházejících se v katastrálním území [adresa] (dále také jen „nemovitosti“). Žalobce uvedl, že nemovitosti daroval žalovanému smlouvou ze dne 15. 2. 2017, nicméně následně dne 20. 6. 2019 od darovací smlouvy odstoupil a vlastnické právo tak přešlo zpět na něj. Důvodem pro odvolání daru měl být jednak nevděk žalovaného a dále nouze žalobce. Nevděk ze strany žalovaného měl spočívat ve zhoršujících se vztazích se žalovaným, též v tom, že žalovaný v rozporu s předchozí domluvou odmítal žalobci nemovitosti vrátit, což vyvrcholilo fyzickým napadením žalobce ze strany žalovaného, k němuž došlo dne 31. 5. 2019. Žalobce dále uvedl, že žalovaný žalobci upíral možnost potkávat se s vnukem. Žalobce se též dovolával nouze a tvrdil, že se mu nedostává prostředků na nutnou výživu.

2. Po podání žaloby do řízení vstoupila jako vedlejší účastnice na straně žalobce paní [Jméno účastníka] (dcera žalobce). Ta namítala, že darovací smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná, neboť nemovitosti v době darování nebyly výlučným vlastnictvím žalobce, ale byly součástí společného jmění žalobce a jeho manželky paní [jméno FO] zemřelé dne 25. 10. 2017. Zároveň, jako dědička po zesnulé, vznesla námitku relativní neplatnosti tohoto darování a dovozovala, že předmětem dědictví po zesnulé měl být i podíl na nemovitostech, které by jako nepominutelný dědic z části dědila. Uvedla též, že o darování nemovitostí se dozvěděla až v souvislosti se zahájením tohoto řízení (žalovaní namítli promlčení práva vznést námitku relativní neplatnosti).

3. Žalovaný rozporoval důvody pro odvolání daru, odmítl, že by žalobce dne 31. 5. 2019 fyzicky napadl, odmítl též tvrzení žalobce ohledně existence dohody o tom, že na žádost žalobce dojde k „vrácení“ daru. Zároveň zpochybňoval tvrzenou tíživou finanční situaci žalobce a tvrdil, že žalobce disponuje nadstandartními finančními prostředky, poukázal též na právní úpravu, podle které se při odvolání daru pro nouzi může obdarovaný povinnosti vydat dar zpět zprostit poskytováním toho, co je k výživě dárce potřeba.

4. V průběhu řízení došlo k oddělení pozemku p. č. [Anonymizováno] z pozemku p. č. [Anonymizováno][Anonymizováno]podíl ve výši ideální nabyla na základě darovací smlouvy ze dne 3. 6. 2020 žalovaná. Její stanovisko k žalobě bylo totožné jako stanovisko žalovaného a taktéž uplatněná obrana byla shodná s obranou žalovaného.

5. Současný stav v katastru nemovitostí (zjištěný z výpisu z katastru nemovitostí) je takový, že žalovaný je jako vlastník veden ohledně nemovitostí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku pod první odrážkou a jako spoluvlastníci zbývajícího pozemku parc. č. [Anonymizováno] uvedeného pod druhou odrážkou výroku I. tohoto rozsudku jsou v katastru vedeni žalovaný a žalovaná (každý s id. podílem ve výši ). Na tomto pozemku žalovaní v mezidobí po zahájení řízení vystavěli rodinný dům (k tomu předložili společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru ze dne 30. 9. 2020, foto stavby domu, geometrický plán pro vyznačení obvodu budovy a rozhodnutí o přidělení čísla popisného ze dne 29. 3. 2023).

6. Mezi účastníky nebyla sporná existence darovací smlouvy ze dne 15. 2. 2017, kterou mezi sebou uzavřeli žalobce jako dárce a žalovaný jako obdarovaný. Předmětem byly nemovitosti dotčené žalobou, ve smlouvě se uvádí, že dárce nemovitosti převádí obdarovanému „jakožto svému zeťovi, tj. manželovi zesnulé dcery [jméno FO], roz. [jméno FO], dárce, který má s touto syna [Jméno žalované A]“. Jiný motiv darování (kromě popsaného příbuzenského vztahu) ve smlouvě uveden či naznačen není. Smlouva neobsahuje žádnou rozvazovací či odkládací podmínku ani jiné obdobné smluvní ujednání, které by dárci umožňovalo znovunabytí darovaných nemovitostí. Ve smlouvě je výslovně uvedeno, že doplňována či měněna může být pouze písemně.

7. Odvolání daru je obsaženo v listině ze dne 20. 6. 2019, v textu jsou nejprve označeny dotčené nemovitosti, dále následuje konstatování, že dne 31. 5. 2019 byl žalobce žalovaným fyzicky napaden a má za to, že tímto jednáním došlo k naplnění podmínek pro odvolání daru pro nevděk a pro odstoupení od darovací smlouvy. Dále se v textu uvádí, že žalobce v období od června 2018 žalovaného opakovaně kontaktoval za účelem „učinění společného prohlášení“, jehož předmětem mělo být odvolání daru. Žalobce se dovolává existence dohody (která měla být mezi účastníky sjednána již při uzavření darovací smlouvy), podle které měl žalovaný na základě žádosti žalobce k sepisu takového souhlasného prohlášení přistoupit. Žalobce žalovanému vytýká, že žalovaný ani přes opakované žádosti žalobce k podpisu souhlasného prohlášení nepřistoupil, čímž podle žalobce došlo k „prvotnímu projevení nevděku“. Žalobce dále uvádí, že důvodem návštěvy žalovaného dne 31. 5. 2019 byl právě opětovný pokus o uzavření souhlasného prohlášení. Fyzické napadení označuje za nepřípustné a konstatuje, že „nedošlo ani nemohlo dojít k žádnému jednání z mojí strany, které by ve Vás mohlo vzbudit pocit ohrožení“. V závěru pak žalobce pouze okrajově zmiňuje, že: „se v mezidobí sám dostal do finančně velmi nepříznivé situace a pouze se značnými obtížemi jsem nyní schopen hradit ze svých příjmů veškeré dluhy“. O tom, že by k odvolání daru přistoupil i z důvodu nouze nehovoří a v následujícím odstavci odvolání daru výslovně vztahuje jen k § 2072 občanského zákoníku.

8. Pro posouzení tvrzeného nevděku žalovaného se soud zabýval okolnostmi, za kterých k darování a následnému odvolání daru došlo.

9. V samotné darovací smlouvě je pouze zdůrazněn příbuzenský vztah žalobce a žalovaného (viz bod 6. rozsudku). Též v žalobě žalobce akcentoval tento motiv a uvedl, že nemovitosti byly darovány „zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že Žalovaný byl manželem zesnulé dcery Žalobce a současně je Žalovaný otcem Žalobcova vnuka“. Jiný motiv darování žalobce neuvedl.

10. V průběhu řízení ovšem žalobce přišel s vysvětlením, že smlouva měla svůj specifický účel a převod nemovitostí měl mít pouze dočasný charakter. Z dalších tvrzení žalobce vyplynulo, že žalobce byl zadlužen a pod hrozbou možných exekucí se rozhodl nemovitosti dočasně (jak opakovaně zdůrazňoval) vyvést ze svého vlastnictví, aby nemohly sloužit k uspokojení jeho dluhů. U jednání dne 21. 8. 2020 bylo žalobcem uzavření darovací smlouvy zdůvodněno takto: „darovací smlouva měla mít pouze dočasný charakter, kdy mezi stranami bylo ústně dohodnuto, že po určité době bude dar žalovaným žalobci vrácen (…) převod nemovitostí byl zcela účelovým a dočasným darem z důvodu, že společnost [Anonymizováno] si měla brát úvěr a nemovitosti měly zajišťovat tento úvěr. Z tohoto důvodu proto do společnosti [Anonymizováno] nastoupil žalovaný namísto žalobce. Převod nemovitostí pak měl proběhnout zpátky do jednoho roku ode dne uzavření darovací smlouvy (…) Žalobce v tu dobu byl hodně zadlužený, hrozily tam exekuce, takže z tohoto důvodu tyto nemovitosti měl vlastnit někdo jiný.“ Obdobně vysvětloval žalobce účel darování i u jednání dne 24. 5. 2022: „darování předmětných nemovitostí ze strany žalobce vůči žalovanému č. 1 mělo určitý smysl a účel, především se mělo jednat o dočasný úkon“. Též ve své účastnické výpovědi žalobce popisoval své finanční problémy s tím, že nejprve (za stejným účelem) nemovitosti převedl kupní smlouvou (ve výpovědi hovoří o darování, ale z dalších důkazů je patrné, že šlo o smlouvu kupní) na svého zetě pana [jméno FO], nebyl však spokojen s doměřenou daní z prodeje nemovitostí a nemovitosti proto následně převedl darovací smlouvou na žalovaného: „společnost [jméno FO] se dostala do určitých problémů, z tohoto důvodu daroval prvnímu zeťovi panu [Anonymizováno] nemovitosti, ale Finanční úřad nám doměřil daň zhruba 1 000 000 Kč. Z tohoto důvodu náš tehdejší právní zástupce mně řekl, aby se areál převedl na žalovaného č. 1 s tím, že využijeme tedy darovací smlouvy tak, abych nemusel platit Finančnímu úřadu doměřenou daň. Já jsem nejprve prodal žalovanému č. 1 jednu halu, pak jsem se rozhodl, že to nějakým způsobem dokončím s tím, že jsme byli domluveni, že kdo bude mít společnost [Anonymizováno], tak bude mít i ten areál. V tu dobu byl předsedou představenstva žalovaný č.

1. Já jsem si pak chtěl vzít nějakou půjčku. Pak jsem tedy chtěl zpátky do společnosti [Anonymizováno] a tudíž jsem přišel za žalovaným, ať přepíše zpátky ten areál na mě a on mi to odmítl. Bylo to asi po dvou letech od uzavření darovací smlouvy.“ Žalobce tvrdil, že existovala interní dohoda se žalovaným (jejímuž sjednání měla být přítomna i vedlejší účastnice) a žalobce její sjednání a podstatu popisoval takto: „kdy jsme se na tom domlouvali, že se to pak převede zase zpátky na mě s tím, že já jsem pro jistotu chtěl, aby žalovaný č. 1 měl získanou tu první halu, kterou jsem mu prodal, aby to měl prostě jisté. (…) V jedné hale má pan žalovaný [Anonymizováno].“ 11. V zásadě obdobně popisovala události předcházející uzavření darovací smlouvy vedlejší účastnice ve své výpovědi ze dne 24. 5. 2022: „V tu dobu byl žalobce, tedy můj tatínek, v insolvenci, byl dohodnuto, že areál se přepíše na mého manžela, takto byl na něho napsán a to formou smlouvy, kdy jsme se pak rozhodli kvůli DPH to přepsat zpět a pak se to mělo přepsat znovu. Uvažovalo se, že se to přepíše znovu na mého manžela, ale kvůli úvěru jsme se nakonec dohodli, že se to přepíše na žalovaného č. 1.“ A dále ve své výpovědi ze dne 28. 11. 2023: „ještě před tím v letech 2014-2016 byla uzavřena smlouva s mým manželem (…) žalobce se dostal do insolvence, do dluhů, bál se, aby se majetek nedostal jinam. (…) Následně si chtěl žalobce vzít úvěr, nicméně nebylo možné, aby si ho vzal na svou osobu, proto nás napadl žalovaný s tím, že nemovitosti budou převedeny na něj. Zároveň byla vyčleněna hala, ve které žalovaný už tehdy podnikal, bylo to z důvodu, aby tato hala zůstala jemu. K navrácení nemovitostí mělo dojít až bude potřeba, až si žalobce řekne, až nebude v ohrožení. (…) Pokud jsem dotazována, zda se žalobce bál, že by z majetku, který byl převeden darovací smlouvou, mohly být uspokojeny jeho závazky, tak ano, jinak by to nedělal a majetky nepřepisoval.“ 12. Také manžel vedlejší účastnice pan [jméno FO] potvrdil, že nemovitosti byly nejprve formou kupní smlouvy převedeny do jeho vlastnictví (konkrétně šlo o období od 5. 8. 2014-28. 11. 2016). Stejně tak potvrdil i verzi žalobce ohledně motivu k uzavření darovací smlouvy: „(…) žalobce měl problémy ve firmě, měl obavy o ohrožení majetku, proto se mě zeptal, jestli by areál mohl na mě převést. Firma se tehdy dostala do finančních problémů a je možné, že se žalobce bál, že by o areál mohl přijít. Kupní smlouva, kterou byl na mě areál převeden byla uzavřena mezi žalobcem jako fyzickou osobou a mnou. Kupní cena byla sjednána symbolická, snad se jednalo o částku 1 000 000 Kč, částka ve skutečnosti nikdy nebyla uhrazena. Žalobce si pak chtěl vzít nějaký úvěr, to jsme ale s manželkou odmítli, a proto došlo k převodu zpět na žalobce. (…) Poté se žalobce se žalovaným domluvil na převodu na žalovaného s tím, že až přejdou finanční problémy na straně žalobce, bude žalobce chtít areál zpátky.“ Samotná kupní smlouva byla soudu následně též předložena a datum jejího uzavření, včetně sjednané ceny odpovídají tomu, co svědek uvedl.

13. K návrhu žalovaných byla vyslechnuta jako svědkyně paní [jméno FO], která pro žalobce pracovala jako účetní (a to až do roku 2017). I ona potvrdila, že nemovitosti byly nejprve převedeny na pana [jméno FO] s tím, že „Smlouva byla uzavřena, aby byl majetek chráněný.“ Dále uvedla, že darovací smlouvu chystala ona (potvrdila též, že pořídila soudu předloženou fotografii monitoru svého počítače, na které je mezi jinými soubory zachycen i soubor s názvem „[Anonymizováno]“ s datem 17. 2. 2017), nicméně jaký byl motiv samotného darování nevěděla, pouze doplnila, že zjišťovala, jaká by se platila daň. Oproti tomu vedlejší účastnice ve své výpovědi dne 24. 5. 2022 uvedla, že darovací smlouvu sepisoval advokát [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobce původně navrhoval vyslechnout tohoto advokáta jako svědka, následně však od svého návrhu upustil a navrhoval vyslechnout [tituly před jménem] [jméno FO], který měl pro žalobce sepisovat souhlasné prohlášení o vrácení daru a též zařizovat úvěr pro společnost [právnická osoba]. a měl informace o tom, že dar „byl pouze dočasný“. S ohledem na právní názor, který soud přijal, neviděl soud jako potřebné navrženého svědka vyslýchat (viz odůvodnění pod bodem 60. tohoto rozsudku).

14. Co se týče hodnocení vztahů mezi žalobcem a žalovaným, žalobce popsal, že vztahy ochladly v roce 2018, přestali se se žalovaným stýkat a nezdravili se. Vedlejší účastnice dávala počátky zhoršování vztahů mezi žalobcem a žalovaným do souvislosti s tím, že žalobce chtěl žalovaným (kteří bydleli v sídle společnosti na [adresa]) zvýšit nájemné a s tím, že žalovaní zjistili, že by z areálu „mohli něco mít“, postavili si tam dům a pozemky pod domem „oddlužili“. Obdobně i pan [jméno FO] zhoršení vztahů vztahoval k vystěhování žalovaných z [adresa]. Žalobce byl u jednání dne 21. 8. 2020 poučen, aby dotvrdil (a prokázal) jakým způsobem žalovaný ovlivňoval svého syna (vnuka žalobce) proti žalobci. U tohoto jednání se žalobce pouze omezil na konstatování, že vnuka finančně a materiálně zabezpečil, naspořil mu 2 000 000 Kč, daroval mu pozemky, stavební parcelu, byt v [Anonymizováno], byt v [Anonymizováno] a další věci. Obdobně ve své výpovědi dne 24. 5. 2022 se žalobce omezil na konstatování, že na vnuka byla přepsána chalupa v [Anonymizováno], kde jsou nyní vyměněny zámky. Jakým způsobem však měl žalovaný na vnuka žalobce působit neuvedl. Vedlejší účastnice ve své výpovědi zmínila, že se synovcem (vnukem žalobce) se od jeho 15 let nestýká (z dědického usnesení zdejšího soudu č. j. [spisová značka] ze dne 8. 11. 2018 soud zjistil, že vnuk žalobce je narozen dne 14. 10. 2004), jedná se tedy o dobu následující po incidentu ze dne 31. 5. 2019 a po odvolání daru.

15. Mezi účastníky bylo sporné, zda žalovaný žalobce dne 31. 5. 2019 fyzicky napadl, jak tvrdil žalobce. Přestupkové řízení vedené ohledně této události bylo rozhodnutím [právnická osoba] [adresa] č. j. [Anonymizováno] ze dne 19. 11. 2019 zastaveno, neboť přestupková komise dospěla k závěru, že spáchání přestupku (fyzické napadení v podobě úderu pěstí) nebylo žalovanému prokázáno. Stejně tak bylo zastaveno související přestupkové řízení vedené pod týmž číslem jednacím proti žalované, které bylo kladeno za vinu slovní napadení žalobce, kterého měla označit výrazy „hajzle, zloději, kurevníku“.

16. Zranění žalobce je zachyceno ve zprávě chirurgické příjmové ambulance ze dne 31. 5. 2019 vystavené v 16:58 hodin. Zranění je popsáno jako „drobný hematom v oblasti lev. spánku“, vznik zranění slovy „Dnes napaden bývalým zetěm, Policii bude hlásit, dostal pěstí do lev. spánku“, žalobci je doporučeno místo chladit, při potížích se dostavit ke kontrole, jinak ke svému obvodnímu (praktickému) lékaři. Po šesti dnech, tj. 6. 6. 2019 se žalobce dostavil do neurologické ambulance se stížností na přetrvávající bolesti hlavy a závratě a na špatné vidění levého oka a nedoslýchání na levé ucho, mechanismus zranění je popsán slovy „dostal ránu do levého spánku“. Lékař učinil závěr, že se jedná o stav po úrazu hlavy, kontuzi levého oka a levého ucha, dle potřeby žalobci doporučil nesteroidní analgetika a vyšetření ORL a oční. Dne 10. 6. 2019 žalobce navštívil zubní ordinaci, podle textu zprávy se jednalo o kontrolu po návštěvě uskutečněné již dne 5. 6. 2019, mechanismus vzniku zranění je popsán slovy „dostal ránu do levé části obličeje“, podle zprávy zuby v levém horním kvadrantu vykazovaly pohyblivost 1. a 2 stupně a byly zjištěny nekomplikované fraktury tří zubů, bolestivost peridoncia, pohmoždění měkkých tkání a bolest temporomandibulárního kloubu. Dne 11. 6. 2019 se žalobce dostavil do oční ambulance, ve zprávě je uvedeno, že byl „před týdnem uhozen pěstí do lev. spánku, bolest v oblasti spánkové kosti“. V nálezu lékař konstatuje edém a hematom, stav označuje jako postkontusní. Poslední zprávou je zpráva ze dne 17. 6. 2019 z ambulance ORL, v níž se opětovně uvádí „udeřen do levého spánku“, žalobce si stěžoval na „pocit dutého sluchu, cukání v uchu“, výsledkem vyšetření je konstatování oboustranné symetrické ztráty sluchu přiměřené věku a žalobci je doporučeno užívání B-komplexu. Při sepisu úředního záznamu na policii dne 3. 6. 2019 žalobce uvedl, že jej žalovaný „udeřil pěstí do hlavy do míst levé části čela a spánku“. V odvolání daru žalobce při popisu vzniku zranění uvádí, že jej žalovaný „udeřil pěstí do obličeje“, v žalobě uvádí, že jej „udeřil pěstí do levého spánku“, v účastnické výpovědi, že jej „šlehl“ pěstí do obličeje a trefil „do levého spánku“, v přestupkovém řízení vznik zranění popsal tak, že jej žalovaný „udeřil pěstí do hlavy do míst levé části čela a spánku“.

17. Na fotografiích předložených žalobcem je v oblasti levého spánku (ještě před hranicí vlasové části hlavy) patrná výrazně ohraničená (vystouplá) boule o průměru cca 2-3 centimetry (první z fotografií byla pořízena v 15:49 minut, druhá v 17:10 s ohledem na pozadí fotografie patrně po opuštění chirurgické ambulance). Fotografie byly pořízeny i policií, kam se žalobce dostavil k nahlášení přestupku, nicméně jejich kvalita je výrazně nižší (jde o černobílé fotografie) a zranění žalobce je na nich hůře rozpoznatelné.

18. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce se dne 31. 5. 2019 dostavil do areálu tvořeného darovanými nemovitostmi a se žalovaným (a žalovanou) se zde setkal.

19. Důvod této návštěvy žalobce v odvolání daru vysvětloval tím, že se chtěl opětovně pokusit o uzavření souhlasného prohlášení o odvolání daru. V žalobě vylíčil, že účelem návštěvy byla snaha žalobce vyřešit zhoršující se vztahy a odstranit důvod neshod, žalovaného na schůzce vyzíval, aby zanechal agresivního jednání a zejména nenaváděl žalobcova vnuka proti žalobci. Ve své účastnické výpovědi dne 24. 5. 2022 za impulz k návštěvě areálu označil následující zjištění: „Já jsem se rozhodl jet do předmětného areálu, a to z toho důvodu, že jeden z nájemců mi sdělil, že můj materiál, který jsem tam měl uskladněný v jedné z hal, se vystěhoval ven.“ Stejný důvod, pro který se žalobce do areálu dotčeného dne vydal uvedl ve své výpovědi i pan [jméno FO], podle kterého bylo příčinou návštěvy areálu vystěhování skladu s elektromateriálem. V záznamu o podání vysvětlení ze dne 3. 6. 2019 uvedl, že za žalovaným jel ohledně „osobní záležitosti ohledně podnikání“, v protokole sepsaném přestupkovou komisí dne 24. 9. 2019 dával návštěvu areálu opět do souvislosti s informací o stěhování.

20. Žalobce, který trval na své skutkové verzi (tj. že byl žalovaným napaden) za účelem přezkoumání závěrů přestupkové komise navrhl provedení opětovného výslechu již dříve slyšených svědků (včetně výslechu svého). Soud si za tímto účelem též vyžádal samotný správní spis vedený ve věci přestupkového řízení. Osoby, které (dle obsahu přestupkového spisu) měly být incidentu přítomny a jeho průběh (alespoň z části) pozorovat byly (mimo samotného žalobce a žalovaných) pan [jméno FO] a pan [právnická osoba]. Žalobce navrhl svůj účastnický výslech a dále žádal, aby byl vyslechnut jednak pan [právnická osoba] a dále vedlejší účastnice a pan [jméno FO], výslech pana [jméno FO] nenavrhoval.

21. První popis událostí ze dne 31. 5. 2019 poskytl žalobce policii v úředním záznamu sepsaném dne 3. 6. 2019 v 8:05 hodin. Podle tohoto záznamu přijel před halu, žalovaného v hale nenašel, v patře se pak ptal účetní, zda neví, kde žalovaný je a šel na něj čekat před halu (účetní toto setkání se žalovaným policii potvrdila). Pak přijela žalovaná, řekl jí, že čeká na žalovaného, ona vešla do haly a společně vyšla se žalovaným. Žalobce začal řešit záležitosti okolo podnikání, připustil, že byl rozrušený, „ale neřekl žalovanému nic špatného, ani nic so by ho mohlo pohoršit“. Do rozhovoru pak vstoupila žalovaná, které řekl „ať zaleze do auta a drží hubu“. Na to k němu přistoupil žalovaný a udeřil jej pěstí do hlavy do míst levé části čela a spánku, žalovaná žalobci nadávala „hajzle, zloději, kurevníku“.

22. Další popis událostí žalobce poskytl přestupkové komisi dne 24. 9. 2019, kdy s ním byl v 16:00 hodni sepsán protokol o vyjádření osoby přímo postižené spácháním přestupku a protokol o výslechu svědka. Události jsou zde popsány v zásadě stejně, když se žalobce žalovaného ptal na vystěhování svých věcí z haly, žalovaný se mu vysmál, žalovaný připustil, že možná v reakci na žalovanou, kdy jí řekl, „ať se do toho neplete a zaleze do auta“ použil i vulgární slovo. O žádné další osobě na místě samém povědomost neměl. V protokole o výslechu žalobce popsal, že se vůči žalovanému rozběhl a když byl u něj, „šermoval vůči němu rukama“, ale nezasáhnul ho, pak šel zpět k autu (mezitím do konfliktu vstoupila žalovaná) a když byl od žalovaného asi 5 metrů, žalovaný se k němu rozběhl a dal mu „úder do levého spánku“. Následně žalobce odjel k dceři, která jej odvezla do nemocnice.

23. Ve své účastnické výpovědi dne 24. 5. 2022 žalobce uvedl, že po příjezdu požádal nějaké cizí osoby, aby zavolali žalovaného (nehovoří ani o setkání s účetní ani o žalované, kterou podle dřívějších výpovědí potkal dříve než žalobce a které se ptal na to, kde žalovaný je). Poté žalovaný vyšel před halu, žalobce připustil, že žalovanému řekl pár slov ve smyslu, že je darebák. K obsahu hádky žalobce uvedl: „Jednak jsme se dohadovali o to vystěhování těch mých věcí a jednak o tom, že by mi měl vrátit ten areál, mimo tu jednu halu, kterou jsem mu sice daroval, ale udělali jsme to kupní smlouvou.“ (téma vrácení areálu v předchozích výpovědích v přestupkovém řízení žalobce při popisu událostí nezmiňoval). Dále popsal, že na místo mezitím přijela žalovaná, zaparkovala asi 10 metrů od žalobce, začala na něj mluvit, ten opáčil „ať se do toho neplete“, ona jej nazvala darebákem, pak nadávala ještě tvrdšími slovy, žalobce jí to oplácel a řekl jí „děvko“. Následovat mělo napadení ze strany žalovaného, které žalobce popsal takto: „na to se žalovaný č. 1 rozběhl a šlehl mě pěstí do obličeje“. Žalobce pak průběh napadení ještě konkretizoval následujícím způsobem: „tak ještě v rámci toho verbálního napadení, tak jsem přistoupil k žalovanému č. 1 zhruba tak na jeden metr, protože jsem mu chtěl do očí a do obličeje říct, že je darebák a zloděj, pak jsem se vrátil zpátky k tomu autu, pak tam přijela žalovaná č. 2, já jsem jí řekl slovo „děvka“, načež se rozběhl žalovaný č. 1, šlehl mě pěstí do levého spánku“. V závěru ještě jednou zopakoval, že k útoku ze strany žalovaného došlo bezprostředně poté, co žalobce nazval žalovanou děvkou.

24. První popis událostí ze strany žalovaného je ze dne 24. 9. 2019, kdy s ním byl přestupkovou komisí sepsána v 16:00 hodin protokol o výslechu svědka a v 16.30 hodin téhož dne protokol o výslechu obviněného. Počátek setkání popsal žalovaný v protokole o výslechu svědka v zásadě obdobně jako žalobce, tedy že na něj žalobce čekal před budovou a v návaznosti na vystěhování jednoho z objektů jej oslovil slovy „co si to dovoluji“ a sdělil mu, že by mu „měl vrátit dar“. Dále se verze žalovaného od verze žalobce liší, neboť mělo následovat napadení žalovaného ze strany žalobce, a to, jak popisuje žalovaný, „jednak strkáním a pak mě dal facku“. Na to reagovala žalovaná, která se proti chování žalobce ohradila slovy „co si to dovoluje“ a žádala, ať toho nechá. Žalobce jí na to opáčil: „ty se do toho nepleť, ty o tom nic nevíš“ a použil vulgarismy „děvko“ apod. V závěru žalovaný zmínil, že na místě byl přítomen [jméno FO]. V protokole o výslechu obviněného žalovaný (nově) uvedl, že situace vyvrcholila tím, že jej žalobce chytil „do kravaty“, zacloumal s ním a když žalovaný zvedl hlavu, dostal facku. Vnímal, že jej žalobce chce opakovaně napadnout, a proto se bránil: „tak jsem dal ruce před obličej, na svou obranu jsem ho s rukama do strany chtěl odrazit jeho ruce a poté jsem od něj odstoupil“. Zda přitom zasáhl žalobce rukou do obličeje si neuvědomoval, až poté následovala verbální komunikace mezi žalobcem a žalovanou.

25. Stejně jako žalovaný i žalovaná byla dne 24. 9. 2019 přestupkovou komisí vyslechnuta, a to v 16:00 hodin nejprve jako obviněná a v 16:30 hodin jako svědkyně (v případě žalovaného bylo pořadí výslechů opačné). Žalovaná (stejně jako žalobce v úředním záznamu ze dne 3. 6. 2019) popsala, že v době jejího příjezdu do areálu byl žalobce před halou, ptal se jí, zda je tam žalovaný, v tento okamžik vyšel žalovaný z haly (oproti tomu žalobce nejprve uváděl, že žalovaná vešla do haly a následně z haly vyšla se žalovaným, v další verzi pak tvrdil, že přijela až v průběhu hádky se žalovaným) a žalobce na něj zaútočil slovy „co si to dovoluješ, ty smrade“ a požadoval vrácení nemovitostí, které žalobci dříve daroval. Následně měl podle žalované žalobce chytit žalovaného „do kravaty“, na což ona reagovala slovy „co si to dovoluje“ a žádala jej, ať toho nechá. Odpovědí žalobce bylo „ať se uklidním, že jsem kurva a děvka“, pak žalobce odjel. Také žalovaná ve své výpovědi zmínila existenci dalšího svědka pana [jméno FO]. V následující výpovědi žalovaná uvedla, že žalobce pro označení žalovaného v úvodu jejich setkání použil nadávky „zmetek a smrad“ a poté na žalovaného zaútočil „způsobem napadení do kravaty“. Žalovaný se snažil vyprostit a bránil se rukama před obličejem. Žalovaná vyslovila domněnku, že žalovaný do žalobce při této obraně nestrčil a chtěl se pouze ubránit proti úchopu. Žalovaná na žalobce reagovala slovně, on slovně reagoval na ni, sdělil, že bude chtít areál zpátky a „udělá vše, aby nás zničil“. Poté odjel, žalovaná k dotazu komise popřela, že by se žalovaný za žalobcem rozběhl a dal mu ránu do obličeje.

26. U dalšího jednání přestupkové komise konaného dne 19. 11. 2019 byl ve 13:30 hodin vyslechnut jako svědek pan [jméno FO]. Ten vypověděl, že se dotčeného dne zdržoval v karavanu, který opravoval a uslyšel nadávku „hajzle“ z úst žalobce. Na to vyhlédl, o čem mezi sebou účastníci komunikovali neví, slyšel jen nadávky. Popsal, že žalobce vzal žalovaného „do kravaty“, cloumal s ním, na to reagovala žalovaná, která vyzývala žalobce, aby toho nechal. Ten toho nechal a dal žalovanému facku, pak se otočil na žalovanou se slovy „děvko, kurvo“, žalovaná ho vyzvala, aby se choval slušně. Vypověděl, že neviděl, že by žalovaný na žalobce fyzicky zaútočil. K dotazu na svůj vztah k žalovanému uvedl, že žalovaný mu pronajal místnost k bydlení, žalovanému vypomáhá, hlídá areál, seká dřevo, zaměstnán však u žalovaného není.

27. Dne 19. 11. 2019 byl přestupkovou komisí vyslechnut jako svědek též pan [právnická osoba], který vypověděl, že dotčeného dne procházel kolem areálu cestou na nákup a zahlédl vozidlo žalobce zajíždět do areálu. Rozhodl se toho využít a zeptat se žalobce, zda pro něj nemá práci, proto zašel dovnitř. Když se blížil k žalobci slyšel hlas ženy, která křičela a v určitý moment vyběhl z haly žalovaný, rázným krokem šel k žalobci a udeřil jej do čela a žalobce vzápětí odjel. Se žalobcem samotným se pak potkal až po 2-3 týdnech. Ohledně vztahu k žalobci uvedl, že pro něj dříve prováděl různé práce. Jmenovaný byl vyslechnut také při jednání v této věci dne 11. 1. 2024 a uvedl, že v přestupkovém řízení nevypovídal pravdu, ve skutečnosti nic neviděl a žalobci chtěl pouze pomoct.

28. Vedlejší účastnice byl v přestupkovém řízení též vyslechnuta jako svědkyně, a to dne 19. 11. 2019, potvrdila, že žalobce po napadení přijel k ní, k jeho stavu uvedla, že byl otřesen, na čele měl bouli a ona jej zavezla k ošetření do nemocnice. 29. [jméno FO] v přestupkovém řízení vyslýchán nebyl, k návrhu žalobce jej soud vyslechl v tomto řízení, přičemž svědek potvrdil, že dotčeného dne se žalobce dostavil k nim domů a vedlejší účastnice ho zavezla do nemocnice. Soudu dále byla předložena fotografie mobilního telefonu svědka, na níž je zachycena SMS komunikace se žalovaným s tím, že první zpráva je začerněna. Druhá zpráva odeslaná v 15:48 hodin určená žalovanému zní: „Ať je to jak je to – zbit stareho chlapa, tos neudělal dobře…“ 30. Žalovaní kromě toho, že rozporovali tvrzení žalobce o jeho napadení, oponovali též tvrzení o nouzi žalobce. Soud o majetkové situaci žalobce zjistil následující skutečnosti. Žalobce od roku 1991 podniká jako fyzická osoba s identifikačním číslem [hodnota] pod firmou „[Jméno žalobce]“. Ke dni 20. 4. 2021 byl podle výpisů z obchodního rejstříku společníkem ve společnosti [Anonymizováno] a [právnická osoba], pro účely insolvenčního řízení žalobce insolvenčnímu soudu sdělil, že tyto společnosti nevyvíjí žádnou obchodní činnost a hodnota jeho obchodního podílu je nulová. Ze zprávy Městské správy sociálního zabezpečení [adresa] vyplývá, že žalobce měl v roce 2019 příjem ze starobního a vdovského důchodu ve výši 308 926 Kč, podle ústřižků o výplatě důchodu činila jeho výše v měsících březen a září roku 2020 částku 25 979 Kč. Ke svým životním nákladům předložil žalobce doklad SIPO za říjen 2020 vystavený na částku 5 006 Kč.

31. Obchodní činnost žalobce byla spojena též se společností [právnická osoba]., žalobce mimo jiné tvrdil, že bylo mezi ním a žalovaným dohodnuto, že kdo bude vlastnit akcie této společnosti bude vlastnit též nemovitosti. Podle údajů v obchodním rejstříku společnost vznikla ke dni 24. 3. 2014. Žalovaní doložili, že akcie této společnosti byly dne 12. 6. 2014 převedeny ze stávajícího jediného akcionáře společnosti [právnická osoba] na žalovaného. Dále doložili, že ke dni 22. 3. 2017 (tedy i po uzavření dotčené darovací smlouvy) vystupoval jako jediný akcionář žalobce (který takto mimo jiné schválil přijetí úvěru až do výše 14 350 000 Kč ze smlouvy uzavřené dne 20. 3. 2017 mezi společností [právnická osoba]. a [Anonymizováno] z výpisu z listu vlastnictví číslo [hodnota] je patrné, že právě závazky z této smlouvy jsou zajištěny zástavním právem váznoucím na nemovitostech). Žalobce vystupoval jako jediný akcionář i ke dni 18. 6. 2018, o čemž svědčí rozhodnutí, kterým žalobce odvolal z funkce člena správní rady žalovaného a zvolil do této funkce sebe. Z obchodního rejstříku bylo dále zjištěno, že žalobce byl od 16. 8. 2018 zapsán nejen jako člen správní rady, ale také jako statutární ředitel a jediný akcionář. Tyto údaje byly z rejstříku vymazány v průběhu roku 2021, údaj o jediném akcionáři konkrétně dne 12. 1. 2021. Přitom v seznamu majetku ze dne 15. 10. 2020 předkládaného žalobcem insolvenčnímu soudu žalobce výslovně prohlásil, že žádné akcie nevlastní. Žalovaný ve společnosti [právnická osoba]. působil v období od 17. 7. 2014 do 6. 12. 2016 jako člen představenstva, dále v období od 6. 12. 2016 do 16. 8. 2018 jako statutární ředitel a v témže období také jako člen správní rady.

32. Aktuálně se žalobce nachází v úpadku (insolvenční řízení bylo zahájeno návrhem žalobce ze dne 27. 10. 2020, usnesení o úpadku bylo vydáno dne 18. 12. 2020), usnesením Krajského soudu v Brně č.j. KSBR [spisová značka] ze dne 19. 7. 2021 bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Nemovitosti byly dodatečně sepsány do majetkové podstaty (jde o soupis ze dne 12. 3. 2023) a žalobce jako úpadce a žalovaní dne 22. 3. 2023 podali u insolvenčního soudu návrh na jejich vyloučení (incidenční řízení nebylo do dne vyhlášení rozsudku skončeno).

33. Nejstarší transakcí (popsanou ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 28. 6. 2018) je smlouva o úvěru ze dne 30. 4. 2009, kterou žalobce poskytnul 15 830 000 Kč společnosti [právnická osoba] (žalobce byl podle výpisu z obchodního rejstříku od 29. 9. 2008 do 29. 9. 2014 veden jako jeden ze společníků). Jistina pohledávky byla splatná do 31. 12. 2023 a sjednaný úrok ve výši 13 742 174 Kč do 31. 12. 2024. Tato pohledávka byla žalobcem následně z části (odpovídající jistině ve výši 2 000 000 Kč a poměrné výši příslušenství) postoupena smlouvou ze dne 1. 11. 2016 na společnost [právnická osoba] (před tím, dne 23. 8. 2016, si žalobce půjčil částku 1 000 000 Kč od společnosti [právnická osoba]). Následně dne 31. 3. 2017 byla část postoupené pohledávky odpovídající jistině ve výši 1 000 000 Kč a poměrné výši příslušenství) postoupena zpět na žalobce. Posléze smlouvami ze dne 1. 11. 2016, 16. 9. 2017, 11. 10. 2017 postoupil žalobce na společnost [právnická osoba] pohledávky odpovídající jistině ve výši 4 860 000 Kč, 4 000 000 Kč a 5 970 000 Kč (společně s odpovídajícím příslušenstvím). Smlouvou ze dne 8. 12. 2017 byla na společnost [právnická osoba] postoupena i zbývající část pohledávky, která byla dříve postoupena na společnost [právnická osoba] Smlouvou ze dne 28. 6. 2018 byla celá pohledávka (na níž nebylo dosud ničeho uhrazeno) za úplatu 17 500 000 Kč postoupena samotné dlužnici, tj. společnosti [právnická osoba] (s rozvazovací podmínkou řádné úhrady sjednané úplaty).

34. Dne 5. 11. 2013 došlo mezi žalobcem a panem [jméno FO] k uzavření dohody o „náhradě závazku a jeho zaplacení“. Touto dohodou se žalobce zavázal do 31. 8. 2014 uhradit jmenovanému částku 8 524 000 Kč, dne 24. 3. 2014 vzniká společnost [právnická osoba]. a vzápětí byla pohledávka pana [právnická osoba] dne 31. 3. 2014 postoupena na společnost [Anonymizováno] (tento závazek je zadokumentován v žalobě podané posledně jmenovanou společností dne 6. 6. 2017). Těsně před tím, než nastala dohodnutá splatnost této pohledávky, žalobce jednak prodává dne 5. 8. 2014 nemovitosti panu [jméno FO] a dne 7. 8. 2014 za částku 3 378 000 Kč převádí svůj obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba] na [tituly před jménem] [jméno FO] (žalobce rozporoval pravost předložených potvrzení z období od 21. 2. 2014 do 7. 8. 2014 o výplatě ceny za převod obchodního podílu a tvrdil, že mu částky vyplaceny nebyly: „Žalobce na to uvádí, že se jednalo o fiktivně uzavřenou dohodu, kdy od [tituly před jménem] [jméno FO] žádnou částku neobdržel. Toto všechno byly zastírací úkony.“).

35. Po dobu, kdy byly nemovitosti vedeny na pana [jméno FO] (tj. od 5. 8. 2014 do 28. 11. 2016), žalobce dne 4. 9. 2015 půjčuje 132 000 EUR společnosti [právnická osoba]. (závazek popsán v dohodě o narovnání ze dne 11. 4. 2018, z dohody je zřejmé, že závazek byl následně sporný, konkrétně bylo sporné, zda částka byla skutečně vyplacena či nikoli). Dále dne 16. 5. 2016 uzavírá smlouvu o úvěru s [právnická osoba]. na částku 300 000 Kč (doloženo přihláškou pohledávky do insolvenčního řízení), dne 21. 6. 2016 uzavírá smlouvu o úvěru se společností [právnická osoba] s úvěrovým rámcem 300 000 Kč (doloženo samotnou smlouvou).

36. Podle výpisu z účtu obdržel žalobce dne 23. 8. 2016 částku 1 000 000 Kč od společnosti [právnická osoba] (ve výpise je rukou dopsáno „půjčka [Anonymizováno] podíl“). Podle výpisu z účtu obdržel žalobce dne 6. 9. 2016 částku 3 000 000 Kč od společnosti [právnická osoba]. (platba je označena jako „propl. u. c. [Anonymizováno]“) a dne 20. 9. 2016 další 3 000 000 Kč (platba je označena jako „[Anonymizováno]“).

37. Nedlouho poté, co bylo od kupní smlouvy uzavřené s panem [jméno FO] odstoupeno (28. 11. 2016) žalobce uzavírá dotčenou darovací smlouvu (15. 2. 2017). Vzápětí dne 20. 3. 2017 uzavírá [právnická osoba]. se společností [Anonymizováno] smlouvu o úvěru na částku 14 350 000 Kč, dne 22. 3. 2017 žalobce jako jediný akcionář tuto smlouvu schvaluje (podle výpovědi žalobce měl být úvěru splácen z příjmů z pronájmu darovaných nemovitostí). Podle výpisu z úvěrového účtu, následujícího dne, tj. 23. 3. 2017, dochází formou čerpání úvěru k úhradě dluhu žalobce vůči společnosti [právnická osoba]. (dvěma platbami ve výši 3 630 000 Kč a 3 795 000 Kč) a dne 31. 3. 2017 dochází stejným způsobem k úhradě částky 1 000 000 Kč jako dluhu žalobce vůči společnosti [právnická osoba] Dalších 4 700 000 Kč bylo dne 27. 3. 2017 z úvěru čerpáno na účet společnosti [právnická osoba]. a zbylých 2 200 000 Kč na účet vedený u [právnická osoba]., číslo [č. účtu]. Tyto transakce jsou též zachyceny v předložené knize účtů, posledně popsaná transakce je označena jako „úhrada závazku“ (v knize účtů jsou mimo jiné zachyceny platba 400 000 Kč ze dne 6. 4. 2017 označená jako „odchozí platba – [jméno FO]“, 12. 4. 2017 platba 400 000 Kč označená jako „odchozí platba – [Anonymizováno]“, dne 2. 5. 2017 platba 100 000 Kč označená jako „odchozí platba – [jméno FO]“, dne 15. 5. 2017 platba 300 000 Kč označená jako „převod – [jméno FO]“).

38. Dne 2. 6. 2017 žalobce podává u Krajského soudu v Brně žalobu na [tituly před jménem] [jméno FO] o určení vlastnického práva k podílu v obchodní společnosti [právnická osoba] (žalobce tvrdil, že úplatu za převod neobdržel) a dne 6. 6. 2017 podává žalobu na určení neúčinnosti smlouvy o převodu obchodního podílu proti [tituly před jménem] [jméno FO] společnost [Anonymizováno] (a to na základě informace dlužníka (tj. žalobce), který měl výslovně potvrdit, že „společným úmyslem žalovaného a Dlužníka bylo převést Podíl na žalovaného do doby, než Dlužník „vyřeší“ své závazky vůči třetím osobám“). Obě řízení následně skončí zastavením v důsledku zpětvzetí žaloby (usnesení Krajského soudu v Brně č. j. [spisová značka] ze dne 19. 3. 2018, usnesení zdejšího soudu č. j. [spisová značka] ze dne 16. 11. 2018).

39. Dne 4. 11. 2017 žalobce obdržel od pana [jméno FO] částku 495 000 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce, splatnou „bez zbytečného odkladu“ (závazek je zachycen v přihlášce pohledávky do insolvenčního řízení).

40. Podle výpisu z účtu společnosti [právnická osoba]. byla dne 17. 5. 2018 na tento účet připsána částka 4 450 000 Kč, přičemž platba byla označena jako „[Anonymizováno]“, téhož dne byla stejná částka odeslána na účet žalobce. Dohoda o narovnání byla uzavřena dne 11. 4. 2018 mezi společností [právnická osoba]. a [právnická osoba]. a týkala se jednak smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 9. 2015, kterou měl žalobce poskytnout společnosti [právnická osoba]. částku 132 000 EUR splatnou dne 11. 9. 2015 (poskytnutí zápůjčky společnost [právnická osoba]. rozporovala) a dále se týkala kupní smlouvy ze dne 23. 2. 2016 uzavřené mezi společností [právnická osoba]. jako kupující a [právnická osoba]. jako prodávající. Mechanismus úhrady kupní ceny (která činila 179 395,12 EUR) spočíval v tom, že společnost [právnická osoba]. převezme a uhradí dluh společnosti [právnická osoba]. vůči žalobci s tím, že za toto převzetí dluhu měla být společnosti [právnická osoba]. vyplacena společností [právnická osoba]. „odměna“ ve výši 168 395,12 EUR (jinými slovy namísto zaplacení kupní ceny uhradí kupující za prodávající její dluh vůči žalobci ovšem zároveň si za to od prodávající nechá vyplatit „odměnu“, prodávající se tak od kupující za převáděné nemovitosti de facto žádné protihodnoty nedostává, resp. mělo se jí dostat rozdílu v kupní ceně a zmíněné „odměně“, tedy částka 11 000 EUR). Existence a splnění tohoto závazku byla mezi stranami sporná, nicméně výsledkem dohody bylo odstoupení od kupní smlouvy (tj. nemovitosti zůstaly společnosti [právnická osoba].) a závazek společnosti [právnická osoba]. uhradit společnosti [právnická osoba]. částku 4 450 000 Kč.

41. Dne 18. 6. 2018 žalobce podepisuje návrh souhlasného prohlášení a chce nemovitosti zpět (podpis žalobce je úředně ověřen). V textu se uvádí, že strany souhlasně prohlašují, že dar „byl odvolán v den učinění tohoto prohlášení, a to v souladu s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku“. Jaký měl být důvod pro odvolání daru (který ze zákonných důvodů pro odvolání byl naplněn) z textu patrné není.

42. Jak již bylo výše řečeno, smlouvou ze dne 28. 6. 2018 byla celá pohledávka z titulu žalobcem poskytnutého úvěru ve výši 15 830 000 Kč (na níž nebylo dosud ničeho uhrazeno) za úplatu 17 500 000 Kč postoupena samotné dlužnici, tj. společnosti [právnická osoba]

43. Mezi pohledávkami přihlášenými do insolvenčního řízení je uvedena pohledávka ve výši 144 250 Kč ze smlouvy o dílo uzavřené dne 27. 11. 2017 s panem [adresa], splatná dne 16. 3. 2018 (z odůvodnění rozsudku zdejšího soudu č. j. [spisová značka] ze dne 22. 5. 2020 vyplývá, že žalobce zhotovitele žádal o posečkání s platbou s tím, že mu zemřela manželka, přišel o peníze a dostal se do problémů). Dále šlo o pohledávky [podezřelý výraz] z titulu dlužného pojistného (5 1469 Kč splatných k 30. 12. 2019) a penále (1 445 Kč splatných k 18. 12. 2020) a pohledávku ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 7. 8. 2019 se společností [právnická osoba]. (dne 9. 8. 2019 bylo žalobci na úvěru vyplaceno 110 000 Kč). Vedle toho byla přihlášena i pohledávka soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 6 655 Kč (šlo o odměnu a hotové výdaje exekutora) splatná dne 24. 9. 2020 (z exekučních příkazů z oznámení [právnická osoba] ze dne 6. 10. 2020 je patrné, že exekuce byla vedena pro pohledávku oprávněného pana [adresa]).

44. Dalšími přihlášenými pohledávkami byly pohledávky společnosti [právnická osoba], z přihlášek vyplývá, že se jedná o pohledávky ze smluv o úvěru ze dne 20. 12. 2019 a 5. 3. 2020, na základě kterých společnost [právnická osoba]. čerpala částky 2 100 000 Kč a 1 070 000 Kč. Z přihlášek vyplývá, že žalobce k těmto závazkům přistoupil a zavázal se je uhradit společně a nerozdílně s obligačním dlužníkem (kdy přesně tak žalobce učinil není z obsahu přihlášek patrné). Z přihlášek pohledávek společnosti [právnická osoba] je dále patrné, že obligační dlužnice společnost [právnická osoba]. v té době vlastnila bytovou jednotku č. [Anonymizováno] nacházející se v budově č. p. [adresa] a dále pozemky p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (součástí stavba č. p. [Anonymizováno] na [adresa], tedy sídlo žalobce jako fyzické podnikající osoby) zajišťující přihlašovanou pohledávku.

45. Ve vztahu k argumentaci vedlejší účastnice, která tvrdila, že nemovitosti byly součástí společného jmění žalobce a nyní již zesnulé paní [jméno FO] a dovolávala se relativní neplatnosti darovací smlouvy soud z usnesení zdejšího soudu č. j. [spisová značka] ze dne 8. 11. 2018 zjistil, že nabytí dědictví po zesnulé bylo potvrzeno žalobci a jeho vnuku [Jméno žalované A], zároveň z obsahu vyplývá, že mezi manžely byla uzavřena smlouva o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění. Z textu odůvodnění sice není patrné, kdy se tak stalo, nicméně je zde výslovně uvedeno, že stávající majetek náležející do společného jmění manželů byl ke dni uzavření smlouvy vypořádán. Není tedy důvod se domnívat, že by nemovitosti skutečně tvořily součást společného jmění manželů, tak jak to vedlejší účastnice v průběhu řízení uvedla u jednání dne 20. 4. 2021 a též v námitce ze dne 7. 4. 2021, kterou se dovolávala neplatnosti darování. V souvislosti s touto námitkou vedlejší účastnice tvrdila, že o darování se dozvěděla až v rámci řízení vedeného v této věci. Toto její tvrzení je však v příkrém rozporu s tím, že ve své výpovědi dne 24. 5. 2022 uvedla, že bylo dohodnuto, že nemovitosti budou darovány žalovanému. Obdobně tak učinila i ve své výpovědi ze dne 28. 11. 2023 a též u jednání dne 11. 5. 2021, kde uvedla, že „celá rodina byla domluvena na tom, že se nemovitosti přepíšou na žalovaného č. [hodnota]) a až bude zapotřebí, tak se zase přepíšou na žalobce“. Vznesená námitka vedlejší účastnice, vyznívá velmi nepravděpodobně a účelově i ve světle toho, že nemovitosti byly nejprve prodány jejímu manželovi, přičemž i v této kupní smlouvě na straně prodávající vystupoval pouze žalobce jako výlučný vlastník nemovitostí.

46. Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem nemovitostí a naléhavý právní zájem, kterým je úspěšnost takovéto žaloby podmíněna (srov. § 80 o. s. ř.) dovozoval z nesouladu jím tvrzeného faktického stavu navozeného odvoláním daru a stavu zápisu v katastru nemovitostí, kde je jako vlastník stále veden žalovaný (a nově ve vztahu k jednomu z pozemků též žalovaná).

47. Takto vymezený právní zájem považuje soud za postačující, a to i v situaci, kdy nemovitosti byly sepsány do majetkové podstaty. Podle § 231 odst. 1 insolvenčního zákona platí, že insolvenční soud „není vázán rozhodnutím jiného soudu či jiného orgánu, kterým v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, ani jiným způsobem tohoto zjištění“. Soud přitom vycházel z dikce citovaného § 231 insolvenčního zákona a z výkladu tohoto ustanovení provedeného Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 914/2014 ze dne 17. 7. 2014: „Jen z toho, že insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu či jiného orgánu, kterým v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, ani jiným způsobem tohoto zjištění (§ 231 odst. 1 insolvenčního zákona), neplyne, že v řízení zahájeném u obecného soudu před zahájením insolvenčního řízení přichází žalobce o naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Neplyne však odtud ani závěr opačný, totiž závěr že naléhavý právní zájem na požadovaném určení, jenž zde byl před zahájením insolvenčního řízení, zůstane žalobci po zahájení insolvenčního řízení (a zjištění úpadku žalovaného) vždy zachován. Ostatně, totéž platí i v těch případech, kdy pravidlo vyjádřené v ustanovení § 231 odst. 1 insolvenčního zákona nebude na příslušné řízení uplatnitelné vůbec (srov. k tomu dovolatelovu výhradu, že určení vlastnictví není určením neplatnosti právního úkonu).“ Soud se tedy domnívá, že pravidlo obsažené v § 231 odst. 1 insolvenčního zákona na projednávanou věc nedopadá, neboť předmětem řízení není určení neplatnosti právního jednání, ale určení vlastnictví, přičemž žalobce se dovolával nikoli neplatnosti, ale platnosti svého právního jednání (odvolání daru).

48. Jak již bylo řečeno, předmětem sporu byla otázka, zda ze strany žalobce došlo k platnému odvolání daru. Občanský zákoník s odvoláním daru počítá jednak pro nouzi a dále pro nevděk, přičemž žalobce využil obou těchto důvodů.

49. Odvolání daru pro nouzi upravuje § 2068 občanského zákoníku: „(1) Upadne-li dárce po darování do takové nouze, že nemá ani na nutnou výživu vlastní nebo nutnou výživu osoby, k jejíž výživě je podle zákona povinen, může dar odvolat a požadovat po obdarovaném, aby mu dar vydal zpět nebo zaplatil jeho obvyklou cenu, nanejvýš však v tom rozsahu, v jakém se dárci nedostává prostředků k uvedené výživě. Obdarovaný se může této povinnosti zprostit poskytováním toho, co je k této výživě potřeba.“ Výluku z tohoto práva představuje situace upravené v § 2071 občanského zákoníku: „Právo odvolat dar nemá dárce, který si stav nouze přivodil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.“ 50. Soud se však na základě toho, co bylo o majetkových poměrech žalobce zjištěno, domnívá, že zákonné předpoklady pro odvolání daru z důvodu nouze splněny nebyly.

51. Předně je třeba říci, že výše žalobcových závazků byla v době uzavření darovací smlouvy vyšší než nyní (v roce 2016 čerpal žalobce úvěr u [právnická osoba]. a [právnická osoba]., každý ve výši 300 000 Kč, dále zápůjčku ve výši 1 000 000 Kč od společnosti [právnická osoba] a zápůjčky od společnosti [právnická osoba]. ve výši 2 x 3 000 000 Kč). Žalobce z obavy, že by tyto závazky (zejména zřejmě závazky vůči dvěma posledně uvedeným společnostem) mohly být uspokojeny z prodeje nemovitostí, kterých byl vlastníkem, nemovitosti převedl darovací smlouvou na žalovaného. Vzápětí došlo k úhradě části závazků (pohledávky společností [právnická osoba], [právnická osoba].), přičemž peníze na tuto úhradu byly získány z úvěru, který čerpala společnost [právnická osoba]. od [právnická osoba]. s tím, že tento úvěr měl být hrazen z příjmů z pronájmu nemovitostí (jaký hospodářský prospěch z takového jednání měla společnost [právnická osoba]. a jakým způsobem se žalobce s touto společností vyrovnal zřejmé není). Přitom v řízení vyšlo najevo, že žalobce podobnou taktiku uplatnil již dříve, kdy nemovitosti převedl kupní smlouvou na pana [jméno FO] s tím, že kupní cena byla sjednána pouze „symbolická“ a od smlouvy bylo následně odstoupeno, aby žalobce nemusel platit vyměřenou daň z převodu nemovitostí (podle vyměřené daně – žalobce uváděl částku 1 000 000 Kč – musela činit hodnota nemovitostí s ohledem na 4 % sazbu této daně přibližně 25 000 000 Kč, v kupní smlouvě přitom byla sjednána kupní cena ve výši 1 000 000 Kč) . Nelze také nevidět, že i ohledně dalších podnikatelských aktivit žalobce vyšly najevo okolnosti, které naznačují, že i některá další právní jednání mohla být pouze předstíraná (převod obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba] půjčka společnosti [Anonymizováno]). Za tohoto stavu věcí, kdy žalobce dlouhodobě (i v době před uzavřením darovací smlouvy) měl závazky v řádu milionů korun a ve svém zájmu se podle potřeby snažil svůj majetek preventivně „odklonit“ z dosahu věřitelů, nevidí soud důvod pro to, aby na současnou majetkovou situaci žalobce nahlížel jinak než jako na stav, který si žalobce přivodil úmyslně. To platí tím spíše v situaci, kdy není zřejmé, jak žalobce (který byl jako jediný akcionář veden v obchodním rejstříku až do ledna 2021) naložil s akciemi společnosti [právnická osoba]. (přitom ještě v době uzavření úvěrových smluv se společnosti [právnická osoba] vlastnila společnost [právnická osoba]. byt ve [adresa] a nemovitosti na adrese [adresa]) a proč přistupoval jako dlužník k závazkům společnosti [právnická osoba]. vůči společnosti [právnická osoba] Jinými slovy, soud se domnívá, že odvolání daru z důvodu nouze vylučuje výše citovaný § 2071 občanského zákoníku.

52. Odvolání daru pro nevděk upravuje § 2072 občanského zákoníku: „(1) Ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.“ 53. Projevem nevděku žalovaného mělo být zejména žalobcem tvrzené fyzické napadení. Již výše bylo zmíněno, že přestupková komise rozhodla o zastavení řízení, neboť dospěla k závěru, že spáchání přestupku nebylo žalovanému prokázáno. Ve smyslu § 134 o. s. ř. je toto rozhodnutí veřejnou listinou, s níž je spojena domněnka pravdivosti jejího obsahu, tj. správnosti skutkových zjištění v ní obsažených. Jelikož se jedná o domněnku vyvratitelnou, nebylo vyloučeno, aby žalobce v projednávané věci podal důkaz opaku. To se však žalobci nepodařilo.

54. Lékařské zprávy a předložené fotografie sice nepochybně svědčí pro závěr, že žalobce uvedeného dne zranění v oblasti levého spánku utrpěl (zda a do jaké míry se žalobce případné následky tohoto zranění snažil zveličovat nepovažuje soud za podstatné, byť lze pochybovat o tom, že by úder do spánku mohl žalobci způsobit zdravotní potíže popisované jeho zubním lékařem), nicméně za jakých okolností ke vzniku zranění došlo ani po doplnění dokazování nelze s jistotou říci. Mezi účastníky panovala shoda na tom, že žalobce se dne 31.5. 2019 dostavil do areálu tvořeného darovanými nemovitostmi, panovala též shoda na tom, že mezi ním a žalovaným došlo ke konfliktu, a to primárně ohledně vystěhování věcí patřících žalobci z jedné z hal. Z popisu událostí, je patrné, že atmosféra setkání byla hned od počátku napjatá, žalobce nejprve popřel užití silnějších výrazů, nicméně následně připustil, že není vyloučeno, že žalovaného označil za „darebáka“ a výslovně potvrdil, že žalovanou označil za „děvku“. Jakkoli není vyloučeno, že konflikt následně (po označení žalované slovem „děvka“) vyvrcholil napadením žalobce žalovaným, není vyloučena ani verze žalovaného, a sice, že to naopak byl žalobce, kdo v rámci další eskalace konfliktu napadl žalovaného (a zranění mu bylo žalovaným způsobeno neúmyslně, v rámci obrany). Žalobce se svou verzí nakonec zůstal osamocen, neboť svědek pan [právnická osoba], který původně vypovídal ve prospěch žalobce, svou výpověď v přestupkovém řízení označil za nepravdivou a uvedl, že dříve popisované události ve skutečnosti neviděl. Vedlejší účastnice a její manžel konfliktu samotnému přítomni nebyli, o jeho průběhu tedy nemají přímé informace. Z tohoto důvodu nelze ani větší význam přikládat předložené SMS zprávě, v níž manžel vedlejší účastnice hovoří o „zbití starého chlapa“, neboť bez potřebného kontextu, který by (snad) mohl vyplynout z předchozí zprávy, jejíž obsah byl ovšem na fotografii začerněn, nelze konstatovat než jen to, že se jedná o informaci přejatou od žalobce. Při hodnocení věrohodnosti výpovědi žalobce sehrává roli i to, že žalobce se nejprve (při podání vysvětlení na policii) snažil vykreslit své chování v rámci konfliktu v příznivější podobě a policii tvrdil, že žalovanému neřekl nic špatného, ani nic co by ho mohlo pohoršit, což je v příkrém rozporu s jeho následným tvrzením, že žalovaný na něj zaútočil poté, co žalovanou nazval „děvkou“ (neboť takovéto vyjádření žalovaného nepochybně pohoršit mohlo). Také okolnost, že pan [právnická osoba] svou původní výpověď učinil ve snaze „pomoci“ žalobci nahrává spíše úvaze, že žalobce měl na výsledku přestupkového řízení zvláštní zájem a snažil se jej ovlivnit ve svůj prospěch.

55. Výsledkem nastíněných úvah je konstatování, že závěr přestupkové komise o tom, že nebylo prokázáno, že by k fyzickému napadení žalobce ze strany žalovaného skutečně došlo, považuje soud i nadále (po doplnění dokazování) za správný. To samozřejmě neznamená, že za správnou, resp. prokázanou, verzi automaticky považuje verzi nabídnutou žalovanými. Soud nevylučuje, že události se odehrály jinak, než žalovaní vylíčili, nicméně jak již bylo zmíněno výše, důkazní břemeno v tomto směru leželo na žalobci a soud má za to, že provedené důkazy nepostačovaly k tomu, aby soud mohl s praktickou jistotou uzavřít, že k napadení žalobce skutečně došlo a že ke vzniku zranění žalobce nedošlo v rámci obrany žalovaného či v rámci vzájemné potyčky.

56. Vedle fyzického napadení měl projev nevděku žalovaného spočívat i v tom, že „naváděl“ svého syna proti žalobci. V tomto směru žalobce (ani přes poučení, kterého se mu dostalo u jednání dne 21. 8. 2020) soudu v podstatě žádná tvrzení nenabídl. Není zřejmé, v čem toto jednání žalovaného mělo konkrétně spočívat. Pokud byl žalobce dotazován na vztahy s vnukem, hovořil víceméně jen o majetku, který mu daroval, aniž by jakkoli rozvedl, jakým způsobem měl žalovaný na svého syna působit. Není překvapivé, že ochladnutí vztahů a rozpory mezi účastníky se zřejmě propsaly i do vztahů mezi žalobcem a jeho vnukem, samo o sobě to však nelze označit za projev nevděku ze strany žalobce. Žalobce v tomto směru tedy neunesl břemeno tvrzení.

57. Projev nevděku ze strany žalovaného měl spočívat i v porušení žalobcem tvrzené dohody, podle níž měl žalovaný na žádost žalobce přistoupit k vrácení nemovitostí. Žalovaný existenci takovéto dohody popíral, žalobce (stejně tak vedlejší účastnice a její manžel) tvrdili, že se jednalo o převod dočasný za účelem „ochrany“ žalobcova majetku před věřiteli a žalovaný měl nemovitosti následně žalobci vrátit.

58. Soud je přesvědčen, že žalovaný (a potažmo i žalovaná) věděl o tom, že žalobce měl v době darování dluhy a bylo jeho (žalobcovým) zájmem vyřešit situaci tak, aby nemovitosti nebyly použity k uspokojení těchto dluhů. Žalovaný se sice k žalobcem tvrzenému motivu darování v průběhu řízení nevyjádřil, nicméně pro znalost výše popsaného stavu věcí svědčí okolnost, že ty nemovitosti, které žalobce využíval ke svému podnikání (hala, v níž měl umístěnu [Anonymizováno]) mu žalobce převedl kupní smlouvou. Přitom za normálního stavu věcí byl bylo očekávatelné, že žalobce, pokud měl zájem na rozmnožení majetku žalovaného darováním, mu daruje především ty nemovitosti, které žalovaný potřebuje a využívá k podnikání. Skutečnost, že tyto nemovitosti byly převedeny kupní smlouvou svědčí pro závěr, že obě strany si byly vědomy, že převod kupní smlouvou (byť je otazné, zda se reálně nejednalo o zastřenou darovací smlouvu) jim poskytuje větší ochranu než převod darovací smlouvou, která by mohla být s ohledem na nepříznivou majetkovou situaci žalobce napadena prostřednictvím odporovatelnosti.

59. S ohledem na naznačené úvahy vyvstává otázka platnosti samotné darovací smlouvy, zda se vzhledem k okolnostem jejího uzavření nejedná o absolutně neplatné právní jednání. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že žádná ze stran v průběhu řízení absolutní neplatnost darovací smlouvy nenamítla. Soud sice k absolutní neplatnosti jednání přihlíží z úřední povinnosti, avšak jen tehdy jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod pro to, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků. Soud proto nemůže ze své iniciativy vnášet do řízení skutečnosti, pro které není podklad v obsahu spisu a ve výsledcích dosavadního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4841/2007 ze dne 29. 10. 2008). Absolutně neplatné právní jednání je podle § 588 občanského zákoníku takové, které se „zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek“. Absolutně neplatná by darovací smlouva byla, pokud by jejím uzavřením došlo k spáchání trestného činu (např. přečinu poškození věřitele ve smyslu § 222 trestního zákona), pro takovýto závěr však soud nemá podklady, neboť nemá vyčerpávající informace o stavu závazků (ani dalšího majetku) žalobce k datu uzavření darovací smlouvy, navíc nelze odhlédnout od toho, že žalobce (za součinnosti žalovaného) po uzavření darovací smlouvy přistoupil k úhradě části dluhů (byť se tak stalo z prostředků společnosti [právnická osoba]., která si za tímto účelem vzala úvěr zajištěný zástavním právem zřízeným na darovaných nemovitostech). Není tedy možné říci, zda ke zkrácení některého z tehdejších žalobcových věřitelů skutečně došlo (závazky z úvěrů u [právnická osoba]. a [Anonymizováno] byly nadále hrazeny, zda, kdy a jakým způsobem byl vypořádán závazek žalobce z dohody o narovnání uzavřené dne 5. 11. 2013 s panem [jméno FO], následně postoupený na společnost [Anonymizováno], z výsledků dokazování zřejmé není). Soud je tedy přesvědčen, že žalovaný musel být alespoň v hrubých obrysech seznámen se situací žalobce a s důvody proč je část majetku převáděna kupní smlouvou a zbývající smlouvou darovací, nicméně zda i on uzavíral darovací smlouvu s úmyslem zkrátit věřitele žalobce s jistotou konstatovat nelze, neboť lze připustit, že žalovaný spoléhal na to, že ke zkrácení věřitelů nakonec nedojde. Shrnuto, soud (limitován při dokazování § 120 odst. 3 o. s. ř.) se domnívá, že v tuto chvíli nelze na podkladě provedených důkazů vyslovit závěr o absolutní neplatnosti darovací smlouvy.

60. K tvrzenému ujednání o „dočasnosti“ darování je nutné říci, že jedním z hlavních znaků darovací smlouvy (§ 2055 občanského zákoníku) je trvalost převodu vlastnického práva. Občanský zákoník, přestože tak výslovně nestanoví, vychází z toho, že dar je zásadně (až na stanovené výjimky) neodvolatelný. Tato zásada vyplývá jednak z povahy darování, a dále ze stěžejní zásady smluvního práva pacta sunt servanda. Pokud by se mělo jednat o smluvní modalitu darovací smlouvy (a soud ponechává stranou, zda by takováto smluvní modalita byla vůbec přípustná, a pokud ano, zda by bylo možné takovouto smlouvu hodnotit jako smlouvu darovací), musela by být obsažena v textu smlouvy, případně v písemném dodatku (tak jak to bylo ve smlouvě sjednáno). Obdobně to platí, pokud by mělo jít o sjednaný speciální revokační důvod. Darovací smlouva však žádné takovéto smluvní ujednání neobsahuje a tvrzení žalobce o tom, že bylo dohodnuto, že žalovaný nemovitosti na žádost žalobce vrátí, by bylo možné hodnotit pouze v širším kontextu uzavírání smlouvy. Jestliže však žalobce žádá, aby se soud právě tímto širším (morálním) kontextem a motivem žalobce k uzavření darovací smlouvy zabýval při hodnocení tvrzeného nevděku žalovaného, naráží soud na skutečnost, že sám žalobce (dle svého tvrzení) hodlal darovací smlouvu využít k cíli z pohledu práva nežádoucího, který právo zapovídá a v určitých situacích (při zkrácení věřitelů) kvalifikuje jako trestný čin, případně jako absolutně či relativně neplatné právní jednání. Soud se domnívá, že v takovéto situaci není důvod, aby právo na ochranu žalobce nějakým způsobem zasahovalo (podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku „výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy“), a i pokud by byla existence takového ujednání prokázána (což dosud nestalo), nebylo by namístě jednání žalovaného kvalifikovat jako nevděk.

61. Z popsaných úvah je zřejmé, že soud v řízení dospěl k závěru, že důvody, pro které zákon připouští odvolání daru (nouze, nevděk), naplněny nebyly, resp. v případě fyzického napadení žalobce (které by v obecné rovině jako nevděk hodnoceno být mohlo) nebylo prokázáno, že k němu skutečně došlo. Od toho se nevyhnutelně odvíjí výsledek tohoto řízení, neboť nebylo-li prokázáno, že byly naplněny důvody, pro které žalobce od darovacích smluv odstoupil, nelze uvažovat o tom, že by bylo obnoveno jeho vlastnické právo k darovaným nemovitostem, a soud proto žalobu zamítnul.

62. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 1 o. s. ř. mělo náležet žalovaným, kteří byli ve sporu úspěšní. Soud má však s ohledem na okolnosti darování za to, že jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele, pro které § 150 o. s. ř. umožňuje právo na náhradu nákladů řízení úspěšnému účastníkovi nepřiznat. Mezi hlavní cíle občanského soudního řízení (vymezené § 1 o. s. ř.) patří i „výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob“. Jakkoli soud neshledal důvody pro odvolání daru (ani pro vyhodnocení smlouvy jako absolutně neplatné), domnívá se, že žalovanému lze právo na náhradu nákladů řízení upřít, neboť jak již bylo shora řečeno i on musel mít o motivu žalobce k uzavření darovací smlouvy povědomí, a přesto dar přijal (byť nevyšlo najevo, že by tak učinil s úmyslem věřitele zkrátit). Pokud se žalovaný rozhodl vstoupit do takového právního jednání domnívá se soud, že je namístě, aby nesl rizika s tím spojená, včetně nákladů tohoto sporu. Soud se zároveň domnívá, že důvody, pro které nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení žalovanému, lze vztáhnout i na žalovanou, neboť žalované v době, kdy jí byl podíl na pozemku žalovaným darován, alespoň v hrubých obrysech muselo být známo pozadí celého sporu (žalovaná je manželkou žalovaného, byla přítomna konfliktu mezi žalobcem a žalovaným dne 31. 5. 2019 a k samotnému převodu oddělené části jednoho z darovaných pozemků na žalovanou došlo až v průběhu řízení).

Poučení