6 C 282/2016 - 731

Rubrum

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobce: [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o žaloba o zaplacení částky 8 170 801,50 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 4 085 400,7 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 085 400,7 Kč od 24. 11. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 4 085 400,7 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 634 160,3 Kč od 24. 11. 2014 do zaplacení a z částky 2 451 240,45 Kč od 27. 8. 2016 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Oba účastníci jsou povinni zaplatit České republice po jedné polovině náhrady nákladů řízení, jejichž výše a splatnost bude uvedena v následném usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit mu 8 170 801,50 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla 13. 8. 2013 uzavřena smlouva o dílo, na základě níž se žalovaná zavázala zhotovit dílo: Stavební úpravy – [adresa], č. p. 2 a č. p. 270 dle projektové dokumentace, která tvoří nedílnou součást smlouvy o dílo. Účastníci si pro záležitosti neupravené touto smlouvou ujednali použití Všeobecných obchodních podmínek pro zhotovení stavby vydaných v roce 2007 S.I.A. ČR – Radou výstavby ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu, Ministerstvem pro místní rozvoj a Hospodářskou komorou ČR (VOP). Uzavření této smlouvy předcházelo zadávací výběrové řízení, které v červnu roku 2013 proběhlo neúspěšně, neboť se do něj přihlásil pouze jeden uchazeč, takže muselo proběhnout druhé zadávací řízení, které bylo zahájeno bezprostředně po zrušení prvního řízení, a to 27. 6. 2013, a jelikož probíhalo nově od začátku, uchazeči si měli být vědomi termínu plnění, na které je zadáváno, a pokud tedy nabídku do druhého zadávacího řízení podali, jak učinil i žalovaný, pak se smluvními podmínkami i termínem plnění souhlasili. Žalobce byl právě co do termínu omezen poskytováním dotace na zhotovení díla, na což byl žalovaný upozorněn, takže žalovanému byl zcela jasný zásadní význam včasného dokončení díla a případné finanční dopady do sféry žalobce při nedodržení těchto termínů. Po uzavření předmětné smlouvy o dílo měl žalobce předat žalované staveniště do sedmi dnů od podpisu smlouvy, tedy do 20. 8. 2013, avšak z důvodu pozdějšího potvrzení poskytnutí dotace žalobci došlo k předání staveniště až 24. 9. 2013. Nicméně žalobce vyzval žalovanou již 15. 8. 2013 k realizaci dodávky a montáže výplní otvorů a 18. 9. 2013 byl vyzván k zahájení prací. Termín díla byl stanoven na 2. 12. 2013, přičemž podle žalobce toto posunutí nemůže znamenat, že by se přesunuly stavební práce z klimaticky příznivého období do klimaticky nepříznivého období, žalobce reagoval na situaci i posunutím termínu dokončení realizace stavebního díla z původního 2. 12. 2013 na 16. 1. 2014, což značí, že i dle původního termínu mělo být dílo částečně prováděno v zimních měsících. Žalovaná však ani přes obě upozornění žalobce nedodržela termín předání díla s tím, že skutečné předání stavby bylo zahájeno 28. 3. 2014 a dokončeno až 30. 6. 2014, takže celková doba prodloužení díla činila 210 dní, proto vzhledem k termínu nedodržení dokončení díla uplatnil žalobce v souladu s článkem 10 smlouvy o dílo vůči žalovanému nárok na smluvní pokutu ve výši 0,5 % z ceny díla. Žalobce smluvní pokutu vyčíslil nejprve s ohledem na termín započetí předání v kompromisní výši 5 719 561,70 Kč bez DPH a přípisem doručeným žalované dne 23. 10. 2014 jej vyzval k úhradě, avšak žalovaná reagovala nesouhlasně, a proto žalobce uplatnil prostřednictvím svého zástupce 11. 8. 2016 výzvu k úhradě smluvní pokuty již v plné výši na 8 170 801,50 Kč bez DPH, když byl limitován dle smluvních ujednání tak, že výše smluvní pokuty nepřesáhne 50 % z ceny díla, které bylo stanoveno na 16 341 603 Kč bez DPH. Žalovaný opakovaně odmítl zaplacení smluvní pokuty s tím, že na prodloužení termínu dokončení díla neměl vinu, když došlo ke zpoždění předání staveniště, přičemž projektová dokumentace měla vady, které vedly rovněž ke zdržení, a dalšími důvody pak bylo zastavení betonáže schodiště technickým dozorem investora [tituly před jménem] [jméno FO] a klimatické podmínky v době prování prací na díle. Samotné uplatnění smluvní pokuty pak žalovaná hodnotila jako odporující zásadám poctivého obchodního styku a základním zásadám, na nichž spočívá občanské právo, přičemž ujednání o smluvní pokutě považuje žalovaná strana za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Situaci ohledně pozdějšího předání díla žalobce již vysvětlil shora s tím, že tuto skutečnost zohlednil uzavřením dodatku k předmětné smlouvě na předání díla až 16. 1. 2014 na místo původního 2. 12. 2013. Pokud se jedná o žalovanou tvrzené vady projektové dokumentace, žalovaný měl dle článku 13 VOP povinnost přezkoumat předanou projektovou dokumentaci bez zbytečného odkladu od jejího předání, nejpozději však před zahájením prací příslušné části díla předat objednateli případný soupis zřejmých vad a nedostatků této dokumentace včetně návrhu na její odstranění, což neučinil s tím, že sám ve svých vyjádřeních uvedl, že vady dokumentace byly zjišťovány až v průběhu stavebních prací v průběhu jednotlivých fází (vady po provedení spodní části výtahové šachty, osazení ocelového kesonu a vyzdění šachty, statika vyrovnávacího schodiště, dále kanalizace v infocentru a podobně). K zastavení betonáže technickým dozorem investora [tituly před jménem] [jméno FO] žalovaný uvedl, že se jednalo o nezbytný postup, neboť jmenovaný opakovaně upozorňoval žalovanou na nutnost včasného zajištění kamenných stupňů betonáží s tím, že bez přesného tvaru těchto stupňů a tloušťky tuto betonáž nebylo možné realizovat, takže k prodlení došlo v důsledku nepřipravenosti žalované. Obdobně pak klimatické podmínky podle žalobce nejsou překážkou včasného dosažení díla, neboť pokud žalovaný zmiňuje ve svých reakcích na uplatněnou smluvní pokutu hraniční teplotu k použití materiálu 5 C, ze stavebních deníků vyplývá, že v předmětné době byly teploty velmi mírné a navíc klimatickým podmínkám lze bránit různými metodami jako je zakrývání fasády, vyhřívání a podobně, což měl žalovaný předvídat. Samotnou výši pokuty pak nepovažuje žalobce za nepřiměřenou s odkazem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, která tuto její výši připouští, když navíc pro posouzení přiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty nemá žádný význam délka prodlení. Podle žalobce byla tedy smluvní pokuta sjednána platně a její uplatnění v této věci je v souladu se základními zásadami civilního práva. Žalobce zdůraznil, že pokud došlo k odchylným smluveným ujednáním od VOP, mají tato ujednání dle obchodního zákoníku přednost, a dále uvedl, zpřísnění smluvení pokuty je standardním postupem, který byl v tomto případě schválen externími poradci. Navíc řádnému uplatnění smluvní pokuty nebránily ani okolnosti sjednání smlouvy, když z judikatury NS ČR vyplývá široká smluvní volnost v obchodně právních vztazích. Podle žalobce ani není důvod odepřít výkon práva, neboť nenastal žádný rozpor se zásadami poctivého obchodního styku, a není namístě ani využití moderačního práva soudu snížit smluvení pokutu, neboť zdržení díla zavinil pouze žalovaný.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že učinila za nesporné skutečnosti, že 13. 8. 2013 uzavřela se žalobcem předmětnou smlouvu o dílo, v níž si strany pro otázky smlouvou neupravené ujednaly použití Všeobecných obchodních podmínek pro zhotovení stavby vydaných v roce 2007 S.I.A. ČR – Radou výstavby ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu, Ministerstvem pro místní rozvoj a Hospodářskou komorou ČR (VOP), s tím, že odchylná ujednání smlouvy o dílo mají přednost před těmito všeobecnými obchodními podmínkami. Žalovaná rovněž potvrdila, že uzavření smlouvy o dílo skutečně předcházelo zadávací řízení, v němž byla žalovaná vybrána jako zhotovitel předmětného díla, avšak s tím, že jelikož první výběrové řízení proběhlo neúspěšně již v červnu 2013 z důvodu jen jednoho uchazeče o veřejnou zakázku, tyto průtahy zadávacího řízení nezaviněné žalovaným měly zásadní vliv na termín podpisu smlouvy o dílo a termín zahájení a dokončení díla, kdy původně uvažované datum podpisu smlouvy a na to navazující datum zahájení a dokončení díla, mělo být zcela jiné. Žalovaná si je vědoma toho, že cena díla byla spolufinancována prostřednictvím získané dotace, přičemž je možné, že žalobci reálně hrozilo krácení dotace v případě pozdního dokončení díla, avšak ke krácení dotace a žádnému negativnímu dopadu do finanční sféry žalobce nedošlo. Žalovaná potvrdila datum uzavření smlouvy stejně jako dohodnutý datum předání staveniště s tím, že skutečně došlo k prodlení s předáním staveniště výlučně z viny žalobce o 35 dnů, v důsledku čehož došlo k posunutí realizace díla o 35 dnů z klimaticky příznivého období srpna a září 2013 do klimaticky nepříznivého období prosince 2013 a ledna 2014. Žalovaná připustila, že žalobce jí vyzval dopisem z 14. 8. 2013, který byl žalované doručen 15. 8. 2013, k realizaci dodávky a montáže okenních a dveřních výplní, a dále dopisem z 18. 9. 2013 k zahájení prací, avšak žalovaná vycházela ze znění smlouvy, z jejíhož ujednání nevyplývá, že by žalovaná byla povinna jako zhotovitel zahájit provádění díla dříve, než dojde k předání staveniště a zároveň k předání písemného pokynu žalobce jako zhotovitele k zahájení plnění, tedy za kumulativního splnění obou těchto podmínek. Žalovaná připustila, že nedodržela prodloužený termín dokončení díla 16. 1. 2013 ovšem bez jakéhokoli svého zavinění, neboť k tomuto došlo jak z objektivních důvodů, tak i z důvodů výlučně na straně žalobce. Žalovaná připustila, že původně byla smluvní pokuta vyúčtována dopisem z 22. 10. 2014 ve výši 5 719 561,05 Kč bez DPH, což by korespondovalo s termínem zahájení přejímacího řízení 28. 3. 2014, k čemuž však žalovaná uvedla, že není její chybou, že přejímací řízení žalobce zřejmě účelově prodloužil o 3 měsíce, když v tomto období žádné práce na díle s výjimkou odstraňování drobných vad a nedodělků nebránících k řádnému užívání díla prováděny ze strany žalované nebyly. Žalovaná rovněž odmítla, že by toto vyčíslení smluvní pokuty bylo v kompromisní výši, když již od samého počátku nejprve ústních jednání o smluvní pokutě bylo jasné, že žalovaná nebude akceptovat žádnou smluvní pokutu. Podle žalované skutečně hlavním důvodem prodloužení termínu díla bylo pozdní předání staveniště, a to oproti dohodnutému 20. 8. 2013 na skutečné 24. 9. 2013, což mělo vliv na posunutí celého průběhu stavby do zimních měsíců, přičemž s ohledem na klimatické podmínky v době realizace díla nebylo možno v určitých časových úsecích dílo provádět, aniž by to mělo zásadní vliv na kvalitu prací, neboť bez jakéhokoli zavinění žalované se objektivně prodloužila doba pro tvrdnutí omítek, štuků, betonu, pro aplikaci směsí barev, pro nedodržování technologických postupů dle podmínek výrobce do 5 C. Snahou o dodržení termínu dokončení díla by pak jednoznačně docházelo k pravidelnému porušování montážních pokynů, návodů a výrobců, což by se mohlo projevit na kvalitě provedeného díla, takže z pohledu žalovaného by pro žalobce bylo nepříznivější nekvalitní provedení díla oproti nedodržení reálného termínu pro dokončení díla. Pokud žalobce tvrdil, že klimaticky nepříznivé podmínky nejsou překážkami k včasnému dokončení díla, neboť různými metodami lze docílit požadované teploty na staveništi, kterou navíc žalobce hodnotil v prosinci 2013 jako velmi mírnou, takováto opatření považuje žalovaná za nereálná, neboť by si vyžádala nadstandartní smluvně nedohodnuté prostředky na provedení těchto opatřeních, které by jí následně žalobcem nebyly hrazeny, takže pokud by žalovaná zvolila takovýto postup jako vícepráce a pro mechanismus těchto víceprací by bylo nutné odsouhlasení ze strany žalobce jako objednatele, což by si vyžádalo pravděpodobně podstatně delší časový úsek, než pokud žalovaná vyčkala pouze na příznivější klimatické podmínky. Navíc skutečnost, že v té době byly mírné klimatické podmínky, je zcela nepodstatná, neboť podstatné je, zda teploty v tomto období poklesly pod hraniční mez 5 C, která je zásadní pro možnost provádění určitých stavebních prací. Dalším důvodem prodloužení termínu dokončení díla pak byly vady projektové dokumentace, přičemž žalovaná odmítla tvrzení žalobce, že je měla zjistit před zahájením prací na příslušné části díla, neboť příslušné ustanovení VOP, o němž se zmiňuje žalobce, hovoří o zjevných vadách projektové dokumentace, nikoli o vadách skrytých, ke kterým došlo právě v této věci s tím, že žalovaná neměla možnost tyto vady zjistit dříve, než v průběhu realizace díla. Konkrétně se jednalo o vyprojektování výtahové šachty s tím, že až po provedení spodní části této šachty a osazení ocelového kesonu a vyzdění šachty do druhého podlaží byla zjištěna podstatná vada dokumentace, neboť byla zjištěna jiná poloha stávajících zdí. Další pak byla vada týkající se vyrovnávacího schodiště vedle výtahu, neboť projektová dokumentace neřešila statiku uvedeného schodiště, kterou bylo nutno dořešit až na místě. Další vada se týkala infocentra, a to že projektová dokumentace neuvažovala s již nainstalovaným podlahovým topením, dílo muselo být přerušeno do vyjasnění způsobu provádění a bylo tedy opuštěno stanoviště v rozestavěném stavu. Další vada se pak týkala hromosvodu, který nebyl řešen na objekt č. p. 1 a ta dokumentace byla předána až 20. 2. 2014. Další důvody pro prodloužení termínu dokončení díla bylo zastavění betonáže schodiště technickým dozorem [tituly před jménem] [jméno FO] dne 18. 12. 2013 z důvodu, že na stavbě nebyly dodány kamenné stupně, což bylo povoleno až 23. 1. 2014 a zkomplikovalo to a zpozdilo další průběh stavby z důvodu zhoršených klimatických podmínek pro tvrdnutí betonu. Žalovaná pak sama provedla v této souvislosti šalunk schodiště v souladu s projektovou dokumentací, stejně jako armaturu před betonáží schodiště, a pokud žalobce prostřednictvím zhotovitele projektové dokumentace nárokoval osazení starých schodovitých stupňů reálně neexistujících, když tento specifický typ schodišťových stupňů projektová dokumentace neřešila, došlo k výměně názorů trvajících řadu dní mezi oběma stranami a následně pak žalobce námitky žalované akceptoval a schodiště se zhotovilo tak, jak od samého počátku navrhovala žalovaná, k čemuž žalobce neměl žádné výhrady, nicméně způsobilo to komplikace zejména časové. Žalovaná dále zdůraznila skutečnost, že smluvní pokuta byla dohodnuta v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.) i v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku (§ 265 obch. zák.) a za použití ustanovení § 3 030 o. z. i v rozporu s § 6 odst. 1 a 2 tohoto zákona, podle nějž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu a nikdo nesmí těžit aniž z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu, stejně jako v rozporu s § 8 tohoto zákona, podle nějž zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Ve smlouvě o dílo byla ve prospěch žalobce pro případ porušení povinnosti žalovaného dokončit a předat dílo sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně, zatím co pro případ prodlení žalobce s úhradou ceny díla byla ujednána pouze sankce v podobě zákonného úroku z prodlení v době uzavření smlouvy ve výši 7,05 % ročně, což lze hodnotit jako smlouvu zjevně nevyváženou, a to jednostranně ve prospěch žalobce. Navíc v tomto ohledu se text smlouvy odchyluje od všeobecných obchodních podmínek, na jejichž obsah se žalobce jindy odvolává s tím, že v těchto podmínkách je doporučená výše smluvní pokuty 0,1 % denně s tím, že i celkový limit smluvní pokuty by podle těchto všeobecných obchodních podmínek neměl překročit 10 % ceny díla, oproti čemuž je ve smlouvě ujednáno 50 %. Žalobce byl v průběhu provádění díla v prodlení s úhradou žalovaným vystavených faktur v součtu 197 dní, tedy podstatně déle, než kolik činí žalobcem tvrzené prodlení žalovaného s dokončením a předáním díla, a žalovaný proto z opatrnosti uplatnil vůči žalobci jako obranu svoji pohledávku vyplývající z prodlení ve výši (v době prodlení) 8,5 % ročně, což představuje celkovou částku 47 687 Kč.

3. Soud při posuzování nároku žalobce vycházel ze skutečnosti, že smluvní vztah byl uzavřen před účinností občanského zákoníku č. 89/2012 (o. z.), takže v souladu s jeho ustanovením § 3028 odst. 3 při posuzování vztahu mezi účastníky vycházel s ohledem na osoby účastníků z tehdy platného obchodního zákoníku. Ten obsahuje ujednání o smluvní pokutě jako speciální úpravu v § 300 až 302 s tím, že základ této úpravy je v § 544 a 545 obč. zák. Soud se nejprve hodlal zabývat skutečností, zda takovéto ujednání o smluvní pokutě v obchodně právních vztazích je možno posuzovat jako neplatný právní úkon pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák., který by šlo aplikovat v této věci pouze v případě, že by se dobrým mravům příčily okolnosti za kterých byla smluvní pokuta sjednána, a to případně i ve spojení se skutečností, že byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 330/2012 (podle nějž samotná skutečnost, že smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, neodůvodňuje aplikaci ustanovení § 265 obch. zák., podle nějž výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany, nýbrž postup soudu podle § 301 obch. zák. upravující moderační oprávnění soudu, kteréžto ustanovení je speciální k § 39 obč. zák., podle nějž je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází, a nebo se příčí dobrým mravům). Soud se proto nejprve zabýval okolnostmi, za kterých byla smluvní pokuta sjednána ve spojení s tím, zda byla sjednána nepřiměřeně vysoká s tím, že teprve pokud by dospěl k závěru, že se jednalo o platně sjednaný právní úkon, hodlal postupovat posouzením, zda připadá v úvahu použití ust. § 265 obch. zák. odepřením výkonu práva, pokud by toto bylo v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Cdo 3651/2011), či zda případně nedošlo v předmětné věci při výkonu práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 obč. zák. (podle nějž výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy), neboť výkon práva může být v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 obč. zák., i když takové jednání vzešlo z obchodního závazkového vztahu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 Odo 756/2005). Teprve v případě, že by soud neshledal žádné takovéto závěry, zvažoval by případnou možnost postupu moderace smluvní pokuty ve smyslu § 301 obch. zák.

4. Ve věci již rozhodoval v prvém stupni Okresní soud ve Strakonicích dne 21. srpna 2019 pod č.j. 6 C 282/2016, kdy žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení. Vycházel ze skutkových zjištění že žalobce připravil výběrové řízení na předmětnou stavbu, která měla započít původně 1. 8. 2013 s termínem dokončení 2. 12. 2012 a za takové situace upravil smluvní sankce vůči zhotoviteli oproti ministerstvem doporučeným VOP tak, že se rozhodl vypustit smluvní pokutu vůči své osobě, na místo ní ponechal pouze úroky z prodlení, a na druhé straně na místo doporučené výše smluvní pokuty 0,1 % z dlužné částky za každý den z prodlení stanovil výši této smluvní pokuty 0,5 % z ceny díla za každý den prodlení s tím, že tato smluvní pokuta nesmí přesáhnout 50 % z ceny díla, když VOP doporučují tento limit 10 %. Za této situace se tedy zhotovitel přihlásil do výběrového řízení, které bylo zrušeno, nicméně ihned vyhlášeno nové, v němž se termín zahájení posunul z 1. 8. na 12. 8. se stejným termínem dokončení a stejnými sankcemi. Ve skutečnosti však žalobce předal žalovanému staveniště až 24. 9. 2019 se zdůvodněním, že to bylo způsobeno pozdějším přidělením dotace, k němuž však došlo ze strany ministerstva až 3. 10. 2013. Žalovaný začal ihned po předání díla na něm pracovat s tím, že ještě před předáním staveniště po pokynu žalobkyně k zahájení prací ohledně oken započaly konzultace s památkáři. Přestože na stavbě docházelo k drobným zdržením ze strany zhotovitele, jak vyplynulo ze stavebních záznamů a výpovědí stavebního dozoru i projektanta, nešlo o zásadní zdržení, které by vedlo k nedodržení původního termínu zhotovení 2. 12. 2013, který byl následně stranami prodloužen na 16. 1. 2014, kdy byly zjištěny závažné nedodělky, které byly žalovaným odstraňovány, a 28. 3. 2014 bylo započato předání díla s tím, že dokončeno bylo 30. 6. 2014, aniž by z jakýchkoli důkazů bylo patrné, z jakých důvodů se toto předání protáhlo na dobu tří měsíců. Pokud se jedná o důvody nesplnění termínu dokončení díla dne 16. 1. 2014, bylo zde jako zásadní prokázáno posunutí termínu předání díla z původního 12. 8. 2013 až na 24. 9. 2013, což připustili jak bývalý starosta a místostarosta, tak stavební dozor žalobce s tím, že dílo mělo být prováděno od letního přes podzimní období a původně ukončeno již na začátku prosince, což jsou klimaticky příznivější podmínky pro stavební práce vyžadující teplotu více než 5 C, než období prací, které jsou zahájeny již přímo v podzimním období a zasahují do nejchladnějšího měsíce v roce, tedy ledna, jako to bylo v tomto případě. Pokud zde znalec [tituly před jménem] [jméno FO] stejně jako svědek [jméno FO] uvádějí, že žalovaná měla při podpisu smlouvy počítat s možnými vícepracemi v souvislosti se zateplením fasády na této stavbě, těžko toto může být logické za situace, kdy podepisovala smlouvu v domnění, že stavba bude probíhat od 12. srpna do 2. prosince. Rovněž soud považoval za nerelevantní závěry znalce o tom, že objednatel nezpůsobil prodloužení trvání stavby, když zároveň sám uvádí, že zde byly rozpory v projektové dokumentaci ohledně železobetonových desek a kamenných stupňů schodiště ve výkresové dokumentaci stavební části a statické části projektové dokumentace, což znamenalo několikatýdenní zdržení, jak sám ve svém posudku uvádí, přičemž zpoždění ohledně schodiště ze strany objednatele připustil i svědek [jméno FO] se zpožděním až tří týdnů.

5. Po právní stránce soud vycházel ze skutečnosti, že smluvní vztah byl uzavřen před účinností občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (o. z.), takže v souladu s jeho ustanovením § 3028 odst. 3 při posuzování vztahu mezi účastníky vycházel s ohledem na osoby účastníků z tehdy platného obchodního zákoníku, který obsahuje ujednání o smluvní pokutě jako speciální úpravu v § 300-302 s tím, že základ této úpravy je v § 554 a 545 obč. zák. Soud dospěl k závěru, že na ujednání o smluvní pokutě je třeba nahlížet jako na neplatný právní úkon pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák. s tím, že ve smyslu judikatury vyšších soudů s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 330/2012 lze výše uvedené zákonné ustanovení aplikovat v obchodních věcech jedině tehdy, pokud by se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána. V této souvislosti konstatoval, že samo o sobě zvýšení smluvní pokuty oproti smluvním podmínkám, které jsou podpůrné z doporučovaných 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení na 0,5 % z ceny, nemusí být nepřiměřené, když za zásadní měl tu okolnost, že odchýlení od těchto doporučeních VOP došlo ze strany žalobce toliko v neprospěch žalovaného a nejen ohledně denní sazby smluvní pokuty, nýbrž došlo i ke zvýšení limitu celkové výše pokuty oproti doporučených 10 % na stanovených 50 % ceny díla, to vše zároveň s tím, že byla vypuštěna ve vztahu k žalobci doporučená smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s úhradou peněžitého plnění, když žalobci „hrozil“ pouze úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně. Uvedené změny, a to pouze ve prospěch žalobce a v neprospěch žalované tedy byly označeny soudem jako zásadní jednostrannost a nevyváženost ujednání o smluvní pokutě, překračující princip smluvní volnosti v obchodněprávních vztazích, tedy jako okolnosti, které se jednoznačně příčí dobrým mravům s tím, že podpůrně lze zhoršení postavení žalovaného jako zhotovitele spatřovat i v tom, že došlo k posunutí termínu zahájení prací z klimaticky příznivějších do klimaticky nepříznivějších podmínek, což pak byl jeden z důvodů posunutí termínu dokončení díla.

6. K odvolání žalobce rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích, který svým usnesením č. j. 22 Co 1575/2019-333 ze dne 3. března 2020 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Rozhodnutí odůvodnil tím, že odvolání je důvodné, neboť rozhodnutí soudu 1. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když odvolací soud právní závěry prvostupňového soudu nesdílí, neboť podle něj popsaná jediná „okolnost“ sjednání vysoké smluvní pokuty nemůže sama o sobě neplatnost jednání založit, když jiné okolnosti příčící se dobrým mravům nebyly ani tvrzeny (natož prokazovány), jejich existence nevyšla ani nijak za řízení najevo. Je nepochybné, že sjednaná výše smluvní pokuty (0,5 % denně z ceny díla) je ustálenou judikaturou vyšších soudů akceptována a rovněž je nutno konstatovat, že ve vztahu k posouzení platnosti ujednání není namístě argumentace soudu „podpůrným“ přihlédnutím k tomu, že došlo k posunutí termínu zahájení prací s klimaticky příznivějších do klimaticky nepříznivých podmínek, neboť nejde okolnost přímo vážící se ke sjednání smluvní pokuty – s odkazem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2192/2009, v němž byla vyslovena právní věta, podle které ke skutečnostem, které nastaly po sjednání smluvní pokuty, při hodnocení (ne) ale jedno slovo přiměřenosti sjednané smluvní pokuty podle § 301 obch. zák. přihlédnout nelze. V posuzované věci z důkazu nelze dovodit existenci jiných zásadních či významných okolností provázajících sjednání smlouvy o dílo popisované okolnosti se jeví jako zcela standartní, kdy jde o zakázku města jako zadavatele, které je sjednávána se stavební společností jako zhotovitelem, kdy oba účastníci mají naprosto shodnou pozici při jejím sjednávání, nelze shledat žádnou nadřazenost, ani výhodu v tom, že objednatelem je město jako veřejnoprávní korporace (které nemá v soukromoprávních vztazích nadřazené postavení), za něž jednají jeho zástupci, kteří vystupují ve vztahu k osobám jednajícím za stavební společnost, jakožto podnikatele (zřejmě dlouhodobě působícího v předmětném oboru). Takovou situaci nelze poměřovat například vztahem mezi podnikatelem na straně jedné a spotřebitelem na straně druhé. Stejně tak se z ničeho nenaznačuje, že by snad ujednání o smluvní pokutě za pozdní provedení díla bylo jakkoli jednostranně vynuceno, přisvědčit je nezbytné odkazu žalobce na závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2400/2012, podle nichž nepoměr smluvních sankcí a nevyváženost smlouvy nemůže vést k závěru o nepřiměřenosti některé ze smluvních pokut. Z uvedeného je zřejmé, že poté, kdy je nutné na danou situaci pohlížet tak, že ujednání o smluvní pokutě za pozdní provedení díla není neplatné pro rozpor s dobrými mravy, že je třeba posoudit, zda snad vlastní uplatnění práva žalobce na zaplacení smluvní pokuty nelze považovat za výkon práva, který by byl ve smyslu ust. § 265 obch. zák. v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a nepožíval by tudíž právní ochrany; případně zda nejde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 3 obč. zák. Konečně není vyloučeno, že bude nutné předmětný nárok žalobce hodnotit z hlediska možné moderace dle ust. § 301 obch. zák. V tomto směru je třeba dát žalované poučení dle ust. § 118a odst. 2 o.s.ř. k případnému doplnění vylíčení rozhodných skutečností, a to mimo jiné ve vztahu k okolnostem provázejícím předávací řízení, neboť ohledně těch sám okresní soud konstatoval, že původní termín zhotovení 2. 12. 2013 byl následně stranami prodloužen na 16. 1. 2014, kdy byly zjištěny závažné nedodělky, které byly žalovaným odstraňovány, a 28. 3. 2014 bylo započato předání díla s tím, že dokončeno bylo 30. 6. 2014, avšak „aniž by z jakýchkoliv důkazů bylo patrné, z jakých důvodů se toto předání protáhlo na dobu tří měsíců“. Dále je namístě zdůraznit, že vedle případně nových důkazů bude nezbytné věnovat pozornost i hodnocení důkazů v řízení již provedených, když odvolací soud přisvědčuje námitkám žalobce v jeho odvolání, že skutkový závěr soudu prvního stupně ve vztahu k příčinám nesplnění termínu dokončení díla nelze pokládat za úplný a zohledňující všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti, které vyplývají z provedených důkazů.

7. V dalším řízení před soudem 1. stupně pak žalobce specifikoval dva hlavní důvody zdržení, proč ke skončení předání díla došlo až 30. 6. 2014. Jedním bylo to, že nebyly včas dodány doklady, a to potvrzení o funkčnosti vzduchotechniky, potvrzení o provedení tlakové zkoušky a nezávadnosti ústředního topení a těsnosti, které byly předloženy až na konci března, a dále doklady skutečného provedení stavby, které byly dodány až v dubnu, tedy konkrétně 15. dubna 2014, přičemž některé doklady nebyly dodány ani na konci května, a všechny byly předány až v červnu. Druhým důvodem je pak skutečnost, že k prvnímu původnímu termínu předání 16. 1. 2014 mělo dílo podstatné vady k započetí druhého předání díla vyzval žalovaný až 28. 3. 2014, když však dílo mělo vady, pro které nemohlo být předáno. Konkrétně se jednalo o to, že nebyly dokončeny malby fasád na všech objektech, nebyly dokončeny vnitřní omítky, nebyly hotovy odvětrávací kanály, nebyl hotovy venkovní rozvody kanalizace, stejně jako práce na kamenné dlažbě, probíhala oprava štukových omítek a nebyly hotovy chodníky. Navíc některé nedodělky byly odstraněny až 15. 9. 2014 jako úklid, nátěr, úrovně terénu, oprava dlažby a podobně. Trval tedy na tom, že nesplnění termínu dokončení díla bylo způsobeno žalovaným, a to nedostatečným tempem prací, chybnými postupy, neexistence harmonogramu práce a chybné organizace práce. Zdůraznil, že klimatické podmínky v době stavby byly standartní s tím, že pokud ta stavba měla zasahovat do zimního období, musel žalovaný počítat s takovouto eventualitou, když navíc v předmětné době byly standartní teploty, přičemž vnější mokré procesy, které mohly být citlivé na nižší teploty, tvořily pouze asi 10 % stavby, přičemž vnitřní mokré procesy tvořící necelých 5 % stavby nemohly samozřejmě být považovány za ovlivnitelné počasím. Podle žalobce nelze aplikovat ustanovení § 265 obch. zák. a odepřít ochranu smluvní pokutě s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 873/2009, a to i vzhledem ke skutečnosti, že žalobci nevznikla škoda s ohledem na vyplacenou dotaci státem, což není relevantní okolnost s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 1575/2015. Podle žalobce pak nelze aplikovat ani ustanovení § 3 obč. zák., neboť v předmětné věci nelze shledat rozpor s dobrými mravy s odkazem zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3001/2008 zdůrazňující širokou smluvní volnost stran v obchodněprávních vztazích. Podle žalobce není důvod ani v moderaci smluvní pokuty s ohledem na skutečnost, že zdržení při prováděcí stavby a zdržení při předávání díla bylo způsobeno žalovaným. Žalobce zdůraznil, že je veřejnoprávním subjektem, který je povinen vymáhat nároky podle uzavřených smluv, a to v rámci povinnosti péče řádného hospodáře.

8. Žalovaná strana reagovala tím, že pokud se například konkrétně jedná o provádění kanalizace, tu bylo možné realizovat až po demontáži lešení, pod kterým nelze dělat výkopové práce a lešení nebylo možné demontovat dříve, než bylo možné provést vnější omítku fasády, která zas byla vázána jako mokrý proces na klimatické podmínky v té době s ohledem na probíhající zimní období zhoršené. Zmínila nepodstatnost toho, zda se jednalo o tzv. venkovní či vnitřní mokré procesy, kteréžto rozdělení učiněné žalující stranou je zavádějící, neboť i vnitřní mokré procesy jsou v nevytápěných prostorech pod nezateplenou střešní krytinou práce sice vnitřní, ovšem bez osazení okenních výplní a vytápění stejná teplota jako venku je i uvnitř a mokré procesy provádět nelze. Žalovaná zdůraznila, že žalobce zapříčinil, že termín pro zhotovení stavby se výrazně posunul do zimních měsíců, tedy do nevhodných klimatických podmínek, kdy se tzv. mokré procesy standartně neprovádí a v této souvislosti rovněž zdůraznil záporný hospodářský výsledek ve vztahu žalované vztahující se k předmětnému dílu. Po poučení ze strany soudu pak žalovaná doplnila skutečnost, že důvodem pro zahájení předání díla 28. 3. 2014 a jeho ukončení až ke dni 30. 6. 2014 bylo především obstrukční jednání žalobce, kdy dílo bylo, byť s drobnými nedodělky způsobilé k převzetí již 28. 3. 2014, avšak žalobce je převzít odmítal, se zdůrazněním, že se jednalo o dílo velkého rozsahu a logicky takovéto dílo určité vady a nedodělky prakticky vždy vykazuje, avšak jedná se o takový charakter vad a nedodělků, které nebrání převzetí díla, jak tomu bylo i v tomto případě. Žalovaná dále uvedla, že tři ze čtyř budov byly způsobilé k užívání i v průběhu provádění díla a další budova bývalé školy je pak do dnešního dne stále neužívána a je prázdná. Žalovaná také zdůraznila, že i ze zápisu o předání a převzetí předmětu díla ze dne 30. 6. 2014 vyplývá, že termínem skutečného ukončení díla bylo datum 28. 3. 2014. Žalovaná se domnívá, že jsou zde s ohledem na nemravný postup žalobce ve vztahu k ujednání o nemravně vysoké smluvní pokutě důvody pro použití § 265 obch. zák. či § 3 obč. zák. Současně pak trvala i na návrhu na uplatnění moderačního práva soudu až do výše vzniklé škody, která žalobci vůbec nevznikla, a to s přihlédnutím ke všem specifickým okolnostem sjednání smlouvy, nevyváženost jednání o smluvní pokutě, zatěžující žalovaného a úroku z prodlení zatěžujícího žalobce, které překračují princip smluvní volnosti v obchodních vztazích.

9. Zásadním důkazem byla smlouva o dílo z 13. 8. 2013, z níž bylo zjištěno, že za účelem výběru dodavatele bylo žalobcem zahájeno zadávací řízení 27. 6. 2013, v němž byla vybrána žalovaná, se kterou byla tato smlouva uzavřena v souladu s příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku, když její součástí jsou velké Všeobecné obchodní podmínky pro zhotovení stavby vydaných v roce 2007 S.I.A. ČR – Radou výstavby ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu, Ministerstvem pro místní rozvoj a Hospodářskou komorou ČR (VOP), když odchylná ujednání obsažená v této smlouvě mají přednost před zněním VOP a v míře odchylující se od ustanovení VOP tato nahrazují. Předmětem smlouvy byl dle bodu 2.1.1. smlouvy závazek žalované řádně a včas bez jakýchkoli vad a nedodělků provést svým jménem na svůj náklad a nebezpečí dílo, tedy Stavební úpravy – [adresa], č. p. [Anonymizováno] a č. p. [Anonymizováno], do 2. 12. 2013. V bodě 2.1.2 bylo uvedeno, že dílem se rozumí zhotovení stavby specifikované projektovou dokumentací, která je přílohou této smlouvy (dále jen Projektová dokumentace), zpracování dokumentace skutečného provedení díla a zajištění geodetického zaměření díla. V článku 10 odst. 1 této smlouvy pak v případě prodlení žalobce s úhradou jakékoli částky bude žalobce povinen platit žalované pouze úrok z prodlení v zákonné výši. Podle bodu 10 bod 2 pak bude-li žalovaná v prodlení se splněním termínu dokončení díla sjednaného v této smlouvě, bude povinna zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,5 % z ceny díla za každý den prodlení a Všeobecných obchodních podmínek pro zhotovení stavby vydaných v roce 2007 S.I.A. ČR – Radou výstavby ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu, Ministerstvem pro místní rozvoj a Hospodářskou komorou ČR (VOP) a smluvní pokuty z tohoto titulu nepřesáhnout 50 % ceny díla. Z Všeobecných obchodních podmínek (část XXII) bylo zjištěno, že dle článku 1 v případě prodlení s úhradou peněžitého plnění je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, přičemž dle článku 2. bude-li zhotovitel v prodlení se splněním termínu dokončení díla sjednaného ve smlouvě z důvodu na své straně, je povinen zaplatit objednavateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z ceny díla za každý i započatý den prodlení, přičemž smluvní pokuty z tohoto titulu nesmí přesáhnout 10 % z ceny díla. Z prvého dodatku k předmětné smlouvě o dílo ze dne 12. 12. 2013 bylo zjištěno, že smluvní strany se z důvodu pozdějšího předání staveniště z důvodu pozdějšího potvrzení dotace poskytovatelem dotace objednateli na úplné dokončení díla k 16. 1. 2014, přičemž ze zápisu z 125. jednání Rady města [adresa] z 27. 11. 2013 pak soud zjistil, že rada města s uzavřením tohoto dodatku učinila souhlas. Z dodatku k předmětné smlouvě o dílo z 30. 3. 2014 bylo zjištěno, že strany se dohodly na změně předmětu díla dle položkového rozpočtu včetně jednotlivých částí cen díla.

10. Z výzvy z 14. srpna 2013 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou v souladu s ustanoveními smlouvy o dílo – článek 11 k realizaci stavby a montáže okenních a dveřních výplní ve fasádě u všech stavebních objektů. Z výzvy žalobce žalovanému z 18. září 2013 bylo zjištěno, že vyzval žalovanou k realizaci stavebních prací dle předmětné smlouvy o dílo, a to i jejich zahájení. Ze zápisu o předání a převzetí stanoviště z 24. 9. 2013 bylo zjištěno, že tohoto dne bylo žalobcem žalované předáno staveniště na základě smlouvy o dílo z 13. 8. 2013.

11. Ze zadávací dokumentace veřejné zakázky č. [hodnota] na stavební úpravy [adresa], č. p. [Anonymizováno], č. p. [Anonymizováno], včetně návrhu smlouvy o dílo bylo zjištěno, že žalovaná se přihlásila do výběrového řízení na tuto veřejnou zakázku s termínem zahájení prací k 1. 8. 2013 s termínem ukončení prací 2. 12. 2013 s tím, že uchazeč je povinen předložil v nabídce návrh smlouvy o dílo, a to výhradně s použitím vzoru, který je součástí zadávací dokumentace, přičemž od tohoto vzoru se uchazeč nesmí jakkoli odchýlit. Tomuto zadání pak odpovídá znění smlouvy o dílo, a to zejména ujednání pod bodem 10 týkající se smluvní pokuty, které je ve stejném znění jako předmětné smlouvě o dílo z 13. 8. 2013 shora. Obdobně pak zadávací dokumentace veřejné zakázky číslo [hodnota], kde se liší pouze termín zahájení prací, který se předpokládá k 12. 8. 2013 a termín ukončení prací je tedy týž 2. 12. 2013 stejně jako týž návrh smlouvy o dílo. Z rozhodnutí žalobce z 20. 6. 2013 včetně oznámení o tomto rozhodnutí z 21. 6. 2013 bylo zjištěno, že zadavatel rozhodl o zrušení zadávaného řízení na stavební úpravy [adresa], č. p. [Anonymizováno] a č. p. [Anonymizováno], a to na základě rozhodnutí na zasedání rady města ze dne 19. 6. 2013. Ze zprávy Ministerstva financí České republiky z 3. 10. 2013 včetně rozhodnutí o poskytnutí dotace a pokynu k nastavení rozpočtových limitů a podmínek použití prostředků státních prostředků a pravidel pro poskytování dotací bylo zjištěno, že bylo potvrzeno poskytnutí dotace na stavební úpravy budov [právnická osoba] [adresa]. etapa na částku 16 205 000 Kč s tím, že jako závazný termín k poskytnutí dotace se stanovuje termín realizace akce, což je převzetí díla účastníkem, když splnění tohoto termínu prokáže účastník protokolem o převzetí díla podepsaným oprávněnými osobami, přičemž prostředky státního rozpočtu jsou nepřevoditelné z roku na rok a musí být vyčerpány v témže roce, ve kterém byly poskytnuty a poslední termín pro předložení faktur k proplacení je každoročně stanoven v návaznosti na termíny pro roční uzávěrku na účtech státního rozpočtu v ČNB v daném roce. Ze zprávy Ministerstva financí ze dne 24. 6. 2014 včetně rozhodnutí o poskytnutí dotace a podmínek pro použití prostředků státního rozpočtu bylo zjištěno, že Ministerstvo financí rozhodlo o poskytnutí dotace na stavební úřady budov [právnická osoba] [adresa]. etapa se změnou přesunu ukončení termínu realizace akce na 30. 6. 2014 s tím, že nevyčerpané prostředky ve výši 1 564 168,19 Kč byly na účet žalobce převedeny platebním příkazem z 23. 6. 2014.

12. Z výpisu ze stavebního deníku na stavební úpravy [právnická osoba] [adresa], č. p. [Anonymizováno] a č. p. [Anonymizováno] včetně zpráv z kontrolních dnů a zápisu z jednání bylo zjištěno, že například ve dnech 30. 11. 2013 byla zaznamenána teplota od +5 C do 8 C, 9. prosince 2013 pak +2 C až +5 C, 19. 12. 2013 -3 C až –1 C a 23. 1. 2014 +1 C až +3 C. Ze stavebního deníku dále vyplývá, že žalobce prostřednictvím stavebního dozoru [tituly před jménem] [jméno FO] a koordinátora [jméno FO] na jednotlivých kontrolních dnech stavby upozorňovali na údaje v harmonogramu předloženém žalovaným, kde je s termínem dokončení uvažováno do konce ledna 2014, což je v rozporu s dosavadním smluvním termínem dokončení stavby [datum], který je pod sankcemi, a zhotovitel byl opakovaně vyzýván k předložení upraveného harmonogramu, kterážto situace trvala až do 19. 12. 2013, kdy již požadavek nového harmonogramu stavebních prací byl vypuštěn, neboť byl podepsán dodatek č. [hodnota] k předmětné smlouvě o dílo. Mezitím byla žalovaná konfrontovaná s dosavadním podle žalobce pomalým přístupem k problematice oken a dveří, k jejíž dodávce byla vyzvána již 15. 8. 2013, avšak zhotovitel tuto problematiku neřešil ihned, nýbrž jednáním s památkáři až 27. 9. 2013, na což byl upozorněn i 10. 10. 2013 na druhém kontrolním dni stavby. Z těchto záznamů ze stavebních deníků pak nevyplývá, že by došlo ke zdržení na jednotlivých částech stavby přesahující 3 dny, a to kromě zastavění betonáže schodiště, kde však ze záznamu ve stavebních denících včetně zápisů z kontrolních dnů a písemné komunikaci mezi účastníky vyplývá neshoda obou stran kdo má dodat předmětné kamenné schody, což žalovaná strana nejprve odmítala, ale později již s ní souhlasila, nicméně nebyly vyjasněny parametry těchto schodů, když nakonec se strany dohodly na řešení navrženém žalovaným, přičemž k zastavení těchto prací došlo 18. 12. 2013 a práce pokračovaly 23. 1. 2014. Ze zápisu ze stavebního deníku ke dni 28. 3. 2014 bylo zjištěno, že nebyly dokončeny malby fasád na všech objektech, stejně jako vnitřní omítky, nebyly hotovy odvětrávací kanály, dále se pracovalo na venkovních rozvodech kanalizace a probíhala oprava štukových omítek, když z tohoto stavebního deníku rovněž vyplývá skutečnost, že venkovní rozvody kanalizace byly hotovy až v dubnu a teprve poté se dokončovaly v květnu práce na kamenné dlažbě a chodnících. Ze zápisu z jednotlivých kontrolních dnů stavby pak soud zjistil, že žalobce již od počátku st. prací prostřednictvím technického dozoru [tituly před jménem] [jméno FO] opakovaně upozorňoval, že dochází k pomalému postupu prací a zároveň opakovaně vyzýval k předložení harmonogramu prací. Tato situace, jak je popsána ve stavebních denících za období od 9. 4. 2014 do 19. 5. 2014 pak odpovídá i fotografiím, které byly v řízení provedeny.

13. Z přehledu průměrných teplot vzduchu českého hydrometeorologického ústavu za rok 2013 bylo zjištěno, že v měsíci září 2013 byla průměrná teplota vzduchu 11,8 C s tím, že dlouhodobý normál v té době byl 12,5 C, takže odchylka je -0,7 %, pro říjen tohoto roku byl naopak průměr teplot 8,2 C, když normál byl 7,5 C, obdobně pak v listopadu, kdy průměr byl 3,6 C a dlouhodobý normál 2,4 C, stejně jako v prosinci, kdy byla průměrná teplota 0,5 C a dlouhodobý normál -1 C, takže odchylka od normálu zde činila již 1,7 C. Tento trend pokračoval i v lednu roku 2014, kdy průměrná teplota byla 0,4 C, zatímco dlouhodobý normál -2,8 C, takže odchylka od normálu je +3,2 C.

14. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, bylo zjištěno, že zjistil tři možné důvody, které mohly být překážkou včasného dokončení předmětného díla zahájeného 24. 9. 2013, když předmětem zadání tohoto znaleckého posudku bylo, zda na straně žalobce nenastala po 12. 12. 2013 překážka, která zhotoviteli mohla bránit řádnému dokončení díla do 16. 1. 2014. Znalec dospěl k závěru, že co se týče kamenného schodiště, rozměry těchto schodů byly dány projektovou dokumentací, nicméně bez přesného tvaru a celkové tloušťky, a znalec považuje rozhodnutí technického dozoru ohledně zastavení betonáže 18. 12. 2013 za správné, neboť zhotovitel musel vědět, že nelze bez včasného zajištění těchto schodišťových stupňů provést betonáž betonové desky a nelze to považovat za důvod k prodloužení realizace stavby, v cenové nabídce zhotovitel ocenil vlastní dodávku stupňů, jejich úpravu a osazení, když v rámci výběrového řízení nevznesl požadavek na vysvětlení termínů znovu osazení a podrobně se začal zabývat dodávkou stupňů až těsně před vlastní betonáží. Ke klimatickým podmínkám pak uvedl, že tyto nejsou překážkou včasnému dokončení díla, když tyto překážky nezapříčinil objednatel s tím, že zhotovitel díla nenavrhl alternativní řešení jako například zakrývání fasády, vyhřívání a podobně, které by pravděpodobně vyvolaly vícenáklady, ale o kterých mohl zhotovitel s objednatelem jednat. Znalec navíc našel pouze dva dny, kdy teplota byla -1 C až –6 C, což bylo 16. a 17. prosince 2013 s tím, že s náklady na opatření proti klimatickým podmínkám mělo být ze strany zhotovitele počítáno již dopředu. Třetím důvodem pak mohlo být statistický výpočet a návrh železobetonových desek s tím, že statistický výpočet projektové dokumentace počítal s osazením betonových stupňů a v textové části je uvedeno, že na schodiště budou osazeny kamenné stupně, takže jde o rozpor mezi výkresovou dokumentací, stavební částí a statickou částí, avšak vzhledem k upozornění zhotovitele na toto pochybení, byl předmětný problém řešen zápisem do stavebního deníku z 8. 1. 2014, bylo provedeno nové statické posouzení a 23. 1. 2014 odsouhlasena betonáž schodišťové desky, takže znalec dospěl k závěru, že objednatel nezpůsobil prodloužení trvání stavby, operativně zajistil spolupůsobení s projektantem a statikem, přičemž zhotovitel se měl v dostatečném předstihu seznámit s projektovou dokumentací a statistickým výpočtem a řešit tento rozpor před zahájením vlastních prací.

15. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] znalce v oboru stavebnictví a ekonomika, ceny a odhady nemovitostí bylo zjištěno, že od zahájení stavby 24. 9. 2013 do 15. 5. 2014 byla většina dnů, kdy se pracovalo na stavbě, kdy teploty klesly pod 5 C s tím, že se jednalo o obvyklé klimatické podmínky v tomto období, nicméně tyto teploty negativně ovlivnily dobu trvání stavebních prací, především proto, že došlo k posunu termínu provádění stavebních prací z léta a podzimu do druhé části podzimu a první části zimy. Dále uvedl, že z technologického hlediska je možno provést opatření, která by umožňovala provádět tzv. mokré procesy i při poklesu venkovních teplot pod 5 C (vnější zakrytí stavby s vyžádanými náklady na zakrývací materiály, vytápění a topné zařízení, vynaložený čas pracovníků, a podobně), což by si vyžádalo náklady cca 100 000 Kč, což by podléhalo procesu odsouhlasení a výsledek by byl pak aplikován jako dodatek ke smlouvě o dílo. Po opakovaném doplňování znaleckého posudku znalec specifikoval poměr tzv. mokrých procesů po zaokrouhlení na cca 17, respektive posléze 15 % ze všech prací, když k výzvě ze strany žalobce specifikoval znalec tyto mokré procesy na vnější cca 10 % a vnitřní cca 5 %, k nimž doslova sdělil, že „vnitřní prostory ta teplota až tak neovlivňuje“.

16. Z potvrzení o provedení tlakové zkoušky vnitřní kanalizace předloženého žalovanou žalobci bylo zjištěno, že tak bylo učiněno 26. 3. 2014. Z potvrzení o funkčnosti vzduchotechniky předložené žalovanou žalobci bylo zjištěno, že tak bylo učiněno 26. 3. 2014. Z potvrzení o provedení zkoušky těsnosti venkovní kanalizace předložené žalovanou žalobci bylo zjištěno, že tak bylo učiněno 26. 3. 2014. Z potvrzení o provedení tlakové zkoušky a o nezávadnosti ústředního topení provedené žalovanou předložené žalobci bylo zjištěno, že tak bylo učiněno 26. 3. 2014. Z předávacího a kontrolního protokolu aktualizačního měření pro DTM bylo zjištěno, že tato kontrola byla učiněna 15. 4. 2014. Z polohopisného a výškového plánu zaměření skutečného provedení stavby bylo zjištěno, že byl učiněn na základě stavu ke dni 15. 4. 2014 a byl předložen žalobci 15. 4. 2014. Z prohlídky ze dne[Anonymizováno]20. 5. 2014 bylo zjištěno, že byl učiněn k tomuto dni seznam zřejmých vad a nedodělků sepsaných Ing. [jméno FO], zde konkrétně specifikovaných na všech objektech kromě objektu SO9, kde vše odstraněno bylo. Zároveň bylo uvedeno, že nebyly doloženy všechny doklady nezbytné k předání a převzetí díla, terénní úpravy a úklid. Ze zápisu o předání a převzetí díla z 30. 6. 2014 bylo zjištěno, že tohoto dne bylo předáno dílo žalobci. Jako datum zahájení prací podle smlouvy o dílo je zde uvedeno 14. 8. 2013, jako datum skutečného zahájení prací 24. 9. 2013, termín dokončení prací podle SOD (smlouvy o dílo) bylo 16. 1. 2014 a termín skutečného dokončení díla 28. 3. 2014. Jako důvod nedodržení lhůt zahájení a dokončení o dodávky je uvedeno pozdní zahájení způsobené pozdějším potvrzením dodatce od poskytovatele dotace, když tento zápis obsahuje jako přílohu seznam vad a nedodělků zřejmých při předání a převzetí díla představujících většinou úklid, terénní úpravy a opravy nátěrů. Z potvrzení o odstranění vad z předání stavby z 15. 9. 2014 bylo zjištěno, že všechny tyto vady byly odstraněny žalovanou ke dni 15. 9. 2014. Z účetního hospodářského výsledu žalované za rok 2014 bylo zjištěno, že v roce 2014 žalovaná skončila ve ztrátě -4 275 161,92 Kč 17. Z vyúčtování smluvní pokuty z 22. 10. 2014 bylo zjištěno, že žalobce účtoval žalované pro případ prodlení se splněním termínu dokončení díla smluvní pokutu ve výši 0,5 % z ceny díla denně, a to za období od 16. 1. 2014, kdy mělo být dílo převzato, do 28. 3. 2014, kdy bylo zahájeno předání díla, když konkrétně se jedná o smluvní pokutu ve výši 5 719 561,05 Kč bez DPH, když tato výzva odpovídá rozhodnutí rady města z jejího 160. jednání konaného 1. října 2014, jak vyplývá ze zápisu z tohoto jednání ve spojení s druhým jednáním rady města konaného 19. listopadu 2014, jak vyplývá ze zápisu z tohoto jednání. Z vyjádření žalovaného z 29. 10. 2014 bylo zjištěno, že nesouhlasí s touto uplatněnou pokutou se zde specifikovanými důvody.

18. K věci dále vypovídali dva tehdejší zástupci žalobce, a to bývalý starosta [tituly před jménem] [jméno FO] a bývalý místostarosta [tituly před jménem] [právnická osoba]. Oba v rámci svých výpovědí vysvětlovali důvody samotných stavebních úprav s tím, že v době po převodu kompetencí z okresních úřadů na úřady městské vznikla potřeba zajištění prostor pro úředníky a když se vedle budovy městského úřadu se uvolnila budova bývalé školy, takže vznikla možnost propojení s touto i další budovou na druhé straně do jednoho celku, a navíc stát poskytoval v tomto směru dotace přibližně ve výši 16 000 000 Kč, rada města tedy schválila výběrové řízení na zhotovitele této akce s tím, že prvé výběrové řízení bylo neúspěšné, neboť se přihlásil jenom jeden zájemce, takže muselo být zrušeno a bylo vypsáno druhé řízení, což mělo za následek posunutí termínu realizace stavby do klimaticky horších podmínek. Oba si vzpomněli i na počáteční potíže s památkáři s tím, že zde byly nějaké problémy s okny, nicméně potvrdili smluvní ujednání mezi stranami o dohodnuté smluvní pokutě se zdůvodněním, že podklady pro výši této smluvní pokuty připravoval majetkový odbor a k tomu probíhala diskuse, když následně rada města tyto podmínky schválila a oba zdůrazňovali jednoznačnou motivaci vedení města, aby zhotovitel byl limitován sankcemi pro včasné dodržení termínu. Oba se pak rovněž shodli na tom, že neví, kdo konkrétně formulaci smlouvy připravoval, přičemž smlouvu podepsal tehdejší starosta [tituly před jménem] [jméno FO], který rovněž připustil, že i v jiných smlouvách bývaly sankční úroky i vůči městu, nicméně ani jeden z obou jmenovaných si nevzpomněl na iniciátora vypuštění těchto sankcí. Rovněž se pak shodli na tom, že práce byly sice provedeny v prodlouženém termínu, nicméně smlouva byla naplněna a nevyčerpaná část dotace byla přiznána ministerstvem v následujícím roce, takže městu žádná škoda nevznikla.

19. Dále vypovídali pracovníci městského úřadu. Nejprve to byla [tituly před jménem] [jméno FO], jako vedoucí majetkového odboru městského úřadu, která zajišťovala vypsání obou výběrových řízení s tím, že prvé se nerealizovalo, neboť se do něj přihlásila jen jedna firma, a proto bylo zrušeno, nicméně druhé výběrové řízení okamžitě navazovalo na to prvé, když byla vybrána firma žalované. Potvrdila, že v rámci výběrového řízení byla formulována i smlouva o dílo, která pak byla v tomto znění uzavřena se standardními podmínkami, k nimž upřesnila, že návrh vypracují pracovníci majetkového odboru a odsouhlasí to rada, jak tomu bylo i v tomto případě. Sama nedokázala vysvětlit, proč došlo ve smluvním ujednání k odchýlení od všeobecných obchodních podmínek, zdůvodňovala to pouze historickým vývojem s tím, že dříve se dávala smluvní pokuta 0,05 % denně, což nefungovalo, proto došlo ke zvýšení, když sama neví, kdo navrhl toto znění, a dále vysvětlila, že sankce jen vůči zhotoviteli byly proto, aby byly zabezpečeny všechny termíny, které měli v rámci poskytnuté dotace dodržet. Vysvětlovala i způsob fungování přidělené dotace, která není vždy přiznána okamžitě, navíc i město muselo vyčlenit své peníze, nicméně dotace byla přidělena, čerpána, ale od počátku byly problémy s termínem dokončení, když právě proto, že došlo ke zkrácení termínů druhým výběrovým řízením žalobce, v předstihu vyrozuměl zhotovitele, aby začal práce ohledně oken dříve, nicméně stejně to vedlo k tomu, že dotace nebyla v příslušném roce vyčerpána, musela se částečně vrátit, město o ni žádalo znovu další rok a dostalo jí, takže žádná škoda mu nevznikla. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že je pracovnice odboru rozvoje v oddělení externího financování [právnická osoba] ve [Anonymizováno] a má na starosti dotace, takže podrobně vysvětlila problematiku poskytnutí těchto dotací tak, že žádost na Ministerstvo financí šla již v červnu 2013 se všemi podklady kromě smlouvy o dílo, která ještě k dispozici nebyla a ta byla dodatečně zaslána v srpnu hned po podpisu. Konkrétní výše dotace byla 16 205 000 Kč, byla přislíbena, avšak písemný doklad stále nebyl, takže byl opakovaně urgován a přišel až v říjnu 2013. Mezitím se čerpalo z prostředků města, neboť celkový limit prací byl 20 000 000 Kč, takže právě proto byl zhotovitel vyzván k předčasnému zahájení prací ohledně oken, která stála právě podíl města na celé akci. Zdůraznila, že v podmínkách dotace byla i její nepřevoditelnost do dalšího roku s tím, že fakturovat je nutno jen do určitého data, když v roce 2013 to bylo 12. 12., a ze všech těchto důvodů byl nakonec uzavřen i dodatek na prodloužení termínu dokončení, i když nebyla jistota, že dotace bude poskytnuta i následně, k čemuž však došlo, neboť 30. 12. 2013 Ministerstvo financí dodalo změnové rozhodnutí o posunutí termínu do března roku 2014. K samotným dotacím pak vysvětlila, že peníze nepřichází na účet, ale poskytují se formou proplácení faktur. Město však mohlo do konce roku 2013 proplatit pouze faktury za 14 000 000 Kč, ale 1 500 000 Kč chyběl, takže byla dána žádost o dofinancování na tuto část, která byla odsouhlasena, jak již bylo uvedeno do března roku 2014, následně se nestihl ani tento měsíc, a proto došlo k dalšímu prodloužení s tím, že peníze byly skutečně dočerpány v červnu 2014, takže městu žádná škoda nevznikla.

20. Ohledně dalších svědků se pak již jednalo o stavební odborníky s tím, že první vypovídal svědek [tituly před jménem] [jméno FO], což byl projektant a autorský dozor žalobce, který se zabýval zejména problémy se stavbou. Jednalo se zejména o schodiště, když v projektu byl materiál druhotně použitelný a při realizaci došlo k uzavření nové dohody, takže nakonec byly dodány schody nové s malou úpravou, což si vyžádalo zpoždění až 3 týdny. Druhým problémem pak byla výtahová šachta s tím, že svislosti zdí ve sklepě nenavazovaly na ty v patře, bylo nutno je vybourat, což si vyžadovalo zdržení do jednoho týdne a třetím problémem byla kanalizace v infocentru, což si vyžádalo zdržení dva až tři dny. Posledním byl ještě hromosvod na č. p. 2, což však zdržení jako takové nepřineslo. Svědek dále uvedl, že stavební dozor [tituly před jménem] [jméno FO] opakovaně upozorňoval na pomalé tempo, dále uvedl, že se nepočítalo ze strany zhotovitele s přikrytím plachtou a topením pod ní, s tím, že pokud práce jdou do zimy, s tímto by zhotovitel měl počítat vždy, takže celkově došlo ke zdržení v řádu týdnů až měsíc až měsíc a půl. Z výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] zaměstnance městského úřadu a vedoucího investičního odboru na Městském úřadu [adresa], který byl technickým dozorem investora a měl na starosti přípravu akce, bylo zjištěno, že byl i u výběrového řízení, které pro ně dělala externí firma s tím, že prvé bylo uskutečněno v červnu 2013, ale přišla jen jedna nabídka, takže bylo zrušeno, druhé se uskutečnilo v červenci 2013, přičemž 13. srpna 2013 byla podepsána smlouva. Následně byl vyzván žalovaný ještě před předáním staveniště ohledně zahájení prací s výměnou oken, které byly kryty podílem žalobce na těchto stavebních pracích. Zdůraznil, že dotace byla poskytnuta až v říjnu, nicméně staveniště bylo předáno v září, když termín zhotovení byl 2. 12., avšak práce neprobíhaly z počátku dle představ investora a zhotovitel požádal o prodloužení termínu, k čemuž mu bylo vyhověno a tento termín byl prodloužen do 16. 1. 2014, přestože stavba měla být dokončena vyčerpáním peněz do 18. 12. 2013, a to v hodnotě 16,2 milionu korun. Následně pak svědek připustil, že prodloužení termínu nebylo způsobeno jen žádostí zhotovitele, nýbrž i posunutím termínu předání staveniště, a to na místo 20. 8. 2013 na 24. 9. 2013. Vzhledem ke skutečnosti, že v prosinci 2012 bylo vyčerpáno jen 14 000 000 Kč, město dalo požadavek na posunutí čerpání dotace do roku 2014, čemuž bylo vyhověno, takže bylo pokračováno ve stavbě, když dílo mělo být předáno 16. 1. 2014. To však byly zjištěny nedodělky, které bránily předání díla, takže druhé předání díla započalo 28. 3. 2014 a bylo dokončeno toto předání 30. 6. 2014, kdy stavba byla předána, a podmínky smlouvy byly splněny. Připustil problémy na stavbě se schody, neboť zejména žalovaná strana kladla dotazy, kdo je dodavatelem schodů a také otazníky vyvolávalo pojem druhotné schodiště. Než se tato situace vyjasnila a vzhledem k tomu, že dodavatel nedodal vzorky těchto schodů, musel zastavit jejich betonáž, a až poté, co schody byly upřesněny, tak tuto betonáž povolil, což znamenalo zdržení 2-3 týdny. Také vytýkal žalované straně z počátku slabé nasazení, kdy tam například byli s lešením jenom dva lidi (kromě situace, kdy byl na stavbě přítomen stavbyvedoucí pan [jméno FO], kdy tyto práce v této době probíhaly správně). K samotné smlouvě sdělil, že ji připravovala firma, a to i konečné znění sankcí, které ve smlouvě uvedeny byly, a tato firma žádné námitky proti jejímu znění neměla.

21. Ze strany odborníků žalovaného pak vypovídal [právnická osoba], výrobní ředitel žalovaného, z jehož svědecké výpovědi bylo zjištěno, že zmařené první výběrové řízení způsobilo posunutí termínu podpisu smlouvy až na 13. 8. 2013 s tím, že následně staveniště mělo být předáno 20. 8. 2013, ale došlo k tomu až 24. 9. 2013, kdy byla ihned zahájena stavba, což znamenalo další negativum, a to, že se stavba posunula do chladnějšího období. Připustil, že město před předáním staveniště žádalo o zahájení průzkumu oken, což žalovaná strana projednávala s památkáři a projektantem ohledně konkrétní verze, takže přípravné práce k tomuto byly zahájeny před předáním. Na stavbě zaznamenal problémy zejména s výtahovou šachtou s tím, že nenavazovaly svislé konstrukce, neboť projektant nedělal sondu, když dalším problémem byly nové rozvody kanalizace v infocentru oproti původnímu problému, takže tím došlo k nějakému prodloužení. Podrobně se pak zmiňoval k problémům betonáže schodiště, kdy [tituly před jménem] [jméno FO] zastavil práce na těchto pracech 18. 12. 2013, když se mělo betonovat 19. 12., a povolil je až 23. 1. 2014, takže museli ještě sehnat stroje a pokračovalo se v této betonáži až 30. 1. 2014. Zde se měli původně použít staré druhotné stupně na schodišťové desky, což on považuje za nesmysl, připustil, že měla dodat žalovaná, nicméně nakonec se vše udělalo tak, jak on navrhoval, práce byly udělané kvalitně a dobře. Dále pak vysvětloval zhoršení klimatických podmínek v tom smyslu, že některé práce se musí dělat jenom do +5 C, když připustil, že by se mohly dělat i v chladnějším období, ale to si vyžaduje obrovské prostředky, s nimiž nebylo dopředu počítáno, a je to skutečně nereálné. Za běžných podmínek proto tyto horší klimatické podmínky znamenají zdržení s tím, že nejcitlivější je fasáda, musí vyschnout, aby se na ní dala barva, takže to si jednoznačně vyžádalo zdržení. K harmonogramu prací pak uvedl, že je nezná a nevzpomíná si na něj. Následně pak svědek doplnil k situaci na stavbě po 28. 3. 2014, že skutečné dokončení díla bylo, jak vyplývá z protokolu o předání díla, dne 28. 3. 2014, přestože tam některé drobné vady byly, což je u díla tak obrovského rozsahu, jako bylo toto obvyklé, ale jednalo se o drobné vady, které nebránily převzetí i užívání díla, navíc oproti projektové dokumentaci došlo k odlišnostem, které se týkaly kanalizace v infocentru a výtahové šachty, což jsou naprosto nepodstatné věci. Svědek zdůraznil, že vždy záleží na investorovi, jakým způsobem zvolí převzetí díla, což může u velké stavby trvat i týdny, neboť takto velké dílo nelze převzetí do hodiny, což s týká i dokladů, neboť některý trvá na předložení úplně všech dokladů, například prohlášení o shodě na veškerý materiál. Sám si nevzpomíná, jaké doklady měly být dodány, nebo případně i chyběly, přičemž není pravidlem, že by všechny doklady musely být hotovy a předloženy při předání díla.

22. Z výpovědi svědka [jméno FO], bývalého stavbyvedoucího z předmětné stavby, když už u žalovaného nepracuje už čtyři roky, bylo zjištěno, že stavba začala v posunutém termínu, přesunula se do zimního období s tím, že se na ní vyskytly problémy s výtahovou šachtou, neboť vrchní zdivo nešlo na spodní, muselo se to vybourat. Dále byl problém se statickým výpočtem pro průchozí schodiště, další problém v infocentru, kde byla kanalizace bez projektu, což se dodatečně projednávalo, nebyl tam hromosvod, a zejména byly problémy s provedením nového schodiště do podkroví, neboť stavební dozor před betonáží ji zastavil, což si vyžádalo zdržení. Vysvětloval také vliv klimatických podmínek s tím, že je na ně citlivá zejména fasáda, na níž se může pracovat do +5 C, takže nižší teploty znamenají zdržení prací, což se vše projevilo řádově v týdnech či měsících. On sám ke stavbě měl dostatek pracovníků a práce byly také řádně dokončeny. To, co bylo provedeno, znamená, že se může používat budova jako průchod mezi městským úřadem a bankou, ale ostatní již ne. Pokud se týká situace po 28. 3. 2014 do dokončení předání díla svědek pouze uvedl, že tam byly dodělávány některé práce, ale na nic konkrétního si nevzpomněl, pouze konkrétně uvedl, že přebírání velkých staveb trvá obecně déle.

23. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalobce připravil výběrové řízení na předmětnou stavbu, která měla započít původně 1. 8. 2013 s termínem dokončení 2. 12. 2012 a za takové situace upravil smluvní sankce vůči zhotoviteli oproti ministerstvem doporučeným VOP tak, že se rozhodl vypustit smluvní pokutu vůči své osobě, na místo ní ponechal pouze úroky z prodlení, a na druhé straně ve vztahu k žalované v případě jejího prodlení s předáním díla na místo doporučené výše smluvní pokuty 0,1 % z dlužné částky za každý den z prodlení stanovil výši této smluvní pokuty 0,5 % z ceny díla za každý den prodlení s tím, že tato smluvní pokuta nesmí přesáhnout 50 % z ceny díla, když VOP doporučují tento limit 10 %. Za této situace se tedy zhotovitel přihlásil do výběrového řízení, které bylo zrušeno, nicméně ihned vyhlášeno nové, v němž se termín zahájení posunul z 1. 8. na 12. 8. se stejným termínem dokončení a stejnými sankcemi. Ve skutečnosti však žalobce předal žalované staveniště až 24. 9. 2019 se zdůvodněním, že to bylo způsobeno pozdějším přidělením dotace, k jejímuž vyplacení došlo ze strany ministerstva až 3. 10. 2013. Žalovaná začala ihned po předání díla na něm pracovat, přičemž ze smlouvy nevyplývala její povinnost, ale ani možnost zahájit stavbu dřív, nicméně dle jejího tvrzení ještě před předáním staveniště po pokynu žalobce k zahájení prací ohledně oken zahájila konzultace s památkáři. Stavba tedy započala o 35 dní později s tím, že strany se dohodly na tom, že i o 35 dní posunou termín plánovaného dokončení díla z 2. 12. 2013 na 16. 1. 2014. V průběhu stavby docházelo k drobným zpožděním ze strany žalované, na které opakovaně poukazoval žalobce rovněž s dalším opakovaným poukazem na to, aby žalovaná předložila harmonogram prací. V průběhu stavby pak byly zjištěny rozpory v projektové dokumentaci oproti skutečnému stavu, které (jak vyplývá zejména z výpovědi svědků, včetně autora projektové dokumentace [tituly před jménem] [jméno FO]) mohly být zjištěny až v průběhu stavby, což znamenalo její posunutí v případě výtahové šachty cca o 1 týden a v případě nových rozvodů kanalizace v infocentru pak zpoždění o další 3 týdny (což potvrdili jak svědci žalující strany – projektant [tituly před jménem] [jméno FO] a technický dozor [tituly před jménem] [jméno FO], tak i svědkové žalované výrobní ředitel [jméno FO] a stavbyvedoucí [jméno FO]). V případě schodiště pak byly nesrovnalosti ohledně použití materiálu, což vedlo dle [tituly před jménem] [jméno FO] k uzavření nové dohody, což si vyžádalo zpoždění až tři týdny, jak potvrdili i ostatní zmínění svědkové, a vyplývá to též ze stavebního deníku. Dalším důvodem zdržení pak bylo posunutí díla do klimaticky nevýhodnějších podmínek, když smlouva byla sjednávána v létě 2013 za situace, kdy stavba měla započít 12. 8. 2013 a skončit 2. 12. 2013, a nebylo tedy pamatováno na zabezpečení tzv. mokrých procesů na stavbě v době, kdy teploty klesnou pod –5 C, když, jak vyplynulo ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], by bylo možné stejným tempem pokračovat i v klimaticky nevýhodnějších podmínkách v případě učinění technických opatření na zateplení díla, o nichž hovořil rovněž znalec [tituly před jménem] [jméno FO], které by si však dle znalce [tituly před jménem] [jméno FO] vyžádaly náklady přibližně 100 000 Kč, které by musely být odsouhlaseny oběma stranami a vloženy do smlouvy o dílo jako doplněk, k čemuž však nedošlo. V řízení bylo v této souvislosti prokázáno, že, jak vyplývá ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], ve většině dnů, kdy byla prováděna stavba, klesla teplota pod -5 C, což omezilo práce obsahující tzv. mokré procesy, které nelze při těchto teplotách provádět. Soud považuje za prokázané, že rozsah těchto prací vzhledem k jejich celkovému objemu představuje nejméně 10 %, jak vyplývá ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] s tím, že ohledně dalších 5 % objemu prací na tzv. vnitřních mokrých procesech sdílí pochybnosti o závěru znalce, že tyto prostory teplota až tak neovlivňuje, neboť pokud stavba nebyla vytápěna a byla otevřena, nemohly se vnější a vnitřní teplotní ukazatelé až tolik lišit. Soud z toho činí závěr takový, že nejméně desetina prací byla negativně ovlivněna zhoršenými klimatickými poměry, které byly dalším důvodem ke zpoždění se zhotovením díla po původním termínu plánovaného dokončení 16. 1. 2023. Pokud jde o termín samotného dokončení stavby, zde soud vycházel zejména z vymezení díla dle smlouvy, v němž se žalovaná zavázala dílo zhotovit řádně a včas bez jakýchkoli vad a nedodělků podle projektové dokumentace s tím, že dílem se rozumí i zpracování dokumentace skutečného provedení stavby včetně zajištění geodetického zaměření díla. Jestliže je tedy v zápisu o předání a převzetí díla uveden jako termín skutečného dokončení díla 28. 3. 2014, kdy dílo obsahovalo dlouhý výčet sice drobných, ale nedodělků, a nebyly předány doklady o skutečném provedení stavby, nemohlo tedy dojít dle smluvních ujednání k jeho skutečnému dokončení dnem 28. 3. 2014, neboť zmíněné vady se odstraňovaly v zásadním rozsahu do 30. 6. 2014, kdy žalobce ověřil převzetí díla, jak vyplývá z tohoto protokolu. Soud proto má právě toto datum jako den, kdy dílo bylo dokončeno a řádně předáno žalobci, který jej takto jako převzaté a dokončené považoval. Žalovaná tedy neprokázala skutečnost, že by žalobce obstruoval předání díla po 28. 3. 2014 a že by tato jeho činnost byla výlučnou příčinou, proč dílo bylo dokončeno až 30. 6. 2014, neboť důvody tohoto termínu dokončení díla po 28. 3. 2023 soud spatřuje již pouze na straně žalované.

24. Pokud jde o právní posouzení těchto prokázaných skutkových okolností, soud vycházel ze shora uvedených závěrů odvolacího soudu, že ujednání o smluvní pokutě za pozdní provedení díla není neplatné pro rozpor s dobrými mravy a že je třeba posoudit, zda snad vlastní uplatnění práva žalobce na zaplacení smluvní pokuty nelze považovat za výkon práva, který by byl ve smyslu ustanovení § 265 obch. zák. v rozporu se zásady poctivého obchodního styku a nepožíval by tudíž právní ochrany v případě, zda nejde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy podle § 3 obč. zák. a konečně není vyloučeno, že bude nutné předmětný nárok žalobce hodnotit z hlediska možné moderace dle ust. § 301 obch. zák.

25. Podle § 265 obch. zák. výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku nepožívá právní ochrany.

26. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

27. Podle § 301 obch. zák. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu soud může snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody vzniklé později je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty podle § 373 a násl.

28. Při právním posouzení shora prokázaných skutkových okolností soud v postupu žalobce neshledal, že by překročil meze, které vyplývají ze zásad poctivého obchodního styku při prosazování svých zájmů či zneužil svých práv dle zákona k poškození žalovaného. Žalobci sice nevznikla porušením povinnosti zhotovit včas dílo ze strany žalovaného žádná škoda, nicméně sankční i kompenzační funkce smluvní pokuty byly naplněny (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 873/2009). Soud rovněž neshledal, že by výkon práv žalobce při uplatnění a vymáhání smluvní pokuty byl v rozporu s dobrými mravy, neboť to byla žalovaná, kdo způsobil, že předávací proces ve vztahu k dokončení díla probíhal od 28. 3. do 30. 6. 2014. Soud proto neuplatnil jak postup podle § 265 obch. zák., tak ani dle § 3 odst. 1 obč. zák.

29. Posledním aspektem právního posouzení bylo, zda došlo k naplnění kritérií pro snížení předmětné smluvní pokuty vyúčtované jako 0,5 % denně z celkové ceny díla 16 341 603 Kč za prodlení žalované od 16. 1. 2014 jako datum stanovené ve smlouvě o dílo pro zhotovení díla do předání díla, tedy do 30. 6. 2014, ačkoli fakticky bylo vyúčtováno pouze 100 dní, tedy do 27. 3. 2014 s ohledem na limit smluvní pokuty dle smlouvy o dílo dohodnutý na 50 % z ceny díla. Zásadním kritériem pro případnou moderaci smluvní pokuty je dle citovaného ustanovení § 301 obč. zák. její nepřiměřenost, jejíž posouzení má záviset na okolnostech konkrétního případu, zejména na důvodech, které ke sjednání výše smluvní pokuty vedly a na okolnostech, které je provázely (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 4784/2008). Je nepochybné, že (jak konstatoval i odvolací soud) sjednaná výše smluvní pokuty (0,5 % denně z ceny díla) je ustálenou judikaturou vyšších soudů akceptována. Zároveň však soud odkazuje též na rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 Cdo 1734/2012, podle nějž sazba 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení tak může v závislosti na dalších konkrétních okolnostech v případu vést k závěru, o nepřiměřeně vysoké smluvní pokutě, stejně jako může být shledána pro poměry v dané věci přiléhavou. V tomto rozhodnutí se dále uvádí, že „moderovat ve smyslu § 301 obch. zák. lze pouze výslednou část smluvní pokuty, nikoli vlastní způsob jejího určení (procentuální sazbu určující smluvní pokutu ze stanovené částky za každý den prodlení)“. Soud v této souvislosti přihlédl k okolnostem při sjednání smluvní pokuty, kdy již zmíněné všeobecné obchodní podmínky, na které sama smlouva o dílo odkazuje, doporučily stanovit výši smluvní pokuty na 0,1 % z ceny díla (oproti sjednaným 0,5 % z ceny díla) a zejména limit konečné výše smluvní pokuty na 10 % (oproti sjednaným 50 %). Právě tyto důvody vedly soud k závěru, že smluvní pokuta ve výši poloviny ceny díla, tedy pokuta ve výši 8 170 801,50 Kč je nepřiměřeně vysoká, a proto je nutné ji snížit. V hodnocení míry tohoto snížení soud zohlednil skutečnosti, že žalobci nevznikla žádná škoda, že z důvodu na jeho straně se zhotovení díla posunulo do klimaticky nevýhodnějších podmínek majících vliv na prodloužení termínu zhotovení díla po 16. 1. 2014, k nimž se přidaly i některé odlišnosti skutečného stavu od projektové dokumentace, které žalovaná zjistila až v průběhu realizace díla, což dříve nebylo možné, ať už jde o zmíněné skutečnosti ohledně výtahové šachty, schodiště či problémy s rozvodem kanalizace v infocentru. Zároveň však soud shledal i na straně žalované důvody, které vedly k prodloužení termínu se zhotovením díla, a to počáteční pomalejší postup prací, nepředložení a nedodržení jejich harmonogramu, prodlení s předáním požadované dokumentace a existence nedodělků ke dni zahájení předání díla 28. 3. 2014. Soud se proto domnívá, že adekvátní rozsah snížení smluvní pokuty je na její polovinu, tedy na částku 4 085 400,7 Kč. Proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl, a to včetně úroků z prodlení z této částky v zákonné výši 8,05 % z této částky, neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu, v jehož důsledku má v souladu s ustanovením § 369 odst. 2 obch. zák. žalobce nárok, přičemž výše těchto úroků z prodlení k 24. 11. 2014 odkdy byly přiznány, odpovídá § 2 prováděcího vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Ohledně zbývajících 4 085 400,70 Kč včetně příslušenství soud proto žalobu zamítl, přičemž rozsah tohoto zamítnutí žalobního nároku absorbuje jeho jako obranu uplatněnou pohledávku vůči žalobci ve výši 47 687 Kč za prodlení 197 dnů žalobci se zaplacením faktur žalované.

30. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť každá ze stran měla ve věci poloviční úspěch, a soud proto rozhodl tak, že žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení nemá.

31. České republice vznikly náklady řízení v souvislosti s vyplacením znalečného znalci [tituly před jménem] [jméno FO], když ohledně nich soud vycházel z ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., podle nichž stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jelikož však v době vyhlášení rozsudku nebyla známa celková výše těchto nákladů, neboť do posledního rozhodnutí o znalečném bylo podáno odvolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto, soud proto o nákladech rozhodl tak, že každý z účastníků je povinen zaplatit České republice náhradu jedné poloviny nákladů řízení, jejichž výše a splatnost bude uvedena v následném usnesení.

Poučení