6 C 284/2021 - 102

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Barochovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 105 270 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 105 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % p. a. od 15. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 65 196,01 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Podáním doručeným soudu dne 21. 6. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky 105 270 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Žalobkyně uvedla, že dne 14. 5. 2020 zaslala tuto částku na základě daňového dokladu č. [hodnota] ze dne 29. 4. 2020 na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu], a to za účelem zaplacení nákladů exekuce vedené žalovaným jako soudním exekutorem proti povinnému [jméno FO]. Ačkoli tato povinnost byla usnesením žalovaného ze dne 25. 1. 2019, č. j. 067 EX 4447/10-337, uložena toliko [jméno FO], žalobkyně mylně přikročila k úhradě ze svého bankovního účtu, na což byla upozorněna sdělením soudního exekutora v souvislosti s dalším postihem příjmů povinného poté, kdy povinný měl již veškeré své dluhy řádně zaplatit. Vzhledem k tomu, že exekuce proti povinnému byla zastavena usnesením ze dne 17. 1. 2019, č. j. 067 EX 4447/10-333, které nabylo právní moci dne 7. 2. 2019, nevznikl na straně žalovaného na úhradu předmětné částky nárok. I přes výzvu k jejímu vrácení, jež byla žalovanému doručena dne 19. 5. 2021, však žalovaný nároku žalobkyně nevyhověl, což potvrdil ve svém přípisu ze dne 25. 5. 2021.

2. Vyjádřením datovaným dnem 30. 6. 2021 žalovaný nárok žalobkyně neuznal ani zčásti. Ve svém podání žalovaný doplnil, že usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 5. 8. 2010, č. j. 9 EXE 1812/2010-13, byla proti povinnému nařízena exekuce, která byla zahájena dne 30. 6. 2010. Po jejím částečném zastavení žalovaný uložil povinnému usnesením ze dne 25. 1. 2019, č. j. 067 EX 4447/10-337, uhradit na náklady exekuce částku ve výši 105 270 Kč. Za tímto účelem též vystavil dne 29. 4. 2020 daňový doklad č. [hodnota] s pokyny k platbě. Dne 14. 5. 2020 obdržel žalovaný přípis právního zástupce povinného s informací, že vyúčtovaná částka byla již uhrazena. K jejímu připsání pod VS [var. symbol] došlo následujícího dne. Ačkoli právní zástupce povinného požádal dne 18. 5. 2020 žalovaného o vystavení potvrzení o úhradě nákladů exekuce, již dne 19. 5. 2021 obdržel žalovaný předžalobní výzvu žalobkyně k vrácení platby. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla plnění namísto povinného bez právního důvodu, má žalovaný za to, že ve světle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je ve věci pasivně legitimován toliko povinný, nikoli žalovaný. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3432/2013, který dospěl k obdobným závěrům. Za situace, kdy je povinný nadto společníkem žalobkyně a jejím jednatelem, je podle názoru žalovaného zjevné, že žalobkyně jedná v rozporu s dobrými mravy.

3. Ve své replice ze dne 2. 8. 2021 žalobkyně potvrdila, že trvá na uplatněném nároku v plné výši, a to s odůvodněním, že exekuce proti povinnému byla již dne 7. 2. 2019 pravomocně skončena. Co se týká právního hodnocení, žalobkyně nesouhlasila s žalovaným, že by plnila za jiného, a naopak poukázala na omyl osob pověřených vedením účetnictví, které podle daňového dokladu provedly příslušnou platbu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně si nebyla vědoma poskytnutí plnění za třetí osobu, není podle jejího názoru splněna podmínka skutkové podstaty ve smyslu § 2991 o. z., jak nesprávně uvádí žalovaný. Jelikož právní důvod přijetí plnění na straně žalovaného chyběl již od počátku, má žalobkyně za to, že žalovaný je pasivně věcně legitimovaný ve věci.

4. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalobkyně poukázala dne 14. 5. 2020 na bankovní účet vedený na jméno žalovaného pod č. [č. účtu] částku 105 270 Kč. Jádrem sporu se tak staly toliko okolnosti, za nichž žalobkyně dotčenou platbu provedla, konkrétně otázka, zda žalobkyně jednala při úhradě v omylu, a která osoba je pasivně věcně legitimována ve věci k vydání bezdůvodného obohacení.

5. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně ze dne 10. 11. 2021 soud zjistil, že [jméno FO] byl ke dni 21. 10. 2019 zapsán jako jediný jednatel žalobkyně se vznikem funkce dne 11. 10. 2019 s tím, že od 14. 10. 2020 byl zároveň zapsán jako společník žalobkyně vlastnící celkem [hodnota] kmenových listů v hodnotě po 20 000 Kč. Od 31. 8. 2021 byl [jméno FO] zapsán i jako vlastník kmenových listů č. [hodnota] a 10 v totožné hodnotě. V období od 11. 12. 2019 do 31. 8. 2021 byl jako společník žalobkyně zapsán též [tituly před jménem] [jméno FO], zástupce žalobkyně v nyní projednávané věci.

6. Z usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 5. 8. 2010, č. j. 9 EXE 1812/2010-13, soud zjistil, že ve věci oprávněné společnosti [Anonymizováno]., reg. č. [hodnota], se sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno], [právnická osoba], [Anonymizováno], [adresa], [Anonymizováno], proti povinným [tituly před jménem] [jméno FO], dále [jméno FO] a [jméno FO] byla v souladu s § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „e. ř.“), nařízena exekuce, a to k vymožení povinnosti [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] zaplatit částku ve výši 728 563,61 Kč s příslušenstvím, jakož i povinnosti [jméno FO] zaplatit částku ve výši 706 772,61 Kč s příslušenstvím, které jim byly uloženy exekučním titulem v podobě rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 3. 9. 2009, č. j. 5 C 113/2002-315, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 5. 2010, č. j. 47 Co 28/2010-363, a rozsudkem téhož soudu ze dne 25. 5. 2010, č. j. 47 Co 28/2010-364, včetně povinnosti k úhradě nákladů nalézacího řízení ve výši 117 295 Kč a nákladů exekuce. Jejím provedením byl pověřen žalovaný.

7. Z exekučního příkazu ze dne 15. 8. 2012, č. j. 067 EX 4447/10-157, soud zjistil, že žalovaný jakožto soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů povinného vyplácených ČSSZ, a to pro vymožení částky ve výši 9 646 069,10 Kč na základě exekučního titulu ve formě rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 3. 9. 2009, č. j. 5 C 113/2002-315, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 5. 2010, č. j. 47 Co 28/2010-363, a rozsudkem téhož soudu ze dne 25. 5. 2010, č. j. 47 Co 28/2010-364.

8. Z usnesení žalovaného ze dne 29. 4. 2015, č. j. 067 EX 4447/10-226, soud zjistil, že žalovaný rozhodl o pokračování srážek ze mzdy a jiných příjmů vyplácených povinnému ze strany žalobkyně, a to pro vymožení částky 8 354 989,98 Kč na základě totožných exekučních titulů. Pořadí exekucí vymáhané pohledávky se nadále řídilo dnem 16. 8. 2012.

9. Z usnesení žalovaného ze dne 25. 1. 2019, č. j. 067 EX 4447/10-337, soud zjistil, že žalovaný doplnil své usnesení ze dne 17. 1. 2019, č. j. 067 EX 4447/10-333, výroky II. a III. tak, že povinnému [jméno FO] uložil povinnost uhradit žalovanému náklady exekuce ve výši 105 270 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Žádnému z účastníků řízení o částečném zastavení exekuce nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný své rozhodnutí odůvodnil s odkazem na ukončení účasti povinného [jméno FO] v exekuci, neboť ve vztahu k jeho osobě byla dotčená exekuce na základě výše citovaného usnesení částečně zastavena. Vzhledem k tomu, že exekuční návrh byl ve věci podán důvodně, když v rámci exekuce povinný [jméno FO] uzavřel dohodu o narovnání a k rukám oprávněné uhradil dne 25. 7. 2018 částku ve výši 580 000 Kč, žalovaný uzavřel, že podle zásady zavinění je na povinném, aby žalovanému uhradil náklady exekuce.

10. Z oznámení o skončení exekuce ze dne 24. 4. 2020, č. j. 067 EX 4447/10-412, soud zjistil, že žalovaný informoval povinného [jméno FO] o pravomocném zastavení exekuce vedené pod sp. zn. 067 EX 4447/10 ve vztahu k jeho osobě, jakož i zániku zákazu nakládat s majetkem povinného, a to ke dni 7. 2. 2019. K témuž dni zanikly účinky všech dosud platných exekučních příkazů.

11. Z daňového dokladu č. [hodnota] ze dne 29. 4. 2020, soud zjistil, že žalovaný vystavil povinnému [jméno FO] fakturu na zaplacení nákladů exekuce vedené pod sp. zn. 067 EX 4447/10 ve výši 105 270 Kč, a to se splatností do 29. 5. 2020. Předmětná částka měla být poukázána na účet č. [č. účtu] pod VS [var. symbol].

12. Z potvrzení o platbě vystaveného [Anonymizováno]. dne 13. 5. 2021 soud zjistil, že dne 14. 5. 2020 zaslala žalobkyně z účtu č. [č. účtu] s VS [var. symbol] na účet č. [č. účtu] částku ve výši 105 270 Kč.

13. Z potvrzení o provedení transakce vystaveného [právnická osoba]. dne 29. 6. 2021 soud zjistil, že dne 14. 5. 2020 byla z účtu žalobkyně č. [č. účtu] s VS [var. symbol] poukázána částka ve výši 105 270 Kč, která byla připsána na účet č. [č. účtu] následujícího dne.

14. Z dopisu [Jméno advokáta A] žalovanému ze dne 14. 5. 2020 soud zjistil, že právní zástupce [jméno FO] informoval žalovaného o úhradě částky 105 270 Kč na základě faktury č. [hodnota] ze dne 29. 4. 2020 odpovídající výši nákladů exekuce vedené pod sp. zn. 067 EX 4447/10.

15. Z přípisu [Jméno advokáta A] žalovanému ze dne 18. 5. 2020 soud zjistil, že právní zástupce [jméno FO] požádal žalovaného o vystavení potvrzení o uhrazení nákladů exekuce povinným.

16. Ze sdělení žalovaného [jméno FO] ze dne 25. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaný potvrdil na žádost právního zástupce [jméno FO] úhradu nákladů exekuce vedené pod sp. zn. 067 EX 4447/10 ze strany povinného, a to ke dni 15. 5. 2020.

17. Z oznámení o zahájení srážek z důchodu povinného ze dne 31. 3. 2021 soud zjistil, že s účinností ode dne 14. 5. 2021 zahájí [právnická osoba] (dále jen „ČSSZ“) na základě exekučního příkazu žalovaného ze dne 15. 8. 2012, č. j. 067 EX 4447/10-157, srážky z důchodu ve výši 1 739 Kč ve prospěch oprávněné společnosti [Anonymizováno]

18. Z výzvy [Jméno advokáta A] ze dne 13. 4. 2021 adresované žalovanému soud zjistil, že povinnému [jméno FO] bylo zasláno upozornění ČSSZ na srážky z doplatku důchodu, jež v období od 3. 3. 2019 do 13. 5. 2021 činily celkem 48 219 Kč. V návaznosti na toto upozornění se povinný obrátil na žalovaného s dotazem ohledně právního titulu, dle něhož jsou srážky prováděny, a to s přihlédnutím ke skutečnosti, že exekuce vedená pod sp. zn. 067 EX 4447/10 byla již ke dni 7. 2. 2019 pravomocně zastavena. Povinný zároveň požádal žalovaného, aby o zastavení exekuce sám uvědomil veškeré dotčené orgány.

19. Z výzvy [Jméno advokáta A] k zaplacení ze dne 18. 5. 2021 adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o mylné úhradě nákladů exekuce vedené pod sp. zn. 067 EX 4447/10 ve výši 105 270 Kč a požádala o vrácení předmětné částky na svůj bankovní účet s tím, že žalovaný nemá nárok na úhradu nákladů exekuce vůči povinnému [jméno FO], neboť dotčená exekuce byla dne 7. 2. 2019 pravomocně zastavena. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ve věci plnila bez právního důvodu ve smyslu § 2991 o. z., vyzvala žalovaného k úhradě výše určené částky spolu s náklady právního zastoupení ve výši 13 649 Kč, a to do deseti dnů od výzvy.

20. Ze sdělení žalovaného k předžalobní výzvě žalobkyně ze dne 25. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný v reakci na předžalobní výzvu žalobkyně popřel vznik bezdůvodného obohacení ve výši 105 270 Kč s tím, že odmítl uvedenou částku vrátit žalobkyni.

21. Z výslechu svědka [jméno FO] při ústním jednání ze dne 12. 10. 2022 soud zjistil, že exekuční řízení ve vztahu ke svědkovi bylo ukončeno po uzavření dohody v roce 2018 před jeho jmenováním do funkce jednatele žalobkyně. Svědek následně obdržel do své datové schránky fakturu pro úhradu nákladů exekuce, přičemž na základě jeho pokynu byla tato faktura ze strany účetní žalobkyně též proplacena. Svědek podle svých slov nekontroloval, z jakého účtu byla platba odeslána, sám však předpokládal, že účetní žalobkyně transakci zadala z jeho osobního účtu, k němuž měla přístup. O nesprávném zpracování platby se svědek dozvěděl až s odstupem necelého roku, kdy ve výpisu z osobního bankovního účtu objevil nově prováděné srážky ve prospěch ČSSZ. Takto uhrazené prostředky však žalobkyni zpět nevrátil a nepřistoupil ani k jejich úhradě ve prospěch žalovaného, neboť svou povinnost k úhradě nákladů exekuce ve výši 105 270 Kč neuznává, a to s odkazem na vyrovnání závazků vůči oprávněné a pravomocné skončení exekuce. Svědek se proti dotčené pohledávce žalovaného nijak právně nebránil.

22. Z výslechu svědkyně [jméno FO] při ústním jednání ze dne 1. 2. 2024 soud zjistil, že výše jmenovaná pracuje pro žalobkyni a povinného [jméno FO] jako fyzickou osobu od roku 2009 na pozici účetní. Z titulu svého zařazení má přístup do datové schránky žalobkyně a dále bankovních účtů této společnosti, jakož i povinného, jež byly zřízeny nejprve u [právnická osoba], poté [Anonymizováno]. Při fakturaci na vrub žalobkyně svědkyně provádí transakce na základě dokladů zrevidovaných [jméno FO] a opatřených jeho parafou. V případě úhrady daňového dokladu ve prospěch žalovaného se však svědkyně musela dle svých slov přehlédnout, neboť platbu bez další kontroly zaúčtovala na účet žalobkyně spolu s ostatními platbami, které prováděla dle faktur předložených [jméno FO] při stejné příležitosti. Svědkyně uvedla, že si nebyla vědoma, že proti povinnému je vedena exekuce. Povinný se o průběh platby nijak nezajímal. Na nesrovnalosti této transakce svědkyně narazila při roční závěrce účetnictví žalobkyně. Za vadně provedenou platbu nebyl vůči svědkyni ze strany žalobkyně uplatněn žádný postih. Svědkyně nebyla požádána, aby předmětnou platbu opakovaně provedla z osobního účtu povinného.

23. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění či právní posouzení věci, a proto je dále nehodnotil.

24. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a má za prokázaný tento skutkový stav: usnesením Okresního soudu v Blansku ze dne 5. 8. 2010, č. j. 9 EXE 1812/2010-13, byla proti [jméno FO], který působí od 11. 10. 2019 jako jediný jednatel žalobkyně a od 14. 10. 2020 též jako její společník, nařízena exekuce k vymožení jistiny ve výši 728 563,61 Kč s příslušenstvím, nákladů nalézacího řízení a dále nákladů exekuce. Vedením exekuce byl pověřen žalovaný. Exekučním příkazem ze dne 15. 8. 2012, č. j. 067 EX 4447/10-157, žalovaný nařídil provedení exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů povinného vyplácených ze strany ČSSZ. Usnesením ze dne 29. 4. 2015, č. j. 067 EX 4447/10-226, dále rozhodl o pokračování těchto srážek z příjmů vyplácených povinnému od žalobkyně. Poté, co povinný uzavřel dohodu s oprávněnou společností [Anonymizováno]. a dne 25. 7. 2018 v její prospěch uhradil částku 580 000 Kč, žalovaný usneseními ze dne 17. 1. 2019, č. j. 067 EX 4447/10-333, a dále ze dne 25. 1. 2019, č. j. 067 EX 4447/10-337, rozhodl o částečném zastavení exekuce ve vztahu k povinnému a uložil mu, aby uhradil žalovanému náklady exekuce ve výši 105 270 Kč. Za tímto účelem vystavil povinnému daňový doklad č. [hodnota] s pokynem k poukázání dotčené částky na účet č. [č. účtu] pod VS [var. symbol]. Povinný předmětný doklad předal [jméno FO], působící jako účetní povinného i žalobkyně, s instrukcí, aby na základě tohoto dokladu provedla požadovanou platbu. Dne 14. 5. 2020 byla platba zaúčtována na vrub účtu žalobkyně pod č. [č. účtu]. Téhož dne byl o provedení platby informován též žalovaný, který dne 25. 5. 2020 vystavil o dané transakci požadované potvrzení. Dopisem ze dne 31. 5. 2021 byl povinný informován, že s účinností od 14. 5. 2021 bude ČSSZ na základě exekučního příkazu ze dne 15. 8. 2012, č. j. 067 EX 4447/10-157, provádět srážky z vypláceného důchodu ve výši 1 739 Kč. Vzhledem k tomu, že toto exekuční řízení bylo již ve vztahu k osobě povinného částečně zastaveno, obrátil se povinný na žalovaného s dotazem na důvod provádění srážek. Dne 18. 5. 2021 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu s žádostí o vrácení částky ve výši 105 270 Kč se zdůvodněním, že dotčená částka byla na účet žalovaného poukázána omylem. Žalovaný výzvě odmítl vyhovět.

25. Podle § 1936 odst. 1 o. z. věřitel musí přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba. To neplatí, je-li plnění vázáno na osobní vlastnosti dlužníka.

26. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Po právní stránce se soud předně zabýval kvalifikací právního poměru mezi žalobkyní, žalovaným a povinným, kdy žalobkyně namítala, že poukázáním částky ve výši 105 270 Kč na bankovní účet žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení tohoto žalovaného, jemuž bylo plněno bez právního důvodu, zatímco žalovaný trval na tom, že žalobkyně poskytla plnění za svého jednatele v pozici povinného, který měl uhradit náklady exekuce na základě předchozího rozhodnutí exekutora sám. Vzhledem k tomu, že existence právního důvodu pro poskytnutí plnění je též předpokladem pro vymezení konkrétní skutkové podstaty bezdůvodného obohacení a tím i určení osoby s pasivní věcnou legitimací ve věci, posoudil si soud tuto otázku jako předběžnou ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř.

28. Soud vzal za prokázané, že proti jednateli, jakož i společníkovi žalobkyně [jméno FO] byla nařízena exekuce pro vymožení jistiny ve výši 728 563,61 Kč s příslušenstvím a dále souvisejících nákladů, jejímž vedením byl pověřen žalovaný jako soudní exekutor. Žalovaný vedl exekuci proti povinnému srážkami ze mzdy a jiných příjmů. Exekuce vůči osobě povinného byla poté částečně zastavena usnesením soudního exekutora ze dne 17. 1. 2019, č. j. 067 EX 4447/10-333, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 25. 1. 2019, č. j. 067 EX 4447/10-337, jehož součástí bylo i určení výše nákladů exekuce. Vzhledem k tomu, že soudní exekutor se těchto nákladů nezřekl, bylo o jejich výši, jakož i osobě povinné k jejich úhradě obligatorně rozhodnuto v rámci výše citovaného usnesení tak, aby byl vyčerpán předmět řízení (srov. Kocinec, J. Komentář k § 89. In: Molák, S. a kol. Exekuční řád (Praha: Wolters Kluwer, 2023), dostupné v ASPI).

29. Jak vyplynulo z výslechu svědka [jméno FO], svědek neuplatnil proti nákladovému výroku jako osoba povinná k úhradě žádné opravné prostředky. Dané rozhodnutí soudního exekutora tak nabylo právní moci dne 7. 2. 2019. Za situace, kdy povinný uloženou povinnost nesplnil, trval v době platby částky 105 270 Kč též jeho dluh vůči žalovanému. Žalobkyni v těchto intencích proto nelze přisvědčit, že předmětné plnění by mělo být právně kvalifikováno jako plnění bez právního důvodu.

30. S přihlédnutím k výše uvedenému závěru se soud následně zabýval splněním podmínek skutkové podstaty bezdůvodného obohacení ve formě plnění za osobu, jež měla po právu poskytnout toto plnění sama, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Uvedená skutková podstata upravuje obecně situace, v nichž třetí osoba plnila dluh dlužníka, aniž by k tomu byla povinna, přičemž mezi dotčenými osobami bylo zřejmé, že plní za jiného. Veškerá tato kritéria, tj. existence právní povinnosti na straně obohaceného, splnění této povinnosti ochuzeným a vědomí plnitele a příjemce o tom, že je plněno za jiného, se uplatňují kumulativně (viz Eliáš, J., Adamová, H. a Brim, L. Komentář k § 2991. In: Švestka, J. Občanský zákoník: Komentář, svazek VI (§ 2521-3081), relativní majetková práva ([adresa]: Wolters Kluwer, 2021), dostupné v ASPI).

31. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně neměla vůči žalovanému žádný závazek, přesto však poukázala na účet žalovaného peněžité plnění ve výši 105 270 Kč. Podstata sporných tvrzení tak spočívala toliko v naplnění třetí podmínky, a to vědomí žalobkyně jako ochuzené, že toto plnění poskytuje za svého jednatele a společníka [jméno FO]. Navzdory poučení podle § 118a o. s. ř. nemá soud za to, že žalobkyně unesla důkazní břemeno ve vztahu ke svému tvrzení o omylu její zaměstnankyně při zadání transakce. Soud neuvěřil výpovědi svědkyně [jméno FO], jež si dle svých slov nebyla navzdory své pozici jako účetní žalobkyně a zároveň povinného [jméno FO] jako fyzické osoby vědoma vedení jakékoli exekuce, že by zcela přehlédla údaje o povinném uvedené na daňovém dokladu č. [hodnota], který byl vystaven soudním exekutorem. Toto přehlédnutí se jeví jako zcela nelogické i ve světle toho, že platba poukázaná na účet žalovaného byla opatřena správným variabilním symbolem odpovídajícím výše uvedenému dokladu, jehož součástí je nadto zcela zřetelné označení žalovaného jako soudního exekutora a nákladů exekuce vedené pod sp. zn. 067 EX 4447/10 jako předmětu plnění. Pokud svědkyně uváděla, že veškeré faktury, jež byly účtovány na vrub žalobkyně, procházely kontrolou jednatele a společníka [jméno FO], je též s podivem, že by povinný, který téměř obratem reagoval na sdělení ČSSZ o provádění srážek, ve světle svého živého zájmu o zastavení exekuce svědkyni k proplacení částky vyúčtované výše popsaným daňovým dokladem nijak neinstruoval a na průběh této transakce se již zpětně nijak nedotazoval. To ostatně vylučuje i sdělení právního zástupce povinného, který byl v období od 11. 12. 2019 do 31. 8. 2021 druhým společníkem žalobkyně a sám dne 14. 5. 2020 informoval žalovaného o provedení platby.

32. Výpověď svědkyně [jméno FO] byla v přímém rozporu i s výpovědí svědka [jméno FO], co se týká okamžiku, kdy měl být údajný omyl při zadání transakce odhalen. Zatímco dle svědkyně [jméno FO] byla chybná platba objevena v rámci kontrol při zpracování účetní závěrky žalobkyně, svědek [jméno FO] soudu sdělil, že omyl zaměstnankyně žalobkyně zjistil v návaznosti na oznámení ČSSZ o zahájení provádění srážek ze svých příjmů ze dne 31. 3. 2021. Soud má za to, že pokud by se na straně žalobkyně skutečně jednalo o mylnou platbu, bylo by na povinném, aby v souladu s jeho povinností péče řádného hospodáře uplatnil vůči svědkyni [jméno FO] jako zaměstnankyni žalobkyně nárok na náhradu škody. Jak však bylo zjištěno z výslechu této svědkyně, žádný takový nárok ze strany žalobkyně dosud vznesen nebyl. Pasivitu žalobkyně je poté třeba dát do kontextu s chováním samotného povinného, jenž navzdory tvrzenému omylu nesprávně zaslanou částku žalobkyni dosud sám neuhradil a nepokusil se kontaktovat ani žalovaného s tím, že by vyčíslené náklady exekuce dodatečně zaplatil tak, aby původní platba mohla být řádně vrácena žalobkyni. Jeho následnou námitku, kterou povinný naopak započal rozporovat nárok žalovaného na úhradu nákladů exekuce, poté nelze vnímat než jako účelovou obranu.

33. Vzhledem k tomu, že soud nemá v řízení omyl žalobkyně za prokázaný, dospěl k závěru, že její platba na účet žalovaného byla provedena s vědomím plnění namísto povinného. Žalovaný byl přitom ve světle § 1936 odst. 1 o. z. povinen dotčené plnění přijmout. Ačkoli uvedené ustanovení odkazuje na předchozí souhlas dlužníka, Nejvyšší soud již v této souvislosti potvrdil, že pro účely vzniku bezdůvodného obohacení plněním za jiného ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. a uplatnění regresní kondikce proti dlužníkovi není tento souhlas dále nezbytný (viz rozsudek ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1214/2023).

34. Za situace, kdy žalobkyně plnila za svého jednatele a společníka [jméno FO] jako povinného, přičemž této skutečnosti si byla v době poskytnutí plnění též vědoma, vzniklo žalobkyni právo požadovat vydání bezdůvodného obohacení toliko od osoby, za niž plnila, nikoli od toho, komu plnila (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3432/2013, a usnesení téhož soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 5548/2015, a ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1441/2015). Soud proto přisvědčil žalovanému, že v projednávané věci není pasivně věcně legitimován, a žalobu proto v plném rozsahu zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení v částce 65 196,01 Kč, neboť tento účastník byl v řízení zcela úspěšný. Tyto náklady představuje odměna advokáta stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 105 270 Kč, a to za osm úkonů právní služby vždy po 5 340 Kč, tj. přípravu a převzetí zastoupení na základě plné moci ze dne 29. 6. 2021, včetně první porady ze dne 30. 6. 2021, podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., vyjádření ze dne 30. 6. 2021 podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., porady s klientem ze dne 8. 11. 2021 a 30. 1. 2024 podle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. a účasti na jednání před soudem ze dne 10. 11. 2021, 12. 10. 2022, 1. 2. 2024 a 24. 5. 2024 podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., spolu s příslušným počtem náhrad hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč činících 2 400 Kč, cestovními výdaji za cestu ze sídla advokátní kanceláře do sídla Obvodního soudu pro Prahu 6 v délce 96 km za každou trasu osobním automobilem s kombinovanou spotřebou paliva BA ve výši 5,6 l/100 km, činícími celkem 5 561 Kč, náhradou za promeškaný čas v délce 32 půlhodin dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. v celkové výši 3 200 Kč a částkou odpovídající dani z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 11 315,01 Kč.

36. Zbývající úkony právní služby, tj. sdělení ze dne 24. 11. 2021, soud nijak nehonoroval, neboť se jednalo o jednoduchý přípis soudu, jímž žalovaný toliko doplnil své důkazní návrhy a nečinil podání ve věci samé (viz usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2013, sp. zn. 57 Co 799/2013).

37. Třídenní lhůta k plnění je odůvodněna podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.).

38. Výrok o místu plnění (k rukám advokáta) je odůvodněn podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.).

Poučení