6 C 284/2024 - 66

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 77.301 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 27.858 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27.858 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 6.200 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 706,08 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6.072,29 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 3.765,74 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 3.765,74 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a částku 43.243 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9.918,83 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 35.817,40 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40.717,01 Kč od 28. 9. 2023 do 12. 4. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.859,01 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 40.717,01 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 30. 4. 2024, doplněnou podáním ze dne 19. 10. 2024, soudu doručeným dne 22. 10. 2024, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 6.200 Kč spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 706,08 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6.072,29 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3.765,74 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem 29 % ročně z částky 3.765,74 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení (nárok č. 1), a částky 71.101 Kč spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9.918,83 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 35.817,40 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40.717,01 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem 29 % ročně z částky 40.717,01 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení (nárok č. 2).

2. K nároku č. 1 žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 4. 7. 2019 k uzavření smlouvy o zápůjčce č. [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 23.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce dále částku 21.658 Kč, sestávající z úroku 29 % ročně za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4.114 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8.964 Kč, poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6.780 Kč a pojistného (bylo-li sjednáno), a to zároveň s poskytnutou jistinou v 60 týdenních splátkách po 745 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 8. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 27. 6. 2022. Žalovaný celkově právnímu předchůdci žalobce zaplatil částku 38.458 Kč, žalobci neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023 žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

3. K nároku č. 2 žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 31. 3. 2019 k uzavření smlouvy o zápůjčce č. [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 50.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce dále částku 43.243 Kč, sestávající z úroku 29 % ročně za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 12.253 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 22.100 Kč, poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8.890 Kč a pojistného (bylo-li sjednáno), a to zároveň s poskytnutou jistinou v 18 měsíčních splátkách po 5.181 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 9. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 7. 9. 2020. Žalovaný celkově právnímu předchůdci žalobce zaplatil částku 22.142 Kč, žalobci neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023 žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

5. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

6. Z předložené smlouvy o zápůjčce – [Anonymizováno] č. [hodnota], datované dnem 4. 7. 2019, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba], jako úvěrující, a žalovaný jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla v hotovosti žalovanému částku 23.000 Kč jako peněžitou zápůjčku, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku, úrok ve výši 4.114 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8.964 Kč a částku ve výši 6.780 Kč za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, tedy celkem částku 19.858 Kč, a pojistné ve výši 1.800 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 44.658 Kč, a to v 60 týdenních hotovostních splátkách, první až předposlední po 745 Kč, poslední ve výši 703 Kč.

7. Ze smlouvy o zápůjčce shora, z tabulky umoření k této smlouvě ze dne 2. 10. 2023 a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila 23.000 Kč a žalovaným uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce, resp. žalobci činily celkem částku 38.458 Kč.

8. Z předložené smlouvy o zápůjčce – [Anonymizováno] č. [hodnota], datované dnem 31. 3. 2019, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba], jako úvěrující, a žalovaný jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku ve výši 50.000 Kč jako peněžitou zápůjčku, z toho část ve výši 12.116 Kč na splacení (refinancování) dlužné částky žalovaného z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce č. [hodnota], a zbývající část ve výši 37.884 Kč v hotovosti, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku zápůjčky, úrok ve výši 12.253 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 22.100 Kč a částku ve výši 8.890 Kč za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 93.243 Kč, a to v 18 měsíčních hotovostních splátkách, první až předposlední po 5.181 Kč, poslední ve výši 5.166 Kč.

9. Ze smlouvy o zápůjčce shora, z tabulky umoření k této smlouvě ze dne 2. 10. 2023 a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila 50.000 Kč a žalovaným uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce, resp. žalobci činily celkem částku 22.142 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, z přílohy k této smlouvě – seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek s výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 29. 9. 2023, adresovaného žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne 27. 10. 2023 soud zjistil, že pohledávky věřitele [právnická osoba] z uvedených smluv o zápůjčce byly postoupeny žalobci, žalovaný byl o této skutečnosti informován, a že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalovaných pohledávek.

11. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 28. 3. 2024, adresované žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne 2. 4. 2024 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalovaných pohledávek a současně ho upozornil na další postup v případě jejich neuhrazení, včetně možnosti jejich vymáhání soudní cestou.

12. V odpovědi na výzvu soudu, aby označil důkazy, na jejichž základě si jeho právní předchůdce ověřil tvrzení žalovaného ohledně výše jeho měsíčních příjmů a výdajů, uvedená v zákaznických kartách, resp. na jejichž základě zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnuté zápůjčky, žalobce soudu podáním ze dne 19. 10. 2024, soudu doručeným dne 22. 10. 2024, sdělil, že žalobcův právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. zápůjčku, na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, jak jsou uvedeny v příslušné zákaznické kartě. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům uvedeným v zákaznické kartě v části „Ověřené dokumenty“. V zákaznických kartách ze dne 4. 7. 2019 a 31. 3. 2019 je uvedeno, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy (09/2001), z výpisů z bankovního účtu (02, 03, 06, 07/2019) a z daňového přiznání (2018 a 2019). Současně si z insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako OSVČ jako stavební práce, resp. zedník, jeho měsíční příjem činí 76.628 Kč, resp. 54.482 Kč, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná.

13. Ze zákaznické karty ze dne 31. 3. 2019 soud mimo jiné zjistil, že žalovaný byl rozvedený, druh bydlení vlastník, počet vyživovaných osob 0, majitel auta – ne, údaje o zaměstnání – zedník, OSVČ (PO), IČ [IČO], zaměstnání ověřeno výplatními páskami a výpisy z bankovního účtu, jeho čistý pravidelný měsíční příjem měl činit částku 34.482 Kč při počtu zdrojů příjmu 0/1, další čisté příjmy domácnosti 20.000 Kč, příjmy celkem 54.482 Kč. Jeho běžné měsíční výdaje činily, jako odhadované měsíční výdaje žadatele, celkem 5.000 Kč. Externí splátky dle žadatele činily 0 Kč a interní splátky [Anonymizováno] činily 4.000 Kč. Jako ověřené dokumenty byly uvedeny pracovní smlouva/ŽL 1. 3. 2001, 2 výpisy z bank. účtu (2, 3) a daňové přiznání 2018.

14. Ze zákaznické karty ze dne 4. 7. 2019 soud mimo jiné zjistil, že žalovaný byl svobodný, druh bydlení vlastník, počet vyživovaných osob 0, majitel auta – ano, údaje o zaměstnání – stavební práce, OSVČ (PO), IČ [IČO], zaměstnání ověřeno výpisy z bankovního účtu a daňovým přiznáním, jeho čistý pravidelný měsíční příjem měl činit částku 56.628 Kč při počtu zdrojů příjmu 0/1, další čisté příjmy domácnosti 20.000 Kč, příjmy celkem 76.628 Kč. Jeho běžné měsíční výdaje činily, jako odhadované měsíční výdaje žadatele, celkem 4.000 Kč. Externí splátky dle žadatele činily 0 Kč a interní splátky [Anonymizováno] činily 5.000 Kč. Jako ověřené dokumenty byly uvedeny pracovní smlouva/ŽL, 2 výpisy z bank. účtu (6, 7) a daňové přiznání 2019. Jako účel zápůjčky je uvedeno dovolená.

15. Z živnostenského listu [Anonymizováno] [adresa], vydaného na jméno žalovaného, č.j. [Anonymizováno] soud zjistil, že žalovanému vzniklo dne 6. 1. 2000 živnostenské oprávnění s předmětem podnikání zednictví pod IČO [IČO][Anonymizováno]

16. Z příjmových pokladních dokladů (číslo/ze dne) bylo zjištěno, že žalovaný přijal pod výše uvedeným IČO za zednické práce částku 26.650 Kč (0.1./14. 1. 2019), částku 5.470 Kč (dodatek mezi 0.1. a 0.2. 2019/25. 1. 2019), částku 38.800 Kč (0.2./18. 2. 2019), částku 35.250 Kč (0.3./26. 2. 2019), částku 29.800 Kč (0.4./7. 3. 2019), částku 9.300 Kč (0.5./12. 3. 2019) a částku 44.580 Kč (0.6./23. 3. 2019).

17. Z faktur - daňových dokladů (číslo/ze dne) bylo zjištěno, že žalovaný vyfakturoval pod výše uvedeným IČO za zednické práce částku 38.800 Kč (0.2.2019/18. 2. 2019), částku 35.250 Kč (0.3.2019/26. 2. 2019), částku 5.470 Kč (2019/25. 1. 2019), částku 29.800 Kč (0.4.2019/7. 3. 2019), částku 9.300 Kč (0.5.2019/12. 3. 2019) a částku 44.580 Kč (0.6.2019/23. 3. 2019).

18. Z výpisu z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že ke dni 31. 3. 2019 pod rodným číslem žalovaného nebyl nalezen žádný dlužník.

19. Z výpisu z databáze neplatných dokladů [právnická osoba] ze dne 31. 3. 2019 soud zjistil, že občanský průkaz, jehož číslo je totožné s číslem občanského průkazu, uvedeného v zákaznických kartách shora jako občanský průkaz žalovaného, nebyl nalezen v databázi neplatných dokladů.

20. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž bylo zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 4. 7. 2019, soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

21. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy ani žalobcem tvrzeny.

22. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smluv o zápůjčce, uzavřených podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.), jako spotřebitelský úvěr.

23. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

24. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

25. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

26. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

27. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

28. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

29. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

30. Podle § 104 z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

31. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. 2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

32. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

33. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

34. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

35. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

36. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 ([právnická osoba]), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

37. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

38. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

39. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smluv o zápůjčce, resp. spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smluv o zápůjčce právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal v příslušném okamžiku platný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Ohledně příjmů žalovaného soud ze zákaznických karet zjistil, že tyto měly plynout jednak z živnostenského podnikání žalovaného jako OSVČ, doloženého údajně výplatními páskami, výpisy z bankovního účtu a daňovými přiznáními, žádná z těchto listin však nebyla soudu předložena. Soudu byl předložen živnostenský list žalovaného shora a dále sedm příjmových dokladů a šest faktur shora (soudu byl ještě předložen formulář sedmé faktury, zřejmě se mělo jednat o fakturu č. 0.1.2019, s naprosto nečitelným, resp. neznatelným textem, jejíž obsah tak nemohl být soudem zohledněn). Z předložených příjmových dokladů, resp. faktur shora soud zjistil, že žalovaný za jím provedené zednické práce v měsících leden až březen 2019 vyúčtoval, resp. převzal celkovou částku ve výši 163.200 Kč (faktury), resp. 189.850 Kč (příjmové doklady). Měsíční průměr z těchto částek tak činí částku 54.400 Kč, resp. 63.283,33 Kč. Ani jedna z těchto částek nekoreluje s částkami, uvedenými v obou zákaznických kartách jako čistý měsíční příjem žalovaného jako žadatele (34.482 Kč, resp. 56.628 Kč). Rovněž není žalobcem nijak reflektován vzájemný nepoměr těchto tvrzených příjmů, resp. značný rozdíl v jejich výši s ohledem na krátký časový odstup (3 měsíce) mezi jejich uvedením. Všechny příjmové doklady a faktury předložené soudu navíc pochází z období předcházejícího uzavření smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 3. 2019 (nárok č. 2), z následujícího období před poskytnutím zápůjčky dle smlouvy ze dne 4. 7. 2019 nebyly soudu předloženy žádné doklady ohledně příjmů žalovaného. Dále jsou v obou zákaznických kartách shora jako příjmy, zahrnuté do celkových příjmů žalovaného, uvedeny další čisté příjmy domácnosti, vždy ve výši 20.000 Kč. Tyto údaje nejsou ani doloženy, ani nijak upřesněny a konkretizovány (kdo tvoří onu domácnost, kdo je zdrojem a příjemcem těchto dalších příjmů). Žadatel je v zákaznické kartě z 31. 3. 2019 označen jako rozvedený, v zákaznické kartě z 4. 7. 2019 jako svobodný, kromě toho, že si tyto údaje protiřečí (a nesvědčí tak o velké pečlivosti při vyplňování zákaznických karet), z žádného z nich navíc nevyplývá, že by žalovaný žil s někým ve společné domácnosti. Vzhledem k výše uvedenému soud považuje údaje o příjmech žalovaného shora za nedostatečně prokázané, nedoložené, nevěrohodné a nepřezkoumatelné. Ohledně výdajů žalovaného byly jako jeho jediné běžné měsíční výdaje uvedeny v zákaznické kartě z 31. 3. 2019 interní splátka [Anonymizováno] ve výši 4.000 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 5.000 Kč, v zákaznické kartě ze dne 4. 7. 2019 pak interní splátka [Anonymizováno] ve výši 5.000 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 4.000 Kč, bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což již samo o sobě nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů. Tyto jsou tak naprosto neprůkazné a nepřezkoumatelné, z pohledu soudu jen účelově, resp. pro forma uváděné. Ze zákaznických karet nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec nějak ověřoval uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného. Žalobcem navíc opět není, podobně jako u výše zmíněných čistých příjmů žadatele, nijak reflektován jejich vzájemný nepoměr, resp. rozdíl v jejich výši s ohledem na krátký časový odstup (3 měsíce) mezi jejich uvedením. Oba tyto údaje jsou dle názoru soudu navíc ve zcela zjevném rozporu s dalšími údaji uvedenými v zákaznické kartě (žalovaný bydlel ve vlastním domě nebo bytě, vlastnil automobil – dle zákaznické karty z 4. 7. 2019), resp. se skutečnostmi z nich vyplývajícími, když dle názoru soudu si lze jen stěží (či spíše přesněji si ani nelze) představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci – náklady bydlení, provoz automobilu) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje, než výdaje v uváděné výši 5.000 Kč, popř. 4.000 Kč měsíčně, resp. že by tyto uváděné částky postačily na úhradu jen samotným žalovaným zmíněných důvodů jeho výdajů (provoz automobilu, náklady spojené s bydlením), nemluvě o těch nezmiňovaných (strava, oblečení apod.). Údaje o výdajích žalovaného jsou tak dle názoru soudu neúplné, skutečný stav nepostihující, a soudu se jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako očividně účelové a postrádající elementární výpovědní hodnotu. Rovněž v doplnění žalobního návrhu shora uvedený (a předloženým výpisem z insolvenčního rejstříku doložený) argument, že právním předchůdcem žalobce bylo provedeno ověření z insolvenčního rejstříku, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení, se soudu jeví jako úkon pro forma činěný, s bagatelní výpovědní hodnotou (z neexistence insolvenčního řízení vůči osobě nevyplývá ani její solventnost, ani její nezadluženost – stejně tak jako ze zjištění, že žadatelem o úvěr předložený doklad totožnosti není neplatný), nota bene v situaci, kdy z údajů uvedených v zákaznických kartách i samotné smlouvě o zápůjčce z 31. 3. 2019 (refinancování) vyplývá, že žalovaný již závazky z půjček, popř. úvěrů má (interní splátky ve výši 4.000 Kč, resp. 5.000 Kč). Rovněž tato skutečnost nebyla žalobcem ani jeho právním předchůdcem nijak komentovaná ani reflektovaná, a přitom se dle názoru soudu jedná o skutečnost, která přisvědčuje tomu, že by právní předchůdce žalobce měl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného poskytnuté úvěry řádně a včas splácet. Soud tak dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se právní předchůdce žalobce v případě obou smluv dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně a pro forma, a tedy naprosto nedostatečně. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o zápůjčce dle citovaných ustanovení příslušného zákona o spotřebitelském úvěru, platného v době uzavírání předmětné smlouvy, a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje obě uvedené smlouvy o zápůjčce, resp. spotřebitelském úvěru za sjednané absolutně neplatně.

40. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku č. 2 na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 50.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil 22.142 Kč, proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 27.858 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 27.858 Kč za dobu od 13. 4. 2024 do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal prokazatelně právě až dnem 13. 4. 2024, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě dlužné částky, obsažené ve výzvě k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 28. 3. 2024, jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalovanému výzvu odeslal dne 2. 4. 2024, ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do 12. 4. 2024, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 5. 4. 2024 považuje výzva za doručenou, splatnost tedy nastala dne 12. 4. 2024 a v prodlení je tak žalovaný od 13. 4. 2024). Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvého pololetí roku 2024, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 6,75 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně. Žalobce však požadoval úrok z prodlení ve výši pouze 8,25 % a proto mu byl přiznán v této jím uplatněné výši. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

41. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství (v případě nároku č. 2) soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že prvním žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem prokazatelně doloženým odesláním výzvy k úhradě dlužné částky bylo odeslání výzvy obsažené ve výzvě k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 28. 3. 2024, jak je blíže popsáno shora.

42. V případě uplatňovaného nároku č. 1 má soud za prokázané, že na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 23.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil 38.458 Kč, proto žalobci jakožto postupníkovi nárok na vrácení bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. nevznikl (a tedy mu ani nemohl vzniknout nárok na příslušenství v podobě úroků z prodlení), a stejně tak mu z neplatné smlouvy nemohl náležet žádný další smluvní nárok (smluvní úrok). Soud tak část žaloby v rozsahu uplatněného nároku č. 1 v plném rozsahu zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení