6 C 29/2025 - 89

Rubrum

Okresní soud v Berouně, sídlem Wagnerovo náměstí 1249, 266 47 Beroun, Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 34 527,57 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 720 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 720 Kč ode dne 19. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu co do zaplacení částky 21 710 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 8 097,57 Kč, dále s úrokem ve výši 69,13 % ročně z částky 19 695,31 Kč ode dne 19. 4. 2024 do 12. 5. 2024 a ve výši 14,75 % ročně z částky 19 695,31 Kč ode dne 13. 5. 2024 do zaplacení, nejvýše však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu ode dne 19. 4. 2024 dosáhne částky 74 764 Kč, a dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 710 Kč ode dne 19. 4. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 4. 2025 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 34 527,57 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 16. 2. 2023. Tvrdil, že jako subjekt oprávněný k této činnosti oprávněný poskytl žalovanému na základě této smlouvy, uzavřené za pomoci prostředků komunikace na dálku, a po prověření úvěruschopnosti žalovaného na základě jím poskytnutých údajů a z databází dne 17. 2. 2023 úvěr ve výši 21 000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal tyto prostředky žalobci splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 69,13 % ročně v celkem 48 měsíčních splátkách po 1 480 Kč se splatností vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje březnem 2023 dle splátkového kalendáře, který je přílohou oznámení o schválení úvěru. Součástí splátek pak byla i pravidelná měsíční úhrada ve výši 182 Kč za sjednané pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet. Jelikož však žalovaný tomuto svému závazku nedostál, neboť se dostal do prodlení se splácením úvěru a do data jeho zesplatnění uhradil pouze 16 280 Kč v 10 postupných úhradách nikoliv v souladu s ujednaným termínem splatnosti každé dílčí úhrady, byl žalobce v souladu se smlouvou oprávněn účtovat žalovanému smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení o 30 dnů, tedy 1 996 Kč za celkem čtyři splátky, s jejichž úhradou se žalovaný dostal do prodlení v této délce, a dále smluvně sjednanou náhradu nákladů účelně žalobcem vynaložených v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž je žalovaný v prodlení o délce 15 dnů, celkem tedy 1 000 Kč. Důsledkem prodlení žalovaného (s úhradou splátky splatné dne 12. 2. 2024 o 65 dnů) pak bylo v souladu se smlouvou rovněž zesplatnění celého úvěru k datu 17. 4. 2024, čímž se celá dosud neuhrazená jistina úvěru a neuhrazené úroky přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru v celkové výši 23 070,30 Kč, která je dále úročena zákonným úrokem z prodlení, dále úrokem z původní dlužné jistiny a je k ní rovněž účtována další smluvní pokuta ve výši 0,1 % z této dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou, tedy ode dne 19. 4. 2024 do zaplacení (resp. do dne sepisu žaloby 4. 4. 2025). Dluh žalovaného je tedy tvořen novou jistinou úvěru v částce 23 070,30 Kč (součet původní jistiny ve výši 19 695,31 Kč a úroku přirostlému ke dni zesplatnění ve výši 3 374,99 Kč), dlužnou úhradou za pojištění v částce 364 Kč, smluvními pokutami v částkách 1 996 Kč a 8 097,57 Kč, náklady vzniklými v souvislosti s prodlením ve výši 1 000 Kč, jakož i úrokem ve výši 69,13 % ročně z částky 19 695,31 Kč, jdoucím ode dne 19. 4. 2024 do zaplacení, od 91. dne prodlení, tedy od data 13. 5. 2024 do zaplacení, je pak žádán úrok pouze ve výši 14,75 % ročně z částky 19 695,31 Kč, nejvýše však do doby, kdy toto příslušenství dosáhne ode dne 19. 4. 2024 částky 74 764 Kč, s tím, že ze součtu nové jistiny v částce 23 070,30 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč, nákladů v částce 1 000 Kč a pojistného, celkem tedy z částky 26 430 Kč (zaokrouhleno na celé koruny), dále žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení jdoucí ode dne 19. 4. 2024 (tj. od druhého dne následujícího po zesplatnění) až do zaplacení. Žalovaný uvedenou dlužnou částku nevyrovnal ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a proto se žalobce domáhal jejího zaplacení soudní cestou.

2. Následně pak žalobce k výzvě soudu doplnil svá skutková tvrzení ke způsobu a zdrojům posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu s požadavky příslušné právní úpravy s tím, že vycházel z dokladů o příjmech žalovaného, z výpisů z databází NRKI a SOLUS, z hodnocení klienta a z jeho prohlášení, přičemž příjem žalovaného byl doložen ve výši 25 284 Kč, jeho celkové měsíční náklady činily 8 775 Kč (včetně částky 4 860 Kč odpovídající životnímu minimu a rezervy ve výši 1 000 Kč) a volné zdroje ke splácení představovaly částku 15 509 Kč. Ověřil též případnou evidenci žalovaného v insolvenčním rejstříku a případné vymáhání jiných svých pohledávek vůči žalovanému. Poukázal pak na to, že žalovaný sám svým podpisem na smluvní dokumentaci potvrdil pravdivost a úplnost jím uváděných údajů, které si žalobce sám nemohl objektivně ověřit, tudíž jeho zákonnou povinnost nelze vykládat extenzivně; vycházel proto z premisy, že každý jedná v právním styku poctivě. Blíže se pak vyjádřil k jednotlivým položkám výdajů. Z dostupných podkladů žalobce nezjistil existenci jiných závazků žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož se k jednání soudu bez omluvy své neúčasti nedostavil, soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 16. 2. 2023, akceptovaného žalobcem dne 17. 2. 2023, ve spojení s kopií občanského průkazu žalovaného, úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, dodatkem a přílohou č. 1. z téhož dne včetně přihlášky do pojištění – skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry spolu s informačním dokumentem o tomto pojistném produktu, dokumentem s popisem systémového řešení podpisu klienta u smluv o spotřebitelském úvěru uzavíraných na dálku, předsmluvním formulářem a prohlášením klienta – informacemi pro klienta poskytovanými zprostředkovatelem úvěru rovněž ze dne 16. 2. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný (který svou totožnost doložil kopií svého občanského průkazu) požádal žalobce jako registrovaného nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru (za pomoci prostředků komunikace na dálku formou potvrzující textové zprávy s jedinečným kódem odpovídajícím variabilnímu symbolu verifikační platby zaslané žalobcem na bankovní účet žalovaného) o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 21 000 Kč na dobu 48 měsíců s pevnou zápůjční úrokovou sazbou ve výši 69,13 % ročně a celkovou částkou ke splacení ve výši 62 304 Kč. Sjednáno bylo též pojištění schopnosti splácet úvěr, a to pojištění smrti, invalidity třetího stupně, pracovní neschopnosti, závažných onemocnění a ztráty zaměstnání s měsíční úhradou ve výši 182 Kč. Splátky (zahrnující úrok i jistinu a dále úhradu za pojištění) pak byly navrhovány ve výši 1 480 Kč měsíčně (tj. 1 298 Kč bez pojistného) se splatností nejpozději 12. dne každého kalendářního měsíce. Úroky pak byly počítány jako nominální úroková míra a bylo ujednáno, že jsou účtovány i po případném zesplatnění úvěrové jistiny, byť poté přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru a při prodlení delším než 90 dnů bude žalobce uplatňovat toto příslušenství pouze ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nejvýše však na úrocích přirostlých po zesplatnění úvěru souhrnnou částku odpovídající 120 % celkové částky k úhradě (nejvýše tedy 74 764,80 Kč). Součástí smluvních ujednání pak byl též závazek žalovaného k úhradě smluvních pokut, a to ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž by se dostal do prodlení o délce 30 dnů, a ve výši 0,1 % z tzv. nové jistiny (tvořené dosud nesplacenou jistinou a úroky přirostlými ke dni zesplatnění úvěru) za každý den prodlení s její úhradou v případě zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou splátky či její části v trvání 65 dnů (nejvýše v částce 200 000 Kč), jakož i žalobcem účelně vynaložených nákladů v částce 200 Kč, vzniklých v souvislosti s prodlením s úhradou každé splátky po dobu 15 dní. V předsmluvním formuláři se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru pak žalobce prohlásil, že provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného, resp. správnosti, pravdivosti a úplnosti údajů jím uvedených. Žalovaný dále prohlásil, že nemá žádné splatné dluhy, že není v úpadku a že veškeré údaje jím poskytnuté či uvedené ve smlouvě jsou pravdivé a úplné. Návrh smlouvy o úvěru pak žalobce akceptoval dne 17. 2. 2023. Schválení úvěru s parametry dle tohoto návrhu pak žalobce žalovanému oznámil dopisem ze dne 20. 2. 2023, jímž žalovanému zároveň zaslal splátkový kalendář k této smlouvě ze dne 20. 2. 2023 (dokládáno oznámením o schválení úvěru ze dne 20. 2. 2023, splátkovým kalendářem a kopií poštovní dodejky s datem převzetí zásilky žalovaným dne 23. 2. 2023).

5. Základními informacemi o klientovi, důkazem o odeslání verifikační platby ve výši 1 Kč, obsahem zaslané SMS zprávy s informací o vyplacení a důkazem o přijetí této SMS zprávy žalobce prokazoval, že k předmětné úvěrové smlouvě mu žalovaný poskytl své kontaktní údaje (telefonní číslo [tel. číslo] e-mailovou adresu) a bankovní spojení s číslem účtu [č. účtu], na který žalobce dne 16. 2. 2023 zaslal žalovanému verifikační platbu ve výši 1 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol], představujícím podpisový kód na smluvní dokumentaci. O této úhradě pak žalovaného vyrozuměl formou textové zprávy z téhož dne a žalovaný odeslal potvrzovací textovou zprávu se svým souhlasem a s uvedeným podpisovým kódem pro vyplacení úvěru. Uvedeným číselným kódem je pak za žalovaného opatřena (podepsána) smluvní dokumentace tohoto úvěrového případu.

6. Z listiny označené jako hodnocení klienta s datem 16. 2. 2023 soud zjistil, že žalobce provedl analýzu bonity žalovaného na základě jím sdělených údajů o jeho příjmech a výdajích a dalších poměrech. Vycházel tak z čistého měsíčního příjmu pobíraného žalovaným ze zaměstnání ve výši 25 284 Kč s tím, že výdaje žalovaného jsou představovány životním minimem ve výši 4 860 Kč a náklady na bydlení (u rodičů) v částce 3 915 Kč; dovodil tak, že volné peněžní zdroje, jimiž žalovaný disponuje, činí 15 509 Kč. K rodinným poměrům žalovaného mělo být zjištěno, že žalovaný je svobodný, žije sám (přestože bydlení měl mít zajištěno u rodičů) a nebylo kalkulováno s žádnou jeho vyživovací povinností ani s jinými závazky či výdaji na jiné potřeby (doprava, kurzy, záliby). Z jakých zdrojů byly tyto údaje o žalovaném ověřeny či jak byly doloženy, v této listině uvedeno není, doložena byla pouze historie pohybů na běžném účtu žalovaného ve vztahu k příchozím úhradám mezd vyplacených žalovanému jeho zaměstnavatelem za listopad 2022 až únor 2023 (v rozmezí od 23 902 Kč do 26 027 Kč). Dle výpisu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) byla bonita žalovaného ohodnocena skórem 228, spadajícím do kategorie vyššího rizika, kdy je úvěr výrazněji limitován výši vyplacené částky, případně zamítán, podle výpisu záznamů z registru SOLUS měl žalovaný další závazek, a to z titulu revolvingového úvěru a karty, na kterém nebyl evidován dluh po splatnosti. Celková výše tohoto závazku ani výše splátkového zatížení s tím související zkoumána nebyla.

7. Dokladem o vyplacení úvěru má soud za doložené, že žalobce poskytl žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané částce 21 000 Kč bezhotovostním převodem na účet dne 17. 2. 2023.

8. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalobce vedl evidenci předmětného úvěrového případu včetně záznamů o platbách provedených žalovaným na splátky úvěru, dle nichž žalovaný uhradil za období ode dne 15. 3. 2023 do data 8. 2. 2024, a to nikoliv včas (s výjimkou jediné splátky), ve 13 platbách celkem 11 splátek ve výši 16 280 Kč. Dluh byl vyčíslen na 23 070,30 Kč.

9. Z výzev ze dne 13. 12. 2023, 14. 3. 2024, 12. 4. 2024 a 13. 7. 2023 dále soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě splátek, s jejichž zaplacením se žalovaný dostal do prodlení, s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.

10. Z oznámení ze dne 17. 4. 2024 pak soud zjistil, že žalobce informoval žalovaného o zesplatnění celého úvěru v důsledku jeho prodlení se splácením v trvání 65 dnů a vyzval jej k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru ve výši 19 695,31 Kč, úroků ke dni zesplatnění v částce 3 374,99 Kč, smluvních pokut ve výši 1 996 Kč, úhrad za pojištění ve výši 364 Kč a nákladů v částce 1 000 Kč, vše v celkové výši 26 430 Kč, ve stanovené lhůtě.

11. Nakonec pak žalobce vyzval dopisem ze dne 10. 10. 2024 žalovaného k úhradě dlužné částky včetně smluvních pokut, nákladů a příslušenství v dodatečně stanovené lhůtě sedmi dnů ode dne odeslání výzvy s upozorněním na možnost vymáhání těchto závazků soudní cestou. Odeslání této písemnosti do dispoziční sféry žalovaného je dokládáno kopií poštovního podacího archu.

12. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobce poskytl žalovanému na základě jeho návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 16. 2. 2023, akceptovaného žalobcem dne 17. 2. 2023, částku 21 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobci splatit spolu s úrokem ve výši 69,13 % ročně, celkem tedy 62 304 Kč, ve sjednaných 48 měsíčních splátkách po 1 480 Kč, zahrnujících vedle poměrné části úvěru a úroku též úhradu za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 182 Kč měsíčně. Při sjednávání úvěrové smlouvy žalobce vycházel z údajů o poměrech žalovaného, který uvedl, že je svobodný, žije sám, přestože bydlí u rodičů, a nemá žádnou vyživovací povinnost. Jeho pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činil 25 284 Kč a byl doložen přehledem příjmových transakcí na bankovním účtu žalovaného (mzdy od zaměstnavatele přispané na tento účet za období předcházející sjednání úvěru), přičemž jeho běžné měsíční výdaje byly stanoveny pouze ve výši životního minima v částce 4 860 Kč a z nijak nedoložených nákladů na bydlení ve výši 3 915 Kč; zbývající volné prostředky tak činily 15 509 Kč. Jiné výdaje ani celkové příjmy domácnosti žalovaného kalkulovány nebyly. Lustrací v dostupných registrech SOLUS a NRKI byl žalovaný hodnocen jako klient s vyšším rizikem, přičemž měl další závazek z titulu revolvingového úvěru a karet, na němž nebyl evidován dluh po splatnosti. Za dobu od čerpání poskytnutého úvěru (převedeného na jeho účet dne 17. 2. 2023) pak žalovaný uhradil pouze celkem 16 280 Kč, kdy poslední úhrada byla provedena dne 8. 2. 2024. Protože tedy úvěr nesplácel řádně a včas ani přes zaslané výzvy, dostal se s tímto svým peněžitým závazkem do prodlení, a žalobce proto přistoupil k zesplatnění celého doposud nesplaceného zůstatku dlužné částky (tj. součtu nesplacené jistiny a úroku přirostlého do dne zesplatnění) svým dopisem ze dne 17. 4. 2024, a dále pak žalovanému účtoval smluvní pokuty, resp. náklady, za prodlení s úhradou splátek, a dlužné úhrady za pojištění, a to v částkách 1 996 Kč, 1 000 Kč a 364 Kč. K tomu pak doúčtoval též smluvní pokutu v souvislosti s prodlením s úhradou zesplatněné jistiny s úrokem v trvání 65 dnů, a to ve výši 0,1 % denně z této částky, která činila 23 070,30 Kč (tj. jistina 19 695,31 Kč a k ní přirostlý úrok 3 374,99 Kč, celkem tzv. nová jistina); za dobu ode dne 19. 4. 2024 (druhý den následující po splatnosti této nové jistiny) do data vyhotovení žaloby činil tento dílčí nárok celkem 8 097,57 Kč. Původní nesplacenou jistinu úvěru pak žalobce nadále i po zesplatnění úročil úrokovou sazbou ve výši 69,13 % ročně a od 91. dne prodlení pak ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (s omezením limitovaným maximální souhrnnou výší odpovídající 120 % celkové částky ke splacení, tedy částkou 74 764 Kč), a k celkové částce 26 430 Kč, tvořené součtem tzv. nové jistiny, smluvních pokut, úhrad za pojištění a nákladů spojených s prodlením, pak požadoval též zákonný úrok z prodlení. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě zaslané předžalobní upomínky, a je tedy se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci v prodlení.

13. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Ve smyslu ustanovení § 1824 odst. 1 občanského zákoníku sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1.

15. Dle ustanovení § 2048 a 2049 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

16. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

17. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Ve smyslu ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

21. Dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

23. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, neboť žalobce ani přes výzvu soudu nedoložil a neprokázal, že by mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Důvody této neplatnosti soud shledává v závěru, že z předložených důkazů nevyplynulo, že žalobce jakožto úvěrující, tedy subjekt poskytující spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, dostál své zákonné povinnosti a řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost splatit poskytnuté prostředky, s odbornou péčí. Nebylo tedy zjištěno, jakým způsobem byly doloženy, a především důkladně prověřeny, údaje o výdajích žalovaného, jež neodpovídají realitě, když podle formuláře hodnocení klienta představovaly jediné tyto výdaje pouze částka odpovídající životnímu minimu a dále zanedbatelně nízké a ničím nedoložené (např. prohlášením rodičů) náklady na bydlení, a to u rodičů, přestože žalovaný neměl s nikým sdílet společnou domácnost. Nebylo tak zohledněno, jaká je struktura výdajů žalovaného (např. vyžádáním si a doložením úplného výpisu z účtu) – mj. např. za účelem vyloučení „toxických“ výdajů na sázení, dále zda a v jaké výši žalovaný vynakládá výdaje na dopravu do zaměstnání vzhledem k tomu, že byl zaměstnán, resp. tyto výdaje byly stanoveny ve výši 0 Kč, nebylo rovněž hodnoceno splátkové zatížení žalovaného vzhledem k existenci dalšího úvěrového závazku vyplynuvšího z lustrace v registru SOLUS a za situace, kdy žalovaný byl v registru NRKI hodnocen jako rizikový, a tedy nebonitní klient. Všechny uvedené skutečnosti vedou k tomu závěru, že u žalovaného v době sjednávání spotřebitelského úvěru byly zásadní pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splatit, a bylo by tedy jedině logické a uvážlivé, pokud by za daných okolností žalobce požadoval po žalovaném doložit, jak nakládá se svým příjmem, tedy jaké jsou jeho konkrétní výdaje a celková finanční situace. Tvrzení žalobce, že se spoléhal na prosté prohlášení žalovaného o tom, že jím uvedené údaje o jeho poměrech rozhodných pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr jsou úplné a pravdivé, pak svědčí jedině o tom, že žalobce nejednal v dané věci dostatečně obezřetně a tato tvrzení nijak neověřoval a nežádal jejich prokázání (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 30/2015). Obezřetnost jakožto součást odborné péče poskytovatele úvěru pak byla v daném případě více než na místě již právě vzhledem ke zjištěním učiněným z výpisů z registrů NRKI a SOLUS, jež samy o sobě vzbuzovaly pochybnosti o skutečných poměrech žalovaného. Soud proto dospěl k jedinému možnému závěru, a to že u žalovaného jsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti poskytnutý úvěr řádně splácet, s nimiž se žalobce nevypořádal a i přes zjištění o zdroji a výši příjmu posoudil jeho schopnost splácet poskytnutou částku (bez zjišťování případné rezervy pro případ mimořádného výdaje) jako dostatečnou. Žalobce pak soudu nenabídl jiná tvrzení ani důkazy, které by mohly vést k jiným než shora uvedeným závěrům, kdy i přes výzvu soudu setrval na svém stanovisku, že ke splnění povinnosti k posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí postačovalo prohlášení žalovaného o tom, že údaje jím poskytnuté jsou úplné a pravdivé.

25. Důsledkem výše uvedeného nedostatečného postupu žalobce a nesplnění jeho zákonné povinnosti je proto ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 občanského zákoníku neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, a to neplatnost absolutní s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 1/10, III. ÚS 4129/18 či I. ÚS 523/07). K tomu soud odkazuje i na předešlou právní úpravu obsaženou v ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, jakož i na dosavadní právní výklad v tom smyslu, že důsledkem porušení (kontinuálně stanovené) povinnosti poskytovatele úvěru je absolutní neplatnost smlouvy (k tomu viz i rozhodovací praxi finančního arbitra). Byť shora citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, účinného ode dne 1. 12. 2016, může nasvědčovat změně v posuzování důsledků nesplnění povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti v podobě pouhé relativní neplatnosti dotčené smlouvy, již by měl soud zkoumat výhradně k námitce spotřebitele, nelze opomíjet smysl a účel dané právní úpravy (k výkladu právních norem viz rozhodnutí Ústavní soud ve věci sp. zn. Pl. ÚS 92/06, Pl. ÚS 21/96, Sb. n. u. sv. 7, str. 87, Pl. ÚS 19/98, Sb. n. u. sv. 13, str. 131, Pl. ÚS 3/06, I. ÚS 50/03 či IV. ÚS 611/05), jakož ani tu skutečnost, že povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy je zákonem ukládána nikoli spotřebiteli samotnému (jejichž motivací je leckdy získání úvěru za každou cenu bez ohledu na rizika z toho pro něj plynoucí), ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele účinné vyvažování faktické nerovnosti smluvních stran znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Pokud by soud sám ex offo nemohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel úvěru dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, byla by ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní. Obdobně pak chápe koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv též Ústavní soud ve svém rozhodnutí ve věci sp. zn. Pl. ÚS 1/10. Výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tedy nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti poskytovatele úvěru byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je proto nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k výše uvedenému výkladu soud zcela odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ve věci sp. zn. 21 Co 279/2019, kde se soud touto problematikou podrobně zabývá).

26. Soud tedy posoudil vymáhanou pohledávku jako nárok z bezdůvodného obohacení, kdy žalobce poskytl žalovanému peněžité plnění na základě neplatného právního jednání, a to poukázáním částky 21 000 Kč na jeho účet. Žalovaný je tak v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 občanského zákoníku povinen vydat toto plnění, ponížené o provedené úhrady. Pokud tedy žalobce požadoval zaplacení celkové částky 26 430 Kč (a smluvní pokuty 8 097,57 Kč), pak má nárok na vydání bezdůvodného obohacení v tom rozsahu, ve kterém doposud nebylo žalovaným splaceno, tedy na částku 4 720 Kč (tj. poskytnuté prostředky ponížené o částečnou úhradu ze strany žalovaného), nikoliv však již na žádná další plnění mající svůj základ pouze v samotné neplatné smlouvě, tj. na zaplacení úroku, nákladů spojených s prodlení, jakož i poplatků a smluvních pokut.

27. S ohledem na shora uvedené tedy výrokem I. uložil žalovanému, který se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalovaný nárok jakkoliv zpochybnil (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení), povinnost zaplatit žalobci výše uvedený obnos 4 720 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, jdoucím v souladu s požadavkem žalobce ode dne 19. 4. 2024 do zaplacení, tedy v návaznosti na výzvu k plnění ve smyslu § 1958 občanského zákoníku, obsaženou v prokazatelně žalovanému doručené předžalobní upomínce. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

28. Ve zbývajícím rozsahu pak soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl, tedy co do částky 21 710 Kč, představující rozdíl mezi původně žalovanou pohledávkou a oprávněným nárokem z titulu bezdůvodného obohacení, jakož i co do smluvní pokuty ve výši 8 097,57 Kč a celého žalovaného úroku (kteréžto oba nároky mají základ v neplatně sjednané smlouvě), a konečně též co do zákonného úroku z prodlení z částky 21 710 Kč (tj. částka 26 430 Kč, ponížená o přiznanou částku 4 720 Kč), ohledně které byla žaloba zamítnuta, za dobu ode dne 19. 4. 2024 do zaplacení.

29. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobce byl se svým nárokem ve věci ve zcela převažujícím rozsahu neúspěšný (z celkového uplatněného nároku ve výši 34 527,57 Kč mu bylo přiznáno pouze 4 720 Kč; k příslušenství se nepřihlíží). Protože však žalovanému v řízení s ohledem na jeho nečinnost žádné náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno shora.

Poučení