6 C 293/2021 - 159

Rubrum

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným: 1. [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] 2. [Jméno zainteresované osoby 2/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 2/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 2/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] 3. [Jméno zainteresované osoby 3/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 3/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 3/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] 4. [Jméno zainteresované osoby 4/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 4/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 4/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] o povolení nezbytné cesty takto:

Výrok

I. Soud zřizuje nezbytnou cestu v podobě pozemkové služebnosti na pozemku p. č. st. [číslo] v katastrálním území [adresa], zapsaný na listu vlastnictví [číslo], vedeném u [organizační složka státu] [adresa] a na pozemcích p. č. [číslo] a p. č. [číslo] v katastrálním území [adresa], zapsaných na listu vlastnictví [číslo], vedeném u [organizační složka státu] [adresa], a to ve prospěch panujících pozemků p. č. st. [číslo], p. č. [číslo] a p. č. [číslo] v katastrálním území [adresa], zapsaných na listu vlastnictví [číslo], vedeném u [organizační složka státu] [adresa], v rozsahu stanoveném geometrickým plánem č. [hodnota] zpracovaným [tituly před jménem] [jméno FO], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, přičemž služebnost spočívá v právu chůze a jízdy přes služebný pozemek jakýmikoliv vozidly.

II. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalovanému 1. úplatu za povolení práva nezbytné cesty ve výši 50 105 Kč.

III. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalovanému 2. úplatu za povolení práva nezbytné cesty ve výši 72 128 Kč.

IV. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované 3. úplatu za povolení práva nezbytné cesty ve výši 72 128 Kč.

V. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované 4. úplatu za povolení práva nezbytné cesty ve výši 72 128 Kč.

VI. Žalovaný 1. je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 19 846 Kč k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0].

VII. Žalovaní 2., 3. a 4. jsou povinni společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 19 846 Kč k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0].

VIII. Každý žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Semilech náklady řízení ve výši 2 478,05 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 20. 12. 2021 domáhala zřízení nezbytné cesty, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že je vlastnicí pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je dům č. p. 1 a pozemků p. č. [číslo] a [číslo], vše v k. ú. [adresa]. K nemovitostem nevede žádná příjezdová cesta a je jí reálně znemožněno se k domu a pozemkům přiblížit automobilem nebo jiným dopravním prostředkem. Jediným přístupem je pěší cesta vedoucí od hlavní silnice, která však není nijak upravena. Je proto nucena veškeré věci nosit ručně a k domu se nedostane ani vůz s topivem. V případě nemoci se k domu nedostane invalidním vozíkem, záchranná služba a hasiči nemají možnost k domu přijet. Nedostatek přístupu vznikl v důsledku historického vývoje. Dům č. p. [číslo] byl první v této oblasti, kolem postupně přibývaly další domy a s nimi se rozdělovalo jednotlivé vlastnictví. Přístup po pěší cestě byl na dobré slovo sousedů. Žalobkyni bylo při koupi tvrzeno, že je na katastru podán návrh na vklad cesty ve formě věcného břemene a přístup nebude problém. Ke vkladu však nedošlo, neboť návrh neměl patřičné náležitosti. Protože žalobkyně nemá žádnou přístupovou cestu k nemovitostem, kde žije se svým manželem, nebývá, než se domáhat zřízení nezbytné cesty ve formě věcného břemene služebnosti. Žalobkyně požaduje zřízení cesty i pro motorová vozidla, když vzhledem k věku nelze po žalobkyni a jejím manželovi požadovat pouze pěší přístup například s těžkým nákupem. Občasně je třeba také využít vozidla při rekonstrukci domu, vývozu odpadu, dovozu topení na zimu, příjezd návštěv. Rozsah služebnosti žalobkyně navrhla v souladu s vypracovaným geometrickým plánem č. [hodnota]-2756/2020, který zachycuje nejlepší možné řešení, omezující žalované pouze v nezbytné míře.

2. Žalovaní 1. a 3. nárok žalobou uplatněný neuznali. Poukázali na § 1032 odst. 1 písm. b) o. z., podle kterého soud nepovolí nezbytnou cestu, jestliže si nedostatek přístupu způsobil z hrubé nedbalosti nebo úmyslně ten, kdo o zřízení cesty žádá. V souvislosti s koupí nemovitosti se žalobkyně zajímala o možnosti na obci [adresa], která jí sdělila, že k nemovitosti přístup není. Žalovaná 3. dále doplnila, že z historického hlediska nikdy nevedla cesta v prostoru znázorněném na geometrickém plánu, zjevně pro svažitost pozemku p. č. [číslo]. V minulosti vedla přístupová cesta po pozemcích p. č. [číslo] a [číslo].

3. Žalovaní 2. a 4. uvedli, že žalobkyni muselo být při koupi nemovitosti zřejmé, že dům je bez přístupu. Historicky cesta k domu žalobkyně nikdy nevedla tak, jak ji žalobkyně vyznačila v geometrickém plánu. V doplnění vyjádření také namítli hrubou nedbalost žalobkyně před nabytím vlastnického práva k nemovitosti, když žalobkyně věděla, že k nemovitosti není zajištěn přístup a nečinila žádné kroky k jeho zajištění. Přístup lze také zajistit jinak než po pozemcích žalovaných. Zřízení nezbytné cesty pro průjezd motorových vozidel si navíc vyžádá terénní úpravy a tedy významný zásah do vlastnického práva žalovaných.

4. K prokázání skutkového stavu provedl soud následující důkazy.

5. Výpisem z katastru nemovitostí LV [číslo] vedeným u [organizační složka státu] [adresa], je prokázáno, že žalobkyně je zapsána jako vlastník pozemků p. č. st. [číslo], jehož součástí je dům č. p. [číslo] a pozemků p. č. [číslo] a [číslo], vše v k. ú. [adresa]. Nabývacím titulem byla kupní smlouva ze dne 24. 8. 2016 s právními účinky vkladu 13. 9. 2016.

6. Žalovaný 1. je podle listu vlastnictví [číslo] výlučným vlastníkem pozemku p. č. st. [číslo] v k. ú. [adresa], přičemž na této nemovitost vázne zapsané věcné břemeno služebnosti jízdy, chůze po dvorku náležejícímu ke st. p. č. [číslo] podél hranice p. č. st. [číslo] na silnici tam a zpět ve prospěch pozemků p. č. st. [číslo], p. č. [číslo], [číslo] a [číslo].

7. Žalovaní 2., 3. a 4. jsou podle listu vlastnictví [číslo] v rozsahu každý 1/3 podílovými spoluvlastníky pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je dům č. p. [číslo] a pozemků p. č. [číslo], [číslo] a [číslo], vše v k. ú. [adresa]. Ve prospěch těchto pozemků je zapsáno věcné břemeno služebnosti jízdy, chůze po dvorku náležejícímu ke st. p. č. [hodnota] podél hranice p. č. st. [číslo] na silnici tam a zpět.

8. Znaleckým posudkem č. [číslo] ze dne 1. 2. 2021 byla stanovena hodnota věcného břemene zakresleného v geometrickém plánu č. [číslo] zpracovaným [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalec stanovil obvyklou cenu pozemku 400 Kč/m2 a pro ocenění věcného břemene stanovil 5 % z této hodnoty. Celková výměra věcného břemene činí 220 m2, což představuje roční užitek 4 400 Kč. Při uvažovaném počtu 5 let užívání činí hodnota věcného břemene 22 000 Kč.

9. Podle kupní smlouvy ze dne 24. 8. 2016 prodala [jméno FO] žalobkyni pozemek p. č. st. [číslo], jehož součástí je dům č. p. [číslo], a pozemek p. č. [číslo] a [číslo] v k. ú. [adresa] za kupní cenu 990 000 Kč. Ve smlouvě žalobkyně prohlásila, že se seznámila s faktickým a právním stavem nemovitosti.

10. V dopisu ze dne 31. 1. 2022 starostka obce [adresa] uvedla, že před koupí nemovitosti [adresa] byla žalobkyně ústně upozorněna, že k nemovitosti není přístupová cesta 11. V prohlášení ze dne 27. 9. 2022 [jméno FO] uvedla, že prodej objektu [adresa] zprostředkovala realitní kancelář [adresa] za cenu obvyklou v dané lokalitě.

12. Smlouvou ze dne 10. 5. 2017 se [jméno FO] jako vlastník služebného pozemku a žalobkyně jako vlastník panujícího pozemku dohodli na zřízení služebnosti cesty a stezky a inženýrských sítí na služebném pozemku p. č. st. [číslo] ve prospěch panujících pozemků p. č. st. [číslo] a p. č. [číslo] a [číslo] v k. ú. [adresa].

13. V dopisu ze dne 28. 8. 2017 se žalobkyně obrátila na žalovanou 3. s žádostí o vybudování cesty k domu žalobkyně přes pozemek žalované 3. Uvedla, že po neúspěšném jednání s žalovaným 1. se dohodla s panem [jméno FO] a požádala o totéž i žalovanou 3.

14. V emailu ze dne 17. 10. 2022 [jméno FO] uvedla, že žalobkyně může parkovat u domu č. p. [číslo] do té doby, než bude nemovitost přepsána na [právnická osoba]

15. Zaměřením cesty [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 11/2019 je doložen úmysl obce [adresa] zřídit na pozemcích žalovaných cestu.

16. Při místním šetření dne 15. 9. 2022 soud zjistil, že dům žalobkyně se nachází v kopci nad hlavní silnicí a k pozemku a domu vede vyšlapaná cesta po trávě, která je současně cestou k obecní kapličce stojící pod domem žalobkyně. Cesta vede podél betonových sloupků, na kterých chybí plot. Uprostřed cesty je na pozemku p. č. [číslo] hydrant, pozemek p. č. [číslo] je neudržovaný a zarostlý, stejně tak je neudržovaný dům na pozemku p. č. st. [číslo]. V úrovni kapličky je červený kolík v zemi, který představuje začátek pozemku žalobkyně. Nad tímto pozemkem je sloup elektrického vedení, u kterého má žalobkyně v úmyslu zřídit parkovací stání. Dům žalobkyně je původní roubenka postavená ve svahu a jediná zřetelná cesta vede od hlavní silnice přes pozemek p. č. st. [číslo], p. č. [číslo] a [číslo]. Za chalupou již začíná les. Po levé straně z pohled zdola byl podle žalovaných historický přístup k chalupě přes pozemky [jméno FO] a k chalupě se přistupovalo shora. Nad chalupou je příkrý svah, stejně tak na pozemcích podél stodoly a domu [jméno FO]. Přístup od silnice není možný jinak, než po vyšlapané pěšině přes pozemek p. č. st. [číslo], p. č. [číslo] a [číslo]. V rámci ohledání byla pořízena fotodokumentace, na které je zřejmý popisovaný stav.

17. Posudkem č. [číslo] ze dne 24. 3. 2023 byla zjištěna obvyklá výše úplaty za užívání cesty vymezené geometrickým plánem č. [číslo]. [jméno znalce] zvolil výnosovou metodu vycházející z ročního užitku oprávněného, odhadnutého na základě simulovaného nájemného, vypočteného z tržní hodnoty pozemku, které je následně kapitalizováno s využitím věčné renty. Roční užitek je odvozen z úrovně obvyklé ceny nájmu porovnatelných pozemků. V daném případě obvyklé nájemné nelze zjistit pro nedostatek vhodných vzorků, proto je použito simulované nájemné 5 % z tržní hodnoty pozemku. Pozemek p. č. st. [číslo] je zatížen dalším věcným břemenem v části, která je oddělena plotem. Znehodnocení pozemku služebností cesty s ohledem na jeho zařazení pro bydlení v ÚP je jeho budoucí znehodnocení odhadnuto ve výši 50 %. Z toho lze již existující služebnosti přisoudit 40 % a 10 % nové služebnosti. Pozemek p. č. [číslo] je nezbytný i pro přístupovou cestu k domu č. p. [číslo]. Na tomto přístupu je přímo úměrně závislá tržního hodnoty domu č. p. [číslo] a pozemků ve funkčním celku. Pokud bude na pozemku zřízena služebnost přístupu k domu č. p. [číslo], dojde k omezení vlastnického práva ve výši 50 %. Znehodnocení pozemku služebností cesty je 0 % po zvážení míry omezení pozemku s přihlédnutím k jeho zařazení pro bydlení v platném ÚP, možnostem využití a skutečnosti, že část pozemku je historicky využívána jako zahrada č. p. [číslo] pod oplocením. Tento pozemek primárně slouží pro přístup k domu č. p. [číslo] a jeho další využití je tímto podmíněno. Zřízení věcného břemene cesty nemění smysl jeho užívání a neovlivňuje tržní hodnotu. Spoluužívání pozemku p. č. [číslo] je v části vymezené GP není uvažováno, proto míra omezení činí 90 %. Znehodnocení pozemku je s ohledem na zařazení do bydlení dle ÚP, možnostem využití a teoretickou obchodovatelnost v rámci stavební části p. č. [číslo] ve výši 20 %. Ke zjištění tržní hodnoty předmětných pozemků znalec využil 3 srovnávací nemovitosti v dané lokalitě, z čehož po použití koeficientů dovodil cenu 828 Kč/m2 u pozemku p. č. st. [číslo], 1 380 Kč/m2 u pozemku p. č. [číslo] a 1 380 Kč/m2 u pozemku p. č. [číslo]. Následně vypočetl roční užitek z věcného břemene 828 Kč/m2 u pozemku p. č. st. [číslo], 690 Kč/m2 u pozemku p. č. [číslo] a 1 242 Kč/m2 u pozemku p. č. [číslo]. Náhrada za znehodnocení pozemku p. č. st. 41 o 10 % představuje 83 Kč/m2, pozemek p. č. 429/2 nebude znehodnocen a náhrada znehodnocení pozemku p. č. 452/1 představuje 276 Kč/m2. Celkem tak za zřízení nezbytné cesty na pozemku p. č. st. [číslo] náleží náhrada 911 Kč/m2, u pozemku p. č. [číslo] činí náhrada 690 Kč/m2 a u pozemku p. č. [číslo a číslo]/m2.

18. Podle výkazu dosavadního a nového stavu dotčených pozemků v rámci GP č. [hodnota] bude pozemek p. č. st. [číslo] zatížen v rozsahu 55 m2, pozemek p. č. [číslo] v rozsahu 54 m2 a pozemek p. č. [číslo] v rozsahu 118 m2.

19. Starostka obce [adresa] [jméno FO] při svědecké výpovědi uvedla, že před prodejem [adresa] byl za ní bývalý majitel pan [jméno FO], který chtěl tuto nemovitost prodat a zjišťoval, jaká by byla přístupová cesta k tomuto objektu. Chtěl po obci, aby to zařídila, ale to nebylo v jejích silách, protože to nebylo na pozemcích obce. Takže obec nemohla zřídit přístupovou cestu. Vždycky tam byla pěšina, která vedla k č. p. [adresa]. Na pěšině je dokonce umístěn obecní hydrant, vzhledem k bezpečnosti těch domů okolo, aby se v případě požáru dalo hasit. Když měla žalobkyně koupit tuto nemovitost, pracovala jako učitelka v základní škole ve [adresa]. Ještě s paní ředitelkou jí svědkyně říkala, ať si to rozmyslí, protože k objektu není oficiální přístupová cesta. Žalobkyně však říkala, že jí to nevadí, že se jí ta chaloupka hrozně líbí, že by tam chtěla bydlet a že si ten přístup zařídí se sousedy. Na základě toho to koupila a potom vznikl spor, když tam chtěla vybudovat cestu, aby se mohla dostat k domu a protější strana to nechtěla prodat. [jméno FO] je otec paní [jméno FO] a chtěl cestu zřídit proto, aby se nemovitost dala lépe prodat. S rodinou [jméno FO] měla obec v minulosti ústní domluvu, že za účelem údržby zvonice může vyjet po cestě traktor. Dnes už by to nebylo možné, cesta je velmi zarostlá, stejně tak nemovitost [jméno FO]. Asi v roce 2019 vyzvali rodinu [jméno FO], aby si prostor kolem své nemovitosti upravili, protože zvonice nebyla už skoro vidět. Ti tak učinili. Jiná cesta k domu č. p. [číslo] nevede, ještě by to šlo přes pozemky [jméno FO], ale obecní cesta končí uprostřed jejich dvora. Po pěšině se vždy chodilo ke zvonici a dál na křížovou cestu, nikdy o tom nebyl spor. Před uzavřením kupní smlouvy byla žalobkyně několikrát na obci. Obec chtěla přístup řešit společně s žalobkyní, aby obec měla oficiální přístup ke zvoničce. Ale pak se nějak dohodli, že se tam udělá pouze pěšina, ne žádná cesta, po které by tam mohly jezdit auta. S tím majitelé nesouhlasili, kdyby se tam vybudovala silnice a navíc obec na vybudování silnice neměla prostředky. V roce 2019 se nechalo udělat zaměření plánované cesty, to zaplatila obec. Svědkyně si nevybavila, kdy žalobkyně nemovitost zakoupila, ani kdy přístup s obcí řešila. Mohlo to být v roce 2017, 2018. Přístup po pozemcích [jméno FO] je krkolomný, muselo by se tam bagrovat. Z hlediska úprav by asi byla cesta pro auta přes [jméno FO] jednodušší. Když se vozí žalobkyni dřevo, sklopí se to nahoře na pozemku [jméno FO]. Musí se jet traktorem a žalobkyně si to sveze dolů k chalupě. Zespodu od silnice by se dřevo vyvézt nedalo, traktor by tam dnes neprojel. Svoz odpadu je řešen tak, že obyvatelé obce snesou odpad v pytlích k silnici.

20. Svědkyně [jméno FO] soudu sdělila, že dům č. p. [číslo] zdědila po svém otci. Nemovitost jim vždy sloužila jako chalupa, trvale tam nikdo nebydlel, jezdili tam na víkendy nebo na prázdniny. Auto nechávali dole a k chalupě šli pěšky po pěšině kolem plotu ke zvoničce. Autem to ani vyjet nešlo. Svědkyně nikdy přístup neřešila, problémy s tím neměli. Pěšina tam byla odjakživa, využívali ji i další lidé pro přístup ke zvoničce. Přístup k chalupě by byl možný i přes pozemky [jméno FO], ale nikdy to nevyužili. Při prodeji nemovitosti žalobkyně na přístup přes cizí pozemek svědkyně neupozornila, ani sama nevěděla, že chodí přes cizí. Prodej zajišťoval syn svědkyně, ona pouze podepsala kupní smlouvu, osobně s žalobkyní nemluvila. Ví, že se tam byla žalobkyně asi dvakrát podívat. Kupní cena byla v obvyklé výši. Svědkyni není známo, že by žalobkyně požadovala slevu z důvodu přístupu. Je jí však známo, že přístup žalobkyně na podzim 2022 řešila, neboť jí volal pan [jméno FO]. Auto dříve nechávali mezi domem pana [jméno FO] a plotem [jméno FO]. [jméno FO] už ve svém domě nebydlí. Dřevo na topení se vozilo z lesa nad chalupou. Nebyli tam trvale, takže ho mnoho nepotřebovali. 21. [jméno FO] vypověděl, že je manželem žalobkyně. V domě č. p. [číslo] s ní žije o počátku, kdy dům koupila. Byl s ní na prohlídce a mladý pan [jméno FO] jim vysvětloval, jak se jezdí autem ke [jméno FO] až pod kapličku. Při koupi tam byly vyjeté koleje, dnes je cesta zarostlá. Svědek auto nikdy nepoužil, jednou zaparkoval mezi plotem a domem pana [jméno FO] a mladý pan [jméno FO] ho zablokoval jiným autem. Svědek pak nemohl odjet, musela to řešit policie. [jméno FO] také tvrdil, že kdykoliv bude třeba zajet k chalupě, tak je to dohodnuté. Zpočátku po zakoupení nemovitosti byl klid, potom však začali [jméno FO] zakazovat parkování u plotu. Kupní cenu si určili [jméno FO], manželka na to přistoupila. Slevu nepožadovala. O koupi a další věci se starala výhradně manželka. Začala taky řešit přístup a kontaktovala všechny sousedy okolo. S panem [jméno FO] nebyl problém. I v současné době chodí po pěšině turisti ke kapličce a dále ke křížové cestě, nikomu to nevadí, ani manželce. Při stěhování využili přístup přes [jméno FO], kde zaparkovali na dvoře a věci odnosili do chalupy. Je to nejkratší cesta. Dřevo se vozí přes pozemek [jméno FO] shora. Svědek by také potřeboval materiál na rekonstrukci chalupy, ale nikdo mu to od silnice nosit nebude. Svědkovi je 65 let, kromě něj a manželky nikdo další v domě nežije. Manželka taky jednala s obcí o zřízení cesty, ale protože pan [jméno FO] nesouhlasil, tak k ničemu nedošlo. Aby se k chalupě zase dalo jezdit autem, musely by se udělat nějaké úpravy v podobě strhnutí část terénu a navození kamene. Před koupí manželka přístup řešila s panem [jméno FO], který říkal, že přístup je zajištěn pěšky a v případě potřeby se dá vyjet autem. S nikým jiným to neřešila, protože ji pan [jméno FO] přesvědčil, že přístup není problém. Vyčištění žumpy se zatím neprovádělo, muselo by se přijet shora a natáhnout hadice. Udělat cestu ze dvora Láskových nejde mezi stodolou a domem, tam je to úzké, muselo by se pod barákem, ale tam je velký sklon a muselo by to zavézt až ke zvonici.

22. Z dalších provedených důkazů nezjistil soud skutečnosti důležité pro jeho rozhodnutí.

23. Podle § 1029 odst. 1, 2 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. (2) Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

24. Podle § 1030 odst. 1 o. z. za nezbytnou cestu náleží úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené náklady na její údržbu.

25. Podle § 1031 o. z. bylo-li povoleno zřídit na dotčeném pozemku nezbytnou cestu jako umělou, zřídí a udržuje ji ten, v jehož prospěch byla povolena.

26. Podle § 1032 odst. 1 o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení. Podle odst. 2 nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou cestu zřídit.

27. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně je vlastnicí pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je budova č. p. [číslo] a pozemků p. č. [číslo] a [číslo], vše v k. ú. [adresa]. K těmto pozemkům není v současné době zajištěn přístup z veřejné komunikace, resp. by se dalo hovořit pouze o služebnosti v podobě práva stezky, kterou vlastníci pozemku vydrželi v důsledku dlouhodobého užívání pěšiny, jak shodně vypověděli předvolaní svědci. V úvahu také připadá existence účelové komunikace podle § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, neboť cesta je dle výpovědí odjakživa veřejná a slouží veřejnosti pro přístup k obecní zvoničce a dále na křížovou cestu v lese nad chalupou žalobkyně. Podle § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je pozemní komunikace mimo jiné také cesta určená k užití chodci. Ust. § 1029 o. z. však jako podmínku pro povolení nezbytné cesty nestanoví neexistenci jakéhokoliv spojení nemovité věci s veřejnou cestou, ale spojení dostatečného pro řádné hospodaření na nemovité věci. V daném případě žalobkyně požadovala zřízení nezbytné cesty nejen pro pěší přístup, ale zejména pro přístup vozidlem, přičemž odkázala na svůj věk a potřeby spojené s trvalým bydlení v nemovitosti. Právě osobní poměry účastníka jsou podle judikatury Nejvyššího soudu rozhodující pro určení, zda se nejedná pouze o zajištění pohodlnějšího spojení nemovitosti s veřejnou cestou, přičemž takovému požadavku by soud nemohl vyhovět. Při posuzování objektivně existujících okolností je třeba zohlednit, že společnost netvoří jen „průměrní lidé“, za které by snad mohli být považováni lidé ve středním věku a fyzicky zachovalí, ale i senioři se zdravotními problémy, které stáří přináší, lidé zdravotně postižení a na druhé straně také rodiny s malými dětmi, včetně kojenců v kočárku. Významným hlediskem pro povolení nezbytné cesty proto může za určitých podmínek být věk a zdravotní stav (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1976/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 22 Cdo 3969/2019 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 22 Cdo 752/2021). Věk žalobkyně a jejího manžela je 54 a 65 let. Nikdo jiný s nimi v nemovitosti nežije a nemovitost užívají k trvalému bydlení. Sučasné nároky na trvalé bydlení podle soudu v zásadě vyžadují také odpovídající dopravní obslužnost nemovitosti osobním automobilem jako standard. To platí zejména za situace, kdy se věk obyvatelů nemovitosti blíží věku důchodovému a nelze po nich spravedlivě žádat, aby své potřeby celoročně zajišťovali pěším zásobováním do prudkého kopce, vyžadujícím odpovídající fyzickou kondici a dobrý zdravotní stav. Navíc žalobkyně a její manžel nemají do budoucna zajištěnou možnost parkování poblíž domu, neboť původním místo k parkování mezi domem č. p. [číslo] (původně ve vlastnictví p. [jméno FO]) a plotem žalovaného 1. jim dle výpovědi p. [jméno FO] pan [jméno FO] zakázal a dohoda o parkování na druhé straně domu č. p. [číslo] je pouze dočasná (viz bod 14. odůvodnění). Při místním šetření pak soud v dané oblasti neshledal možnost jiného parkování na veřejně přístupném místě i vzhledem k omezení, které vyplývá ze silného provozu na hlavní silnici, která představuje jeden ze zásadních přístupů do [adresa]. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že k nezbytnému obhospodařování pozemku je přístup vozidlem nezbytný, a proto se blíže nezabýval shora nastíněnou předběžnou právní otázkou, zda má žalobkyně právně zajištěn alespoň nějaký přístup k nemovitosti v podobě pěší cesty, neboť pouze pěší přístup není s ohledem na výše uvedené důvody v daném případě dostatečný pro řádné hospodaření na nemovité věci.

28. Při zřízení nezbytné cesty musí soud podle § 1029 odst. 2 o. z. dbát na to, aby vlastníci pozemků, na kterém má být nezbytná cesta zřízena, byli omezeni co nejméně. Soud proto v rámci dokazování zjišťoval, zda varianta předložená žalobkyní je dostatečně šetrná co do rozsahu zatížení sousedních pozemků a zda cestu nelze vést jinudy. V terénu byla při místním šetření zcela jednoznačná pěšina vedoucí kolem plotu žalovaného 1. a žalovaných 2. - 4., která vede ke zvoničce a je zde umístěn obecní hydrant. Jak vyplývá ze všech výpovědí, tento přístup je dlouhodobý, ustálený a prakticky nikdo proti tomu nemá žádné výhrady. I žalobkyně pěšinu jako přístup ke své nemovitosti využívá. Jeví se proto zcela přirozené, aby nová cesta byla zřízena právě tak, jak se historicky vyvinula. Omezení předmětných nemovitostí žalovaných touto cestou není a nebude nijak extenzivní, neboť ve směru od silnice vede cesta mezi domem č. p. [číslo] a plotem, který odděluje cestu od nádvoří domu č. p. [číslo], který patří žalovanému 1. a část pozemku s cestou není proto s tímto domem užívána v jednotném funkčním celku. Navíc nelze odhlédnout od skutečnosti, že tato část pozemku p. č. st. [číslo] je již zatížena věcným břemenem služebnosti jízdy a chůze ve prospěch dalších okolních nemovitostí včetně nemovitostí patřících žalovaným 2. - 4. Zřízením nezbytné cesty na tomto pozemku ve prospěch další nemovitosti proto prakticky nedojde k žádné významné změně poměrů, když žalovaný 1. je povinen i v současné tolerovat a umožnit přístup cizích osob po této cestě. Z místní zkušenosti soud rovněž ví, že na tomto místě stává velká bílá dodávka, tedy ani zřízení nezbytné cesty pro jízdy automobilem významnou změnu stávajících poměrů představovat nebude. Na tomto místě si soud dovoluje upozornit, že další parkování dodávky či jiného vozidla na cestě nesmí blokovat či omezit přístup žalobkyně ke své nemovitosti po zřízené cestě. Dále vede navržená nezbytná cesta po nevyužitém pozemku p. č. [číslo] a pokračuje po kraji pozemku p. č. [číslo]. Pozemky tvoří funkční celek s domem č. p. [číslo] ve vlastnictví žalovaných 2. – 4., přičemž pozemek p. č. [číslo] fakticky slouží jen jako přístup k pozemku p. č. st. [číslo] a p. č. [číslo], který má rozlohu 3 349 m2. Jestliže by nezbytná cesta vedla na okraji tohoto funkčního celku a zabrala plochu 54 m2 a 118 m2, která je v porovnání se zbytkem pozemku p. č. [číslo] poměrně nevýznamná, pak lze souhlasit s tím, že se jedná o citlivé řešení. Navíc i zde dlouhodobě vede veřejná cesta, a proto prakticky nedojde ke změně užívání pozemku, samozřejmě s přihlédnutím k tomu, že se cesta rozšíří pro osobní automobil. Z místního šetření a výpovědí paní [jméno FO] a [jméno FO] rovněž vyplynulo, že pozemek p. č. [číslo] i stavba č. p. [číslo] ve vlastnictví žalovaných 2. – 4. je značně zanedbaný a evidentně neužívaný. To se samozřejmě může do budoucna změnit, ale pro soud je rozhodující stávající stav a jestliže žalovaní 2. - 4. nemovitost fakticky neužívají a nechávají ji chátrat, pak zřízením nezbytné cesty nemohou být fakticky omezeni. To samozřejmě nevylučuje kompenzaci za určité znehodnocení jejich vlastnického práva, jejíž výši soud řeší v bodě 30. odůvodnění. Soud rovněž poukazuje na skutečnost, že sami žalovaní 2. – 4. nemají přímé spojení svých pozemků s veřejnou cestou, a proto i v jejich prospěch musela být zřízena služebnost na pozemku žalovaného č. 1 p. č. st. [číslo]. Jejich nesouhlas se zřízením nezbytné cesty po svých pozemcích se tedy soudu jeví jako poměrně nemravný.

29. Možnost jiného přístupu, než navrhovala žalobkyně, otevřeli jednak sami žalovaní, když poukázali na jiný historický přístup přes pozemky [jméno FO] a rovněž vyplynula z provedeného dokazování, kdy svědek [jméno FO] uvedl, že při stěhování využil s manželkou přístup ze dvora [jméno FO]. Návrh žalovaných by však znamenal přístup přes dvůr Láskových a následně výjezd do prudkého kopce přes pozemek p. č. [číslo] na pozemek p. č. [číslo], který je nad chalupou žalobkyně. Z tohoto pozemku by však nebylo možné zajet osobním automobilem k nemovitosti žalobkyně na uvažované parkovací místo ani jinam a sklon takto uvažované cesty by byl ještě větší než u stávající pěšiny. Navíc přístup přes dvůr, kolem kterého mají [jméno FO] dům a další hospodářská stavení, by byl nepochybně citelnějším zásahem do vlastnického práva, než cesta vedoucí po okraji pozemků p. č. st. [číslo] a p. č. [číslo] a [číslo]. To platí i pro variantu naznačenou panem [jméno FO], která by si navíc vyžádala větší úpravy než u stávající pěšiny, neboť by bylo třeba cestu vést pod pozemkem p. č. st. [číslo] a vyrovnat značnou terénní nerovnost směrem ke zvoničce. Podle soudu je proto varianta navržená žalobkyní tou nejvhodnější.

30. Za zřízení nezbytné cesty náleží žalovaným podle § 1030 odst. 1 o. z. úplata. K tomu byl zpracován posudek č. [číslo] ze dne 24. 3. 2023, vůči kterému neměli účastníci námitky a rovněž soud shledal jeho závěry přezkoumatelné, odůvodněné a použitelné. Znalec v posudku vysvětlil, jakou metodu pro stanovení náhrady použil a pro nedostatek srovnatelných nájmů využil simulované nájemné určené procentní sazbou z tržní ceny, kterou zjistil na základě 3 srovnatelných nemovitostí za použití příslušných koeficientů. Přihlédl také k případnému znehodnocení části pozemků dotčených zřízením nezbytné cesty. Na základě uvedeného činí náhrada náležející za zřízení služebnosti a znehodnocení pozemku p. č. st. [číslo] částku 911 Kč/m2, což při výměře 55 m2 představuje 50 105 Kč. Tuto částku soud přiznal žalovanému 1. Náhrada týkající se pozemku p. č. [číslo] činí 690 Kč/m2, což při výměře 54 m2 představuje 37 260 Kč a náhrada pro pozemek p. č. [číslo] činí 1 518 Kč/m2, což při výměře 118 m2 představuje 179 124 Kč. Celkovou náhradu 216 384 Kč soud přiznal žalovaným 2. – 4., každému jednou třetinou dle jejich spoluvlastnických podílů. K moderaci úplaty zjištěné znalcem soud nepřistoupil. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by nedostatek přístupu byl zohledněn v kupní ceně, kterou žalobkyně při koupi nemovitosti zaplatila a žádná sleva nebyla v tomto směru žalobkyně poskytnuta. Ostatně podle svědecké výpovědi p. [jméno FO] byli naopak panem [jméno FO] při koupi ujišťováni, že přístup není problém. Ani úprava cesty pro jízdu vozidly nepředstavuje v daném případě důvod pro přiznání větší náhrady. Cesta bude zřízena primárně pro přístup k nemovitosti vozidlem žalobkyně, tedy osobním automobilem. Případný příjezd hasičů či záchranné služby by byl zcela výjimečný a nezakládá nárok na zvýšenou náhradu. Rovněž odvoz komunálního odpadu bude probíhat dle stávajících pravidel, kdy obyvatelé nosí pytle k silnici, kde je odváží vůz odpadového hospodářství, což potvrdila starostka obce [adresa]. Frekvence příjezdu vozidla žalobkyně a případných návštěv je pak zcela zanedbatelná v porovnání frekvencí vozidel jezdících po hlavní silnici bezprostředně u nemovitostí žalovaných, proto ani dopravní hluk vzniklý na základě nově zřízené cesty nemůže být důvodem pro zvýšení náhrady. Náklady na zřízení cesty pro vozidla pak jdou zcela za žalobkyní podle § 1031 o. z. Pro úplnost soud uvádí, že k posudku č. [číslo] soud nepřihlédl pro jeho nepřezkoumatelnost, kdy není zřejmé, jak znalec dospěl k obvyklé ceně pozemků 400 Kč/m2. Posudek ani nebyl aktuální a neobsahoval doložku podle § 127a o. s. ř.

31. Pokud jde o námitku žalovaných, že si žalobkyně způsobila nedostatek přístupu svou hrubou nedbalostí, a proto nelze podle § 1032odst. 1 písm. b) o. z. nezbytnou cestu zřídit, pak soud tuto námitku neshledal důvodnou. Ústavní soud ve svém Nálezu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. II. ÚS 1587/20, uvedl, že nabytí nemovité věci bez spojení s veřejnou cestou nelze v České republice s ohledem na historický vývoj právní úpravy pozemkového vlastnictví považovat za projev hrubé nedbalosti. Tím korigoval extenzivní výklad § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. ze strany Nejvyššího soudu, že hrubá nedbalost spočívá také v tom, že vlastník zakoupil nemovitost bez zajištěného přístupu k veřejné cestě (viz sp. zn. 22 Cdo 3242/2015). Následně po vydání tohoto Nálezu i sám Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1849/2022 ze dne 28. 2. 2023 uvedl, že zamítnutí žaloby na povolení nezbytné cesty z důvodu, že si způsobil nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nemůže být samoúčelné a nejde o jakýsi „trest“ za toto opomenutí. Jeho účelem je vést nabyvatele pozemku, který je bez potřebného přístupu k tomu, aby se pokusil zajistit si přístup jednáním s vlastníkem, a nerozmnožoval zbytečně soudní spory. V daném případě žalobkyně zakoupila v srpnu 2016 nemovitost, která sice formálně neměla zajištěn přístup k veřejné komunikace a byla obklopena pozemky ve vlastnictví třetích osob, nicméně ze svědeckých výpovědí je jednoznačně patrné, že nemovitost měla historicky a dlouhodobě užívaný přístup minimálně v podobě pěšiny. O tom ji také ubezpečoval p. [jméno FO], jehož rodina nemovitost před žalovanou vlastnila a žádné problémy s přístupem neměla. Už z tohoto důvodu nelze hovořit o tom, že si žalobkyně nedostatek přístupu zavinila sama. Ze svědecké výpovědi starostky vyplynulo, že žalobkyni před prodejem nemovitosti upozorňovala na absenci přístupu. Soud považuje její svědeckou výpověď za věrohodnou, byť si nedokázala vybavit časové souvislosti prodeje nemovitosti a odhadla rok 2017, 2018, přičemž k prodeji došlo v srpnu 2016. Je pochopitelné, že člověk si s odstupem času vzpomene spíše skutkové okolnosti, tedy že v té době žalobkyně o koupi ještě uvažovala, aniž by je po uplynutí 6 let dokázal přesně časově zařadit, zvláště pokud sám nebyl účastníkem smlouvy. Nicméně starostka dále uvedla, že před uzavřením kupní smlouvy byla žalobkyně několikrát na obci, která chtěla přístup řešit společně s žalobkyní, aby obec měla oficiální přístup ke zvoničce. Je tedy zřejmé, že aktivitu pro zajištění řádného přístupu žalobkyně vyvinula již před zakoupením nemovitosti, proto ani ústní upozornění starostky a jejich společnou snahu o zlegalizování přístupu nelze ve světle rozhodnutí Ústavního soudu považovat za hrubou nedbalost žalobkyně, ale naopak jako snahu napravit historicky daný stav, kdy nemovitost č. p. [číslo] byla následně obestavěna dalšími stavbami. Ve své snaze pak žalobkyně pokračovala i po zakoupení nemovitosti, kdy se již dohodla s panem [jméno FO], ale jejich návrh nebyl na katastru nemovitostí povolen, neboť pan [jméno FO] ve skutečnosti nebyl vlastníkem části pozemku, na němž měla být dle smlouvy ze dne 10. 5. 2017 služebnost ve prospěch žalobkyně zřízena. Naopak požadovat po žalobkyni, aby si před zakoupením nemovitosti sjednala oficiální přístup, by bylo prakticky nemožné, neboť úspěšný postup by vyžadoval, aby se nejprve stala vlastníkem nemovitosti. Také je nutno zvažovat případnou disproporci mezi vlastnickými právy účastníků, pokud by soud nezbytnou cestu nepovolil. Na straně žalobkyně by v případě zamítnutí žaloby zůstalo pouze holé vlastnictví k nemovitosti bez možnosti jejího užívání, což by v porovnání s omezením, které vznikne žalovaným ohledně jejich pozemků, nebylo proporcionální a tedy spravedlivé. Soud proto výjimku z pravidla pro zřízení nezbytné cesty podle § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. neaplikoval.

32. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a má právo náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 5 000 Kč, mimosmluvní odměna advokáta za 9 úkonů právní služby po 2 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, 3 x vyjádření ve věci, 3 x účast na jednání - § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. c), § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 9 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Dále žalobkyni náleží náhrada za vypracovaný posudek č. [číslo] a geometrický plán v celkové výši 4 200 Kč v souladu s předloženými doklady o zaplacení těchto částek. Náhrada 21 % DPH představuje 5 292 Kč (vypočteno z částky 25 200 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem tak náklady řízení činí 39 692 Kč. Žalovaný 1. na straně jedné a žalovaní 2., 3. a 4. na straně druhé nemají v řízení postavení nerozlučných společníků podle § 91 odst. 2 o. s. ř., neboť předmětem řízení byly odlišné pozemkové parcely ve vlastnictví žalovaného 1. a ve spoluvlastnictví žalovaných 2. – 4. Jestliže podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1383/2005 je pro posouzení, zda se jedná o samostatné nebo nerozlučné společenství, rozhodná povaha předmětu řízení vyplývající z hmotného práva a tam, kde hmotné právo neumožňuje, aby předmět řízení byl projednán a rozhodnut samostatně vůči každému společníkovi, jde o nerozlučné společenství, pak v daném případě hmotné právo nestanoví, aby nárok nemohl být projednán samostatně vůči každému z vlastníků, tj. žalovanému 1. a žalovaným 2. - 4. Už jen z toho důvodu, že soud není při zřizování nezbytné cesty vázán žalobním návrhem, ale může cestu zřídit například i na jiných pozemcích třeba jen některých žalovaných. Proto soud rozdělil výše uvedené náklady 39 692 Kč mezi žalované rovným dílem tak, že žalovaný 1. jako výlučný vlastník jednoho pozemku je povinen zaplatit žalobkyni polovinu těchto nákladů a druhou polovinu zaplatí žalovaní 2. – 4. jako nerozdílní společníci podle § 91 odst. 2 o. s. ř. Náhrada nákladů je splatná k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

33. Požadovanou odměnu za 2 úkony v podobě další porady s klientem soud žalobkyni nepřiznal. S odkazem na stanovisko Krajského soudu v Hradci Králové (naposledy č. j. 17 Co 8/2023-397 ze dne 28. 4. 2023) soud uvádí, že za poradu s klientem, přesahující jednu hodinu, advokátu ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) AT zvláštní (samostatná) odměna a paušální náhrada režijních výdajů náleží především za podmínky, že nejde o poradu, která je svou povahou prioritně součástí přípravy na jiný konkrétní úkon právní služby. Je-li tomu totiž tak, je za takovou poradu advokát logicky odměněn částkou, připadající ve smyslu § 11 advokátního tarifu na onen jiný úkon, a to stejně jako za jakoukoli jinou přípravu na jeho provedení. Ze zápisu o poradě vyplývá, že porada se uskutečnila dne 23. 6. 2022 v reakci na výzvu soudu ze dne 14. 6. 2022 k doplnění tvrzení a důkazů, a toto vyjádření právní zástupkyně sepsala dne 28. 6. 2022 a zaslala soudu. Porada tedy očividně směřovala k sepisu vyjádření, za které soud v bodě 32. odůvodnění mimosmluvní odměnu přiznal. Odměnu za poradu ze dne 22. 10. 2020 soud nepřiznal z důvodu, že proběhla 5 měsíců před sepsáním předžalobní výzvy právní zástupkyní žalobkyně a více než rok před podáním žaloby. Takovou poradu proto nelze považovat za úkon učiněný v rámci soudního řízení, za které jsou náklady přiznávány. To platí i pro požadované náklady za poštovní zásilky odeslané žalobkyní dne 24. 7. 2020. Pokud žalobkyně požadovala přiznání dvě mimosmluvní odměny za místní šetření a současně za jednání dne 15. 9. 2023, pak soud přiznal pouze jednu odměnu, neboť jednání bylo fakticky zahájeno místním šetřením a po jeho skončení bylo pokračováno v soudní síni. Celkový čas úkonu nepřekročil dvě hodiny.

34. O nákladech státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl tak, že neúspěšní žalovaní jsou povinni zaplatit je rovným dílem, přičemž státem vyplacené znalečné představuje částku 9 912,20 Kč.

35. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).