6 C 301/2019-185

Rubrum

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o plnění s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, podle níž by byla žalovaná povinna vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby spojené s užíváním jednotky č. 1997 v budově [adresa] stojící na pozemku parc. č. St. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], část obce Budějovické Předměstí, za zúčtovací období kalendářního roku 2014 a vyúčtování doručit žalobkyni, vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby spojené s užíváním jednotky č. 1997 v budově [adresa] stojící na pozemku parc. č. St. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], část obce Budějovické Předměstí, za zúčtovací období kalendářního roku 2015 a vyúčtování doručit žalobkyni, vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby spojené s užíváním jednotky č. 1997 v budově [adresa] stojící na pozemku parc. č. St. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], část obce Budějovické Předměstí, za zúčtovací období kalendářního roku 2016 a vyúčtování doručit žalobkyni, vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby spojené s užíváním jednotky č. 1997 v budově [adresa] stojící na pozemku parc. č. St. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], část obce Budějovické Předměstí, za zúčtovací období kalendářního roku 2017 a vyúčtování doručit žalobkyni, zaplatit žalobkyni částku ve výši 176 750 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby spojené s užíváním jednotky č. 1997 v budově [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], část obce Budějovické Předměstí za zúčtovací období kalendářního roku 2014, 2015, 2016 a 2017 a zároveň jí zaplatit 176 750 Kč jako pokutu za nesplnění této své zákonné povinnosti vyplývající ze zákona č. 67/2013 Sb. Žalovaná totiž podle žalobkyně nesplnila povinnost doručit žalobkyni požadovaná vyúčtování v zákonem stanovené lhůtě a v souladu s ustanovením § 13 tohoto zákona, je proto povinna zaplatit žalobkyni pokutu ve výši 50 Kč za každý započatý měsíc prodlení. Konkrétně se jedná o smluvní pokutu co do částky 69 150 Kč na nesplnění této povinnosti předložit vyúčtování služeb za rok 2014, a to za období od 1. 5. 2015 do 11. 2. 2019, to je 1383 dní, co do částky 50 850 Kč za prodlení s vyúčtováním služeb za rok 2015 za období od 1. 5. 2016 do 11. 2. 2019, to je 1017 dní, co do částky 32 600 Kč za nesplnění povinnosti předložit vyúčtování služeb za rok 2016 za období od 1. 5. 2017 do 11. 2. 2019, to je 652 dní, co do částky 14 350 Kč jako smluvní pokutu za nepředložení vyúčtování služeb za rok 2017 za období od 1. 5. 2018 do 11. 2. 2019, to je za 287 dní, co do částky 2 450 Kč jako nesplnění povinnosti předložit vyúčtování služeb za rok 2014 za období od 21. 2. 2019 do 10. 4. 2019, tedy 49 dní, co do částky 2 450 Kč za nesplnění povinnosti předložit vyúčtování služeb za rok 2015 za období od 21. 2. 2019 do 10. 4. 2019, tedy 49 dní, co do částky 2 450 Kč jako smluvní pokutu za nepředložené vyúčtování služeb za rok 2016 v období od 21. 2. 2019 do 10. 4. 2019, tedy 49 dní a co do částky 2 450 Kč jako smluvní pokutu za nesplnění povinnosti předložit vyúčtování služeb za rok 2017 v období od 21. 2. 2019 do 10. 4. 2019, tedy 49 dní. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná je pronajímatelkou předmětné bytové jednotky a uzavřela jako taková 15. 1. 2010 se žalobkyní nájemní smlouvu, podle níž žalobkyně postupovala, nájemné a zálohy za služby vždy řádně hradila s tím, že žalovaná tyto náklady vždy potvrzovala svým podpisem do formuláře úřadu práce k žádosti o příspěvek bydlení, navíc má žalobkyně útržky dokladů svědčící o úhradě všech plateb. V této souvislosti byla žalobkyně v květnu 2017 obeslána ze strany Úřadu práce [obec] výzvou o zahájení správního řízení ze dne 9. 5. 2017 k doložení shora uvedených skutečností a dokladů pro nárok a výši dávky na základě změny zákona o pomoci v hmotné nouzi a žalobkyně tuto výzvu zaslala žalované s vlastní výzvou ke schůzce s tím, že se dodatkem k nájemní smlouvě vyřeší požadované údaje společně s vypracováním vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za uplynuté tři roky. Žalobkyně dále na dvou schůzkách se žalovanou požadovala vyúčtování za služby spojené s nájmem bytu s tím, že žalovaná pouze na druhé z nich předložila vyúčtování nákladů za užívání bytu za období od 1. 1. do 31. 12. 2014 vystaveném 27. 4. 2015 SBD [obec] s konstatováním, že uvedený přeplatek ve výši 20 195 Kč obdržela a vyúčtuje jej. Poté pak přestala komunikovat, po několika urgencích se dostavila na úřad práce k doložení formulářů předložených žalobkyní a na poslední schůzce 31. 10. 2017 žalovaná reagovala podáním výpovědi z nájmu bytu. Žalobkyně další výzvu k vyúčtování služeb spojených s nájmem za uplynulé tři roky zaslala písemně v dubnu 2018, ke zhotovení vyúčtování služeb spojených s nájmem bytu pak byla vyzvána žalovaná prostřednictvím soudu v srpnu 2018 jako součást pokusu o smír ve věci žaloby o vyklizení bytu podanou žalovanou proti žalobkyni s tím, že žalovaná částečně tuto povinnost splnila v září 2018 prostřednictvím svého právního zástupce, kdy žalobkyni bylo doručeno vyúčtování služeb spojených s nájmem bytu za rok 2017, které bylo žalobkyní reklamováno, avšak reklamace dosud vyřízena nebyla. Výzvou z 11. 2. 2019 byla žalovaná písemně vyzvána k předložení vyúčtování za rok 2014, 2015, 2016 a k vypořádání námitek vyúčtování za rok 2017 a zároveň k úhradě smluvní pokuty, vše s datem plnění 20. 2. 2019, na což však nereagovala. Během odvolacího řízení u Krajského soudu v Českých Budějovicích v jednání o smíru ve věci o vyklizení předmětného bytu dne 19. 3. 2019 žalovaná prohlásila, že je schopna vypracovat vyúčtování ze služeb spojených s užíváním bytu za rok 2014 až 2017 do 14 dnů, což však neučinila. Žalobkyně doplnila, že žalovaná u projednání této žaloby o vyklizení před okresním soudem prohlásila, že vyúčtování prostě nedělala, a dále, že žalovaná dokonce při jednání před odvolacím soudem požadovala po žalobkyni, aby od zhotovení vyúčtování za služby a pokuty zcela opustila výměnou za to, že jí žalovaná uzná trvání nájmu v bytě, který byl předmětem tohoto soudního sporu, přičemž její právní zástupce trval na provedení této směny s tím, že žalovaná se psychicky zhroutila po obdržení výzvy ke zhotovení vyúčtování a k zaplacení pokuty a že žalovaná nemá dostatečné podklady na zhotovení těchto vyúčtování za uvedené roky.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí této žaloby. Vysvětlila, že účastnice byly dlouhodobými přítelkyněmi, a proto také plnění spočívající v nájmu bytu bylo nastaveno v minimálních částkách za užívání tohoto bytu, a zdůraznila, že vyúčtování za roky 2014, 2015 a 2016 bylo vždy na jaře následujícího roku žalobkyni předloženo a předáno formou setkání obou účastnic, kdy žalovaná přinesla v originále předmětné doklady, bylo mezi nimi ústně provedeno zúčtování nedoplatků a přeplatků a toto bylo také vypořádáno, což vždy probíhalo v předmětném bytě, avšak vzhledem ke tehdejším vztahům mezi účastnicemi to nebylo zaznamenáno písemně. Nikdo jiný než ony dvě u toho nebyl přítomen, účastnice nečinily ani žádný záznam nebo protokol o těchto jednáních. Pokud se jedná o vyúčtování za rok 2017, to bylo zasláno žalobkyni prostřednictvím předchozího právního zástupce žalované s tím, že na námitky proti tomuto vyúčtování bylo reagováno dopisem tehdejšího právního zástupce žalované dr. Kudrny, takže tyto námitky byly vypořádány. Žalovaná sama již žádné doklady, na základě kterých by mohla učinit vyúčtování, nemá, neboť je předložila při těchto jednotlivých schůzkách. Žalovaná popřela, že by před soudem o vyklizení předmětného bytu bylo žalované nařizováno, aby předložila vyúčtování za jednotlivé roky, stejně jako nepřišla žádná výzva od úřadu práce, kam se dostavila sama žalovaná, aby pomohla žalobkyni k získání sociálních dávek s tím, že podepsala jí předložené formuláře ohledně výše jednotlivých plateb a jejich vyúčtování, avšak svým podpisem neověřovala skutečnost, že by tyto platby byly ze strany žalobkyně ve skutečnosti všechny uhrazeny, pouze ověřovala jejich výši. Podle žalované již ze znění jednotlivých položek v těchto dokladech vyplývá, že žalobkyně musela z minulého období znát vyúčtování konečné částky, neboť zde uvádí částky představující doplatky, což potvrzuje tvrzení žalované, že žalobkyni tyto doklady předložila a došlo k vyúčtování. Žalovaná v této souvislosti zdůraznila, že žalobkyně jí dosud dluží nájemné za třetí čtvrtletí roku 2017 a za prosinec 2017, které dosud neuhradila, a to ani na zálohách za služby, ani na nájmu, za plyn a elektrickou energii. Příslušné výzvy se složenkami pak poslala žalobkyně žalované po neteři žalované [jméno] [příjmení], a to zřejmě proto, že žalobkyně v mezidobí se dostala ke korespondenci, kde bylo uváděno, že v případě nezaplacení by došlo k přerušení dodávky. Žalovaná pak za ní tyto platby uhradila a následně pak příslušné přeplatky za tyto jí provedené platby si započetla, přičemž však ani tyto nepostačovaly na celou platbu tak, jak učinila za žalobkyni. Žalobkyně pak následně při osobním setkání žalované sdělila, že pro účely výplaty příspěvku od úřadu práce musí mít složenky potvrzující platbu, a požadovala, aby žalovaná provedla takovouto platbu složenkou s uvedením jména žalobkyně, což bylo v rozporu s následným zjištěním žalované, že žádné takovéto doklady žalobkyně k vyplacení příspěvku nejsou nutné, neboť postačuje pouze vyplněné a podepsané potvrzení. Žalovaná popřela skutečnosti týkající se soudního řízení o vyklizení bytu, neboť kromě toho, že jí v rámci tohoto řízení nebyla uložena jakákoli povinnost k předložení vyúčtování, tak zejména předmětem tohoto sporu byla výpověď, která byla podána samou žalobkyní, nikoli žalovanou. Žalovaná následně upřesnila, že ze strany úřadu práce byla kontaktována pouze ohledně otázky, zda toto soudní řízení probíhá, nikoli tedy z důvodů tvrzených žalobkyní. Žalovaná zdůraznila, že právní úprava stanovená zákonem č. 67/2013 Sb. stanovením příslušné pokuty směřuje k tomu, aby mezi smluvními stranami nebylo sporné, co na základě vyúčtování ta která strana druhé dluží a nepřivodilo toto případné další spory k zaplacení nedoplatků se zdůrazněním, že žalobkyni nevznikla žádná škoda v této souvislosti, a to navíc vzhledem ke shora uvedeným dlužným položkám na nájemném a zálohách. Ohledně předložení vyúčtování za rok 2014 a s tím, související smluvní pokuty pak žalovaná namítla promlčení.

3. Žalobkyně popřela, že by proběhly schůzky, na nichž mělo být prováděno vyúčtování za jednotlivé roky, trvala na svých tvrzeních, trvala na tom, že úřad práce ji vyzval, aby doložila skutečnosti o placení nájemného a záloh včetně vyúčtování, což byl důvod, proč toto na žalované chtěla, a popřela, že by dlužila shora uvedené platby nájemného za třetí čtvrtletí a prosinec roku 2017, neboť žalovaná sama podpisem na jednotlivých formulářích úřadu práce potvrdila skutečnost, že tyto platby žalobkyně uhradila. Trvala na tom, že žalovaná byla vyzvána úřadem práce k doložení vyúčtování, na což žalovaná reagovala tím, že dala žalobkyni výpověď z nájmu bytu a později žalobu za jeho vyklizení s tím, že teprve na výzvu soudu zhotovila žalovaná vyúčtování za služby za rok 2017 a přislíbila i úřednicím úřadu práce doložit zhotovená vyúčtování za služby za uplynuté roky. Žalobkyně následně změnila své tvrzení ohledně podání výpovědi z nájmu bytu ze strany žalované tak, že tuto výpověď sice dala sama, ale uvedla, že pouze opisovala výpověď již v srpnu podanou žalovanou na přání žalované za účelem využití bytu pro příbuznou [jméno] [příjmení], ale neměla s sebou na schůzce pro tyto účely papír a tužku. Žalovaná pak konečně doplnila, že není její povinností jako nájemce, žádat o provedení vyúčtování služeb, což je naopak povinnost pronajímatele, kterou pokud nesplní, stíhá ho povinnost uhrazení pokuty, kterou může nájemce po pronajímateli požadovat bez ohledu na to, zda mu porušením povinnosti vznikla škoda (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Cdo 4074/2019). Žalobkyně rovněž zdůraznila, že s ohledem na ustanovení § 1 odst. 4 zákona č. 67/2013 Sb., které stanoví, že veškerá ujednání podle tohoto zákona musí mít písemnou formu, nelze uvažovat o tom, že by stačilo vyúčtování pouze v ústní formě, neboť podle ní nelze akceptovat jiné řešení, než předložení vyúčtování v písemné formě. Navíc odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Cdo 1528/2020 s tím, že pronajímatel má povinnost provést vyúčtování služeb řádně a pokud je takto neučinil, tato povinnost trvá i nadále s tím, že není přitom významné, že seznámil nájemce s doklady, o něž vyúčtování opírá.

4. Ve věci nebylo sporu o tom, že žalobkyně jako pronajímatelka uzavřela s žalovanou jako nájemkyní nájemní smlouvu týkající se bytu č. 1997 umístěného v budově [adresa] na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Písek, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem v [obec], na ulici [anonymizována dvě slova], jak vyplývá z nájemní smlouvy ze dne 15. 1. 2010. Z článku 4 této smlouvy pak bylo zjištěno, že strany si ujednaly výši měsíčního nájemného včetně poplatků za služby spojené s nájmem, které činí 4 100 Kč, přičemž vyjma uvedeného nájemného je nájemce povinen hradit elektrickou energii a plyn ve výši stanovené dodavatelem energií. Poplatky za služby spojené s nájmem bytu zahrnují osvětlení společných prostor, údržbu a provoz výtahu, svoz nádob komunálního odpadu. Podle článku V. se tato smlouva uzavírá na dobu neurčitou se sjednanou výpovědní lhůtou 3 měsíce ode dne vypovězení smlouvy jednou ze smluvních stran. Z dodatku k této nájemní smlouvě ze dne 1. 3. 2017 pak bylo zjištěno, že výše nájemného byla stanovena na 1 300 Kč měsíčně, měsíční záloha na E.ON elektřinu 450 Kč měsíčně a měsíční záloha na E.ON plyn 170 Kč měsíčně. Poplatky spojené s užíváním bytu pak činí celkem 2 720 Kč měsíčně, poplatek za svoz odpadu se od roku 2013 mění z měsíčních splátek ve výši 58 Kč/měsíc na jednorázovou platbu a pro rok 2017 tato platba představuje 490 Kč na rok/obyvatel města. Z dodatku k této nájemní smlouvě ze dne 1. 9. 2017 bylo zjištěno, že nájemné představuje částku 2 500 Kč, záloha vody 500 Kč, vytápění 900 Kč, osvětlení společných prostor 100 Kč, výtah 100 Kč, záloha elektřiny 450 Kč a záloha plynu 170 Kč, celkem tedy 4 720 Kč.

5. Mezi stranami bylo zásadně sporné, zda ze strany žalované došlo ve vztahu k žalobkyni k vyúčtování záloh a služeb k předmětnému bytu za roky 2014, 2015, 2016 a zda se řádně vypořádala s námitkami žalobkyně směřujícími do písemného vyúčtování za rok 2017 a zda žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu za nesplnění těchto povinností ze strany žalované. K tomu byly provedeny následující důkazy:

6. Ze tří žádostí o vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu datovaných 12. 4. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně žádala žalovanou o vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním předmětného bytu za roky 2014, 2015 a 2016. Z poštovního podacího lístku z téhož data bylo zjištěno, že zásilka tohoto dne byla žalobkyní jako adresátem zaslána JUDr. [jméno] [příjmení]. Z žádosti o vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu z 29. 1. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou žádá o vyúčtování záloh na veškeré služby za celý rok 2017 v písemné podobě s tím, že požaduje k nahlédnutí doložit podklady, na základě kterých bylo vyúčtování služeb vypracováno. Zároveň pak oznamuje neplatnost podané výpovědi z nájmu bytu tak, že výpověď z nájmu předmětného bytu podaná nájemcem 31. 10. 2017 nesplňuje ustanovení občanského zákoníku pro platnost takové výpovědi z nájmu a je tedy neplatná a nájemník upozorňuje tímto nájemce na tuto skutečnost. Z vyúčtování nákladů za užívání bytu ze dne 27. 4. 2015 bylo zjištěno, že Stavební bytové družstvo [obec] vyúčtovalo náklady za užívání předmětného bytu za období od 1. 1. do 31. 12. 2014 adresátu [celé jméno žalované] s tím, že z něj vyplývá přeplatek 20 195 Kč. Ručně psáno je zde pak doplněno, že bylo doručeno 31. 5. 2017.

7. Z dopisu ze dne 30. srpna 2018 včetně přílohy vyúčtování dodavatelů SBD elektřina, plyn, od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 bylo zjištěno, že JUDr. [jméno] [příjmení] za žalovanou provedl celkové vyúčtování nájemného a plateb spojených s užíváním předmětného bytu za rok 2017 s adresátem zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] s uvozením, že klientky ne zcela jednoznačně oddělovaly placení nájmu od placení záloh za služby, takže mu nezbylo pro přehlednost vycházet z celkové částky zaplacené žalobkyní za rok 2017, a to jak na nájmu, tak i na službách. Od celkově zaplacené částky za rok 2017 ve výši 36 120 Kč odečetl nájem ve výši 30 000 Kč (12 x 2 500 Kč) výsledná částka 6 120 Kč pak představuje veškeré platby žalobkyně na zálohách roku 2017, přičemž z vyúčtování SBD [obec] na zálohách za služby vyplývá celková částka 31 065 Kč, vrácený přeplatek činil 21 568 Kč a zaplaceno tedy bylo celkem 9 497 Kč. Na elektřinu bylo zaplaceno na zálohách 4 950 Kč a doplatek činil 1 836 Kč a celkem bylo tedy zaplaceno 6 789 Kč. Za plyn pak bylo na zálohách zaplaceno 1 530 Kč, doplatek činil 832 Kč a celkem tedy bylo zaplaceno 2 362 Kč Celkem bylo za služby uhrazeno za rok 2017 18 648 Kč a jelikož žalobkyně uhradila za služby částku 6 120 Kč, má proto doplatit celkových 12 528 Kč. Na závěr jmenovaný uvedl, že pokud žalobkyně nedoplatek uhradí, nebo alespoň ve sjednaném smíru uzná a zaváže se ho ve splátkách uhradit, jsou ochotni přistoupit na smír a uznat sporný nájem s vyklizením nejpozději do 30. 11. 2018.

8. Z reklamace vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2017 a vyjádření k vyúčtování za rok 2017 bez data bylo zjištěno, že žalobkyně namítala proti tomuto vyúčtování skutečnost, že měsíčně poukazovaná suma 4 100 Kč žalobkyní obsahuje položku na nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu, kdy nájemné činí 1 300 Kč, respektive 2 500 Kč a zálohy na služby činí 2 800 Kč, respektive 1 600 Kč. Takže nájemné za leden až srpen je 1 300 Kč měsíčně, což je 10 400 Kč a nájemné za září až prosinec 2 500 Kč měsíčně, což je 10 000 Kč. Za nájem tedy bylo podle ní zaplaceno 20 400 Kč dle dodatku k původní smlouvě. Za služby leden až srpen bylo uhrazeno 2 800 Kč měsíčně, tedy 22 400 Kč a za září až prosinec 1 600 Kč měsíčně, tedy 6 400 Kč, takže za zálohy zaplaceno 28 800 Kč za rok. Dle doloženého vyúčtování od SBD jsou celkové náklady za služby spojené s užíváním bytu za rok 2017 v položkách Otop, TUV a měření 6 784,20 Kč, studená voda 2 156 Kč, společná elektřina 326,70 Kč, tedy ze záloh bylo celkem spotřebováno 9 267,80 Kč, takže vznikl přeplatek u záloh na služby 19 532 Kč. Ohledně vyúčtování za služby [právnická osoba] pak do roku 2018 hradila zálohy pro [právnická osoba] za elektřinu a plyn přímo nájemkyni složenkou na účet společnosti, vyúčtování za služby provedla E.ON a byly plně nájemkyní uhrazeny, nelze je připojit k vyúčtování za služby prováděné do doloženého vyúčtování od SBD. Žalobkyně současně požádala o vyplacení smluvní pokuty, neboť vyúčtování bylo doručeno až 4. 9. 2018 ačkoliv ze zákona tak mělo být do 30. 4. 2018. Z poštovního podacího lístku ze dne 1. 10. 2018 vyplývá, že zásilka byla zaslána žalobkyní žalované právě tohoto dne. Z výzvy k předložení vyúčtování za rok 2014, 2015, 2016, výzvy k vypořádání námitek vyúčtování za rok 2017 a výzvy k úhradě pokuty ze dne 11. února 2019 bylo zjištěno, že JUDr. [jméno] [příjmení] za žalobkyni podala předžalobní výzvu vůči žalované k předložení vyúčtování za roky 2014 až 2016, vypořádání námitek za vyúčtování za rok 2017 a zároveň byla vyzvána k úhradě pokuty za nepředložení těchto výzev v celkové výši 164 000 Kč.

9. Z protokolu jednání před odvolacím soudem ve věci Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 19 Co 131/2019-67 ze dne 19. 3. 2019 bylo zjištěno, že ve sporu žalované proti žalobkyni o vyklizení bytu za přítomnosti obou jmenovaných s tím, že žalovaná jako v postavení žalobkyně byla zastoupena JUDr. [jméno] [příjmení] a žalobkyně v postavení žalované zastoupena JUDr. [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně sdělil, že spor byl vyvolán tím, že žalovaná po žalobkyni se začala domáhat vyúčtování služeb od roku 2014, respektive počátek sporu byl skutečně spor o to, kdo dal výpověď z nájmu bytu, přičemž během řízení se žalovaná začala domáhat vyúčtování služeb za rok 2014 a sdělila, že se bude domáhat pokuty od roku 2014 přibližně ve výši 100 000 Kč. Žalobkyně by měla zájem se žalovanou vztahy narovnat a vše řešit komplexně. Účastníce poté uzavřely smír, v němž se dohodly na skončení nájmu předmětného bytu ke dni 31. 5. 2019 s tím, že žalovaná se zavazuje tento byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do tohoto data a zaplatit jí náklady řízení ve výši 14 500 Kč. Z výzvy předložení vyúčtování za rok 2018 a výzvy k úhradě pokuty bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k předložení vyúčtování za rok 2014 a úhradě pokuty za nesplnění této povinnosti, a to dnem 28. 12. 2019. Z poštovního podacího lístku z 28. 12. 2019 bylo zjištěno, že tato výzva byla žalobkyní zaslána žalované právě tohoto dne. Z vyúčtování za rok 2018 ze dne 11. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná ročně psaným dokladem uvádí, že na zálohách bylo zaplaceno 19 200 Kč, spotřebovaného 9 686 Kč a na zůstatku bylo 9 514 Kč, k čemuž připojila, že vzhledem k nedostatečnému placení záloh v roce 2019 převádím zůstatek do roku 2019 a vyúčtuji ji v roce 2020. Z dopisu ze dne 16. 1. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná, zde označená jako [jméno], píše žalobkyni označené jako [jméno]„ [příjmení] [jméno], 31. ledna si přijedu pro klíče mezi 12 a půl 4. Dej mi vědět v kolik. Vyúčtování udělám během roku, mám na to celý rok, ale to ty víš.“.

10. Z oznámení Úřadu práce České republiky ze dne 9. 5. 2017 bylo zjištěno, že úřad práce zahájil správní řízení ve věci žalobkyně a konkrétně dávky doplatek na bydlení se žádostí k doložení rozepsaných nákladů na bydlení, a to nájemné, zálohy za služby a rozepsané na otop, vodné a stočné a další zúčtovatelné služby do 8 dnů od oznámení této výzvy. Ze zprávy úřadu práce ze dne 1. 6. 2020 adresované zdejšímu soudu bylo zjištěno, že ohledně příspěvku na bydlení předkládá žadatel tiskopis doklad o výši nákladů na bydlení za rozhodné kalendářní čtvrtletí, je povinen doložit úhrady nákladů na bydlení, zaplacené nebo vrácené v příslušném čtvrtletí, to je pravidelné úhrady, přeplatky i doplatky v jednotlivých měsících. Žalobkyně v této souvislosti za rok 2014 doložila doklad o výši nákladů na bydlení za druhé čtvrtletí roku 2015 s doplatkem 36 Kč za plyn dne 28. 4. 2016, dokladu o výši nákladů za bydlení za prvé čtvrtletí roku 2016, doplatek 107 Kč za plyn, 491 Kč za elektřinu, dne 3. 4. 2017 dokladu o výši nákladů na bydlení z prvého čtvrtletí 2017 doplatek 43 Kč za plyn, 772 Kč za elektřinu s tím, že z přiložených těchto dokladů jsou tyto skutečnosti ověřeny. Dále bylo sděleno, že vyúčtování ostatních služeb z vyúčtování předloženo nebylo. Dne 30. 4. 2018 v dokladu o výši nákladů za bydlení za prvé čtvrtletí roku 2018 byl uveden doplatek 832 Kč za plyn, 1 839 Kč za elektřinu s tím, že tyto platby nebyly ověřeny až do 15. 5. 2019, což učinila žalovaná při osobním jednání podpisem. S ní se pak ještě před tím konalo jednání 15. 4. 2019, kdy přinesla nepravomocný rozsudek, usnesení o vyklizení bytu, s tím, že doloží vyúčtování služeb za rok 2017, 2018 a potvrdí platby v roce 2018 a 2019, když tyto skutečnosti pak vyplývají i z předloženého protokolu o tomto ústním jednání, když shora uvedené učinila právě 15. 5. 2019, což potvrzuje protokol z tohoto dne. Žalobkyně pak ještě předložila vyúčtování za období čtvrtého čtvrtletí 2018 a kopii dopisu z 30. 8. 2018 za vyúčtování plateb za rok 2017 včetně doplatků. Z dokladu o výši nákladů na bydlení za 1. čtvrtletí 2017 Úřadu práce ČR vyplývá, že žalovaná podepsala náklady na bydlení v tomto čtvrtletí, a to na nájemném 3 x 4 100 Kč, za plyn v prvém a třetím měsíci 170 Kč, za elektřinu 3 x 450 Kč, s tím, že doplatek za elektřinu je k tomuto poslednímu měsíci 772 Kč. Žalovaná pak nepodepsala položku doplatku plynu v druhém měsíci ve výši 43 Kč. Z dokladu o výši nákladů na bydlení za druhé čtvrtletí 2017 žalobkyně podepsala nájemné ve výši 3 x 4 100 Kč, plyn 3 x 170 Kč a elektřinu 3 x 490 Kč s tím, že zde je doplněno, že platby ověřila (podpis zřejmě pracovnice úřadu práce). Z dokladu o výši nákladů na bydlení za třetí čtvrtletí roku 2017 bylo zjištěno, že žalovaná podepsala nájemné k předmětnému bytu 4 x 100 Kč, plyn 3 x 170 Kč, elektřinu 3 x 450 Kč s tím, že rovněž je zde doplněno jiným písmem platby ověřeny a podpis (zřejmě pracovnice úřadu práce). Z dokladu o výši nákladů na bydlení za čtvrté čtvrtletí roku 2017 pak vyplynulo, že žalobkyně podepsala nájemné 3 x 2 500 Kč, plyn 3 x 170 Kč, elektřinu 3 x 450 Kč, dodávku tepla 3 x 900 Kč, dodávku vody 3 x 500 Kč, provoz výtahu 3 x 100 Kč, osvětlení společných prostor 3 x 100 Kč. K těmto uvedeným listinám – žalovanou podepsaných vyúčtování za prvé až čtvrté čtvrtletí roku 2017 žalovaná uvedla, že podpisy na těchto dokumentech nemínila skutečnost, že ověřuje úhradu plateb ze strany žalované, nýbrž pouze skutečnost, že platby měly být uhrazeny právě v této výši.

11. Z výpisů z účtů žalované za období od 12. 9. 2017 do 11. 1. 2018 vyplynulo, že na její účet nebylo v této době uhrazeno žádné nájemné. Z poštovních poukázek adresovaných [právnická osoba] [anonymizováno] odesílatelem žalovanou bylo zjištěno, že žalovaná hradila 15. 5. 2018 750 Kč, 450 Kč a 1 800 Kč, dnem 31. 8. 2017 450 Kč, 170 Kč, 450 Kč a 170 Kč a dne 17. 10. 2017 450 Kč a 170 Kč. K nim uvedla žalovaná, že se jedná o složenky, které jí neproplacené poslala žalobkyně po svědkyni [příjmení] a ona je pak za ní zaplatila. Z ručně psaného dokladu z 31. 10. 2017 bylo zjištěno, že byla provedena úhrada nájemného osobním předáním v hotovosti ve výši 4 100 Kč za měsíc říjen s podpisy obou účastnic. Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. října 2009 č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že byl vzat zpět návrh v exekuční věci oprávněného [jméno] [příjmení] proti [celé jméno žalobkyně] o vyklizení bytu a z tohoto důvodu bylo řízení o exekuci vyklizením bytu povinné a přestěhování povinné do náhradního ubytování zastaveno.

12. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaná je její teta a od ní byla průběžně informována o vztazích se žalobkyní, přičemž 2x byla prostředníkem při předání dokumentů a jejich doručení tak, že poprvé jí žalobkyně asi před třemi lety dala nějakou obálku s tím, že se nemohly s tetou zkontaktovat kvůli telefonu, neboť jí nefunguje telefon a svědkyně jí nabídla, že jí tetu vytočí, což ona odmítla s tím, aby předala obálku. Podruhé zas přinesla něco v obálce jí do práce, kde přímo nebyla, ale následující pracovní den to pak svědkyně doručovala. Jednalo se o listiny v obálkách, které ona sama nerozbalovala, takže neví, o jaké listiny šlo. Potvrdila, že teta chtěla žalobkyni vystěhovat, protože chtěla byt pro ni, což probíhalo v roce 2017, nicméně ona se nakonec do toho bytu nenastěhovala a rovněž uvedla, že ničeho o žádných platbách v souvislosti s nájemným neví. Potvrdila pouze jednu schůzku v kavárně v únoru roku 2017 s oběma účastnicemi, kde se mluvilo o celé situaci, včetně toho, že se má ona do předmětného bytu nastěhovat, přičemž mezi nimi byly přátelské vztahy a žádný výsledek z tohoto jednání nebyl. Ohledně schůzek týkajících se vyúčtování předmětného bytu svědkyni nebylo ničeho známo.

13. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], který byl žalovanou zproštěn mlčenlivosti, bylo zjištěno, že ji zastupoval ve sporu o vyklizení bytu, kdy se na něj obrátila žalovaná, že má pohledávku za žalobkyní ohledně neuhrazených plateb spojených s bytem. [příjmení] se v této souvislosti obrátil na právní zástupkyni [celé jméno žalobkyně] dr. [příjmení], se kterou společně jednali a doufali, že se vše uzavře smírně. [příjmení] sám se interesoval pouze ve vyúčtování plateb za rok 2017, potvrdil autorství tohoto vyúčtování listinou z 30. 8. 2018 s tím, že si vzpomíná, že žalovaná mu sdělovala, že žalobkyně jí má v této souvislosti něco uhradit. Primárně však zastupoval v žalobě o vyklizení, v níž ohledně žádných požadavků na vyúčtování ze strany žalobkyně, kromě vyúčtování za rok 2017, nebyla žádná řeč, navíc se s dr. [příjmení] dohodli na uzavření smíru. Když mu sdělila, že klientka smír odsouhlasila, svědek smír připravil. Bylo tam uvedeno, že nájem končí určitého dne a žalovaná se do něj zavazuje byt vyklidit, včetně úhrady nákladů řízení, avšak při jednání před soudem žalobkyně řekla, že toto nepodepíše, takže se soudili dál a vše dopadlo vyhověním žaloby se stanovením povinnosti na vyklizení s tím, že nájem bytu skončil uplynutím výpovědní lhůty a žalobkyni byla uložena náhrada nákladů řízení. Teprve po vydání tohoto rozsudku žalobkyně změnila právní zastoupení a zastupovala ji od té doby již dr. [příjmení], která se obrátila přímo na žalovanou, protože on ji pak nezastupoval s tím, že žalobkyně uplatňuje vyúčtování asi za šest let dozadu. Žalovaná za ním přišla, byla velice překvapená, opakovala, že si s [jméno] dělaly každý rok vyúčtování tak, že si sedly, předložily si papíry, a pokud byl nějaký problém, ten se vyřešil. [příjmení] sám se tomu nevěnoval a ani nevěřil, že by ze strany žalobkyně tento nárok byl soudně uplatněn, žalovaná přímo říkala„ [jméno] to neudělá“. Pak přišlo odvolání, věc se probírala u odvolacího soudu, kde již žalobkyni zastupovala dr. [příjmení], kde probíhalo naprosto korektní jednání pouze mezi právními zástupci, účastnice do toho nezasahovaly (on sám se žalobkyní nikdy nejednal), a nakonec uzavřeli smír s tím, že nájem trvá do doby, než byla stanovena povinnost k vyklizení bytu a že žalobkyně zaplatí náhradu nákladů řízení. Ohledně listiny vyúčtování z 30. 8. 2018 svědek uvedl, že se týkalo doby, kdy probíhalo jednání ve shora uvedené věci v prvém stupni, a proto bylo také adresováno dr. [příjmení]. K listině reklamace k vyúčtování uvedl svědek, že si není jistý, zda tuto listinu viděl. K okolnostem řízení o vyklizení bytu uvedl svědek, že předmětem byla výpověď z nájmu, kterou podávala žalobkyně, byla celá psaná její rukou a jí podepsaná. V řízení pak ale ona namítala, že ji nepodávala a že ji podávala naopak žalovaná, což bylo absurdní, neboť ta výpověď byla jednoznačná a soud také dospěl ke stejnému závěru. Svědek jednoznačně popřel skutečnosti, že by probíhalo před soudem jednání o vyúčtování služeb k předmětnému bytu. [příjmení] sám navrhoval, aby věc byla jasná a měli za to, že vyúčtování bylo řádné, aby do smíru bylo uvedeno i to, že byla narovnána situace mezi oběma účastnicemi týkající se veškerých vztahů, což však krajský soud odmítl s tím, že smír se týká pouze toho vyklizení, a účastnice se k tomu více nezapojovaly. Svědek jednoznačně odmítl skutečnost, že by soud uložil žalované povinnost předložit vyúčtování a rovněž jednoznačně popřel tvrzení žalobkyně, že žalovaná měla u soudu prohlásit, že vyúčtování nedělala, že by jí mělo být soudem uloženo toto vyúčtování učinit, a že požadovala po žalobkyni, aby upustila od zhotovení těchto vyúčtování výměnou za to, že žalovaná jí uzná trvání nájmu v bytě, který byl předmětem soudního sporu. Jednoznačně popřel, že by trval na provedení takovéto směny s tím, že žalovaná se psychicky zhroutila po obdržení výzvy k vyúčtování a zaplacení pokuty i to že žalovaná by prohlásila, že je schopna vypracovat vyúčtování služeb na žádost soudu za roky 2014 až 2017. Svědek zdůraznil, že si vůbec nedokáže představit, že by k tomu mohlo dojít, nic takového nezaznamenal. Naopak si vybavuje, že žalovaná uváděla, že v žádném případě neuvažuje o tom, že by nájem mohl trvat dál. K otázce vyúčtování ze dne 18. 8. 2018 za rok 2017 uvedl svědek, že impulz k jeho vyhotovení nevycházel z předmětného řízení s tím, že to bylo na samém počátku, kdy jednali s dr. [příjmení] a řešili nezaplacené platby, přičemž k otázce, zda nájemné bylo uhrazeno, odkázal na listiny s tím, že rok 2017 byl otevřený a oni požadovali uhrazené nájemné.

14. Z účastnické výpovědi žalované soud zjistil, že se ohledně jednotlivých vyúčtování vše uskutečnilo tak, že se sešly se žalobkyní v předmětném bytě, předložily vyúčtování, všechno si doložily, vysvětlily a spočítaly, což takto šlo od roku 2010 až do roku 2017 a žalobkyně neměla žádné námitky a tato setkání se uskutečnila vždy na jaře konkrétního roku. Účastnice se znaly delší dobu, neboť byly kamarádky, a vše bylo založeno na důvěře s tím, že tato setkání probíhala tak, že si vše písemně spočítaly a žalovaná nechávala v bytě předmětné doklady, které přivezla s tím, že žalobkyně je mohla potřebovat na úřad práce, aby jí zaplatili dávky. Žalovaná jí věřila, neboť se znají přes 30 let a snažila se jí pomoc k tomu, aby právě získala dávky od úřadu práce. Sama na tomto úřadu byla asi 5x už v průběhu soudu o vyklizení, měla doložit rozhodnutí o nabytí právní moci a ona sama nevěděla, co má konkrétně učinit, aby bylo vše v pořádku až do roku 2017. Pak na ni žalobkyně udělala podvod, neboť ji požádala nejprve od podpis dokladu za třetí čtvrtletí roku 2017, které ale nebylo zaplacené, což jmenovaná učinila, avšak žalobkyně po ní chtěla, aby navíc vybrala peníze ze svého účtu, zaplatila jakoby za ni nájemné za třetí čtvrtletí toho roku 2017 složenkou, aby měla doklad, tedy aby si to sama žalovaná zaplatila na svůj účet a žalobkyně toto mohla dát na úřad práce a že teprve pak oni jí uhradí dávky. Žalovanou to zaskočilo, přemýšlela, co má udělat a nakonec po poradě s rodinou to neudělala. Žalobkyně jí však za tyto tři měsíce nikdy nic nezaplatila a pak jí poslala za třetí čtvrtletí neuhrazené složenky za plyn a energie, které nikdy neuhradila a které žalovaná nakonec zaplatila za ni. Žalovaná uvedla, že sice toto chtěla po žalobkyni zaplatit, ale nikdy se toho nedomáhala, neboť toto nedělá a bylo to proto, že si myslela, že jí to úřad práce nezaplatil, takže si říkala, že to po ní nemůže chtít, neboť nemá, z čeho by to hradila. Pak se sešly v říjnu roku 2017 v cukrárně, kde jí dala peníze na nájem října a napsala výpověď z nájmu bytu s tím, že se vystěhuje v lednu. V listopadu pak poslala peníze za listopad a poslala i papíry na úřad práce potvrdit čtvrté čtvrtletí a leden 2018, což jí podepsala, ale prosincovou platbu za rok 2017 už žalobkyně neuhradila. Pak toto doplatila za leden a únor 2018 najednou a mezi tím někdy v prosinci přišel od žalobkyně dopis se žádostí o vyúčtování roku 2017 a lednu 2018, což byla první písemná žádost, kterou od ní obdržela. Žalovaná tedy jela na úřad práce, kde jí řekli, že si to asi spletla, ona řekla, že jí nebylo zaplaceno ani za prosinec a oni říkali, že nepotřebuje žádné složenky k doložení, že jim stačí pouze podpis k ověření jednotlivých plateb, že tedy nepotřebuje žádné podklady. Žalovaná si následně uvědomila, že má od ní žalobkyně tiskopis podepsaný na to třetí čtvrtletí a že i od úřadu práce dostala za to třetí čtvrtletí zaplaceno. Žalovaná to řešila tak, že ohledně záloh zde byly slušné přeplatky, takže si to k tomu vyúčtovala, ale nikdy ty přeplatky nedosahovaly výše, kterou jí žalobkyně dluží za rok 2017. Dále poznamenala, že třeba plyn platila za žalobkyni celé roky a že se nechala od ní využívat s tím, že bydlela za minimální nájem, neplatila rádio, ani televizi, řekla jí, že to nemá řešit, takže toto ona řešila za ní. Potvrdila, že nemůže doložit skutečnost, že by si podepsaly vyúčtování za roky 2014 až 2016 s tím, že k vyúčtování roku 2017 se vyjádřil její právní zástupce. Úřad práce po ní žádné vyúčtování nechtěl s tím, že chtějí doložit doklady až od roku 2017.

15. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytu a nebytových prostor v domě s byty, není-li právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle odst. 2. citovaného ustanovení musí poskytovatel služeb ve vyúčtování uvést skutečnou výši nákladů na služby včlenění podle jednotlivých poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Podle § 13 odst. 1 jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování, nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádání námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinnosti ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Podle odst. 2. tohoto ustanovení pak výše pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s 2/3 většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo nebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý dne prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva nebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení. Podle § 1 odst. 4 veškerá ujednání podle tohoto zákona musí mít písemnou formu.

16. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou stranou, která vychází ze skutečnosti, že ve smyslu citovaného ustanovení § 7 odst. 1 vyúčtování služeb má být doručeno nejpozději do 4 měsíců o skončení zúčtovacího období, tedy od konce předchozího kalendářního roku, tudíž prvý den prodlení s vyúčtováním počíná běžet vždy dnem 1. 5. následujícího roku. K této otázce soud vycházel z ustanovení o promlčení upravených občanským zákonem.

17. Podle § 609 věta prvá občanského zákoníku (dále jen o. z.), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 1 věta prvá o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

18. Podle § 619 odst. 1 jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

19. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

20. Jelikož pro případ promlčení smluvní pokuty ve smyslu zákona č. 67/2013 Sb. není stanovena zvláštní promlčecí lhůta v občanském zákoníku, soud vycházel z obecné promlčecí tříleté lhůty, která v tomto případě ve smyslu citovaného ustanovení § 619 odst. 1 počala u každého vyúčtování běžet dnem 1. května následujícího kalendářního roku pro jednotlivá vyúčtování. Jelikož tedy žaloba byla podána 11. dubna 2019, přičemž promlčecí lhůta ohledně předložení vyúčtování k předmětnému bytu za rok 2014 počala běžet dnem 1. 5. 2015, uplynula tato dnem 1. 5. 2018 a tudíž nárok žalobkyně na předložení vyúčtování nákladů a záloh za jednotlivé služby spojené s vyúčtováním předmětné bytové jednotky za rok 2014, jak je uveden ve výroku I., a nárok co do částky 71 600 Kč požadované smluvní pokuty ve výroku V., je promlčený, což je důvod pro zamítnutí žaloby v této části řízení.

21. V další části řízení se soud zabýval nárokem žalobkyně na předložení vyúčtování výše nákladů a záloh za služby spojené s užíváním předmětné bytové jednotky za roky 2015 až 2016 a s tím spojenou i částí smluvní pokuty za tato období představující částku 88 350 Kč. Žalobkyně o nich tvrdila, že žalovaná tato vyúčtování nepředložila, a to jak v ústní podobě při osobním setkání mezi účastnicemi, která se za tímto účelem nikdy neuskutečnila, tak zejména písemně s odkazem na zákonnou povinnost dle citovaného ustanovení § 1 odst. 4 zákona č. 67/2013 Sb. Soud zde zejména vycházel ze znění tohoto zákonného ustanovení, podle nějž veškerá ujednání podle tohoto zákona musí mít písemnou formu. Toto ustanovení však nelze podle názoru soudu vykládat široce tak, jak činí žalobkyně, neboť z něj vyplývá skutečnost, že písemnou formu musí mít veškerá„ ujednání“, nikoli všechny právní skutečnosti. Zde soud v této souvislosti odkazuje na § 5 odst. 1 tohoto zákona, podle nějž způsob rozúčtování poskytovatel služeb ujedná s 2/3 většinou nájemců v domě…, a nebo ustanovení § 9 odst. 1, podle nějž částku nájemného a částku za služby lze sloučit do samostatné paušální částky, pokud si to strany ujednají. Soud se domnívá, že toto ustanovení nelze vztahovat na povinnost žalobkyně předložit vyúčtování dle citovaného § 7 odst. 1, neboť se v tomto případě nejedná o„ ujednání“, které představuje dvoustranný vztah mezi účastníky, nýbrž o předložení vyúčtování jako jednostrannou povinnost pronajímatele vůči nájemci. Podle názoru soudu tedy toto vyúčtování lze jednoznačně provést i v ústní formě, je však na pronajímateli, tedy v tomto případě na žalované, aby prokázala, že toto vyúčtování splňovalo náležitosti stanovené v citovaném ustanovení § 7 odst. 2 tohoto zákona. Jelikož dle tvrzení žalované došlo k provedení těchto vyúčtování ústní formou bez jakéhokoli zápisu při setkání obou účastnic na jaře každého z konkrétních roků, o němž nebyl vyhotovován jakýkoli zápis, soud zde považoval jako adekvátní důkaz splňující náležitosti § 131 o. s. ř. výpověď žalované, ve které popsala žalovaná, že touto formou probíhalo vyúčtování od počátku trvání nájemního vztahu mezi účastnicemi, tedy od roku 2010 (poprvé tedy mohlo být vyúčtováno až v roce 2011 za kalendářní rok 2010) až do roku 2017, když sama žalobkyně neuvedla, že by do té doby nějakým způsobem tato vyúčtování zpochybňovala. Skutečnost, že takovýmto způsobem vyúčtování probíhala, potvrdil i někdejší právní zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] ve své svědecké výpovědi včetně toho, že v průběhu řízení o vyklizení bytu žalobkyně žádné takovéto vyúčtování nežádala, a oproti jejím tvrzením nebylo požadováno ani ze strany soudu vůči žalované. Tato celá situace ohledně jednotlivých vyúčtování za konkrétní roky zapadá i do kontextu vztahů mezi účastnicemi, které byly dobrými kamarádkami, když žalovaná nabídla žalobkyni bydlení za poměrně pro žalobkyni výhodných podmínek, co se týče výše nájemného, a o tomto způsobu vyúčtování svědčí i okolnost, že žalobkyně se do doby účinnosti zákona č. 67/2013 Sb., který nově stanovil možnost vymáhat smluvní pokutu v případě nepředložení vyúčtování, nežádala. Navíc z jednotlivých formulářů úřadu práce vyplněných žalobkyní je zřejmé, že znala z minulého období výše konečných vyúčtování.

22. Jelikož tedy soud v této souvislosti dospěl k závěru, že žalovaná předložila žalobkyni na jaře roku 2016 a 2017 vyúčtování za roky 2015 a 2016, zabýval se soud otázkou, zda tato vyúčtování splňují kritéria ustanovení § 7 odst. 2 předmětného zákona, jak bylo shora citováno. V této souvislosti žalovaná byla v důkazní nouzi s ohledem na charakter tohoto vyúčtování, které žalobkyně popírala a nebyla tedy schopna prokázat, zda tato jednotlivá konkrétní vyúčtování předmětné parametry splňovala. Nelze proto učinit jiný závěr, než že žalovaná v případě těchto vyúčtování je v prodlení se splněním své povinnosti stanovené v tomto ustanovení, jak vyvozuje i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Cdo 1528/2020, podle nějž pokud vyúčtování služeb neobsahuje předepsané náležitosti je poskytovatel služeb v prodlení se splněním své povinnosti stanovené v § 7/1 z. č. 67/2013 Sb. Proto také žalobkyni v této souvislosti vznikl nárok na smluvní pokutu dle citovaného ustanovení § 13 odst. 1 ve výši 50 Kč za každý den prodlení, a to za nepředložené vyúčtování služeb za rok 2015 od 1. 5. 2016 do 11. 2. 2019, tedy 1017 dní po 50 Kč, což představuje 50 850 Kč a k tomu ještě za období od 21. 2. 2019 do 10. 4. 2019, kde byla podána žaloba, tedy 49 dní po 50 Kč, tedy 2 450 Kč. Za nepředložení řádného vyúčtování služeb za rok 2016 pak se jedná o období od 1. 5. 2017 do 11. 2. 2019, tedy 652 dní po 50 Kč, což představuje částku 32 600 Kč a k tomu ještě za období od 21. 2. do 10. 4. 2019, tedy 49 dní po 50 Kč, tedy 2 450 Kč, 88 350 Kč, na které v této souvislosti žalobkyni vznikl rovněž nárok.

23. Pokud se jedná o vyúčtování za rok 2017, zde žalovaná provedla vyúčtování prostřednictvím svého tehdejšího právního zástupce JUDr. Kudrny dne 30. srpna 2018. V tomto vyúčtování však je vycházeno z nesprávných položek výše nájemného, kde uvádí částku 2 500 Kč měsíčně, ačkoli z nájemní smlouvy platné do 28. 2. 2017 vyplývá výše měsíčního nájemného včetně poplatků za služby spojené s nájmem (osvětlení společných prostor, údržbu a provoz výtahu, svoz nádob komunálního odpadu) kromě plateb za elektrickou energii a plynu částka 4 100 Kč měsíčně, přičemž od 1. 3. 2017 byla výše nájemného stanovena bez poplatků za služby, které byly konkrétně uvedeny ve výši 2 720 Kč + roční platba pro rok 2017 za svod odpadu 490 Kč, přičemž výše nájemného představovala až do 30. 8. 2017 částku 1 300 Kč a od 1. 9. 2017 částku 2 500 Kč měsíčně, přičemž od 1. 3. 2017 byly stanoveny paušální náhrady na elektřinu 450 Kč a na plyn 170 Kč měsíčně. Již ze shora uvedeného vyplývá, že toto vyúčtování nemohlo být učiněno správně, přestože ostatní položky, jak byly přeúčtovány od SBD [obec] ve vztahu k žalované, v tomto vyúčtování odpovídají, nemůže toto vyúčtování splňovat náležitosti citovaného ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. [jméno] žalovaná pak ve svých námitkách, které, jak vyplývá z dokazování, zasílala JUDr. [anonymizováno] dne 1. 10. 2018, tyto skutečnosti nezohlednila, což však není podstatné, neboť žalovaná, a to ať prostřednictvím své osoby, nebo svého zástupce řádně nesplnila povinnosti spojené s vypořádáním se s námitkami, neboť tyto skutečnosti ohledně jednotlivých položek, a to zejména výše nájemného v roce 2017 nebyly splněny řádně. Konkrétně se jedná o období od 1. 5. 2018 do 11. 2. 2019, tedy 287 dní po 50 Kč, tedy 14 350 Kč a období od 21. 2. 2019 do 10. 4. 2019, tedy 49 dní po 50 Kč, tedy 2 450 Kč.

24. Lze tedy uzavřít, že žalobkyni vznikl nárok na vyúčtování skutečné výše nákladů a záloh za jednotlivé služby spojené s užíváním předmětného bytu za rok 2015 a 2016 a na splnění povinnosti žalované s vypořádáním námitek, a tedy vyúčtování skutečné výše nákladů a záloh za služby spojené s užíváním předmětného bytu za rok 2017 a rovněž i nárok na zbývající smluvní pokutu 105 150 Kč.

25. Ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obecné lidské cítění. Soud v této souvislosti odkazuje na účel přijetí zákona č. 67/2013 Sb., jímž je podle důvodové zprávy k tomuto zákonu provedení komplexní a spravedlivé úpravy služeb s užíváním bytu a stanovení obecných pravidel a lhůt pro zúčtování, a to za účelem, aby nájemci neplatili víc, než po nic lze spravedlivě požadovat. Podle § 8 občanského zákoníku pak zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

26. Soud v této souvislosti zdůrazňuje skutková zjištění učiněná v tomto řízení, kdy bylo nepochybné, že žalobkyně bydlela u žalované od roku 2010, a to zejména z důvodu přátelského vztahu mezi oběma účastnicemi, kdy žalovaná poskytla žalobkyni předmětný byt za velice výhodných podmínek a stanovení nízkého nájemného, neboť si byla vědoma malé platební schopnosti ze strany žalobkyně, které navíc se snažila pomoci při získání státní podpory, tedy příspěvků na bydlení. Situace se změnila právě v tomto roce, kdy se žalobkyně dozvěděla, že by žalovaná chtěla byt pro svou neteř, sama žalobkyně dala výpověď z nájmu, kterou následně zpochybnila neplatností, a posléze tvrdila, že řízení o vyklizení bytu bylo způsobeno výpovědí učiněnou žalovanou, což se však nezakládalo na pravdě, jak bylo v řízení prokázáno. Tento spor o vyklizení skončil uznáním platnosti výpovědi, kterou dala sama žalobkyně, která v průběhu tohoto sporu nepožadovala (kromě vyúčtování za rok 2017) jakékoli další vyúčtování, ačkoli by to bylo logické, pokud by zde skutečně nesrovnalosti s vyúčtováním za předchozí kalendářní období, jak nyní tvrdí žalobkyně, za roky 2014 až 2016 bylo. Teprve po změně svého právního zastoupení v tomto řízení, kdy na místo JUDr. [příjmení] ji začala zastupovat JUDr. [příjmení], změnila svůj postoj (zřejmě po zjištění možnosti požadovat pokutu ve smyslu přijetí shora uvedeného nového zákona), to vše za situace, kdy v řízení neprokázala, že by zaplatila nájemné za třetí čtvrtletí a prosinec roku 2018. Soud totiž v této souvislosti věří výpovědi žalobkyně, která sice velice naivně popisovala skutečnost, že své podpisy na jednotlivých formulářích úřadu práce za účelem dávky pro žalobkyni příspěvku na bydlení činila s vědomím pouhého ověření výše těchto položek, nikoli však skutečnost, že byly žalobkyní uhrazeny, avšak skutečnosti uváděné žalovanou korespondují s ostatními provedenými důkazy, na rozdíl od tvrzení žalobkyně, která navíc přes poučení soudu nedoložila jiným způsobem shora uvedené platby nájemného s tím, že na účet žalované tyto platby v předmětném období ze strany žalobkyně nedošly, jak bylo v řízení prokázáno. Žalobkyně také tvrdila, že požadovala toto vyúčtování od žalované za shora uvedené uplynulé roky již v průběhu řízení o vyklizení, v rámci nějž mělo být žalované soudem 9. 8. 2018 uloženo předložit vyúčtování a žalovaná měla uvést, že je schopna jej předložit, což však bylo jednoznačně popřeno výpovědí svědka [příjmení]. Soud nevěří žalované ani ohledně tvrzení, že požadovala po žalované vyúčtování v souvislosti s nárokem na dávky příspěvku na bydlení, kde se řešily platby jednotlivých položek a žalobkyně je průběžně předkládala od roku 2015 do roku 2018, neboť žalobkyně o jednotlivá vyúčtování za tyto předchozí roky v průběhu předchozí doby nikdy nežádala. Soud tedy považuje výpověď žalované za věrohodnou, má za prokázanou i skutečnost, že po ní žalobkyně navíc žádala, aby předmětné platby nájemného a za služby, si má sama zaplatit na svůj účet a žalobkyně bude jimi u úřadu práce prokazovat jejich zaplacení ze své strany.

27. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaná z důvodu přátelských vztahů se žalobkyní jí umožnila levné bydlení ve svém bytě, pomáhala jí při získání příspěvku na bydlení, následně po ní nevymáhala neuhrazené dlužné nájemné za 4 měsíce roku 2017 a naopak žalobkyně na základě částečně nepravdivých tvrzení, že potřebuje vyúčtování nákladů a zálohy spojených s předmětným bytem za jednotlivé roky pro požadavek úřadu práce za situace, kdy tvrdila, že vždy hradila řádně nájemné a zálohy na služby, dále pak žalobkyně záměrně nepravdivě informovala o průběhu řízení o vyklizení bytu ať už ve vztahu k autorství výpovědi či požadavků soudu na žalovanou ohledně vyúčtování za jednotlivé roky i jejího tvrzení před soudem ohledně možnosti předložit toto vyúčtování. Podle názoru soudu z těchto zjištěných skutečností vyplývá, že žalobkyně využila a dá se říci, že i zneužila ustanovení zmíněného zákona č. 67/2013 Sb. k podání této žaloby a k trvání na tom, aby žalovaná jí předložila řádné vyúčtování za roky 2014 a ž 2017 a zaplatila smluvní pokutu přesahující 170 000 Kč. Soud proto tyto nároky žalobkyně uplatněné v tomto řízení považuje za postup, který je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu citovaného ustanovení § 2 odst. 3 o. z. a je dokonce zjevným zneužitím práva vycházejícím ze zákona č. 67/ 2013 Sb., kteréžto zneužití nemůže požívat právní ochrany ve smyslu citovaného ustanovení § 8 o. z.

28. Jelikož tedy nárok žalobkyně na povinnost vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby za období roku 2014, jak byl uplatněn ve výroku I. a část nároku na smluvní pokutu ve výši 71 600 Kč uvedeném ve výroku V. byl promlčen a jelikož ohledně zbývajících nároků žalobkyně na povinnost předložit ze strany žalované vyúčtování skutečné výše nákladů a záloh za rok 2015 až 2017 dle výroku II. až IV. a nárok na zbývající výši smluvní pokuty 105 150 Kč dle části V. byl uplatněn v rozporu s dobrými mravy a navíc se jednalo o zjevné zneužití práva žalobkyně, soud celý nárok v plném rozsahu zamítl.

29. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nějž by právo na náhradu nákladů tohoto řízení měla mít úspěšná žalovaná. Soud však zejména s ohledem na složitou skutkovou i právní situaci v této věci s přihlédnutím k tomu, že z větší části soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně sice vznikl, avšak nebyl přiznán právě při použití zásad soukromého práva dle hlavy I. občanského zákoníku, spatřuje okolnosti zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 150 o. s. ř. pro nepřiznání práva žalované na náhradu nákladů tohoto řízení.

Poučení