6 C 317/2024 - 52

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Anonymizováno], narozený [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] o zaplacení 50.225,36 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 9.600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9.600 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a částku 5.100 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5.100 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 17.606,80 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.143,90 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.030,21 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 12.861,23 Kč od 28. 9. 2023 do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky 3.261,23 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení a s úrokem ve výši 21,69 % ročně z částky 12.861,23 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, částku 17.918,56 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.736,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.849 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10.418,07 Kč od 28. 9. 2023 do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky 5.318,07 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení a s úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky 10.418,07 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 4. 4. 2024, doplněnou podáním ze dne 16. 11. 2024, soudu doručeným dne 19. 11. 2024, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 27.206,80 Kč spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.143,90 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2.030,21 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12.861,23 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem 21,69 % ročně z částky 12.861,23 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení (nárok č. 1), a částky 23.018,56 Kč spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.736,63 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1.849 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10.418,07 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem 20,88 % ročně z částky 10.418,07 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení (nárok č. 2).

2. K nároku č. 1 žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 11. 7. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce dále částku 20.071 Kč, sestávající z úroku 21,69 % ročně za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 12.088 Kč, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč, částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4.143 Kč a pojistného (bylo-li sjednáno), a to zároveň s poskytnutou jistinou v 78 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 1. 2023. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 14. 10. 2021. Žalovaný celkově právnímu předchůdci žalobce zaplatil částku 5.400 Kč, žalobci neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023 žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

3. K nároku č. 2 žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 28. 5. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce dále částku 20.071 Kč, sestávající z úroku 20,88 % ročně za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 12.088 Kč, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč, částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4.143 Kč a pojistného (bylo-li sjednáno), a to zároveň s poskytnutou jistinou v 78 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 11. 2022. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 14. 10. 2021. Žalovaný celkově právnímu předchůdci žalobce zaplatil částku 9.900 Kč, žalobci neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023 žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

5. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání.

6. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

7. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], datované dnem 11. 7. 2021, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba], jako úvěrující, a žalovaný jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla v hotovosti žalovanému částku 15.000 Kč jako spotřebitelský úvěr, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku, úrok ve výši 12.088 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500 Kč, částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4.143 Kč (komfortní poskytnutí a splácení 1.713 Kč a flexibilní splácení 2.430 Kč) a pojistné ve výši 2.340 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 35.071 Kč, a to v 78 týdenních hotovostních splátkách, první až předposlední po 450 Kč, poslední ve výši 421 Kč.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora, z tabulky umoření k této smlouvě ze dne 2. 10. 2023 a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila 15.000 Kč a žalovaným uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce, resp. žalobci činily celkem částku 5.400 Kč.

9. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], datované dnem 28. 5. 2021, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba], jako úvěrující, a žalovaný jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla v hotovosti žalovanému částku 15.000 Kč jako spotřebitelský úvěr, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku, úrok ve výši 12.088 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500 Kč, částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4.143 Kč (komfortní poskytnutí a splácení 1.713 Kč a flexibilní splácení 2.430 Kč) a pojistné ve výši 2.340 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 35.071 Kč, a to v 78 týdenních hotovostních splátkách, první až předposlední po 450 Kč, poslední ve výši 421 Kč.

10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora, z tabulky umoření k této smlouvě ze dne 2. 10. 2023 a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila 15.000 Kč a žalovaným uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce, resp. žalobci činily celkem částku 9.900 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, z přílohy k této smlouvě – seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek s výzvou k úhradě dlužných částek ze dne 29. 9. 2023, adresovaného žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne 27. 10. 2023 soud zjistil, že pohledávky věřitele [právnická osoba] z uvedených smluv o spotřebitelském úvěru byly postoupeny žalobci, žalovaný byl o této skutečnosti informován, a že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalovaných pohledávek.

12. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 15. 2. 2024, adresované žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne 15. 2. 2024 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalovaných pohledávek a současně ho upozornil na další postup v případě jejich neuhrazení, včetně možnosti jejich vymáhání soudní cestou.

13. V odpovědi na výzvu soudu, aby označil důkazy k prokázání svého tvrzení, že se původní věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 28. 5. 2021 a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 11. 7. 2021 řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnuté úvěry, zejména listiny, na jejichž základě si ověřil tvrzení žalovaného uvedená v zákaznických kartách - žádostech o spotřebitelský úvěr ohledně výše jeho měsíčních příjmů a výdajů, žalobce soudu podáním ze dne 16. 11. 2024, soudu doručeným dne 19. 11. 2024, sdělil, že žalobcův právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. zápůjčku, na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, jak jsou uvedeny v příslušné zákaznické kartě. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům uvedeným v zákaznické kartě v části „Ověřené dokumenty“. V zákaznických kartách ze dne 11. 7. 2021 a 28. 5. 2021 je uvedeno, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a z výplatních pásek (03, 04, 05/2021). Současně si z insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako [Anonymizováno] ve společnosti [právnická osoba], jeho měsíční příjem činí 38.460 Kč, resp. 38.580 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná.

14. Ze zákaznické karty ze dne 28. 5. 2021 soud mimo jiné zjistil, že žalovaný byl svobodný, druh bydlení nájemník, počet vyživovaných osob 1, majitel auta – ne, zdroje příjmů – finančních prostředků plný úvazek, [Anonymizováno], zaměstnavatel [Anonymizováno] [adresa], IČO [IČO], zaměstnání ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami, jeho čistý pravidelný měsíční příjem měl činit částku 13.880 Kč při počtu zdrojů příjmu 1, další čisté příjmy domácnosti 24.700 Kč, příjmy celkem 38.580 Kč. Jeho běžné měsíční výdaje činily, jako odhadované měsíční výdaje žadatele, celkem 1.000 Kč. Externí splátky dle žadatele činily 0 Kč a interní splátky [Anonymizováno] činily 0 Kč. Jako ověřené dokumenty byly uvedeny pracovní smlouva/neurčitou, 2 výplatní pásky 3, 4/21. Jako účel a zamýšlená povaha spotřebitelského úvěru je uvedeno neočekávané výdaje.

15. Ze zákaznické karty ze dne 11. 7. 2021 soud mimo jiné zjistil, že žalovaný byl svobodný, druh bydlení nájemník, počet vyživovaných osob 1, majitel auta – ne, zdroje příjmů – finančních prostředků plný úvazek, [Anonymizováno], zaměstnavatel [Anonymizováno] [adresa] IČO [IČO], zaměstnání ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami, jeho čistý pravidelný měsíční příjem měl činit částku 19.340 Kč při počtu zdrojů příjmu 1, další čisté příjmy domácnosti 19.120 Kč, příjmy celkem 38.460 Kč. Jeho běžné měsíční výdaje činily, jako interní splátky [Anonymizováno] 1.980 Kč a jako odhadované měsíční výdaje žadatele 1.000 Kč. Externí splátky dle žadatele činily 0 Kč. Jako ověřené dokumenty byly uvedeny pracovní smlouva/neurčitou, 2 výplatní pásky 4, 5/21. Jako účel a zamýšlená povaha spotřebitelského úvěru je uvedeno dovolená.

16. Z pracovní smlouvy ze dne 26. 1. 2018 a z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 24. 7. 2019, uzavřených mezi [právnická osoba] jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem, soud zjistil, že žalovaný byl od 1. 8. 2018 zaměstnán u zaměstnavatele shora v pracovním poměru na dobu určitou a od 1. 8. 2019 na dobu neurčitou.

17. Z výplatní pásky zaměstnavatele [právnická osoba] na jméno žalovaného za období 03/21 soud zjistil, že dle ní činily žalovaného hrubá mzda 12.678 Kč, čistá mzda 12.104 Kč, k výplatě 11.824 Kč.

18. Z výplatní pásky zaměstnavatele [právnická osoba] na jméno žalovaného za období 04/21 soud zjistil, že dle ní činily žalovaného hrubá mzda 19.195 Kč, čistá mzda 16.523 Kč, k výplatě 15.935 Kč.

19. Ze smlouvy o podnájmu pokoje ze dne 1. 2. 2021, uzavřené mezi [jméno FO], jako nájemcem, a žalovaným, jako podnájemcem, soud zjistil, že touto smlouvou přenechal nájemce žalovanému k dočasnému užívání pokoj v rodinném domě na adrese [adresa], v ceně podnájmu 200 Kč za lůžko za každý den trvání nájmu.

20. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž bylo zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 28. 5. 2021, soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

21. Na základě učiněných zjištění dospěl soud k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smluv o zápůjčce, uzavřených podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.), jako spotřebitelský úvěr.

22. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

23. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

25. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

26. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

27. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

28. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

29. Podle § 104 z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

30. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. 2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

31. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

32. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 ([právnická osoba]), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

34. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

35. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

36. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smluv o zápůjčce, resp. spotřebitelském úvěru. Soud přitom na základě předložených listinných důkazů dospěl závěru, že žalobce se úvěruschopností žalovaného řádně a s odbornou péčí nezabýval, jak mu to ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Ohledně příjmů žalovaného soud ze zákaznických karet zjistil, že tyto měly plynout z jeho příjmů ze zaměstnání, doložených dvěma výplatními páskami. V zákaznických kartách uvedené částky čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 13.880 Kč, resp. 19.340 Kč, nekorelují s částkami uvedenými ve výplatních páskách shora, a jsou tak dle názoru soudu k prokázání příjmové situace žalovaného v době žádosti o úvěr nedostatečné, resp. neprůkazné (žalobce vycházel z údajů, doložených listinami, které těmto údajům neodpovídají). Rovněž není žalobcem nijak reflektován vzájemný nepoměr těchto tvrzených příjmů, resp. značný rozdíl v jejich výši s ohledem na krátký časový odstup (necelé 2 měsíce) mezi jejich uvedením. Všechny výplatní pásky předložené soudu navíc pochází z období předcházejícího uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 5. 2021 (nárok č. 2), z následujícího období před poskytnutím zápůjčky dle smlouvy ze dne 11. 7. 2021 nebyly soudu předloženy žádné doklady ohledně příjmů žalovaného. Dále jsou v obou zákaznických kartách shora jako příjmy, zahrnuté do celkových příjmů žalovaného, uvedeny další čisté příjmy domácnosti, ve výši 24.700 Kč, resp. 19.120 Kč. Tyto údaje nejsou ani doloženy, ani nijak upřesněny a konkretizovány (kdo tvoří onu domácnost, kdo je zdrojem a příjemcem těchto dalších příjmů). Vzhledem k výše uvedenému soud považuje údaje o příjmech žalovaného shora za nedoložené, nevěrohodné a nepřezkoumatelné. Ohledně výdajů žalovaného byly jako jeho jediné běžné měsíční výdaje uvedeny v zákaznické kartě z 28. 5. 2021 odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 1.000 Kč, v zákaznické kartě ze dne 11. 7. 2021 pak interní splátka [Anonymizováno] ve výši 1.980 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 1.000 Kč bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což již samo o sobě nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů. Tyto jsou tak naprosto neprůkazné a nepřezkoumatelné, z pohledu soudu jen účelově, resp. pro forma uváděné. Ze zákaznických karet nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec nějak ověřoval uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného. Oba tyto údaje jsou dle názoru soudu navíc ve zcela zjevném rozporu s údaji, vyplývajícími z předložené smlouvy o podnájmu pokoje (dle této smlouvy cena podnájmu 200 Kč/den, tedy za měsíc cca 6.000 Kč výdaje na bydlení), tato skutečnost není žalobcem ani jeho právním předchůdcem nijak reflektována. Navíc dle názoru soudu si lze jen stěží (či spíše přesněji si ani nelze) představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci – náklady bydlení) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje, než výdaje v uváděné výši 1.000 Kč měsíčně, resp. že by tyto uváděné částky postačily na úhradu jen samotným žalovaným zmíněných důvodů jeho výdajů (náklady spojené s bydlením), nemluvě o těch nezmiňovaných (strava, oblečení apod.). Údaje o výdajích žalovaného jsou tak dle názoru soudu neúplné, skutečný stav nepostihující, a soudu se jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako očividně účelové a postrádající elementární výpovědní hodnotu. Rovněž v doplnění žalobního návrhu shora uvedený argument, že právním předchůdcem žalobce bylo provedeno ověření z insolvenčního rejstříku, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení, se soudu jeví jako úkon pro forma činěný, s bagatelní výpovědní hodnotou (z neexistence insolvenčního řízení vůči osobě nevyplývá ani její solventnost, ani její nezadluženost), nota bene v situaci, kdy z údajů uvedených v zákaznických kartách vyplývá, že žalovaný již závazky z půjček, popř. úvěrů má (interní splátky ve výši 1.980 Kč). Rovněž tato skutečnost nebyla žalobcem ani jeho právním předchůdcem nijak komentována či jinak reflektována, a přitom se dle názoru soudu jedná o skutečnost, která přisvědčuje tomu, že by právní předchůdce žalobce měl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného poskytnuté úvěry, resp. druhý v pořadí, řádně a včas splácet. Soud tak dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se právní předchůdce žalobce v případě obou smluv dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně a pro forma, a tedy naprosto nedostatečně. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaných ustanovení příslušného zákona o spotřebitelském úvěru, platného v době uzavírání předmětných smluv, a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje obě uvedené smlouvy o zápůjčce, resp. spotřebitelském úvěru za sjednané absolutně neplatně.

37. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce poskytl žalovanému v případě uplatňovaného nároku č. 1 částku ve výši 15.000 Kč a že žalovaný na poskytnutou částku zaplatil 5.400 Kč a v případě uplatňovaného nároku č. 2 částku ve výši 15.000 Kč a že žalovaný na poskytnutou částku zaplatil 9.900 Kč. Žalovaný je tedy povinen nesplacené částky jistiny ve výši 9.600 Kč a ve výši 5.100 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení. Soud žalovanému uložil povinnost tyto částky žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z jednotlivých dlužných jistin od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužných částek v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

38. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatných smluv nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení