6 C 333/2022-364

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] právně zastoupená [titul] [jméno] [příjmení], advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa žalované] právně zastoupená [titul] [jméno] [příjmení], advokátkou se sídlem [adresa] o zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem a vzájemném vypořádání spoluvlastníků, o vzájemném návrhu na zrušení podílového spoluvlastnictví k pozemku, takto:

Výrok

I. Podílové spoluvlastnictví účastnic, každé o velikosti id. [anonymizováno] vzhledem k celku, a to k nemovitým věcem – pozemkům p. [číslo] (jehož součástí je stavba, č. e. [anonymizována dvě slova] v obci [obec]), [parcelní číslo] (jehož součástí je stavba, objekt bydlení [adresa] v obci [obec]), p. [číslo] [parcelní číslo] (jehož součástí je stavba, budova bez čísla popisného a evidenčního v obci [obec]) a [parcelní číslo], které leží v [katastrální uzemí], se zrušuje.

II. Pozemek p. [číslo] (jehož součástí je stavba, č. e. [anonymizována dvě slova] v obci [obec]), který leží v [katastrální uzemí], se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně.

III. Pozemky [parcelní číslo] (jehož součástí je stavba, objekt bydlení [adresa] v obci [obec]), p. [číslo] [parcelní číslo] (jehož součástí je stavba, budova bez čísla popisného a evidenčního v obci [obec]), které leží v [katastrální uzemí], se přikazují do výlučného vlastnictví žalované.

IV. Žalobkyni se přikazuje do výlučného vlastnictví nově vytvořený pozemek [parcelní číslo] o výměře [anonymizováno] m a do výlučného vlastnictví žalované se přikazuje nově vytvořený pozemek [parcelní číslo] o výměře [anonymizováno] m, obojí v [katastrální uzemí], to vše podle geometrického plánu pro rozdělení pozemku [číslo] [rok] vyhotoveného [právnická osoba], se sídlem [adresa], a dne [datum] pod [číslo] [rok] ověřeného geodetem a úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], číslo položky seznamu úředně oprávněných zeměměřických inženýrů [číslo], k němuž [stát. instituce], [stát. instituce], dne [datum] pod č. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], vyslovil souhlas s očíslováním parcel, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího spoluvlastnického podílu částku ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. (Žaloba) Žalobkyně dne 9. 12. 2022 podala u zdejšího soudu (dále též„ soud“) žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastnic k nemovitým věcem, a to k pozemkům p. [číslo] (jehož součástí je stavba v obci [obec], č. e. [anonymizována dvě slova]), [parcelní číslo] (jehož součástí je stavba v obci [obec], [adresa], bydlení) – dále též„ RD“ nebo„ rodinný dům“, pozemku p. [číslo] pozemku [parcelní číslo] (jehož součástí je stavba, bez č. p./č. e, jiná stavba), které leží v katastrálním území (dále též„ k. ú.“) [obec] (dále též„ nemovitosti“). Spoluvlastnický podíl k těmto nemovitostem je pro každou účastnici o velikosti id. [anonymizováno] vzhledem k celku.

2. Žalobkyně v žalobě dále tvrdila, že žádná z účastnic nemovitosti trvale neužívá, žalobkyně se však dlouhodobě z větší části stará o rodinný dům a zahradu, hradí veškeré náklady na služby (zálohy) spojené s užíváním těchto nemovitostí. Účastnice nejsou schopné dospět k jakékoli dohodě ani ohledně užívání těchto nemovitostí. Žalovaná (žádný člen její rodiny) nikdy v domě nebydlela, nevyužívala jej k bydlení, vlastní [anonymizováno] byt v [obec], tudíž přikázáním společné věci do výlučného vlastnictví žalobkyně neztrácí právní důvod k bydlení. Naopak žalobkyně a její rodina má zájem nemovitosti nejen užívat, ale i trvale zde bydlet. Žalovaná v nejmenším nerespektuje žalobkyni jako druhou spoluvlastnici, není ochotna zveřejnit svůj záměr ohledně předmětných nemovitostí, jedná a činí nepředvídatelně a vždy bez dohody s žalobkyní. Žalobkyně v rámci předžalobní výzvy sdělila žalované, že má zájem nemovitosti výlučně užívat, a vysvětlila důvody, pro které usiluje o výlučné vlastnictví tohoto nemovitého majetku. Žalobkyně pak v žalobě podrobně popsala problematické jednání žalované v souvislosti se spoluužíváním uvedených nemovitostí. Navrhla, aby soud zrušil předmětné spoluvlastnictví účastnic k nemovitostem a přikázal je do jejího výlučného vlastnictví oproti jí uložené platební povinnosti stran vypořádání podílu žalované. 3. (Vyjádření žalované) Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě zcela odmítla žalobní důvody vedoucí žalobkyni pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví s tím, že nesouhlasí s navrhovaným způsobem vypořádání, neboť má zájem, aby nemovité věci byly naopak přikázány do jejího výlučného vlastnictví. Žalovaná popřela tvrzení žalobkyně, že:„ účelné využití věci svědčí jednoznačně žalobkyni a její rodině, která nemá žádný právní důvod k užívání jiné nemovitosti vhodné k bydlení“, přičemž s odkazem na připojené listiny (fotografie a příslušné výpisy z katastru nemovitostí) podrobně vyložila bytové poměry žalobkyně a její rodiny s tím, že jak žalobkyně, tak i její děti své bytové potřeby uspokojují a všichni mají právní důvod k užívání jiných nemovitostí, pročež v tomto směru žalobkyně neuvádí pravdivá tvrzení. Naopak v případě žalované je situace taková, že její jediná dcera [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nemá žádný právní důvod k užívání jiné nemovitosti, stejně jako její manžel [příjmení] [jméno] [příjmení], a proto spolu dlouhodobě bydlí v pronájmu v [obec]. Žalovaná by se ráda vrátila bydlet do svého rodného rodinného domu ve [obec] a byt v [obec] by přenechala své dceři a jejímu manželovi, kteří by se tak přestěhovali do [obec]. Žalovaná má k rodnému RD i k přilehlé zahradě a polnostem vytvořenou silnou rodinnou vazbu a stejně tak má vytvořené pěkné vztahy s lidmi ze sousedství. V posledních letech žalované s potřebnými opravami i údržbou RD pomáhá její přítel [jméno] [příjmení], který bydlí v téže obci nedaleko RD. 4. (Vzájemný návrh žalované ve vztahu k pozemku [parcelní číslo]) V průběhu řízení žalovaná učinila vzájemný návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku [parcelní číslo] ležícímu rovněž v k. ú. [obec], který s žalobkyní vlastní každá se spoluvlastnickým podílem o velikosti id. [anonymizováno] vzhledem k celku (viz vzájemný návrh na č. l. 33 a násl.); tento pozemek navrhuje rozdělit na pozemky p. [číslo] dle již vyhotoveného geometrického plánu, přičemž žalovaná projevuje zájem o získání rozdělené části, respektive takto nově vytvořeného pozemku p. [číslo] kteroužto část již dlouhodobě užívá, zatímco žalobkyně užívá druhou část pozemku, dle geometrického plánu již pro rozdělení připravený pozemek [parcelní číslo]. 5. (Procesní stanovisko žalobkyně k vzájemnému návrhu) Žalobkyně se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví k posledně uvedenému pozemku, a to způsobem navrhovaným žalovanou, v řízení vyslovila souhlas. 6. (Shodná tvrzení účastnic) Při jednání konaném před soudem dne 20. 2. 2023 (viz protokol o tomto jednání na č. l. 178 a násl.) se účastnice shodly na obvyklé ceně nemovitých věcí – tj. vyjma pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] – ve výši [částka]. Soud toto mezi účastnicemi nesporné tvrzení pro rozhodnutí reflektoval, aniž by musel přistupovat k ustanovení znalce za účelem zjištění obvyklé ceny předmětných nemovitostí.

7. Účastnice se dále při jednání konaném před soudem dne 7. 6. 2023 rovněž shodly na obvyklé ceně pozemku p. [číslo] jehož součástí je [anonymizováno], a to ve výši [částka]. I tuto okolnost soud zohlednil pro své rozhodnutí, aniž by bylo zapotřebí přistupovat ke znalecké verifikaci.

8. Soud dále vyšel z tvrzení účastnic, že každá z nich projevuje zájem o přikázání nemovitostí do svého vlastnictví, každá prioritně usiluje o výlučné vlastnictví RD s tím, že by případně souhlasily s přikázáním do výlučného vlastnictví té které z nich pozemku p. [číslo] jehož součástí je předmětná [anonymizováno]. 9. (Dílčí skutková zjištění) Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

10. Účastnice jsou podílovými spoluvlastnicemi, každá o velikosti svého podílu id. [anonymizováno] vzhledem k celku, k pozemkům p. [číslo] (jehož součástí je stavba v obci [obec], č. e. [anonymizována dvě slova]), [parcelní číslo] (jehož součástí je stavba v obci [obec], [adresa], bydlení), p. [číslo] [parcelní číslo] (jehož součástí je stavba, bez č. p./č. e, jiná stavba), a [parcelní číslo], které leží v [katastrální uzemí].

11. Mezi účastnicemi je nesporné, že obě chtějí zrušit podílové spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, neboť vztahy mezi nimi jsou již delší dobu velmi napjaté; neshodují se však – vyjma pozemku [parcelní číslo] (zde panuje mezi nimi shoda na jeho reálném rozdělení dle již vyhotoveného geometrického plánu) – na způsobu vypořádání, respektive každá z nich usiluje, aby prioritně rodinný dům byl přikázán do jejich výlučného vlastnictví s tím, že v takovém případě, nechť je pozemek p. [číslo] jehož součástí je předmětná [anonymizováno] , který leží v témže katastrálním území, ale je vzdálený od RD, přikázán do výlučného vlastnictví druhé z nich (tj. té účastnici, které rozhodnutím soudu RD nebude přikázán do výlučného vlastnictví).

12. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že usiluje o přikázání RD do jejího vlastnictví z důvodu, aby poté mohla RD převést na svou vnučku slečnu [jméno] [příjmení], dosud bydlící u svých rodičů (dcery žalobkyně) [jméno] [příjmení] a (zetě žalobkyně) [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení] v rodinném domě ve [obec], která se svým přítelem hodlá uzavřít manželství a chtěla by po rekonstrukci v něm bydlet a založit rodinu.

13. Z výslechu žalované soud zjistil, že usiluje o přikázání RD do jejího vlastnictví z důvodu, že se chce do něj přestěhovat, chce bydlet v obci [obec], kde má svého přítele pana [jméno] [příjmení], aby v návaznosti na to mohla svůj byt v [obec] přenechat své dceři [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a jejímu manželovi [příjmení] [jméno] [příjmení], kteří by se tak přestěhovali do [obec] z [obec] a nemuseli již žít v nájemním bydlení.

14. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení], soud zjistil, že žalobkyně – jeho tchýně by v případě přikázání RD do jejího vlastnictví převedla RD jeho dceři [jméno] [příjmení], která by po rekonstrukci RD, financovanou rodinou svědka, v tomto RD se svým budoucím manželem ráda bydlela. Svědek je rovněž schopen pro žalobkyni zajistit finanční prostředky k vypořádání spoluvlastnického podílu žalované pro případ, že by soud RD přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně. Svědkovi za tím účelem byl bankou učiněn příslib poskytnutí úvěru (k tomu viz další zjištění níže).

15. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], dcery žalobkyně, soud zjistil v zásadě obdobné skutečnosti, jak již učinil z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení], manžela svědkyně.

16. Z výslechů uvedených svědků soud zjistil, že vztahy mezi účastnicemi jsou již dlouhodobě špatné a žalobkyně pojala obavu z nevhodného chování přítele žalované [jméno] [příjmení] a z tohoto důvodu přestala spoluužívat RD i předmětný pozemek [parcelní číslo].

17. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], vnučky žalobkyně a dcery shora uvedených svědků, soud zjistil, že v rámci rodiny bylo předběžně dohodnuto, že v případě, že by RD byl přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyně, by žalobkyně (babička svědkyně) převedla RD svědkyni, která by za finanční pomoci svých rodičů chtěla po rekonstrukci v tomto RD bydlet se svým přítelem – budoucím manželem.

18. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], syna žalobkyně, soud zjistil, že vztahy mezi účastnicemi jsou vyhrocené, on sám matce nedoporučil, aby se zdržovala v RD či na pozemku [parcelní číslo], a to z údajné obavy před případným konfliktem s přítelem žalované [jméno] [příjmení].

19. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je přítelem žalované, bydlí v obci [obec] kousek od RD, již dříve si s žalovanou vyjasnili, že nebudou bydlet společně a nebudou se nijak majetkově propojovat, vypomáhal žalované i v předmětných nemovitostech, nikdy se tam nezdržoval v její nepřítomnosti, nevlastní ani klíče od RD, připustil pouze jeden ústní konflikt s žalobkyní, která o jeho vztahu s žalovanou rozšiřovala nepravdivá tvrzení, takže si to s ní tehdy vyjasnil. I on připustil, že vztahy mezi účastnicemi jsou dlouhodobě napjaté.

20. Z čestných prohlášení dále uvedených osob bydlících v obci [obec], a to [jméno] [příjmení], strýce účastnic ze dne 7. 2. 2023 (na č. l. 69), [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], sousedů s RD, ze dne 1. 3. 2023 (na č. l. 241-242), [jméno] [příjmení], souseda [jméno] [příjmení] (přítele žalované) ze dne 27. 2. 2023 (na č. l. 243), [jméno] [příjmení] ze dne 27. 2. 2023 (na č. l. 244), [jméno] [příjmení] ze dne 28. 2. 2023 (na č. l. 245), [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 13. 3. 2023 (na č. l. 246), [jméno] [příjmení] ze dne 13. 3. 2023 (na č. l. 247) a [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 24. 3. 2023 (na č. l. 248) soud zjistil, že tito občané poskytli žalované„ kladné“ hodnocení o tom, jak pečovala o svého otce [příjmení] [jméno] [příjmení] a dále že (tím kterým v čestném prohlášení popsaným způsobem) pečovala o majetek především týkající se RD nebo o část pozemku [parcelní číslo]. Soud přirozeně s ohledem na charakter těchto čestných prohlášení nemohl z nich pro nízkou důkazní hodnotu přejímat konkrétní skutková zjištění, neboť relevantní zjištění by mohl učinit toliko z výslechu těchto osob v procesním postavení svědků (poté, co by svědci byli poučeni ve smyslu § 126 o. s. ř.), nicméně nezpochybnitelným faktem je, že tato čestná prohlášení, s přihlédnutím k jejich obsahu, v němž je pozitivně vnímána dosavadní činnost žalované ve [obec], do jisté míry prokazují, že žalovaná je v této obci s těmito osobami v přátelském vztahu (u pana [příjmení] jde pak o rodinnou vazbu) a je rovněž nepochybné, že žalovaná k tomuto místu a k uvedeným spoluobčanům má pozitivní vztah, neboť v opačném případě by tyto osoby nepochybně neposkytly součinnost žalované ve směru podání svých čestných prohlášeních stran jejich hodnocení dosavadních aktivit žalované ohledně péče o jejího otce za jeho života či péče o předmětný nemovitý majetek.

21. Aniž by tedy soud hodnotil obsah těchto čestných prohlášení, je nepochybné, že žalovaná má kladný, respektive citový vztah k danému místo, k [anonymizováno] a k jejich spoluobčanům, a pochopitelně zvláště pak k rodnému RD. Tímto závěrem na druhé straně pochopitelně v žádném ohledu není (a to ani implicitně) naznačeno, že by žalobkyně neměla – stejně jako žalovaná – kladný (citový) vztah k rodnému RD, k obci [obec]. Zmíněná čestná prohlášení jen takovou okolnost ve vztahu k žalované (svým způsobem) prokazují. I tato uvedená čestná prohlášení tak v podstatě do jisté míry vytěsňují v úvahu přicházející variantu účelového chování žalované např. v tom směru, že jejím cílem je toliko získat do výlučného vlastnictví RD, aby jej poté mohla prodat, neboť ve skutečnosti nemá zájem v RD bydlet, případně jej užívat jako chalupu pro rekreaci.

22. Soud z provedených výslechů účastnic i svědků zjistil, že účastnice v rámci svých možností a schopností pečovaly v předmětnou dobu o svého nemocného otce [příjmení] [jméno] [příjmení], který zemřel dne [datum] a do své smrti bydlel právě v RD. Každá z účastnic však přišla s odlišnější skutkovou verzí a s vlastním hodnocením stran realizované péče o jejich otce druhou z nich a o rozsahu spoluužívání předmětných nemovitostí.

23. Soud však již při posledním jednání po provedeném dokazování účastnicím v rámci předvídatelnosti dalšího svého postupu v řízení signalizoval, že z dosud provedeného dokazování nelze vyvodit, že by některá z účastnic se nacházela v důkazní nouzi v tom směru, že by nebyla prokázána její tvrzení o dosavadním užívání předmětných nemovitostí. Soud rovněž reflektoval, že žalobkyně subjektivně cítila jakousi obavu z jí tvrzeného a vnímaného negativního chování přítele žalované [jméno] [příjmení] a z toho plynoucí obavy dalšího možného negativního chování jmenovaného. V řízení však soud na podkladě dokazování nezjistil, že by se [jméno] [příjmení] nevhodně či snad protiprávně choval k žalobkyni, a i kdyby tak snad bylo i zjištěno, nemělo by to beztak žádnou právní relevanci na meritum této věci, neboť již žalobkyní takto subjektivně vnímaná obava a z toho plynoucí její faktické omezení spoluužívání nemovitostí je soudem reflektováno jako důsledek jejího subjektivní vyhodnocení dané situace, aniž by tento stav mohl mít jakýkoli negativní důsledek vůči ní např. v tom směru, že o nemovité věci v poslední období neprojevovala takový zájem, jaký by snad coby spoluvlastnice projevovat mohla či měla atd.

24. Soud rovněž při posledním konaném jednání avizoval účastnicím, že otázka (rozsahu) jejich péče o jejich otce [příjmení] [jméno] [příjmení], který do své smrti bydlel v RD, není soudem považována za relevantní pro posouzení otázky, které z účastnic je třeba pro případ zrušení podílového spoluvlastnictví nemovité věci přikázat do jejího výlučného vlastnictví. Uvedl dále, že je nesporné, že mezi účastnicemi dlouhodobě nepanují dobré vztahy, jež by mezi sestrami, respektive sourozenci standardně panovat měly. Soud rovněž neshledal či na základě provedeného dokazování nezaznamenal žádnou (mimořádnou) okolnost, že by některá z účastnic se ke svému otci chovala v rozporu s dobrými mravy (např. mu odmítla poskytnout nezbytnou péči atd.) a že by taková okolnost měla být soudem zohledněna v rámci verifikace podmínek pro posouzení, které z účastnic je vhodnější přikázat RD do jejího výlučného vlastnictví.

25. Obě účastníce byly přitom ve shodě potud, že RD, stejně jako pozemek p. [číslo] jehož součástí je [anonymizováno], nelze reálně rozdělit, na rozdíl od pozemku [parcelní číslo], kde dokonce u účastnic panuje shoda i na rozdělení v intencích již vyhotoveného geometrického plánu.

26. Z nabídky hypotéky [právnická osoba] soud zjistil, že uvedená banka na základě žádosti [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení], zetě žalobkyně, učinila svědkovi nabídku uzavření hypotečního úvěru za účelem vypořádání majetkových poměrů, a to ve výši požadovaného úvěru [částka], kdy svědek před soudem mj. uvedl, že tyto finanční prostředky by byly k dispozici žalobkyni pro případné vyplacení spoluvlastnického podílu žalované, pakliže by RD byl přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyně.

27. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného [číslo] u [právnická osoba] za období květen 2023 soud zjistil, že žalovaná ke dni 31. 5. 2023 měla na tomto účtu zůstatek ve výši [částka]. 28. (Závěr o skutkovém stavu) Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

29. Obě účastníce chtějí zrušit jejich podílové spoluvlastnictví k předmětnému nemovitému majetku, neboť další setrvávání v tomto spoluvlastnictví by přinášelo jen problémy; mezi účastnicemi dlouhodobě nepanují dobré vztahy, které se fakticky prohloubily po smrti jejich otce [příjmení] [jméno] [příjmení] v roce [rok]. Současně obě účastnice po celé řízení projevovaly zájem o přikázání nemovitého majetku do jejich vlastnictví, vyjma pozemku [parcelní číslo], kde panovala shoda na jeho rozdělení v intencích vyhotoveného geometrického plánu. Žalobkyně usiluje o výlučné vlastnictví k nemovitým věcem z toho důvodu, aby mohla posléze RD převést na svou vnučku [jméno] [příjmení], která by se po rekonstrukci do tohoto RD nastěhovala, neboť se svým přítelem plánuje uzavření manželství a založení rodiny. K vypořádání spoluvlastnického podílu žalované by žalobkyně využila finanční pomoci v rámci rodiny, konkrétně ze strany její dcery [jméno] [příjmení] a jejího manželka [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení], jemuž [právnická osoba] k jeho žádosti učinila návrh na poskytnutí hypotečního úvěru ve výši [částka]; posledně jmenovaný byl vyslechnut v řízení jako svědek a z jeho svědecké výpovědi soud vzal za prokázané, že z případně takto poskytnutého úvěru by finanční prostředky byly dány k dispozici žalobkyni k vypořádání spoluvlastnického podílu žalovaného, pokud by soud rozhodl o přikázání nemovitých věcí, zejména RD žalobkyni. Pokud jde o žalovanou, ta v řízení prokázala, že má zájem RD pro případ, že by soud jí tyto nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví, nadále užívat a natrvalo se do [obec] přestěhovat ze svého bytu v [obec], který by v takovém případě uvolnila své dceři [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a jejímu manželovi [příjmení] [jméno] [příjmení], kteří nevlastní žádnou nemovitost k bydlení a v takovém případě by se odstěhovali z [obec], kde nyní bydlí, do [obec]. Účastnice se současně shodly i na takovém řešení, že pokud by jedné z nich byl RD přikázán do výlučného vlastnictví, souhlasily by, aby druhé z nich byl zase přikázán do výlučného vlastnictví pozemek p. [číslo] jehož součástí je [anonymizováno] . Obě účastnice mají citový vztah k rodnému RD a soud v řízení ani u jedné z nich nezjistil účelové jednání např. v tom směru, že ve skutečnosti ta která z nich usiluje pouze o přikázání nemovitého majetku do výlučného vlastnictví za účelem jeho následně prodeje (zpeněžení). 30. (Proč soud neprovedl dokazování dalšími účastnicemi navrženými důkazy) Pro úplnost soud dodává, že při posledním jednání konaném dne 7. 6. 2023, bylo mj. usnesením rozhodnuto o tom, že další důkazy prováděny nebudou, a to s odůvodněním, že na základě dosud provedených důkazů soud zjistil skutkový stav, který mu umožňuje ve věci samé rozhodnout, to vše za situace, aniž by u té které účastníce panoval stav, že by ohledně některého svého skutkového tvrzení (významného pro rozhodnutí) neunášela důkazní břemeno (poněvadž v takovém případě by soud musel tuto okolnost dané účastníci odpovídajícím způsobem signalizovat a případné neprovedení důkazu navrhovaného k prokázání takového tvrzení by ze strany soudu představovalo vadu řízení). 31. (Právní posouzení věci) Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

32. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

33. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude ražena jen mezi spoluvlastníky.

34. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

35. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

36. Není-li možné vypořádání rozdělení věci, nastupuje posouzení možnosti přikázání věci některému ze spoluvlastníků (nebo i více spoluvlastníkům). Věc v dosavadním spoluvlastnictví všech spoluvlastníků se po rozhodnutí soudu stává výlučným vlastnictvím některého z nich nebo věcí ve spoluvlastnictví pouze některých dosavadních spoluvlastníků s tím, že zbavení vlastnického práva některého z dosavadních spoluvlastníků je kompenzováno finanční náhradou. Tento způsob vypořádání je podmíněn kumulativním splněním tří podmínek: a) spoluvlastník má o přikázání věci zájem, b) svědčí mu hlediska pro přikázání v dané věci převažující nad hledisky ve prospěch dalších spoluvlastníků, c) je objektivně schopen zaplatit přiměřenou náhradu (Spáčil, J. a kol. Věcná práva, katastr nemovitostí a správa cizího majetku. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 123 a násl.). 37. (Obvyklá cena nemovitých věcí) Ve vztahu k RD včetně pozemku p. [číslo] ([anonymizováno]) se účastnice shodly na obvyklé ceně těchto nemovitostí, a to na částce [částka], z toho u pozemku p. [číslo] ([anonymizováno]) na částce [částka]. Nebylo tudíž zapotřebí ustanovovat znalce k podání znaleckého posudku ohledně určení obvyklé ceny těchto nemovitostí. 38. (Kritéria pro stanovení, které ze spoluvlastnic lze nemovitý majetek přikázat do výlučného vlastnictví) Ačkoliv z § 1147 o. z. vyplývá pouze jediná přímá podmínka pro přikázání společné věci za náhradu, a to zájem spoluvlastníka o přikázání věci do jeho výlučného vlastnictví (k tomu srov. např. Rc 4/2015), to, komu bude věc přikázána, záleží na úvaze soudu, která musí respektovat základní principy soukromého práva (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2016).

39. Občanský zákoník neobsahuje výslovná zákonná kritéria pro stanovení, kterému z více možných spoluvlastníků, jež mají o společnou věc zájem a jsou solventní, má být společná věc přikázána za náhradu do výlučného vlastnictví, a poskytuje tak soudům širokou diskreci v tom, aby si tato kritéria samy vymezily s přihlédnutím k individuálním okolnostem každého případu. Soud však musí v rozhodnutí ozřejmit, která kritéria považuje v dané věci za relevantní, musí je posoudit ve vzájemné souvislosti a musí odůvodnit, proč konkrétnímu spoluvlastníku společnou věc přikázal.

40. Při rozhodování o vypořádání spoluvlastnictví soud musí vzít do úvahy kritérium výše spoluvlastnického podílu a účelné využití věci, jakož může vyjít i z jiných kritérií, respektujících základní principy soukromého práva (§ 2 a násl. o. z.), například návrh na poskytnutí vyšší finanční náhrady (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2024/2016).

41. U nemovitosti sloužící k bydlení či k podnikání je třeba přihlížet k tomu, který ze spoluvlastníků v nemovitosti bydlel či podnikal, udržoval ji, opravoval, případně do ní investoval a je schopen se o její údržbu nadále starat (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1114/2016, nebo usnesení téhož soudu ze dne 16. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2024/2016).

42. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2016). 43. (Kritéria, z nichž v této věci vycházel soud při vypořádání podílového spoluvlastnictví) Při zvažování, které ze spoluvlastnic lze předmětné nemovitosti přikázat do jejich výlučného vlastnictví, vyšel soud ve skutkových poměrech této věci z následujících kritérií: 44. a) aktuální procesní postoje účastnic ve vztahu ke způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví (zda setrvávají na svých dosavadních procesních postojích, či došlo ke změně, a pokud ano, tak z jakého důvodu); 45. b) solventnost účastnic vyplatit jedna druhé vypořádávaný spoluvlastnický podíl v případě rozhodnutí soudu o přikázání nemovitého majetku do výlučného vlastnictví té které účastnice; 46. c) v jakém rozsahu dosud užívají předmětné nemovitosti a pro jaké účely; 47. d) jak budou nemovitosti účelně využity účastnicemi v dalším období po zrušení spoluvlastnictví, a to při posouzení přikázání majetku do výlučného vlastnictví té které účastnice; a 48. e) jaké negativní důsledky by mohly nastat v případě, že by té které účastnici nemovitý majetek nebyl přikázán do jejího výlučného vlastnictví. 49. (Ad aktuální procesní postoje účastnic ke způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví) Jak již bylo shora uvedeno, obě účastníce po celou dobu řízení kontinuálně projevovaly zájem o přikázání RD do svého výlučného vlastnictví, a to z každá z důvodu již shora osvětleného. Soud ve světle provedeného dokazování pak dospěl k závěru, že tento postoj účastnic není toliko formální, jakkoliv žalobkyně v řízení zpochybňovala, že žalovaná ve skutečnosti se ze svého [anonymizováno] bytu do RD ve [obec] přestěhovat nechce. Soud k tomu dodává (a blíže k tomu viz odůvodnění níže), že i kdyby taková okolnost prokázána byla, nebylo v řízení zpochybněno, že žalovaná o RD a jeho užívání zájem má, což ostatně pramení nejen z jejího dosavadního zájmu o údržbu RD a využívání části pozemku [parcelní číslo] v součinnosti s jejím přítelem [jméno] [příjmení], ale také i z čestných prohlášení některých občanů z obce [anonymizováno] , které žalovaná připojila ke svým podáním, z nichž se vyplývá, že žalovaná s těmito osobami má dobré vztahy a má zájem tyto vztahy s nimi dále při užívání RD udržovat či rozvíjet. Na druhé straně na žalobkyni nelze v témže náhledu pohlížet kriticky, poněvadž vyložila důvody svého subjektivního vyhodnocení situace, kdy se obávala případného negativního důsledku plynoucího z kontaktu s přítelem žalované [jméno] [příjmení], respektive chtěla do soudního vyřešení této věci minimalizovat spoluužívání těchto nemovitostí. I tato žalobkyní tvrzená skutková verze, jakkoliv nebyla v řízení dokazováním potvrzena, má své ratio z pohledu subjektivního vnímání okolností žalobkyní a soudu zde nepřísluší hodnotit vnitřní pocity žalobkyně, případně její obavy a z toho plynoucí (a v tomto nazírání pak i její logické) rozhodnutí„ vyčkat“ na pravomocné rozsouzení této věci.

50. Lze tedy konstatovat, že obě účastníce relevantním způsobem projevovaly o nemovitosti zájem tak, aby se staly jejich výlučnými vlastnicemi, zejména (jak již shora bylo uvedeno) ve vztahu k RD. 51. (Ad b) solventnost účastnic vyplatit jedna druhé vypořádávaný spoluvlastnický podíl v případě rozhodnutí soudu o přikázání nemovitého majetku do výlučného vlastnictví té které účastnice) Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu mj. vyplývá, že při rozhodování o tom, kterému ze spoluvlastníků bude přikázána společná věc, o kterou má zájem více spoluvlastníků, je třeba přihlédnout především ke schopnosti účastníků vyplatit spoluvlastnický podíl a k jeho výši, neboť jde o základní kritéria. Přitom účastník, jemuž má být věc přikázána do výlučného vlastnictví, musí mít finanční prostředky odpovídající vypořádacímu podílu již v době vydání rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, nebo musí prokázat, že je schopen si finanční prostředky opatřit (např. poskytnutím úvěru). Pouze výjimečně je možné spoluvlastníku přikázat společnou věc, ačkoliv finančními prostředky nezbytnými na vyplacení vypořádacího podílu v době rozhodnutí nedisponuje, jestliže z dokazování vyplyne jednoznačný závěr, že je v přiměřené době získá. Není-li najisto postaveno, že spoluvlastník finanční prostředky již má či je v přiměřené době získá, pak podmínka solventnosti není splněna. Např. nepostačí nabídka banky na poskytnutí hypotečního úvěru, kterou sama banka označí za nezávaznou (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016, ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 103/2019, ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1266/2019, nebo např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 22 Cdo 3393/2020).

52. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 103/2019, vyložil právní názor, že solventnost spoluvlastníka, jemuž má být věc přikázána do výlučného vlastnictví, má být zásadně prokázána již k okamžiku vydání soudního rozhodnutí, přičemž (jak plyne z odůvodnění cit. rozsudku) informativní nabídka (hypotečního) úvěru je nezávazná, a za této situace (v dané věci odvolacím soudem učiněný) závěr o schopnosti spoluvlastníka vyplatit druhému spoluvlastníkovi podíl, tedy závěr o solventnosti spoluvlastníka je předčasný.

53. Z odůvodnění uvedeného rozsudku dovolacího soudu ovšem současně plyne, že otázka posuzování okolností týkajících se solventnosti dotčeného spoluvlastníka je závislá vždy na poměrech posuzované věci, byť dovolací soud tento svůj názor směřoval k situaci, že za určitých okolností spoluvlastník nemusí – stran posuzování jeho solventnosti v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví – bezprostředně disponovat s finančními prostředky odpovídajícími vypořádacímu podílu či relevantně prokázat, že je schopen si finanční prostředky opatřit (například závazným příslibem půjčky či poskytnutím úvěru), a že toliko výjimečně lze akceptovat i situaci, pokud je zřejmé, že si spoluvlastník potřebné finanční prostředky v přiměřené době získá (např. probíhá-li dědické řízení, po jehož skončení by měl spoluvlastník patřičné finanční prostředky zdědit, či má-li finanční prostředky po omezenou dobu fixované na spořícím či dluhopisovém účtu).

54. Lze připomenout, že Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně připomíná, že při práci s judikaturou nutno mít stále na paměti, že nelze v judikatuře vyložené právní názory čistě mechanicky aplikovat na každý rámcově skutkově obdobně vyzařující případ, nýbrž že je zapotřebí při analogickém použití toho kterého soudního rozhodnutí vždy velmi pečlivě přihlížet k jedinečným skutkovým okolnostem případu, a tedy ve světle těchto okolností dosazovat již soudem vyložené právní závěry ve skutkově i právně obdobné věci na konkrétně řešený soudní případ (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. března 2016, sp. zn. 30 Cdo 5322/2015). Obdobné se týká přiměřeně i dosahu judikatury Ústavního soudu, byť je třeba mít na paměti, že Ústavním soudem vykonatelná rozhodnutí jsou ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky závazná pro všechny orgány a osob (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. května 2019, sp. zn. 24 Cdo 3409/2018).

55. Z vyloženého vyplývá, že rozhodování nalézacího soudu nemůže být založeno na pouhé mechanické aplikaci zjištěných rozhodnutí např. Nejvyššího soudu, v němž jsou obsaženy právní názory, které nalézací soud mechanicky„ poskládá“ a pak„ zasazuje“ ve vazbě do jím zjištěných skutkových poměrů věci, aniž by zde byla (prozařovala) nalézacím soudem zřetelná právně aplikační úvaha, jež svým způsobem„ propojuje“ aplikované pravidlo na zjištěný skutkový stav za podpory využité judikatury (např.) Nejvyššího soudu.

56. Soud má za to, že v poměrech této věci je třeba zohlednit shora uvedené (zjištěné) okolnosti, kdy zeť žalobkyně se svou manželkou – dcerou žalobkyně jsou ochotni (prostřednictvím uvedenou bankou nabídnutého úvěru) poskytnout žalobkyni finanční prostředky k případnému vyplacení spoluvlastnického podílu žalované pro případ, že by RD byl rozhodnutím soudu přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyně. To vše v situaci, kdy není rovněž sporu o tom, že žalobkyně primárně usiluje o přikázání vlastnictví RD z důvodu, aby zajistila možnost bydlení pro svou vnučku [jméno] [příjmení] (jejímiž rodiči je [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení], kterému uvedená banka učinila nabídku poskytnutí úvěru ve výši [částka]), jíž by po přikázání RD do vlastnictví tento RD darovala.

57. Je sice pravdou, že indikativní nabídka má v zásadě pouze informativní charakter a nepředstavuje ještě samotný návrh na uzavření úvěrové smlouvy ani nemá charakter veřejného příslibu ze strany banky, tedy nezakládá mezi stranami žádný závazkový vztah, resp. nepředstavuje žádné právní jednání. V zásadě znamená vyjádření ochoty (v daném případě) banky financovat (konkrétní) potřeby předmětné (fyzické či právnické) osoby za okolností, které vyplývají z doložených (žádajícím subjektem) podkladů a informací. Na druhé straně je přitom zcela standardní, že v procesu tvorby takové nabídky (odhlédnuto od vlastního konfigurování hypotetického úvěru zájemcem o úvěr prostřednictvím webové stránky předmětné banky nabízející – po zadání základních údajů ze strany internetového zájemce - základní vhled stran poskytnutí úvěrování za bankou presumovaných podmínek) banka přistupuje k esenciálnímu posouzení poměrů žádajícího subjektu, což v celé řadě případů bývá často usnadněno i tím, že banka zná perfektně poměry žádajícího subjektu s ohledem na jeho dlouhodobé ukotvení v dané bance (např. podnikatelský subjekt v bance má dlouhodobě vedený předmětný účet, z nějž prostupují relevantní údaje o jeho finanční situaci, případně z pohledu banky solventní klient atd.), takže banka je i v rámci takové indikativní nabídky schopna poměrně přesně predikovat realizovatelnost úvěru v takto jí přislíbené (prozatím právně nezávazné) nabídce.

58. Taková (posledně zmíněná) alternativa plyne i v případě zetě žalobkyně – [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení], jemuž [právnická osoba] k jeho žádosti učinila nabídku poskytnutí hypotečního úvěru ve výši [částka], k čemuž jmenovaný při jednání soudu coby svědek uvedl, že by se jednalo o finanční prostředky poskytnuté (v rámci rodiny) žalobkyni za účelem vypořádání spoluvlastnického podílu žalované, a to za současné deklarace žalobkyně, že by RD převedla respektive darovala své vnučce [jméno] [příjmení] (dceři [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení] a [jméno] [příjmení]), jež má v úmyslu se svým přítelem (budoucím manželem) v takovém případě v RD po jeho rekonstrukci bydlet. Ve vztahu k učiněnému návrhu na poskytnutí hypotečního úvěru tak nutno konstatovat, že [právnická osoba], považuje [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení], za solidního klienta, jehož majetkové poměry zaručují bance návratnost případně takto jemu poskytnutého úvěru za sjednaných podmínek.

59. Za této situace proto soud konstatuje, že žalobkyně prokázala, že je schopna, respektive měla by v případě rozhodnutí soudu o přikázání RD do jejího vlastnictví oproti povinnosti vypořádat spoluvlastnický podíl žalované, k dispozici odpovídající finanční prostředky ke splnění této platební povinnosti.

60. V případě žalované otázka solventnosti je rovněž splněna, neboť žalovaná v řízení prokázala, že aktuálně disponuje (na svém účtu u banky shora) s částkou ve výši [částka] a je tudíž objektivně schopna žalobkyni vypořádat její spoluvlastnický podíl v souvislosti s případným přikázáním RD do jejího výlučného vlastnictví. 61. (Ad c) v jakém rozsahu účastnice dosud užívají předmětné nemovitosti a pro jaké účely) V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně sice s ohledem na neshody a shora již popsané důvody fakticky omezila užívání předmětných nemovitostí, leč tento stav není důsledkem jejího nezájmu o předmětné nemovitosti, nýbrž jde o její rozhodnutí zamezit případným sporným či kolizním situacím s žalovanou, respektive s jejím přítelem [jméno] [příjmení]. Žalobkyně v řízení prokázala, že o nemovité věci, především o RD a o jeho přikázání do výlučného vlastnictví, má (rovněž) eminentní zájem.

62. Stejný zájem především o přikázání RD do výlučného vlastnictví má ovšem také žalovaná, přičemž soud v tomto směru konstatuje, že účastnice po celou dobu řízení kontinuálně projevovali opravdový zájem o uvedené nemovitosti, zvláště pak o přikázání RD do jejich vlastnictví. 63. (Ad d) jak budou nemovitosti účastnicemi účelně využity v dalším období po zrušení spoluvlastnictví, a to při posouzení přikázání majetku do výlučného vlastnictví té které účastnice) Ohledně tohoto kritéria dochází mezi účastnicemi k určitému rozdílu. Žalobkyně totiž neusiluje o přikázání nemovitých věcí, zvláště pak RD, do svého výlučného vlastnictví z důvodu, že by nemovitosti, respektive RD chtěla poté jako výlučná vlastnice užívat a realizovat v plném rozsahu svá vlastnická práva k tomuto nemovitému majetku, nýbrž o toto vlastnictví usiluje výhradně z toho důvodu, aby zajistila bydlení pro svou vnučku [jméno] [příjmení], na kterou by předmětné nemovitosti, respektive RD bezúplatně převedla (darovala), aby jmenovaná poté za finanční pomoci svých rodičů ([jméno] [obec] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení]) v RD provedla předmětnou rekonstrukci za účelem trvalého bydlení v RD se svým budoucím manželem (neboť [jméno] [příjmení] se hodlá provdat, jak bylo zjištěno z její svědecké výpovědi).

64. Podle názoru soudu v širším slova smyslu lze tedy i tento způsob využití nemovitého majetku z pohledu rozhodování o tom, kterému ze spoluvlastníků lze takový majetek přikázat do výlučného vlastnictví, považovat za rovněž akceptovatelný, respektive takovou variantu nelze k tíži daného spoluvlastníka vytěsnit jako (bez dalšího) vylučují z pohledu posuzování kritérií soudem, komu ze spoluvlastníků nemovitý majetek přikázat do výlučného vlastnictví. Typicky by taková varianta byla plně favorizující např. v situaci, pakliže by druhý spoluvlastník o budoucí užívání nemovité věci coby její vlastník neprojevoval zájem, případně by vyložil, že pro takový případ by v budoucnu chtěl nemovitost prodat atd.

65. Podle názoru soudu zcela jiná situace však panuje v situaci, pakliže druhý spoluvlastník o nemovitý majetek rovněž projevuje zájem z pohledu jeho získání do výlučného vlastnictví s tím, že jej chce i nadále užívat. Taková situace nastala ve vztahu k žalované, která má zájem nemovité věci, zvláště pak RD i nadále užívat a dokonce opakovaně v řízení deklarovala a toto své tvrzení důkazy prokazovala, že v případě, že se stane výlučnou vlastnicí RD, do tohoto RD se přestěhuje ze svého dosavadního trvalého bydliště v [obec], ze svého bytu ve výlučném vlastnictví, který by poté poskytla k užívání své dceři [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a jejímu manželovi [příjmení] [jméno] [příjmení], kteří by tak ukončili své nájemní bydlení v [obec] s cílem přestěhovat se do [obec], kde by si našli nové pracovní uplatnění.

66. Soud má za to, že v případě tohoto kritéria je třeba privilegovat především zájmy toho spoluvlastníka, který nemovitou věc chce i nadále užívat, nyní již jako výlučný vlastník. Soud v této souvislosti připomíná závěrečné shrnutí důvodů žalované, proč usiluje o získání nemovitostí, zvláště RD do svého výlučného vlastnictví – viz vyjádření žalované ze dne 26. 5. 2023 na č. l. 315, bod č. 13: 67. „ Zejména ale žalovaná uvádí, že by se chtěla do svého rodného domu natrvalo přestěhovat, a kromě zahradničení by se zde chtěla věnovat také chovu některých hospodářských zvířat a využívat tak další prostory, které k tomuto účelu v minulosti sloužily. Současně by si přála strávit zbytek života v blízkosti svého přítele. S rodinou svého přítele má vytvořené velmi pěkné vztahy, má zde v okolí i mezi sousedy spoustu přátel a také strýce, tetu i sestřenice. Svým přestěhováním by vyřešila i bytovou potřebu své dcery a jejího manžela, kterým by uvolnila svůj byt v [obec], a kteří by tak mohli ukončit sví bydlení ve finančně náročném pronájmu v [obec], založit rodinu a natrvalo se usadit v [obec], kde oba vyrostli a kde má zeť [jméno] [příjmení] silné rodinné vazby a zázemí. Žalovaná by tak měla konečně dceru a její rodinu ve své blízkosti a mohla jim tak v budoucnu pomáhat také s hlídáním dětí, které by tak mohly právě u ní na venkově trávit např. prázdniny.“ 68. Soud je přesvědčen o tom, že právě skrze toto kritérium je třeba RD přikázat do výlučného vlastnictví žalované, neboť je to právě žalovaná, která coby spoluvlastnice chce i nadále, již jako výlučná vlastnice, nadále užívat předmětný RD, nyní již v režimu trvalého bydlení, a to s ohledem na shora vyložené důvody (viz v předchozím odstavci závěrečné shrnutí těchto důvodů žalovanou), které jsou pro soud přesvědčivé a souzní s dosavadními výsledky dokazování.

69. Soud má totiž za to, že z obecného hlediska stěžejní pro rozhodnutí, komu ze spoluvlastníků lze přikázat nemovitý majetek do výlučného vlastnictví, a to jinak při splnění dalších kritérií všemi spoluvlastníky, případně minimálně u dvou spoluvlastníků, je, že tento spoluvlastník hodlá i nadále předmětné nemovitosti užívat.

70. Uvedené závěry jsou do jisté míry podporovány i usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1563/99, v němž dovolací soud mj. vyložil, že pro přikázání věci je též rozhodující, zda spoluvlastník chce celou věc užívat či ji prodat, když v posledně uvedeném případě mu nemovitost nelze přikázat do výlučného vlastnictví.

71. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1563/99 ovšem neřeší přímo situaci, kdy spoluvlastník v řízení avizuje, že v případě, že by se stal rozhodnutím soudu výlučným vlastníkem nemovité věci, by tuto nemovitost převedl na osobou blízkou, aby jí tím pomohl stran zajištění bydlení.

72. Jak již bylo zmíněno, u žalobkyně jsou jinak zachovány rovnocenné podmínky, avšak s tou výhradou, že sama žalobkyně v tomto RD bydlet nemíní, což bylo v řízení prokázáno, neboť RD by převedla na svou vnučku [jméno] [příjmení]. Je sice pravdou, že v takovém případě by RD byl z hlediska vlastnictví„ zachován“ v rámci rodiny, leč pokud nastane situace, kdy je třeba poměřovat v tomto směru, respektive z hlediska daného kritéria zájmy spoluvlastnic, pak podle hlubokého přesvědčení soudu je nezbytné v tomto ohledu zcela jednoznačně přisvědčit zájmu a kontinuitě dalšího užívání RD právě ve prospěch žalované. 73. (Ad e) jaké negativní důsledky by mohly nastat v případě, že by té které účastnici nemovitý majetek nebyl přikázán do jejího výlučného vlastnictví) Předchozí závěry na kritérium ad d) v zásadě naznačují i odpovědi na toto kritérium v poměrech účastnic.

74. V případě žalobkyně by negativním důsledkem bylo, že by její vnučka [jméno] [příjmení] neměla zajištěnou možnost bydlení v RD v obci, kde bydlí její rodina a v níž mohla realizovat své bydlení se svým přítelem a budoucím manželem, tedy založit rodinu a po zrekonstruování bydlet v tomto RD, kdy výhodná poloha [obec] u [obec] zaručuje možnost každodenního dojíždění za prací do [obec] skýtajícího značné množství pracovního uplatnění. Je nasnadě, že případné vypořádání spoluvlastnického podílu žalobkyni žalovanou by žalobkyni, respektive její vnučce (pro případ, že by žalobkyně tuto částku darovala uvedené vnučce pro zajištění bydlení) nepostačovala k plnému pokrytí bytových potřeb, rozuměno z pohledu vlastnického práva ať již bytu či rodinného domu ve [obec] či v okolí [obec], neboť cenové relace v dané lokalitě jsou v takovém případě podstatně vyšší.

75. V případě žalované by došlo k situaci, že žalovaná by nemohla nadále užívat RD k němuž má silné pouto, a sekundárně by rovněž měla i upřenou možnost pomoci své dceři [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a jejímu manželovi [příjmení] [jméno] [příjmení], kterým by tak byla ztížena možnost se přestěhovat do [obec] do bytu žalované. I přes výše uvedené nelze však upřít, že z pohledu tohoto kritéria jistá míra relevance je na straně žalobkyně, která má snahu pomoci své vnučce na počátku jejího budoucího manželského života a zajištění bydlení pro vznik její nové rodiny.

76. Jak však bylo uvedeno u předchozího kritéria, v konečném důsledku bylo pro soud rozhodující, že žalovaná na rozdíl od žalobkyně chce i nadále RD užívat a dokonce se míní do RD natrvalo přestěhovat, opustit bydlení v bytě v [obec], který míní uvolnit své dceři s jejím manželem, dosud bydlících v [obec].

77. I kdyby však žalovanou tvrzená okolnost přestěhování její dcery s manželem do [obec], v případě přikázání RD žalované do výlučného vlastnictví, prokázána nebyla, či snad byla dokonce vyvrácena, respektive nebyla pravdivá, přesto by podle názoru soudu i tak svědčilo více právo ve prospěch žalované, pro kterou je prioritní RD užívat, a to i za situace, bylo-li by prokázáno, že se má jednat o užívání pro futuro alespoň rekreační a RD má v budoucnu plnit fakticky funkci rekreačního užívání chalupy. Z dokazování přitom nevyplynula žádná pochybnost, jež by měla soud vést k závěru, že žalovaná postupuje účelově, že ve skutečnosti nemá zájem ani rekreačně RD v budoucnu užívat, pro případ, že by jí byl přikázán do výlučného vlastnictví jej hodlá prodat atd. Naopak, z dokazování vyplynulo, že žalovaná má silný vztah k RD, dané obci, shora uvedeným spoluobčanům, a především ke svému příteli [jméno] [příjmení], který právě v obci [obec] bydlí a dosud žalované byl nápomocen při pracích na pozemku [parcelní číslo] či nezbytné údržbě RD.

78. Současně si soud uvědomuje, že nelze zcela vyvrátit racionalitu užívání RD ve formě prezentované žalobkyní, tj. nikoliv přímo žalobkyní, nýbrž její vnučkou, čímž by de facto byla do jisté míry zachována jakási kontinuita užívání RD v rámci rodiny. Leč soud je – jak výše vyložil – toho názoru, že při střetu těchto dvou variant budoucího užívání, respektive využití RD, je třeba dát průchod a privilegovat variantu budoucího užívání RD žalovanou, v tomto případě tedy (v případě pravomocného rozsouzení věci) bývalou spoluvlastnicí RD.

79. Soud tedy nevylučuje možnost jiného názoru či náhledu na řešení tohoto střetu dvou variant, avšak současně je přesvědčen o tom, že za daných skutkových poměrů a užití zmíněných verifikačních kritérií je třeba RD přikázat do výlučného vlastnictví žalované, nikoliv žalobkyně, která o budoucí užívání RD zájem nemá. 80. (K mimořádné nabídce učiněné žalovanou v řízení) Jak plyne z obsahu protokolu o jednání konaném před soudem dne 7. 6. 2023, žalovaná prostřednictvím své právní zástupkyně učinila tzv. mimořádnou nabídku ceny za RD navýšenou o dalších [částka], což by znamenalo, že u účastnicemi oboustranně konstatované obvyklé ceny nemovitostí, a to včetně pozemku p. [číslo] (jehož součást je předmětná [anonymizováno]), ve výši [částka], by došlo k jejím navýšení o [částka], tj. na částku [částka], takže v takovém případě by žalovaná – pakliže by soud jejímu návrhu vyhověl – byla povinna na vypořádání podílu žalobkyni vyplatit částku nikoliv [částka], nýbrž [částka].

81. V tomto směru by pak soud byl povinen respektovat i judikaturu Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2024/2016), dle které v případě, že některý ze spoluvlastníků navrhne výši náhrady přesahující obvyklou cenu spoluvlastnického podílu, měl by soud pak v případě vyhovění přikázání věci tomuto spoluvlastníku vycházet při stanovení výše náhrady právě z té vyšší hodnoty jím navržené ceny. Jinými slovy řečeno – vyšší hodnota, navržená v průběhu řízení spoluvlastníkem, která odrážela jeho subjektivní vztah k předmětu spoluvlastnictví, by pak měla být základem pro určení přiměřené náhrady. Tento princip vychází rovněž z ustanovení § 492 odst. 2 o. z., které upravuje mimořádnou cenu věci s přihlédnutím ke zvláštní oblibě.

82. Žalovaná však tuto cenu mimořádné obliby učinila ve vztahu k celému nemovitému majetku (mimo pozemek [parcelní číslo]), nikoliv pro případ, že by pozemek p. [číslo] jehož součástí je [anonymizováno], byl přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyně, zatímco RD by byl přikázán do výlučného vlastnictví žalované. Za této situace, pakliže soud dospěl k závěru, že RD bude přikázán do výlučného vlastnictví žalované, zatímco do výlučného vlastnictví žalobkyně bude zase přikázán pozemek p. [číslo] (jehož součástí je [anonymizováno] ), zde nebyla splněna podmínka k tomu, aby soud mohl z této žalovanou navržené ceny mimořádné obliby vycházet, neboť ta platila jen pro přikázání všech nemovitostí do výlučného vlastnictví žalované.

83. Soud tedy na základě shora uvedených a zdůvodněných verifikačních kritérií dospěl k závěru, že RD je třeba přikázat do výlučného vlastnictví žalované.

84. Důvod, proč soud naopak dospěl k závěru, že pozemek p. [číslo] (jehož součástí je [anonymizováno]) je třeba zase přikázat do výlučného vlastnictví žalobkyně, je následující.

85. Žalobkyně projevila zájem i o pozemek p. [číslo] tj. aby jí byl rovněž, případně i samostatně přikázán do výlučného vlastnictví, když stejnou variantu ovšem učinila i žalovaná. Obě účastnice přitom souhlasily i s variantou, že pokud by jedné z nich byl do výlučného vlastnictví přikázán RD, pak v takovém případě by zmíněný pozemek p. [číslo] (jehož součástí je předmětná [anonymizováno]) mohl být přikázán do výlučného vlastnictví druhé účastnice.

86. Předmětná [anonymizováno] se nenachází v blízkosti RD, ale je od něj v rámci [územní celek] poměrně vzdálená. Z tohoto důvodu tato [anonymizováno] , respektive uvedený pozemek, jehož součástí je uvedená [anonymizováno], je zcela hospodářsky, uživatelsky- ve vztahu k RD - samostatný, a z tohoto pohledu soud v situaci, kdy podle zmíněných kritérií vyhověl žalované s přikázáním RD do jejího výlučného vlastnictví, dospěl k závěru, že je vhodné a žádoucí tento pozemek s [anonymizováno] naopak přikázat do výlučného vlastnictví žalobkyně. 87. (Vypořádání spoluvlastnických podílů) Jak již bylo shora uvedeno, celková obvyklá cena nemovitých věcí – vyjma pozemku [parcelní číslo], který byl soudem rozdělen na dva pozemky (viz k tomu odůvodnění níže) – činí celkem 4 885 000 Kč. Jestliže žalobkyni byl do výlučného vlastnictví přikázán pozemek p. [číslo] (jehož součástí je [anonymizováno] ) v obvyklé ceně 350 000 Kč, měla by žalobkyně – s přihlédnutím ke stávajícím spoluvlastnickým podílům účastnic na nemovitém majetku, a to u každé z nich o velikosti id. vzhledem k celku - z tohoto titulu na vypořádání spoluvlastnického podílu žalované zaplatit částku 175 000 Kč. Na druhé straně nemovité věci – (ve zkratce v tomto rozsudku označované jako) RD - v obvyklé ceně 4 535 000 Kč byly přikázány zase do výlučného vlastnictví žalované, takže žalovaná z tohoto titulu by měla na vypořádání spoluvlastnického podílu žalobkyně zaplatit částku 2 267 500 Kč. Po zohlednění výše uvedených okolností (2 267 500 Kč – 175 000 Kč =) je tak finálně žalovaná povinna na vypořádání spoluvlastnického podílu žalobkyně zaplatit částku 2 092 500 Kč. 88. (Lhůta k zaplacení částky na vypořádání spoluvlastnického podílu) Vzhledem k tomu, že žalovaná má odpovídající finanční částku k vypořádání spoluvlastnického podílu žalobkyně připravenou na svém účtu, soud uložil shora uvedenou platební povinnost žalované ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, což se jeví jako zcela dostačující lhůta ke splnění této platební povinnosti. 89. (Rozdělení pozemku [parcelní číslo] na p. [číslo] [parcelní číslo]) Jelikož pozemek [parcelní číslo] není přímo napojen na pozemky [parcelní číslo] (jehož součástí je RD) a p. [číslo] p. [číslo] vzhledem k tomu, že účastnice se na reálném rozdělení tohoto pozemku předběžně dohodly ještě před zahájením tohoto řízení, byť nakonec k dohodě mezi nimi nedošlo a žalovaná proto ohledně zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k tomuto pozemku podala vzájemný návrh v rámci tohoto řízení, soud ve vazbě na již za tím účelem k objednávce žalované vyhotovený geometrický plán (označený shora) přistoupil k rozdělení tohoto pozemku právě v intencích vyhotoveného geometrického plánu, a to na pozemky p. [číslo] [parcelní číslo] s tím, že [parcelní číslo] přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně, neboť žalobkyně již v této rozdělené části pozemek fakticky užívá, a pozemek [parcelní číslo] přikázal do výlučného vlastnictví žalované, která rovněž tuto část pozemku již dlouhodobě užívá.

90. V souvislosti s rozdělením pozemku [parcelní číslo] soud mj. odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 586/2017, v němž byl vyložen a odůvodněn právní názor, že rozhodnutí soudu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví podle § 1143 a násl. o. z. je – z pohledu § 82 odst. 3 stavebního zákona – rozhodnutím podle zvláštního předpisu, které nevyžaduje vydání územního rozhodnutí. To odpovídá jednak textu zákona (jde o„ rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu“, tedy zvláštního ve vztahu ke stavebnímu zákonu), a také konstantní a nikdy nezpochybněné soudní praxi. Lze poukázat i na relativně samostatné uplatňování veřejného a soukromého práva (§ 1 odst. 1 o. z.); pokud by byl soud rozhodující o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemku vázán na vydání územního rozhodnutí, byl by to zásah do jeho pravomoci, neboť rozhodnutí by bylo vázáno na – navíc ještě předchozí – vydání územního rozhodnutí, které by fakticky do značné míry předurčilo obsah rozsudku.

91. Rozdělení pozemku [parcelní číslo] v intencích předmětného geometrického plánu současně respektuje § 20 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, v platném znění, dle kterého se pozemek vždy vymezuje tak, aby svými vlastnostmi, zejména velikostí, polohou, plošným a prostorovým uspořádáním, umožňoval využití pro navrhovaný účel a byl dopravně napojen na veřejně přístupnou pozemní komunikaci. Napojení na veřejně přístupnou komunikaci musí být bezprostřední 92. (Náklady řízení) Výrok o náhradě nákladů řízení, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení je důsledkem aplikace § 142 odst. 2 o. s. ř. a respektování nálezové judikatury Ústavního soudu, z níž vyplývá (ve stručnosti z rozhodovací praxe Ústavního soudu shrnuto), že zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval; proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20, nebo ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22).

93. V intencích výše připomenuté nálezové judikatury rozhoduje i Krajský soud v Brně (srov. např. usnesení Krajského soudu ze dne 27. 12. 2022, č. j. 16 Co 266/2022 – nosné důvody tohoto rozhodnutí pak vyplývají z publikovaného usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2023, sp. zn. IV. ÚS 716/23, in https//nalus.usoud.cz), který v označeném rozhodnutí mj. vyložil, že řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví má zvláštní povahu, může být zahájeno k návrhu kteréhokoliv ze spoluvlastníků, a přes označení, jež odpovídá znění § 1140 a násl. o. z., jsou všichni účastníci vzájemně v postavení odpovídající procesní pozici žalobce i žalovaného současně, a to bez ohledu na to, kdo žalobu podal. Krajský soud s odkazem na nálezovou judikaturu také připomenul, že v tomto typu sporu má být pravidlem nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., kdežto rozhodnutí, kterým soud náhradu nákladů řízení přizná některému z účastníků řízení, bude spíše výjimkou a bude podmíněno zvláštními okolnostmi případu jako například šikanózním výkonem práva nebo zneužitím práva.

94. Posledně zmíněné usnesení Krajského soudu v Brně bylo podrobeno ústavnímu přezkumu Ústavním soudem, který však na vyloženém právním názoru krajského soudu nehledal žádné pochybení, jak plyne z odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2023, sp. zn. IV. ÚS 16/23. K problematice rozhodování obecných soudů o náhradě nákladů řízení ve sporech o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví Ústavní soud zdůraznil, že v daném typu řízení jde o rovnost vlastnického práva všech účastníků řízení, kteří mají shodné procesní postavení a kteří předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu. Každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít podle Ústavního soudu rozumný a přesvědčivý základ je nutno na něj pohlížet jako na projev ústavně chráněného vlastnického práva. Zahájení a vedení řízení před soudem nelze bez dalšího klást k tíži ani žalujícímu spoluvlastníku, který je zahájil, ani tomu, který se ocitl na straně žalované. Spoluvlastníci sami nemohou ani plně ovlivnit konečné rozhodnutí soudu o způsobu vypořádání, soud jejich návrhy v tomto směru není vázán, ale sám rozhodne podle zákonné posloupnosti jednotlivých způsobů vypořádání a v jejich rámci podle svého vlastního uvážení. Nemohou-li spoluvlastníci podle Ústavního soudu předem přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu a mají-li všichni shodné procesní postavení v řízení, v němž jde o rovné vlastnické právo všech účastníků,„ spravedlivé“ východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení je v tomto případě takové, že každý ze spoluvlastníků sám ponese své náklady řízení a není povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Jinými slovy řečeno, v řízení, v němž soud zrušil a vypořádal spoluvlastnictví k návrhu jednoho či více účastníků, se má vycházet z toho, že žádnému z nich nemá být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, a to pro důvody výše rekapitulované. Stejně tak důvodem pro přiznání náhrady nákladů řízení v daném typu sporu nemůže být sama okolnost, jakým konkrétním způsobem spoluvlastnictví vypořádal. Naopak důvodem pro přiznání náhrady nákladů řízení v daném typu sporu by mohla být podle judikatury reprezentované nálezem sp. zn. I. ÚS 262/20 jedině situace, kdy návrh na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví neúspěšný účastník podal v nevhodnou dobu nebo jen proto, aby způsobil újmu jinému spoluvlastníkovi. K posledně uvedenému pak soud dodává, že taková okolnost v řízení žádnou z účastnic tvrzena nebyla a ani nevyplynula z průběhu řízení, z dokazování.

95. V daném případě účastníce souhlasily se zrušením podílového spoluvlastnictví a vyjma shora uvedeného kritéria byly u nich v zásadě rovnocenné podmínky pro přikázání RD do jejich výlučného vlastnictví. Obě účastnice, byť vztahy mezi nimi jsou dlouhodobě narušené, přesto byly schopny reflektovat stav věcí a shodly se i na reálném rozdělení pozemku [parcelní číslo], jakož i souhlasily s možností, aby druhé z nich byl do výlučného vlastnictví přikázán pozemek p. [číslo] s [anonymizováno], pakliže by první z nich byl přikázán do výlučného vlastnictví předmětný RD.

96. Za popsané situace se tedy účastnice chovaly procesně velmi zodpovědně, reflektovaly realitu dané věci, jistěže každá s prezentací výrazné snahy získat gros z nemovitostí, tj. RD, pročež za tohoto stavu soud neměl důvodu uvažovat o odklonu od vyložené judikatury řešící otázku náhrady nákladů řízení ve sporech o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Výsledkem tedy je, že soud rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

97. V případě právní moci bude tento rozsudek mj. představovat veřejnou vkladovou listinu, kdy shora uvedené (pravomocné) rozsouzení vypořádání nemovitého majetku bude finalizováno teprve povolením předmětného vkladu příslušným katastrálním úřadem, jemuž soud v takovém případě rozsudek s originálem připojeného geometrického plánu doručí. V důsledku posledně zmíněného bylo ve vazbě na katastrální předpisy nezbytné též u účastnic uvést i jejich rodná čísla.