6 C 348/2024 - 43

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 92.148,05 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 78.629,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 78.629,61 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 13.518,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 92.148,05 Kč od 29. 2. 2024 do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky 13.518,44 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15.737,11 Kč k rukám zástupce žalobce, advokáta [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 25. 3. 2024, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 92.148,05 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení z částky 92.148,05 Kč od 29. 2. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, a dále náhrady nákladů řízení ve výši 24.706,20 Kč.

2. K uplatněnému nároku žalobce uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru [hodnota], na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému převodem na bankovní účet specifikovaný ve smlouvě úvěr ve výši 100.000 Kč, s úročením poskytnutých peněžních prostředků úrokovou sazbou ve výši uvedené ve smlouvě. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet formou pravidelných anuitních měsíčních splátek ve výši 1.619,79 Kč, splatných vždy k ujednanému dni v měsíci, s uvedením konkrétního data splatnosti první a poslední splátky. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných splátek, žalobce tedy poskytnutý úvěr zesplatnil ke dni 18. 9. 2023. O tomto byl žalovaný písemně vyrozuměn a současně byl vyzván k úhradě již splatné částky. Žalovaná pohledávka se skládá z načerpané neuhrazené jistiny úvěru ve výši 92.148,05 Kč. Žalovaný tento svůj dluh žalobci neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy dle § 142a o. s. ř.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání.

5. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

6. Ze smlouvy o úvěru [Anonymizováno]) ze dne 12. 4. 2022 a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba]. jako banka a žalovaný jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku 100.000 Kč jako neúčelový úvěr se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 11,90 % p. a., přičemž žalovaný se zavázal vrátit celkem částku ve výši 157.048,79 Kč, a to v 96 měsíčních splátkách, od první po předposlední ve výši po 1.780,79 Kč (včetně úhrady pojištění ve výši 161 Kč), poslední ve výši 2.034,74 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje první splátkou dne 15. 5. 2022.

7. Z výpisů z úvěrového a běžného účtu, vedených na jméno žalovaného u [právnická osoba]., uvedených ve smlouvě o úvěru shora jako účty určené k poskytnutí a splácení úvěru, soud zjistil, že dne 12. 4. 2022 byla z úvěrového na běžný účet shora připsána platba ve výši 100.000 Kč, označená jako čerpání úvěru č. [hodnota].

8. Z platební historie ke smlouvě č. [hodnota] na jméno žalovaného ze dne 23. 2. 2024 a z amortizace ke smlouvě č. [hodnota] na jméno žalovaného ze dne 23. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaný na předmětnou půjčku uhradil celkem částku ve výši 21.370,39 Kč.

9. Z předžalobní upomínky dle ustanovení § 142a o. s. ř. ze dne 4. 3. 2024, adresované žalovanému, a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání v případě jejího neuhrazení.

10. V žalobním návrhu shora žalobce ohledně způsobu ověření úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že provedl s odbornou péčí a v souladu s jím nastavenou politikou obezřetného úvěrování přísně individuální posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Vycházel z informací získaných od žalovaného, tyto ověřil nahlédnutím do databází BRKI, NRKI (bankovní a nebankovní registr klientských informací), insolvenčního rejstříku ISIR, databáze Ministerstva vnitra České republiky a jiných. Zároveň zohlednil státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze [právnická osoba], a porovnal získané informace o příjmové a výdajové stránce žalovaného s historickými daty ČSÚ. Takto stanovil výši disponibilních příjmů žalovaného, kterou poměřil výdajovou stránkou žalovaného, jejíž výši si ověřil z interních i externích zdrojů. Po individuálním vyhodnocení poměrů žalovaného shledal, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Hodnocení úvěruschopnosti žalovaného je vždy individuální, byť v případě posuzování výdajové stránky vychází žalobce primárně ze statisticky zjištěných výdajů ČSÚ. Na základě výše popsaného hodnocení žalovaného bylo žádosti o úvěr vyhověno a poskytnutí sjednaného úvěru bylo schváleno.

11. Z listiny Žádost o úvěr [Anonymizováno] ze dne 12. 4. 2022 na jméno žalovaného soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaný je státní příslušník České republiky, svobodný, počet vyživovaných osob 0, druh bydlení vlastní dům/byt, pracovní poměr na dobu neurčitou od 1. 1. 2022, zaměstnán jako dělník/řemeslník ve společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], [adresa], jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činil 25.000 Kč, počet zdrojů příjmu 1, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 25.000 Kč, měsíční náklady na bydlení – neuvedeno, ostatní nezbytné měsíční náklady 0 Kč, splátky mimo [Anonymizováno] 8.000 Kč, srážky ze mzdy 0 Kč, předložený doklad o hlavním příjmu není v žádosti uveden.

12. Z listiny Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 6. 2. 2024 od [právnická osoba]. soud zjistil, že žalovaný vyplnil dne 12. 4. 2022 Žádost o úvěr, v níž uvedl veškeré údaje k příjmům a výdajům, které mu při vyplnění žádosti byly známy, a žalobce poté hodnotil vyplněné údaje žalovaného individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti. Před posouzením příjmů a výdajů žalovaného žalobce provedl kontrolu veřejných databází, kde kontrolou insolvenčního rejstříku zkontroloval, zda se žalovaný nenachází v úpadku či zda mu nebylo skončeno insolvenční řízení v nedávné době, kontrolou bankovního a nebankovního registru klientských informací zkontroloval, zda má žalovaný úvěrové závazky u jiných bankovních či nebankovních subjektů, a kontrolou databází MV ČR zkontroloval platnost průkazů totožnosti. Žalobce ověřil příjem žalovaného z jím doložených dokumentů a dále případně subsidiárně z běžného účtu žalovaného. Do výdajů žalovaného byly započteny jeho výdaje doložené v žádosti o úvěr, dále pak částka životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částka normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb., výdaje na bydlení vydané Českým statistickým úřadem a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Při výpočtu maximální měsíční splátky byly od příjmů (25.000 Kč) odečteny interní splátky (5.570,95 Kč), externí splátky hrazené na spotřebitelské závazky (8.000 Kč) a životní náklady (9.412 Kč). Takto byla vypočtena částka maximální měsíční splátka ve výši 2.017,05 Kč. Dále je zde uvedeno, že deklarovaný i zjištěný čistý měsíční příjem žalovaného činí 25.000 Kč, toto bylo ověřeno z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr, počet zdrojů příjmu 1, rodinný stav žalovaného svobodný, druh bydlení vlastní dům/byt, podíl žalovaného na nákladech na bydlení činí 100 %, žalovaný nemá žádnou vyživovanou osobu. Čistý měsíční příjem domácnosti činí 25.000 Kč, dosavadní interní splátky 5.570,95 Kč, dosavadní externí splátky 8.000 Kč, ostatní výdaje 0 Kč, požadovaná výše úvěru 50.000 Kč, schválená výše úvěru 100.000 Kč, výsledná měsíční splátka 1.619,79 Kč. Dále je v příloze uvedeno, že žalovaný měl závazky ze smlouvy č. [Anonymizováno] v celkové výši 216.012,12 Kč, s výší splátky 5.570,95 Kč, a ze smlouvy č. [Anonymizováno]) v celkové výši 8.000 Kč.

13. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 19. 1. 2021, vystaveného na jméno žalovaného zaměstnavatelem [adresa], IČO [IČO], soud zjistil, že výše průměrného čistého přijmu žalovaného za poslední 3 měsíce činila 17.774 Kč, příjem je vyplácen na účet u banky, výše hrubého příjmu žalovaného za posledních 12 měsíců činila 216.291 Kč, ze mzdy žalovaného nebyly prováděny žádné srážky, žalovaný je zaměstnán na základě smlouvy na dobu určitou do 31. 8. 2021.

14. Z výsledku lustrace v Centrální evidenci exekucí ze dne 1. 3. 2024 na jméno žalovaného soud zjistil, že je zde uveden počet nalezených exekučních titulů 0.

15. Z výpisu z běžného účtu, vedeného na jméno žalovaného u [právnická osoba]., za období 14. 3. 2022 až 14. 4. 2022 soud zjistil, že počáteční zůstatek činil 15.685,83 Kč, konečný zůstatek činil 118.374,03 Kč, obrat kredit 129.840 Kč, obrat debet -27.151,80 Kč. Za období 14. 3. 2022 až 10. 4. 2022 činil součet debetních obratů 24.159,20 Kč. Dne 4. 4. 2022 byla připsána částka 8.000 Kč od [právnická osoba]. označená jako [Anonymizováno], dne 12. 4. 2022 byla připsána částka 100.000 Kč označená jako čerpání úvěru 246767762, dne 13. 4. 2022 byla připsána částka 17.520 Kč označená jako osobní platby/mzdy od [právnická osoba]. Za celé období výpisu nebyl proveden žádný debetní obrat označený jako splátka úvěru, resp. ve výši 5.570,95 Kč. Za období 14. 3. 2022 až 10. 4. 2022 byly provedeny čtyři debetní obraty, každý ve výši 300 Kč, označené jako platba kartou eshop.sazkamobil.cz. V kolonce informace o úvěrech jsou ke dni 14. 4. 2022 vedeny úvěrový účet č. [hodnota] se zůstatkem nesplacené jistiny 216.012,12 Kč se zbývajícím počtem řádných splátek 46 a úvěrový účet č. [hodnota] se zůstatkem nesplacené jistiny 100.000 Kč se zbývajícím počtem řádných splátek 96.

16. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly sazebník poplatků platný od 1. 9. 2013, všeobecné produktové podmínky účinné od 1. 9. 2014, nedatované a žalovaným nepodepsané uznání dluhu ke smlouvě o úvěru shora, oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 20. 9. 2023 a poštovní podací arch ze dne 21. 9. 2023, soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

17. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

21. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

22. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

23. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 ([právnická osoba]), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

27. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

28. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

29. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce při uzavírání smlouvy o úvěru řádně úvěruschopnost žalovaného nezkoumal, neboť buďto vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je nicotná (lustrace v databázi Ministerstva vnitra České republiky – ověření totožnosti, resp. platnosti předložených dokladů žalovaného nevypovídá nic o jeho schopnosti splácet úvěr), nebo velmi omezená (lustrum v insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací – schopnost splácet úvěr nevyvrací, ale ani nepotvrzují, navíc výsledky tohoto šetření nebyly soudu ani sděleny, ani doloženy), anebo částečná a neúplná (údaje o příjmech a výdajích žalovaného obsažené v žádosti o úvěr a vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora), a z tohoto důvodu v souhrnu naprosto nedostatečná. Rovněž dle názoru soudu skutečnosti, které vyplývají z žalobcem předložených dokumentů, nebyly řádně zohledněny, popř. se jedná o skutečnosti irelevantní. Co se příjmů žalovaného týče, soud z žádosti o úvěr a vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora zjistil, že tyto měly plynout výhradně z pracovního poměru žalovaného, a jako takové byly tvrzeny ve výši 25.000 Kč čistého měsíčně od zaměstnavatele [právnická osoba] Ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti je uvedeno, že tento příjem byl ověřen z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr. Soudu bylo předloženo potvrzení o výši příjmu ze dne 19. 1. 2021 (tedy s údaji ke dni žádosti o úvěr starými cca 15 měsíců), vystavené na jméno žalovaného zaměstnavatelem [Anonymizováno] s. (tedy jiným, než uvedeným v žádosti o úvěr), v němž je uvedeno, že výše průměrného čistého přijmu žalovaného za poslední 3 měsíce činila 17.774 Kč (tedy o více než 7.000 Kč méně než příjem tvrzený v žádosti o úvěr) a že žalovaný je zaměstnán na základě smlouvy na dobu určitou do 31. 8. 2021 (tedy ke dni žádosti o úvěr již tento pracovní poměr netrval, a tudíž ani příjmy z něho žalovaný nepobíral). Tyto rozpory nebyly žalobcem nijak reflektovány ani komentovány. Dle názoru soudu již výše popsané dostatečně vypovídá o pečlivosti, s níž se žalobce věnoval posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Navíc v předloženém výpisu z běžného účtu žalovaného shora je uvedena příchozí platba ve výši 17.520 Kč od plátce [právnická osoba]., označená jako osobní platby/mzdy. Tato platba sice byla na běžný účet shora připsána až jeden den po poskytnutí předmětného úvěru, žalobce však mohl tuto další nesrovnalost posoudit, resp. soudu doložit předloženým výpisem z běžného účtu shora za delší období předcházející poskytnutí úvěru, což ovšem neučinil. V žádosti o úvěr a vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora tvrzený příjem žalovaného ve výši 25.000 Kč tak nebyl v žádné listině shora ani v žádném z podání žalobce nijak doložen, ani blíže konkretizován (už samotná jeho zaokrouhlená výše působí nevěrohodně), a je tak naprosto nepřezkoumatelný, dle názoru soudu zjevně účelově tvrzený, a tudíž s nicotnou výpovědní hodnotou. Ohledně výdajů žalovaného nebyly v žádosti o úvěr uvedeny jako jeho měsíční výdaje žádné údaje kromě splátek mimo [Anonymizováno] ve výši 8.000 Kč a ostatní nezbytné měsíční náklady ve výši 0 Kč. Ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti a jeho přílohách shora jsou jako výdaje žalovaného uvedeny pouze dosavadní interní splátky ve výši 5.570,95 Kč měsíčně, dosavadní externí splátky ve výši 8.000 Kč, ostatní výdaje jsou zde uvedeny ve výši 0 Kč (přičemž i tato skutečnost se soudu sama o sobě jeví jako dostatečně vypovídající o přístupu žalobce k ověřování úvěruschopnosti žalovaného). Ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora jsou jako další zdroj tohoto posuzování uvedeny částky životního minima a normativních nákladů na bydlení dle příslušných právních předpisů, aniž by byla právním předchůdcem žalobce zjišťována skutečná výše těchto výdajů (žalovaný uvedl, že vlastní dům/byt). Rovněž další skutečnosti, vyplývající z předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného shora, zejména výše debetních obratů (tedy výdajů žalovaného) na tomto účtu, po celé doložené období před poskytnutím úvěru (byť kratším než jeden měsíc) převyšující (24.159,20 Kč) tvrzené výdaje žalovaného (22.982,95 Kč), uvedené ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti a jeho přílohách shora (aniž by navíc byly v údajích na výpisu z účtu zahrnuty výdaje na dosavadní interní splátky, uvedené ve vyjádření shora), nebyly žalobcem ani jeho právním předchůdcem nijak reflektovány. Z předložených listin nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval výdaje žalovaného (kromě údaje o splátkách stávajících interních a externích úvěrů žalovaného, uvedených ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora), nejsou jím zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného (předložený výpis, resp. výpis za delší období z běžného účtu žalovaného shora, který by jako doklad k ověření výdajů žalovaného s minimálně jistou výpovědní hodnotou přicházel v úvahu, nebyl žalobcem v jeho tvrzení uvažován ani zohledněn) Soud dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se tak právní předchůdce žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně a pro forma, a tedy naprosto nedostatečně. Tyto údaje o výdajích žalovaného (dle listin shora) jsou dle názoru soudu očividně neúplné, navíc si i protiřečící, a z tohoto důvodu faktický stav nepopisující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako očividně sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit (či přesněji si vůbec nelze představit), že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci – vlastnictví domu/bytu, mobilní telefon apod.) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další výdaje, resp. (při pominutí výše citovaných splátek stávajících úvěrů) měl výdaje (označené jako ostatní měsíční výdaje) v uváděné výši 0 Kč měsíčně (přičemž tento údaj je navíc ve zjevném rozporu se skutečnostmi, vyplývajícími z údajů o pohybech na běžném účtu žalovaného shora). Stejně tak je v rozporu s těmito skutečnostmi údaj o uvažovaných životních nákladech žalovaného ve výši 9.412 Kč, uvedený ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, zřejmě zjištěný z částky životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. a částky normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb., výdaje na bydlení vydané Českým statistickým úřadem (neboť v žádosti o úvěr ani jinde nebyly žádné jiné výdaje uvedeny ani doloženy), což je v rozporu s žalobcovým tvrzením (které si však dle názoru soudu protiřečí již z definice), že provedl „přísně individuální posouzení úvěruschopnosti žalovaného“, resp. že „hodnocení úvěruschopnosti žalovaného je vždy individuální, byť v případě posuzování výdajové stránky vychází žalobce primárně ze statisticky zjištěných výdajů ČSÚ“. V tomto případě vycházel žalobce z údajů obecných (statistických), byť tyto zjevně nekorelují s doloženými (byť v omezené míře) údaji konkrétními (vztahujícími se k osobě žalovaného), přičemž dle názoru soudu je nezpochybnitelné, že realita vždy vychází z konkrétní situace. Navíc i za použití žalobcem vzývaných matematických modelů výpočtu úvěruschopnosti žalovaného (čili s odhlédnutím od skutečnosti, že sebelepší matematický model je v relevanci svých výstupů závislý na kvalitě dodaných vstupních údajů, v tomto konkrétním případě dle názoru soudu naprosto nedostatečné, či spíše absentující) žalobcem dosažený výpočet maximální měsíční splátky ve výši 2.017,05 Kč by znamenal, že v případě odpočtu splátky nově poskytovaného úvěru ve výši 1.619,79 Kč, resp. včetně pojištění ve výši 1.780,79 Kč, by žalovanému zůstávala měsíčně k dispozici, např. na neočekávané výdaje, částka ve výši 397,26 Kč, resp. 236,26 Kč, což se soudu jeví jako částka naprosto marginální, nedostatečná, s vysokou pravděpodobností generující následné problémy žalovaného s plněním jeho závazků. Dále rovněž skutečnost, že žalovaný v době žádosti o předmětný úvěr u žalobce stále čerpal dřívější dosud nesplacený úvěr (s celkovou nesplacenou částkou 216.012,12 Kč a zbývajícím počtem řádných splátek 46), resp. že v době těsně předcházející (osm dnů) žádosti o úvěr čerpal u jiné společnosti ([právnická osoba].) další úvěr ve výši 8.000 Kč, jak vyplývá z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti a jeho příloh, resp. z výpisu z běžného účtu žalovaného shora, dle názoru soudu rozhodně nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného nově poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. V této situaci žalobcem učiněný závěr, že individuálním vyhodnocení poměrů žalovaného shledal, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet, se soudu jeví jako naprosto neodůvodněný až účelový. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

30. Vzhledem k tomu, že soud posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce poskytl žalovanému v případě uplatňovaného nároku částku ve výši 100.000 Kč a že žalovaný na poskytnutou částku zaplatil 21.370,39 Kč. Žalovaný je tedy povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 78.629,61 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z dlužné jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

31. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodů blíže popsaných shora.

32. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva sestávají z nákladů za zastoupení advokátem stanovených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), dle níž náleží právnímu zástupci žalobce odměna za tři úkony právní pomoci dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepis a podání žaloby) po 4.820 Kč dle § 7 bod 5. za úkony z tarifní hodnoty 92.148,05 Kč dle § 8 odst. 1 a. t., celkem tedy 14.460 Kč, tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem ve výši 900 Kč. Právnímu zástupci žalobce přitom náleží též daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15.360 Kč, což činí částku 3.225,60 Kč. Náklady za právní zastoupení žalobce tak činí včetně daně z přidané hodnoty celkem 18.585,60 Kč. Žalobci dále bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3.686 Kč za jím zaplacený soudní poplatek z žaloby. Celková částka nákladů řízení účelně vynaložená žalobcem tak činí částku 22.271,60 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 70,66 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku 15.737,11 Kč. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení