6 C 366/2024 - 78

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 117.808,30 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení a s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení a s úrokem ve výši 19,90 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to k rukám zástupce žalobce, advokáta [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem]

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], soudu doručeným dne [datum], vůči žalovanému domáhal zaplacení částky [částka] spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem 18,90 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (nárok č. 1), a částky [částka] spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem 19,90 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (nárok č. 2).

2. K nároku č. 1 žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba]. (dříve [Anonymizováno]), a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému zápůjčku ve výši [částka]. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal splácet právnímu předchůdci žalobce zápůjčku spolu se sjednaným úrokem ve výši 18,90 % ročně v 84 pravidelných měsíčních splátkách po [částka], inkasem z účtu žalovaného, přičemž první splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto právní předchůdce žalobce zápůjčku s účinností ke dni [datum] zesplatnil. Žalovaný celkově právnímu předchůdci žalobce zaplatil částku [částka], žalobci neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba]. postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

3. K nároku č. 2 žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba]. (dříve [Anonymizováno]), a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému zápůjčku ve výši [částka]. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal splácet právnímu předchůdci žalobce zápůjčku spolu se sjednaným úrokem ve výši 19,90 % ročně v 60 pravidelných měsíčních splátkách po [částka], inkasem z účtu žalovaného, přičemž první splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto právní předchůdce žalobce zápůjčku s účinností ke dni [datum] zesplatnil. Žalovaný celkově právnímu předchůdci žalobce zaplatil částku [částka], žalobci neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba]. postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

5. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

6. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne [datum], z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota], datované dnem [datum], a z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že tuto smlouvu o půjčce uzavřeli společnost [právnická osoba]., jako úvěrující, a žalovaný jako úvěrovaný. Jmenovaná společnost poskytla bezhotovostně žalovanému částku [částka] jako neúčelový spotřebitelský úvěr, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 19,90 % ročně, tedy celkovou dlužnou částku ve výši [částka], a to v 60 měsíčních splátkách, včetně pojištění schopnosti splácet, ve výši [částka].

7. Ze smlouvy o půjčce shora, z transakční historie k této smlouvě ze dne [datum], z výpisu z běžného účtu, vedeného na jméno žalovaného u [právnická osoba]. za období říjen 2021 a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila [částka] a žalovaným uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce, resp. žalobci činily celkem částku [částka].

8. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne [datum], z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota], datované dnem [datum], a z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že tuto smlouvu o půjčce uzavřeli společnost [právnická osoba]., jako úvěrující, a žalovaný jako úvěrovaný. Jmenovaná společnost poskytla bezhotovostně žalovanému částku [částka] jako neúčelový spotřebitelský úvěr, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 18,90 % ročně, tedy celkovou dlužnou částku ve výši [částka], a to v 84 měsíčních splátkách, včetně pojištění schopnosti splácet, ve výši [částka].

9. Ze smlouvy o půjčce shora, z transakční historie k této smlouvě ze dne [datum], z výpisu z běžného účtu, vedeného na jméno žalovaného u [právnická osoba]. za období [Anonymizováno] a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila [částka] a žalovaným uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce, resp. žalobci činily celkem částku [částka].

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno] ze dne [datum], z přílohy č. 1 k této smlouvě – seznamu postoupených pohledávek, z potvrzení úplaty k této smlouvě ze dne [datum] a ze dvou vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne [datum], adresovaných žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávky věřitele [právnická osoba]. z uvedených smluv o půjčce byly postoupeny žalobci a žalovaný byl o této skutečnosti informován.

11. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum], adresované žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalovaných pohledávek a současně ho upozornil na další postup v případě jejich neuhrazení, včetně možnosti jejich vymáhání soudní cestou.

12. V odpovědi na výzvu soudu, aby uvedl, zda a jakým konkrétním způsobem zkoumal právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného před uzavřením obou smluv o půjčce shora (příjmovou i výdajovou stránku) a k prokázání těchto tvrzení současně předložil důkazy, žalobce soudu podáním ze dne [datum], soudu doručeným dne [datum], sdělil, že v případě smlouvy o půjčce č. [hodnota] při posuzování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobce – [Anonymizováno] - splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, jak vyplývá z interních systémových záznamů a jak je deklarováno v protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Dále žalobce uvedl, že každé posouzení musí být přiměřené k povaze úvěru a dle toho se má vycházet jak z relevantních vnitřních, tak i vnějších zdrojů – tedy jsou určeny hranice, kdy soudní požadavky na posouzení úvěruschopnosti nemohou být bezbřehé (současně i v praxi nemožné). [Anonymizováno] ve věci kontrolovala aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS, insolvenční rejstřík atd.), byl vytvořen žadatelův skóring. Pokud bylo možno, nabídku příjmů žadatele banka kontrolovala na základě průměrných příjmů na běžném účtu. Právní předchůdce žalobce získal informace o finanční situaci žalovaného, kdy příjmy činily [částka] a zohledněné výdaje se oproti údajům v žádosti navýšily na [částka]. Z uvedených poznatků právní předchůdce žalobce zjistil, že žalovaný je schopen hradit poskytnutý úvěr ve výši [částka], když rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji byl dostatečný. V případě smlouvy o půjčce č. [hodnota] při posuzování úvěruschopnosti žalovaného bylo využito standardních schvalovacích postupů s využitím interních a externích datových zdrojů. Právní předchůdce žalobce - [Anonymizováno] – posuzovala tzv. tvrdá KO kritéria – aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce. Dále zkoumala informace z externích úvěrových registrů (dotazy do registrů BRKI/NRKI/SOLUS) – primárně se posuzovala míra úvěrového zatížení, dále celková expozice, příznaky roztáčení úvěrové spirály s negativním dopadem na schopnost žalovaného splácet své závazky. Dále byly zohledněny příjmy žalovaného, pravidelné výdaje žalovaného, jako jsou splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení, přičemž nákladové složky byly stanoveny portfoliovým způsobem na základě aktuálních statistických dat státních úřadů a zohledňují strukturu rodiny (domácnosti), způsob bydlení a místo bydliště. Dále [Anonymizováno] provedla vyhodnocení rizikových (anti – fraud) kontrol na základě identifikace unikátního přístupového (IP adresa) a autorizačního (tel. číslo mobilního telefonu) zařízení s cílem eliminovat podvod. [Anonymizováno] též provádí kontrolu podezřelých rozdílů mezi žádostmi žalovaného (např. opakované žádosti apod.), vyhodnocuje celkový skóring žalovaného založený na aplikačním skóre (primárně sociodemografický profil) a tzv. BureauScore (behaviorální skóring založený na dotazech do externích úvěrových registrů). [Anonymizováno] tak dle žalobce splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Po provedení potřebných lustrací a dle zjištěných informací z těchto zdrojů, dle informací získaných od žalovaného a informací získaných z interních zdrojů, a dále s ohledem na výši úvěru, [Anonymizováno] schválila žalovanému úvěr ve výši [částka].

13. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, vyhotoveného právním předchůdcem žalobce ke dni [datum], soud zjistil, že toto bylo provedeno na základě informací, sdělených žalovaným, spolu s informacemi zjištěnými z interních a externích datových zdrojů. Byla provedena lustra v insolvenčním rejstříku, v databázi neplatných dokladů MV ČR, interního Black listu (vše s negativním výsledkem), externích úvěrových registrů (SOLUS – nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti, BRKI/NRKI – bez negativního záznamu, jen pozitivní úvěrová historie. Deklarovaná výše příjmu žalovaného [částka] byla ověřena s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. Deklarované výdaje byly z důvodu obezřetnosti navýšeny. Byly zohledněny měsíční výdaje žalovaného v celkové výši [částka], z toho splátky stávajících půjček ve výši [částka], výdaje na bydlení ve výši [částka] (bez dalšího upřesnění, resp. konkretizace), výdaje na živobytí [částka] (rovněž bez dalšího upřesnění, resp. konkretizace), ostatní výdaje [částka]. Po jejich odpočtu od částky [částka] na splátku nově poskytované půjčky a nepředvídané výdaje tak dle tohoto výpočtu žalovanému měsíčně zůstává částka [částka]. Celkové rizikové vyhodnocení žalovaného jako klienta bylo právním předchůdcem žalobce stanoveno na úroveň třídy C, které odpovídá pravděpodobnost splacení úvěru 98,04 %.

14. Z žádosti o úvěr na jméno žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaný jako žadatel je svobodný, typ bydlení u rodičů, společenský status zaměstnanec, IČO [IČO], uváděný příjem [částka], započtený příjem [částka], deklarované výdaje – výdaje na bydlení [částka], výdaje na živobytí [částka], rodinné náklady a ostatní [částka]. Dále je zde uvedeno, že celkové započtené splátkové zatížení zjištěné z úvěrových registrů činí [částka] (nezajištěné kontrakty [částka] a revolvingové produkty [částka]) a započtené výdaje a platební kapacity žadatele činí výdaje na bydlení ve výši [částka], životní náklady ve výši [částka] a další výdaje ve výši [částka]. Výsledná platební kapacita žadatele tak činí [částka].

15. Z předloženého výpisu z BRKI na jméno žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že v něm měl žalovaný evidováno celkem 10 kontraktů, z toho 1 odmítnutý, 2 ukončené (z toho 1 předčasně) a 7 existujících (z toho 4 splátkové operace a 3 kreditní karty). Měsíční splátky splátkových operací činily celkem [částka], suma zbývajících splátek [částka]. Úvěrový rámec kreditních operací činil [částka], suma zbývajících splátek [částka].

16. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy ani žalobcem tvrzeny.

17. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly sazebník platný od [datum], všeobecné obchodní podmínky [Anonymizováno], účinné od [datum], produktové obchodní podmínky [Anonymizováno] pro půjčky, účinné od [datum], a prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne [datum], soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

18. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smluv o zápůjčce, uzavřených podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.), jako spotřebitelský úvěr.

19. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

20. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

22. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

23. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

24. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

25. Podle § 104 z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

26. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

28. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

30. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

31. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

32. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

33. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smluv o půjčce shora. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání těchto smluv jeho právní předchůdce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento soudu nepředložil ani neoznačil (kromě výpisu z BRKI shora – a i ten s datem dotazu, resp. vyhotovení dne [datum] – sic, a žádosti o půjčku s uvedením údajů sdělených žalovaným) žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel. Ohledně příjmů žalovaného soud zjistil, že tyto měly plynout výhradně z pracovního poměru žalovaného (zmíněného pouze v žádosti o půjčku shora) ve výši [částka]. Jiné příjmy žalovaného nebyly doloženy ani tvrzeny. Existence pracovního poměru žalovaného stejně tak jako výše příjmů z něho nebyly prokázány žádným předloženým ani tvrzeným důkazem, právní předchůdce žalobce vycházel pouze z údajů uvedených žalovaným. Za této situace (i s ohledem na další skutečnosti zjištěné ohledně výdajů žalovaného, jak je uvedeno níže) se soudu jeví žalobcova úvaha, že každé posouzení musí být přiměřené k povaze úvěru a „tedy jsou určeny hranice, kdy soudní požadavky na posouzení úvěruschopnosti nemohou být bezbřehé (současně i v praxi nemožné)“ jako účelová a nepřiměřená k posuzovanému případu, když dle názoru soudu by právnímu předchůdci žalobce nemělo činit obzvláštní problém (a už vůbec by nemělo být nemožné) si například deklarovanou výši příjmu žalovaného ověřit namísto „využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů“ prostým předložením například pracovní smlouvy, potvrzení o zaměstnání, potvrzení o výši příjmu, výplatní pásky za sledované období nebo jiným dokladem, vyžádaným u žalovaného. Naopak je v této souvislosti (s ohledem na žalobcem uváděné použití automatizovaných modelů v rámci procesu ověřování úvěruschopnosti žalovaného, stanovování různých skóre žalovaného) třeba dle soudu zdůraznit skutečnost, že kvalita (validita) výstupů ze sebelepšího matematického (statistického) modelu je odvislá od kvality vstupních dat. Údaje o příjmu žalovaného se tak soudu jeví jako nepřesné, neurčité, nedoložené a tudíž nevěrohodné, nepřezkoumatelné, a tedy s velmi sníženou vypovídací hodnotou, obzvláště pak ve spojení s charakterem údajů o výdajové stránce žalovaného, jak je popsáno níže. Ohledně výdajů žalovaného byly výše uvedené částky za výdaje na bydlení ([částka]) a životní náklady ([částka]) zjištěny, resp. stanoveny pouze na základě údajů sdělených žalovaným, resp. „portfoliovým způsobem na základě aktuálních statistických dat státních úřadů“, přičemž „zohledňují strukturu rodiny/domácnosti, způsob bydlení a místo bydliště a porovnávají se na deklarované“, jak je uvedeno v protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta shora (bez jakéhokoli bližšího upřesnění co do výše a druhu těchto výdajů, a bez uvedení konkrétních zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů). Z protokolu shora nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného. Ani skutečnost, že právní předchůdce žalobce sám navýšil žalovaným v žádosti o půjčku uvedené výdaje na živobytí z částky [částka] na částku [částka] (jako započtené životní náklady), žádným způsobem neprokazuje skutečnou výši těchto výdajů. Dále, i pro absenci bližší specifikace, resp. obsahového vymezení termínů „výdaje na bydlení, výdaje na živobytí, ostatní výdaje“, které právní předchůdce žalobce použil při popisu výpočtu, resp. poměření příjmové a výdajové stránky žalovaného, má soud tyto termíny za tendenčně generalizující a částky jim přiřazené za velmi schematické, o individuální realitě poměrů žalovaného, v její předpokládané pestrosti a různorodosti, mnoho nevypovídající, resp. tuto nezohledňující, a tedy pouze účelově, resp. pro forma uváděné, a především naprosto nepřezkoumatelné. Výpovědní hodnota skutečností zjištěných na základě provedených luster v insolvenčním rejstříku, v databázi neplatných dokladů MV ČR, interního Black listu a externích úvěrových registrů (SOLUS, BRKI/NRKI) ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného je (s výjimkou údajů zjištěných z BRKI) dle názoru soudu velmi omezená (insolvenční rejstřík, úvěrové registry – schopnost splácet úvěr nevyvrací, ale ani nepotvrzují) až nicotná (databáze neplatných dokladů – o schopnosti splácet úvěr nevypovídá nic). Výstupy z lustrací z registrů NRKI a SOLUS navíc nebyly opět nijak doloženy. V otázce výdajové se pak soudu kromě výše zmíněného jeví jako zásadní chybějící reflexe celkového dluhového zatížení žalovaného (co do výše i doby trvání do budoucna), vyplývajícího z lustra v BRKI, v okamžiku žádostí o úvěr. Údaje o výdajích žalovaného, uvedené v žádosti o půjčku shora a posuzované žalobcem, jsou dle názoru soudu mírně řečeno povšechné, neúplné, neprokazatelné, nepřezkoumatelné, a zejména dle názoru soudu naprosto nereálné, a tedy skutečný stav nedokládající a neosvědčující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit (či spíše vůbec nelze), že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci – nesplacená suma aktivních úvěrů [částka] a [částka], suma měsíčních splátek aktivních úvěrů a revolvingových produktů [částka]) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje, než jsou v žádosti deklarované [částka], resp. zohledněné ve výši [částka] na životní náklady a [částka] na bydlení. Nadto dále výše popsaná, v době žádosti o úvěr žalobci z lustra BRKI známá skutečnost, že žalovaný již čerpá jiné úvěry, rovněž nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného jím poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Dle názoru soudu tak žalobce potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil – viz například žalobcův konstrukt uvedený v protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, že „podle našeho vyhodnocení klientovi na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje zbývá celkem [částka] a byl tedy schopen půjčku splácet“, který se ve spojení s prostým matematickým výpočtem [částka] (zbývající částka shora) – [částka] (splátka půjčky č. [hodnota]) = [částka], resp. – [částka] (splátka půjčky č. [hodnota]) = [částka] (částka na měsíční nepředvídané výdaje), soudu jeví jako, eufemisticky řečeno, úsměvný. Lze uzavřít, že právní předchůdce žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o půjčce dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného řádně neověřil. Soud proto podle § 87 odst. 1 z. s. ú., považuje obě uvedené smlouvy o půjčce za sjednané neplatně.

34. Vzhledem k tomu, že soud posoudil obě smlouvy jako absolutně neplatné, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce poskytl žalovanému v případě uplatňovaného nároku č. 1 částku ve výši [částka] a že žalovaný na poskytnutou částku zaplatil [částka], a v případě uplatňovaného nároku č. 2 částku ve výši [částka] a že žalovaný na poskytnutou částku zaplatil [částka]. Žalovaný je tedy povinen nesplacené částky jistiny ve výši [částka] a [částka] žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení. Soud žalovanému uložil povinnost tyto částky žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacených částek jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužných částek v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

35. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství (v případě nároků č. 1 a 2) soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.

36. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva sestávají z nákladů za zastoupení advokátem stanovených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), dle níž náleží právnímu zástupci žalobce odměna dle § 7 bod 5. a. t. za tři úkony právní pomoci dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. ve znění účinném před i po 1. 1. 2025 (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepis a podání žaloby, účast u jednání nepřesahující dvě hodiny dne [datum]) ve výši [částka] za úkon (počítáno z tarifní hodnoty ve výši [částka] dle § 8 odst. 1 a. t.), tři paušální náhrady hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a jedna paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. celkem [částka]. Dále náklady právního zastoupení sestávají z náhrady cestovních výdajů, a to za cestu za účelem účasti na jednání dne [datum] z [adresa] a zpět, v celkové vzdálenosti 42 km, při průměrné spotřebě motorové nafty 4,7 l/100 km, při ceně motorové nafty [částka]/l a při sazbě základní náhrady na 1 km jízdy [částka] dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., celkem ve výši [částka]. Dále náklady právního zastoupení sestávají z náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 a odst. 3 a. t. ve znění účinném od [datum] za čas strávený cestou do místa jednání a zpět, za jedno jednání v rozsahu dvou (2 x 1) půlhodin po [částka] za každou i jen započatou půlhodinu, ve výši [částka]. Náklady za právní zastoupení žalobce tak činí celkem [částka]. Právnímu zástupci žalobce přitom náleží též daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka], což činí částku [částka]. Náklady za právní zastoupení žalobce tak činí včetně daně z přidané hodnoty celkem [částka]. Žalobci dále bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka] za jím zaplacený soudní poplatek z žaloby. Celková částka nákladů řízení účelně vynaložená žalobcem tak činí částku [částka]. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 62 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku [částka]. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení