6 C 37/2019- 149

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované a žalovaného] 2. [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalované a žalovaného] 3. [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] všichni zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení dědického práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně], [rodné číslo], je dědičkou po zůstavitelce [jméno] [příjmení], zemřelé dne 29.8.2018, posledně bytem [adresa].

II. Žalovaní 1., 2., 3. jsou povinni nahradit žalobkyni společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 43 266 Kč k rukám advokáta žalobkyně ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaní 1., 2., 3. jsou povinni společně a nerozdílně nahradit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí náklady řízení ve výši 265,10 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení, že je dědičkou po zůstavitelce [jméno] [příjmení], která zemřela dne [datum], naposledy bytem [adresa]. Uvedla, že žalobkyně je jedinou dcerou zůstavitelky. V průběhu dědického řízení vedeného Okresním soudem v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 20 D 1132/2018 se dozvěděla, že zůstavitelka zanechala listinu o vydědění sepsanou dne 14.7.2009. Předmětnou listinou vydědila svou dceru – žalobkyni z důvodu uvedených v ustanovení § 469a) odst. 1 písmeno a), b) a d) zákona č. 40/1964 Sb. Zůstavitelka rovněž stanovila, aby se důsledky vydědění vztahovaly také na děti žalobkyně. Zůstavitelka zemřela jako vdova a žalobkyně, nebýt listiny o vydědění, by byla jedinou zákonnou dědičkou. Třetí žalovaný je bratrem zůstavitelky, první a druhý žalovaní jsou dětmi sestry zůstavitelky [jméno] [příjmení], která zemřela.

2. Žalobkyně uplatnila své právo na dědictví, a proto jí soudní komisařka usnesením ze dne 4.12.2018, č. j. 20 D 1132/2018-29 vyzvala podat žalobu na určení, že je dědičkou po zůstavitelce. Dědické řízení je přerušeno do pravomocného skončení tohoto řízení. Žalobkyně v souladu s učiněnou výzvou podala předmětnou určovací žalobu k soudu. Namítla neplatnost listiny o vydědění z důvodu neexistence zákonných důvodů pro vydědění.

3. Žalobkyně uvedla, že byla zůstavitelkou a jejím manželem [jméno] [příjmení] v sedmi letech adoptována. Zůstavitelka byla tedy její matkou, která jí částečně vychovávala. V mládí byla často nemocná, a proto často pobývala ve zdravotnických zařízeních. Od patnácti let bydlela v dětském domově, ale s rodiči udržovala stálý kontakt. Jezdila pravidelně za nimi a stýkala se i s širším okruhem rodiny. Rodiče jezdili za ní. Když dosáhla zletilosti, založila vlastní rodinu a vedla svoji domácnost. Nemůže tak obstát první z důvodů vydědění uvedený v předmětné listině, tedy to, že dcera [jméno] (žalobkyně) už více než třicet let se zůstavitelkou nežila ve společné domácnosti.

4. Dále namítla, že nemůže obstát ani tvrzení zůstavitelky o tom, že po celou dobu byly s dcerou problémy, dcera si neustále půjčovala peníze, které nikdy nevrátila. Zůstavitelka žalobkyni poskytovala finanční příspěvky pouze do doby, kdy začala žalobkyně být výdělečně soběstačná. Jakmile byla dospělá, žádné peníze si od matky nepůjčovala.

5. Dle tvrzení žalobkyně nemůže obstát ani další důvod uvedený v listině o vydědění, tedy to, že zůstavitelce s ničím nepomáhala, a to ani, když zůstavitelka byla nemocná, nejevila o zůstavitelku žádný zájem, nekomunikuje s ní. Žalobkyně namítla, že zůstavitelce pomáhala do doby, kdy o to stála. Zajímala se o ní, pravidelně jí navštěvovala společně se svými dětmi, případně si spolu volali. Postupně však matka žalobkyni přestala zvát na návštěvy, odmítala se s ní stýkat. Zůstavitelka nestála o žádné osobní návštěvy ze strany žalobkyně. Nechtěla, aby jí navštěvovaly děti žalobkyně. Žalobkyně pomáhala své matce do doby, kdy o to jmenovaná stála do doby, kdy začala pomoc bezdůvodně odmítat.

6. Žalobkyně nesouhlasila ani s dalším důvodem uvedeným v listině o vydědění, že často požívala alkohol a měla s ním problémy. Namítla, že žádné problémy s alkoholem neměla a ani nemá. V žádném podnapilém stavu matku telefonicky nekontaktovala. Celá pasáž textu je smyšlená. Žalobkyně žije řádným životem. Vychovala svých šest dětí a nyní má 10 vnoučat. Od roku 2009 je navíc pěstounkou. Vždy vedla řádný život. O tom svědčí i zprávy založené u opatrovnického soudu v [obec] pod sp. zn. 0 P 172/2009. Zůstavitelka dále vydědila žalobkyni z toho důvodu, že žalobkyně měla dluhy, které se nesnažila nijak řešit. Darovala jí čtvrtinu podílu domu, ve kterém zůstavitelka bydlela, a sice domu [adresa] v obci a [katastrální uzemí]. Bylo vedeno několik exekucí, což zůstavitelka těžce nesla, zejména po psychické stránce. Dcera nejevila žádný zájem tuto vzniklou situaci řešit. S údržbou nemovitosti, která byla z jedné čtvrtiny i v jejím vlastnictví, zůstavitelce nijak nepomáhala. Veškerou pomoc zůstavitelce poskytoval [celé jméno žalovaného] [celé jméno žalované] (žalovaní 1., 2.).

7. Žalobkyně nesporovala tvrzení o tom, že měla dluhy. Ty se však snažila aktivně řešit. Exekuce proti ní byly vedeny, ale žalobkyně vstoupila do oddlužení a veškeré dluhy byly uhrazeny v rámci insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Hradci Králové pod spisovou značkou [insolvenční spisová značka]. Následně bylo stejným soudem rozhodnuto o splnění oddlužení. Stalo se tak dne 30.11.2016. Tím byly veškeré dluhy zcela vyrovnány. Zůstavitelka žalobkyni neumožňovala pomoc s údržbou o nemovitost, jak požadovala. Šlo o dvojdomek, kde ve vedlejším domku bydlela sestra zůstavitelky a matka žalovaných 1., 2. Zůstavitelka vždy říkala, že jí s péčí o domek pomohou děti její sestry. Žalobkyně dále uvedla, že údaje v listině o vydědění nejsou pravdivé. Zůstavitelka byla zřejmě ovlivněna žalovanou [celé jméno žalované], která žalobkyni sdělila, ať matku nehledá, že jí matka stejně nechce vidět.

8. Žalobkyně shrnula, že nemohla být platně vyděděna, neboť důvody vydědění uvedené zůstavitelkou neexistují.

9. Žalovaní s podanou žalobou nesouhlasili. Navrhli její zamítnutí. Poukázali na to, že na straně žalobkyně není dán naléhavý právní zájem na takovém určení a listinu o vydědění ze dne 14.7.2009 považují za projev pravé vůle zůstavitelky [jméno] [příjmení]. Tato listina obsahuje pravdivé informace a jedná se o projev vůle učiněný za plného vědomí a znalosti jeho důsledků. Proto je nutné takový projev vůle respektovat. Namítli, že žalobkyně měla neustále problémy s penězi, resp. jich měla nedostatek. Opakovaně zůstavitelku žádala o půjčky. O tom svědčí jejich vzájemná korespondence. Žalobkyně se o zůstavitelku vůbec nezajímala. Nenavštěvovala ji, nepomáhala ji ve stáří ani v nemoci. Veškerou oporu a pomoc poskytovali zůstavitelce žalovaní, nejvíce žalovaní 1., 2. V nich měla zůstavitelka po smrti svého manžela oporu. Poslední dva roky života žila zůstavitelka v Domě klidného stáří v [obec] Ani tam ji žalobkyně nenavštívila. Na návštěvu za ní jezdila převážně žalovaná [číslo]. Finanční situace žalobkyně byla dlouhodobě neuspokojivá. Bylo proti ní vedeno i mnoho exekucí. Žalobkyně zdědila po svém otci [jméno] [příjmení] jednu čtvrtinu nemovitosti na adrese [adresa]. Tato část nemovitosti byla postižena exekucí. To způsobilo zůstavitelce obrovské psychické problémy spojené s ohrožením jejího bydlení. Zůstavitelka byla nucena odkoupit si podíl žalobkyně na svých nemovitostech v rámci exekutorské dražby vedené soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [číslo jednací].

10. Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 20 D 1132/2018 bylo zjištěno, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] zemřela dne 29.8.2018. K provedení úkonu v řízení o pozůstalosti byla pověřena JUDr. [jméno] [příjmení] se sídlem v [obec], jako soudní komisař. Jedinou dcerou zůstavitelky byla žalobkyně [celé jméno žalobkyně]. V průběhu dědického řízení bylo dále zjištěno, že bratrem zůstavitelky je [celé jméno žalovaného] (žalovaný [číslo]) – bezdětný. Sestra pozůstalé - [jméno] [příjmení] zemřela a zanechala dvě děti [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalované] (žalovaní 1., 2.).

11. Z obsahu dědického spisu bylo dále zjištěno, že zůstavitelka zanechala listinu o vydědění ze dne 14. července 2009. Listina je psána na počítači za účasti dvou svědků. Touto listinou vydědila svou dceru [celé jméno žalobkyně] (žalobkyni), a to z důvodů uvedených v ustanovení § 469a) odst. 1 písmeno a), b) a d) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31.12.2013. Zůstavitelka stanovila, aby se důsledky vydědění vztahovaly na děti dcery [celé jméno žalobkyně].

12. Zůstavitelka zemřela jako vdova a jako jediná dědička ze zákona by přicházela v úvahu, v případě, že by zůstavitelka nezanechala listinu o vydědění, pozůstalá dcera [celé jméno žalobkyně]. Ta byla ze strany notářky vyrozuměna o dědickém právu a prohlásila, že dědictví neodmítá a je způsobilá dědit. Vzhledem k tomu, že uplatnila právo na dědictví, rozhodla pověřená soudní komisařka usnesením ze dne 4. prosince 2018, č. j. 20 D 1132/2018-29 tak, že uložila žalobkyni povinnost ve lhůtě do dvou měsíců ode dne doručení usnesení podat u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí žalobu na určení, že je dědičkou po zůstavitelce [jméno] [příjmení]. Do pravomocného skončení takového řízení přerušila řízení o dědictví. Usnesení nabylo právní moci 28.12.2018. Žalobkyně byla odkázána k podání předmětné žaloby podle ustanovení § 170 odst. 1 a 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních Soudní komisařka své rozhodnutí odůvodnila tím, že mezi účastníky řízení o pozůstalosti je veden spor o skutkové okolnosti rozhodné pro posouzení dědického práva. Tento spor se nepodařilo vyřešit dohodou a je proto na místě potupovat podle ustanovení § 1672 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Na straně žalobkyně se jeví dědické právo jako nejslabší, bylo podání žaloby uloženo právě jí.

13. Vzhledem k tomu, že zůstavitelka zemřela dne 29.8.2018, je třeba v řízení o pozůstalosti postupovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“).

14. Podle § 1476 o. z. se dědí na základě dědické smlouvy ze závěti nebo ze zákona Tyto důvody mohou působit i vedle sebe.

15. Podle ustanovení § 1642 a § 1643 o. z. jsou děti zůstavitele a nedědí-li pak jejich potomci, nepominutelnými dědici, kterým náleží z pozůstalosti povinný díl. Nepominutelní dědici jsou účastníky řízení o pozůstalosti, jde-li v něm o soupis pozůstalosti, určení obvyklé ceny pozůstalosti a o vypořádání jejich povinného dílu (viz § 113 z.ř.s.).

16. Podle § 1646 odst. 1 o. z. lze ze zákonných důvodů nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit.

17. V projednávané věci zůstavitelka listinou o vydědění ze dne 14.7.2009 vydědila žalobkyni jako jedinou dceru. Ta s důvody pro vydědění nesouhlasí.

18. Vznikl-li v pozůstalostním řízení spor o dědické právo, tedy na dědictví uplatňuje právo více osob a jejich práva si odporují, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou (§ 1672 věta první o. z.). Uvede-li zůstavitel důvod k vydědění, odkáže se k podání žaloby potomek, který tvrdí, že byl vyděděn neprávem (§ 1673 odst. 2 věta první o. z.).

19. Jak již bylo shora uvedeno je třeba při vydědění použít právo platné v den smrti zůstavitele (§ 3069 o. z.), tj. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1.1.2014, a z hlediska procesních předpisů zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

20. Platnost prohlášení v listině o vydědění ze dne 14.7.2009 je třeba ve smyslu ustanovení § 3072 o. z. posuzovat podle právní úpravy platné a účinné ke dni jejího pořízení, tj. ke podle zákona č. 40/1964 Sbírky, občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“). Pokud by však prohlášení o vydědění odporovalo tehdy platným předpisů, lze ji považovat za platné, vyhovuje-li nyní platnému občanskému zákoníku. Protože se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele (§ 3069 o. z.), je k platnému vydědění je nutné prokázat existenci zákonného důvodu vydědění až ke dni smrti zůstavitele. I když zůstavitel vyslovil jen některý z důvodů vydědění, lze ve sporném řízení vyvolaném postupem podle § 170 z.ř.s. prokázat vůči takovému dědici i jiný zákonný důvod vydědění (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.9.2019, sp. zn. 24 Cdo 1777/2019).

21. V souzené věci zůstavitelka nezanechala závěť, ale pouze listinu o vydědění. Nebýt listiny o vydědění, byla by žalobkyně jako jediná dcera zůstavitelky jedinou zákonnou dědičkou zůstavitelky v I. třídě dědiců podle § 1635 odst. 1 o. z. Žalovaní jsou zákonnými dědici v další dědické posloupnosti, tj. III. třídy dědiců podle § 1637 o. z. V souzené věci nebyl stanoven okruh dědiců závětí. Odvolací soud tak vyšel z právního názoru, že v takovém případě náleží nepominutelnému dědici (který napadá listinu o vydědění) žaloba na určení, že je dědicem zůstavitele podle § 170 z.ř.s. U této žaloby není třeba prokazovat naléhavý právní zájem podle § 80 o.s.ř., neboť ten vyplývá z právní úpravy.

22. Pro posouzení důvodnosti podané žaloby se soud zabýval tím, zda v daném případě mohlo dojít k platnému vydědění žalobkyně, tedy zda byly naplněny shora uvedené důvody vydědění.

23. V projednávané věci bylo z předložených listin zjištěno, že listina o vydědění (14.7.2009) byla sepsána více než devět let před smrtí zůstavitelky (29.8.2018). Soud se zabýval tím, zda ke dni smrti zůstavitelky existovaly zákonné důvody pro vydědění vyjádřené zůstavitelkou v listině o vydědění ze dne 14.7.2009.

24. K jednotlivým důvodům vydědění soud provedl dokazování čtením předložených listin a výslechem označených svědků.

25. Zůstavitelka vydědila žalobkyni z následujících důvodů: První důvod podle § 469a) odstavec 1 písmene a) a b) vyjádřila tak, že s ní dcera [jméno] už více než 30 let nežije ve společné domácnosti. Po celou dobu byly s dcerou problémy. Neustále si půjčovala peníze, které nikdy nevrátila. Dcera s ničím nepomáhá, a to ani, když je zůstavitelka nemocná, nejeví o ní žádný zájem. Dcera se zůstavitelkou nekomunikuje vůbec. Nepomáhá jí s údržbou nemovitosti, které je zřejmě z jedné čtvrtiny v jejím vlastnictví. Další důvod podle § 469a) odstavec 1 písmeno d) zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., vyjádřila tím, že má dcera poslední dobou problémy s alkoholem. Má spoustu dluhů, které nijak neřeší. Na její jednu čtvrtinu podílu domu, ve kterém zůstavitelka bydlí, je vedeno několik exekucí, což velice těžce nese, zejména po psychické stránce. Dcera nejeví žádný zájem tuto vzniklou situaci řešit.

26. S ohledem na shora uvedené pro naplnění důvodů vydědění uvedených v § 469a) odst. 1 písmene a) obč. zák. se soud zabýval zejména tím, zda byla žalobkyni (vyděděné) dána v inkriminovaném případě příležitost i reálná možnost zůstaviteli potřebnou pomoc skutečně poskytnout, že zůstavitelka tuto pomoc neodmítala, např. měla zájem se s vyděděnou stýkat a udržovat s ní běžné příbuzenské vztahy.

27. Z publikované judikatury Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 2214/2002 ze dne 20. ledna 2004, 21 Cdo 3213/2012 ze dne 28. listopadu 2013, případně 21 Cdo 2088/2013 ze dne 8. října 2014 jednoznačně vyplývá, že důvody vydědění je třeba posuzovat s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu. Otázkou, zda potomek zůstavitele trvale projevoval opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, je třeba posuzovat s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a respektování dobrých mravů, které se ve společnosti ustálily. Jedním z hledisek, které je třeba vždy zkoumat, je to, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s potomkem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy. Vydědění přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomka osobně a citově dotýká, kde mu tento stav vadí; nikoli pokud je mu tento stav lhostejný, případně, kdy k němu sám i podstatně přispěl. Judikatura soudu rovněž dovodila, že za vedení nezřízeného života lze označit takové chování, které evidentně vybočuje z rámce obecné představy o chování v souladu s dobrými mravy. O trvalé vedení nezřízeného života pak půjde v takových případech, kdy chování vyděděného bude vykazovat známky kontinuálnosti (tedy nikoli jen nahodilosti, či ojedinělosti) a dlouhodobosti, když zpravidla nebude možné očekávat návrat k běžnému způsobu života tak, jak je vnímám většinou společnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.11.2011, sp. zn. 21 Cdo 190/2010 uveřejněný ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 66 ročník 2012). Vedením nezřízeného života je proto namístě rozumět – v souladu s právní teorií, zejména závislost na alkoholu, drogách nebo hazardních hrách, zanedbání povinné výživy, zadlužování bez zjevné možnosti dluhy splácet, opatřování prostředků k životu nekalým způsobem, trvalé vyhýbání se práci či promrhávání rodinného majetku, apod.

28. V projednávané věci bylo zjištěno, že zůstavitelka pořídila listinu o vydědění v písemné formě za účasti dvou svědků. Listina o vydědění byla vlastnoručně podepsána zůstavitelkou. Rovněž oba svědci listinu o vydědění podepsali. Soud tak uzavřel, že listina o vydědění byla platně uzavřena podle § 469a) zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., účinného do 31.12.2013. Předmětná listina je po formální stránce platným jednáním zůstavitelky.

29. Pro posouzení, zda byly naplněny důvody vydědění podle § 469a) odst. 1 písmeno a), b) a d) soud provedl dále označené důkazy.

30. Z předložené korespondence vedené mezi žalobkyní a zůstavitelkou od června roku 1991 do 25.5.2007 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala své rodiče o způsobu života. Popisovala jim své radosti i strasti. Zvala je k sobě na návštěvu. V některých dopisech žádala o půjčení peněz, například na zaplacení uhlí, případně zasklení okna, s příslibem, že půjčka bude obratem vrácena. Žalobkyně se v korespondenci dotazovala na život svých rodičů (viz například dopis ze dne 25.5.2007). I v tomto dopise žádala o půjčku 6 000 Kč s tím, že bude vrácena následující měsíc. Žalobkyně informovala svou matku o tom, na které adrese bydlí, jak prospívají děti. Z korespondence bylo dále zjištěno, že zejména v období, kdy žalobkyně byla na mateřské dovolené, případně pečovala o nezaopatřené děti, měla krátkodobé finanční problémy. Vzhledem k tomu, že jí nebylo lhostejné, jaký život dále povede, zda bude napojena na elektřinu, případně zda bude mít v péči své děti, žádala o výpomoc své rodiče.

31. Z obsahu spisu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou sp. zn. P 172/2009 bylo zjištěno, že žalobkyně jako navrhovatelka požádala opatrovnický soud, v té době Okresní soud v Havlíčkově Brodě, o svěření nezletilých dětí své dcery [jméno] do pěstounské péče babičky. Jednalo se o nezletilou [jméno], [jméno] a [anonymizováno] O návrhu žalobkyně rozhodl Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 11. listopadu 2009, č. j. 0 P 172/2009-85, který nabyl právní moci 21.12.2009. Tímto rozsudkem byly nezletilé děti [jméno] a [jméno] svěřeny do pěstounské péče žalobkyně. Nezletilá [jméno] zůstala v péči svého otce. Opatrovnický soud uzavřel, že žalobkyně skýtá záruku pro řádnou výchovu nezletilých dětí. Orgán péče o dítě v průběhu opatrovnického řízení vždy hodnotil žalobkyni jako spolehlivou, která řádně pečuje o děti a domácnosti. Její domácnost byla vždy shledána v naprostém pořádku. Odbor sociálních věcí Městského úřadu Kostelec nad Orlicí ve své zprávě ze dne 18.10.2013 uzavřel, že péče o nezletilé a výchovné působení paní [celé jméno žalobkyně] odpovídá intelektovým možnostem pěstounky. Základní potřeby dětí jsou náležitě zajišťovány. Ve zprávě z 8.12.2014 bylo uvedeno, že domácnost pěstounky je v naprostém pořádku a čistotě. Základní potřeby dětí jsou vzorně zabezpečeny. Pěstounka je dostatečně zajištěna sociálními dávkami pěstounské péče. Paní [celé jméno žalobkyně] se snaží splácet dřívější dluhy a exekuce. Z obsahu předloženého spisu bylo zjištěno, že se jedná o zprávy k životu žalobkyně paní [celé jméno žalobkyně] v období od 11.11.2009 do 13.11.2018. Za celé toto období nebyly podány žádné připomínky k životu a chování žalobkyně. Naopak bylo shledáno, že žalobkyně zajišťuje řádně výchovu nezletilých dětí. Tato péče na ně působí velmi pozitivně (viz například zpráva Základní školy [obec] nad [anonymizováno] ze dne 15.4.2009).

32. Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 20 D 45/2007, [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] vedeného Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Orlicí, a usnesení o příklepu soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] z Exekutorského úřadu Ostrava č. j. [číslo jednací] ze dne 27.4.2011 bylo zjištěno, že žalobkyně zdědila po svém otci [jméno] [příjmení] spoluvlastnický podíl na nemovitostech budova [adresa] ve [obec] [obec] na stavební parcele [číslo] pozemkové parcely [číslo]. Stala se tak podílovým spoluvlastníkem označených nemovitostech v rozsahu jedné čtvrtiny spolu se svou matkou, která vlastnila tři čtvrtiny nemovitosti. Podíl žalobkyně ve výši jedné čtvrtiny na označených nemovitostech byl postižen exekucí vedenou soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] na základě usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 10.10.2008, sp. zn. [číslo jednací], které nabylo právní moci 6.12.2008, a tento podíl vydražila matka žalobkyně paní [příjmení] za nejvyšší podání 133 400 Kč. Z usnesení téhož exekutora č. j. [číslo jednací] ze dne 11.7.2011 bylo zjištěno, že dražbou získané prostředky ve výši 133 400 Kč byly rozděleny pro uspokojení přihlášených pohledávek. Z odůvodnění usnesení soudního exekutora bylo zjištěno, že rozvrhovaná podstata byla zcela vyčerpána a nebyly veškeré pohledávky uspokojeny.

33. Z nesporných tvrzení účastníků a návrhu na povolení oddlužení ze dne 12.2.2014, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. [insolvenční spisová značka] ze dne 9. července 2014 a usnesení téhož soudu ze dne 30. listopadu 2016 bylo zjištěno, že insolvenční soud v [obec] schválil oddlužení žalobkyně, a to plněním splátkového kalendáře. Celkový objem přihlášených pohledávek činil 405 142,58 Kč. Usnesením ze dne 30. listopadu 2016 insolvenční soud konstatoval, že v průběhu oddlužení žalobkyně uhradila 100 % zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů. Proto vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice. Soud zároveň zrušil povinnost plátcům příjmu dlužnice provádět srážky z příjmů dlužnice pro účely insolvenčního řízení. Na účtu majetkové podstaty zbyla částka 8 744,42 Kč a soud rozhodl o jejím vrácení zpět dlužnici.

34. Ze zprávy Domu klidného stáří [právnická osoba], [obec a číslo], [obec], ze dne [datum] bylo zjištěno, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] byla v tomto zařízení od 14.4.2015 do 29.8.2018. Po dobu jejího pobytu jí navštěvovala pouze paní [celé jméno žalované], přibližně jednou týdně. Žalobkyně nenavštěvovala paní [jméno] [příjmení].

35. Z archiválií vedených [ulice] školou a základní školou v [obec] bylo zjištěno, že žalobkyně byla umístěna v Dětském domově v [obec] od roku 1974 do doby své zletilosti. Žalobkyně byla předána do domova mládeže dne 28.6.1974 adoptivními rodiči. Z obsahu předložených listin bylo zjištěno, že jmenovaná byla umístěna do dětského domova, neboť mezi rodiči a dcerou nebylo vypěstován žádný velký citový vztah. Tento jev byl nejvíce pozorován až v deváté třídě. Její chování se silně změnilo a ke své práci ztratila zodpovědnost. Zjištěnou příčinou byla nízká inteligence žalobkyně, nedůvěra k rodičům, ke kterým má nepatrný citový vztah a pokud jej má tak spíše k matce. Dále nepozornost, slabá vůle, hravost, byla velmi dětská. Z předložených zpráv bylo dále zjištěno, že v posledním školním roce byla asi třikrát v Psychiatrické léčebně v [obec] z důvodu, že vztahy mezi osvojiteli a nezletilou byly spíše záporné, než aby se prohlubovaly. Vyskytly se výchovné potíže. Nezletilou si vzali manželé [příjmení], když jí bylo šest let a pravděpodobně se s ní nesžili. Nezletilá to nejvíce pocítila při dospívání, proto psychiatrická léčebna doporučila, aby byla z léčebny přemístěna přímo do [příjmení] domova v [obec]. Mezi žalobkyní a osvojiteli se nevytvořil vzájemný citový vztah. Osvojitelé byly dlouho v práci, zejména při sezóních pracích a žalobkyně byla ponechávána o samotě. Aby nastal skutečný citový vztah, bylo v zájmu nezletilé, aby matka byla doma alespoň po dobu jednoho roku, když si jí vzali a opravdově se jí zabývala. V Dětském domově v [obec] jí byl zajištěn učební poměr v Národním podniku [anonymizováno].

36. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je přítelem žalobkyně od roku 1994 dosud. Znal dobře i její rodiče. Jednou měsíčně je společně navštěvovali. Vztah žalobkyně a otce byl perfektní. Vztah s matkou byl horší. Matka měla neustále na žalobkyni nějaké narážky. Nikdy však nebyl svědkem žádné rozepře mezi nimi. Žalobkyně navštěvovala své rodiče s přítelem, případně s jejími dětmi. Je mu známo, že žalobkyně žádala svou matku o půjčku ve výši 6 000 Kč na rekonstrukci obývacího pokoje. Jeho výplata na to nestačila. Její žádost však byla odmítnuta. O jiných půjčkách mu není nic známo. Žalobkyně nikdy neměla problémy s alkoholem. Žalobkyně byla v insolvenčním řízení. Veškeré závazky vyrovnala asi před pěti lety ze svého příjmu. Za života otce žalobkyně vše fungovalo normálně. Jezdili tam pravidelně. Po jeho smrti se chování matky změnilo. Zůstavitelka sdělila telefonicky žalobkyni, ať k ní nejezdí, že jí tam nic nepatří, apod. Žalobkyni to bylo líto. Naposled byli společně ve [anonymizováno] asi před sedmi lety. Nikdo neotevřel. Žalobkyně volala [celé jméno žalované], aby zjistila, kde je matka. Ta jí sdělila, ať jí nehledá, že o ni matka nemá zájem. Zůstavitelka nikdy nehovořila o svých zdravotních problémech. Byla nepřístupná.

37. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že jsou dcerami žalobkyně. Z jejich výpovědi bylo zjištěno, že v době dětství pravidelně jezdily ke svým prarodičům. Na tyto návštěvy měly pěkné vzpomínky. Srdečný vztah byl s jejich dědou. Babička někdy nadávala mamince (žalobkyni). Vytýkala jí způsob jejího života a to z nepochopitelných důvodů, neboť žalobkyně vždy pracovala a řádně se o děti starala. Je velmi dobrosrdečná. Při takových situacích děda babičku napomínal. Po smrti dědy nastala velká změna. Babička přestala s rodinou žalobkyně komunikovat. V roce 2009 jí chtěla svědkyně [jméno] [příjmení] ukázat narozenou dceru. Zůstavitelka jí však sdělila, že by bylo lepší, aby se neozývaly a nehledaly jí. Nikdo nevěděl, co se stalo. Svědkyně jí opětovně kontaktovala v roce 2014 společně se svou matkou. Dům však byl zamčený. Zjišťovaly, kde zůstavitelka je. Teprve od sousedů se dozvěděly, že ji odvezla sanita. Nevěděly kdy a kam. Následně se od rodiny [příjmení] dozvěděly, že nemají babičku kontaktovat, že si to nepřeje a nechce je vidět. Žalobkyni to velmi mrzlo. Chtěla zůstavitelku navštívit a vše vysvětlit. Bohužel se to nepodařilo. Nevěděly, kde ji hledat. Nejprve jim bylo sděleno, že je v pečovatelském domě ve [obec]. Ten navštívily a zjistily, že tam nikdo takového jména nebyl a není. Stejně tak v LDN v [obec] Tyto informace získaly telefonicky od paní [příjmení].

38. Z výpovědí sousedů ze [anonymizováno] a spolupracovníků zůstavitelky ([jméno] [anonymizováno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]) bylo zjištěno, že znali zůstavitelku a jejího manžela. Věděli, že adoptovali dceru. Nikdo jí však blíže neznal. Byla u nich jako malá. Zůstavitelka i její manžel byli uzavření lidé. Nikdy nic na sebe neřekli. Neměli žádné kamarády. Nikdo ze slyšených svědků neznal jejich rodinné poměry. Uzavřeli však, že oba byli příjemní lidé. Z okolí získávali informace o tom, že [příjmení] adoptovali dceru. Adopce nedopadla dobře a dcera od nich odešla, že na ni byli přísní. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo dále zjištěno, že před revolucí v roce 1998 viděl, jak je navštěvovala žalobkyně s dětmi. Po smrti manžela zůstavitelky občas pomáhal paní [příjmení] s drobnými pracemi doma. Při jedné příležitosti se dozvěděl, že vydědila dceru, údajně proto, že udělala dluhy na půlku baráku.

39. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] – děkana ve [obec] bylo zjištěno, že vozil zůstavitelku na bohoslužby do [obec]. Věděl od ní, že měla osvojenou dceru. Mluvila o tom pouze okrajově. Nic konkrétního se od ní nedozvěděl. Není mu nic známo o tom, zda a kdy se navštěvovali.

40. Po shora provedeném skutkovém zjištění soud uzavřel, že žaloba je důvodná. Dle přesvědčení soudu nejsou naplněny důvody pro vydědění žalobkyně tak, jak jsou popsány v listině o vydědění ze dne 14. července 2009. Zákonné podmínky pro vydědění žalobkyně její matkou tak nebyly dány.

41. Ve věci bylo prokázáno, že žalobkyně byla zůstavitelkou a jejím manželem [jméno] [příjmení] v sedmi letech adoptována. Vyrůstala s rodiči a následně i v dětském domově, kam byla umístěna na návrh nemocničního zařízení, neboť mezi ní a rodiči nevzniklo citové pouto. Tato skutečnost byla rovněž prokázána účastnickou výpovědí žalobkyně, kde podrobně popsala život s rodiči. Ve věci bylo dále prokázáno, že i v době, kdy byla žalobkyně umístěna v dětském domově, tak nezaniklo pouto mezi žalobkyní a rodiči. Rodiče ji pravidelně navštěvovali. To trvalo i v době, kdy žalobkyně založila vlastní rodinu. Výpovědí žalobkyně i svědků (přítel žalobkyně a děti žalobkyně) bylo prokázáno, že za života [jméno] [příjmení] docházelo ke vzájemným návštěvám obou rodin. Situace se změnila po smrti otce žalobkyně [jméno] [příjmení], který zemřel 22.12.2006 O vzájemném kontaktu žalobkyně s rodiči svědčí i předložená shora citovaná korespondence. Situace se změnila po úmrtí otce, jak bylo prokázáno svědeckými výpověďmi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že společně se žalobkyní navštěvovala zůstavitelku. Vztah zůstavitelky a žalobkyně nebyl příliš dobrý. Zůstavitelka se k žalobkyni nechovala nejlépe. Vždy, když se žalobkyně vzdálila z místnosti, tak ji zůstavitelka začala pomlouvat. Vyptávala se, jak se žalobkyně stará o děti, co dělá a jestli nepije. Svědkyně [příjmení] zůstavitelce tyto skutečnosti vyvrátila. Obdobným způsobem probíhaly všechny návštěvy. Bylo to ještě v době, kdy žil otec žalobkyně. Ten se choval k žalobkyni lépe.

42. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalobkyně žila se svými adoptivními rodiči necelých osm let svého života. V období dospívání často trávila svůj čas ve zdravotnických zařízeních. [příjmení] byly řešeny problémy, které pramenily ze vztahu mezi žalobkyní a rodiči. Z archivních materiálů vedených dříve [příjmení] domovem v [obec] bylo zjištěno, že příčinou byla ta skutečnost, že nedošlo k navázání citového pouta mezi rodiči a adoptivní dcerou. Tuto skutečnost nelze přičítat pouze k tíži žalobkyně. Žalobkyně byla právě se svolením adoptivních rodičů a na doporučení lékařského zařízení umístěna do [příjmení] domova v [obec] ve svých 15 letech, kde zůstala do své zletilosti. Následně založila vlastní rodinu. I v době těhotenství kontaktovala své rodiče. Informovala je o svém životě, projevovala zájem o jejich návštěvy. Žádným důkazem nebylo prokázáno, že si žalobkyně od zůstavitelky neustále půjčovala peníze, které nikdy nevrátila, že o ní dcera neprojevovala žádný zájem. Nebylo rovněž prokázáno, že by měla problém s konzumací alkoholu. Ve věci bylo prokázáno, že zůstavitelka odmítala po smrti manžela styk se žalobkyní a odmítala se s ní vídat i na návštěvách. Přestala jí k sobě zvát. Stejně tak neměla zájem o kontakt s jejími dětmi. Ve věci bylo prokázáno, že zůstavitelka neměla zájem o kontakt s rodinou žalobkyně. Žalobkyně tak nemohla projevovat o zůstavitelku trvale opravdový zájem, který by projevovat mohla, neboť neměla reálnou možnost stýkat se se svou matkou a udržovat s ní běžné příbuzenské vztahy. V takovém případě nepřichází v úvahu důvod pro vydědění podle § 469a) odstavec 1 písmeno d) obč. zák., jak uzavřel Nejvyšší soud České republiky ve svých rozhodnutích, například ze dne 20. ledna 2004, sp. zn. 30 Cdo 2214/2002, případně 21 Cdo 3213/2012 ze dne 28. listopadu 2013 Nejvyšší soud uzavřel, že jestliže potomek trvale neprojevuje o zůstavitele zájem, protože zůstavitel neprojevoval zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění. Vydědění přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomka osobně citově dotýká, kdy mu tento stav vadí, a nikoli jde-li o situaci, kdy je mu tento vztah lhostejný, případně kdy k němu sám podstatně přispěl. Dle přesvědčení soudu právě zůstavitelka podstatným způsobem přispěla k vytvoření popsaného stavu mezi žalobkyní a adoptivními rodiči. Z předložených zpráv získaných od [příjmení] domova v [obec] bylo zjištěno, že adoptivní rodiče neprojevovali opravdový citový vztah k adoptovanému dítěti. Více času věnovali své práci.

43. Ve věci bylo rovněž prokázáno, že žalobkyně žila řádným životem. Vždy byla v zaměstnání. Řádně se starala o děti jak své, tak v pěstounské péči. V době, kdy byla pořízena listina o vydědění, již byla pěstounkou, jak vyplývá ze shora citovaného opatrovnického spisu vedeného Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou. Nemůže tedy obstát další důvod vydědění podle § 469a) odstavec 1 písmeno d), když nebylo prokázáno, že by žalobkyně trvale vedla nezřízený život. Nelze přisvědčit tvrzení žalovaných o tom, že pokud žalobkyně měla dluhy a byly na její osobu vedeny exekuce, znamená to, že nevedla řádný život. Ve věci bylo prokázáno, že měla dluhy, byly na její osobu vedeny exekuce, které se však snažila řešit. Své závazky vyřešila v průběhu insolvenčního řízení oddlužením. Ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně nadměrně požívala alkohol. Předpokladem úspěšného uplatnění práva zůstavitele na vydědění je jen takové chování, které lze s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů a to porušení značné intenzity nebo porušování soustavné. Chování žalobkyně takové znaky nenaplňovalo. Dle přesvědčení soudu není dán ani důvod vydědění uvedený v § 469a) odstavec 1 písmeno a) b), podle kterého zůstavitel může vydědit potomka, jestliže v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech a o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem. Jak již bylo shora uvedeno, zůstavitelka neměla zájem o kontakt s rodinou žalobkyně. Neměla zájem podávat jim informace o své osobě, o svém zdravotním stavu. Nemohla tedy očekávat poskytnutí potřebné pomoci v nemoci, ve stáří. Nemohla očekávat jejich návštěvu v domově pro seniory, když rodina žalobkyně nebyla informována o tom, kam byla zůstavitelka umístěna. Žalobkyni tedy nebyla dána příležitost ani reálná možnost potřebnou pomoc poskytnout.

44. Na základě provedených důkazů soud uzavřel, že zde není žádný důvod pro vydědění zůstavitelky, a proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.

45. Ve výroku II. soud zavázal stranu žalovanou povinností nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 43 266 Kč podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení spočívají v nákladech za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, náhradu za zaplacený poplatek za odvolání ve výši 2 000 Kč a náklady za zastoupení žalobkyně advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle § 9 odst. 3 a § 11 citované vyhlášky učinil advokát žalobkyně celkem 11 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, soudní jednání dne 4.6.2019, 23.7.2019, podání odvolání dne 27.8.2019, soudní jednání dne 12.5.2020, 18.6.2020, 25.8.2020 – dva úkony, 29.9.2020 a 18.2.2021). Za každý úkon právní služby náleží advokátovi žalobkyně odměna ve výši 2 500 Kč a paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč, celkem 30 800 Kč. Dále náhrada za promeškaný čas za cestu k jednání soudu podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 7 x cesta [obec] – [obec] a zpět, kdy jedna cesta trvá tam a zpět 2 hodiny 30 minut, tedy 35 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 3 500 Kč. Dále cestovné ve směru [obec] – [obec] a zpět, 7 x 120 km při užití osobního automobilu Suzuki SX4 a průměrné spotřebě benzínu Natural 5,4 l /100 km, celkem 4 966 Kč. Pro výpočet cestovného byla použita v roce 2019 vyhl. č. 333/2018 Sb. tj. cena benzínu 33,10 Kč a amortizace 4,10 Kč, tj. 1 413 Kč, a za dvě uskutečněné cesty v roce 2019 se jedná o cestovné ve výši 984 Kč. V roce 2020 se jedná podle vyhl. č. 358/2019 Sb. o cenu benzínu 32 Kč a amortizaci 4,20 Kč, tj. 2 845 Kč, a za cestu uskutečněnou v roce 2021 náleží advokátovi žalobkyně cestovné ve výši 2 016 Kč. Cestovné v roce 2021 při ceně 27,80 Kč a amortizaci 4,40 Kč, tj. 708 Kč, je představováno částkou 528 Kč podle vyhl. č. 589/2020 Sb. Náklady řízení ve výši 43 266 Kč je žalovaná strana povinna nahradit žalobkyni společně a nerozdílně k rukám advokáta žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

46. Soud dále uložil žalovaným 1., 2., 3. povinnost zaplatit společně a nerozdílně náklady státu, které vznikly za proplacené svědečné svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] ve výši 265,10 Kč. Toto rozhodnutí bylo učiněno podle § 148 odst. 1 o.s.ř. a žalovaní jsou povinni zaplatit náklady státu ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení