6 C 4/2025 - 62

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Anonymizováno] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 172.135,87 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení, s úrokem ve výši 13,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 13,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka], k rukám zástupce žalobce, advokáta [tituly před jménem]

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], soudu doručeným dne [datum], vůči žalovanému domáhal zaplacení částky [částka] spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (nárok č. 1), a částky [částka] spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrokem 13,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem 13,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (nárok č. 2).

2. K nároku č. 1 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba]., na základě smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne [datum] poskytl žalovanému zřízení a vedení běžného účtu č. [č. účtu]. Žalovaný se za poskytování těchto bankovních služeb zavázal platit poplatky dle ceníku a udržovat na běžném účtu kladný zůstatek, přičemž dle všeobecných obchodních podmínek nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu, případně evidované neuhrazené poplatky, jsou považovány za pohledávku banky za žalovaným a jsou splatné dnem následujícím po svém vzniku. Žalovaný se dostal do nepovoleného záporného zůstatku, a proto banka od smlouvy odstoupila s účinností ke dni [datum]. Ode dne následujícího po odstoupení, tj. od [datum], má žalobce nárok na zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy s veškerým příslušenstvím a právy s pohledávkou spojenými byla ze strany banky postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Výše pohledávky za žalovaným činila bez příslušenství ke dni postoupení pohledávky celkem [částka]. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem dne [datum] písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, žalovaný ani poté neuhradil ničeho.

3. K nároku č. 2 žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba]., a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému na jeho účet úvěr ve výši [částka]. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal splácet právnímu předchůdci žalobce čerpaný úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 13,99 % ročně v 96 pravidelných měsíčních splátkách po [částka], inkasem z účtu žalovaného. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto právní předchůdce žalobce úvěr s účinností ke dni [datum] zesplatnil. Žalovaný celkově právnímu předchůdci žalobce zaplatil částku [částka], žalobci neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba]. postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

5. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

6. Z žádosti o zřízení běžného účtu ze dne [datum], z přijetí žádosti o zřízení běžného účtu ze dne [datum], z všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba]., účinných od [datum], z produktových podmínek k vedení účtů a vkladů, účinných od [datum], a z ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, účinného od [datum], soud zjistil, že žalovanému byl zřízen běžný účet č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal platit poplatky dle ceníku a udržovat na běžném účtu kladný zůstatek, přičemž nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu, případně evidované neuhrazené poplatky, jsou považovány za pohledávku banky za žalovaným a jsou splatné dnem následujícím po svém vzniku.

7. Z historického výpisu z běžného účtu, z odstoupení od smlouvy ze dne [datum] a ze sdělení žalobce soud zjistil, že se žalovaný dostal do nepovoleného záporného zůstatku, a proto banka od smlouvy odstoupila s účinností ke dni [datum]. Výše nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu činila [částka] a úrok z prodlení z nepovoleného záporného zůstatku splatného k [datum] činil [částka].

8. Z návrhu smlouvy o půjčce [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] ze dne [datum] a z akceptace návrhu smlouvy o půjčce [Anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že tuto smlouvu o půjčce uzavřeli společnost [právnická osoba]., jako banka, a žalovaný jako klient. Jmenovaná společnost se zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně převodem na jeho běžný účet, vedený u [právnická osoba]., částku [částka] jako neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 13,99 % ročně, tedy celkovou dlužnou částku ve výši [částka], a to jednou úrokovou splátkou ve výši [částka] a 96 měsíčními anuitními splátkami, včetně pojištění schopnosti splácet, ve výši [částka], splatnými vždy k 15. dni v měsíci, počínaje [datum].

9. Ze smlouvy o půjčce shora, z historického výpisu z běžného a úvěrového účtu, vedených na jméno žalovaného u [právnická osoba]., z výpisu z úvěrového účtu č. [Anonymizováno], vedeného na jméno žalovaného u [právnická osoba]., a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila [částka] a žalovaným uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce, resp. žalobci činily celkem částku [částka].

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno] ze dne [datum], z přílohy č. [hodnota] k této smlouvě – seznamu postoupených pohledávek, z potvrzení úplaty k této smlouvě ze dne [datum], ze dvou vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne [datum], adresovaných žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávky věřitele [právnická osoba]. z uvedených smluv byly postoupeny žalobci a žalovaný byl o této skutečnosti informován.

11. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum], adresované žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalovaných pohledávek a současně ho upozornil na další postup v případě jejich neuhrazení, včetně možnosti jejich vymáhání soudní cestou.

12. V odpovědi na výzvu soudu, aby uvedl, zda a jakým konkrétním způsobem zkoumal právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne [datum] (příjmovou i výdajovou stránku) a k prokázání těchto tvrzení současně předložil důkazy, žalobce soudu podáním ze dne [datum], soudu doručeným dne [datum], sdělil, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobce – banka - splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, jak vyplývá z interních systémových záznamů a jak je deklarováno v protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Dále žalobce uvedl, že každé posouzení musí být přiměřené k povaze úvěru a dle toho se má vycházet jak z relevantních vnitřních, tak i vnějších zdrojů – tedy jsou určeny hranice, kdy soudní požadavky na posouzení úvěruschopnosti nemohou být bezbřehé (současně i v praxi nemožné). Banka ve věci kontrolovala aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS, insolvenční rejstřík atd.), byl vytvořen žadatelův skóring. Pokud bylo možno, nabídku příjmů žadatele banka kontrolovala na základě průměrných příjmů na běžném účtu. Právní předchůdce žalobce získal informace o finanční situaci žalovaného, kdy klient dostal nabídku na základě deklarovaného příjmu na posl. schválené žádosti o kreditní kartu. Z uvedených poznatků právní předchůdce žalobce zjistil, že žalovaný je schopen hradit poskytnutý úvěr ve výši [částka], když rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji byl dostatečný.

13. Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, vyhotovený právním předchůdcem žalobce, uvedený v doplnění žaloby ze dne [datum] shora, nebyl soudu předložen, žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy ani žalobcem tvrzeny.

14. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne [datum], poštovní podací arch ze dne [datum] a poštovní podací arch ze dne [datum], soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

15. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o běžném účtu, uzavřené dle § 2662 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), (nárok č. 1) a ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.), jako spotřebitelský úvěr (nárok č. 2).

16. Smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet (§ 2662 o. z.).

17. Ten, kdo vede účet, může závazek ze smlouvy o účtu vypovědět s účinností ke konci měsíce následujícího po měsíci, v němž výpověď došla majiteli účtu (§ 2675 odst. 1 o. z.). Poruší-li majitel účtu podstatným způsobem ujednanou povinnost, může ten, kdo vede účet, závazek ze smlouvy o účtu vypovědět i bez výpovědní doby (§ 2675 odst. 2 o. z.).

18. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

21. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

22. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

23. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

24. Podle § 104 z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

25. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

27. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

29. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

30. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

31. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o půjčce shora. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání této smlouvy jeho právní předchůdce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento soudu nepředložil ani neoznačil (kromě nepředloženého protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta) žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel. Žalobce ani netvrdil žádné skutečnosti, resp. údaje stran příjmů a výdajů žalovaného, které by měly být v tomto protokolu uvedeny, pouze uvedl, že rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji byl dostatečný k úhradě poskytnutého úvěru. Tento závěr je vzhledem k absenci jakéhokoli podkladu či tvrzení, sloužícího k osvědčení jeho opodstatněnosti, naprosto nepřezkoumatelný, a tedy z pohledu soudu nevěrohodný a bezcenný, když zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce před poskytnutím půjčky, resp. úvěru, nebylo vůbec nijak doloženo. Lze uzavřít, že právní předchůdce žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o půjčce dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného řádně neověřil. Soud proto podle § 87 odst. 1 z. s. ú., považuje uvedenou smlouvu o půjčce za sjednanou neplatně.

32. V případě nároku č. 1 má soud za prokázané, že žalovaný nesplnil své smluvní povinnosti a vznikl mu dluh, blíže popsaný shora, ve výši celkem [částka], na které má žalobce nárok, stejně jako má nárok na úhradu úroku z prodlení, z nepovoleného záporného zůstatku ve výši [částka] splatného ke dni [datum] a dále v zákonné výši sazby 15 % z dlužné částky [částka] od dne [datum] do zaplacení, když tento úrok z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soudu je současně z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvého pololetí roku 2023, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky výši 7 % a žalobce tak měl nárok na úrok z prodlení v požadované sazbě 15 %. Soud proto žalobě v rozsahu uplatněného nároku č. 1 vyhověl.

33. V případě nároku č. 2 vzhledem ke skutečnosti, že soud posoudil smlouvu o půjčce shora jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce poskytl žalovanému v případě uplatňovaného nároku č. 2 částku ve výši [částka] a že žalovaný na poskytnutou částku zaplatil [částka]. Žalovaný je tedy povinen nesplacenou částku jistiny ve výši [částka] žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužných částek v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

34. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství (v případě nároku č. 2) soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaný (v případě nároku č. 2) dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.

35. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva sestávají z nákladů za zastoupení advokátem stanovených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), dle níž náleží právnímu zástupci žalobce odměna dle § 7 bod 5. a. t. za čtyři úkony právní pomoci dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. ve znění účinném před i po [datum] (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepis a podání žaloby, účast u jednání nepřesahující dvě hodiny dne [datum]) ve výši [částka] za úkon (počítáno z tarifní hodnoty ve výši [částka] dle § 8 odst. 1 a. t.), tři paušální náhrady hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do [datum] a jedna paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., ve znění účinném od [datum], tj. celkem [částka]. Žalobce dále uplatnil náhradu nákladů řízení ve výši [částka] ještě za jeden úkon, a to za písemné podání ve věci samé ze dne [datum], a za k tomu přináležející paušální náhradu hotových výdajů ve výši [částka], tato náhrada nákladů řízení však žalobci nebyla přiznána, neboť tímto podáním žalobce na výzvu soudu pouze doplňoval svá tvrzení uvedená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, a za to mu náhrada nákladů řízení nepřísluší. Dále náklady právního zastoupení sestávají z náhrady cestovních výdajů, a to za cestu za účelem účasti na jednání dne [datum] z [adresa] a zpět, v celkové vzdálenosti 42 km, při průměrné spotřebě motorové nafty 4,7 l/100 km, při ceně motorové nafty [částka] a při sazbě základní náhrady na 1 km jízdy [částka] dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., celkem ve výši [částka]. Dále náklady právního zastoupení sestávají z náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 a odst. 3 a. t. ve znění účinném od [datum] za čas strávený cestou do místa jednání a zpět, za jedno jednání v rozsahu dvou (2 x 1) půlhodin po [částka] za každou i jen započatou půlhodinu, ve výši [částka]. Náklady za právní zastoupení žalobce tak činí celkem [částka]. Právnímu zástupci žalobce přitom náleží též daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka], což činí částku [částka]. Náklady za právní zastoupení žalobce tak činí včetně daně z přidané hodnoty celkem [částka]. Žalobci dále bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka] za jím zaplacený soudní poplatek z žaloby. Celková částka nákladů řízení účelně vynaložená žalobcem tak činí částku [částka]. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 34,02 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku [částka]. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).