6 C 401/2016

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Barochovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [adresa] o zaplacení částky 19 440 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 19 440 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 600 Kč od 10. 3. 2016 do zaplacení, dále se zákonným úrokem z prodlení z částky ve výši 4 800 Kč od 1. 6. 2017 do zaplacení a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 040 Kč od 16. 3. 2018 do zaplacení, odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 % bodů, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 26 862 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce podal dne 30. 12. 2016 u zdejšího soudu žalobu proti žalovaným [celé jméno původního účastníka] a [celé jméno žalované] o zaplacení částky 9 600 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že je vlastníkem pozemků [anonymizováno] [číslo] o celkové výměře [číslo] [anonymizováno] a [anonymizováno] [číslo] o celkové výměře [číslo] [anonymizováno], v [katastrální uzemí], zapsaných na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen předmětné pozemky). Z místního šetření bylo zjištěno, že žalovaní, kteří jsou manželé, neoprávněně užívají části předmětných pozemků, konkrétně u [anonymizováno] [číslo] část o výměře [anonymizováno] m a u [anonymizováno] [číslo] část o výměře [anonymizováno] m, jako součást zahrady, ovšem bez právního důvodu, čímž se ve smyslu ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákon, neoprávněně obohacují na úkor žalobce. Tyto části pozemků jsou užívány s pozemkem parc. [číslo] v katastrálním území Dejvice, který je ve vlastnictví a společném jmění žalovaných. Žalobce při stanovení částky relevantní pro vydání bezdůvodného obohacení vycházel z ceny 120 Kč/metr2/rok, která byla stanovena v souladu s výměrem Ministerstva financí. Žalobce tak celkem požaduje částku 9 600 Kč, a to za dobu od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 částku 4 800 Kč a za dobu od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 rovněž částku 4 800 Kč. Žalobce opakovaně vyzýval oba žalované k vydání bezdůvodného obohacení, resp. k zaplacení náhrady za faktické užívání výše uvedených pozemků, a to výzvou k úhradě ze dne 27. 1. 2016, výzvou – upomínkou na úhradu za faktické užívání ze dne 23. 3. 2016, výzvou – upomínkou na úhradu za faktické užívání ze dne 25. 5. 2016 a dále předžalobní upomínkou na úhradu za faktické užívání ze dne 15. 8. 2016. Právní zástupkyně žalobce rovněž vyzývala oba žalované k úhradě dlužné částky, a to předžalobní výzvou ze dne 6. 12. 2016, avšak žalovaní ničeho neuhradili.

2. Soud zjistil z úřední činnosti, že první žalovaný, pan [celé jméno původního účastníka], zemřel dne 6. 6. 2016, tedy ještě před podáním žaloby. Soud proto usnesením, č.j. 6C 401/2016-18 ze dne 26. 1. 2017, které nabylo právní moci dne 1. 3. 2017, řízení proti prvnímu žalovanému zastavil a rozhodl o nákladech řízení. Žalobce na výzvu soudu podáním ze dne 15. 3. 2017, doručeným soudu dne 16. 3. 2017, opravil žalobní petit tak, aby ukládaná povinnost směřovala pouze vůči jediné žalované.

3. Soud rozhodl podle žaloby platebním rozkazem, č.j. 6C 401/2016-26 ze dne 20. 3. 2017, který se však žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou. Soud jej proto usnesením ze dne 12. 4. 2017 zrušil.

4. Žalovaná v písemném vyjádření žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Odmítla tvrzení žalobce, že by spolu s manželem neoprávněně užívali části specifikovaných pozemků o výměře cca [anonymizováno] m a [anonymizováno] m, a že je neoprávněně užívali jako součást zahrady a tím se na úkor žalobce neoprávněně obohacovali. Žalovaná je přesvědčena, že z její strany nedochází, a v minulosti s jejím manželem nedocházelo, k neoprávněnému užívání částí specifikovaných pozemků, a to z toho důvodu, že v minulosti k těmto pozemkům řádně vydrželi vlastnické právo. V roce 1980 došlo na základě rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání ze strany Obvodního národního výboru v [obec a číslo] ke zřízení práva osobního užívání pro [celé jméno původního účastníka] (manžela žalované) a žalovanou, k pozemkům parc. [číslo]. Následně došlo počátkem devadesátých let k transformaci tohoto práva osobního užívání na právo vlastnické, a to s ohledem na změnu právní úpravy přijaté změnou zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákon. Důvodem vzniku nesouladu mezi faktickým stavem, tak jak jsou a byly předmětné pozemky po celou dobu ze strany žalované a jejího manžela užívány a připloceny, a stavem, v jakém jsou v současné době zapsány v evidenci katastru nemovitostí, je ten, že do pozemků parc. [číslo] byl počátkem osmdesátých let vytvořen zářez, jenž byl původně navržen v rámci areálu [anonymizováno] I. pro výstavbu osmi garáží. K realizaci této výstavby však nikdy nedošlo a bylo rozhodnuto o tom, že předmětné vybočení komunikace (pozemek parc. [číslo]) nemá žádný účel ani opodstatnění. Z toho důvodu bylo dne 6. 2. 1984 odborem výstavby Obvodního národního výboru v [obec a číslo], rozhodnuto o tom, že se navržená změna stavby – zrušení odstavné plochy a vyrovnání komunikace povoluje. Podstatná je skutečnost, že již v roce 1984 došlo k zaplocení předmětných pozemků, resp. k pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalované a jejího manžela byla připlocena i část pozemků, nyní vedených jako pozemky parc. [číslo]. Toto oplocení, resp. místo jeho umístění, se po celou dobu trvání vlastnického práva žalované a jejího manžela k pozemku parc. [číslo] nezměnilo, a takto vybudovaný plot se od doby jeho výstavby nachází na stejném místě až dodnes. Po celou dobu tak byly všechny pozemky (tedy pozemek parc. [číslo] předmětné části pozemku parc. [číslo]) užívány jako jeden celek, když s ohledem na shora uvedené žalovaná a její manžel neměli jakékoliv pochybnosti o oprávněnosti jejich užívání i předmětné části cca [anonymizováno] m pozemku parc. [číslo] m pozemku parc. [číslo]. Části těchto sousedních pozemků žalovaná a její manžel po celou dobu užívali a nakládali s nimi jako s vlastními. Je třeba vzít především v potaz veškeré okolnosti, za kterých držba vznikla, kdy na jedné straně ve vztahu vystupuje a v minulosti vystupoval [stát. instituce], resp. Obvodní národní výbor v [obec a číslo], a na straně druhé vystupuje žalovaná, resp. žalovaná a její manžel jako fyzické osoby. Při posuzování omluvitelnosti omylu je přitom třeba přihlédnout k tomu, kým byl omyl vyvolán. Byl-li vyvolán státním orgánem, omluvitelnost takto vyvolaného omylu se bude posuzovat shovívavěji, než jiné případy omylu (viz. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22Cdo 2121/2008 ze dne 2. 7. 2009). Žalovaná je přitom přesvědčena, že předmětný omyl byl způsoben právě žalobcem. Žalobce vyrozuměl žalovanou a jejího manžela o tom, že mají neoprávněně užívat sporné části pozemků, poprvé až dopisem ze dne 2. 9. 2015 od [právnická osoba], tedy po více, jak 23 letech ode dne, kdy mělo dojít k transformaci práva osobního užívání na právo vlastnické podle ust. § 872 zákona č. 40/1964, občanský zákoník, resp. po více jak 30 letech, kdy bylo upuštěno od plánované výstavby garáží. Po celou dobu se žalobce na žalovanou a jejího manžela neobrátil s tím, že by snad měli užívat předmětný pozemek neoprávněně, či s výzvou k přemístění podle něj neoprávněného oplocení. Žalovaná a její manžel tak nikdy neměli k dispozici informaci, že by vlastníkem sporné části pozemku nebyli. Pokud v současné době žalobce hovoří o tom, že se musí vždy za všech okolností chovat s péčí řádného hospodáře, je otázkou, proč za celou dobu držby sporného pozemku ze strany žalované a jejího manžela tento stav nezpochybňoval. Žalovaná a její manžel užívali zaplocené sporné části pozemku s vědomím, že jim náleží vše do jejich vlastnictví. Ve prospěch dobré víry hovoří právě i fakt, že rozsah vlastnického práva nebyl ze strany žalobce nikdy zpochybněn. I tuto skutečnost je přitom podle názoru Nejvyššího soudu ČR potřeba vzít při rozhodování v potaz. V rozsudku ze dne 31. 5. 2005 sp. zn. 22Cdo 1240/2004 se Nejvyšší soud vyslovil tak, že na omluvitelnost omylu lze usuzovat i z následného chování vlastníka pozemku, tedy zda se jako vlastník části pozemku, nacházejícího se za oplocením, choval. Pokud tomu tak není, svědčí i tato skutečnost pro dobrou víru držitele, že mu připlocená část sousedního pozemku náleží. Jednou ze základních podmínek vydržení je nepřetržitá doba držby věci v dobré víře po stanovenou dobu, v případě nemovitých věcí po dobu 10 let. Tato podmínka byla v případě žalované a jejího manžela nepochybně splněna. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR lze přitom vydržet i část pozemku, přičemž není bez zajímavosti, že v potaz bývá brán i poměr výměr dotčených pozemků. Oprávněná držba je přitom podle judikatury připouštěna i v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až okolo 50 % výměry pozemku skutečně vlastněného. V tomto případě tvoří výměra drženého pozemku cca 40 m vůči 394 m2 skutečně vlastněného pozemku, tedy cca 10 % výměry skutečně vlastněného pozemku. Žalovaná je dále přesvědčena, že v daném případě byly splněny i podmínky dobré víry držitele. Při posuzování dobré víry je přitom třeba přihlížet ke všem skutečnostem a okolnostem, které mají za následek nesoulad mezi stavem v katastru a stavem skutečným. I podle judikatury se při posuzování omluvitelnosti omylu držitele nepovažuje za rozhodující soulad skutečného stavu užívání nemovitosti s evidenčními údaji v katastru nemovitostí, ale požaduje se posouzení všech okolností držby. Žalovaná je přesvědčena, že v daném případě bylo skutečně z její strany a ze strany jejího manžela postupováno s tzv. obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem tohoto případu požadovat. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. 22Cdo 1245/2010 vyslovil názor, že oprávněným držitelem je ten, kdo věc drží v omluvitelném omylu, že mu věc patří. Omluvitelný je omyl, ke kterému došlo přesto, že držitel postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Žalovaná je přesvědčena, že právě s touto obvyklou mírou opatrnosti bylo z její strany a ze strany jejího manžela postupováno. Je třeba také vzít v potaz, že oplocení sporného pozemku se nachází při samotné hranici vedené komunikace. K jeho výstavbě přitom došlo až poté, co bylo rozhodnuto o zrušení odstavné plochy pro vjezd do garáží na pozemky parc. [číslo] v k. ú. [část obce], a to rozhodnutím ONV v [obec a číslo] ze dne 6. 2. 1984. Žalovaná je přesvědčena, že tyto okolnosti svědčí právě o omluvitelnosti omylu, že jí, resp. v minulosti jí a jejímu manželovi sporný pozemek patří, když tento omyl byl do značné míry vyvolán postupem žalobce, resp. ONV [obec a číslo], když původní plánovaná výstavba garáží byla následně zrušena a nic tedy neodůvodňovalo, aby následné oplocení bylo vedeno v hranicích kopírujících původní výřez. V této souvislosti žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2009, sp. zn. 22Cdo 2121/2008, ve kterém Nejvyšší soud vyjádřil názor, že při posuzování omylu je třeba přihlédnout k tomu, kým byl omyl vyvolán. Byl-li vyvolán státním orgánem, omluvitelnost takto vyvolaného omylu se bude posuzovat shovívavěji, než v případě jiného omylu. Žalovaná akcentovala, že držba probíhala nerušeně od osmdesátých let, kdy v průběhu této doby žalobce průběh hranice v souladu s vedeným oplocením až do roku 2015 nezpochybňoval.

5. Žalobce v písemné replice setrval na žalobě, když vyslovil zásadní nesouhlas s tvrzením žalované, že z její strany došlo k řádnému vydržení části předmětných pozemků parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m a parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m. V roce 1980 došlo na základě Dohody o zřízení práva osobního užívání ze strany Obvodního národního výboru v [obec a číslo] ke zřízení práva osobního užívání pro pana [celé jméno původního účastníka] a paní [celé jméno žalované], a to k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] o celkové výměře [anonymizováno] m v k. ú. [část obce]. Žalovaná spolu s manželem poté nabyli pozemky do svého vlastnictví na základě § 872 zákona č. 40/1964 Sb., kdy změnou zákona došlo k transformaci práva osobního užívání, na právo vlastnické. Dohoda o zřízení práva osobního užívání vychází z geometrického plánu č. zak. HS24720 z roku 1979, ze kterého vyplývá, že do osobního užívání přešly pozemky parc. [číslo] o výměře [výměra] a parc. [číslo] o výměře [výměra], celkem tedy [anonymizováno] m. Z geometrického plánu dále vyplývá, že znázorňuje záměr výstavby osmi garážových stání v rámci areálu [anonymizováno] II. a za tímto účelem došlo k vybočení komunikace. Vzhledem k tomu, že dohody o právu osobního užívání a následné kupní smlouvy byly uzavírány s ohledem na uvedený geometrický plán, části pozemku, určené pro vybočenou komunikaci, byly z těchto pozemků předem vyňaty a touto částí, v této věci [anonymizováno] m, nebyly předmětem dohod a kupních smluv. Dne 6. 5. 1980 byla uzavřena kupní smlouva mezi Družstvem pro výstavbu rodinných domů v [část obce] a manžely [příjmení], na základě které se stali vlastníky rozestavěného rodinného domku, který se nachází na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. K realizaci areálu [anonymizováno] II. a garážových stání nedošlo, proto dne 1. 12. 1983 podala Výstavba [anonymizováno] [obec] výstavba sídlišť (dále jen VHMP) žádost na odbor výstavby ONV [anonymizováno] o změnu stavebního povolení z důvodu neúčelnosti vybočení komunikace v návaznosti na nemožnost realizace areálu [anonymizováno] II. a plánovaných garážových stání. Navrhovaná změna spočívala v celkovém zrušení odstavné plochy vybočené komunikace a k jejímu vyrovnání na úroveň ostatní komunikace. Na základě této žádosti bylo dne 24. 1. 1984 zahájeno stavební řízení. Dne 6. 2. 1984 bylo odborem výstavby ONV [anonymizováno] rozhodnuto tak, že navržená změna stavby, zrušení odstavné plochy a vyrovnání komunikace, se povoluje s tím, že části pozemků bývalé odstavné plochy budou převedeny do správy FO ONV [anonymizováno]. Toto rozhodnutí bylo zasláno jak VHMP, tak vlastníkům pozemků sousedících s předmětným vybočením komunikace (odstavnou plochou), včetně manželů [příjmení] – žalované, s výzvou, aby požádali odbor výstavby ONV [anonymizováno] o přidělení částí pozemků, nyní evidované jako součást pozemku parc. [číslo] bývalé odstavné plochy do osobního užívání, popř. do pronájmu. K otázce vydržení a dobré víry žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22Cdo 3624/2015 ze dne 9. 12. 2015, ve kterém se Nejvyšší soud vyslovil takto: dobrá víra držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věcí, se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. Dobrá víra zaniká ve chvíli, kdy se držitel od kohokoliv či jakýmkoliv způsobem dozví o skutečnostech, které u něj objektivně musí vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří. Není tedy rozhodné, zda vlastník, případně jiná osoba informující držitele o skutečném vlastnictví, svá tvrzení doloží. Postačí, že jeho ingerence je způsobilá vyvolat u držitele pochybnosti o oprávněnosti držby. K zániku dobré víry není tudíž ani nezbytné, aby vlastník proti držiteli podal žalobu, a pokud ji podá, není nezbytné, aby v řízení řádně pokračoval. Při posouzení otázky, zda byl držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří, je třeba vycházet z toho, zda při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl anebo mohl mít pochybnosti, že mu věc nebo právo patří. O pochybnostech ze strany žalované svědčí i žádost žalované o posouzení otázky vydržení části pozemku parc. [číslo] ze dne 21. 6. 2017. Žalovaná spolu s jejím manželem byli rozhodnutím odboru výstavby ONV v [obec a číslo] ze dne 6. 2. 1984 dostatečně informováni o skutečnosti, že se předmětná část pozemku parc. [číslo] vybočená komunikace, převádí do zprávy finančního odboru ONV [anonymizováno]. Dále byli poučeni o tom, že musí požádat odbor výstavby ONV [anonymizováno] o přidělení části pozemku bývalé odstavné plochy (vybočené komunikace) do osobního užívání, příp. do pronájmu. Žalovaná, ani její manžel takto nikdy neučinili a pozemek si ještě v roce 1984, jak sama žalovaná uvádí, neoprávněně zaplotili. K transformaci práva osobního užívání v právo vlastnické došlo jen v případě, že právo osobního užívání skutečně existovalo. Pozbyl-li oprávněný držitel, který již měl nárok na uzavření dohody o osobním užívání, se zřetelem ke všem okolnostem dobrou víru před 1. 1. 1992, mohlo mu k 1. 1. 1992 vzniknout jen právo na uzavření kupní smlouvy k pozemku, nikoliv však právo vlastnické. Pokud s držitelem nebyla do dne 31. 1. 1991 uzavřena dohoda o osobním užívání pozemků, nemohl nabýt vlastnické právo podle § 872 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákon ve znění novely č. 509/1991 Sb. S ohledem na toto vše je žalobce toho názoru, že k vydržení sporné části pozemku nedošlo, a vzhledem k absenci dobré víry žalované ani dojít nemohlo. Z předložených důkazů a podkladů, které má žalobce k dispozici nevyplývá, že by žalovaná, či její manžel o přidělení předmětné části pozemku požádali, ačkoliv na to měli právo a s listinou, která je k tomu opravňovala, disponovali. Vzhledem k tomu, že žalované tato část sporného pozemku nebyla svěřena do osobního užívání, nemohlo jí vzniknout ani vlastnické právo k této předmětné sporné části pozemku, z čehož plyne, že předmětná sporná část pozemku stále náleží do vlastnictví žalobce a žalovaná jej tak užívá celá léta, s plným vědomím, neoprávněně. Žalovaná nemohla být v dobré víře a spornou část pozemku tak užívá bez právního důvodu či souhlasu žalobce, což nemůže změnit ani skutečnost, že mu po celou dobu užívání nikdo nebránil spornou část pozemku užívat.

6. V průběhu řízení žalobce dvěma postupnými podáními rozšířil žalovanou částku na 19 400 Kč, přičemž soud tyto změny žaloby připustil usnesením, č.j. 6C 401/2016-52 ze dne 18. 10. 2017 a č.j. 6C 401/1016-88 ze dne 4. 1. 2021. V mezidobí soud, k návrhu účastníků, řízení přerušil do pravomocného ukončení dědického řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], v němž bylo projednávána pozůstalost po původním prvním žalovaném, a to usnesením, č.j. 6C 401/2016-58 ze dne 6. 12. 2017, které nabylo právní moci dne 31. 12. 1017. Po ukončení dědického řízení soud usnesením, č.j. 6C 401/2016-85 ze dne 11. 11. 2020 rozhodl o pokračování v řízení.

7. Žalovaná v písemném podání ze dne 15. 6. 2021 odkázala na závěry rozsudků v řízeních, vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. 6C 397/2016, 13C 188/2018 a 8C 360/2016, kdy ve všech těchto řízeních bylo rozhodováno o totožném nároku žalobce, tedy o nároku za údajné neoprávněné užívání části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Ve všech těchto případech bylo rozhodnuto tak, že nárok žalobce není po právu, když ve všech věcech dospěl soud k závěru, že došlo k vydržení předmětné části pozemku ze strany žalovaných. O totožný případ jde i v posuzovaném případě žalované. Ve všech uvedených řízeních bylo na základě provedeného dokazování prokázáno, že s ohledem na všechny okolnosti případu byli žalovaní ohledně držení předmětné části pozemku parc. [číslo] v dobré víře, a to s ohledem na hledisko tzv. běžné opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat. Pokud došlo k omylu, jednalo se o tzv. omyl omluvitelný, vyvolaný třetími osobami, které však již v řízení není možné s ohledem na uplynutí času vyslechnout jako svědky. Soudy dále shodně dospěly k závěru, a žalovaná tvrdí, že v daném případě jednali účastníci při vytyčování a stavby oplocení v omluvitelném omylu vyvolaném [titul] [příjmení], který žalovanou a jejího manžela, i sousedy, ujistil o legálnosti jejich postupu. Žalovaní pak neměli důvod pochybovat o ujištění, že veškerá dokumentace je před stavbou plotu v pořádku. Soudy také dospěly k závěru, že i následné chování ONV v [obec a číslo], resp. žalobce, nemohlo v účastnicích vyvolat pochybnosti o rozsahu jejich užívacího, resp. vlastnického práva, kdy po dobu v podstatě 30 let nedal žalobci jakýmkoliv způsobem najevo, že by snad mělo dojít k neoprávněnému užívání předmětné části pozemku ve vlastnictví žalobce. Žalovaná odkázala i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22Cdo 3202/2018, kdy Nejvyšší soud vyslovil závěr, že dlouhodobá držba trvající takto dlouhou dobu nasvědčuje dobré víře držitele. Při obvyklé péči o majetek by totiž vlastník nepochybně přistoupil k řešení věci. Pokud se svého vlastnického práva k pozemku dlouhou dobu nedovolává, svým chováním utvrzuje držitele o jeho dobré víře. K totožným závěrům pak došel i soud v řízení sp. zn. 8C 360/2016, který byl veden proti sousedům pana [příjmení] a žalované, tedy vůči paní [příjmení] a paní [příjmení]. I v tomto případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nárok žalobce není důvodný. I v tomto případě bylo dokazováním prokázáno, že plot byl vystavěn až poté, co tehdejší hlavní architekt [anonymizováno] [příjmení] sdělil dotčeným osobám, že mohou zaplotit pozemek až ke komunikaci, tedy včetně zrušeného zářezu. Teprve po tomto ujištění proběhla výstavba plotu. Oplocení pak bylo beze změny až do současné doby. Je patrné, že soudy již v obdobné věci opakovaně rozhodovaly, a to vždy v neprospěch žalobce. Žalovaná je proto zároveň přesvědčena, že soud by měl v tomto řízení postupovat v souladu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodnutí, podle které soudy ve skutkově obdobných věcech nemají rozhodovat odlišně, protože by mohlo dojít k porušení principu předvídatelnosti soudního rozhodnutí a ochrany legitimního očekávání účastníků. Žalovaná je nadále přesvědčena, že držela spolu se svým manželem spornou část pozemku v dobré víře a mohli se tak stát jeho vlastníky na základě vydržení. K výstavbě plotu ze strany žalované a jejího manžela došlo až po zrušení bývalé odstavné plochy a výstavba plotu byla provedena až po ujištění, že plot je vystavěn ve správných hranicích. Vydržecí doba, resp. doba, po kterou se žalobce o svůj pozemek nestaral, trvá více jak 30 let. To, že délka vydržecí doby hraje důležitou roli, je patrné i z ust. § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákon. Podle tohoto ustanovení držitel vydrží vlastnické právo, uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, a to aniž by musel prokázat právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. Uvedený závěr ovšem neplatí, pokud se držiteli prokáže nepoctivý úmysl. Předpokladem mimořádného vydržení tedy je uplynutí dvojnásobné doby oproti standardní zákonem stanovené lhůtě u nemovitostí 10 let. Žalované je přesvědčena, že právě na takovýto případ je možné aplikovat i institut mimořádného vydržení. I z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22Cdo 3202/2018 vyplývá, že úprava neumožňující uvést dlouhodobou držbu vykonávanou v nikoliv nepoctivém úmyslu v soulad se stavem právním, neodpovídá tradičním principům soukromého práva, které byly vyjádřeny v obecném zákoníku občanském a nyní v § 1095 občanského zákona, a není v souladu s funkcí vydržení. Bylo by absurdní se domnívat, že by si žalovaná a její manžel připlotili v osmdesátých letech předmětnou spornou část pozemku parc. [číslo] v úmyslu se nějakým způsobem obohatit, či v úmyslu si připlotit více, než na co mají nárok. Naopak již tehdy bylo v zájmu žalované a jejího manžela, aby měli veškeré záležitosti ohledně svého nového domu v pořádku. Žalovaná spolu se svým manželem tak drželi spornou část pozemku žalobce v dobré víře, že jim k ní náleží nejprve užívací, a po 1. 1. 1992 vlastnické právo. Žalovaná a její manžel a také sousedé žalované, jednali při vytyčování a výstavbě oplocení pozemku v omluvitelném omylu, vyvolaném [anonymizováno] [příjmení] a při oplocování pozemků jednali s běžnou opatrností. I následné chování ONV v [obec a číslo], resp. žalobce, kteří výměru nijak nezpochybnili, nemohl v žalované a v jejím manželovi vyvolat pochybnosti o rozsahu jejich užívacího a posléze vlastnického práva.

8. Žalobce v písemném vyjádření ze dne 6. 8. 2021 setrval na svých žalobních tvrzeních. Uvedl, že pokud se žalovaná upíná na soudní řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 6C 397/2016 a 8C 360/2016, pak žalobce považuje závěry všech soudů v uvedených řízení za nesprávné a nelze je bez dalšího převzít do tohoto řízení. Z ustálené judikatury vyplynulo, že při posuzování dobré víry držitele je třeba vždy hodnotit okolnosti a povahu každého případu jednotlivě s ohledem na veškeré objektivní skutečnosti daného případu, není tedy možné přejímat závěry soudů z jiných případů, což dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28Cdo 4543/2011 ze dne 4. 10. 2012. Žalobce setrval na stanovisku, že žalovaná spolu s jejím manželem v roce 1984 neoprávněně oplotili spornou část pozemku [číslo] o výměře [anonymizováno] m, přestože jim bylo oznámeno, že se tato část pozemku převádí do zprávy finančního odboru ONV v [obec a číslo]. Dále byli poučeni o tom, že mají požádat odbor výstavby ONV [anonymizováno] o přidělení části pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] tj. bývalé odstavné plochy do osobního užívání, příp. do pronájmu, což nikdy neučinili. Pokud s držitelem nebyla do dne 31. 1. 1991 uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku, nemohl nabýt ani vlastnické právo. Podle žalobce je lichá i argumentace žalované ohledně omluvitelného omylu, kdy omluvitelným omylem je podle konstantní judikatury omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti. Žalovaná však postupovala zcela opačně. Společně s manželem podepsali dohodu o osobním užívání předmětných nemovitostí, a tudíž věděli, nebo aspoň při vynaložení obvyklé míry opatrnosti vědět měli, v jakém rozsahu mohou předmětné pozemky užívat. Ačkoliv byla žalovaná ze strany ONV v [obec a číslo] vyzvána, aby požádala o přidělení části pozemku do osobního užívání či pronájmu, neučinila tak. S ohledem na to je zřejmé, že ke sporné části pozemku užívací právo nevzniklo a tudíž nemohlo dojít k transformaci práva na právo vlastnické. [obec] víra nemohla rovněž vzniknout na základě ústního potvrzení pana [příjmení] [příjmení], neboť žalovaná s manželem disponovali listinou, která jim jednoznačně upřesnila, jakým způsobem mají žádat o nabytí části pozemku do osobního užívání. V případě, že by žalovaná vyvinula potřebnou míru opatrnosti, učinila by kroky podle rozhodnutí odboru výstavby ONV ze dne 6. 2. 1984 a zažádala si o přidělení pozemku do osobního užívání. Nic takového však žalovaná neučinila. Žalobce vyjadřuje podiv, že žalovaná pouze na základě ústního projevu osoby bez jakéhokoliv oprávnění zaplotila část pozemku ve vlastnictví žalobce, kdy jí muselo být s ohledem na písemné podklady, které nepochybně měla k dispozici, zcela jasné nebo aspoň zcela jasné mělo být, že neexistuje skutečnost, na základě které by měla danou část pozemku vlastnit či užívat, když nepožádala o přidělení pozemku do osobního užívání. Žalovaná tak měla, resp. mohla mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že jí věc nebo právo nepatří, jelikož rozhodnutí o zrušení odstavné plochy a vyrovnání komunikace bylo žalované přímo zasláno a sama žalovaná s touto listinou disponuje. Pokud měla žalovaná s manželem k dispozici veškeré uvedené písemné podklady, z jejichž obsahu je očividný rozsah práv k předmětným pozemkům, nelze učinit jiný závěr, než že zaplocení pozemku bylo provedeno s vědomím žalované, že jí ke spornému pozemku užívací právo nenáleží. Podle žalobce žalovaná nebyla v dobré víře, čili nebyla dobrověrným držitelem pozemku a nemohla sporný pozemek spolu s manželem vydržet. Závěr o nedostatku dobré víry žalované, že jí sporná část pozemku patří, nemůže změnit ani skutečnost, že jí po celou dobu nikdo nebránil spornou část pozemku užívat, neboť od samého počátku nebyla žalovaná dobrověrným držitelem pozemku.

9. Soud zjistil tyto skutečnosti: 10. z výpisu z katastru nemovitostí – Informace o parcele soud zjistil, že vlastnické právo k parc. [číslo] k. ú. [část obce], druh pozemku ostatní plocha, využití pozemku jiná plocha o výměře [číslo] m na [list vlastnictví] je zapsáno pro žalobce.

11. Z listiny Informace o pozemku soud zjistil, že vlastnické právo k pozemkům parc. [číslo] v k. ú. [část obce] na [list vlastnictví] o výměře [číslo] m je zapsáno pro žalobce.

12. Z listiny Informace o pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] na [list vlastnictví] o výměře [anonymizováno] m je zapsáno do SJM [celé jméno původního účastníka] a [celé jméno žalované].

13. Z dopisu [právnická osoba] adresovaného [celé jméno původního účastníka] s datem 2. 9. 2015 soud zjistil, že jako mandatář [anonymizováno] [obec] pro správu pozemků sdělila tato společnost adresátovi, že podle dostupných dokladů nemá s vlastníkem pozemku, [územní celek], sjednaný právoplatný smluvní vztah opravňující jej k užívání cca [výměra] pozemku parc. [číslo] části cca [anonymizováno] m pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], které jsou připloceny k pozemku parc. [číslo] ve spoluvlastnictví adresáta. Společnost [anonymizováno] vyzvala [celé jméno původního účastníka] ke zjednání nápravy.

14. Z listiny Předpis pohledávky vyhotovené žalobcem soud zjistil, že vyúčtoval [celé jméno původního účastníka] za faktické užívání [výměra] pozemku parc. [číslo] m pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] nájemné za období od 1. 1. do 31. 12. 2014 ve výši 4 800 Kč a za období od 4. 1. do 31. 12. 2015 částku 4 800 Kč.

15. Z dopisu žalobce ze dne 27. 1. 2016, č.j. MHMP 143727/2016 adresovaného [jméno] a [celé jméno původního účastníka] ve věci užívání části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] soud zjistil, že vyúčtoval manželům [příjmení] nájemné za období 1. 1. 2014 až 31. 12. 2015 v celkové výši 9 600 Kč a vyzval je k zaplacení do 30 dnů od obdržení dopisu. Z kopie doručenky soud zjistil, že tato výzva byla doručena 8. 2. 2016.

16. Z kopie upomínek za úhradu za faktické užívání ze dne 23. 3. 2016 a 25. 5. 2016 adresovaných žalobcem [jméno] a [celé jméno původního účastníka] soud zjistil, že žalobce opakovaně upomínal žalovanou a jejího manžela k úhradě pohledávky ve výši 9 600 Kč.

17. Z předžalobní upomínky ze dne 15. 8. 2016, adresované žalobcem manželům [příjmení] soud zjistil, že žalobce upozornil žalovanou a jejího manžela na soudní vymáhání pohledávky v případě, že nezaplatí částku 9 600 Kč. Z předžalobních výzev ze dne 6. 12. 2016 adresovaných žalobcem [celé jméno původního účastníka] a [celé jméno žalované] zástupkyní žalobce soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou a jejího manžela před podáním žaloby k zaplacení částky 9 600 Kč za faktické užívání části pozemku parc. [číslo] za období od 4. 1. 2014 do 30. 12. 2018. Z kopie doručenek soud zjistil, že tato výzva byla žalované doručena.

18. Z dopisu žalobce ze dne 14. 2. 2018 adresovaného [jméno] a [celé jméno původního účastníka] ve věci užívání části pozemku parc. [číslo] části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] soud zjistil, že žalobce vyzval manžele [celé jméno původního účastníka] k zaplacení náhrady za faktické užívání části pozemků za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 ve výši 5 040 Kč do 30 dnů od obdržení výzvy. Z kopie doručenky k tomuto podání soud zjistil, že byla doručena dne 28. 2. 2018.

19. Z upomínky na úhradu bezdůvodného obohacení ze dne 19. 3. 2018 adresovaná žalobcem [jméno] a [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou a jejího manžela k zaplacení částky za bezdůvodné obohacení za užívání pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] za období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2017 v celkové částce 19 440 Kč do 15 dnů od obdržení upomínky. Z kopie doručenky k tomuto podání soud zjistil, že výzva byla doručena žalované 28. 3. 2018.

20. Z předžalobní první výzvy ze dne 6. 8. 2018 adresované zástupkyní žalobce žalované soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky ve výši 5 040 Kč za faktické užívání části předmětných pozemků za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017.

21. Z kupní smlouvy uzavřené dne 6. 5. 1980 mezi Družstvem pro výstavbu rodinných domků v [část obce] jako prodávajícím a [celé jméno původního účastníka] a [celé jméno žalované] jako kupujícími soud zjistil, že žalovaná s manželem si touto smlouvou koupili rozestavěný rodinný domek v [obec a číslo], v k. ú. [část obce] na parcele kat. [číslo] s tím, že podle článku II. jsou předmětné pozemky v osobním užívání strany kupující na základě Dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku uzavřené mezi stranou kupující a ONV v [obec a číslo], přičemž tato dohoda byla registrována Státním notářstvím pro [část Prahy] registračním č. [anonymizováno] [spisová značka] a právo osobního užívání bylo zapsáno u Střediska geodézie pro [anonymizována tři slova] na LV č. LV [číslo] Kupní smlouva byla registrována Státním notářstvím pro [část Prahy] 16. 6. 1980, pod č. [anonymizováno] [spisová značka].

22. Z kopie Rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání, které nabylo právní moci dne 5. 5. 1980, vydaného Obvodním národním výborem [obec], finančním odborem soud zjistil, že finanční odbor ONV v [obec a číslo] přidělil podle § 205 odst. 1 občanského zákona [celé jméno původního účastníka] a [celé jméno žalované] pozemek č. katastrální [číslo], 44 o výměře [anonymizováno] m v k. ú. [část obce] do osobního užívání k rodinnému domku.

23. Z kopie Dohody o zřízení práva osobního užívání uzavřené mezi Obvodním národním výborem v [obec a číslo] a [celé jméno původního účastníka] a [celé jméno žalované] soud zjistil, že touto dohodou, uzavřenou dne 26. 5. 1980 a registrovanou Státním notářstvím pro [část Prahy] [anonymizována dvě slova] [číslo] bylo zřízeno právo osobního užívání k pozemkům parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m v k. ú. [část obce], vyznačeným v geometrickém oddělovacím plánu č. [anonymizována dvě slova] ze dne 21. 11. 1979, a to za úplatu ve výši 15 Kč za 1 m, celkově 3 390 Kč.

24. Z vyjádření GP PÚDIS k žádosti o zrušení odstavné plochy pro vjezdy do osmi garáží v ulici [ulice] ze dne 24. 9. 1982 soud zjistil, že Projektový ústav dopravních a inženýrských staveb vyslovil souhlas s vypuštěním odstavné plochy a vyrovnáním do úrovně komunikace s odůvodněním, že k plánované výstavbě osmi garáží nedošlo a ani nedojde, neboť rodinné domky mají garáže přímo ve svém objektu.

25. Z kopie Žádosti o změnu stavebního povolení ze dne 1. 12. 1983, adresované Výstavbou sídlišť odboru výstavby ONV 6 soud zjistil, že Výstavba sídlišť podala žádost o změnu stavebního povolení s odůvodněním, že v ulici [ulice] do parcel řadové zástavby č. katastrální [číslo], [číslo], [číslo] zářez, který byl původně navržen v rámci areálu [anonymizováno] I. pro výstavbu osmi garáží. K této realizaci nemůže dojít, protože generel pro [anonymizováno] II. řeší v uvedeném prostoru výstavbu rodinných domků. Vybočení komunikace nemá žádný účel ani opodstatnění, naopak toto vybočení ruší celkové uspořádání příslušného bloku. Správa komunikací by uvítala vyrovnání této trasy, neboť by bylo dosaženo lepší průjezdnosti při čištění této části ulice. I generální projektant dal kladné vyjádření k této záležitosti.

26. Z kopie Oznámení odboru výstavby ONV v [obec a číslo] ze dne 24. 1. 1984, [číslo jednací] [anonymizováno] [titul] soud zjistil, že odbor výstavby ONV v [obec a číslo] zahájil řízení o změnu stavby – zrušení odstavné plochy na sídlišti [anonymizováno] II. umístěné na pozemku parc. [číslo] v ulici [ulice]. Toto oznámení mělo být doručeno mimo jiné podle pokynu úřadu i [jméno] a [celé jméno původního účastníka].

27. Z rozhodnutí odboru výstavby ONV v [obec a číslo] ze dne 6. 2. 1984, [číslo jednací] [anonymizováno] [titul] adresovaného VHMP-výstavba sídlišť soud zjistil, že odbor výstavby ONV v [obec a číslo] rozhodl tak, že navržená změna stavby – zrušení odstavné plochy a vyrovnání komunikace podle § 68 zákona č. 50/1976 Sb. povolil s podmínkou, že část pozemků č. parcelní [číslo], 43 a 5 bývalé odstavné plochy budou převedeny do správy finančního odboru ONV v [obec a číslo]. Podle rozdělovníku na tomto rozhodnutí mělo být zasláno na vědomí [celé jméno žalované] a [celé jméno původního účastníka] s poznámkou„ aby požádali odbor výstavby ONV [anonymizováno] o přidělení částí pozemku parc. [číslo] bývalé odstavné plochy do osobního užívání, případně do pronájmu“. Toto rozhodnutí mělo být zasláno na vědomí i [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

28. Z geometrického plánu, č. zak. [anonymizována dvě slova] z října 1979 soud zjistil, že do osobního užívání žalované a jejího manžela přešly pozemky parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m.

29. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č.j. [číslo jednací] ze dne 18.7.2019, které nabylo právní moci dne 3.9.2020, soud zjistil, že jím bylo rozhodnuto o dědictví po [celé jméno původního účastníka], a že žalovaná a její syn [celé jméno původního účastníka] nabyli z pozůstalosti mimo jiné každý id. pozemku parc. [číslo] –zahrada a pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] (bydlení- [část obce]), kat. území [část obce], [územní celek], okres [územní celek], zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce], KP [obec], s veškerými součástmi a příslušenstvím. Žalované tak náleží spoluvlastnický podíl ve výši id. (1/2 ze SJM a z pozůstalosti).

30. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], souseda žalované, soud zjistil, že při stavbě domu vzal svědkův tatínek na sebe břímě vyjednávání se zúčastněnými orgány ohledně vyrovnání pozemku s komunikací. Na místě měly původně stát garáže, byl proto naplánován příjezdový záliv a vzhledem k tomu, že došlo ke zrušení a přemístění garáží do jiné lokality, tento záliv pozbyl smyslu, a proto svědkův otec jednal s Úřadem hlavního architekta s [anonymizováno] komunikacemi i s Vodovody a kanalizacemi, a také tuto záležitost projednával s [anonymizováno] [příjmení], který byl hlavním architektem. S vyrovnáním pozemků ke komunikaci vyslovily všechny dotčené orgány souhlas, a to včetně [titul] [příjmení]. Změna stavby byla zkolaudována, místního šetření se účastnila Ing. [příjmení] ze stavebního odboru ONV [obec a číslo]. Při kolaudaci zjistila pouze drobné nedostatky, včetně v tu dobu nedokončeného oplocení. V době kolaudace stály u všech domků ploty, které se pouze dokončovaly a zůstaly na svých pozicích. Svědek a jeho rodiče stavěli plot zhruba ve stejnou dobu jako žalovaná s manželem. Kolaudace proběhla v roce 1984 nebo 1985, všechny ploty jsou vyrovnány v jedné řadě, až ke komunikaci po celé ulici. Nikdo z vlastníků rodinných domků plotem nevybočuje. Nikdo ze strany ONV v [obec a číslo], ani ze strany žalobce, kolem stavby plotu nic nenamítal a pokud by neprováděla šetření žalobcova smluvní [právnická osoba], nikdo by nic nevěděl. Při stavbě plotu nikdo z magistrátu žádné hranice oplocení nevytyčoval, ani je nekontroloval. Pokud by [anonymizováno] [příjmení], která měla k dispozici i geometrický plán, zjistila pochybení, jistě by je namítla. [titul] [příjmení] ujistil svědkova otce, že pozemek může být oplocen v hranicích, ve kterých pak byl skutečně postaven.

31. Z výslechu žalované soud zjistil, že ona i její manžel vždy dbali pokynů stavebního družstva, byli jedni z asi 62 členů. Nepřipadalo v úvahu, aby jednotliví družstevníci si dělali, co chtěli, vše zařizovalo družstvo, které zadávalo i jasné instrukce co a jak má vypadat. Podle žalované bylo ze strany družstva jasně řečeno, že se má plot dotáhnout na úroveň chodníku a žalovaná s manželem nebyli nikdy ani první ani poslední, takže pouze sledovali již vytyčenou linii. Do družstva vstoupili jako jedni z posledních, takže i se stavbou byli ve skluzu a rozhodně to nebyli oni, kdo by začal se stavbou plotu. Žalovanou ani nenapadlo, netušila, že by byly hranice plotu vyměřeny chybně. V představenstvu družstva byli většinou profesoři nebo docenti z ČVUT stavební fakulty, takže žalovaná ani její manžel vůbec nepředpokládali, že by neuměli zaměřit nebo označit pozemek. Družstvo přísně dohlíželo na stavbu jednotlivých domů, stavebníci měli nařízenou i barvu, jakou má být plot natřen, i jaká stejná mají být plotová pole. Nikdy nikdo žalované a jejímu manželovi nevytkl, že by postupovali chybně. Žalovaná s manželem postupovali shodně jako manželé [příjmení] i manželé [příjmení]. Žalovaná s manželem byli ujištěni [anonymizováno] [příjmení], který byl v neustálém kontaktu s tehdejším národním výborem, že je vše v pořádku, že vše vyřídí, že si nemají záležitosti vyřizovat jednotlivě, protože to je věc družstva. Žalované není nic známo o tom, že by byly při kolaudaci domu nějaké problémy, tedy ani s pozemkem. O nesrovnalostech se žalovaná s manželem dozvěděli až v roce 2015 z dopisu od [právnická osoba], do té doby žalovaná ani její manžel nebyli nikdy upomenuti, nikdo jim nic, pokud se týká rozsahu pozemku, nevytýkal. Měli za to, že družstvo má všechny věci v pořádku, nehledě na to, že [anonymizováno] [příjmení] je výslovně ujistil, že si bere vše na starost a že oni se o to starat nemají. Vycházeli tedy z toho, jak družstvo vytyčilo hranice pozemku. Pokud se týká přípisu od ONV v [obec a číslo], ve kterém měli být žalovaná s manželem upozorněni, aby požádali odbor výstavby o přidělení části pozemků do osobního užívání, pak žalovaná v tu dobu v místě nebydlela, starala se o malé dítě a vše zařizoval manžel. Žalovaná označila za absurdní, že by s manželem úmyslně připlotili pozemek, který jim nepatřil, když za 1 m užívacího práva k pozemku se v tu dobu platilo 15 Kč. Všichni stavebníci v tu dobu dostali 400 m od družstva zdarma a rozlohu nad 400 m platili 15 Kč za m2. Kdyby věděli, že si připlocují neprávem pozemek, který jim nenáleží, nepochybně by zjednali nápravu, a i další metry čtvereční pozemku by si přikoupili. [anonymizováno] [příjmení] byl za družstvo hlavní osobou a styčným člověkem mezi družstevníky a družstvem a garantem výstavby. Manžel žalované byl s [anonymizována dvě slova], otcem v řízení slyšeného svědka, na jednání na Útvaru hlavního architekta právě ve věci„ výkusu“ pozemků, kde si byli aktivně ověřit situaci a bylo jim řečeno, že je vše v pořádku.

32. Soud zjistil ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 13C 188/2018 ([územní celek] ca [jméno] [příjmení] o zaplacení 9 720 Kč s příslušenstvím), 6C 397/2016 ([územní celek] ca [jméno] [příjmení] o zaplacení částky 19 440 Kč s příslušenstvím) a 8C 360/2016 ([územní celek] ca [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] o zaplacení částky dle 5 280 Kč s příslušenstvím), že zdejší soud v těchto řízeních, ve kterých se vždy žalobce hlavní město Praha domáhal po žalovaných zaplacení žalovaných částek z titulu bezesmluvního užívání části připlocených pozemků, že soud ve všech případech žaloby jako nedůvodné zamítl, když dospěl ke zjištění, že žalovaní drželi sporné části pozemku žalobce v dobré víře, že jim k nim náleží nejprve užívací, a po 1. 1. 1992 vlastnické právo, neboť při vytyčování a stavbě oplocení pozemku jednali v omluvitelném omylu, vyvolaném [anonymizována dvě slova]. [příjmení], který je ujistil o legálnosti takového postupu, a že i následné chování právního předchůdce žalobce, resp. žalobce nemohlo v žalovaných vyvolat pochybnosti o rozsahu jejich užívacího a posléze vlastnického práva k připloceným částem pozemku, neboť žalobce až do 2. 9. 2015 nedal žádným způsobem najevo, že užívají část pozemku, která jim nepatří.

33. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.) a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře [číslo] m a pozemku parc. [číslo] o výměře [číslo] m v [katastrální uzemí], zapsaných na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno] [část Prahy]. Žalovaná byla do 6.6.2016 se svým manželem [celé jméno původního účastníka] spoluvlastnicí (SJM) pozemku parc. [číslo] o celkové výměře [anonymizováno] m, od 6.6.2016 je podílovou spoluvlastnicí předmětných pozemků ve výši id. , přičemž spoluvlastnický podíl ve výši id. náleží jejímu synovi [celé jméno původního účastníka]. Žalovaná s manželem tyto pozemky získali do osobního užívání dohodou o zřízení práva osobního užívání ze dne 26. 5. 1980, registrovanou Státním notářstvím pro [část Prahy] [anonymizována dvě slova] [číslo] dne 9. 6. 1980, uzavřenou mezi Obvodním národním výborem v [obec a číslo] a žalovanou a jejím manželem, které předcházelo rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání, vydané finančním odborem ONV v [obec a číslo] pod [číslo jednací] [číslo], které nabylo právní moci dne 5. 5. 1980. Žalovaná s manželem se stali spoluvlastníky rozestavěného rodinného domku na parcele [číslo] na základě kupní smlouvy ze dne 6. 5. 1980, uzavřené mezi Družstvem pro výstavbu rodinných domků v [část obce], etapa II. a žalovanou a jejím manželem. V průběhu dostavby rodinného domu vydal odbor výstavby ONV v [obec a číslo] dne 6. 2. 1984 rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [titul], kterým upustil od výstavby garážového objektu, před kterým měl být vybudován v komunikaci záliv s odůvodněním, že garáže byly umístěny do obestavěného prostoru rodinných domků na sídlišti, a to s podmínkou, že části pozemku č. parc. [číslo], 43 a 5 bývalé odstavné plochy budou převedeny do správy finančního odboru ONV v [obec a číslo]. Toto rozhodnutí bylo zasláno na vědomí i žalované a jejímu manželovi s poznámkou, aby požádali odbor výstavby ONV [anonymizováno] o přidělení částí pozemků [číslo] bývalé odstavné plochy do osobního užívání, případně do pronájmu. Žalovaná s manželem se vždy řídili pokyny stavebního družstva, za které jednal především [titul] [příjmení], který zároveň zajišťoval výstavbu domů na předmětných pozemcích. Ten žalovanou a jejího manžela, a také ostatní vlastníky rodinných domků (manžely [příjmení], manžely [příjmení] a [jméno] [příjmení]) ujistil, že mohou svůj pozemek zaplotit až ke komunikaci. To také žalovaná s manželem učinili, stejně tak jako jejich ostatní sousedé, ke kterým se žalovaná s manželem se stavbou oplocení připojili. V této rozloze pozemek následně užívali a užívají doposud, aniž by jim bylo tehdejším ONV v [obec a číslo] dáno jakkoli na srozuměnou, že užívají část pozemku, který jim nepatří. Žalobce začal zpochybňovat vlastnického právo žalované (a jejího manžela) k předmětným částem pozemků až dopisem ze dne 2.9.2015, zaslaným jim [právnická osoba]. Žalobce byl neúspěšný v dalších žalobách podaných u zdejšího soudu v obdobné věci v řízeních pod spisovými značkami 6C 397/2016, 8C 360/2016 a 13C 188/2018.

34. Soud se nejprve zabýval jako předběžnou otázkou námitkou žalované, že užívá sporné části pozemků žalobce z titulu vlastnického práva, které nabyla vydržením.

35. S odkazem na ust. § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákon v platném znění, soud posuzoval po právní stránce institut vydržení podle občanského zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013.

36. Podle ust. § 134 občanského zákona, oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost.

37. Podle ust. § 130 odst. 1 občanského zákona, je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

38. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR oprávněná držba předpokládá, že držitel je v dobré víře, že mu věc nebo právo patří, a žije v této dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem. Uvedené podmínky musí být splněny současně. Dobrá víra spočívá v přesvědčení držitele, že je vlastníkem věci, kterou drží, anebo subjektem práva, které vykonává, popř. že jsou dány právní skutečnosti, které mají za následek vznik vykonávaného práva. Dobrá víra je vnitřní, psychický stav držitele. Ze zákona plyne, že držitel musí být v dobré víře„ se zřetelem ke všem okolnostem“. Posouzení, je-li držitel v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem či nikoliv, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoliv pouze ze subjektivního hlediska samotného účastníka, je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, respektive nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (srovnej na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 2Cdon 568/96, 22 Cdo 1253/99). Oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout. Je přitom třeba zdůraznit, že jde o opatrnost normální, obvyklou, posuzovanou z objektivního hlediska. Omyl držitele musí být omluvitelný. Omluvitelný je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Podle konstantní judikatury se dobrá víra oprávněného držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. To ovšem neznamená, že takový titul musí být dán. Postačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR 22Cdo 1398/2000). Jestliže někdo nabude vlastnictví k pozemku a současně se uchopí držby části nebo celého sousedního pozemku, je titulem držby nabývací titul ke skutečně vlastněnému pozemku. I když jde o tzv. putativní titul, je postačující (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22Cdo 1398/2000). Zákonem neřešenou je otázka, jak velkého pozemku (části pozemku) se může držitel chopit, aby jeho omyl ohledně rozporů mezi tím, co skutečně nabyl a čeho se chopil, byl omluvitelný a jeho držba byla oprávněná. Obecné východisko obsahuje rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22Cdo 386/2000, podle kterého, pokud se nabyvatel nemovitostí chopí držby části sousední parcely, kterou nenabyl, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku. Při posouzení oprávněnosti držby záleží i na tvaru pozemků a jejich umístění v terénu. Význam hraje i společné oplocení, rozsah užívání právním předchůdcem, apod. Jestliže ani vlastník drženého pozemku si neuvědomil, že nabyvatel, resp. jeho předchůdci, drží i část jeho pozemku, bude to nasvědčovat objektivní omluvitelnosti omylu. Souhrnné stanovisko k této otázce vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp. zn. 22Cdo 1594/2004 tak, že nabyvatel nemovitostí, který se chopí držby části parcely, kterou nekoupil, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Nelze stanovit jednoznačné hledisko pro posouzení, jaký poměr ploch koupeného a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru nabyvatele o tom, že drží jen koupený pozemek; každý případ je třeba posoudit individuálně. Oprávněnou držbu nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného, výjimečně i více. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22Cdo 837/98 pozemek, určený hranicí držby či užívání, je často tvořen více parcelami. Pokud se nabyvatel chopí držby celého pozemku, byť na některou z parcel jej tvořících se nabývací titul nevztahuje, nevylučuje to podle okolností jeho oprávněnou držbu celého pozemku. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22Cdo 2724/2009 při zvažování dobré víry držitele, který se chopil držby i části pozemku sousedícího s pozemkem v jeho vlastnictví, je též třeba přihlédnout k postoji vlastníka takto držené části sousedního pozemku; pokud léta užívání části svého pozemku držitelem trpěl, je třeba vyjít z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho pozemku (obdobně i rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22Cdo 1096/2010, usnesení Nejvyššího soudu ČR 22Cdo 881/2013).

39. Soud má v řízení za prokázanou obranu žalované, že spolu s manželem drželi sporné části pozemků žalobce v dobré víře, že jim k nim náleží užívací, a od 1. 1. 1992 i vlastnické právo. Soud uvěřil žalované, že spolu s manželem jednali při stavbě oplocení svého pozemku v omluvitelném omylu vyvolaném [titul] [příjmení], který zaštiťoval výstavbu rodinných domů v areálu [anonymizováno] II. a byl styčnou osobou pro jednání s ostatními družstevníky Družstva pro výstavbu rodinných domků, a z titulu svého postavení pomáhal žalované a jejímu manželovi, i ostatním členům družstva, v záležitostech spojených s výstavbou rodinného domku. Žalovaná a její manžel neměli důvod pochybovat o jeho ujištění, že veškerá dokumentace je před stavbou oplocení v pořádku. Stejně tak se na informace od [anonymizováno] [příjmení] spolehli i manželé [příjmení] se synem [jméno] [příjmení] a manželé [příjmení], kteří za stejných právních i faktických podmínek oplocovali pozemky kolem svých rodinných domů. Není rozumné předpokládat, že by žalovaná s manželem (stejně jako zmiňování sousedé) úmyslně nelegálně rozšiřovali hranice svého pozemku, když v době, kdy tak činili, byla cena jednoho metru čtverečního užívacího práva k pozemku 15 Kč, což byla i v tu dobu částka marginální, a vystavovali se riziku postihu ze strany tehdejšího ONV v [obec a číslo]. V legálnosti postupu žalovanou a jejího manžela utvrzovala i kolaudace rodinného domu, která evidentně žádné nesrovnalosti, pokud se týká vytýčení oplocení, neshledala, a dále následný, desítky let trvající postoj nejdříve ONV v [obec a číslo], posléze pak žalobce, který až do 2. 9. 2015 nedal žalované a jejímu manželovi nikterak najevo, že okupují části jeho pozemku. Relevantní není ani žalobcova námitka, že poměr plochy přičleněných částí jeho pozemku k ploše pozemků přidělených žalované a jejímu manželovi do užívání shora citovaným rozhodnutím ONV v [obec a číslo] a následnou uzavřenou dohodou, svědčí o nedobrověrnosti držby, protože přičleněná plocha pozemků není vzhledem k rozměru pozemků žalované a jejího manžela, významná (dosahuje cca 10%) Ze všech těchto důvodů soud proto dospěl k závěru, že žalovaná s manželem neužívali, a po smrti manžela žalovaná neužívá sporné části pozemků žalobce bez právního důvodu, ale že jí naopak svědčí vydržené vlastnické právo. Žaloba na zaplacení bezesmluvního užívání těchto částí pozemků proto není důvodná a soud ji jako takovou zamítl.

40. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. protože žalovaná byla ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení představují náklady jejího právního zastoupení. Ty soud přiznal podle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů, a to do 18. 10. 2017 z punkta 9 600 Kč, od 18. 10. 2017 do 3. 1. 2021 z punkta 14 400 Kč a od 4. 1. 2021, z punkta 19 400 Kč, a to odměnu za 4 úkony právní služby po 1 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, prokázaná porada s klientkou přesahující jednu hodinu z 15. 6. 2017, písemné vyjádření k žalobě ze dne 20. 6. 2017, účast při jednání soudu dne 21. 6. 2017), dále 2 úkony po 1 700 Kč (prokázaná porada s klientkou přesahující jednu hodinu ze dne 30. 11. 2017, účast na jednání soudu dne 6. 12. 2017) a 5 úkonů po 1 900 Kč (prokázaná porada s klientkou přesahující jednu hodinu ze dne 9. 5. 2021, účast při jednání soudu dne 14. 5. 2021, doplnění skutkových tvrzení žalované na výzvu soudu ze dne 15. 6. 2021, prokázaná porada s klientkou přesahující jednu hodinu ze dne 1. 9. 2021 a účast při jednání soudu dne 3. 9. 2021). V souladu s ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu soud přiznal i hotové výdaje spojené s 11 úkony právní služby příprava a převzetí zastoupení, prokázaná porada s klientkou přesahující jednu hodinu z 15. 6. 2017, písemné vyjádření k žalobě ze dne 20. 6. 2017, účast při jednání soudu dne 21. 6. 2017, prokázaná porada s klientkou přesahující jednu hodinu ze dne 30. 11. 2017, účast na jednání soudu dne 6. 12. 2017, prokázaná porada s klientkou přesahující jednu hodinu ze dne 9. 5. 2021, účast při jednání soudu dne 14. 5. 2021, doplnění skutkových tvrzení žalované na výzvu soudu ze dne 15. 6. 2021, prokázaná porada s klientkou přesahující jednu hodinu ze dne 1. 9. 2021 a účast při jednání soudu dne 3. 9. 2021) ve výši 300 Kč za 1 úkon. V souladu s ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. zvýšil soud odměnu za úkony právní služby a hotové výdaje advokáta o 21% DPH v částce 4 662 Kč, protože zástupce žalované je plátcem této daně. Celkové náklady řízení tak činí přiznaných 26 862 Kč.

41. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího právního zástupce.

Poučení