6 C 403/2021 - 189

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Miroslavou Sixtovou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] s.r.o., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 1/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 1/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 1/0] pro 8 590 828 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 8 590 828 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 227 560 Kč od 24. 12. 2013 do 27. 3. 2014, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 225 802 Kč od 28. 3. 2014 do 9. 5. 2016, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 764 593 Kč od 10. 5. 2016 do 8. 9. 2016, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 763 476 Kč od 9. 9. 2016 do 9. 3. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 759 641 Kč od 10. 3. 2017 do 27. 7. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 751 413 Kč od 28. 7. 2020 do 8. 9. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 590 828 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 9. 2021 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 8 590 828 Kč s následujícím odůvodněním. Žalobkyně a žalovaná spolu dlouhodobě spolupracovaly v oblasti obchodu se spotřební elektronikou, zejména s mobilními telefony, které žalobkyně prodávala žalované k další distribuci. Spolupráce probíhala bez jakýchkoli problémů na bázi telefonických objednávek zboží žalovanou, jejich telefonického potvrzení žalobkyní a dodání zboží do sídla žalované společně s vyúčtováním dodaného zboží – fakturou. Obchodní vztah probíhal flexibilně a hladce do dubna 2013, od května 2013 žalovaná přestávala kupní cenu dodaného zboží dle ústně uzavřených kupních smluv hradit. Žalobkyně a žalovaná spolu mimo jiné uzavřely čtyři dílčí kupní smlouvy, na základě kterých bylo dodáno níže specifikované zboží do sídla žalované za uvedenou kupní cenu: 200 ks iPhone 5 Black 16 GB EU SPEC MASTERBOX dne 4. 4. 2013 za cenu 123 420 EUR vyúčtováno fakturou č. [hodnota] ze dne 4. 4. 2013, splatnou dne 18. 4. 2013, přičemž na tuto fakturu bylo žalovanou poskytnuto částečné plnění ve výši 114 149,80 EUR a k úhradě tak zbývá 9 270,20 EUR; 140 ks iPhone 5 16 GB BLACK UK SPEC dne 16. 4. 2013 za cenu 82 667,20 EUR vyúčtováno fakturou č. [hodnota] ze dne 16. 4. 2013, splatnou dne 30. 4. 2013; 130 ks iPhone 5 16 GB White UK SPEC dne 30. 4. 2013 za cenu 73 459,10 EUR vyúčtováno fakturou č. [hodnota] ze dne 30. 4. 2013, splatnou dne 14. 5. 2013; 180 ks SAMSUNG i9505 16 GB White dne 3. 5. 2013 za cenu 104 326,20 EUR vyúčtováno fakturou č. [hodnota] ze dne 3. 5. 2013, splatnou dne 17. 5. 2013. Celková dlužná částka z neuhrazených kupních cen za dodané zboží žalované tak činila 269 722,70 EUR (dále jen „Pohledávka č. 1“).

2. Žalobkyně dále poskytla žalované dne 1. 10. 2013 bezúročnou půjčku ve výši 9 333 EUR v hotovosti (dále jen „Pohledávka č. 2“), přičemž účastníci se ústně dohodli, že půjčka bude žalovanou vrácena do jednoho měsíce, tj. do 1. 11. 2013. Jako doklad o poskytnutí půjčky byl mezi účastníky vyhotoven Výdajový pokladní doklad č. [Anonymizováno] ze dne 1. 10. 2013 podepsaný statutárními orgány obou účastníků s uvedením účelu platby „poskytnutí půjčky“. Žalovaná však půjčku v uvedeném termínu nevrátila, a to ani zčásti.

3. Žalovaná smlouvou o převzetí závazku ze dne 20. 12. 2013 převzala dluh společnosti [právnická osoba]., IČ: [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen „Společnost“), vůči žalobkyni na zaplacení (vrácení) poskytnuté zálohy na kupní cenu elektroniky ve výši 55 580 EUR dle kupní smlouvy ze dne 30. 4. 2013 (dále jen „Pohledávka č. 3“). Záloha byla poskytnuta z bankovního účtu žalobkyně č. ú. 1907510273/0800 dne 3. 5. 2013 na bankovní účet Společnosti s tím, že záloha byla uhrazena společně s úhradou kupní ceny za jiné zboží, celkem tak bylo uhrazeno 90 100 EUR. Uhrazená záloha měla být vrácena nejpozději do 17. 12. 2013. Tuto převzatou povinnost k úhradě dluhu žalobkyně nesplnila ani zčásti.

4. Žalovaná své dluhy odpovídající Pohledávkám 1 až 3 vůči žalobkyni uznala Dohodou o uznání dluhu ze dne 20. 12. 2013, a to v celkové výši 334 635 EUR. Mezi žalobkyní a žalovanou byla také současně uzavřena dohoda se svolením k vykonatelnosti ve formě notářského zápisu sepsaného jménem [tituly před jménem] [jméno FO], notářky v Žatci, [tituly před jménem] [jméno FO], notářským kandidátem dne 20. 12. 2013 pod sp. zn. N 866/2013, NZ 782/2013 (dále jen „Notářský zápis“), v němž došlo k přepočtu Pohledávek na českou měnu a k přistoupení k určité „kapitalizaci budoucích úroků z prodlení“ k jistině těchto Pohledávek. Žalovaná se dle Notářského zápisu zavázala svůj dluh ve výši 11 500 000 Kč uhradit nejpozději do 23. 12. 2013. Ke dni splatnosti pohledávek, tj. ke dni 23. 12. 2013, činily Pohledávky 1 až 3 v české měně dle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou celkem částku 9 227 560 Kč (Pohledávka č. 1 částku 7 437 584 Kč (269 722 x 27,575), Pohledávka č. 2 částku 257 357 Kč (9 333 x 27,575) a Pohledávka č. 3 částku 1 532 619 Kč (55 580 x 27,575)).

5. Žalovaná svůj dluh vyplývající z Pohledávek 1 až 3 ve lhůtě sjednané v Notářském zápisu neuhradila, pročež žalobkyně podala dne 6. 1. 2014 exekuční návrh k soudnímu exekutorovi JUDr. [jméno FO], Exekutorský úřad Praha 10. Exekuční řízení bylo vedeno pod sp. zn. 167 EX 102/14 (dále jen „Exekuce“). V rámci Exekuce bylo vymoženo: Dne Částka (v Kč) Ve prospěch žalobkyně (v Kč) Ve prospěch soudního exekutora (v Kč) 27. 3. 2014 9 623,00 1 758,00 7 865 9. 5. 2016 541 810,00 461 208,68 80 601,32 8. 9. 2016 1 117,71 1 117,71 0,00 9. 3. 2017 4 530,21 3 834,29 695,92 Celkem 557 080,92 467 918,68 89 162,24 Po zohlednění vymoženého plnění v Exekuci činily Pohledávky 1 až 3 žalobkyně výši 8 759 641 Kč. Pohledávky po odečtení vymoženého plnění (každá snížena o 1/3 vymoženého plnění, tj. o částku 155 973 Kč) jsou ve výši: a) Pohledávka č. 1 ve výši 7 281 611 Kč, b) Pohledávka č. 2 ve výši 101 384 Kč, c) Pohledávka č. 3 ve výši 1 376 646 Kč. Žalovaná dne 10. 10. 2020, tj. téměř po sedmi letech vedení Exekuce, podala návrh na zastavení exekuce a návrh na odklad exekuce, a to z důvodu, že Notářský zápis jakožto exekuční titul je materiálně nevykonatelný. Exekuce byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 4. 2021, č. j. 36 EXE 86/2014-114, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2021, č. j. 16 Co 230/2021-138, zastavena. Obě usnesení nabyla právní moci dne 8. 9. 2021. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že rozhodné skutečnosti, na nichž se plnění zakládá, nebyly v Notářském zápisu určitě a jednoznačně identifikovány a Notářský zápis proto nelze považovat za materiálně vykonatelný, a tedy za způsobilý exekuční titul dle § 40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále jen „EŘ“). Uvedenými usneseními byla žalobkyni stanovena povinnost uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 104 997,15 Kč za řízení před soudem prvního stupně a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 55 587,40 Kč.

6. Žalobkyně taktéž insolvenčním návrhem ze dne 20. 4. 2020 zahájila vůči žalované u Městského soudu v Praze insolvenční řízení, které bylo vedeno pod sp. zn. MSPH 88 INS 9353/2020 (dále jen „Insolvenční řízení“). Žalobkyně v insolvenčním návrhu specifikovala své Pohledávky 1 až 3 a tyto taktéž řádně uplatnila přihláškou pohledávky. V průběhu Insolvenčního řízení se žalovaná k insolvenčnímu návrhu žalobkyně vyjádřila svým podáním ze dne 14. 5. 2020 tak, že nezpochybňuje pohledávky žalobkyně popsané v insolvenčním návrhu a že právě pro tyto pohledávky vede žalobkyně vůči žalované Exekuci. V uvedeném Insolvenčním řízení pak žalovaná také předložila Seznam závazků dlužníka ze dne 13. 5. 2020, v němž uvedla jako jediného věřitele žalobkyni a výslovně uznala její jednotlivé pohledávky vč. příslušenství. O tomto seznamu žalovaná prohlásila, že je seznamem správným a úplným. Insolvenční řízení bylo k návrhu žalobkyně zastaveno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2020, č. j. MSPH 88 INS 9353/2020-A-11. Tímto usnesením Městského soudu ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 7. 2020, č. j. MSPH 88 INS 9353/2020, 4 VSPH 863/2020-A-20, byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč. Tento výrok o nákladech řízení nabyl právní moci dne 27. 7. 2021.

7. Žalobkyně dopisem ze dne 8. 9. 2021 adresovaným žalované jednak započetla proti pohledávkám žalované na úhradu nákladů Insolvenčního řízení a Exekuce celkem ve výši 168 813,15 Kč svou Pohledávku č. 2 (v celé zbývající části jistiny ve výši 101 384 Kč) a dále část Pohledávky č. 3 co do částky 67 429,15 Kč, a dále žalovanou vyzvala k úhradě jejího zbývajícího dluhu celkem ve výši 8 590 828 Kč s příslušenstvím. Žalovaná, byť Pohledávky č. 1 až 3 uznala a nijak je nerozporovala, na tyto ke dni podání žaloby neuhradila ničeho.

8. Vedle žalované částky se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 227 560 Kč od 24. 12. 2013 do 27. 3. 2014, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 225 802 Kč od 28. 3. 2014 do 9. 5. 2016, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 764 593 Kč od 10. 5. 2016 do 8. 9. 2016, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 763 476 Kč od 9. 9. 2016 do 9. 3. 2017, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 759 641 Kč od 10. 3. 2017 do 27. 7. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 751 413 Kč od 28. 7. 2020 do 8. 9. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 590 828 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení.

9. Žalovaná naproti tomu požadovala zamítnutí žaloby s tím, že nárok žalobkyně považuje za zcela nedůvodný. Žalovaná učinila existenci a důvody vzniku Pohledávek 1 až 3 nespornými, dále učinila nesporným, že dne 20. 12. 2013 uzavřela s žalobkyní dohodu o uznání dluhu, a to pro dluh v celkové výši 334 635 EUR ke dni sepsání této dohody. Notářský zápis však byl shledán materiálně nevykonatelným, tj. nezpůsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d) EŘ, a to usneseními Obvodního soudu pro Prahu 3, č. j. 36 EXE 86/2014-114, a Městského soudu v Praze, č. j. 16 Co 230/2021-138, kterými byla zastavena exekuce vedená žalobkyní vůči žalované na podkladě uvedeného Notářského zápisu. V této souvislosti proto žalovaná dále vznesla námitku promlčení pohledávek uplatněných žalobou, tedy Pohledávek 1, 2 a 3. Co se týče Pohledávky č. 1, její část ve výši 123 420 EUR vyúčtovaná fakturou č. [hodnota] byla splatná dne 18. 4. 2013, část ve výši 82 667,20 EUR vyúčtovaná fakturou č. [hodnota] byla splatná dne 30. 4. 2013, část ve výši 73 459,10 EUR vyúčtovaná fakturou č. [hodnota] byla splatná dne 14. 5. 2013 a část ve výši 104 326,20 EUR vyúčtovaná fakturou č. [hodnota] byla splatná dne 17. 5. 2013. Pohledávka č. 2 byla splatná dne 11. 11. 2013 a Pohledávka č. 3 byla splatná dne 17. 12. 2013 s následujícím odůvodněním. Dohoda o uznání dluhu ze dne 20. 12. 2013, kterou žalovaná uzavřela se žalobkyní, byla uzavřena v režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „ObchZ“), neboť pohledávky uplatněné žalobou vycházely ze vzájemné obchodní činnosti žalobkyně a žalované (§ 261 odst. 1 ObchZ). Jednalo se tak o uznání závazku ve smyslu § 323 odst. 1 ObchZ. Dle § 407 odst. 1 ObchZ platí, že uzná-li dlužník písemně svůj závazek, běží nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto uznání. K datu 1. 1. 2014 byl obchodní zákoník zrušen a nahrazen zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dle ustanovení § 3028 odst. 3 věta první o. z. platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Dle § 3036 o. z. platí, že podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Z výše uvedeného je zřejmé, že dle § 407 odst. 1 ObchZ začala u všech pohledávek uplatněných žalobou, tedy Pohledávek 1, 2 a 3, běžet nová čtyřletá promlčecí doba, a to od 20. 12. 2013. Tato nová promlčecí doba uplynula dne 20. 12. 2017. V době podání žaloby, tedy dne 16. 9. 2021, již byly všechny pohledávky uplatněné žalobou promlčeny. Dle § 388 odst. 1 ObchZ platí, že promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby. Vzhledem k uplatněné námitce promlčení nelze dle žalované nárok žalobkyně vznesený žalobou přiznat.

10. Žalobkyně v rámci repliky uvedla, že Exekuce byla zahájena dnem 6. 1. 2014, kdy byl exekuční návrh doručen soudnímu exekutorovi, a byla pravomocně zastavena dne 7. 9. 2021 usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 4. 2021, č. j. 36 EXE 86/2014-114, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2021, č. j. 16 Co 230/2021-138. Žalobkyně byla toho právního názoru, že zahájením Exekuce došlo dle ustanovení § 402 ObchZ ke stavení běhu promlčecí doby a promlčecí doba po dobu vedení Exekuce (téměř 7 let a 9 měsíců) neběžela. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že i tehdy platný občanský zákoník č. 40/1964 Sb. v § 112 a i aktuálně platný a účinný o. z. v § 648 zahrnují zahájení výkonu rozhodnutí či exekuce mezi skutečnosti, které běh promlčecí doby staví. Tato ustanovení byla a jsou interpretována tak, že promlčecí doba neběží od doby, kdy je podán návrh na zahájení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce na základě kteréhokoliv zákonem aprobovaného exekučního titulu, jak jsou tyto vyjmenovány v § 274 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) nebo ustanovení § 40 EŘ, tedy i na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného dle notářského řádu. Vzhledem k tomu, že Exekuce byla zahájena za účinnosti nové právní úpravy, je nutno kontext aktuálně platné právní úpravy akcentovat. Skutečnost, že Notářský zápis byl shledán materiálně nevykonatelný, nic neměnilo na tom, že Exekuce trvala a bylo v ní řádně pokračováno v období od ledna 2014 do září 2021 a i takové exekuční řízení staví běh promlčecí doby. Pro případ, že by soud posoudil otázku běhu promlčecí doby odlišně, žalobkyně namítla, že žalovaná uplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. Předmětný Notářský zápis byl dohodou obou účastníků a byl sepsán z jejich společné iniciativy, pokud tedy bylo soudem shledáno, že Notářský zápis je materiálně nevykonatelný, tuto vadu a následné zastavení Exekuce fakticky způsobili oba účastníci stejnou měrou. Taktéž oba účastníci byli srozuměni s tím, že právě na základě tohoto Notářského zápisu bude vedena exekuce a s tímto postupem souhlasili. Oba účastníci pak také dozajista nemohli předjímat, že Exekuce bude trvat více než 7 let a 9 měsíců a že nebude téměř ničeho vymoženo. V tomto směru byla pro oba účastníky bezesporu překvapující délka trvání incidenčního sporu o vyloučení nemovitostí žalované z majetkové podstaty úpadce [právnická osoba]., IČ: [IČO], které byly insolvenčním správcem neoprávněně sepsány, a tedy nemohly být dříve zpeněženy v Exekuci (9 let), ale také délka sporu žalované s Odvolacím finančním ředitelstvím (6 let a doposud není skončeno), na základě jehož příznivého výsledku byly očekávány finanční prostředky postižitelné v Exekuci. Z tohoto pohledu pak dle žalobkyně není správné, aby nepříznivé následky spojené s promlčením práva žalobkyně a se ztrátou nároku na úhradu jejích pohledávek nesla výlučně žalobkyně. Nelze pominout ani tu skutečnost, že Exekuce probíhala nerušeně a bez jakékoliv obrany žalované téměř 7 let a teprve následně, poté co bezpečně uplynuly 4 roky ode dne uzavření Dohody o uznání (tedy promlčecí doba), byl Notářský zápis žalovanou napaden a bylo navrženo zastavení Exekuce (v roce 2020). Nutno zdůraznit, že žalobkyně marné uplynutí promlčecí doby nezavinila, svého práva se řádně domáhala v probíhající Exekuci. Pokud by byla soudem námitka promlčení vznesená žalovanou shledána po právu, pak by to vedlo k nepřijatelným důsledkům ve sféře žalobkyně a znamenalo by to její nepřiměřeně tvrdý postih. Zánik nároku na plnění jejích pohledávek za žalovanou pro uplynutí promlčecí doby by byl pro žalobkyni likvidační. To vše v protikladu k žalobou uplatněnému plnění, které žalovaná nijak nesporovala a které by bylo možné bez větších problémů uspokojit ze zpeněžení jejího nemovitého majetku či případně z finančních prostředků, které žalovaná obdrží od finanční správy.

11. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 11. 2021, č. j. 6 C 403/2021-30, které bylo potvrzeno Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2021, č. j. 28 Co 429/2021-52, bylo žalované předběžným opatřením zakázáno nakládat s následujícími nemovitostmi: pozemek p. č. [Anonymizováno], orná půda; pozemek p. č. [Anonymizováno] trvalý travní porost; pozemek [Anonymizováno], trvalý travní porost; pozemek p. č. [Anonymizováno], trvalý travní porost; pozemek p. č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če, jiná stavba; pozemek p. č. 1945/8, trvalý travní porost; vše zapsáno na LV 1171 v k. ú. Starý Harcov, obec Liberec, okres Liberec, a to zejména převádět vlastnické právo k těmto nemovitostem, tyto zatěžovat věcnými právy ve prospěch jakékoli třetí osoby, zejména tyto nemovitosti zatížit zástavním právem či věcným břemenem, a to až do doby pravomocného rozhodnutí soudu ve věci samé.

12. Ve věci rozhodl soud prvého stupně rozsudkem ze dne 1. 9. 2022 č.j. 6 C 403/2021-88, kterým žalobě vyhověl s odůvodněním, že vzhledem k tomu, že se na uplynutí promlčecí doby podílela též žalovaná, přičemž v počínání žalobkyně, která podala žalobu ihned, co došlo k pravomocnému zastavení exekučního řízení, tak nelze spatřovat její liknavý postup, považoval soud uplatnění námitky promlčení v daném případě za přílišnou tvrdost ustanovení ObchZ, jež by nevedla ke spravedlivému rozhodnutí. Soud přihlédl k tomu, že žalovaná zcela prokazatelně žalobkyni dlužné pohledávky neuhradila, byla si svého závazku vědoma a sama též zapříčinila zneplatnění notářského zápisu (exekučního titulu). Takovýto postup žalované proto soud hodnotil tak, že nemůže požívat právní ochrany, a proto ke vznesené námitce promlčení nepřihlédl. Jelikož mezi účastníky nebylo sporu o existenci, důvodu vzniku a výše jednotlivých pohledávek tvořících žalovanou částku, toto účastníci učinili nesporným, rozhodl soud o povinnosti žalované k úhradě celkové částky ve smyslu podané žaloby. 13.

13. Proti rozsudku soudu prvého stupně si žalovaná podala odvolání k Městskému soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 22. 3. 2023 č.j. 27 Co 462/2022-118, rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil. K dovolání žalované, Nejvyšší soud rozhodl rozsudkem ze dne 25. 1. 2024 č.j. 33 Cdo 2089/2023-161 o zrušení jak rozsudku soudu prvého stupně č.j. 6 C 403/2021-88, tak rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 22 Co 462/2022-118. V souvislosti s uplatněnou námitkou promlčení Nejvyšší soud odkázal zejména na ustálenou judikaturu s tím, že z citovaných rozhodnutí se podává, že Nejvyšší soud ani Ústavní soud nedovolily, že námitka promlčení je nemravná, jestliže účastník marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, nýbrž konstatují, že námitka promlčení odporuje dobrým mravům, pokud byla výrazem flagrantního zneužití práva na úkor tohoto účastníka. Takovéto flagrantní zneužití práva se však ze zjištěného skutkového stavu v projednávané věci nepodává a nelze za ni považovat ani skutečnost, že žalovaná navrhla v roce 2021 zastavení exekuce či, že slíbila žalobkyni, že dostojí svým závazkům. Jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platily i na rozsudek soudu prvého stupně, zrušil Nejvyšší soud oba dva rozsudky a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení a to se závazným právním názorem s tím, že uplatnění námitky promlčení se příčí dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy je výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by v konkrétní situaci zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti přitom musí být uplatněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.

14. Zdejší soud věc znovu projednal a po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Účastníci učinili nespornými existenci, co do důvodu vzniku i výše, Pohledávek 1 až 3. Dne 20. 12. 2013 byla mezi účastníky uzavřena Dohoda o uznání dluhu, kterým žalovaná uznala Pohledávky 1 až 3 v celkové výši 334 635 EUR (viz Dohoda o uznání dluhu ze dne 20. 12. 2013). Dne 20. 12. 2013 byl jménem [tituly před jménem] [jméno FO] sepsán [tituly před jménem] [jméno FO], notářským kandidátem, sepsán Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, v němž se žalovaná zavázala splatit žalobkyni dluh ve výši 11 500 000 Kč do 23. 12. 2013 (viz Notářský zápis ze dne 20. 12. 2013, č. j. N 866/2013, NZ 782/2013). Na základě Notářského zápisu a exekučního návrhu ze dne 27. 12. 2013, který byl soudnímu exekutorovi doručen dne 7. 1. 2014, byl pověřením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 13. 1. 2014, č. j. 36 EXE 86/2014-10, za účelem vymožení Pohledávek 1 až 3 pověřen soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad Praha 10, vedením exekuce. Exekuce byla vedena pod sp. zn. 167 EX 102/14. Exekuce byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 4. 2021, č. j. 36 EXE 86/2014-114, výrokem I. zastavena, neboť Notářský zápis byl shledán materiálně nevykonatelným, a žalobkyni byla výrokem III. uložena povinnost uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 104 997,75 Kč (viz Exekuční návrh ze dne 27. 12. 2013, Pověření soudního exekutora dle ust. § 43a zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti ze dne 13. 1. 2014, sp. zn. 36 EXE 86/2014, Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 4. 2021, č. j. 36 EXE 86/2014-114). Výrok I. tohoto usnesení co do částky 9 254 331 Kč a výrok III. byly potvrzeny usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2021, č. j. 16 Co 230/2021-138. Žalobkyni byla tímto usnesením uložena povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 55 587,40 Kč (viz Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2021, č. j. 16 Co 230/2021-138). Obě tato usnesení nabyla právní moci dne 7. 9. 2021 (viz Exekuční spis Obvodního soudu pro Prahu 3 36 EXE 86/2014 na č. l. 114 a č. l. 138). Dne 20. 4. 2020 podala žalobkyně jakožto věřitel insolvenční návrh z důvodu úpadku žalované jakožto dlužníka (viz Insolvenční návrh ze dne 20. 4. 2020) a uplatnila Pohledávky 1 až 3 přihláškou (viz Přihláška pohledávky ze dne 20. 4. 2020). Ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu žalovaná uvedla, že nezpochybňuje, že má vůči žalobkyni Pohledávky 1 až 3, přičemž za účelem jejich vymožení byla vedena Exekuce. Zároveň žalovaná uvedla, že jiného věřitele kromě žalobkyně nemá (viz Vyjádření dlužníka k insolvenčnímu návrhu věřitele ze dne 14. 5. 2020). Předmětné Pohledávky 1 až 3 žalovaná uvedla taktéž v seznamu závazků dlužníka (viz Seznam závazků dlužníka ze dne 13. 5. 2020). Výrokem I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2020, č. j. MSPH 88 INS 9353/2020-A-11, který nabyl právní moci dne 3. 7. 2020, bylo insolvenční řízení zastaveno, neboť jej dne 2. 6. 2020 vzala žalobkyně zpět, a zároveň byla výrokem II žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč (viz Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2020, č. j. MSPH 88 INS 9353/2020-A-11, Insolvenční spis Městského soudu v Praze sp. zn MSPH 88 INS 9353/2020 na č. l. A-11). Výrok II. usnesení byl následně potvrzen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 7. 2020, č. j. MSPH 88 INS 9353/2020, 4 VSPH 863/2020-A-20, a nabyl právní moci dne 27. 7. 2020 (viz Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 7. 2020, č. j. MSPH 88 INS 9353/2020, 4 VSPH 863/2020-A-20, Insolvenční spis Městského soudu v Praze sp. zn MSPH 88 INS 9353/2020 na č. l. A-20). Žalovaná ani přes předžalobní výzvu dlužnou částku neuhradila (viz Předžalobní výzva ze dne 8. 9. 2021, Podací stvrzenka ze dne 8. 9. 2021).

15. Z ostatních provedených důkazů soud žádné rozhodné skutečnosti pro posouzení věci nezjistil.

16. Dle § 3028 odst. 3 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

17. Dle § 3036 o. z., podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

18. Dle § 397 ObchZ nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

19. Dle § 402 ObchZ, promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.

20. Dle § 407 odst. 1 ObchZ, uzná-li dlužník písemně svůj závazek, běží nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto uznání. Týká-li se uznání pouze části závazku, běží nová promlčecí doba ohledně této části.

21. Dle § 408 odst. 1 ObchZ, bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Do lhůty podle věty první se nezapočítává doba, po kterou se vede mediace podle zákona o mediaci. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

22. Dle § 112 zákona č. 40/1964, občanský soudní řád (dále jen „SOZ“), uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.

23. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu a v souladu se shora uvedenými zákonnými ustanoveními dospěl soud k následujícím závěrům. Existence, důvod vzniku a výše pohledávek, byly mezi účastníky nesporné, proto se soud zabýval pouze vznesenou námitkou promlčení ze strany žalované, a to vázán vysloveným právním názorem Nejvyššího soudu. Jelikož žalobkyně ani po poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. nedoplnila svá žalobní tvrzení ohledně intenzity zjevného rozporu počínání žalované s dobrými mravy, když Nejvyšší soud dospěl k závěru, že zjištěný skutkový stav věci neodpovídá takovému flagrantnímu zneužití práva, které by odůvodňovalo uplatnění námitky rozporu dobrých mravů vůči vznesené námitce promlčení nároku, nezbylo soudu než žalobu v celém rozsahu včetně požadovaného příslušenství pohledávky zamítnout s konstatováním, že se žalovaná úspěšně dovolala námitky promlčení předmětného nároku. Soud ve svých závěrech vyšel z toho, že Notářský zápis byl shledán materiálně nevykonatelným a byť se tak stalo až po několika letech, kdy na jeho základě byla prováděna exekuce po dobu téměř sedmi let, došlo ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení k promlčení nároku na zaplacení předmětné pohledávky, neboť žaloba byla podána dne 16. 9. 2021, přičemž dohoda o uznání dluhu byla uzavřena dne 20. 12. 2013. Vzhledem k tomu, že nedošlo ke stavení promlčecí doby z důvodu probíhajícího exekučního řízení, které bylo zahájeno 6. 1. 2014 a pravomocně zastaveno 7. 9. 2021 z důvodu nevykonatelnosti exekučního titulu, je ve smyslu shora citovaných ustanovení nárok žalobkyně promlčen.

24. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 150 o.s.ř., dle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela, nebo zčásti přiznat. V daném případě pak soud okolnosti zvláštního zřetele shledal právě v souvislostech, které vedly žalobkyni k uplatnění předmětného nároku, kdy tato po dobu zhruba sedmi let byla v legitimním očekávání uhrazení dlužné pohledávky, kterou jí žalovaná neuhradila, její výši nijak nesporovala a z tohoto titulu žalobkyni část pohledávky uhradila. Samotná materiální nevykonatelnost exekučního titulu (notářského zápisu), na kterém se podílela též žalovaná, je v kontextu celé situace, kdy též sama žalovaná svým postojem zapříčinila, že žalobkyni nebyla uhrazena podstatná část dlužné pohledávky, nemůže být brána toliko k tíži žalobkyně, která se zcela logicky snažila o uplatnění svého práva soudní cestou. Soud zohlednil zejména to, že celková výše nesplacené pohledávky (8 590 828 Kč + příslušenství) je již sama o sobě natolik závratná, že v poměru k této by se soudu jevilo přiznání zaplacení nákladů řízení žalované za zcela nemravné. Z těchto důvodů proto soud rozhodl tak, že žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení