6 C 429/2024 - 67

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Holou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno]. zahraniční osoba registrovaná pod č. [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno], [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozený [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] oba zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o 49 122,15 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 49 122,15 Kč spolu s úrokem ve výši 14,81 % ročně z částky 23 346,86 Kč od 27. 4. 2018 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 49 122,15 Kč od 27. 4. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 49 122,15 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 49 122,15 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 49 122,15 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 49 122,15 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 49 122,15 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 49 122,15 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 49 122,15 Kč od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 13,75 % ročně z částky 49 122,15 Kč od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 49 122,15 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 % bodů, přičemž v každém kalendářním poletí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši reposazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení žalovaným, a to v částce 27 321,80 Kč, a to do 3 dnů od neprávní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaných.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 8. 10. 2024 domáhala, aby soud uložil žalovaným povinnost jí zaplatit částku ve výši 49 122,15 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba]., IČ: [IČO], a žalovaným č. [hodnota] došlo dne 10. 8. 2006 k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou její nedílnou součástí také Všeobecné obchodní podmínky a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele. V souladu se smlouvou byl žalovanému č. [hodnota] jednorázově poskytnut úvěr ve sjednané výši 300 000 Kč. Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. [č. účtu]. Celkovou výši úvěru byl žalovaný č. [hodnota] povinen splácet v pravidelných 71 měsíčních splátkách ve výši 6 368 Kč, a to s daty splatnosti sjednanými ve smlouvě. Spolu se splátkami úvěru se žalovaný č. [hodnota] zavázal hradit úroky z vyčerpané jistiny úvěru ve výši 14,81 % ročně. Dále byla žalovaný č. [hodnota] povinen hradit poplatky za poskytnuté bankovní služby (zejména za správu úvěru) ve výši dle přílohy smlouvy, příp. dle sazebníku. Za tímto účelem byl žalovaný č. [hodnota] povinen udržovat na určeném běžném účtu dostatek finančních prostředků. Dne 3. 8. 2006 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným č. [hodnota] dohodu o ručení č. [hodnota], kterou žalovaný č. [hodnota] se zavázal k ručení za veškeré závazky žalovaného č. [hodnota] ze Smlouvy. Žalovaný č. [hodnota] však splátky úvěru a úroků a poplatky nehradil řádně a včas, a tím se dostal do prodlení s úhradou peněžitých závazků ze smlouvy. V důsledku porušení smluvních povinností (zejména prodlení s hrazením splátek) tak původní věřitel [právnická osoba]. využila svého práva a v souladu se smlouvou dopisem ze dne 26. 11. 2008 vyzval žalovaného č. [hodnota] k okamžitému splacení celé dlužné částky. Pohledávka včetně příslušenství a všech práv a povinností s ní spojených byla ze strany [právnická osoba]. na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2014 postoupena společnosti [právnická osoba]. (dříve s.r.o.), posléze byla postoupena žalobkyni jako novému věřiteli. Výše nesplacené jistiny úvěru činila ke dni podání žaloby 23 346,86 Kč. Žalovaní svůj dluh neuhradili ani po zaslání předžalobní upomínky. K námitce promlčení žalobkyně uváděla, že pohledávka byla v rámci 4leté promlčecí doby uplatněna vůči žalovanému č. [hodnota] u rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž dne 12. 4. 2010 byl vydán rozhodčí nález. Okresní soud v [adresa] usnesením č.j. [Anonymizováno], ze dne 24. 11. 2010, nařídil exekuci na majetek žalovaného č. [hodnota]. Vše rozhodné se tak odehrálo před 11. 5. 2011 než došlo k ustálení judikatury Nejvyššího soudu. Na souzenou věc tak dopadá dikce nálezu Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 1091/19 a nastaly zde účinky stavění běhu promlčecí doby. Usnesením soudního exekutora č.j. [Anonymizováno] ze dne 26. 8. 2024, které nabylo právní moci dne 26. 8. 2024, bylo exekuční řízení zastaveno. Žalovaná žalobu tak podala před koncem promlčecí doby.

2. Žalovaní nárok uplatněný žalobkyní v žalobě neuznávali, když namítali jeho promlčení, když ochrana žalobkyně dle jí citované judikatury není absolutní a když žalobkyně ani sama neučinila žádné kroky k zastavení exekučního řízení (přes uplynutí velmi dlouhého časového úseku), když to byl soudní exekutor, který k tomuto kroku přistoupil. Žalovaní též poukazovali na rovnost stran v tomto řízení, která by zde nebyla, pokud by došlo k absolutní ochraně žalobkyně po takovou dobu a pokud žalobkyně na vedení exekučního řízení trvala i po 11. 5. 2011 nemohla již být v dobré víře. Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby jako celku.

3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je zahraniční právnická osoba se sídlem v Spojeném království Velké Británie a [adresa] Irska a žalovaní jsou státními příslušníky České republiky, a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Jelikož se bydliště žalovaných se nachází na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).

4. Po provedeném dokazování soud zhodnotil důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Mezi [právnická osoba]. (dále jen „Původní věřitel“) a žalovaným č. [hodnota] byla dne 10. 8. 2006 uzavřena smlouva o úvěru na základě níž se Původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému č. [hodnota] částku 300 000 Kč, kterou se žalovaný č. [hodnota] zavázal Původnímu věřiteli vrátit formou 71 měsíčních splátek ve výši 6 368 Kč spolu s úrokem ve výši 14,81 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné podmínky Původního věřitele a úvěrové podmínky pro FO. V č.l. XIV úvěrových podmínek bylo ujednáno, že majetkové spory vzniklé ze smlouvy budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení, a to jedním rozhodcem jmenovaným správcem seznam rozhodců ze seznamu rozhodců vedeným Společností pro rozhodčí řízení a.s. (prokázáno smlouvou o úvěru č. [hodnota] ze dne 10. 8. 2006, všeobecnými obchodními podmínkami Původního věřitele a úvěrovými podmínkami pro fyzické osoby nepodnikatele). Dne 3. 8. 2006 uzavřel Původní věřitel s žalovaným č. [hodnota] dohodou o ručení za závazky žalovaného č. [hodnota] ze smlouvy č. [hodnota] (prokázáno dohodou o ručení ze dne 3. 8. 2006). [adresa] 000 Kč byla žalovanému č. [hodnota] dne 10. 8. 2006 vyplacena (prokázáno interním účetním dokladem). Původní věřitel vyzval k úhradě celé nesplacené částky, kterou zesplatnil ke dni 26. 11. 2008, jak žalovaného č. [hodnota] dopisem odeslaným dne 27. 11. 2008, tak žalovaného č. [hodnota] dopisem odeslaným 9. 12. 2008 (prokázáno výzvou ručiteli ze dne 8. 12. 2008 a výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne 26. 11. 2008).

6. Dne 12. 4. 2010 byl vydán rozhodčí nález, kterým byla žalovanému č. [hodnota] uložena povinnost zaplatit Původnímu věřiteli zaplatit částku 54 810,73 Kč spolu s příslušenstvím. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 14. 6. 2010 (prokázáno rozhodčím nálezem sp.zn. [Anonymizováno] ze dne 12. 4. 2010). Dne 22. 9. 2010 podal Původní věřitel návrh na zahájení exekučního řízení s žalovaným č. [hodnota] na základě výše uvedeného rozhodčího nálezu, přičemž tomuto návrhu bylo vyhověno a dne 24. 11. 2010 byla nařízena exekuce na majetek žalovaného č. [hodnota]. Pověřeným soudním exekutorem byl [tituly před jménem] [adresa] (prokázáno spisem soudního exekutora č.j. [Anonymizováno] – návrhem na provedení exekuce, rozhodčím nálezem sp.zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 12. 4. 2010, exekučním příkazem ze dne 21. 11. 2010 a usnesením Okresního soudu v [adresa] č.j. [Anonymizováno] ze dne 24. 11. 2010). Dne 29. 11. 2010 byla nařízena exekuce prodejem movitých věcí žalovaného č. [hodnota] (prokázáno spisem soudního exekutora č.j. [Anonymizováno] – usnesením č.j. [Anonymizováno] ze dne 29. 11. 2010).

7. Pohledávka za žalovanými byla Původním věřitelem postoupena dne 26. 5. 2014 na společnost [právnická osoba] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek mezi těmito společnostmi ze dne 26. 5. 2014 včetně seznamu postupovaných pohledávek). Téhož dne byla pohledávka postoupena ze společnosti [právnická osoba] na společnost [Anonymizováno]. (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek mezi těmito společnostmi ze dne 26. 5. 2014 včetně seznamu postupovaných pohledávek).

8. Soudní exekutor připustil vstup [právnická osoba]. na místo Původního věřitele, tj. oprávněné dne 27. 8. 2014, přičemž tato dne 1. 12. 2014 podala hromadný podnět k zastavení exekučního řízení, ve kterém uváděla, že povinní jsou nemajetní a dále se zabývala otázkou nedostatků exekučního titulu, kdy odpovědnost za zastavení v takovém případě přičítala soudnímu exekutorovi, který nezkoumal, zda rozhodčí nález je či není způsobilý. V exekučním řízení byla společnost [právnická osoba] zastoupena totožným právním zástupcem jako žalobkyně (prokázáno spisem soudního exekutora č.j. [Anonymizováno] – usnesením soudního exekutora č.j. [Anonymizováno] ze dne 27. 8. 2014, plnou mocí [právnická osoba], hromadným podnětem k zastavení exekučních řízní ze dne 1. 12. 2014). Usneseními z dní 5. 12. 2014 a 12. 12. 2014 soudní exekutor zamítl návrh na vstup společnosti [Anonymizováno] exekuční řízení vedená pod jeho spisovými značkami sp.zn. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastavil dle § 268 odst. 1 písm. a) o.s.ř. pro nevykonatelnost exekučního titulu. Proti těmto rozhodnutím podala společnost [právnická osoba] odvolání, kterému bylo Krajským soudem v Brně vyhověno a usnesení byla zrušena, a to z důvodu nepřezkoumatelnosti rozhodnutí exekutora ve výroku o zamítnutí právního nástupnictví (prokázáno spisem soudního exekutora č.j. [Anonymizováno] – usnesením soudního exekutora č.j. [Anonymizováno] ze dne 12. 12. 2014, usnesení soudního exekutora č.j. [Anonymizováno] ze dne 5. 12. 2014, odvolání [právnická osoba] a usnesení Krajského soudu v Brně sp.zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne1. 3. 2016). Soudní exekutor dne 2. 8. 2018 postihl exekučním příkazem pohledávku žalovaného č. [hodnota] u [právnická osoba]., v této době již byla oprávněnou v řízení společnost [Anonymizováno]. (prokázáno spisem soudního exekutora č.j. [Anonymizováno] – usnesením soudního exekutora č.j. [Anonymizováno] - 151 ze dne 2. 8. 2018).

9. Dne 18. 12. 2018 byla pohledávka za žalovanými postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek mezi [Anonymizováno]. a žalobkyní včetně seznamu postupovaných pohledávek a výpisem z aktuálního obchodního rejstříku Velké Británie stran žalobkyně). Dne 21. 7. 2020 bylo rozhodnuto o vstupu žalobkyně do exekučního řízení na místo oprávněné (prokázáno spisem soudního exekutora č.j. [Anonymizováno] – usnesením soudního exekutora č.j. [Anonymizováno] - 178 ze dne 21. 7. 2020). Exekuční řízení bylo dne 26. 8. 2024 zastaveno pro nemajetnost žalovaného č. [hodnota] (prokázáno spisem soudního exekutora č.j. [Anonymizováno] – usnesením soudního exekutora č.j. [Anonymizováno] ze dne 26. 8. 2024).

10. Z dalších v řízení provedených důkazů (oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 7. 2019 bez doručenky) soud nezjistit žádné pro řízení rozhodné skutečnosti.

11. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 (dále jen „o.z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch.zák.“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Dle § 403 odst. 1 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. Dle § 405 odst. 2 obch.zák. jestliže v době skončení soudního nebo rozhodčího řízení uvedeného v odstavci 1 promlčecí doba již uplynula nebo jestliže do jejího skončení zbývá méně než rok, prodlužuje se promlčecí doba tak, že neskončí dříve než jeden rok ode dne, kdy skončilo soudní nebo rozhodčí řízení. Dle § 408 odst. 1 a 2 obch.zák. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Do lhůty podle věty první se nezapočítává doba, po kterou se vede mediace podle zákona o mediaci. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty. (2) Bylo-li právo pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení později než tři měsíce před uplynutím promlčecí doby nebo po jejím uplynutí, lze rozhodnutí soudně vykonat, jestliže řízení o jeho výkonu bylo zahájeno do tří měsíců ode dne, kdy mohlo být zahájeno. Dle § 14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, rozhodčí řízení se zahajuje žalobou a je zahájeno dnem, kdy žaloba došla stálému rozhodčímu soudu nebo rozhodci uvedenému v odstavci 2. Podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu.

12. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalovaným č. [hodnota] a Původním věřitelem byla dne 10. 8. 2006 uzavřena smlouva o úvěru dle § 497 a následující obch. zák., když na danou problematiku je s ohledem na dikci § 3028 odst. 3 o.z. nutné aplikovat úpravu účinnou v době jejího uzavření. Žalovaný č. [hodnota] pak s Původním věřitelem uzavřel dohodu o ručení za závazky žalovaného č. [hodnota] z úvěrové smlouvy.

13. Žalovaný č. [hodnota] nehradil splátky úvěru řádně a včas, a proto Původní věřitel přistoupil k zesplatnění pohledávky ke dni 26. 11. 2008, tímto dnem počala běžet 4letá promlčecí doba dle § 397 obch. zák., která by bez jejího přerušení uběhla 26. 11. 2012, avšak Původní věřitel využil ujednání s žalovaným č. [hodnota] obsaženým v úvěrových podmínkách v č.l. XIV a zahájil rozhodčí řízení, jehož výsledkem bylo vydání rozhodčího nálezu sp.zn. [Anonymizováno] ze dne 12. 4. 2010, který nabyl právní moci dne 14. 6. 2010. Na základě tohoto exekučního titulu Původní věřitel podal návrh na zahájení exekučního řízení s žalovaným č. [hodnota], kdy exekuce na majetek žalovaného č. [hodnota] byla nařízena dne 24. 10. 2010.

14. Rozhodčí doložka sjednaná mezi Původním věřitelem a žalovaným č. [hodnota] v úvěrových podmínkách neobsahovala přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazovala na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. Takováto rozhodčí doložka je neplatnou v souladu s § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obč.zák.“) (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [Anonymizováno], ze dne 11. 5. 2011). Bylo-li o nároku Původního věřitele rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným na základě neplatné rozhodčí doložky jedná se o rozhodčí nález, který není způsobilý být exekučním titulem. Pokud přesto byla exekuce zahájena a je v ní pokračováno, je nutné ji v každé fázi zastavit pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, a to i tehdy, jestliže povinný neplatnost rozhodčí doložky v průběhu rozhodčího řízení nenamítal. Není přitom podstatné, že samotný rozhodčí nález nebyl formálně zrušen (srov. nález Ústavního soudu sp.zn.[Anonymizováno][Anonymizováno]. [Anonymizováno] ze dne 17. 7. 2019).

15. Původní věřitel i přesto v exekučním řízení pokračoval, a tak činili i jeho právní nástupci včetně žalobkyně, když exekuční řízení bylo zastaveno až usnesením soudního exekutora ze dne 26. 8. 2024, a to nikoliv z důvodu nezpůsobilosti rozhodčího nálezu býti exekučním titulem, ale z důvodu nemajetnosti žalovaného č. [hodnota], tj. z důvodu takzvané marné exekuce, kdy se po dobu 6 let předcházející zastavení nepodařilo ničeho vymoci.

16. Žalobkyně žalobu ke zdejšímu soudu podala dne 8. 10. 2024, tj. krátce po zastavení exekučního řízení. Je sice pravdou, že rozhodčí nález byl vydán před sjednocením rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozhodnutím sp.zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 11. 5. 2011, a též bylo před tímto datem zahájeno exekuční řízení, a kdy Ústavní soud vyslovil názor, že zahájení rozhodčího řízení vede ke stavení promlčecí doby podle § 403 odst. 1 obch. zák. a § 14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, i tehdy, jestliže je později rozhodčí nález zrušen nebo je konstatována jeho nevykonatelnost. Pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před 11. 5. 2011, tedy přede dnem vydání sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce, činili tak v období neustálené změny rozhodovací praxe obecných soudů k rozhodčím doložkám a použije se na ně ustanovení o stavení promlčecí doby (srov. nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 1091/19 ze dne 17. 6. 2019), avšak zároveň nelze odhlédnout od faktu, že žalobkyni, respektive jejím právním předchůdkyním skutečnost, že rozhodčí nález sp.zn. [Anonymizováno] ze dne 12. 4. 2010 není způsobilým exekučním titulem a exekuční řízení by mělo být zastaveno byla známa od 11. 5. 2011 doposud. I přes tuto znalost a koneckonců pokus soudního exekutora jeho usnesením č.j. [Anonymizováno] ze dne 12. 12. 2014 exekuční řízení z tohoto důvodu zastavit (byť toto usnesení bylo odvolacím soudem zrušeno, ale nikoliv z důvodu, že by zde nebyl důvod pro 7zastavení exekuce, ale že soudní exekutor ve svém postupu procesně pochybil), žalobkyně a její právní předchůdkyně na pokračování exekučního řízení trvaly, pokoušely se v rámci tohoto řízení na žalovaném vymoci pohledávky přiznané jim nezpůsobilým exekučním titulem, a to zcela vědomě. V průběhu exekučního řízení se o zastavení řízení pokusila pouze právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] (nyní a.s.), a to z důvodu nemajetnosti žalovaného č. [hodnota], kdy ve svém podání ze dne 1. 12. 2014 kalkulovala i možností zastavení řízení z důvodu nedostatků exekučního titulu, byť tento způsob zastavení řízení sama nenavrhovala, byla si vědoma toho, že zde může nastat.

17. Nelze opominout, že právní předchůdkyně žalobkyně po datu 11. 5. 2011 neměly neplatné rozhodčí doložky žádným způsobem využívat, a pokud tak činily a pokračovaly v exekuci, sami se vystavily negativním důsledkům svého jednání. Výše uvedená ochrana věřitelů zakotvená nálezem Ústavního soudu se vyvinula na případech, kdy byly rozhodčí doložky uplatněny před 11. 5. 2011, exekuční řízení bylo zahájeno též před tímto datem a bylo v něm pokračováno jen do změny rozhodovací praxe (srov. nález Ústavního soudu sp.zn. I. [Anonymizováno] ze dne 17. 6. 2019, zejména bod. 46 a 47 odůvodnění).

18. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně včetně žalobkyně i po datu 11. 5. 2011, a to až do 26. 8. 2024, nadále vedly vůči žalovanému č. [hodnota] exekuční řízení na vymožení jejich pohledávky přiznané jim nicotným exekučním titulem, činily tak vědomě (nicotnost exekučního titulu jim po tomto datu musela být zcela známa) a bez dobré víry, kterou zde měly do data 11. 5. 2011. Právní předchůdkyně žalobkyně i žalobkyně samotná v exekučním řízení pokračovaly po dalších 13 let od data, kdy si musely být vědomy nicotnosti jejich exekučního titulu. Takovéto jednání právní předchůdkyň žalobkyně a žalobkyně samotné nemůže požívat ochrany judikované v nálezu Ústavního soudu sp.zn. [Anonymizováno] ze dne 17. 6. 2019, a naopak na něj dopadá vymezení se proti tomuto postupu obsažené ve stejném nálezu v bodě 46. odůvodnění, když sám Ústavní soud takového chování hodnotí jako zjevné zneužití práva.

19. S ohledem na výše uvedené tak nelze dovodit stavění promlčecí doby v souladu s § 403 odst. 1 a § 408 obch. zák. ve spojení s § 14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, po datu 11. 5. 2011 do zastavení exekuce dne 26. 8. 2024. Soud tak má nárok žalobkyně za promlčený (k promlčení došlo dne 16. 7. 2019, tj. 10 let od zesplatnění úvěru a kdy lhůta byla zastavena v období od 22. 9. 2010 do 11. 5. 2011 => období vedení exekučního řízení v dobré víře, jelikož po vydání byť nicotného rozhodčího nález došlo k aplikaci promlčecí doby dle § 408 odst. 1 obch. zák. viz rozhodnutí Nejvyššího soudu [incidenční spisová značka] ze dne 23. 6. 2021,) a žalobu z tohoto důvodu po vznesení námitky promlčení žalovanými zamítl jako celek.

20. Nad rámec výše uvedeného soudu uvádí, že v tomto případě zde není překážka věci rozsouzené, když ohledně nároku žalobkyně byl vydán nicotní rozhodčí nález (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [Anonymizováno], ze dne 30. 9. 2015.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovaným, již byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 321,80 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49 122,15 Kč sestávající z částky 4 960 Kč (za 1 osobu 3 100 Kč *2 osoby a z toho 80 %) za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 1. 12. 2024, z částky 4 960 Kč (za 1 osobu 3 100 Kč *2 osoby a z toho 80 %) za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 20. 12. 2024, z částky 5 580 Kč (3100 Kč + 80 % z 3 100 Kč za druhou osobu) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 28. 2. 2025 a z částky 5 580 Kč (3100 Kč + 80 % z 3 100 Kč za druhou osobu) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 9. 4. 2025 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 580 Kč ve výši 4 741,80 Kč.

Poučení