6 C 456/2021 - 92

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Barochovou ve věci žalobce: [Anonymizováno]. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným: 1. [Anonymizováno]. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] 2. [Anonymizováno]. [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 2/0] oba zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] o zaplacení částky 1 500 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaní byli uznáni povinnými zaplatit žalobci částku 1 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15.2.2021, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným náklady řízení ve výši 279 510 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalovaných.

Odůvodnění

1. Žalobce podal dne 29. 11. 2021 u zdejšího soudu návrh na vydání platebního rozkazu proti žalovaným o zaplacení částky 1 500 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobcem a žalovanými byla dne 19. 3. 2018 konkludentně uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalobce poukázal zmíněného dne na bankovní účet 2. žalované č. [č. účtu] částku ve výši 1 500 000 Kč. V souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), byla smlouva o zápůjčce uzavřena v okamžiku, kdy se poskytnuté peněžní prostředky ocitly v dispoziční sféře 2. žalované. Zapůjčená částka byla 1. žalovanému poskytnuta za účelem vytvoření jistoty pro hypoteční úvěr, jenž si 1. žalovaný před časem sjednal k nákupu nemovitosti na adrese [adresa], [jméno FO], [adresa]. V průběhu čerpání tohoto hypotečního úvěru však došlo ke snížení hodnoty ručení. S úvěrující bankou byl tento problém řešen blokací přiměřené částky na jiném účtu. Částka poskytnutá žalobcem tak byla 1. žalovanému zapůjčena za účelem zajištění úvěru, než bude v silách dlužníka (tj. 1. žalovaného) dluh zajistit. K zajištění úvěru následně došlo zřízením zástavního práva k nemovitosti a odpadl tak důvod pro poskytnutí jistoty. Žalobce vyzval žalované k vrácení zapůjčené částky emailem již 4. 1. 2021, čímž došlo k vypovězení smlouvy o zápůjčce s šestitýdenní výpovědní dobou v souladu s § 2393 odst. 1 o. z. a splatnost vrácení zápůjčky tedy nastala ke dni 15. 2. 2021. Od té doby se žalobce několikrát pokoušel s 1. žalovaným spojit či osobně setkat, vždy však bez úspěchu. Následně zaslal žalobce žalovaným i předžalobní výzvu dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Žalovaní však ani na základě předžalobní výzvy do dnešního dne na uvedenou částku ničeho neuhradili.

2. Žalovaní v písemném vyjádření ze dne 21. 1. 2022 nárok uplatněný v žalobě neuznali. Nezpochybňovali skutečnost, že žalobce převedl na účet vedený na jméno 2. žalované částku 1 500 000 Kč, která byla připsána dne 19. 3. 2018, nesouhlasili však s tvrzením žalobce, že by šlo o zápůjčku. Podle žalovaných tato částka byla darem. Důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že mezi žalobcem a žalovanými byla konkludentně uzavřena smlouva o zápůjčce, leží na straně žalobce. Žalovaní se žalobcem žádnou smlouvu o zápůjčce neuzavřeli. Částku 1 500 000 Kč jim žalobce převedl na základě ústně uzavřené darovací smlouvy, a proto je jeho nárok na vrácení této částky uplatňovaný v žalobě neoprávněný. Navrhli proto zamítnutí žaloby.

3. Žalobce v písemném vyjádření ze dne 8. 2. 2022 setrval na žalobních tvrzeních. Uvedl, že pokud žalovaní nerozporují skutečnost, že od žalobce přijali částku ve výši 1 500 000 Kč a „pouze“ nesouhlasí s tvrzením žalobce, že tímto jednáním došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, nýbrž smlouvy darovací, leží důkazní břemeno k prokázání jimi tvrzené skutečnosti na jejich straně. V případě smlouvy o zápůjčce, jež je dle právní nauky a komentářové literatury kontraktem reálným, dochází k jejímu uzavření pouhým předáním finančních prostředků, což sám žalobce již prokázal, když zmíněnou částku zaslal bezhotovostním převodem na bankovní účet 2. žalované a doložil i výpis transakční historie účtu. Mezi žalobcem i žalovanými je skutečnost, že k předání předmětu zápůjčky došlo, nesporná. To ostatně žalovaní sami potvrdili i ve svém vyjádření soudu ze dne 21. 1. 2022. Pokud by snad měla být situace posuzována tak, že žalobce nedoložil právní titul a existenci zápůjčky a zároveň by ani žalovaní nedoložili právní titul, který by osvědčil jejich tvrzení o daru, pak by došlo na aplikaci institutu bezdůvodného obohacení v souladu s ustanoveními § 2991 a násl. občanského zákona, a tedy na vrácení plnění bez právního titulu. V takovém případě budou žalovaní povinni žalobci vrátit vše, oč jej ochudili, obdobně jako u vrácení zápůjčky, kdy nelze opomenout, že žalobce nepožaduje úrok z poskytnuté částky, pouze toliko úrok z prodlení, který je počítán až následně od data následujícího po výzvě k vrácení dlužné částky (zápůjčky). K aplikaci institutu bezdůvodného obohacení by tak ve zmíněném případě dozajista došlo, jelikož za nespornou považují všichni účastníci řízení skutečnost, že k předání částky 1 500 000 Kč došlo, spor je o právní titul a jeho případnou existenci. K tomu žalobce dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 25 Cdo 246/2001, a uvedl, že je na žalovaných, aby prokázali jimi tvrzenou existenci darovací smlouvy.

4. Při jednání soudu ze dne 18. 5. 2022 byla žalovanými vznesena námitka promlčení žalobou uplatněného nároku. Žalovaní rovněž uvedli, že existovala vzájemná dohoda mezi [jméno FO], bývalou manželkou žalobce a matkou 1. žalovaného, a žalobcem, podle níž 1. žalovanému bude darována polovina peněz z „prodeje“ společnosti [jméno FO]. Společnost byla prodána za 2,5 milionu a bylo domluveno, že právě 1,5 mil. je víceméně ekvivalent připadající 1. žalovanému. Peníze, které byly poskytnuty na dozajištění hypotečního úvěru žalovaných ve výši 1 500 000 Kč, tak měly vyrovnat nesrovnalost spojenou s „prodejem společnosti“.

5. V písemném vyjádření ze dne 10. 6. 2022 žalovaní zopakovali, že žalobce jim částku 1 500 000 Kč převedl na základě ústně uzavřené darovací smlouvy. Tento dar nutno chápat v návaznosti na širší smluvní i majetkové vztahy v rámci rodiny žalobce a žalovaných. Žalovaní v roce 2010 koupili nemovitosti na adrese [adresa], [jméno FO], přičemž část kupní ceny financovali prostřednictvím hypotečního úvěru. Jednalo se o rodinný dům se zahradou určený k rekonstrukci, případně k odstranění a výstavbě nového rodinného domu. Původně žalovaní měli v úmyslu dům zrekonstruovat, k čemuž jim bylo vydáno stavební povolení Úřadem městské části [adresa], odbor výstavby, dopravy a životního prostředí ze dne 18.4.2016, č. j. 005326/16/OVDŽP/Kd, čj. 007041/16/OVDŽP. Následně v roce 2016 žalobce žalovaným přislíbil finanční dar na stavbu rodinného domu na adrese [adresa], [jméno FO] ve výši cca 3 000 000 Kč. Žalovaní v návaznosti na tento závazek žalobce se společně s ním dohodli na odstranění staré stavby a výstavbě nového rodinného domu. K tomu si zajistili souhlas se změnou ohlášené stavby vydaný Úřadem městské části [adresa], odbor výstavby, dopravy a životního prostředí ze dne 12. 10. 2017, č. j. 020185/17/OVDŽP. Žalovaní se žalobcem společně pravidelně komunikovali ohledně postupu při odstranění starého domu i budoucí výstavbě nového domu. Žalobce v návaznosti na svůj závazek daru hradil za žalované jednotlivé platby zhotovitelům díla (zejména platby za odstranění stavby). Po odstranění starého domu v roce 2017, byli žalovaní vyzváni svou hypoteční bankou k dozajištění svého hypotečního úvěru s ohledem na skutečnost, že po odstranění domu hodnota zajištění klesla. Žalobce se nabídl, že k dozajištění hypotečního úvěru žalovaných jim poskytne darem částku 1 500 000 Kč, která po částečné výstavbě nového domu bude uvolněna na další výstavbu. Žalobce tuto částku v té době poskytl jako dar, resp. jako sponzorství, stejně tak, jak tomu bylo u dalších plateb zaplacených za žalované žalobcem při demolici starého domu. Pokud by se u ostatních plateb žalobce žalovaným jednalo o zápůjčku, dozajisté by požadoval i tyto částky vrátit. Nicméně žalobce nejenom osobně, emailem ale i telefonicky opakovaně žalovaným potvrdil, že veškeré platby určené na rekonstrukci domu na adrese [adresa], [jméno FO], včetně předmětných 1 500 000 Kč, byly darem žalobce žalovaným. Žalobce a matka 1. žalovaného se v rámci rozvodového řízení dohodli, že 1. žalovanému a jeho dvěma sestrám darují nemovitosti na adrese [adresa], PSČ [adresa]. V návaznosti na tento dar žalobce jako sponzor a 1. žalovaný a jeho sestry uzavřeli dne 3. 6. 2018 dohodu spoluvlastníků o nakládání se společnou věcí (dále jen „Dohoda“), ve které byly upraveny podmínky při rekonstrukci této nemovitosti. Žalobce se v článku II. odst. 2.3. písm. c) zavázal poskytnout (darovat) ostatní potřebné finanční prostředky na uskutečnění schváleného záměru. Zpočátku rekonstrukce probíhala mezi smluvními stranami bezproblémově, ale v momentu, kdy 1. žalovaný měl odlišné názory na provádění rekonstrukce, žalobce jednostranně neoprávněně prohlásil (bez souhlasu ostatních smluvních stran), že už nebude sponzorem, a minulé i budoucí platby považuje za zápůjčky. K tomu 1. žalovanému a jeho sestrám předložil návrh smlouvy o zápůjčce, kterou 1. žalovaný odmítl podepsat, protože jak v případě daru na rekonstrukci domu ve [jméno FO], tak v daném případě se jednalo o dar. V této souvislosti žalobce emailem ze dne 25. 1. 2021, potvrdil, že předmětný dar 1 500 000 Kč má 1. žalovaný použít na rekonstrukci nemovitosti na adrese [adresa], PSČ [adresa].

6. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že částka 1 500 000 Kč byla dne 19. 3. 2018 žalobcem zaslána na účet 2. žalované za účelem „dozajištění“ hypotečního úvěru na rekonstrukci nemovitosti na adrese [adresa], [jméno FO], a že tato částka byla i žalovanými přijata. Spornou zůstala otázka, zda byly tyto peněžní prostředky žalovaným poskytnuty na základě konkludentně uzavřené darovací smlouvy, smlouvy o zápůjčce či bez právního důvodu.

7. Žalobce vypověděl, že si nevzpomíná, že by žalovaným půjčoval i nějaké jiné finanční prostředky. V počtu do deseti „půjček“ však žalobce poskytl ostatním členům rodiny. Při realizaci stavby na adrese [adresa], [jméno FO], vystupoval v roli koordinátora stavby a účastnil se i na řešení financování. Nikdy žalovaným neřekl, že by se jednalo půjčku, ale ani nebylo řečeno, že se jedná o dar. Kromě částky ve výši 1 500 000 Kč žalobce v rámci „sponzoringu“ stavby na adrese [adresa], [jméno FO], poskytl žalovaným částku v souhrnné výši 450 000 Kč a proplácel i jiné náklady a poplatky. Kromě podpory na této stavbě žalobce poskytl 1. žalovanému dar představující 1/6 podílu na nemovitosti na adrese [adresa], PSČ [adresa], přičemž přispíval i na stavbu této nemovitosti a poskytl žalovaným částku kolem 15 milionů na vybavení starožitným nábytkem.

8. Ze zvukového záznamu (telefonického rozhovoru) mezi žalobcem a 1. žalovaným soud zjistil, že žalobce v něm uvedl, že bude nemovitost na adrese [adresa], [jméno FO], financovat až do výše 4 milionů namísto původně přislíbených 3 milionů, přičemž se s 1. žalovaným shodl na tom, že finance na dokončení hrubé stavby nepřekročí 3,5 miliónů.

9. Z e-mailové komunikace mezi žalobcem a 1. žalovaným ze dnů 7. 2. 2017, 11. 2. 2017 a 13. 2. 2017 má soud za prokázáno, že žalobce pomáhal 1. žalovanému s přípravou smlouvy na demolici rodinného domu na adrese [adresa], [jméno FO].

10. Z přílohy označené jako „podpora stavby [Anonymizováno]“ má soud za prokázáno, že 1. žalovaný jako objednatel se dohodl s [jméno FO] s. r. o. jako zhotovitelkou na demolici domu na adrese [adresa], [jméno FO], na základě smlouvy o dílo ze dne 14. 2. 2017 a že žalobce za žalované proplatil zhotovitelce faktury v celkové částce 450 000 Kč.

11. Z e-mailové komunikace mezi žalobcem a 1. žalovaným ze dnů [právnická osoba]. 2017, 16. 8. 2017, 7. 11. 2017 a 8. 11. 2017 má soud za prokázáno, že 1. žalovaný zaslal žalobci rozpočet na hrubou stavbu na adrese [adresa], [jméno FO].

12. Z e-mailové komunikace mezi žalobcem a 1. žalovaným ze dne 15. 8. 2017 má soud za prokázáno, že žalobce za 1. žalovaného zaplatil 15 000 Kč za „statiku“ ve spojitosti se stavbou na adrese [adresa], [jméno FO].

13. Z e-mailové komunikace mezi žalobcem a 1. žalovaným ze dne 2. 11. 2017 má soud za prokázáno, že žalobce za 1. žalovaného zaplatil částku 17 581 Kč ve spojitosti se stavbou na adrese [adresa], [jméno FO].

14. Z e-mailové komunikace mezi žalobcem a 1. žalovaným ze dnů 11. 4. 2020, 13. 4. 2020, 18. 4. 2020, 29. 5. 2020 a 1. června 2020 má soud za prokázáno, že žalobce za 1. žalovaného zaplatil náklady za vrtání a že od začátku prací v 1. nadzemním podlaží domu na adrese [adresa], PSČ [adresa], poslal 1. žalovanému 500 000 Kč a 2. žalované 500 000 Kč k zaplacení pracím pana Pokorného.

15. Z kupní smlouvy ze dne 31. 10. 2012 uzavřené mezi žalobcem a [tituly před jménem] [jméno FO], RČ: 730826/0421, má soud za prokázáno, že předmětem této smlouvy byl spoluvlastnický podíl žalobce na nemovitosti – jiný nebytový prostor č. 910/388, zapsán na LV [Anonymizováno], k. ú. [adresa] v budově č. p. [Anonymizováno], LV [Anonymizováno], bytový dům na parcele č. [hodnota] LV [Anonymizováno][Anonymizováno](dále též jen „kancelářské prostory v [adresa]“), který žalobce převedl na [tituly před jménem] [jméno FO] za 2 500 000 Kč.

16. Ze svědecké výpovědi [jméno FO], matky 1. žalovaného a bývalé manželky žalobce, má soud za prokázáno, že jelikož svědkyně po rozvodu měla za to, že nebyl vypořádán majetek mezi ní a žalobcem představující kancelářské prostory v [adresa], navrhla v roce 2017 žalobci, aby polovinu peněz z prodaných kanceláří, tj. 1 250 000 Kč, daroval 1. žalovanému, přičemž žalobce návrh akceptoval. Žalobce i 1. žalovaný následně svědkyni potvrdili, že k darování peněz došlo.

17. Z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 8. 6. 2006, č. j. [spisová značka], soud zjistil, že společné jmění manželů žalobce a svědkyně [jméno FO] bylo zúženo, až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti.

18. Z Dohody o narovnání uzavřené dne 8. 3. 2017 mezi žalobcem a svědkyní [jméno FO] a z darovací smlouvy ze dne 8. 3. 2017 uzavřené mezi žalobcem a svědkyní [jméno FO] jako dárci a 1. žalovaným, [jméno FO] a [jméno FO] jako obdarovanými má soud za prokázáno, že dárci každému z obdarovaných darovali spoluvlastnický podíl ve výši 1/3 na pozemku parc. č. [hodnota], v obci [adresa], katastrální území [adresa], jehož součástí je stavba, č. p. [Anonymizováno] (objekt k bydlení) na adrese [adresa], PSČ [adresa], pozemek parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno], oboje v obci [adresa], katastrální území [adresa], aby vypořádali sporné vztahy, které vyplynuly ze zaniklého společného jmění manželů.

19. Z dohody spoluvlastníků o nakládání se společnou věcí ze dne 3. 6. 2018 má soud za prokázáno, že 1. žalovaný, [jméno FO] a [jméno FO] jako spoluvlastníci a žalobce jako sponzor se mimo jiné dohodli na tom, že ostatní potřebné finanční prostředky na uskutečnění rekonstrukce nemovitosti na adrese [adresa], PSČ [adresa], poskytne žalobce jako sponzor.

20. Ze svědecké výpovědi [jméno FO], dcery žalobce a sestry 1. žalovaného, má soud za prokázáno, že žalobce poskytoval finanční pomoc ve vztahu k nemovitosti na adrese [adresa], PSČ [adresa], tak, že po dobu dvou let platil zálohy stavební firmě, přičemž finanční zpráva nebo vyúčtování nákladů se dělali průběžně. Dále vypověděla, že pokud žalobce poskytoval nějaké větší finanční prostředky jako dar, byly uzavírány písemné darovací smlouvy.

21. Ze svědecké výpovědi [jméno FO], dcery žalobce, sestry 1. žalovaného a švagrové 2. žalované, má soud za prokázáno, že když měla svědkyně problém s bydlením, žalobce se snažil jí s tím finančně pomoci. První žalovaný byl podporován v různých věcech rodiči, a když potřeboval pomoc, tak mu žalobce daroval nějaké peníze nebo půjčil.

22. Ze zápisu 4–20 z jednání vlastníků domu [adresa] konaného dne 18. 10. 2020 má soud za prokázáno, že se žalobce v tomto zápisu vyjádřil takto: „Vzhledem k nastalé situaci mezi účastníky rekonstrukcí v domě [adresa] a neplnění Dohody účastníků uzavřené na dobu společného užívání nemovitosti a neplnění řádně projednaných dalších dokumentů, odstupuji od mého sponzorství poskytovaného k provádění rekonstrukcí v [adresa]. Sponzorství bylo nabídnuto v zájmu docílení klidného průběhu rekonstrukcí. Vzniklý stav, především v nepokračování prací v 1. NP a jiných, dále pak zablokování postupu zápisu jednotek do katastru synem Jaroslavem, je pro mne nepřijatelný a hrubě porušuje uzavřené dohody a běžnou etiku. Proto žádám, aby sponzorství minulé i případně budoucí bylo chápáno jako půjčka všem vlastníkům nemovitosti. Půjčka mi bude splácena na základě uzavřených dohod, a to z výnosů nájmů nebo ceny užívání.“ 23. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 12. 2020 má soud za prokázáno, že žalobce jako zapůjčitel a [jméno FO] jako vydlužitelka se dohodli na tom, že žalobce bude půjčovat vydlužitelce bezúročné zápůjčky účelově na rekonstrukci domu na adrese [adresa], PSČ [adresa], a to k úhradě dílčích záloh a faktur od subjektů podílejících se na této rekonstrukci. Z přílohy k této smlouvě vyplývá, že zápůjčka ve výši 500 000 Kč byla poskytnuta zpětně již dne 19. 9. 2019, další zápůjčka ve výši 500 000 Kč byla poskytnuta dne 22. 11. 2019 a další zápůjčka ve výši 500 000 Kč byla poskytnuta dne 20. 12. 2019.

24. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 12. 2020 má soud za prokázáno, že žalobce jako zapůjčitel a [jméno FO] jako vydlužitelka se dohodli na tom, že žalobce bude půjčovat vydlužitelce bezúročné zápůjčky účelově na rekonstrukci domu na adrese [adresa], PSČ [adresa], a to k úhradě dílčích záloh a faktur od subjektů podílejících se na této rekonstrukci. Z přílohy k této smlouvě mimo jiné vyplývá, že zápůjčka ve výši 200 000 Kč byla poskytnuta zpětně již dne 23. 4. 2019, další zápůjčka ve výši 200 000 Kč byla poskytnuta dne 9. 5. 2019, další zápůjčka ve výši 200 000 Kč byla poskytnuta dne 11. 6. 2019 a další zápůjčka ve výši 200 000 Kč byla poskytnuta dne 8. 9. 2019.

25. Z e-mailové komunikace mezi žalobcem a 1. žalovanou ze dne 4. 1. 2021 má soud za prokázáno, že protože stavba na adrese [adresa], [jméno FO], neproběhla, žalobce vyzval 2. žalovanou k vrácení částky 1 500 000 Kč, kterou označil jako půjčku na ručení hypotéky.

26. Soud má za prokázáno z e-mailové komunikace mezi žalobcem a 1. žalovaným ze dne 24. 1. 2021, že 1. žalovaný po vyřešení zajištění hypotečního úvěru jiným způsobem než částkou 1 500 000 Kč, plánoval použít tuto uvolněnou částku na rekonstrukci nemovitosti na adrese [adresa], PSČ [adresa].

27. Soud má za prokázáno z e-mailové komunikace mezi žalobcem a 1. žalovaným ze dne 25. 1. 2021, že žalobce 1. žalovanému sdělil, že změnil jak své sponzorství vztahující se k nemovitosti na adrese [adresa], PSČ [adresa], tak sponzorství vztahující se k částce 1 500 000 Kč na půjčku kvůli nepřijatelnému chování 1. žalovaného vůči žalobci. Žalobce v tomto e-mailu rovněž uvedl, že o tom, že 1. žalovaný po uvolnění zajištění použije uvedenou částku na nemovitost na adrese [adresa], PSČ [adresa], není od jejich rozhovoru uskutečněného již před několika lety na toto téma sporu.

28. Z ostatních v řízení provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo pro právní posouzení věci, a proto je dále nehodnotil. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastnici řízení.

29. Na základě shodných tvrzení účastníků a výše uvedených důkazů a jejich zhodnocení soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalobce dne 19. 3. 2018 zaslal částku 1 500 000 Kč na účet 2. žalované s úmyslem tuto částku darovat žalovaným za účelem „dozajištění“ úvěru na rekonstrukci nemovitosti na adrese [adresa], [jméno FO], přičemž po dokončení hrubé stavby měla tato částka sloužit k financování nemovitosti na adrese [adresa], PSČ [adresa]. Tato částka byla oběma žalovanými dne 19. 3. 2018 přijata. Žalobce následně v důsledku (pro žalobce nepřijatelného) chování 1. žalovaného vůči němu změnil názor ohledně darování částky ve výši 1 500 000 Kč a dne 4. 1. 2021 vyzval žalované k vrácení poskytnuté částky, kterou začal od 18. 10. 2020 označovat jako zápůjčku. Žalovaní žalobci uvedenou částku do dnešního dne nevrátili s odůvodněním, že ji přijali darem.

30. Soud hodnotí jako věrohodné výpovědi svědkyň [jméno FO] (je v souladu s ostatními provedenými důkazy) a [jméno FO]. Přestože svědkyně [jméno FO] nepřesně popsala skutečnosti týkající se vlastnictví kancelářských prostor v [adresa], soud tvrzení svědkyně, že žalobce měl po vzájemné dohodě se svědkyní peníze z výtěžku z prodeje kanceláří darovat 1. žalovanému, považuje ve vzájemném kontextu s ostatními důkazy za zcela věrohodné. Soud má naopak za nevěrohodné tvrzení svědkyně [jméno FO], že poskytoval-li žalobce nějaké větší finanční prostředky jako dar, byly uzavírány pouze písemné darovací smlouvy, neboť z provedených listinných důkazů to nevyplývá. Kromě toho má soud za to, že svědkyně [jméno FO] nemohla znát obsah všech smluv, které žalobce uzavřel, v nichž nebyla smluvní stranou.

31. Podle ust. § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákon (dále jen o.z.), právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

32. Podle ust. § 556 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, bylli takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odstavec 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odstavec 2).

33. Podle ust. § 1747 o. z., je-li smlouva bezúplatná, má se za to, že se dlužník chtěl zavázat spíše méně než více.

34. Podle ust. § 2055 odst. 1 o. z., darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

35. Podle ust. § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

36. Podle ust. § 2393 odst. 1 o. z., neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

37. Podle ust. § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).

38. V rozhodovací praxi dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. [spisová značka]) je ust. § 556 vykládáno v tom smyslu, že základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ust. § 556 odst. 1 věty první o. z. Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním) [srov. Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář, Svazek III, § 419-654. Praha: Leges, 2014, s. 594 a 595, nebo Handlar, J. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1989]. Ochrana dobré víry adresáta právního jednání pak vyžaduje (a § 556 odst. 1 věta první o. z. tak normuje výslovně), aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. Ustanovení § 556 odst. 2 o. z. pak uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží. Řečené platí jak pro vícestranná, tak i pro jednostranná adresovaná právní jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. [spisová značka]).

39. V poměrech projednávané věci má soud za prokázaný prvotní úmysl žalobce darovat žalovaným peněžní částku ve výši 1 500 000 Kč. Z provedených důkazů, zejména z emailové komunikace ze dne 25. 1. 2021, ze zápisu 4–20 z jednání vlastníků domu [adresa] konaného dne 18. 10. 2020, ve spojení se shora citovanými listinnými důkazy (viz odstavce 8 -14, 22 a 26), jakož i ze svědecké výpovědi svědkyně [jméno FO], zcela jednoznačně vyplývá skutečná vůle účastníků uzavřít darovací smlouvu. Tato vůle přitom byla zřejmá jak žalobci, tak i žalovaným. Soud přihlédl i k tomu, že žalobce v rámci běžné praxe mezi účastníky řízení poskytoval dary ve formě úhrady faktur za žalované, které žalovaní předávali žalobci k proplacení a že žalovaným přislíbil dát dar až do výše 4 000 000 Kč, jakož i k tomu, že svědkyni [jméno FO] přislíbil, že polovinu z kupní ceny za kancelářské prostory v [adresa] daruje 1. žalovanému, a následně jí potvrdil, že tak učinil. Sám žalobce dal následně najevo, že jím dosud poskytovaný „sponzoring“ jednostranně mění na zápůjčku, což se týkalo jak nemovitosti na adrese [adresa], [jméno FO], tak nemovitosti na adrese [adresa], PSČ [adresa].

40. Jelikož měl soud dostatek podkladů pro výklad právního jednání účastníků řízení podle výkladového pravidla uvedeného v § 556 odst. 1 věta prvá o. z., nebylo již důvodu aplikovat výkladové pravidlo obsažené v § 1747 o. z. Teprve tehdy, nešlo-li by zjistit skutečnou vůli (úmysl) účastníků, postupoval by soud podle pravidla vyjádřeného v § 1747 o. z. (nešlo-li by zjistit úmysl jednajících, mělo by se za to, že se dlužník chtěl zavázat spíše méně než více). Nadto žalovaní domněnku uvedenou v tomto zákonném ustanovení úspěšně vyvrátili.

41. Vzhledem k tomu, že žalobce žalovaným poskytl částku 1 500 000 Kč na základě konkludentně uzavřené darovací smlouvy a bezplatně tak tuto částku převedl do vlastnictví žalovaných, kteří tento dar přijali, nejsou žalovaní povinni tuto částku žalobci vrátit, a soud proto nedůvodnou žalobu zamítl.

42. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i kdyby účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, bylo by právo na vrácení peněz promlčeno. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3037/2019, jehož závěry byly potvrzeny v rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022, přijal a odůvodnil závěr, podle něhož není-li dohodnuta splatnost dluhu (vrácení zápůjčky), může zapůjčitel vypovědět smlouvu o zápůjčce již v den následující po dni vzniku takového právního poměru. Pro počátek běhu promlčecí lhůty podle § 619 odst. 1 o. z. je v takovém případě rozhodující den, ve kterém by uplynula výpovědní doba.

43. Od práva na vrácení zápůjčky, které promlčení podléhá, je přitom třeba odlišovat právo vypovědět smlouvu, které promlčení nepodléhá, jak chybně zaměňuje žalobce.

44. Uzavřeli-li by účastníci dne 19. 3. 2018 smlouvu o zápůjčce, přičemž z ničeho nevyplývá (a žalobce to ani netvrdí), že by byla domluvena splatnost dluhu, mohl žalobce vypovědět smlouvu již 20. 3. 2018 a výpovědní doba by uplynula 1. 5. 2018. Počátek tříleté promlčecí lhůty by tak nastal dne 2. 5. 2018 a právo na vrácení zápůjčky by se promlčelo dne 2. 5. 2021. Bylali žaloba soudu doručena až dne 29. 11. 2021, přičemž žalovaní na jednání soudu dne 18. 5. 2022 vznesli námitku promlčení, nemohla by být žaloba ani z tohoto důvodu úspěšná.

45. Obdobný závěr platí i v případě, požadoval-li by žalobce vydání bezdůvodného obohacení (které, jak soud dovodil výše, nevzniklo, když účastníci uzavřeli darovací smlouvu). Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Žalobce by věděl, že by k tvrzenému bezdůvodnému obohacení došlo dne 19. 3. 2018, když tohoto dne zaslal peníze na účet 2. žalované, a tudíž od tohoto dne rovněž věděl, že osoba povinná k jeho vydání je 2. žalovaná. Právo na vydání bezdůvodného obohacení by tak bylo promlčeno dne 19. 3. 2021.

46. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. protože žalovaní byli ve věci zcela úspěšní. Náklady řízení soud přiznal žalovaným za náklady jejich právního zastoupení podle § 6 odst. 1 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů, z punkta 1 500 000 Kč, a to odměnu za 20 úkonů právní služby = 10 úkonů pro dva zastoupené (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření k žalobě ze dne 21. 1. 2022, písemné vyjádření ze dne 10. 6. 2022 a 1. 3. 2023, účast při jednání soudu dne 18. 5. 2022, dne 23. 9. 2022, dne 20. 1. 2023, dne 26. 4. 2023, dne 8. 9. 2023 a dne 20. 11. 2023) ve výši 11 400 Kč za 1 úkon, když odměnu za tyto úkony snížil v souladu s ust. § 12 odst. 4 citované vyhlášky o 20 % za dva zastoupené. V souladu s ust. § 13 odst. 4 citované vyhlášky soud přiznal i paušální náhradu hotových výdajů advokáta spojené s 10 úkony právní služby ve výši 300 Kč za 1 úkon. V souladu s ust. § 137 odst. 1 a 3 o.s.ř. soud zvýšil odměnu za úkony právní služby a paušální náhrady o 21% DPH v částce 48 510 Kč, protože zástupce žalovaných je plátcem této daně. Celkové náklady řízení žalovaných tak činí přiznaných 279 510 Kč.

47. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalobci zaplatit žalovaným náklady řízení na účet jejich právního zástupce.

Poučení