6 C 47/2025 - 40

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného], [Anonymizováno] o zaplacení 31 728,87 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 47,12 Kč, se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 964,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 681,93 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 723,49 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení.

III. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 717,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 737,85 Kč od 12. 2. 2024 do 13. 8. 2024, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 014,36 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 1 723,49 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 788,58 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela na základě žádosti žalovaného ze dne 3. 1. 2005 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč, kdy postupně mu bylo poskytnuto celkem 23 850 Kč. Žalovaný měl čerpaný úvěr splácet spolu s úrokem ve sjednaných splátkách ve výši dle sazebníku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou více než 3 měsíčních splátek, došlo k zesplatnění dlužné částky ke dni 26. 1. 2024. Žalobkyně se na základě této smlouvy domáhá zaplacení dlužné částky skládající se ze splátek splatných do dne zesplatnění ve výši 5 256,68 Kč, doplatku jistiny 8 225,25 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 % z dlužných splátek ve výši 525,67 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 130,98 Kč, poplatků za odeslání upomínek ve výši 450 Kč a poplatku za odeslání sdělení o zesplatnění ve výši 200 Kč, tj. dlužné částky ve výši celkem 14 788,58 Kč. Dále se žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 681,93 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení.

2. Žalobkyně se podanou žalobou dále domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 940,29 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi ní a žalovaným byla na základě žádosti žalovaného ze dne 7. 12. 2011, kterou žalobkyně vyhodnotila kladně, uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr ve výši 20 000 Kč, byla mu poskytnuta kreditní karta T-Mobile Bonus, jejímž prostřednictvím bylo žalovanému umožněno opakovaně čerpat finanční prostředky až do výše stanoveného úvěrového rámce, postupně mu bylo poskytnuto 47 600 Kč. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši stanovené sazebníkem vždy k 14. dni kalendářního měsíce. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že provedla lustraci žalovaného v registru SOLUS, NRKI, v insolvenčním rejstříku, v interních registrech, v registru neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky, v Centrální evidenci exekucí a v registru hledaných osob, to vše s negativním výsledkem. Dále si ověřila příjmy a výdaje žalovaného, včetně výdajů na splátky úvěrů, stanovila finanční rezervu/disponibilní příjem žalovaného. Žalobkyně do svých úvah vzala také demografické a statistické informace. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou více než tří měsíčních splátek, došlo v souladu s obchodními podmínkami k zesplatnění úvěru ke dni 22. 1. 2024. Zažalovaná částka pak představuje splátky splatné do dne zesplatnění ve výši 6 085,87 Kč, doplatek jistiny ve výši 9 451,98 Kč, smluvní pokutu ve výši 10 % z dlužných splátek ve výši 608,58 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 143,86 Kč, poplatky za odeslání upomínky v celkové výši 450 Kč a poplatek za odeslání sdělení o zesplatnění ve výši 200 Kč, tj. dlužnou částku ve výši celkem 16 940,29 Kč. Dále se žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou domáhá rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 737,85 Kč od 12. 2. 2024 do zaplacení.

3. Podáním ze dne 29. 6. 2025 vzala žalobkyně žalobu zpět co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši celkem 47,12 Kč s tím, že tak činí s ohledem na jeho nesprávně vypočtenou výši.

4. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud řízení co do požadované částky 47,12 Kč představované úroky z prodlení zastavil (výrok I.). Předmět žaloby zůstal nezměněn s výjimkou požadovaných kapitalizovaných úroků z prodlení, kdy žalobkyně se nadále po žalovaném domáhá zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši celkem 227,72 Kč, namísto 274,84 Kč.

5. Podmínky pro vrácení části soudního poplatku ve smyslu § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nebyly s ohledem na zanedbatelnou částku, o kterou byla žaloba vzata zpět (v poměru k celkové vymáhané povinnosti), splněny.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání.

7. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný prostřednictvím kupónu/žádosti o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 3. 1. 2005, č. [hodnota], požádal žalobkyni o uzavření smlouvy o poskytnutí [Anonymizováno] karty a revolvingového úvěru. Reagoval tak na nabídku na uzavření smlouvy zaslanou žalobkyní. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úroky a hradit poplatky dle sazebníku. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky č. [Anonymizováno] ze dne 1. 9. 2004. K aktivaci [Anonymizováno] karty došlo dne 5. 1. 2005. Žalobkyně mohla poskytnout výši úvěrového rámce dle vlastního uvážení, nebo ji dle uvážení měnit. Žalovaný byl povinen úvěr splácet měsíčními splátkami. Dle bodu V. odst. 2 obchodních podmínek byla žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit, požadovat okamžité splacení dluhu v případě, že je žalovaný v prodlení s placením měsíční splátky po dobu delší než 30 dnů. Jestliže se žalovaný dostane do prodlení s úhradou 3 měsíčních splátek, stávají se splatnými veškeré závazky vůči žalobkyni, a to dnem následujícím po splatnosti nejpozději dospělé dlužné měsíční splátky. Dle bodu III. odst. 14 obchodních podmínek měla žalobkyně informovat žalovaného o pohybech na úvěrovém účtu výpisy z účtu zasílaných jednou měsíčně. Ze sazebníku poplatků byla zjištěna výše poplatků, které se žalovaný zavázal hradit, kdy za odeslání každé upomínky bylo účtováno 150 Kč, za odeslání oznámení o předčasné splatnosti úvěru pak 200 Kč. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 10 % z dlužné částky.

8. Žalovaný dále dne 7. 12. 2011 požádal žalobkyni v souladu s článkem I. bodu 1. Obchodních podmínek č. [Anonymizováno] o poskytnutí kreditní karty a úvěru k [Anonymizováno] kartě, přičemž žalobkyně tuto žádost akceptovala v souladu s článkem I. bodu [právnická osoba] podmínek aktivací Smlouvy ve svém informačním systému a aktivací vydané kreditní karty typu [Anonymizováno], kdy takto došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému minimální úvěrový rámec 10 000 Kč, přičemž výši tohoto úvěrového rámce byla žalobkyně oprávněna měnit na základě žádosti klienta nebo jednostranně. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet dle článku III. bodu 6. obchodních podmínek v pravidelných splátkách uvedených v doloženém Sazebníku odvislých od zůstatku úvěrového rámce a zaplatit za ně úroky uvedené v Sazebníku. V rámci žádosti/smlouvy o úvěru přitom žalovaný uvedl, že je důchodce, je ženatý, bydlí ve vlastním, vyživuje 6 osob, jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí 11 877 Kč, jeho celkové měsíční výdaje 12 000 Kč, z toho 9 000 Kč představují náklady na bydlení a 2 250 Kč náklady na splátky úvěrů a půjček. Žalovanému byl poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obsahující bližší informace o úvěru, včetně výše úrokové sazby úvěru, která závisí na aktuální výši zůstatku úvěru v rozmezí 1,29 % - 1,99 % měsíčně, respektive 15,48 % - 23,88 % ročně. Ze Sazebníku poplatků účinného od 1. 11. 2009 byla zjištěna výše poplatku za odeslání upomínky činící 150 Kč, výše poplatku za odeslání sdělení o předčasné splatnosti úvěru činící 200 Kč, výše smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek vyplývajících ze smlouvy činící 10 % z dlužné částky.

9. Z výpisu čerpání a splácení ke smlouvě č. [hodnota] soud zjistil, že 29. 6. 2021 provedl žalovaný první čerpání úvěru ve výši 15 000 Kč, následně postupně poskytnutý úvěr čerpal, celkem vyčerpal částku 23 850 Kč, kdy druhé a zároveň poslední čerpání proběhlo 30. 4. 2023 převodem částky 8 850 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 9. 2023, 15. 10. 2023, 15. 11. 2023, 15. 12. 2013 a 15. 1. 2024; dluh se ke dni 26. 1. 2024 skládal z doplatku jistiny 8 225,25 Kč, splátek splatných do dne zesplatnění 5 256,68 Kč. Žalovaný na pohledávku z této smlouvy uhradil celkem 16 890,25 Kč.

10. Z výpisu čerpání a splácení ke smlouvě č. [hodnota] soud zjistil, že dne 12. 9. 2019 provedl žalovaný první čerpání úvěru ve výši 10 000 Kč, následně postupně poskytnutý úvěr čerpal, celkem vyčerpal částku 47 600 Kč, kdy poslední čerpání proběhlo 10. 5. 2023 převodem částky 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 14. 9. 2023, 14. 10. 2023, 14. 11. 2023, 14. 12. 2023 a 14. 1. 2024; dluh se ke dni 22. 1. 2024 skládal z doplatku jistiny 9 451,98 Kč, splátek splatných do dne zesplatnění 6 085,87 Kč. Žalovaný na pohledávku z této smlouvy uhradil celkem 45 876,51 Kč.

11. Výpisy ze dne 5. 8. 2023 a 5. 9. 2023 byl žalovaný informován o stavu úvěrového účtu ke smlouvě č. [hodnota], současně mu byly oznámeny výše měsíčních splátek a úroková sazba. Výpisem ze dne 5. 10. 2023 byl žalovaný informován o stavu úvěrového účtu, o výši minimálních měsíčních splátek a úrokové sazbě, současně mu bylo oznámeno, že čerpání úvěru bylo z důvodu nezaplacení jedné splátky pozastaveno. O týchž skutečnostech byl žalovaný informován výpisem ze dne 5. 11. 2023, výpisem ze dne 5. 12. 2023 a výpisem ze dne 5. 1. 2024, přičemž mu bylo oznámeno, že čerpání úvěru bylo z důvodu nezaplacení dvou, respektive tří a čtyř splátek pozastaveno.

12. Výpisy ze dne 31. 7. 2023 a 31. 8. 2023 byl žalovaný informován o stavu úvěrového účtu ke smlouvě č. [hodnota], současně mu byly oznámeny výše měsíčních splátek a úroková sazba. Výpisem ze dne 30. 9. 2023 byl žalovaný informován o stavu úvěrového účtu, o výši minimálních měsíčních splátek a úrokové sazbě, současně mu bylo oznámeno, že čerpání úvěru bylo z důvodu nezaplacení jedné splátky pozastaveno. O týchž skutečnostech byl žalovaný informován výpisem ze dne 31. 10. 2023, výpisem ze dne 30. 11. 2023 a výpisem ze dne 31. 12. 2023, přičemž mu bylo oznámeno, že čerpání úvěru bylo z důvodu nezaplacení dvou, respektive tří a čtyř splátek pozastaveno.

13. Upomínkami ze dne 25. 9. 2023, 25. 10. 2023 a 25. 11. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru č. [hodnota].

14. Upomínkami ze dne 20. 9. 2023, 20. 10. 2023 a 20. 11. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru č. [hodnota].

15. Přípisem ze dne 28. 1. 2024 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění pohledávky ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ke dni 26. 1. 2024, současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.

16. Přípisem ze dne 22. 1. 2024 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění pohledávky ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] k témuž dni, současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Odeslání tohoto přípisu žalobkyně doložila dodejkou.

17. Předžalobními upomínkami ze dne 5. 8. 2024, odeslanými žalovanému dne 6. 8. 2024, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek ze smlouvy č. [hodnota] i ze smlouvy č. [hodnota], a to nejpozději do 7 dnů ode dne odeslání upomínky (předžalobní upomínky, potvrzení o odeslání).

18. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění ke dni uzavření obou smluv o úvěru, tj. k 3. 1. 2005 i k 7. 12. 2011 (dále jen „obch. zák.“) a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. v tomtéž znění (dále jen „obč. zák.“). Uvedené zákony soud aplikoval s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku, který oba zákony zrušil, avšak stanovil, že jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy.

19. Dle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák., se smlouva o úvěru řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu obchodním zákoníkem.

20. Dle ustanovení § 265 obch. zák., výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany.

21. Dle ustanovení § 497 obch. zák., se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Dle ustanovení § 502 odst. 1 věta první obch. zák., od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.

23. Dle § 52 odst. 1 obč. zák., spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.

24. Dle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

25. Dle § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odst. 2 tohoto ustanovení je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

26. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření v pořadí druhé smlouvy o úvěru ze dne 7. 12. 2011), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

27. Soud věc právně hodnotil následovně. Soud má za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dvě smlouvy o úvěru podle § 497 a násl. obch. zák. Žalovaný obě smlouvy sjednal jako spotřebitel. Na základě těchto úvěrových smluv byly žalovanému poskytnuty úvěry až do sjednané výše úvěrového rámce, kdy z úvěru založeného smlouvou č. [hodnota] žalovaný čerpal celkem 23 850 Kč a uhradil celkem 16 890,25 Kč a z úvěru založeného smlouvou č. [hodnota] žalovaný čerpal celkem 47 600 Kč a uhradil celkem 45 876,51 Kč.

28. Pokud se jedná o úvěr sjednaný smlouvou č. [hodnota], má soud za to, že v jejím rámci byl platně sjednán úrok ve smyslu § 502 odst. 1 obch. zák., jeho výše byla uvedena v sazebníku, kdy soud považuje výši úroku za přiměřenou, nadto byl v souladu s obchodními podmínkami žalovaný každý měsíc seznámen s výší úroku výpisem z úvěrového účtu a s výší minimálních splátek, které byl povinen hradit. Protože žalovaný nesplácel splátky řádně a včas, došlo v souladu s úvěrovými podmínkami, které byly nedílnou součástí smlouvy, k tomu, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 26. 1. 2024, když byl žalovaný v prodlení s úhradou více než 3 splátek. Žalobkyně žalovaného také vyzývala k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. Soud tak pokládá nárok žalobkyně na zaplacení jistiny úvěru ve výši 8 225,25 Kč a neuhrazených splátek 5 256,68 Kč za oprávněný. Soud dále považuje za oprávněný nárok žalobkyně na zaplacení dlužných poplatků ve výši 450 Kč za zaslání tří upomínek, a dlužného poplatku ve výši 200 Kč za odeslání oznámení o předčasné splatnosti úvěru, když se jedná o náklady upomínání, které byly platně sjednány. Dále žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z uvedených částek ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalovaného), který žalobkyně kapitalizovala za jednotlivá období částkou 108,62 Kč (ve znění částečného zpětvzetí žaloby), a úrok z prodlení v zákonné výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 14,75 % ročně z částky 13 681,93 Kč od 18. 2. 2024 (ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě dle zaslaného oznámení o předčasné splatnosti úvěru) do zaplacení.

29. Pokud však jde o smluvní pokutu nárokovanou na základě smlouvy č. [hodnota], v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu I. ÚS 3512/11, dle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) soud nárok na smluvní pokutu nepřiznal, neboť v dané věci se jednalo o spotřebitelskou smlouvu, ale dohoda o smluvní pokutě je obsažena pouze v sazebníku. Soud byl proto nucen žalobu částečně zamítnout co do zaplacení částky 525,67 Kč, neboť takové sjednání smluvní pokuty odporuje zásadě poctivosti.

30. Pokud se jedná o úvěr sjednaný smlouvou č. [hodnota], musel se soud s ohledem na uzavření smlouvy v době účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. v první řadě zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzovaní úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp.zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Žalobkyně k tomuto uvedla, že provedla lustraci žalovaného v registru SOLUS, NRKI, v insolvenčním rejstříku, v interních registrech, v registru neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky, v Centrální evidenci exekucí a v registru hledaných osob, to vše s negativním výsledkem. Dále si ověřila příjmy a výdaje žalovaného, včetně výdajů na splátky úvěrů, stanovila finanční rezervu/disponibilní příjem žalovaného. Žalobkyně do svých úvah vzala také demografické a statistické informace. Soudu však v této souvislosti nezbývá než uzavřít, že žalobkyně žádné konkrétní důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru č. [hodnota] nepředložila. Soudu tak nebylo prokázáno, že se žalobkyně skutečně zabývala reálnými příjmy a výdaji žalovaného, když z obsahu spisu vyplývá, že vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr. Žalovaný sám přitom tvrdil své výdaje ve výši převyšující jeho pravidelné měsíční příjmy sestávající pravděpodobně pouze z (blíže nespecifikovaného) důchodu, do těchto výdajů zahrnul pouze výdaje na bydlení a splátky jiných úvěrů či půjček, ostatní náklady (na stravu, ošacení, další běžné osobní náklady) do celkové výše svých měsíčních výdajů nezahrnul vůbec. Žalobkyně současně ničím nepodložila, že by skutečně provedla lustraci žalovaného ve shora uvedených registrech. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného.

31. Shora citované ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., explicitně nestanoví, zda je následkem porušení povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele absolutní či relativní neplatnost uzavřené smlouvy, a je proto třeba vycházet z obecné úpravy neplatnosti v citovaných ustanoveních občanského zákoníku. Pro posouzení toho, o jaký druh neplatnosti se v konkrétním případě jedná, je podstatné, zda je neplatnost stanovena v zájmu některého z účastníků, anebo zda právní jednání kromě zákona porušuje také veřejný pořádek. V daném případě by se mohlo zdát, že sankce neplatnosti je stanovena pouze v zájmu spotřebitele. Nicméně součástí veřejného pořádku je mimo jiné také ochrana skupin osob, které jsou určitým způsobem zranitelné, do této skupiny osob patří rovněž spotřebitelé, neboť jejich postavení je ve styku s profesionálním podnikatelem znevýhodněno tím, že do vztahu s podnikatelem vstupují jako neprofesionálové a jsou vůči podnikateli zpravidla hospodářsky a informačně slabší stranou s menší dostupností právních služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat smluvní podmínky. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl (a tyto závěry jako správné převzal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

32. Předmětnou smlouvu č. [hodnota] je tedy nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalovaný tak byl povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 47 600 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Dle tvrzení žalobkyně (přehled plateb) žalovaný na pohledávku z této smlouvy již uhradil 45 876,51 Kč. Soud tedy žalovaného zavázal k úhradě zbývající části nezaplacené jistiny ve výši 1 723,49 Kč, a to včetně úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslanou předžalobní upomínku, jejíž odeslání dne 6. 8. 2024 žalobkyně doložila. Jelikož dle výzvy byl žalovaný povinen provést úhradu do sedmi dnů od data odeslání upomínky, tj. do dne 13. 8. 2024, tak ode dne následujícího, tj. ode dne 14. 8. 2024, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok požadovala ve výši 14,75 % ročně, tj. ve výši vyšší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni 14. 8. 2024, tj. 12,75 % ročně. Soud tedy žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši zákonné úrokové sazby.

33. Pokud se jedná o nárok žalobkyně na zaplacení částky 15 192,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 737,85 Kč od 12. 2. 2024 do 13. 8. 2024, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 014,36 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 1 723,49 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, soud žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

34. Co se týče nákladů řízení, o těchto soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, když poměr úspěchu a neúspěchu ve věci každého z účastníků je v zásadě stejný (tj. přibližně 50 % úspěch žalobkyně ve věci a 50 % úspěch žalovaného ve věci).

Poučení