6 C 6/2025 - 46

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 57.950 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 18,84 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení a s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], soudu doručeným dne [datum], vůči žalovanému domáhal zaplacení částky [částka] spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem 18,84 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (nárok č. 1), a částky [částka] spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem 24,57 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (nárok č. 2).

2. K nároku č. 1 žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce dále částku [částka], sestávající z úroku 18,84 % ročně za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], částku za zpracování zápůjčky ve výši [částka], částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka] a pojistného (bylo-li sjednáno), a to zároveň s poskytnutou jistinou v 52 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Žalovaný celkově právnímu předchůdci žalobce zaplatil částku [částka], žalobci neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

3. K nároku č. 2 žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce dále částku [částka], sestávající z úroku 24,57 % ročně za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], částku za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši [částka] a pojistného (bylo-li sjednáno), a to zároveň s poskytnutou jistinou v 78 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Žalovaný celkově právnímu předchůdci žalobce zaplatil částku [částka], žalobci neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

5. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

6. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], datované dnem [datum], soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba], jako úvěrující, a žalovaný jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla v hotovosti žalovanému částku [částka] jako spotřebitelský úvěr, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku, úrok ve výši [částka], částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši [částka], částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního ([částka]) a flexibilního ([částka]) splácení celkem ve výši [částka], a pojistné ve výši [částka], tedy celkovou dlužnou částku ve výši [částka], a to v 52 týdenních hotovostních splátkách, první až předposlední po [částka], poslední ve výši [částka].

7. Ze smlouvy o zápůjčce shora, z tabulky umoření k této smlouvě ze dne [datum] a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila [částka] a žalovaným uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce, resp. žalobci činily celkem částku [částka].

8. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], datované dnem [datum], soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba], jako úvěrující, a žalovaný jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku ve výši [částka] jako spotřebitelský úvěr, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku, úrok ve výši [částka], částku za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka ve výši [částka] a pojistné ve výši [částka], tedy celkovou dlužnou částku ve výši [částka], a to v 78 týdenních hotovostních splátkách, první až předposlední po [částka], poslední ve výši [částka].

9. Ze smlouvy o zápůjčce shora, z tabulky umoření k této smlouvě ze dne [datum] a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila [částka] a žalovaným uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce, resp. žalobci činily celkem částku [částka].

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], z přílohy k této smlouvě – seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek s výzvou k úhradě dlužné částky ze dne [datum], adresovaného žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávky věřitele [právnická osoba] z uvedených smluv o spotřebitelském úvěru byly postoupeny žalobci, žalovaný byl o této skutečnosti informován, a že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalovaných pohledávek.

11. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum], adresované žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalovaných pohledávek a současně ho upozornil na další postup v případě jejich neuhrazení, včetně možnosti jejich vymáhání soudní cestou.

12. V odpovědi na výzvu soudu, aby označil důkazy k prokázání svého tvrzení, že se původní věřitel před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru shora řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnuté úvěry, zejména listiny, na jejichž základě si ověřil tvrzení žalovaného uvedená v zákaznických kartách - žádostech o spotřebitelský úvěr ohledně výše jeho měsíčních příjmů a výdajů, žalobce soudu podáním ze dne 25. 1. 2025, soudu doručeným dne 28. 1. 2025, sdělil, že žalobcův právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. zápůjčku, na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, jak jsou uvedeny v příslušné zákaznické kartě. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům uvedeným v zákaznické kartě v části „Ověřené dokumenty“. V zákaznických kartách ze dne [datum] a [datum] je uvedeno, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, z výplatních pásek ([Anonymizováno]) a z výpisů z bankovního účtu ([Anonymizováno]). Současně si z insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný v zákaznické kartě ze dne [datum] uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako [Anonymizováno], jeho měsíční příjem činí [částka], žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. V zákaznické kartě ze dne [datum] žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako [Anonymizováno], jeho měsíční příjem činí [částka], žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Dále žalobce uvedl, že on ani jeho právní předchůdce nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného. Uchazeči o zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy.

13. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud mimo jiné zjistil, že žalovaný byl ženatý, druh bydlení nájemník, počet vyživovaných osob 0, majitel auta – ano, zdroj příjmů – finančních prostředků plný úvazek, zaměstnavatel [Anonymizováno], IČO [IČO], [Anonymizováno], pracovní zařazení [Anonymizováno], jeho čistý měsíční příjem měl činit částku [částka] coby čistý příjem při počtu zdrojů příjmu 0/1, ostatní příjmy žadatele 0, další čisté příjmy domácnosti [částka], celkem [částka]. Jeho běžné měsíční výdaje činily, jako odhadované měsíční výdaje žadatele, celkem [částka]. Externí splátky dle žadatele a interní splátky [Anonymizováno] činily 0. Jako ověřené dokumenty byly uvedeny pracovní smlouva/ŽL, 2 výpisy z bankovního účtu ([Anonymizováno]) a 2 výplatní pásky ([Anonymizováno]), bez další specifikace. Jako účel a zamýšlená povaha spotřebitelského úvěru je zde uvedeno neočekávané výdaje.

14. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud mimo jiné zjistil, že žalovaný byl ženatý, druh bydlení vlastník, počet vyživovaných osob 0, majitel auta – ano, zdroj příjmů – finančních prostředků plný úvazek, zaměstnavatel [Anonymizováno], IČO [IČO], [Anonymizováno], pracovní zařazení [Anonymizováno], jeho čistý měsíční příjem měl činit částku [částka] coby čistý příjem při počtu zdrojů příjmu 0/1, ostatní příjmy žadatele 0, další čisté příjmy domácnosti [částka], celkem [částka]. Jeho běžné měsíční výdaje činily, jako odhadované měsíční výdaje žadatele, celkem [částka]. Externí splátky dle žadatele činily [částka], interní splátky [Anonymizováno] činily [částka]. Jako ověřené dokumenty byly uvedeny pracovní smlouva/ŽL, 2 výpisy z bankovního účtu ([Anonymizováno]) a 2 výplatní pásky ([Anonymizováno]), bez další specifikace. Jako účel a zamýšlená povaha spotřebitelského úvěru je zde uvedeno neočekávané výdaje.

15. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy ani žalobcem tvrzeny.

16. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž bylo zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne [datum], soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

17. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smluv o zápůjčce, uzavřených podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.), jako spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

21. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

22. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

23. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

24. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

25. Podle § 104 z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

26. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. 2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

28. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

31. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

32. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

33. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smluv o zápůjčce, resp. spotřebitelském úvěru shora. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání těchto smluv právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal v příslušném okamžiku platný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Žalobce soudu nepředložil (kromě zákaznických karet shora) žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel, resp. jím uváděné dokumenty řádně nekonkretizoval. S ohledem k příjmům žalovaného soud ze zákaznických karet zjistil, že tyto měly plynout jednak z pracovního poměru žalovaného na plný úvazek, doložené údajně pracovní smlouvou, dvěma výplatními páskami a dvěma výpisy z bankovního účtu, dle zákaznických karet ve výši [částka], resp. [částka], žádná z těchto listin však nebyla soudu předložena a rovněž nebyl ze strany žalobce ani jeho právního předchůdce nijak reflektován značný rozdíl ve výši těchto příjmů (od stejného zaměstnavatele) s ohledem na krátké rozmezí (šest měsíců) mezi sledovanými obdobími. Dále se mělo jednat o další čisté příjmy domácnosti ve výši [částka], bez jakékoli bližší konkretizace (kdo tuto domácnost tvoří, z jakých zdrojů tyto příjmy pocházejí), tyto navíc nebyly (ani tvrzeně) nijak doloženy. Údaje o příjmu žalovaného se soudu jeví jako nepřesné, neurčité, nedoložené a tudíž nevěrohodné, nepřezkoumatelné, a tedy s velmi sníženou vypovídací hodnotou, obzvláště pak ve spojení s charakterem údajů o výdajové stránce žalovaného, jak je popsáno níže.

34. Ohledně výdajů žalovaného byly jako jeho jediné běžné měsíční výdaje uvedeny v zákaznické kartě ze dne [datum] odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši [částka], v zákaznické kartě ze dne [datum] pak interní splátky [Anonymizováno] ve výši [částka] (zřejmě splátky dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] ve výši [částka] týdně shora) a odhadované měsíční výdaje žadatele opět ve výši [částka] bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto odhadovaných výdajů a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což již samo o sobě nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů. Dále má žalovaný v kolonce druh bydlení v zákaznické kartě ze dne [datum] uvedeno nájemník, v zákaznické kartě ze dne [datum] je uvedeno vlastník, ani tento rozpor nebyl ze strany právního předchůdce žalobce nijak reflektován. Údaje o výdajích žalovaného jsou tak naprosto neprůkazné a nepřezkoumatelné, z pohledu soudu jen účelově, resp. pro forma uváděné. Ze zákaznických karet nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec nějak ověřoval uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného. Oba tyto údaje jsou dle názoru soudu navíc ve zcela zjevném rozporu s dalšími údaji uvedenými v zákaznických kartách (žalovaný bydlel ve vlastním domě nebo bytě, resp. v nájmu, vlastnil automobil), resp. se skutečnostmi z nich vyplývajícími, když dle názoru soudu si lze jen stěží (či spíše přesněji si ani nelze) představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje, než výdaje v uváděné výši [částka], resp. že by tato uváděná částka postačila na úhradu jen samotným žalovaným zmíněných důvodů jeho výdajů (náklady na provoz automobilu, náklady spojené s bydlením, doprava do místa zaměstnání), nemluvě o těch nezmiňovaných (strava, oblečení apod.). Údaje o výdajích žalovaného jsou tak dle názoru soudu neúplné, skutečný stav nepostihující, a soudu se jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako očividně účelové a postrádající elementární výpovědní hodnotu. Rovněž v doplnění žalobního návrhu shora uvedený argument, že právním předchůdcem žalobce bylo provedeno ověření z insolvenčního rejstříku, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení, se soudu jeví jako úkon pro forma činěný, s bagatelní výpovědní hodnotou (z neexistence insolvenčního řízení vůči osobě nevyplývá ani její solventnost, ani její nezadluženost), nota bene v situaci, kdy z údajů uvedených v zákaznické kartě ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný již závazky z půjček, popř. úvěrů má (interní splátky [Anonymizováno] ve výši [částka]). Rovněž tato skutečnost nebyla žalobcem ani jeho právním předchůdcem nijak komentovaná ani reflektovaná, a přitom se dle názoru soudu jedná o skutečnost, která přisvědčuje tomu, že by právní předchůdce žalobce měl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného poskytnuté úvěry řádně a včas splácet. Soud tak dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se právní předchůdce žalobce v případě obou smluv dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně a pro forma, a tedy naprosto nedostatečně.

35. Lze tak uzavřít, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje obě výše uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru za sjednané absolutně neplatně.

36. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku č. 2 na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku [částka]. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil [částka], proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši [částka] žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

37. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství (v případě nároku č. 2) soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.

38. V případě uplatňovaného nároku č. 1 má soud za prokázané, že na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku [částka]. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil [částka], proto žalobci jakožto postupníkovi nárok na vrácení bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 87 z. s. ú. nevznikl (a tedy mu ani nemohl vzniknout nárok na příslušenství v podobě úroků z prodlení), a stejně tak mu z neplatné smlouvy nemohl náležet žádný další smluvní nárok (smluvní úrok). Soud tak část žaloby v rozsahu uplatněného nároku č. 1 v plném rozsahu zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalovanému žádné náklady nevznikly.