6 C 64/2015-581

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Eliášovou ve věci žalobce [příjmení] [anonymizováno 5 slov], [IČO] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupený JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokátem sídlem [adresa žalobkyně] proti žalovaným: 1. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupený JUDr. [jméno] [příjmení], PhD., LL.M. sídlem [adresa] 2. [země] – [anonymizováno 7 slov], [IČO] sídlem [adresa] za účasti 1. vedlejšího účastníka na straně žalované [územní celek], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] zastoupený Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem v [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] za účasti 2. vedlejšího účastníka na straně žalované [název vedlejší účastnice], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že Česká republika je vlastníkem pozemku parc. [číslo] zahrada a pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům, pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, společný dvůr, vedené na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce], obec Praha, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, se zamítá

II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 61 710 Kč, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], PhD., advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 2 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované [příjmení] [anonymizována dvě slova] [obec] na náhradě nákladů řízení částku 61 710 Kč, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované [příjmení] [anonymizováno] [obec a číslo] na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal určení, že Česká republika je vlastníkem a) pozemku parcelní [číslo] zahrada, parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, na němž se nachází stavba [část obce], [adresa], rodinný dům, parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, k. ú. [část obce], zapsáno na [list vlastnictví], v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, (dále jen„ předmětné pozemky“) s tvrzením, že došlo k přechodu vlastnictví k pozemkům na základě neplatného právního jednání 2. žalovaného, který dovolil, aby [datum] požádalo Obvodní zastupitelstvo pro [část Prahy] [anonymizováno] [obec], o přechod vlastnického práva i za situace, kdy nemělo souhlas Ministerstva financí ČR, když jsou přitom předmětné pozemky historickým církevním majetkem žalobce, který byl původně zapsaný v knihovní vložce [číslo] zemských desek. Podle § 4 odst. 2 zák. č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, (dále jen„ zák. č. 172/1991 Sb.) do vlastnictví obcí nepřecházejí věci z vlastnictví ČR, k jejichž vydání uplatní nárok oprávněná osoba dle zvláštního předpisu, toto ustanovení se uplatní také pro zákon č. 229/1991 Sb., o půdě a jiném zemědělském majetku (dále jen„ zák. o půdě“). Žalobci byly nemovitosti odňaty po [datum], což považuje za majetkovou křivdu. Vzhledem k tomu, že se jedná o historický majetek církve, nemohlo dojít k přechodu z důvodu blokačního paragrafu a celý převod je absolutně neplatný. Pokud [anonymizováno] [obec] nabyla nemovitost do svého vlastnictví až v roce [rok], tedy o 5 let později, než zákon předpokládal, pak další vlastník, [jméno] [příjmení], měl být při koupi obezřetný a měl skutečnost oprávněného přechodu na obec prověřit, stejně tak jeho nástupkyně, [jméno] [příjmení], která nabyla předmětné nemovitosti do vlastnictví na základě darovací smlouvy. Pokud by tito vynaložili potřebnou obezřetnost, zjistili by, že šlo o původní církevní majetek. Dne [datum] koupil nemovitost právní předchůdce 1. žalovaného (spol. [právnická osoba]), dne [datum] došlo k zastavení nemovitosti, kdy zástavní věřitel měl nepochybně navštívit katastr nemovitostí, čímž by zjistil neoprávněný přechod vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Dne [datum] zaslal žalobce předchůdci 1. žalovaného přípis, kde ho upozorňuje na neoprávněný přechod – převod. Tímto převodem došlo k zásahu do práv žalobce, který nemůže požádat o vydání pozemků původního vlastníka, [anonymizována tři slova] [obec a číslo], [anonymizována tři slova]. I pokud by žalobce připustil, že by zde mohla být dobrá víra žalovaného a proběhla 10letá promlčecí lhůta, pak by vydržení mohlo počít běžet až [datum] a k vydržení by došlo až [datum] s tím, že [datum] došlo zasláním přípisu ze strany žalobce k přetržení vydržecí lhůty. Vzhledem k ustanovení § 30 zák. o půdě byly předmětné nemovitosti také blokovány dle ustanovení § 29 zák. č 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, (dále jen„ zák. o majetkovém vyrovnání s církvemi“) a [ustanovení pr. předpisu] [číslo] 1991 Sb., konkrétně § 3 odst. 1 písm. b) a c) zákona. 2. 1. žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. K přechodu vlastnického práva došlo ex lege podle § 3 zák. č. 172/1991 Sb., ke dni jeho účinnosti, tedy [datum]. Dle 1. žalovaného se ust. § 4 odst. 2 zák. č. 172/1991 Sb. nevztahuje na zákon o půdě, který nabyl účinnosti až po přechodu vlastnictví nemovitostí dne [datum], žalobce se proto nemůže dovolávat blokačního ustanovení § 29 zák. o půdě ve vztahu k nemovitostem. To, že k deklaratornímu zápisu vlastnictví [anonymizováno] [obec] k nemovitostem do katastru nemovitostí došlo až v roce [rok] je zcela nerozhodné. Všichni předchozí vlastníci byli řádně zapsaní do katastru nemovitostí, v okamžiku zápisu nebylo žádným způsobem patrné, že by vlastnické právo kteréhokoli z předchozích vlastníků nemovitostí bylo zpochybněno. Údajný nárok žalobce má vyplývat z § 18 odst. 1 zák. o majetkovém vyrovnání, který nabyl účinnosti teprve dne [datum], žádný z předchozích vlastníků nemohl žádným způsobem předpokládat budoucí úpravu zákona o církevních restitucích. 1. žalovaný nabyl nemovitosti v dobré víře od paní [jméno] [příjmení], na základě kupní smlouvy ze dne [datum], nemovitosti nabyl jako poctivý nabyvatel v dobré víře. Předchůdce 1. žalovaného navíc nemovitosti vydržel, neboť do lhůty se započítává i doba, po kterou nemovitost drželi předchůdci žalovaného 1. Žalobce sice tvrdí, že obec nikdy nebyla v dobré víře, není ale zřejmé, z čeho by to mělo vyplývat. 1. žalovaný musí být chráněn jako poctivý nabyvatel vlastnického práva k nemovitostem 3. 2. žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Oprávněná osoba dle zák. o majetkovém vyrovnání s církvemi může podat žalobu o určení vlastnického práva státu z důvodu, že věc z původního majetku registrovaných církví a náboženských společností byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona převedena nebo přešla z majetku státu do vlastnictví jiných osob v rozporu s ust. § 3 zák. č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, kdy toto ustanovení dopadá pouze na privatizaci, nebo v rozporu s ust. § 29 zák. o půdě, který zapovídá toliko převod, nikoli přechod vlastnického práva k majetku, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace. Mimo uvedené v § 4 zák. o majetkovém vyrovnání s církvemi jsou jako povinné osoby označeny jen stát a státem zřízené právnické osoby, přičemž zákon nezaložil povinnost obcí ani jiných nestátních osob, na něž přešel majetek původně vlastněný církvemi a církevními právnickými osobami, takovýto majetek oprávněn církvi či církevní právnické osobě vydat. Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi kromě restituce naturální upravuje také restituci relutární, kdy církve mají právo na paušální finanční náhrady ze státního rozpočtu v celkové výši 50 000 000 000 Kč, tato náhrada představuje právě náhradu za majetek původně církvemi a církevními právnickými osobami vlastněný, který jim byl v rozhodném období odňat a který nebude moci být vydán.

4. Vedlejší účastník na straně žalované [příjmení] [jméno] navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Není pravdou, že by měl být blokován veškerý historický majetek církve podle ust. § 29 zák. o půdě, tento závěr je v přímém rozporu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu ČR. Podle ust. § 18 zák. o majetkovém vyrovnání s církvemi nelze napadat jiné převody (přechody) než ty, které byly uskutečněny v rozporu s ust. § 3 zák. o podmínkách převodu majetku nebo s ust. § 29 zák. o půdě. Ustanovení § 3 zák. o podmínkách převodu majetku se přitom nevztahovalo na přechody majetku na obce, neboť se dle judikatury Nejvyššího soudu ČF nevztahovalo ani na převod majetku v malé privatizaci. Ust. § 29 zák. o půdě se pak týkal toliko majetku zemědělského, nejedná se tedy o„ generální“ blokační normu. Žalobce netvrdí a ani neprokazuje, že by se jednalo o zemědělský majetek. Jestliže měl žalobce za to, že zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí není v souladu s faktickým stavem, měl sám aktivně vystoupit a tento stav rozporovat. Není možné, aby žalobce po více než 9 letech zpochybnil pokojný stav a začal celou věc řešit, jak to nyní činí. Není spravedlivé žádat po 1. žalovaném či jakémkoli jiném nabyvateli pozemků v ČR, aby prověřovali, zda historicky nebyly pozemky ve vlastnictví církve. Žalobce se také vzdal veškerých nároků za předmětné pozemky, když uzavřel smlouvu o vypořádání, kdy finanční náhrada byla stanovena jako paušální náhrada za majetek, který nebude vydán.

5. Vedlejší účastník na straně žalované, [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Vedlejší účastník k předmětným pozemkům v minulosti vykonával práva a povinnosti vlastníka, kdy úplatně převedl vlastnické právo k pozemkům na fyzické osoby v rámci privatizace bytového domu [adresa], místně známého jako„ [anonymizována dvě slova]“. Tito nabyvatelé poté převedli vlastnické právo na předchůdce 1. žalovaného, spol. [právnická osoba]

6. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 12. 2016, č. j. 6 C 64/2015, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2017, č. j. 55 Co 123/2017 – 223, kterým bylo rozhodnutí soudu prvého stupně potvrzeno, byla žaloba zamítnuta a bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

7. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, č. j. 28 Cdo 3197/2018 – 304, byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2017, č. j. 55 Co 123/2017 – 223, a rozsudek zdejšího soudu ze dne 12. 12. 2016, č. j. 6 C 64/2015-147, zrušen a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení s tím, že neobstojí závěr soudu, že v řízení o určení vlastnického práva dle § 18 odst. 1 zák. o majetkovém vyrovnání s církvemi zákonné podmínky přechodu vlastnického práva přezkoumávat nelze a že důkazní břemeno stran nenaplnění těchto podmínek tíží žalobce. Nezdaří-li se obci podat důkaz o tom, že na ni přešel předmětný pozemek, je v pochybnostech třeba uzavřít, že k přechodu nedošlo, naopak oprávněná osoba dle § 18 odst. 1 zák. o majetkovém vyrovnání s církvemi, jež se práva na určení vlastnického práva domáhá coby procesně legitimovaný subjekt, musí prokazovat jednak fakta vedoucí k nabytí vlastnictví sporných objektů státem, jednak okolnosti, které zakládají její oprávnění návrh ve smyslu uvedeného ustanovení vznést, zejména tedy toho, že věc, ohledně které se domáhá požadovaného určení, byla aspoň část rozhodného období ve vlastnictví jejím nebo jejího právního předchůdce, které rovněž naplňuje definiční znaky oprávněné osoby. Závěry lze pak vztáhnout i na situaci, kdy došlo k převodu z obce na další subjekt (1. žalovaný), pokud odvozuje své vlastnické právo od vlastnictví obce. Dále soud poukázal na to, že v návrhu ze dne [datum] byl žalobcem vymezen neexistentní pozemek, žalobce měl být proto soudem vyzván podle § 43 o. s. ř. k odstranění vad návrhu s příslušným poučením.

8. Usnesením ze dne 20. 8. 2019, č. j. 6 C 64/2015-338 soud připustil změnu žaloby ve vztahu k pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], zapsané na [list vlastnictví].

9. Žalobce následně doplnil, že se v daném případě mělo postupovat nikoli podle ust. § 3 odst. 2 zák. č. 172/1991 Sb., ale podle § 2 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb., přičemž nebyla splněna podmínka § 2 písm. c), neboť majetek nebyl ve vlastnictví České republiky ke dni přechodu, ani ke dni [datum], právo pro Československý stát bylo vloženo až v roce 1958, přičemž i toto žalobce považuje za sporné. Žalobce však již od roku 1950 nemohl s majetkem nakládat z důvodu Akce K, nezákonné násilné likvidace klášterů a mužských řeholních řádů, která proběhla roku 1950. V průběhu řízení došlo ke změně vlastnictví k předmětným pozemkům formou dražby nedobrovolné, kdy žalobce má za to, že se nejedná o originární způsob nabytí, proto tato dražba nevylučuje jeho nárok. Novému vlastníku muselo být známo, že nemovitosti jsou zatíženy tímto sporem, proto nový vlastník nemůže být v dobré víře. Z dokladů o dražbě vyplývá, že znalci muselo být známo, že původní vlastník byl žalobce. Ani znalec ani dražební vyhláška však neuvádějí, že je veden tento spor, proto se zde pochybení dopustil nejen dražebník, ale také znalec, kteří měli existenci tohoto sporu uvést. Není možné, aby předchůdce 1. žalovaného zamlčel existenci tohoto 5letého sporu. Žalobce založil do sbírky listin vedené KN již dne [datum] svůj restituční nárok, proto každému, kdo by do sbírky nahlédl, muselo být jasné, že jsou nemovitosti zatíženy nárokem a sporem.

10. K výzvě soudu podle § 118a odst. 1 o. s. ř. následně 1. žalovaný doplnil, že k přechodu majetku na obec došlo dle § 3 zák. o půdě, 1. žalovaný tyto pozemky nabyl o 15 let později. Pozemky přešly do vlastnictví obce k [datum], protože došlo ke splnění všech zákonných podmínek. Žalovaný v roce [rok], kdy pozemky kupoval, neměl žádné informace o případných nedostatcích tohoto přechodu, nemohl je zjistit a nezbývalo mu než vycházet z údajů v katastru nemovitostí, z něhož vyplývá, že v okamžiku, kdy nemovitosti kupoval, byla vlastníkem paní [jméno] [příjmení].

11. Vedl. účastník na straně žalované [příjmení] [jméno] následně doplnil, že předmětné pozemky přešly na obec podle § 3 odst. 1 zák. o půdě, kdy šlo o pozemky tvořící funkční celek s obytným domem (šlo o dům s přiléhající zahradou, přičemž pozemek parc. [číslo] je dokonce přímo zastavěn obytným domem, zbývající pozemky parc. [číslo] [číslo] jsou rovněž v katastru nemovitostí vedeny jako společný dvůr, zastavěná plocha a nádvoří, a zahrada), navíc podmínka funkčního celku byla vyžadována toliko v roce 1991, následně byl přidán § 3 odst. 4, dle něhož již přešly všechny pozemky, se kterými hospodařily„ bytové“ organizace k roku 1993. Další podmínkou dle uvedeného ustanovení je to, aby se pozemek se nacházel v katastrálním území obce (zde [část obce]), byl ve vlastnictví státu a právo hospodaření připadalo„ obecní“ organizaci. Žádost o zápis vlastnického práva záznamem ze dne [datum] byla podepsána za [anonymizována tři slova] [obec a číslo], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], kde je mj. uvedeno, že předmětný objekt je obytným domem a pozemky s ním tvoří funkční celek. Tato žádost se týkala pozemku parc. [číslo] který byl následně rozdělen na [číslo] a [číslo]. K předmětný pozemkům příslušelo hospodařit [anonymizována tři slova] [obec a číslo]. V žádosti o zápis je také uvedeno, že pozemky jsou ve vlastnictví státu. K„ obecní“ organizaci pak vedl. úč. na straně žalované uvádí, že veškeré státní bytové podniky patřily pod národní výbory, a proto přešly po revoluci pod obce, v [obec] pod městské části.

12. Vedl. účastník na straně žalované [název vedlejší účastnice] se dále nevyjádřil.

13. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

14. Z výpisů z katastru nemovitostí soud zjistil, že ke dni [datum] byl vlastníkem předmětných pozemků, tedy parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, rodinný dům [číslo] dále parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří a parc. [číslo] zahrada, předchůdce 1. žalovaného, [právnická osoba] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí ze dne [datum]), a to dále také ke dni [datum], přičemž z výpisu z KN vyplývá, že zde není vyznačena poznámka spornosti (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí ze dne [datum]), dále ke dni [datum] byla vlastníkem předmětných nemovitých věcí [jméno] [příjmení] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí ze dne [datum]), ke dni [datum] [jméno] [příjmení] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí ze dne [datum]), ke dni [datum] vedl. účastník na straně žalované [číslo] svěřenou správu nemovitostí ve vlastnictví obce vykonával vedl. účastník na straně žalované [číslo] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí ze dne [datum]).

15. Ze zprávy Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, ze dne [datum] soud zjistil polohu a rozlohu předmětných pozemků [číslo] jejich srovnání se současným stavem - parc. [číslo] (prokázáno sdělením Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, ze dne [datum], včetně příloh – kopie katastrální mapy). Geometrickým plánem ze dne [datum] byl rozdělen pozemek parc. [číslo] na p. [číslo] (prokázáno geometrickým plánem ze dne [datum], [číslo] čl. 344). Z kopie katastrální mapy ze dne [datum] bylo zjištěno označení pozemku p. [číslo] (prokázáno kopií katastrální mapy ze dne [datum]).

16. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku [anonymizována tři slova] [obec a číslo] soud zjistil, že tento státní podnik byl založen zakládací listinou vydanou Obvodním národním výborem v [obec a číslo] dne [datum], [číslo], usnesením Obvodního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum] a [datum] [číslo] byl státní podnik zrušen ke dni [datum] a k tomuto dni byla nařízena likvidace (prokázáno úplným výpisem z obchodního rejstříku [anonymizována tři slova] [obec a číslo], čl. 507).

17. V knihovní vložce [číslo] pro katastrální území Smíchov, se nachází zápis čísla katastrálního [anonymizováno] (běžné [číslo]) s označením číslo katastrální [číslo], včetně poznámky dům [adresa], dále na druhé straně (označeno [číslo]) se nachází ručně vepsaná parcela [číslo] zahrada, běžné [číslo] u tohoto zápisu není jiná poznámka. [ulice a číslo] listiny označené jako B – Vklad – se nachází poznámka ze dne [datum] – v níž je uvedeno, že se podle darovacího prohlášení ze dne [datum] a výměru odboru místního hospodářství rady OVN v [obec a číslo] z [datum] vkládá vlastnické právo pro Československý stát – ONV v [obec a číslo] - domovní správa. Na listině, která je označena jako„ vklad“ – č. listiny vpravo [číslo] se nachází v poli 1: Název žalobce – v němčině. Tato knihovní vložka se váže k žalobci a majetek zde v ní zapsaný byl majetkem žalobce. [ulice a číslo] je pak uvedeno, že ke dni [datum] se poznamenává zamýšlené převzetí celého majetku žalobce v této knihovní vložce (prokázáno vložkou knihovní [číslo] včetně listiny A vklad a B vklad)

18. Odbor místního hospodářství rady obvodního národního výboru v [obec a číslo] – obvodní bytová správy - podle § 5 a 17 zák. č. 105/1955 Sb. s účinností od [datum] začlenil do operativní správy Domovní správy [číslo] v [obec a číslo] jako národní bytový majetek nemovitosti zapsané na vložce [číslo] pozemkové knihy [katastrální uzemí], a to dům [adresa] a stodolu [číslo] na [část obce], na parcelách [číslo] kdy této nemovitosti nabyl Československý stát prohlášením Náboženské matice ze dne [datum], kdy jde o majetek národní. Československý stát zastoupený finančním odborem rady obvodního národního výboru v [obec a číslo] toto prohlášení darovací dne [datum] schválil a jeho majetková skupina předala výměrem z [datum] podle čl. 29 směrnice ministerstva financí správu tohoto majetku odboru místního hospodářství rady obvodního národního výboru v [obec a číslo] (prokázáno začleněním nemovitosti do domovní správy ze dne [datum]).

19. Dne [datum] vydala Náboženská matice, [obec], [ulice a číslo], prohlášení, v němž uvádí, že jako správce majetkových podstat řádů, kongregací podle vyhlášky Státního úřadu pro věci církevní [číslo] [anonymizováno] a úředního sdělení [číslo] [anonymizováno] a jako právní nástupce Náboženské matice české a náboženské matice moravsko-slezské je správcem nemovitosti zapsané ve vložce [číslo] pozemkové knihy pro katastr. území [část obce] se stavební plochou č. k. [anonymizováno] s domem [číslo] stavební plochou č. k. [anonymizováno] se stodolou, zahradou [číslo] silnicí č. k. [anonymizováno], která jest podle smlouvy z [datum] vlastnicky připsána žalobci. Nemovitost uvedenou tímto postupuje Náboženská matice se schválením státního úřadu pro věci církevní z [datum] darem Československému státu do neomezeného vlastnictví se všemi právy a povinnostmi. V tomto prohlášení je rovněž uvedeno (čl. I), že uvedené nemovitosti byly dle smlouvy z [datum] vlastnicky připsány [anonymizováno 6 slov] v [obec] (prokázáno prohlášením Náboženské matice ze dne [datum], čl. 542).

20. Ze zprávy hospodářského odboru rady Obvodního národního výboru v [obec a číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že všechny nemovitosti v obvodu [obec a číslo], které jsou vlastnictvím Československého státu a u nichž je napsána v pozemkových knihách správa Bytového podniku hl. m. Prahy nebo Obvodního národního výboru v [obec a číslo] spravuje od [datum] Obvodní podnik bytového hospodářství v [obec a číslo] jako právní nástupce výše uvedených podniků (prokázáno zprávou Hospodářského odboru ze dne [datum], čl. 545).

21. Obvodní zastupitelstvo Městské části [obec a číslo] podalo dne [datum] žádost o zápis vlastnického práv záznamem. Žádost se týká č. parc. [číslo], zahrada, a parc. [číslo] zast. plocha, [část obce], objekt k bydlení, v této žádosti je uvedeno, že předmětný objekt k bydlení je obytným domem a pozemky tvoří s ním jeden funkční celek. V žádosti je dále uvedeno, že podle § 3 zák. č. 172/1991 Sb. přešly ke dni [datum] uvedené nemovitosti do vlastnictví obce [anonymizováno] [obec], protože jsou v jejím katastrálním území, jsou ve vlastnictví České republiky, právo hospodaření k nim náleželo ke dni účinnosti výše citovaného zákona Bytovému podniku, s.p., kdy dle § 67 zákona ČNR č. 367/1990, č. 418/1990, je Bytový podnik organizací, u něhož přešla funkce jeho zakladatele na městskou část. Statutem [anonymizováno] [obec] byly předmětné nemovitosti svěřeny Městské části [obec a číslo] (prokázáno žádostí o zápis vlastnického práva záznamem ze dne [datum], čl. 343).

22. Následkem vniknutí vody do prostor spisovny během záplav byly zaplaveny písemnosti organizace uvedené v příloze protokolu, kterým dosud neprošla skartační lhůta (prokázáno protokolem ze dne [datum], čl. 348). Dle žádosti o předčasnou skartaci v důsledku povodně a následného zatopení prostor v suterénu došlo k totálnímu znehodnocení veškerých archivovaných i pracovních spisů organizace, mezi nimi se jednalo veškerou evidenci prodaných domů na území MČ [obec a číslo], veškeré spisy a podklady pro restituční řízení a s nimi související soudní spory (prokázáno žádostí o předčasnou skartaci ze dne [datum], čl. 349). 23. [název vedlejší účastnice] a [jméno] [příjmení] podali dne [datum], resp. [datum], návrh na zahájení řízení o vkladu vlastnického práva spolu s kupní smlouvou o prodeji nemovitostí ze dne [datum] a výkazem dosavadního a nového stavu údajů a geometrický plán ze dne [datum], resp. [datum] (prokázáno návrhem na zahájení řízení o vkladu vlastnického práva ze dne [datum], kupní smlouvou ze dne [datum], výkazem dosavadního a nového stavu údajů KN a geometrickým plánem ze dne [datum], resp. [datum]). 24. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] podali dne [datum] návrh na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva k nemovitosti spolu s darovací smlouvou ze dne [datum] (prokázáno návrhem na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva k nemovitosti ez dne [datum] a darovací smlouvou ze dne [datum]).

25. Předchůdce 1. žalovaného, [právnická osoba], a Ing. [jméno] [příjmení] uzavřeli dne [datum] smlouvu o zřízení zástavního práv k nemovitostem (prokázáno smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne [datum]). Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] uzavřeli smlouvu o úvěru (prokázáno smlouvou o úvěru z [datum]).

26. Žalobce zaslal [datum] předchůdci 1. žalovaného přípis, v němž jej upozorňuje na neoprávněný převod (přechod) historického církevního majetku (prokázáno přípisem ve věci neoprávněného převodu (přechodu) historického církevního majetku ze dne [datum]).

27. Dne [datum] bylo oznámeno konání veřejné dražby nedobrovolné týkající se předmětných nemovitostí, dražebníkem byl [právnická osoba], místo a konání dražby bylo vyhlášeno dne [datum] v [údaj o čase] hod., [právnická osoba], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] (prokázáno oznámením o konání opakované dražby nedobrovolné – Dražební vyhláška ze dne [datum], čl. 399). Dražba uvedeného dne proběhla, přičemž nemovitosti vydražil 1. žalovaný (prokázáno protokolem o veřejné dražbě ze dne [datum], čl. 412, a notářským zápisem ze dne [datum], č. NZ [číslo]).

28. Mezi Českou republikou a Církví římskokatolickou byla dne [datum] uzavřena smlouva o vypořádání za původní majetek církví, který se stal v období od [datum] do [datum] předmětem majetkové křivdy (prokázáno smlouvou o vypořádání mezi Českou republikou a Církví římskokatolickou ze dne [datum]).

29. Dne [datum] sdělil KÚ pro [anonymizováno] [obec], že parcely [číslo] vznikly oddělením od parcely [číslo] tyto parcely byly v roce 1991 vedeny na [list vlastnictví] ve vlastnictví Čsl. stát – [anonymizována tři slova] [obec a číslo] (prokázáno sdělení katastrálního úřadu ze dne [datum], čl. 394 p.v.).

30. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pozemky kolem předmětného domu v 90. letech užívali lidé z tohoto domu s tím, že zde byly také kůlny a dřevník, protože se ještě topilo na uhlí. Pozemky kolem domu byly oplocené a oddělené od sousedů, ale tvořily jeden souvislý celek, kdy lidé z domu procházeli k dřevníkům. V domě začal bydlet těsně před revolucí, bydlel tam asi 20 let. Dům byl jednopatrový, některé byty měly třeba jen 20 m2, postupně se lidé odstěhovávali, neboť tyto malé byty měly třeba jenom jedno okno do zdi. V počátcích tam bydlelo asi pět lidí, respektive asi pět domácností, poté se dvě odstěhovaly a tyto byty už poté nikdo nechtěl obývat. Jednalo se o obecní byty, byty byly OPBH a těmto bylo hrazeno nájemné, chodila jim složenka. Pokud byla potřeba nějaká menší údržba, zařizovali si to lidé z domu sami, pokud to bylo něco většího, staralo se OPBH. Svědkovi byla předložena k nahlédnutí ortofotomapa na čl. 371a), k níž svědek sděluje, užívali dům spolu s jeho okolím, přičemž svědek ztotožnil na předložené ortofotomapě zelený pás směřující dolů ve spisu až ke zdi s tím, že se jedná o celý zelený prostor směřující před dům, jižně nebo směrem dolů ve spisu, kdy ztotožňuje i zeď. Svědek dále uvádí, že do této zdi bylo vidět z některých bytů tak, jak již soudu uváděl, dále popisuje, kde stál kuželník, dále se jedná o zelenou plochu až k domu u sousedů tj. sever ve spise. Platby za byty byly určeny dle velikosti bytu, pokud měl někdo 20 m2, hradil za těch 20, pokud měl 50 m2, platil za ně, podle toho, kolik kdo měl. Dále se hradilo podle toho, v jaké kategorii byt byl, také mělo vliv to, zda měl byt svůj záchod či nikoli. Nebrali to tak, že by měl někdo, kdo měl větší byt, právo užívat větší část zahrady a naopak, bylo to tak, jako dnes, pokud je u domu dvorek, také se neužívá podle velikosti bytu, užívalo se to tedy celé. Svědek předmětný dům od obce koupil. Měl možnost koupit svůj byt, ale ostatní nájemci v domě neměli zájem o byty, proto koupil i jejich bytové jednotky. V domě bydlel i po revoluci, poté, když kupoval dům, tak se dům nedělil na bytové jednotky, ale byl mu prodán celý dům. U domu byla pouze cedule, že dům byl postaven v roce [číslo] a že se jednalo o zemědělskou usedlost, kterou postavila paní [příjmení]. Ostatní domy tam byly postaveny až po roce 1900. Dům také rekonstruoval, něco si dělal sám, poté měl také stavební povolení. Svědek má za to, že se jedná o budovu památkově chráněnou. Co se týče církevních restitucí, o tom svědek moc neví, v době, kdy nabýval předmětnou nemovitost, se na něj [anonymizováno 5 slov] neobrátil.

31. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že na [anonymizováno] bydlel od roku [rok] do současnosti, má zde ateliér, který obdržel od tehdejšího národního výboru. V roce [rok] bylo vše obce, v dnešní době je tam stanice plynu, která patří plynárnám. Ta před tím patřila [anonymizováno] s tím, že se tato nachází na roku ulice [anonymizováno] a na [anonymizováno]. Předmětná plynová stanice je až ob jeden pozemek, za tím, který vlastní on. Svědkova parcela sousedí s parc. [číslo] konkrétně sousedí s příjezdovou cestou a parkovištěm. Na to je svědkovi předložena k nahlédnutí ortofotomapa na čl. 371a), k níž svědek uvádí, že on má ateliér v sousedním domě, tj. na východ na orotofotomapě založené ve spisu. Dále ztotožňuje příjezdovou cestu. Dále ztotožňuje dům, který se nachází na jih od sporné nemovitosti, kdy tuto vlastní pan [příjmení], syn [jméno] [příjmení]. Dále ztotožňuje příjezdovou cestu a jeho zahradu a dále ztotožňuje plynovou stanici, kdy se jedná o šedý blok na severovýchodě mapy od bazénu, který je na orotofotomapě jako modré kolečko. Spornou budovu vlastní pan [příjmení] s tím, že ji prodal pravděpodobně [anonymizována dvě slova]. Pozemky byly od sebe odděleny ploty, co se týká sporného domu, tam byly oploceny jako celek. Na parcele [číslo] [číslo] se nacházela zahrada. V uvedeném domě byly 4 bytové jednotky, dole byly dvě a nahoře v patře také dvě. Obě nemovitosti, tedy ateliér svědka a sporná nemovitost [číslo] měly stejného majitele, a to Národní výbor. O oba domy se starala Centra, což je organizace obce, která se o ně starala již od doby, kdy dostal přidělen ateliér. Co se týče historie předmětné usedlosti, svědek se byl podívat na plány v archivu s tím, že došlo k výraznější přestavbě v 30. letech 20. století s tím, že tam, kde bydlí on, byly konírny a nad ním byt pro služebnictvo. V archivu byl nahlížet někdy v roce [rok] [číslo], zhruba dva roky poté, co se tam nastěhoval. V hlavní budově byly [anonymizováno] a tam, kde bydlí pan [příjmení], byla stodola. Nad vchodem předmětného sporného domu se nachází erb, ten není opraven. Pan [anonymizováno] se zde přistěhoval někdy okolo roku [rok]. Na svědka se [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] s žádným majetkovým nárokem neobrátil.

32. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce se domáhá jakožto oprávněná osoba podle § 18 odst. 1 zák. č. 428/2012 Sb. určení vlastnického práva České republiky k předmětným pozemkům s tím, že v daném případě nedošlo platně k přechodu na obce podle zák. č. 172/1991 Sb. Žalovaní s tímto nesouhlasí, neboť v daném případě byly splněny všechny podmínky podle § 3 zák. č. 172/1991 Sb.

33. Po právní stránce soud věc posoudil dle následujících ustanovení:

34. Podle § 18 odst. 1 zák. č. 428/2012 Sb., může oprávněná osoba podat soudu žalobu o určení vlastnického práva státu z důvodu, že věc z původního majetku registrovaných církví a náboženských společností byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona převedena nebo přešla z majetku státu do vlastnictví jiných osob v rozporu s ustanovením § 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, nebo v rozporu s ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona; lhůta pro uplatnění výzvy k vydání věci počne běžet dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo určeno vlastnické právo státu.

35. Podle § 3 zák. č. 92/1991 Sb. (účinnost od 1. 4. 1991) majetku, na jehož vydání může vzniknout nárok fyzické osobě podle zvláštních předpisů, 2) může být použito podle tohoto zákona pouze v případě, že tyto nároky nebyly uplatněny ve stanovené lhůtě nebo byly zamítnuty.

36. Podle § 29 zákona č. 229/1991 Sb. (účinnost od 24. 6. 1991) ve znění účinném do 31. 12. 2012 majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku.

37. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb. (účinnost od 24. 5. 1991) do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni 23. listopadu 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce 1) a v hlavním městě Praze též na městské části, 2), 3) pokud obce a v hlavním městě Praze též městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily.

38. Podle § 3 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb. (účinnost od 24. 5. 1991) do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí obytné domy a pozemky tvořící s nimi jeden funkční celek, jestliže splňují tyto podmínky: a) jsou v jejich katastrálních územích, b) jsou ve vlastnictví České republiky, c) právo hospodaření k nim náleží organizacím, u nichž na okresní úřady, obce a v hlavním městě Praze též na městské části přešla funkce jejich zakladatele nebo pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat tyto organizace, d) nepřecházejí do vlastnictví obcí podle § 2.

39. Z provedeného Žalobce se domáhal určení vlastnického práva České republiky k předmětným nemovitostem jakožto osoba oprávněná podle § 18 odst. 1 zák. o majetkovém vyrovnání s církvemi, soud se proto v prvé řadě zabýval tím, zda je žalobce ve věci aktivně legitimován, tedy zda nemovité věci, ohledně které se domáhá požadovaného určení, tedy pozemky parcelní [číslo] zahrada, parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, na němž se nachází stavba [část obce], [adresa], rodinný dům, parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, k. ú. [část obce], obec Praha, byly aspoň část rozhodného období ve vlastnictví jeho nebo jeho právního předchůdce, který rovněž naplňuje definiční znaky oprávněné osoby. Soud za tímto účelem provedl dokazování zejména knihovní vložkou [číslo] z níž je na prvé straně (běžné [číslo]) patrné č. katastrální [anonymizováno] (geometrickým plánem ze dne [datum], [číslo] byl pozemek parc. [číslo] rozdělen na p. [číslo]) a dále na druhé straně je zde uvedeno poznačení parcely [anonymizováno] s poznámkou zahrada, vše [katastrální uzemí]. Na listině, která je označena jako„ vklad“ – č. listiny vpravo [číslo] je také v poli 1 uveden název žalobce – v němčině. Tato knihovní vložka se váže k žalobci a majetek zde v ní zapsaný byl majetkem žalobce. V poli 4 je pak také uvedeno, že ke dni [datum] se poznamenává zamýšlené převzetí celého majetku žalobce v této knihovní vložce. V prohlášení Náboženské matice ze dne [datum] je pak také uvedeno, že nemovitosti uvedené v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro katastr. území [část obce] se stavební plochou č. k. [anonymizováno] s domem [číslo] stavební plochou č. k. [anonymizováno] se stodolou, zahradou [číslo] silnicí č. k. [anonymizováno], byly připsány žalobce dle smlouvy z [datum] Tyto nemovitosti pak Náboženská matice postoupila na Československý stát, což vyplývá jednak z Náboženské matice ze dne [datum] (nemovitosti zapsané na vložce [číslo] pozemkové knihy pro [katastrální uzemí], se stavební plochou č. k. [anonymizováno] s domem [číslo] stavební plochou č. k. [anonymizováno] se stodolou, zahradou [číslo] silnicí č. k. [anonymizováno], postoupila darem se schválením státního úřadu pro věci církevní z [datum] Československému státu do neomezeného vlastnictví se všemi právy a povinnostmi), jednak také ze zápisu v knihovní vložce [číslo] v níž se nachází poznámka v poli 5 ze dne [datum], dle níž se podle darovacího prohlášení ze dne [datum] a výměru odboru místního hospodářství rady OVN v [obec a číslo] z [datum] vkládá vlastnické právo ke zde zapsaným nemovitým věcem pro Československý stát – ONV v [obec a číslo].

40. Žalovaní v řízení především namítali, že předmětné pozemky následně v 90. letech přešly na obec, a to podle § 3 zák. č. 172/1991 Sb. s tím, že se jedná o pozemky tvořící funkční celek s obytným domem (jedná se o dům s přiléhající zahradou, přičemž pozemek parc. [číslo] je dokonce přímo zastavěn obytným domem, zbývající pozemky parc. [číslo] [číslo] jsou pak v katastru nemovitostí vedeny jako společný dvůr, zastavěná plocha a nádvoří, a zahrada), zatímco žalobce namítal, že tyto podmínky splněny nebyly a mělo se v daném případě postupovat podle § 2 odst. 1 tohoto zákona, neboť majetek se ke dni přechodu ani ke dni [datum] nenacházel ve vlastnictví České republiky. Soud se proto v řízení zabýval tím, zda byly splněny zákonné podmínky pro přechod nemovitých věcí (majetku České republiky) do vlastnictví obce. Za účelem zjištění, zda mělo být v dané věci postupováno podle § 2 či § 3 zák. č. 172/1991 Sb. se soud zabýval tím, zda se zde jedná (jednalo) o obytný dům.

41. Podle § 59 odst. 1 zák. č. 41/1964 Sb., o hospodaření byty, ve znění do [datum], se dům považuje za obytný, připadají-li z úhrnu podlahové plochy všech místností v domě alespoň dvě třetiny na byty, počítaje v to i byty a části bytů, jichž se užívá k jiným účelům než k bydlení, jakož i vedlejší místnosti a příslušenství náležející k bytům.

42. Z provedených svědeckých výpovědí soud zjistil, že se v daném případě jednalo o bytový dům ([číslo]), ve kterém se nacházely minimálně 4 domácnosti, z toho 2 v přízemí a 2 v prvém patře. Žalovaný proto správně postupoval podle § 3 zák. č. 172/1991 Sb. Již shora soud uváděl, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem zapsaným na knihovní vložce [číslo] přešlo na Československý stát již v roce 1957, přičemž ze zprávy hospodářského odboru rady Obvodního národního výboru v [obec a číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že všechny nemovitosti v obvodu [obec a číslo], které jsou vlastnictvím Československého státu a u nichž je napsána v pozemkových knihách správa Bytového podniku hl. m. Prahy nebo Obvodního národního výboru v [obec a číslo] spravuje od [datum] Obvodní podnik bytového hospodářství v [obec a číslo] jako právní nástupce výše uvedených podniků. Obvodní zastupitelstvo Městské části [obec a číslo] poté podalo dne [datum] žádost o zápis vlastnického práv záznamem, tato žádost se týkala č. parc. [číslo], zahrada, a parc. [číslo] zast. plocha, [část obce], objekt k bydlení (tento pozemek rozdělen geometrickým plánem ze dne [datum] na parc. [číslo] na p. [číslo]), v této žádosti bylo taktéž v souladu se zjištěními soudu uvedeno, že předmětný objekt k bydlení je obytným domem a pozemky s ním tvoří jeden funkční celek. Ve vztahu ke splnění podmínky funkčního celku pozemků s bytovým domem soud odkazuje jednak na zápis v katastru nemovitostí ve spojení s katastrální mapou, z nichž je patrné, že pozemek parc. [číslo] je zcela zastavěn bytovým domem, dále pozemky parc. [číslo] [číslo] s ním tvoří dvůr a zahradu, přičemž jsou určeny k užívání s bytovým domem, což bylo zjištěno také ze svědeckých výpovědí, když svědek [příjmení] potvrdil, že pozemky kolem domu byly užívány spolu s domem, neboť se na nich nacházely např. kůlny a dřevník, celý areál byl oplocený a užíván uživateli domu [číslo]. Areál přitom svědek ztotožnil přímo na ortofotomapě na čl. 371a, která mu byla při svědecké výpovědi předložena. Svědek [příjmení] pak výslovně uvedl, že oba pozemky, [číslo] a [číslo] tvořily zahradu (zahrádky) kolem předmětného domu [číslo]. Rovněž z obou svědeckých výpovědí také vyplynulo, že pozemky kolem domu„ spravovala obec“, tzn., docházelo zde rovněž k faktické správě pozemků ze strany obecního zařízení, což žalobce původně také sporoval.

43. Vlastníkem pozemků byl přitom stát, což má soud za prokázáno již na základě shora uvedeného, ostatně toto vyplývá i ze samotné podstaty žaloby. V žádosti o zápis vlastnického práva adresované Obvodním zastupitelstvem MČ [obec a číslo] Katastrálnímu úřadu [okres] ze dne [datum] se uvádí, že pozemky byly ve vlastnictví České republiky. Ostatně v době účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., tj. po vzniku České a Slovenské Federativní Republiky, byl majetek ČR a SR. Majetek tzv. federativní byl toliko majetek, který sloužil k zabezpečování úkolů federativní republiky – tedy pouze vybrané pozemky, které měly celorepublikovou důležitost (např. letiště v Praze). Předmětné pozemky rozhodně nesloužily k zabezpečování úkolů federativní republiky, jednalo se tedy o majetek ČR. Splnění podmínky, že k pozemkům svědčilo právo hospodaření organizacím, na něž přešla funkce jejich zakladatele či pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat tyto organizace, má soud za prokázánu jednak žádostí o zápis vlastnického práva, která byla sepsána Obvodním zastupitelstvem MČ [obec a číslo], Katastrálnímu úřadu pro hl. m. [obec] ze dne [datum], jednak uvedené vyplývá také ze sdělení Katastrálního úřadu pro hl. m. [obec] ze dne [datum], v němž se uvádí, že parcely [číslo] vznikly oddělením od parcely [číslo] Tyto parcely byly v roce 1991 vedeny na [list vlastnictví] ve vlastnictví Československého státu – [anonymizována tři slova] [obec a číslo]. S ohledem na to, že veškeré předmětné pozemky se nacházejí v [katastrální uzemí], který je částí hlavního města Prahy (viz příloha 1 zákona č. 418/1990 Sb., tehdejšího zákona o hlavním městě Praze) má soud za splněné všechny podmínky stanovené v § 3 zák. č. 172/1991 Sb. Pro úplnost soud uvádí, že se ztotožnil také s tvrzením žalovaných, že u předmětných pozemků by byly rovněž splněny podmínky pro přechod dle § 3 odst. 4 zák. č. 172/1991 Sb., nicméně předmětné pozemky přešly již v roce 1991 dle § 3 odst.

1. Pokud by totiž k přechodu těchto pozemků nedošlo již v roce 1991 (dle § 3 odst. 1), pak by přešly v roce 1993 (dle § 3 odst. 4).

44. Podle ust. § 18 odst. 1 zák. o majetkovém vyrovnání s církvemi může oprávněná osoba podat soudu žalobu o určení vlastnického práva státu z důvodu, že věc z původního majetku registrovaných církví a náboženských společností byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona převedena nebo přešla z majetku státu do vlastnictví jiných osob v rozporu s ustanovením § 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, nebo v rozporu s ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona; lhůta pro uplatnění výzvy k vydání věci počne běžet dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo určeno vlastnické právo státu.

45. S ohledem na vše shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobce se domáhá požadovaného určení s odkazem na ust. § 18 odst. 1 zák. o majetkovém vyrovnání s církvemi, přičemž v řízení bylo zjištěno, že k přechodu předmětných pozemků došlo ex lege na základě zákona č. 172/1991 Sb. ke dni účinnosti tohoto zákona (tj. 24. 5. 1991). Pokud jde o dobu zápisu pozemků do evidence nemovitostí, jde o lhůtu pořádkovou, navíc v daném případě vlastnické právo přešlo na obec ze zákona (viz. rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 2232/2000, 28 Cdo 19/2014). V posuzovaném případě tedy ke dni účinnosti z. č. 172/1991 Sb. byly splněny všechny podmínky přechodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem do vlastnictví obcí a k tomuto právnímu následku došlo bez dalšího, tj. ze zákona, přičemž dodatečné zakotvení zákazu dispozic s předmětným majetkem v § 29 z. č. 229/1991 Sb. (ani uplatnění restitučních nároků dle posléze přijatého z. č. 428/ 2012) nemohlo retroaktivně způsobit jeho opětovné odnětí a zpětný přechod na stát (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 28Cdo 4946/2015). Na základě provedeného dokazování tedy soud dospěl k závěru, že žalovaní v reakci na výzvu soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. prokázali zákonné předpoklady pro přechod majetku ze státu na obec dle zákona č. 172/1991 Sb. Za této situace tak soud považuje nárok žalobce za nedůvodný a žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. K tzv. blokačnímu ustanovení soud jen krátce konstatuje, že pozemky byly řádně převedeny z majetku hlavního města Prahy, kdy tomuto převodu žádné blokační ustanovení nebránilo, neboť blokační ustanovení zák. § 29 zák. č. 229/1991 Sb. dopadalo pouze na zemědělský majetek (toto žalobce v řízení netvrdil) a ust. § 3 zák. č. 92/1991 Sb. dopadalo pouze na velkou privatizaci (což není tento případ). Mimo shora uvedené pak navíc soud pro úplnost konstatuje, že v daném případě také spatřuje důvod pro zamítnutí žaloby v tom, že předmětné pozemky byly v průběhu řízení vydraženy, přičemž soud má za to, že i v případě dražby smluvní se jedná o nabytí vlastnického práva originárně, tedy 1. žalovaný nabyl toto vlastnické právo nikoli odvozeně od vlastnického práva jeho předchůdce. Nejvyšší soud sice dospěl k závěru, že příklep licitátora a nabytí v dražbě, které bylo učiněno v rozporu s ustanovením zákona o půdě, je absolutně neplatné, kdy je třeba posuzovat, zda vydražitel zachoval tzv. běžnou opatrnost, nicméně v daném případě soud neshledal, že by došlo k porušení zák. o půdě a dále také nedošlo-li v katastru nemovitostí k vyznačení poznámky spornosti, nelze tuto skutečnost klást k tíži nového nabyvatele předmětných nemovitostí nabytých v dražbě, neboť sám žalobce se zapříčinil o tom, že o probíhajícím sporu neměl vydražitel povědomí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4124/2013, nebo také ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3775/2014, dle něhož byla-li při dokládání vlastnictví navrhovatele zachována běžná opatrnost, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu případu požadovat při uzavírání smlouvy o provedení dražby, je třeba pokládat vlastnictví vždy za řádně doložené, i kdyby se ukázalo, že vlastnictví svědčilo někomu jinému). S ohledem na vše shora uvedené nezbylo soudu, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

46. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovaným (výrok II.) bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy 1. žalovaný byl ve věci plně úspěšný. 1. žalovanému byla přiznána náhrada nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 15 úkony právní služby po 3 100 Kč (vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], dne [datum], dne [datum], odvolání ze dne [datum], vyjádření k odvolání ze dne [datum], dovolání ze dne [datum], vyjádření k dovolání ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast při jednání dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] a závěrečný návrh, to vše dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. b) této vyhlášky) a 15 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky). Soud rovněž přiznal 1. žalovanému v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. náhradu za 21% DPH z odměny a paušální náhrady advokáta tj. částku 10 710 Kč. Celkové náklady žalovaného ve výši 61 710 Kč (zahrnující rovněž náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

47. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a 2. žalovaným soud (výrok III.) rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy plně úspěšnému 2. žalovanému přiznal dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. paušální částku jako náhradu výdajů, a to za vyjádření ze dne [číslo] [rok], účast při jednání dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dbe [datum], dne [datum] a závěrečný návrh. Celkem tak soud 2. žalovanému přiznal na náhradě nákladů řízení částku 2 700 Kč (9 úkonů po 300 Kč) a uložil ji zaplatit žalobci v obecné pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

48. O nákladech řízení mezi žalobcem a 1. vedlejším účastníkem na straně žalované (výrok IV.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy plně úspěšnému 1. žalovanému vznikly náklady 1. vedlejšímu účastníku na straně žalované řízení v souvislosti s náklady za právní zastoupení advokátem. Účelnost právního zastoupení advokátem soud dovozuje ze složitosti věci, kdy se předmětná kauza vymyká z běžné agendy účastníka, a to v souladu s judikaturou např. ve věci vedené pod sp. zn. 70 Co 58/2019, 58 Co 73/2019 nebo 39 Co 169/2019. Vedlejšímu účastníku na straně žalované byla proto přiznána náhrada nákladů na zastoupení advokátem, které jsou tvořeny 15 úkonů právní služby po 3 100 Kč (účast na jednání [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast při jednání dne [datum], dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast při jednání dne 24. [číslo], dne [datum], závěrečný návrh, to vše dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. b) této vyhlášky) a 15 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky). Soud rovněž přiznal 1. vedlejšímu účastníku na straně žalované v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. náhradu za 21% DPH z odměny a paušální náhrady advokáta tj. částku 10 710 Kč. Celkové náklady 1. vedlejšího účastníka na straně žalované ve výši 61 710 Kč (zahrnující rovněž náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.)

49. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a 2. vedlejším účastníkem na straně žalované (výrok V.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy plně úspěšnému 2. vedlejšímu účastníku na straně žalované přiznal dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. paušální částku jako náhradu výdajů, a to za Účast na jednání [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum] Celkem tak soud 2. vedlejšímu účastníkovi na straně žalované přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč (5 úkonů po 300 Kč) a uložil ji zaplatit žalobci v obecné pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení