6 C 69/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Barochovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovité věci takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobce [celé jméno žalobce], [rodné číslo] je vlastníkem ideální pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] podle geometrického plánu č. 1901 [číslo] vyhotoveného společností [právnická osoba], ověřeného Ing. [jméno] [příjmení], úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem dne [datum] pod [číslo] který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Určuje se, že [celé jméno žalobkyně], [rodné číslo] je vlastníkem ideální pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] podle geometrického plánu č. 1901 [číslo] vyhotoveného společností [právnická osoba], ověřeného Ing. [jméno] [příjmení], úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem dne [datum] pod [číslo] který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náklady řízení v částce 75 010,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobci podali dne [datum] u zdejšího soudu žalobu proti žalované o určení vlastnického práva k nemovité věci, kterou se domáhali každý určení vlastnického práva k pozemkům specifikovaným v žalobním petitu s odůvodněním, že jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] jehož součástí je rodinný dům [adresa], parc. [číslo] jehož součástí je stavba garáže a pozemku parc. [číslo] (zahrada) v k. ú. [část obce]. Každý ze žalobců vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti ideální 1/2 na těchto pozemcích, které jsou zapsány na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí]. Žalobci nabyli své spoluvlastnické podíly k pozemkům parc. [číslo] na základě darovací smlouvy ze dne [datum] od svých rodičů [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] a Mgr. [jméno] [příjmení]. Ing. [jméno] [celé jméno žalobce], který žil v rodinném domě od narození, a Mgr. [jméno] [příjmení] se stali spoluvlastníky předmětných pozemků postupně, když od bratrů Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] koupili zbývající podíly na pozemcích, které bratři Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] získali v rámci dědických řízení po rodičích [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce]. Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] Mgr. [jméno] [příjmení] se stali spoluvlastníky pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [část obce] na základě kupní smlouvy s PaeDr. [jméno] [celé jméno žalobce] (strýc žalobců) ze dne [datum] ve formě notářského zápisu 6N 457/84, 6NZ 396/84, a na základě kupní smlouvy s [jméno] [celé jméno žalobce] (strýc žalobců) ze dne [datum] ve formě notářského zápisu 6N 623/84, 6NZ 594/84, a na základě kupní smlouvy ze dne [datum] ve znění jejího dodatku ze dne [datum] s [jméno] [celé jméno žalobce] (strýc žalobců). Žalovaná je v katastru nemovitostí zapsána jako knihovní vlastník pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Tento pozemek žalovaná nabyla ve veřejné dražbě, jak vyplývá z potvrzení o nabytí vlastnictví ze dne [datum], vystaveného [právnická osoba] [obec] spol. s r.o., [IČO], které se stalo podkladem pro zápis vlastnictví žalované do katastru nemovitostí v řízení vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha pod sp. zn. V [číslo] 2019 [číslo]. Žalovaná se přípisem ze dne [datum], označeným jako„ [příjmení] nabídka na rozšíření Vašeho pozemku“ obrátila na žalobce s návrhem na odprodej části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] mezi pozemkem žalobců parc. [číslo] v k. ú. [část obce] a pozemkem parc. [číslo] v k. ú. [část obce] ve vlastnictví Hlavního města Prahy, čímž by mělo podle žalované dojít ke zvětšení výměry a současně k možnosti zřídit si příjezd na pozemek žalobců i ze zadní části. Žalobci byli tímto přípisem překvapeni a nechali si za účelem zjištění stavu věci Ing. [příjmení] ze společností [právnická osoba] zaměřit hranice pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] ve svém vlastnictví. Ze zaměření ze dne [datum] ke svému překvapení zjistili, že zděný plot (ohradní zeď) okolo severní části zahrady rodinného domu se podle zaměření nachází na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] ve vlastnictví žalované, nikoliv na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] ve vlastnictví žalobců. Shodnou informaci pak zjistili také z náhledu katastrální mapy s ortofotomapou, zobrazující stávající stav, dostupnou v nahlížení do katastru nemovitostí. V návaznosti na tyto zjištěné skutečnosti žalobci kontaktovali žalovanou dopisem ze dne [datum] s tím, že jsou přesvědčeni o tom, že hranice mezi pozemky parc. [číslo] není v katastrální mapě zakreslena správně, nadto že i kdyby taková argumentace nebyla žalovanou přijata jako relevantní, tak že žalobci část pozemku parc. [číslo] s ohledem na její dlouhodobé užívání jako vlastníci v dobré víře vydrželi. Žalobci žalované nabídli, s cílem vyřešit věc smírně, provedení majetkového narovnání na náklady žalobců. Na přípis žalobců ze dne [datum] žalovaná nikterak nereagovala, resp. žalobci se důvodně domnívají, že právě v návaznosti na jejich přípis iniciovala vytyčení vlastnické hranice pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] dne [datum] Ing. [jméno] [příjmení], a to při šetření, kterého se žalobci osobně účastnili a ze kterého vznikl protokol o vytyčení hranice pozemku ze dne [datum]. Žalobci k němu připojili připomínku, že„ vytyčená hranice neodpovídá vlastnické hranici pozemků“. Vzhledem k tomu, že ani po zaměření pozemku žalovaná nikterak nereagovala, zaslali žalobci žalované další přípis ze dne [datum] označený jako„ Opakovaná výzva k majetkovému narovnání- pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce]“ s opakovanou výzvou k majetkovému narovnání podle předchozího přípisu, ani na to však žalovaná nereagovala. Proto se žalobci rozhodli podat žalobu. Na požadovaném určení mají naléhavý právní zájem, neboť bez spolupráce žalované, ke které byla žalovaná opakovaně vyzvána, a na jejíž reakci žalobci trpělivě, avšak marně čekali, lze právě a pouze pravomocným rozhodnutím soudu deklarujícím nabytí vlastnického práva vydržením změnit ve prospěch žalobců zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí ke sporné části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Pro účely soudního řízení si nechali žalobci zpracovat geometrický plán [číslo] ověřený Ing. [jméno] [příjmení], úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem ze dne [datum], pod [číslo] kterým byla z pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] oddělena mimo jiné část o výměře 30 m, která byla označena jako pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Právě pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] je předmětem určení vlastnického práva. Žalobci a jejich právní předchůdci (rodina žalobců) vykonávají nepřerušenou držbu pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] prokazatelně nejpozději od osmdesátých let minulého století, kdy rodiče žalobců postavili na místě původního plotu poškozeného při výstavbě parkoviště a vodovodu pro sídliště [část obce] II. nový plot s vjezdovou bránou okolo severní části zahrady rodinného domu. Oplocení severní části zahrady rodinného domu trvá od té doby beze změny, pouze v roce 1995 došlo k materiálové úpravě oplocení severní části zahrady, když s cílem zajistit soukromí rodiny žalobců rodina žalobců nahradila původní plot z pletiva a kovových sloupků s vjezdovou branou z osmdesátých let minulého století masivním zděným plotem s vjezdovou bránou, který je na místě dosud, tj. více než 20 let, jak je patrno i z ortofotomapy z roku 1996. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] přímo sousedí s pozemkem parc. [číslo] v k. ú. [část obce], resp. zahradou rodinného domu a tvoří s ním již více než 30 let jeden funkční celek, a to bez jakékoliv rozhrady či v terénu jinak vyznačené hranice. Z náhledu katastrální mapy s ortofotomapou zobrazující stávající stav, stejně tak jako ze zaměření od společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] je zřejmé, že linie oplocení zahrady rodinného domu žalobců je pokračováním linie oplocení zahrad pozemků vlastněných třetími osobami sousedících s pozemkem parc. [číslo] v k. ú. [část obce] ve vlastnictví žalobců. I z toho lze dovodit, že předmětný plot je v terénu provedený vyznačením dlouhodobě všemi vlastníky respektované hranice mezi jejich pozemky. Pozemek parc. [číslo] užívají žalobci, stejně jako jejich předchůdci, po celou dobu v dobré víře jako vlastníci. Žalobci neměli po celý svůj život důvod domnívat se, že zahrada rodinného domu, či její část, pro účely tohoto řízení označena jako pozemek parc. [číslo] by snad neměla být ve vlastnictví jejich rodičů, následně pak žalobců samotných. Žádné pochybnosti pak neměli ani právní předchůdci žalobců. Žalobci ani jejich právní předchůdci po celou dobu užívání pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] jako jeho vlastníci (více než 30 let) nebyli nikdy konfrontováni ze strany třetích osob s informacemi způsobilými narušit jejich dobrou víru v oprávněnost jejich držby pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], ani v přípisu žalované není uvedeno nic o tom, že by snad žalobci užívali část pozemku žalované. Žalobci odkázali na ust. § 1095 občanského zákona upravující institut mimořádného vydržení. Žalobci jsou přesvědčeni, že oni i jejich právní předchůdci prokazatelně nejpozději od osmdesátých let minulého století nepřetržitě drží, resp. užívají jako vlastníci pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], přičemž tak činí s přesvědčením a v dobré víře, že jsou vlastníky celé oplocené zahrady rodinného domu, tj. včetně pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Proto se jako poctiví držitelé stali nejpozději ke dni [datum] spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] na základě mimořádného vydržení.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě potvrdila, že je výlučnou vlastnicí pozemku parc. [číslo] o výměře [číslo] m (ostatní plocha) zapsaného na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, obec Praha a [katastrální uzemí], který sousedí s pozemkem parc. [číslo] o výměře 552 m (zahrada) zapsaným na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, obec Praha a [katastrální uzemí], který je v podílovém spoluvlastnictví žalobců. Žalovaná má za to, že podstatou mimořádného vydržení podle § 1095 občanského zákona je skutečnost, že osoba po určitou dobu drží určitou věc, užívá jí jako vlastník a má za to, že jí náleží vlastnické právo k ní. Je sice pravdou, že v případě mimořádného vydržení není třeba prokazovat právní titul držby, ale vydržitel nesmí svým jednáním sledovat nepoctivý úmysl, tzn. tato držba musí být poctivá. [příjmení] nepoctivý úmysl držitele je přitom dán v případě, že tvrzený vydržitel ví, nebo s přihlédnutím k okolnostem vědět měl, že vykonává právo, které mu nenáleží. Žalovaná si je vědoma, že mimořádně vydrží vlastnické právo k věci i takový vydržitel, který drží na základě neexistujícího právního důvodu, resp. bez právního důvodu, například jako v tomto případě, prostřednictvím držby části sousedního pozemku, přičemž mimořádné vydržení se nemusí opírat o řádnou a pravou držbu, nicméně i zde je vyžadována držba poctivá. Na toho, kdo si je na základě objektivních okolností vědom skutečnosti, že práva spjatá s držbou věci, která dlouhodobě vykonává, mu nenáleží, je pohlíženo jako na tzv. nepoctivého držitele, u něhož nemůže k mimořádnému vydržení podle ust. § 1095 občanského zákona dojít. Žalovaná je přesvědčena, že dokud není poctivost držby žalobců, resp. jejich právních předchůdců, postavena najisto, nemůže být ani určeno, že jsou tito vlastníky předmětné části pozemku žalované. Žalovaná proto nárok žalobců neuznala, žalobu označila za účelovou snahu, jak se domoci zvětšení výměry svého pozemku, a navrhla žalobu zamítnout.

3. Žalobci v písemné replice setrvali na žalobních tvrzeních a akcentovali, že nelze opomenout mimo jiné ani délku nepřerušené držby (prokazatelně nejpozději od osmdesátých let minulého století, fakticky však od nepaměti), neměnné umístění oplocení severní části zahrady rodinného domu, včetně užívání oplocené části jako opečovávané zahrady k rodinnému domu v jednom uceleném funkčním celku (s pozemkem parc. [číslo] v k. ú. [část obce]) a v neposlední řadě pak zejména skutečnost, že oplocení severní části zahrady rodinného domu žalobců je pokračováním linie oplocení zahrad sousedních pozemků vlastněných třetími osobami, dlouhodobě všemi vlastníky respektované hranice mezi jejich pozemky. S ohledem na to je zřejmé, že žalobci ani jejich právní předchůdci si nemohli být vědomi toho, že drží část pozemku nyní specifikovanou jako pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], která je podle zápisu v katastru nemovitostí ve vlastnictví žalované. Nepoctivý úmysl žalobců ani nepoctivost držby tak zjevně nejsou v posuzované věci dány. Naopak je zřejmé, že držba žalobců je poctivá, neboť jsou zde přesvědčivé důvody, pro které se žalobci, stejně tak jako jejich právní předchůdci, mohli a nadále mohou domnívat, že jejich držba je poctivá a že jim tak náleží vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Uvedli dále, že samotná skutečnost, že držitel nenechal vytyčit hranice jím držených pozemků a nezjistil tak, že drží i část pozemku, jehož vlastníkem není, nevylučuje poctivou držbu žalobců. Při zvažování dobré víry držitele je třeba přihlédnout mimo jiné i k tomu, že skutečný vlastník pozemku po celou dobu držby nedal najevo svůj nesouhlas a nebránil své vlastnické právo. To nasvědčuje závěru, že ani on nepředpokládal, že soused drží část jeho pozemku. Žalobci odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22Cdo 2211/2000, 22Cdo 2724/2009 a 22Cdo 2451/2011. Uvedli dále, že neměli žádnou povinnost ani důvod kdykoliv dříve, než tak učinili v roce 2019, zjišťovat zaměření hranice svých pozemků a jejich výměru. Poctivý úmysl žalobců tak nemůže být posuzován podle toho, jaká žalobci a jejich právní předchůdci podávali přiznání k dani z nemovitých věcí, která se nad to podávají podle informací (výměr) uvedených v katastru nemovitostí. Kromě toho, pokud žalobci dříve nevěděli, že podle zápisu v katastru nemovitostí drží i část sousedního pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], pak nebyl na jejich straně žádný důvod, aby takovou část zahrnovali do svého daňového přiznání k dani z nemovitosti.

4. V průběhu řízení, po provedeném místním šetření, a po poučení soudem při jednání dne [datum] podle ust. § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), si nechali žalobci zpracovat nový geometrický plán a podáním ze dne [datum] vzali žalobu zpět v části: určuje se, že [celé jméno žalobce], [rodné číslo] je vlastníkem ideální části pozemku, která se nachází vně linie původního drátěného oplocení na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] podle geometrického plánu [číslo] tj., která je vymezena pozemkem od severní hranice pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] podle geometrického plánu č. 1901 [číslo] k severní hranici pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] podle geometrického plánu [číslo] určuje se, že [celé jméno žalobkyně], [rodné číslo] je vlastníkem ideální části pozemku, která se nachází vně linie původního drátěného oplocení na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] podle geometrického plánu [číslo] tj., která je vymezena pozemkem od severní hranice pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] podle geometrického plánu č. 1901 [číslo] k severní hranici pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] podle geometrického plánu [číslo] soud proto řízení v této části, se souhlasem žalované, usnesením č.j. 6 C 69/2021-93 ze dne 3.1.2023, které nabylo právní moci dnem [datum] zastavil a při jednání dne [datum] připustil změnu žaloby ve znění, obsaženém ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.

5. Vzhledem k charakteru žaloby na určení soud nejprve zjišťoval, zda mají žalobci naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva.

6. Podle ust. § 80 o.s.ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

7. Podle ustálené judikatury, navrhuje-li žalobce určení svého vlastnického práva k nemovitosti nebo jiného práva, které se zapisuje do Katastru nemovitostí ČR, je na požadovaném určení vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v Katastru nemovitostí ČR. Soud proto naléhavý právní zájem žalobců na požadovaném určení shledal.

8. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce], otce žalobců, soud zjistil, že v domě bydlel od narození, tedy od listopadu 1944, část pozemku byla přikupována však až v poválečném období. Od té doby se hranice pozemku neměnily, pozemek byl ohraničen drátěným plotem se sloupky. V době, kdy bylo dokončováno sídliště [část obce], svědek na místo drátěného plotu postavil plotovou zeď, a to v linii původního drátěného oplocení. Žádné detailní zaměřování pří výměně plotu neprováděli. Od té doby se oplocení pozemku neměnilo. Svědka nikdy nikdo neupozornil, že by byla nějaká nesrovnalost v ploše pozemku, že by svědek užíval část cizího pozemku.

9. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], matky žalobců, soud zjistil, že se do nemovitosti nastěhovala v roce 1969 a stále v ní bydlí, za celou dobu se hranice pozemku neměnila, vyměnil se pouze drátěný plot za zděný, souviselo to se stavbou sídliště [část obce], a stalo se to někdy v devadesátých letech. Plot byl stavěn na hranici pozemku. Při výměně oplocení se postupně odbourával původní plot a přidávala a přistavovala se betonová zeď. Za celou dobu, kdy byla svědkyně spoluvlastnicí nemovitostí, nikdy nikdo rozsah vlastnického práva nezpochybňoval, ani žalovaná se svědkyní nebo jejím manželem nikdy nejednala.

10. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], bývalého souseda žalobců, soud zjistil, že se z nemovitosti odstěhoval někdy ve druhé polovině sedmdesátých let, a do té doby od svědkova narození ([číslo]) se rozloha pozemků žalobců nijak neměnila, hranice byly stále stejné, ani jeho rodiče pozemek nerozšiřovali. Se svědkem žalovaná nikdy o hranicích pozemků nejednala.

11. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], bezprostřední sousedky žalobců, soud zjistil, že v nemovitosti bydlí cca 20 let a za tu dobu se hranice jejího pozemku ani pozemku žalobců nikterak neměnila. Asi před cca 10 lety se na svědkyni obrátilo hlavní město Praha s tvrzením, že má připlocený pozemek, a v tomto směru se obrátilo i na sousedy [příjmení], ale svědkyni není nic známo o tom, že by takovýto dotaz činilo i vůči žalobcům. K žádnému soudnímu sporu nedošlo a nic se nezměnilo.

12. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], souseda žalobců, soud zjistil, že není jejich bezprostředním sousedem, ale má dům o dvě popisná čísla směrem na východ. Ve své nemovitosti bydlí asi od roku 1980, a od té doby se s oplocením žalobců nehýbalo, plot žalobců je tvořen zdí. Podle názoru svědka tam tato zeď stála již v době, kdy se on sám do své nemovitosti nastěhoval. Na svědka se nikdy nikdo neobracel v tom směru, že by nadužíval nějakou část pozemku.

13. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], souseda žalobců, soud zjistil, že bydlí ob dva domy západním směrem od žalobců. Ve své nemovitosti bydlí od roku 1968 nepřetržitě, za tu dobu se hranice pozemku žalobců nezměnila, původně měli plot z pletiva, v devadesátých letech ho zaměnili za betonovou zeď. Na svědkova souseda pana [příjmení] se obrátil Magistrát hlavního města Prahy ohledně výměry jeho pozemku, ale ani v jeho případě se nic nezměnilo.

14. Z výpovědi žalobce ad a) [celé jméno žalobce] soud zjistil, že v nemovitosti bydlí od narození, tedy od roku 1972, za tu dobu se hranice pozemku neměnily, měnil se pouze typ oplocení, kdy po výstavbě sídliště [část obce], někdy v průběhu devadesátých let, se změnil pletivový plot na plot zděný, aby zeď utlumila hluk ze sídliště a zabránilo se poškozování zahrady. Žalobce pomáhal otci při stavbě zděného plotu. Na přesný styl výstavby si nepamatuje, ale plot se stavěl v linii původního plotu. Žalobce připustil, že vnější strana zdi přesahuje linii pozemku. První, kdo se na žalobce obrátil ohledně pozemku, byl zástupce žalované, ale v této výzvě žalovaná nesporovala hranice pozemku, to se stalo až po té, co nechala pozemek zaměřit. Kromě žalované hranice pozemku žalobců nikdy nikdo nezpochybňoval.

15. Při místní šetření na místě samém, které proběhlo dne [datum], soud zjistil, že betonová zeď na severní hranici pozemku žalobců vede vnitřní stranou v hranicích původního drátěného plotu, ale svojí šíří cca 20 cm stojí na sousedním pozemku. [příjmení] žalobců je obhospodařovaná v celé oplocené výměře.

16. Ze stejnopisu notářského zápisu 6N 457/84, 6NZ 396/84 ze dne 26. 9. 1984 soud zjistil, že tímto zápisem byla uzavřena kupní smlouva, na základě které PaeDr. [jméno] [celé jméno žalobce], nar. 1931 prodal rodinného domu [adresa] v [obec a číslo] [anonymizováno] s stavební parcely [číslo] zahrady číslo parcelní [číslo] zapsané na [list vlastnictví] u Střediska geodézie pro hlavní město Prahu pro [katastrální uzemí]. [jméno] [celé jméno žalobce] a jeho manželce [jméno] [příjmení] za kupní cenu 15 375 Kč Smlouva byla registrována Státním notářstvím pro [část Prahy] 6R I. [číslo] dne [datum].

17. Z kopie stejnopisu notářského zápisu 6N 623/84, 6NZ 549/84 ze dne 6. 12. 1984 soud zjistil, že formou tohoto zápisu byla uzavřena kupní smlouva, na základě které [jméno] [celé jméno žalobce], nar. 1947 prodal rodinného domu [adresa] v [obec a číslo] [anonymizováno] s stavební parcely [číslo] zahrady číslo parcelní 106 zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] u Střediska geodézie pro hlavní město Prahu Ing. [jméno] [celé jméno žalobce], nar. 1944 a jeho manželce [jméno] [příjmení] za sjednanou kupní cenu 15 373,80 Kč Smlouva byla registrována Státním notářstvím pro [část Prahy] 6R I. [číslo] dne [datum].

18. Z kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození] jako prodávajícím a [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] jako kupujícími soud zjistil, že prodávající touto smlouvou prodal pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha o výměře 402 m, rodinného domu [adresa] a pozemků parc. [číslo] zahrada o výměře 617 m, vše v k. ú. [část obce], a to každému stejným dílem, tedy každému jednu osminu, a to za dohodnutou cenu 260 000 Kč. Z Dodatku dne [datum] ke kupní smlouvě soud zjistil, že jím byl změněn čl. VIII. kupní smlouvy ze dne [datum] tak, že na základě této smlouvy lze do katastru nemovitostí zapsat vklad na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] u Katastrálního úřadu pro [část Prahy] v části ALV: Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] , manželé [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] [příjmení] [příjmení] . Vklad práva byl zapsán do katastru nemovitostí dne [datum] s právními účinky vkladu [datum].

19. Z darovací smlouvy ze dne [datum], uzavřené mezi dárci manžely [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] a Mgr. [jméno] [příjmení] a obdarovanými [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce] soud zjistil, že touto darovací smlouvou získali žalobci vlastnické právo, každý ve výši ideální 1/2, k pozemkům parc. [číslo] o výměře 381 m, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je objekt k bydlení [adresa], parc. [číslo] o výměře 552 m zahrada a parc. [číslo] o výměře 79 m zastavěná plocha, vše zapsané na [list vlastnictví] a garáži na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] zapsané na [list vlastnictví].

20. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví], k. ú. [část obce] prokazujícího stav evidovaný k datu [datum] soud zjistil, že žalobci jsou zapsáni jako vlastníci každý ve výši ideální pozemkové parcely [číslo] o výměře 381 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], objekt pro bydlení, pozemkové parcely [číslo] o výměře 552 m zahrada a pozemkové parcely [číslo] o výměře 79 m zastavěná plocha a nádvoří.

21. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] prokazujícího stav evidovaný k datu [datum] soud zjistil, že pro žalovanou je zapsáno vlastnické právo k pozemkové parcele [číslo] o výměře [číslo] m- ostatní plocha.

22. Z kopie listiny Potvrzení o nabytí vlastnictví ze dne [datum] vyhotovené podle § 31 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách soud zjistil, že předmětem dražby byl pozemek parc. [číslo] (ostatní plocha, jiná plocha) o celkové výměře [číslo] m, včetně příslušenství, to vše zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], obec Praha u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha. Tato nemovitost byla předmětem veřejné dražby dobrovolné opakované, která se konala dne [datum]. Navrhovatelem dražby byl Ing. [jméno] [příjmení], likvidátor [příjmení] statku hl. m. [obec]„ v likvidaci,“ dražebníkem Realit [obec] spol. s r.o., [IČO] a vydražitelem [právnická osoba], [IČO]. Na této listině dražebník potvrdil, že vydražitel uhradil cenu dosaženou vydražením ve výši 280 000 Kč.

23. Z dopisu žalované adresovaného žalobci a) ze dne [datum] soud zjistil, že tímto dopisem žalovaná nabídla žalobci odprodej části svého pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce] s odůvodněním, že by se tím výrazně zvětšila výměra pozemku žalobce a že by měl možnost si zřídit příjezd na pozemek i ze zadní části.

24. Ze Zaměření oplocení a identických bodů provedeného dne [datum] společností [právnická osoba] soud zjistil, že tímto zaměřením byl zjištěn nesoulad stávajícího oplocení pozemku [číslo] a [číslo] vůči pozemku parc. [číslo] s platnou katastrální hranicí.

25. Z Výzvy k majetkovému narovnání – pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] adresované zástupcem žalobců žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalobci projevili zájem o majetkové narovnání vlastnických vztahů se žalovanou v místě a vyjádřili přesvědčení o svém vlastnickém právu v rozsahu vlastního oploceného pozemku s tím, že minimálně s ohledem na dlouhodobé užívání oploceného pozemku jej v dobré víře vydrželi a navrhli„ převedení“ této části pozemku bez jakékoliv úplaty na žalobce.

26. Z protokolu o vytyčení hranice pozemku číslo zakázky [číslo] 2019 ze dne [datum] vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že Ing. [příjmení] tohoto dne vytyčil hranice pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha a pozemku žalobců a dalších sousedních pozemků. Z listiny je patrné, že hranice pozemku žalobců a sousedících pozemků vede v jedné linii, avšak existující plot je vysunut na pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce].

27. Z listiny Opakovaná výzva k majetkovému narovnání – pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] ze dne [datum] adresované zástupcem žalobců žalované soud zjistil, že žalobci nadále setrvali na stanovisku již dříve vyjádřeném, že jsou vlastníky části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] vymezené mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] právě v té části, které se týkal přípis žalované ze dne [datum].

28. Z ortofotomap z let 1988 a 1996 zachycujících mimo jiné pozemek žalované a pozemky žalobců soud zjistil, že hranice oplocení pozemku žalobců zůstala zachována bez zjevné změny.

29. Z geometrického plánu pro rozdělení pozemku zpracovaného a ověřeného Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (ověření [datum]) soud zjistil, že tímto geometrickým plánem byla z pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] oddělena mimo jiné část pozemku o výměře 30 m, která byla označena jako pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce].

30. Z geometrického plánu č. 1901 [číslo] vyhotoveného společností [právnická osoba], ověřeného Ing. [jméno] [příjmení], úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem ze dne [datum], pod [číslo] soud zjistil, že tímto geometrickým plánem byl z pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] oddělen pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] o výměře 24 m.

31. Z ostatních v řízení provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění nebo pro právní posouzení věci, a proto je dále nehodnotil.

32. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř. a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: Žalobci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] jehož součástí je rodinný dům [adresa], pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba garáže a pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], a to každý ze žalobců v rozsahu ideální . Vlastnictví k předmětným pozemkům nabyli darovací smlouvou ze dne [datum] od svých rodičů [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] a Mgr. [jméno] [příjmení]. Ti nabyli předmětné pozemky na základě kupní smlouvy sepsané formou notářského zápisu 6N 457/84, 6NZ 396/84 ze dne 26. 9. 1984 ve výši ideální od PaeDr. [jméno] [celé jméno žalobce], na základě kupní smlouvy sepsané formou notářského zápisu 6N 623/84, 6NZ 549/84 ze dne 6. 12. 1984 nabyli ideální předmětných nemovitostí od [jméno] [celé jméno žalobce] a na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] nabyli ideální předmětných pozemků od [jméno] [celé jméno žalobce]. Žalovaná je vlastnicí pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], přičemž vlastnické právo nabyla ve veřejné dobrovolné dražbě konané dne [datum]. Pozemky žalobců a pozemek žalované jsou odděleny plotem, který byl postaven v osmdesátých letech dvacátého století rodiči žalobců, tedy jejich právními předchůdci. Toto oplocení severní části pozemku žalobců trvá beze změny, pouze v roce 1995 byl zaměněn pletivový plot za zeď, přičemž vnitřní stěna plotové zdi byla postavena přímo v linii pletivového plotu, svojí šíří zeď zasahuje do pozemku žalované. Žalobci, resp. jejich právní předchůdci, připlotili část pozemku žalované o výměře 24 m ke svému pozemku v dobré víře, že zaplocují pozemek ve svém vlastnictví. Žalobci byli poprvé informováni o tom, že užívají v tomto řízení spornou část pozemku, ke které jim nesvědčí vlastnické právo podle katastru nemovitostí, až [datum], kdy po té, kdy je dne [datum] oslovila žalovaná s návrhem na odprodej části pozemku parc. [číslo] mezi pozemkem žalobců parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce], bylo provedeno zaměření společností [právnická osoba] Do té doby nezpochybňovala rozsah vlastnického práva žalobců žalovaná ani její právní předchůdci.

33. Po právním zhodnocení v řízení prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba, po jejím částečném zpětvzetí a připuštění změny žaloby, je důvodná.

34. Podle ust. § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákon ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen občanský zákon), oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, 35. Podle ust. § 1095 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákon v platném znění (dále jen OZ), uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

36. Podle ust. § 3066 OZ, do doby stanovené v § [číslo] se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskočí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

37. Podle ust. § 30 odst. 1 zák. č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách, uhradil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, přechází na něj vlastnictví předmětu dražby k okamžiku udělení příklepu.

38. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR oprávněná držba předpokládá, že držitel je v dobré víře, že mu věc nebo právo patří, a žije v této dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem. Uvedené podmínky musí být splněny současně. Dobrá víra spočívá v přesvědčení držitele, že je vlastníkem věci, kterou drží, anebo subjektem práva, které vykonává, popř. že jsou dány právní skutečnosti, které mají za následek vznik vykonávaného práva. Dobrá víra je vnitřní, psychický stav držitele. Ze zákona plyne, že držitel musí být v dobré víře„ se zřetelem ke všem okolnostem“. Posouzení, je-li držitel v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem či nikoliv, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoliv pouze ze subjektivního hlediska samotného účastníka, je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, respektive nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 2Cdon 568/96, 22 Cdo 1253/99). Oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout. Je přitom třeba zdůraznit, že jde o opatrnost normální, obvyklou, posuzovanou z objektivního hlediska. Omyl držitele musí být omluvitelný. Omluvitelný je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Podle konstantní judikatury se dobrá víra oprávněného držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. To ovšem neznamená, že takový titul musí být dán. Postačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR 22Cdo 1398/2000). Jestliže někdo nabude vlastnictví k pozemku a současně se uchopí držby části nebo celého sousedního pozemku, je titulem držby nabývací titul ke skutečně vlastněnému pozemku. I když jde o tzv. putativní titul, je postačující (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22Cdo 1398/2000). Zákonem neřešenou je otázka, jak velkého pozemku (části pozemku) se může držitel chopit, aby jeho omyl ohledně rozporů mezi tím, co skutečně nabyl a čeho se chopil, byl omluvitelný a jeho držba byla oprávněná. Obecné východisko obsahuje rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22Cdo 386/2000, podle kterého, pokud se nabyvatel nemovitostí chopí držby části sousední parcely, kterou nenabyl, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku. Při posouzení oprávněnosti držby záleží i na tvaru pozemků a jejich umístění v terénu. Význam hraje i společné oplocení, rozsah užívání právním předchůdcem, apod. Jestliže ani vlastník drženého pozemku si neuvědomil, že nabyvatel, resp. jeho předchůdci, drží i část jeho pozemku, bude to nasvědčovat objektivní omluvitelnosti omylu. Souhrnné stanovisko k této otázce vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp. zn. 22Cdo 1594/2004 tak, že nabyvatel nemovitostí, který se chopí držby části parcely, kterou nekoupil, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Nelze stanovit jednoznačné hledisko pro posouzení, jaký poměr ploch koupeného a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru nabyvatele o tom, že drží jen koupený pozemek; každý případ je třeba posoudit individuálně. Oprávněnou držbu nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného, výjimečně i více. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22Cdo 837/98 pozemek určený hranicí držby či užívání, je často tvořen více parcelami. Pokud se nabyvatel chopí držby celého pozemku, byť na některou z parcel jej tvořících se nabývací titul nevztahuje, nevylučuje to podle okolností jeho oprávněnou držbu celého pozemku. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22Cdo 2724/2009 při zvažování dobré víry držitele, který se chopil držby i části pozemku sousedícího s pozemkem v jeho vlastnictví, je též třeba přihlédnout k postoji vlastníka takto držené části sousedního pozemku; pokud léta užívání části svého pozemku držitelem trpěl, je třeba vyjít z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho pozemku (obdobně i rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22Cdo 1096/2010, usnesení Nejvyššího soudu ČR 22Cdo 881/2013).

39. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdci žalobců drželi připlocenou část pozemku [číslo] nepřetržitě v dobré víře nejpozději od poloviny osmdesátých let dvacátého století v neměnných hranicích vytyčených nejprve drátěným, a od poloviny devadesátých let zděným plotem, a to v linii oplocení zahrad sousedících pozemků vlastněných třetími osobami, aniž by tato jejich dobrověrná držba byla ze strany žalované, nebo jejích právních předchůdců jakkoliv zpochybňována. Neměnnost hranic pozemku byla prokázána výpovědí všech v řízení slyšených svědků i ortofotomapami. Byli to naopak sami žalobci, kdo inicioval zaměření pozemků po té, kdy je žalovaná přípisem ze dne [datum] oslovila s návrhem na odprodej části pozemku parc. [číslo] aniž by je ale zároveň upozornila, že užívají neoprávněně část jejího pozemku parc. [číslo]. Žalobci proto splnili všechny podmínky pro řádné vydržení vlastnického práva k připlocené části pozemku ve smyslu ust. § 134 odst. 1 občanského zákona. To však podle názoru soudu nevylučuje, aby se stali vlastníky sporné části pozemku na základě mimořádného vydržení podle ust. § 1095 OZ ve spojení s ust. § 3066 OZ po té, kdy své vlastnické právo ztratili v důsledku veřejné dražby. Mezi účastníky není sporu, že žalobci nenabyli spornou část pozemku o výměře 24 m darovací smlouvou ze dne [datum] od svých rodičů [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] a Mgr. [jméno] [příjmení], avšak stejně tak, jako jejich právní předchůdci, se i oni chopili držby sporné části pozemku v omluvitelném omylu, že jim i tato část pozemku vlastnicky náleží. Jak již bylo uvedeno shora, hranice pozemku od vybudování drátěného plotu se neměnila, vlastnické právo právních předchůdců žalobců, resp. žalobců samotných nebylo nikdy žalovanou nebo jejími právními předchůdci jakkoliv zpochybňováno. Připlocená část pozemku, jak bylo zjištěno při místním šetření, je užívána jako zahrada a tvoří s ní jeden celek. Pro omluvitelný omyl žalobců a jejich právních předchůdců svědčí i výměra sporné části pozemku (24 m) ve vztahu k rozloze pozemku ve vlastnictví žalobců (pozemek parc. [číslo] o výměře 381 m, parc. [číslo] o výměře 552 m a parc. [číslo] o výměře 79 m). Žalobci tak neměli důvod v době, kdy se stali vlastníky nemovitostí na základě darovací smlouvy ze dne [datum], přeměřovat rozlohu nabytých pozemků. Soud má proto za to, že žalobci a jejich právní předchůdci byli od poloviny osmdesátých let dvacátého století v dobré víře, že sporná část pozemku připlocená k jejich zahradě jim náleží, a tuto část pozemku tak vydrželi. Dne [datum] byl udělen příklep ve veřejné dražbě ve prospěch žalované, která tak nabyla vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] v celé šíři, tedy včetně sporné části pozemku. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek sp. zn. xanon -101) jde o originární způsob nabytí vlastnického práva, při kterém není rozhodné, zda žalobci byli vlastníky sporné části pozemku před udělením příklepu ve prospěch žalované, neboť ke dni udělení příklepu se stala vlastnicí pozemku parc. [číslo] včetně sporné části pozemku, žalovaná. Žalobci však nadále drželi spornou část pozemku v dobré víře, nikoliv s nepoctivým úmyslem, a o probíhající dražbě nevěděli. O připlocení sporného pozemku se žalobci dozvěděli až ze zaměření provedeného společností [právnická osoba], které sami iniciovali na základě přípisu žalované ze dne [datum], ve kterém jim nabízela odprodej části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], aniž by v tu dobu sporovala rozsah jejich vlastnictví. Vzhledem ke skutečnosti, že poctivá držba žalobců pokračovala i po udělení příklepu, splnili tak ke dni [datum] všechny podmínky pro mimořádné vydržení ve smyslu ust. § 1095 OZ ve spojení s ust. § 3066 OZ a stali se tak k tomuto datu vlastníky sporné části pozemku na základě mimořádného vydržení. Smyslem institutu mimořádného vydržení je nepochybně možnost nabýt vlastnické právo u dlouhodobých faktických držeb, které trvají již po tak dlouhou dobu, že skutečný vlastník by při obvyklé péči o majetek nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by měl sám již dříve za to, že držitel užívá jeho pozemek (k tomu například usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22Cdo 1570/2016). Nelze pominout, že žalobci byli poctivými držiteli sporné části pozemku (s přičtením dobrověrné držby jejich právních předchůdců) od poloviny osmdesátých let dvacátého století až do poloviny roku 2019, kdy neoprávněné připlocení zjistili ze zaměření společnosti [právnická osoba] Byla to naopak žalovaná, která jako vydražitelka sama mohla zjistit nesrovnalosti ve faktickém a právním stavu a řešit je ještě před konáním dražby, případně ihned po té, a tím vyloučit mimořádné vydržení žalobců. To však neučinila. Soud proto důvodné žalobě vyhověl.

40. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), neboť žalobci měli neúspěch v poměrně nepatrné části. Náklady řízení představují žalobci zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a dále náklady prvního zastoupení žalobců, které soud přiznal podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů z punkta 50 000 Kč, tedy jeden úkon právní služby 3 100 Kč. Soud přiznal 22 úkonů právní služby (11 úkonů pro dva zastoupené) – příprava a převzetí zastoupení, žaloba, písemné vyjádření k žalobě, písemné vyjádření ze dne [datum], účast při jednání soudu dne [datum], [datum], písemné vyjádření ze dne [datum], účast při místní šetření dne [datum], účast při jednání dne [datum], písemné podání včetně částečného zpětvzetí žaloby ze dne [datum], účast při jednání soudu dne 18. 2023 – ve výši 3 100 Kč za jeden úkon. V souladu s ust. § 12 odst. 4 soud snížil odměnu o 20% za dva zastoupené. V souladu s ust. § 13 odst. 3 citované vyhlášky soud přiznal i hotové výdaje advokáta spojené s 11 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, písemné vyjádření k žalobě, písemné vyjádření ze dne [datum], účast při jednání soudu dne [datum], [datum], písemné vyjádření ze dne [datum], účast při místní šetření dne [datum], účast při jednání dne [datum], písemné podání včetně částečného zpětvzetí žaloby ze dne [datum], účast při jednání soudu dne 18. 2023) ve výši 300 Kč za jeden úkon. V souladu s ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. soud zvýšil odměnu za úkony právní služby a hotové výdaje advokáta o 21% DPH v částce 12 150,60 Kč, protože zástupce žalobců je plátcem této daně. Celkové náklady řízení tak činí přiznaných 75 010,60 Kč.

41. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované zaplatit žalobcům náklady řízení na účet jejich právního zástupce.

Poučení