6 C 72/2023 - 53

Rubrum

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudkyní Mgr. Eliškou Zapletalovou ve věci žalobkyní: a) [Jméno žalobkyně A], narozená [Datum narození žalobkyně A] bytem [Adresa žalobkyně A] b) [Jméno žalobkyně B], narozená [Datum narození žalobkyně B] bytem [Adresa žalobkyně B] obě zastoupeny advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o 283 500 Kč s příslušenstvím pro každou žalobkyni takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 27 070 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 070 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení, a žalobkyni b) částku 27 070 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 070 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně a) domáhala po žalované částky 256 430 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 256 430 Kč od 1.8.2023 do zaplacení a žalobkyně b) domáhala po žalované částky 256 430 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 256 430 Kč od 1.8.2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení v částce 14 196,80 Kč a žalobkyni b) náhradu nákladů řízení v částce 14 196,80 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyň.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně a) a b) na zaplacení částky uvedené ve výrocích tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalujících tento nárok představuje zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku řízení vedeném před [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. V řízení před soudem došlo jeho délkou k porušení povinnosti soudu postupovat tak, aby ochrana práv byly rychlá a účinná. Průtahy v řízení byly způsobeny především pochybeními soudů, spočívajícími v jejich nečinnosti a dále v nesprávných postupech soudu prvého stupně. Žalobkyně mají za to, že jim vznikla nemajetková újma, kterou vyčíslily každá na částku 480 000 Kč. Žalovaná však přiznala žalobkyním každé pouze částku 121 500 Kč.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. V řízení vedeném před [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., žalobkyním proto žalovaná poskytla zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 121 500 Kč pro každou z nich. Žalovaná přistoupila ke snížení základní výše zadostiučinění o 35 % s odkazem na procesní i skutkovou složitost řízení, z důvodu jistého podílu právního předchůdce žalobkyň na celkové délce řízení bylo přistoupeno ke snížení základní výše zadostiučinění o 25 % a z důvodu tzv. sdílené újmy byla základní výše zadostiučinění snížena o 10 %.

3. Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Mezi účastníky je nesporné, že u žalované obě žalobkyně dne [datum] (žádostí z téhož dne) uplatnily nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 480.000 Kč pro každou z nich ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla každé z žalobkyň zadostiučinění ve výši 121.500 Kč.

5. Ze spisu vedeného [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí provedením prací a výkonů byl oprávněným [jméno FO] proti povinnému [jméno FO] podán dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] byl výkon rozhodnutí nařízen. Povinnému bylo usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí doručeno dne [datum]. Do usnesení podal dne [datum] [jméno FO] odvolání. Podáním ze dne [datum] byl [adresa], vyzván k odstranění vad odvolání, načež dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu. Usnesením [Anonymizováno] jakožto soudu odvolacího ze dne [datum] bylo odvolání povinného odmítnuto. Dne [datum] sdělil oprávněný, že povinný je nečinný a požádal o postup podle § 351 o.s.ř. Soudem mu bylo sděleno, že na základě tohoto podání nebudou činěny žádné další úkony, neboť v této věci byl nařízen výkon rozhodnutí pro tzv. zastupitelné plnění dle § 350 o.s.ř.

6. Dne [datum] podal oprávněný návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného, vymáhanou povinností bylo zaplacení zálohy dle usnesení ze dne [datum]. Řízení bylo vedeno u [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením ze dne [datum] byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí. Návrh povinného na odklad výkonu rozhodnutí byl usnesením ze dne [datum] zamítnut, usnesením ze dne [datum] bylo odmítnuto odvolání povinného a jeho manželky proti nařízení dražby. Dne [datum] soud návrh povinného na odklad výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí zamítnul, odvolací soud změnil dne [datum] rozhodnutí soudu I. stupně tak, že výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí se odkládá do vydání rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí, protože povinný na začátku roku 2012 dlužnou částku zaplatil.

7. Dne [datum] oprávněný sděluje soudu, že oslovená stavební firma odmítla výkon prací dle usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Oprávněný následně soudu sděluje, že trvá na provedení výkonu rozhodnutí soudem a navrhuje zadání znaleckého posudku. Dne [datum] se konalo jednání a dne [datum] proběhlo šetření na místě samém. Usnesením ze dne [datum] byl ustanoven znalec z oboru stavebnictví, jeho znalecký posudek byl soudu předložen dne [datum]. Při jednání konaném dne [datum] byl znalec vyslechnut. Usnesením ze dne [datum] byl ustanoven znalec z oboru [Anonymizováno], jeho znalecký posudek byl soudu doručen dne [datum]. Dne [datum] bylo soudu předloženo doplnění posudku z oboru [Anonymizováno]. Dne [datum] zemřel povinný. Usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnuto o pokračování v řízení s [Jméno žalobkyně B] a [Jméno žalobkyně A]. Rozhodnutí soudu I. stupně bylo dne [datum] potvrzeno odvolacím soudem. Dne [datum] byl soudu doručen návrh povinných na zastavení výkonu rozhodnutí. V dalším období byl spis předán soudnímu exekutorovi, dne [datum] změnil odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně tak, že se o změně soudního exekutora nerozhoduje s odůvodněním, že věc vůbec soudnímu exekutorovi neměla být předána. Při jednání konaném dne [datum] bylo rozhodnuto o zastavení výkonu rozhodnutí. Povinné se odvolaly do výroku o nákladech řízení, odvolání oprávněného bylo usnesením ze dne [datum] odmítnuto pro opožděnost. Rozhodnutí odvolacího soudu byla vydána dne [datum], přičemž usnesení soudu I. stupně ze dne [datum] bylo potvrzeno a usnesení soudu I. stupně ze dne [datum] bylo ve výroku o nákladech řízení změněno. Dovolání oprávněného bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] odmítnuto. Poslední rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

8. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „OdpŠk“ – stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Dle odst. 3 téhož zákonného ustanovení stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyním předloženými listinnými důkazy co do části podařilo prokázat svůj nárok, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1, § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk, když se žalobci po žalované domáhají zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jim nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobci u žalované svůj nárok předběžně uplatnil ve smyslu § 14 OdpŠk a proto věc mohla být před soudem ve smyslu § 15 OdpŠk projednána. Před zahájením tohoto řízení žalovaná akceptovala částečně oprávněnost nároku, přiznala a proplatila každé z žalobkyň částku 121 500 Kč. Soud á však za to, že nárok žalobkyň byl prokázán v částce vyšší.

15. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

16. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

17. Délku posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce soud stanovil na 7 let a 11 měsíců z důvodů, které výše vysvětlil. Již zde soud konstatuje, že tato délka řízení je i při bližším zkoumání průběhu celého řízení nepřiměřená. Na délce řízení se částečně podílel i soud (viz dále). Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že je na místě žalobci poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva není v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění. To ostatně ani žalovaná nesporovala, když před zahájením tohoto soudního řízení žalobkyně odškodnila.

18. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud z § 31a OdpŠk odst. 3, dle kterého se při stanovení přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení b) složitosti řízení c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení d) postupu orgánů veřejné moci během řízení e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Dále soud vycházel ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen „Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž na první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Při stanovení základní částky tak bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů. Soud dospěl k závěru, že délka řízení byla extrémně dlouhá a je nutné přiznat základní částku za 1 měsíc řízení ve výši 1 660 Kč/měsíc.

20. Soud má za to, že v daném případě je řízení nutné posuzovat jinak v době, kdy byl účastníkem právní předchůdce žalobkyň a kdy do řízení vstoupily přímo žalobkyně. Soud vycházel z rozsudku NS sp. zn. 30 Cdo 3945/2014, kde je otázka, jak mají soudy v daném případě postupovat řešena následovně: Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, které náleží jednomu z procesních nástupců původního účastníka (§ 107 odst. 2 a 3 o. s. ř.), je tedy na místě nejprve určit zadostiučinění, které by náleželo původnímu účastníku řízení za tu část řízení, jíž se sám účastnil. Tuto částku je poté třeba vydělit počtem dědiců původního účastníka, kteří do řízení nastoupili na jeho místo – a to z toho důvodu, aby částka přiznaná v součtu jednotlivým dědicům nepřevyšovala částku, která by náležela původnímu účastníku řízení. Za další část řízení, od smrti původního účastníka až do konce řízení, náleží každému z dědiců zadostiučinění vypočítané postupem podle Stanoviska, procentuálně snížené z důvodu sdílení újmy nerozlučnými procesními společníky. Právní předchůdce byl účastníkem řízení po dobu 217 měsíců, žalobkyně byly účastníky řízení po dobu 40 měsíců.

21. Soud má za to, že základní částka odpovídá částce 340 300 Kč (24 měsíců x 1 660 Kč x koeficient 0,5 + 193 měsíců x 1660 Kč) za dobu, kdy byl účastníkem řízení právní předchůdce žalobkyň a částce 66 400 Kč (40 měsíců x 1660 Kč) za dobu, kdy byly účastníky žalobkyně.

22. Částku, k níž se dospěl součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících, soud následně upravil v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 zákona. Dle názoru Nejvyššího soudu by přitom mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50 %, aby byl zachován vztah přiměřeností mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním.

23. Ad a) pokud se týká posouzení celkové délky řízení, pak řízení trvalo od [datum] do [datum], tj. 21 let 4 měsíce a 10 dnů.

24. Výkon rozhodnutí je integrální součástí práva na soudní ochranu, neboť pokud by konečné a závazné rozhodnutí mělo zůstat neúčinným v neprospěch jedné ze stran, pak by soudní ochrana byla pouze iluzorní. Délka řízení o výkon rozhodnutí je však ovlivněna nejen § 31a odst. 3 písm. b) až d) OdpŠk, ale zejména objektivními okolnostmi, jako je majetková situace povinného a jeho případná spolupráce.

25. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2011 sp. zn. 30 Cdo 1455/2009 uvedl, že stát je povinen poskytnout oprávněnému takový mechanismus či systém, který mu umožní získat od povinného zaplacení soudem přiznané částky, nemůže však být odpovědný za nevymožení platby pohledávky z důvodu platební neschopnosti povinného – soukromé osoby (srov. rozsudek ESLP ze dne 27. 5. 2003 ve věci Sanglier proti Francii, stížnost č. 50342/99, odst. 39). Při posuzování činnosti orgánu veřejné moci během řízení o výkon rozhodnutí je třeba posuzovat zejména to, zda soudy poskytovaly dostatečnou součinnost oprávněnému během řízení o výkon rozhodnutí, tedy zda učinily všechna vhodná opatření předpokládaná procesním předpisem (srov. usnesení ESLP o přípustnosti ze dne 22. 3. 2005, ve věci Ciprová proti České republice, stížnost č. 33273/03). Naopak pokud je soud povinen jednat a nejedná, zakládá tato nečinnost odpovědnost státu (srov. rozsudek ESLP ze dne 17. 6. 2003, ve věci Ruianu proti Rumunsku, stížnost č. 34647/97). Toto samozřejmě platí i ve vztahu k výkonu rozhodnutí provedením prací či výkonů.

26. Při posuzování délky vykonávacího řízení je třeba zkoumat, do jakého okamžiku šlo o účelné vedení řízení směřující k reálnému vymožení práva oprávněného, a od kdy již další průběh řízení ztrácí svůj význam, neboť vymožení pohledávky oprávněného se stává vzhledem k okolnostem případu nereálné či neúčelné, popř. dokonce neúčinné. Předpoklad vzniku nemateriální újmy v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení nemusí být nutně naplňován vždy jenom proto, že určité řízení formálně trvá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2434/2010, uveřejněný pod č. 10/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Řízení o výkon rozhodnutí či exekuční řízení je specifické tím, že nesměřuje k vyřešení sporu mezi stranami, ale k uspokojení oprávněného v případě, že povinný nesplnil svoji povinnost uloženou mu vykonávaným rozhodnutím nebo jiným titulem dobrovolně.

27. V průběhu řízení vyplynulo, že od počátku bylo vedení exekučního řízení prakticky neúčelné, neboť exekuční titul byl od počátku nevykonatelný. Tato skutečnost však byla zjištěna až zpracováním znaleckého posudku v [Anonymizováno] Právní předchůdce žalobkyň byl minimálně do této doby v nejistotě, zda bude či nebude výkon rozhodnutí proveden. Jestliže nedošlo ze strany soudu k zastavení vykonávacího řízení dříve, než [datum], jednalo se o průtah ze strany soudu. Je však třeba zmínit, že v období od [datum], kdy zemřel povinný do [datum], kdy se žalobkyně staly účastnicemi tohoto řízení, nemohl soud objektivně žádný úkon provést. Určitá míra nejistoty nadále panovala ohledně nákladů řízení, když řízení bylo definitivně skončeno dne [datum]. I do [Anonymizováno] však byly v postupu soudu shledány jednotlivé průtahy, např. znalecký posudek byl soudu předložen již dne [datum] a až dne [datum] byl vyslechnut znalec. Další znalec byl ustanoven až [datum], tedy opět po více než půl roce. Je tak možné konstatovat, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouho a bylo zatíženo jednotlivými průtahy.

28. Ad b) pokud se týká posouzení složitosti řízení, nelze přehlédnout, že pro vyhodnocení vykonatelnosti původního rozhodnutí, bylo nutno ve věci nechat zpracovat znalecké posudky. Po hmotněprávní stránce proto byla věc dle soudu obtížná právě s ohledem na to, že bylo nutné znalecké zkoumání věci. Po procesněprávní stránce byla věc dle soudu taktéž obtížná. Procesněprávní složitost původního řízení byla dána četností opravných prostředků a rozhodnutí, které musel soud v průběhu řízení učinit. Nejedná se navíc o řízení typově časté.

29. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. K uvedenému soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení V tomto smyslu proto soud základní částku snížil o 20 %.

30. Ad c) pokud se týká jednání poškozeného, pak to se v řízení projevilo v době, kdy účastníkem řízení byl právní předchůdce žalobkyň, naopak chování samotných žalobkyň se na délce řízení nijak negativně neprojevilo. Proto je soud toho názoru, že je třeba, aby řízení bylo posuzováno na dva samotné úseky, kdy za dobu, kdy byl účastníkem právní předchůdce žalobkyň je nutné základní částku snížit o 20 %. Je nutné přihlédnout k tomu, že právní předchůdce žalobkyň byl na straně povinného, neplnil své procesní povinnosti a soud musel zahájit další řízení (vedené pod sp. zn. [spisová značka]).

31. Ačkoli sice obecně nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na nečinnost povinné strany zejména pokud jde o vykonávací řízení, kdy délka řízení je právě o to více odvislá od toho, jakým způsobem zejména povinný přistupuje k plnění svých povinností. V tomto smyslu proto soud základní částku snížil o 20 % za období, kdy byl účastníkem právní předchůdce žalobkyň a nesnížil ji v období, kdy do řízení vstoupily žalobkyně.

32. Ad d) lze uzavřít, že postup orgánů veřejné moci nelze hodnotit jako snahu rozhodnout ve věci v co nejkratším možném čase, které bez ohledu na chování účastníků přispělo k celkové délce řízení. Nebyly však shledány žádné skutečnosti, pro které by mohl soud přistoupit k úpravě základní částky.

33. Ad e) Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako standardní. Jednalo se totiž o vykonávací řízení, u něhož se standardní význam v souladu s ustálenou judikaturou civilních soudů presumuje. Soud si je přitom vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. V tomto případě individuální aspekty jsou jiné ve fázi řízení, kdy byl účastníkem právní předchůdce žalobkyň a jiné, kdy se účastníkem řízení staly přímo žalobkyně.

34. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 554/18, ze dne 22. 10. 2019 nelze jen mechanicky krátit výši zadostiučinění počtem účastníků nepřiměřeně dlouhého řízení, ať již soudního či správního. Vždy je nutno s náležitou podrobností vycházet z konkrétních okolností souzeného případu a přísně individualizovaných důsledků a nepoužívat kritérium sdílené újmy jako pravidlo, nýbrž jako alternativu. V daném konkrétním řízení po celou dobu trvání napadeného řízení byly žalobkyně zastoupeny jedním právním zástupcem a jednali před soudem ve shodě. Sdílenost újmy je zároveň patrná i z tohoto odškodňovacího řízení. Je tak na místě snížit částku přiměřeného zadostiučinění o 10 % pro každou z nich.

35. Soud dospěl k závěru, že právnímu předchůdci žalobkyň za řízení, po kterou byl sám účastníkem řízení, náleží částka 204 180 Kč. K ní soud dospěl tak, že od základní částky 340 300 Kč odečetl 20 % za složitost věci a 20 % za chování účastníka. Tuto částku pak podělil počtem žalobkyň dospěl k závěru, že každé z nich náleží částka 102 090 Kč. Pokud jde o další fázi řízení, náleží každé žalobkyni částka 46 480 Kč. K ní soud dospěl tak, že od základní částky 66 400 Kč odečetl 20 % za složitost věci a 10 % za tzv. sdílenou újmu.

36. Každá z žalobkyň tak má dle názoru soudu nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 148 570 Kč. Mezi stranami nebylo sporu, že žalovaná uhradila před začátkem řízení každé z nich částku 121 500 Kč. Výrokem I. tedy soud každé z žalobkyň přiznal částku 27 070 Kč.

37. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk soud přiznal žalobkyním každé i úrok z prodlení z částky 27 070 Kč, a to od 1.8.2023 do zaplacení. S ohledem na znění citovaného ustanovení se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení.

38. Uplatněním ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne [datum]. Po uplynutí 6měsíční lhůty pak byla žalovaná v prodlení a bylo proto namístě přiznat úroky z prodlení v zákonné výši. V projednávané věci pak uplynula lhůta dne 30.7.2023; v prodlení se tak žalovaná ocitla následující den. Soud proto přiznal nárok na úrok z prodlení z přisouzených částek částky od požadovaného dne 1.8.2023. Samotná výše úroku z prodlení je odůvodněna § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

39. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná výrokem II. zamítnuta.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyním, jež byly v řízení zcela úspěšné, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 196,80 Kč každé z nich. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 070 Kč sestávající z částky 2 220 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 2 646 Kč, snížené o 20 % dle § 12 odst. 4 a.t. za zastupování dvou osob.

41. Lhůta k plnění byla určena s ohledem na administrativní požadavky žalované v délce 15 dnů, když dle názoru soudu takto stanovená lhůta nikterak nezasáhne na právo žalobkyň být odškodněna v přiměřené lhůtě.

Poučení