6 C 75/2018-607

Rubrum

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupena advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] zastoupen advokátem [titul] [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle k uzavření dohody o převodu pozemků takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní tuto smlouvu o převodu pozemku: [žalovaná] [žalovaná] [žalovaná] [žalovaná] [žalovaná] [IČO] se sídlem [adresa žalované] (dále jen„ převodce“) a [jméno] [příjmení] [rodné číslo] bytem [adresa žalobkyně] (dále jen„ nabyvatel“) uzavírají podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), tuto smlouvu o převodu pozemku: I. [žalovaná] [žalovaná] [žalovaná] [žalovaná] [žalovaná] jako převodce spravuje mimo jiné nemovitost: - pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] o výměře 6234 m2.

II. Nabyvateli vznikl nárok na bezúplatný převod pozemku z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě plynoucí z rozhodnutí [stát. instituce] – [pozemkový úřad] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a z rozhodnutí [orgán veřejné moci] [orgán veřejné moci] [orgán veřejné moci] [orgán veřejné moci] [orgán veřejné moci] [orgán veřejné moci] [orgán veřejné moci] [orgán veřejné moci] [orgán veřejné moci] [orgán veřejné moci] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí].

III. Na uspokojení nároku nabyvatele dle čl. II. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatele pozemek uvedený v čl. I. této smlouvy včetně všech součástí a nabyvatel ho přijímá do svého výlučného vlastnictví.

IV. Vlastnické právo k převáděnému pozemku včetně všech součástí přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí. převodce: [žalovaná] [žalovaná] [žalovaná] [žalovaná] [žalovaná] nabyvatel: [jméno] [příjmení]

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši 107.731 Kč.

Odůvodnění

1 Žalobou doručenou soudu dne 9. 4. 2018 ve znění pozdějších změn se žalobkyně domáhala soudního nahrazení projevu vůle k uzavření dohody o převodu jedenácti pozemků v [katastrální uzemí] v [obec] [obec] a pozemku par. [číslo] v [katastrální uzemí]. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 1. 11. 2019, kterým žalobě vyhověl. 2 K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací potvrdil rozsudek v části týkající se jednoho pozemku v [katastrální uzemí] v [obec] [obec] a v části týkající se ostatních pozemků v tomto katastrálním území řízení zastavil (pro částečné zpětvzetí žaloby). Pokud jde o pozemek par. [číslo] v [katastrální uzemí], odvolací soud shledal překážku vydání v tom, že je na jeho části umístěna stavba historického vojenského opevnění (bunkru), a proto rozsudek nadepsaného soudu v tomto rozsahu zrušil a věc mu vrátil s pokynem, aby byl vypracován geometrický plán oddělující zastavěnou část pozemku a poté rozhodnuto o vydání stavbou nezasažené části, nevyvstanou-li v mezidobí jiné okolnosti, pro které by pozemek nebylo možné vydat. 3 V dalším řízení žalovaný odstranil překážku vydání tím, že dokončil již v minulosti započaté oddělení zastavěné části pozemku par. [číslo] převedl právo hospodařit s touto části na [stát. instituce]. Předmětem řízení (i s ohledem na procesní návrh žalobkyně ze dne 8. 9. 2021 zůstalo nahrazení projevu vůle k převodu (nového) pozemku par. [číslo] jenž, jak zjistil soud, je nyní trvalým travním porostem s několika stromy, avšak již bez jakékoliv stavby (viz informaci o pozemku na č. l. 578 soudního spisu, snímek katastrální mapy na č. l. 579 a snímek ortofotomapy na č. l. 598, a také znalecký posudek na č. l. 581 a násl.). 4 V novém řízení žalovaný znovu popřel, že by se vůči žalobkyni choval liknavě nebo že by nesprávně ocenil její restituční nárok, a pokud jde o nový náhradní pozemek, namítl, že oddělením části zastavěné stavbou bunkru nemá stát k této stavbě přístup; náhradní pozemek je tak k vydání nevhodný. 5 Soud nyní pro přehlednost zopakuje skutková zjištění, jež byla podkladem pro dřívější meritorní rozhodnutí a jež nedoznala v řízení změny. Předně, mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně je dcerou [jméno] [příjmení], nar. [rok], jež byla původní oprávněnou osobou ve smyslu § 4 zákona č. 229/1991 Sb. zákona o půdě a která restituční nároky převedla na žalobkyni. Žalovaný eviduje restituční nárok žalobkyně v celkové výši 122.666,18 Kč (viz přehled nároků na č. l. 224 soudního spisu). [stát. instituce], [pozemkový úřad] dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] (viz č. l. 20-28 soudního spisu) rozhodl tak, že právní předchůdkyně žalobkyně [jméno] [příjmení] není spoluvlastníkem podílu o velikosti ideální jedné třetiny na pozemcích par. [číslo] v [katastrální uzemí], tyto pozemky nelze vydat a oprávněným osobám za ně proto přísluší náhrada dle § 11 odst. 2 a § 17, případě podle § 16 zákona o půdě. V rozhodnutí je uvedeno, že pozemky přešly rozhodnutím o vyvlastnění ze dne 24. 9. 1957 na stát ve prospěch vyvlastnitele [anonymizována dvě slova] v [obec] a protože se nezachovaly žádné dokumenty dokládající, že by byly splněny podmínky pro vyvlastnění, je naplněn restituční titul dle § 6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě a současně nebyly dohledány dokumenty o vyplacení náhrady za vyvlastnění, restituční titul je tedy dán i ve smyslu § 6 odst. 1 písm. n) zákona o půdě. Dále je v rozhodnutí uvedeno, že z polohy pozemků v areálu je zřejmé, že všechny vyvlastněné pozemky byly ve větší či menší míře dotčeny stávajícím zařízením závodiště, deklarovaným účelem vyvlastnění bylo plnění jednotného hospodářského plánu a další výstavby areálu a vyvlastňované pozemky jsou již po desítky let pojaty do areálu závodiště. Pozemkový úřad rozhodl, že pozemky nelze oprávněným osobám vydat pro překážku podle § 11 odst. 1 písm. e) zákona o půdě, tedy proto, že na pozemcích se nachází areál [anonymizováno] závodiště. [orgán veřejné moci] [orgán veřejné moci] [orgán veřejné moci] dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] (viz č. l. 30-35 soudního spisu) rozhodl tak, že právní předchůdkyně žalobkyně [jméno] [příjmení] není spoluvlastníkem podílu o velikosti ideální jedné třetiny na pozemcích par. [číslo] v [katastrální uzemí] a [část obce] a pozemky nelze vydat. Proto má být za tyto pozemky nabídnut oprávněným osobám jiný pozemek podle § 11a zákona o půdě, případně finanční náhrada podle § 16 odst.

1. V rozhodnutí je dále uvedeno, že vlastnické právo k výše uvedeným pozemkům přešlo na stát na základě kupních smluv uzavřených dne 27. 1. 1973 a 25. 2. 1976 v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek a je tak naplněn restituční titul dle § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě. Konečně, [orgán veřejné moci] [orgán veřejné moci] [orgán veřejné moci] dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] (č. l. 36-41 soudního spisu) rozhodl, že právní předchůdkyně žalobkyně [jméno] [příjmení] není spoluvlastníkem podílu o velikosti ideální jedné třetiny na pozemcích [číslo] v [katastrální uzemí], tyto pozemky nelze vydat a oprávněným osobám bude poskytnut jiný pozemek podle § 11a zákona o půdě, příp. finanční náhrada podle § 16 odst.

1. V rozhodnutí je uvedeno, že vlastnické právo k uvedeným pozemkům přešlo na stát na základě kupních smluv uzavřených dne 27. 1. 1973 a 23. 6. 1976 v tísni za nápadně nevýhodných podmínek a je tak naplněn restituční titul uvedení v § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě. Předchůdkyně žalobkyně [jméno] [příjmení] uplatnila právo na vydání nezákonně odebraných pozemků již dopisem ze dne 24. 3. 1992 (viz č. l. 43-44 soudního spisu), na který navazovala urgence ze dne 8. 4. 1993 (č. l. 45). S dopisem ze dne 17. 11. 1993 (viz č. l. 46 soudního spisu) předchůdkyně žalobkyně zaslala Pozemkovému úřadu podklady svědčící o politické perzekuci. 6 Podle § 14 odst. 1 věty druhé zákona o půdě oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle uvedeného zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek. Podle § 17 odst. 3 písm. b) zákona o půdě nemovitosti ve vlastnictví státu, na které nebylo ve lhůtě uvedené v § 13 uplatněno právo na vydání, může pozemkový úřad převést do vlastnictví oprávněných osob k uspokojení jejich nároku na náhradu podle § 14 až 16 nebo § 20 zákona o půdě. Podle § 11a zákona o půdě převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Podle § 28a zákona o půdě se náhrady poskytují podle cen platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. 7 Podle judikatury Nejvyššího soudu je nárok oprávněné osoby na náhradní pozemek právem, které je vymahatelné, je soudem chráněno a lze je realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002 sp. zn. 28 Cdo 1847/2001 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. 28 Cdo 4180/2007). Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004 sp. zn. III. ÚS 495/02 mají nároky podle § 11 odst. 2 zákona o půdě přednost před postupem prodejem pozemků podle zákona č. 95/1999 Sb. Pokud nebyl nárok podle zákona o půdě dlouhodobě uspokojen, mají soudy zkoumat, zda nešlo ze strany žalovaného o libovůli či dokonce svévoli při plnění jeho závazku. Žaloba na převod konkrétního pozemku může v takovém případě představovat jediný prostředek proti libovůli. Tyto závěry potvrdil následně Ústavní soud také v nálezu ze dne 13. 12. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 6/05 a převzal je také Nejvyšší soud, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009 sp. zn. 28 Cdo 170/2008. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 při liknavém postupu žalovaného není třeba vázat důvodnost žaloby na uložení povinnosti žalovanému uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemků dle zákona o půdě na podmínku předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky. Soudní praxe již konstantně dovozuje, že vyhovění žalobě na nahrazení projevu vůle nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminační (mezi posledními viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 4047/2017). Stejně tak soudní praxe dospěla k závěru, že oprávněné osobě je možné poskytnout náhradu za nevydané pozemky, jež byly v době převodu na stát v evidenci vedeny jako pozemky zemědělské, ve stejné výši, jako by šlo o pozemky určené pro stavbu dle § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb. Soud musí v takovém případě vzít v potaz především to, zda v dané věci byla vydána např. územně plánovací dokumentace, která dané pozemky předurčuje ke stavebnímu použití, čímž značně zvyšuje jejich hodnotu v momentě jejich převodu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1816/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1974/2010 ve smyslu výkladových pravidel obsažených v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. IV. ÚS 176/03). 8 Jak uvedeno již v předchozím rozsudku, primární otázkou pro rozhodnutí v této věci je otázka výše restitučního nároku žalobkyně; ta odpovídá hodnotě odňatých a v rámci restitucí nevydaných pozemků zjištěné postupem podle § 28a zákona o půdě (viz odstavec 8 a 12 tohoto odůvodnění). Žalovaný v řízení trval na svém ocenění restitučního nároku částkou 122.666,17 Kč. Nevydané pozemky totiž ocenil jako pozemky zemědělské. Přitom z listin tvořících přílohu znaleckého posudku předloženého žalobkyní jednoznačně vyplývá, že pozemky uvedené v rozhodnutí [stát. instituce], [pozemkový úřad] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], byly odňaty pro rozšíření státního závodiště (viz rozhodnutí o vyvlastnění na č. l. 208 p. v. až 210), načež byly rozhodnutím Odboru pro výstavbu Rady Krajského národního výboru v [obec] ze dne 6. května 1957 určeny pro zástavbu v rámci 11. stavebního obvodu pro [územní celek] a rozšíření státního závodiště. Pokud jde o pozemky uvedené v rozhodnutí [orgán veřejné moci] [orgán veřejné moci] [orgán veřejné moci] dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], již v onom rozhodnutí [orgán veřejné moci] [orgán veřejné moci] [orgán veřejné moci] (tedy procesně žalovaný) konstatuje, že byly prodány v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek (pod pohrůžkou vyvlastnění) Státnímu rybářství a že byly posléze zastavěny stavbou areálu sádek a přístupovou komunikací. Je zřejmé, že již v době převodu vlastnického práva na stát v roce 1973, resp. 1976, byly pozemky určeny k zastavění; to bylo hlavním důvodem nátlaku k nevýhodnému prodeji pozemků. Proto byly všechny uvedené pozemky správně oceněny jako pozemky stavební (a pozemky uvedené v rozhodnutí [orgán veřejné moci] [orgán veřejné moci] [orgán veřejné moci] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jako zemědělské). Ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] (viz č. l. 193-219 soudního spisu) soud zjistil, že hodnota odňatých pozemků (jež byly předmětem tří výše uvedených rozhodnutí pozemkových úřadů) určená postupem podle zákona o půdě činila 2.875.951 Kč. Tato hodnota určuje výši restitučních nároků žalobkyně vzešlých ze zmíněných tří správních rozhodnutí. Žalobkyně tvrdila existenci ještě dalšího nároku ve výši 181.625 Kč podle rozhodnutí [orgán veřejné moci] [orgán veřejné moci] [orgán veřejné moci] [číslo jednací], tento nárok ale neučinila předmětem tohoto řízení. Zde je nutné zdůraznit, že hodnota restitučních nároků plynoucích právě z výše uvedených tří správních rozhodnutí již byla zdejším soudem řešena, a to rozsudky vyhlášenými pod sp. zn. 6 C 136/2017 a 3 C 53/2017, v nichž soud dospěl k závěru, že žalovaný postupoval při ocenění nároků špatně, pokud nebral v potaz stavební charakter odňatých pozemků. Oba rozsudky byly potvrzeny odvolacím soudem a rozhodnutí soudu druhého stupně obstála i v testu mimořádných opravných prostředků; Nejvyšší soud odmítl odvolání žalovaného v obou věcech (rozhodnutími sp. zn. 28 Cdo 2687/2018 a 28 Cdo 3039/2018). Za této situace ovšem soud nemá jediný důvod pro to, aby svůj názor o nesprávném ocenění restitučního nároku žalobkyně (stejně jako žalobců v oněch dvou předchozích věcech) revidoval. 9 Soud již v předchozím rozhodnutí uzavřel, že o liknavosti a svévoli žalovaného ve vztahu k vypořádání restitučních nároků žalobkyně svědčí to, že do dnešního dne byl její nárok pokryt jen z malé části. Od prvotního uplatnění restitučních nároků uplynulo již dvacet sedm let (viz uplatnění nároku dopisem uvedeným v bodě 7 tohoto odůvodnění), aniž by byl nárok žalobkyně plně uspokojen. O osudu odňatých pozemků přitom stát rozhodl až v letech 2005, 2014 a 2015 (správní řízení tedy trvalo třináct, resp. dvacet dva a dvacet tři let). Tato okolnost sice sama o sobě podle aktuální judikatury k závěru o liknavosti nepostačuje, ale v případě žalobkyně přistupuje ještě ten podstatný fakt, že žalovaný uplatnění restitučních nároků žalobkyně aktivně bránil nesprávným oceněním jejích nároků a sveřepým lpěním na tomto nesprávném ohodnocení, čímž žalobkyni fakticky znemožnil plnohodnotně se účastnit veřejných nabídek ve smyslu zákona o půdě. Tyto dvě okolnosti pospolu znaky liknavosti a svévole v jednání žalovaného nepochybně naplňují – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 155/2016 a 28 Cdo 5249/2016. Protože se žalobkyně pro nesprávné ocenění svých nároků nemohla řádně účastnit veřejných nabídek, není již namístě hodnotit tyto nabídky z hlediska kvality a kvantity nabízených pozemků. Závěry o liknavosti a svévoli žalovaného byly ostatně v tomto řízení potvrzeny i odvolacím soudem. 10 Žalovaný v novém řízení tvrdil, že žalobkyní označený náhradní pozemek par. [číslo] v [katastrální uzemí] je stále nevhodný pro převod, protože s ním sousedí pozemek státu zastavěný stavbou historického bunkru, ke kterému nemá stát přístup. 11 Předně, lze zcela souhlasit s námitkou žalobkyně, že oddělení zastavěné části pozemku zajišťoval právě žalovaný, který se tak nemůže dovolávat nepříznivého uspořádání, které sám způsobil. Dále, prostým zhlédnutím katastrální mapy s ortofotografickou vrstvou (viz č. l. 598 soudního spisu) lze zjistit, že pozemek se stavbou bunkru stojí na okraji pole či louky a že přístup přes předmětný náhradní pozemek rozhodně není jediným řešením situace. 12 Podstatná pro posouzení námitky žalovaného jsou však zákonná a judikatorní kritéria kladená na náhradní pozemky. Základní podmínkou pro úspěch žaloby o nahrazení projevu vůle k převodu náhradních pozemků je to, že na vydávaných pozemcích je možné zemědělsky hospodařit (viz rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 2729/2018) a že jsou zařaditelné do veřejné nabídky (např. rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 2687/2018). Převodu naopak brání překážky, jež jsou upraveny v § 6 zákona č. 503/2012 Sb. nebo § 11 odst. 1 zákona o půdě. Soudní praxe dále dovodila, že soud při posuzování překážek vydání musí zjišťovat, zda nejde o pozemek zatížený (přednostními) právy třetích osob (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). 13 Jak již uvedeno, je předmětný pozemek druhu trvalý travní porost (čímž je i ve skutečnosti – viz popisnou část znaleckého posudku na č. l. 581 a násl.); jde tedy o pozemek zemědělský ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb., katastrálního zákona. Žádné překážky pro převod pozemku, stanovené výše uvedenými zákony, soud v řízení neshledal, a žalovaný netvrdil, že by zde byly skutečnosti bránící vydání dovozované shora citovanou judikaturou. Okolnost, že žalovaný nemá aktuálně zajištěn přístup ke svému vedlejšímu pozemku, zákonnou ani soudní praxí dovozenou překážku převoditelnosti nezakládá. Tím méně, když Nejvyšší soud dovodil, že překážku vydání nepředstavuje ani to, že sám náhradní pozemek není přístupný z veřejné cesty (viz např. žalobkyní označené rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3808/2020). 14 Žalovaný sice poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1339/2021, avšak nepřípadně. Uvedené rozhodnutí řešilo situaci, kdy u náhradních pozemků byla tvrzena funkční provázanost s dosavadní zástavbou a kdy i tyto náhradní pozemky měly být určeny k dalšímu zastavění. Jde o situaci, která s projednávanou věcí nijak nesouvisí. 15 Podle posudku předloženého žalovaným činí hodnota náhradního pozemku určená postupem podle § 28a zákona o půdě 5.873,30 Kč. Žalobkyně tuto hodnotu výslovně akceptovala (č. l. 599 p. v.) a soud ji proto má za zjištěnou. 16 Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný vůči žalobkyni postupoval liknavě (nepřiměřeně dlouho vedl správní řízení o restitučních nárocích) a dokonce svévolně (nesprávně ocenil hodnotu restitučních nároků a své pochybení odmítal napravit, čímž žalobkyni prakticky vyloučil z účasti na veřejných nabídkách pozemků), a žalobkyni tak nezbylo, než aby se u soudu domáhala uspokojení svých restitučních nároků formou žaloby o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o převodu pozemků. Celková hodnota restitučních nároků žalobkyně násobně převyšuje hodnotu náhradního pozemku žádaného v tomto řízení. Převodu žalobkyní označeného pozemku nebrání žádné zákonné překážky. Soud proto žalobě vyhověl. 17 Právo na náhradu nákladů řízení náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšnou. Žalobkyni náleží na nákladech řízení náhrada v podobě mimosmluvní odměny jejího advokáta za dvacet úkonů právní služby: převzetí a přípravu věci, sepis žaloby, sepis jedenácti podání ve věci samé ze dnů 22. 5. 2018, 15. 8. 2018, 20. 12. 2018, 16. 9. 2019, 30. 10. 2019, 6. 12. 2019, 20. 5. 2020, 18. 8. 2020, 23. 9. 2020, 16. 2. 2021 a 8. 9. 2021 spolu s účastí na sedmi soudních jednáních. U pozemku, o nějž v řízení šlo, nebyla pro potřeby řízení zjišťována jeho aktuální hodnota; byl oceněn podle zákona o půdě, tedy za pomoci dávno zrušené oceňovací vyhlášky č. 182/1988 Sb. základní sazbou 0,70 Kčs za 1 m2 (navíc sníženou za pomoci koeficientu o 25 %), jež evidentně se současnými cenami nekoresponduje. Skutečná hodnota náhradního pozemku soudu není známa, z provedeného dokazování ani z obsahu spisu nevyplynula. Soud proto při určení odměny advokáta vyšel z tarifní hodnoty 50.000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, což odpovídá odměně ve výši 3.100 Kč za jeden úkon právní služby. Žalobkyni dále náleží paušální náhrada hotových výdajů za dvacet úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhrada cestovného za pět cest (jedné v roce 2018, čtyř v roce 2019, jedné v roce 2020 a jedné v roce 2021) ze sídla advokáta k soudu a zpět (6 x 320 km a 1 x 240 km automobilem o kombinované spotřebě 7,7 l benzínu BA 95 na 100 km) podle vyhlášek č. 463/2017 Sb., 333/ 2018 Sb., 358/ 2019 Sb. a 589/ 2020 Sb. v celkové výši 14.234,21 Kč, náhrada za ztrátu času za 68 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a náhrada za 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady žalobkyně po zaokrouhlení na celé koruny činily 107.731 Kč.