6 C 88/2021-154

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Sixtovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [adresa žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [anonymizováno] pro: bezdůvodné obohacení ve výši 287 444,78 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 287 444,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 31. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 59 048 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované [anonymizováno], advokátky se sídlem [anonymizováno].

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 11. 2020 se [anonymizováno], insolvenční správce dlužníka [anonymizováno] se sídlem [adresa] (dále také jen„ Insolvenční dlužník“), (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) domáhal na žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 287 444,78 Kč s následujícím odůvodněním. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] byl zjištěn úpadek Insolvenčního dlužníka s tím, že insolvenčním správcem dlužníka byl ustanoven právní předchůdce žalobkyně. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] byl na majetek Insolvenčního dlužníka prohlášen konkurs. Dle ustanovení § 246 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), (dále jen„ IZ“) platí, že prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Dle ustanovení § 249 IZ osobou oprávněnou k podání žaloby k vymožení nároku dlužníka je po prohlášení konkursu insolvenční správce. Dle § 36 IZ je insolvenční správce povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře.

2. Dne [datum] byla mezi Insolvenčním dlužníkem, jakožto zastoupeným, a žalovanou, jakožto obchodním zástupcem, uzavřena smlouva o obchodním zastoupení (dále jen„ Smlouva“), na základě které se žalovaná zavázala nabízet a prodávat jménem Insolvenčního dlužníka a na jeho účet služby organizované Insolvenčním dlužníkem a osobami s Insolvenčním dlužníkem spřízněnými a Insolvenční dlužník se Smlouvou zavázal hradit žalované za tuto činnost sjednanou provizi. Fakturou č. [anonymizováno] ze dne [datum] (dále jen„ Faktura [číslo]“) vyúčtovala žalovaná Insolvenčnímu dlužníkovi dle Smlouvy provize za zprostředkování prodeje cestovních služeb v měsíci září 2019, a to v celkové částce 13 108,65 EUR, tj. 337 547,74 Kč (dále jen„ Pohledávka č. 1“). Dne [datum] uzavřeli Insolvenční dlužník a žalovaná dohodu o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků (dále jen„ Dohoda o započtení“), na základě které byly pohledávky Insolvenčního dlužníka za žalovanou z titulu úhrady k rezervaci [číslo] ze dne [datum], úhrady k rezervaci [číslo] ze dne [datum] a úhrady k rezervaci [číslo] ze dne [datum] v celkové výši 287 444,78 Kč započteny proti Pohledávce č. 1 vyúčtované Fakturou [číslo]. Započtením vzájemných pohledávek Insolvenčního dlužníka a žalované dle Dohody o započtení zanikly výše uvedené pohledávky Insolvenčního dlužníka za žalovanou v plné výši a pohledávka žalované za Insolvenčním dlužníkem z titulu Pohledávky č. 1 vyúčtované Fakturou [číslo] zanikla částečně co do částky ve výši 11 162,90 EUR (tj. 287 444,78 Kč). Pohledávka č. 1 žalované vůči Insolvenčnímu dlužníku tak po započtení vzájemných pohledávek dle Dohody o započtení činila 1 945,75 EUR (tj. 50 102,96 Kč). Insolvenční dlužník dne [datum] administrativním pochybením odeslal na bankovní účet žalované částku ve výši 13 108,65 EUR, tedy částku odpovídající původní výši Pohledávky č. 1 před jejím, ačkoliv Pohledávka č. 1 žalované za Insolvenčním dlužníkem existovala již jen ve výši 1 945,75 EUR (tj. 50 102,96 Kč). Vzhledem k této skutečnosti se tak žalovaná na úkor Insolvenčního dlužníka dle § § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) obohatila o částku ve výši 11 162,90 EUR (tj. 287 444,78 Kč), která představuje rozdíl mezi původní výší Pohledávky č. 1 žalované za Insolvenčním dlužníkem a výší Pohledávky č. 1 po započtení dle Dohody o započtení. Žalovaná tak získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, resp. plněním z právního důvodu, který odpadl. Právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou ze dne 6. 10. 2020. Na tuto žalovaná reagovala sdělením, že částka ve výši 11 162,90 EUR (tj. 287 444,78 Kč) byla žalovanou započtena na pohledávku žalované vůči Insolvenčnímu dlužníkovi z titulu neuhrazené provize vyúčtované fakturou č. [anonymizováno] (dále jen„ Faktura [číslo]“) ze dne [datum] (dále jen„ Pohledávka č. 2“). Dle čl. 5 odst. 5.11 Smlouvy nebyla žalovaná jakožto obchodní zástupce oprávněna jednostranným úkonem provést započtení jakýchkoli vzájemných pohledávek ze Smlouvy, z čehož vyplývá, že žalovaná nebyla oprávněna jednostranně započíst jakékoliv své pohledávky za Insolvenčním dlužníkem ze Smlouvy proti pohledávkám Insolvenčního dlužníka za žalovanou, pročež tedy nárok právní předchůdce žalobkyně, resp. Insolvenčního dlužníka na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 11 162,90 EUR (287 444,78 Kč) ze strany žalované nadále trvá. Právní předchůdce žalobkyně upřesnil, že pro výše uvedené přepočty mezi měnou EUR a Kč byl použit kurz uvedený na Faktuře [číslo] tj. kurz 25, 750 Kč.

3. Vedle žalované částky se právní předchůdce žalobkyně na žalované domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 287 444,78 Kč od 31. 10. 2019 do zaplacení.

4. Žalovaná naproti tomu požadovala zamítnutí žaloby s tím, že nárok právního předchůdce žalobkyně považovala za zcela nedůvodný, a to z následujících důvodů. Z částky 13 108,65 EUR, jež Insolvenční dlužník převedl na žalovanou, byla započtena částka ve výši 1 945,75 EUR na zbývající dluh vůči žalované z Faktury [číslo]; právním podkladem pro toto započtení byla Dohoda o započtení. Zbývající částka ve výši 11 162,90 EUR odpovídala rozdílu převedené částky 13 108,65 EUR a započtené částky 1 945,75 EUR, přičemž tuto žalovaná jednostranně započetla na svoji další pohledávku vůči Insolvenční dlužníkovi, a to na Pohledávku č. 2 dle Faktury [číslo] jež byla vystavena na částku 11 268,77 EUR. Po započtení činil dluh Insolvenční dlužníka z Pohledávky č. 2 částku 105,87 EUR. Žalovaná evidovala vůči Insolvenčnímu dlužníkovi ještě další pohledávky z titulu neuhrazené provize, a to v celkové výši 114 221,19 Kč (dále jen„ Pohledávka č. 3“). Pohledávku č. 2 ve zbylé výši 105,87 EUR a Pohledávku č. 3 přihlásila žalovaná do insolvenčního řízení vedeného proti Insolvenčnímu dlužníku. Tyto pohledávky byly následně právním předchůdcem žalobkyně popřeny a v době podání odporu probíhal o jejich pravosti a výši incidenční spor vedený [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka]. Čl. 5.11 Smlouvy, jenž zní:„ Zastoupený je oprávněn jednostranným jednáním provést započtení jakýchkoli vzájemných pohledávek z této Smlouvy, včetně pohledávek nejistých nebo neurčitých ve smyslu § 1987 odst. 2 občanského zákoníku Obchodní zástupce není oprávněn jednostranným úkonem provést započtení jakýchkoli pohledávek z této Smlouvy“, žalovaná považovala za neplatný, jelikož Insolvenční dlužník zneužil své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti žalované jako slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Ustanovení § 433 odst. 1 o. z., které upravuje ochranu slabší smluvní strany, uznává, že smluvní vztah mezi silnější a slabší smluvní stranou může být i vztahu mezi dvěma podnikateli. Existence slabší smluvní strany se posuzuje s ohledem na informační asymetrii mezi dvěma subjekty a hospodářské postavení dotčených subjektů v rámci hospodářské soutěže jako jsou finanční síla, vertikální propojení nebo přístup k technologiím. Podle Důvodové zprávy k § 433 odst. 1 o. z. je slabší smluvní stranou ta, která má v daném smluvním vztahu menší skutečnou možnost uplatnit a obhajovat své soukromé zájmy, než strana druhá. Jelikož ustanovení dopadá i na podnikatelské vztahy, je zřejmé, že se nemusí jednat jen o zájmy soukromé, ale i o zájmy obchodní. Slabší smluvní strana má menší skutečnou možnost obhajovat své obchodní zájmy, což se projevuje i v procesu smluvního ukotvení obchodního vztahu. Rutinně podnikající profesionál může věnovat transakční náklady na zlepšení kvality jím používaných smluv na rozdíl od podnikatele jednorázově spolupracujícího s oním rutinně podnikajícím profesionálem. I v podnikatelských vztazích se proto vyskytují formulářové smlouvy, které jsou jednorázově spolupracujícímu podnikateli„ naservírovány“ za podmínek, které lze popsat jako, ber nebo nech být. Jednorázově spolupracující podnikatel je potom v pozici slabší smluvní strany. Insolvenční dlužník byl součástí nadnárodní skupiny [anonymizováno] – [anonymizováno], která byla jedním z největších prodejců zájezdů na světě. Služeb skupiny využívalo přibližně [anonymizováno] cestujících ročně a měla přibližně [anonymizováno] zaměstnanců. Žalovaná je menší cestovní agenturou, která ročně prodá zájezd několika stovkám až jednotkám tisícům cestujících a zaměstnává několik málo jednotek zaměstnanců. O významné nerovnováze v hospodářském postavení Insolvenční dlužníka a žalované, kdy žalovaná je slabší smluvní stranou, tak nelze mít pochyb. Tuto skutečnost potvrzuje úprava obchodního zastoupení v občanském zákoníku. Ustanovení § 2519 o. z. výslovně zakazuje, aby se obchodní zástupce a zastoupený pod sankcí neplatnosti či nicotnosti smluvně odchýlili v neprospěch obchodního zástupce od některých zákonných ustanovení. Zákonodárce tak omezuje smluvní volnost mezi obchodním zástupcem a zastoupeným ve prospěch obchodního zástupce, což svědčí o tom, že též zákonodárce obecně vnímá obchodního zástupce jako slabší smluvní stranu. Insolvenční dlužník byl silnější smluvní stranou a měl zakázáno své silnější pozice zneužít, naopak měl mít ve smluvním vztahu více povinností než slabší smluvní strana. Judikatura se k problematice zneužití postavení silnější strany vyjádřila tak, že silnější podnikatel musí respektovat povinnost poctivosti v hospodářském styku (srovnej např. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2003, sp. zn. 32 Odo 400/2002). Insolvenční dlužník porušil povinnost nezneužít postavení silnější smluvní strany. Smlouva, proces rezervace a veškeré další dokumenty, které upravovaly vztah mezi Insolvenčním dlužníkem a žalovanou, byly připraveny Insolvenčním dlužníkem bez možnosti žalované jejich obsah ovlivnit. Pokud žalovaná chtěla vykonávat činnost obchodního zástupce pro Insolvenčního dlužníka, musela všechny dokumenty ve stylu„ take it or leave it“ přijmout a akceptovat podmínky Insolvenčního dlužníka. Celá smlouva byla formulována ve prospěch Insolvenčního dlužníka. Smlouva například umožňovala Insolvenčnímu dlužníku jednostranně změnit výši provize (čl. 5 a čl. 5), určovala splatnost provize v rozporu s § 2504 odst. 2 o. z. ve prospěch Insolvenčního dlužníka, umožňovala Insolvenčnímu dlužníku přerušit jednostranně spolupráci, avšak žalované nikoliv (čl. 8), dále dávala Insolvenčnímu dlužníku širší možnosti odstoupit od Smlouvy (čl. 10, 10.2), nebo ukládala žalované, aby na sebe převzala nebezpečí změny okolností podle § 1765 odst. 2 o. z., ačkoliv Insolvenčnímu dlužníku toto uloženo nebylo (čl. 11). Způsobem uzavření Smlouvy, nastavením spolupráce a obsahem Smlouvy tak Insolvenční dlužník zneužil své postavení k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. I samotný čl. 5 upravuje možnost započtení pouze ve prospěch Insolvenčního dlužníka. Insolvenční dlužník mohl započíst vše, i pohledávky nejisté nebo neurčité, ale žalovaná nesměla započíst ničeho. Tato zřejmá nerovnováha ve vzájemných právech a povinnostech stran je zjevně nedůvodná. Insolvenční dlužník zneužil postavení silnější strany a porušil § 433 odst. 1 o. z., proto je článek 5.11 Smlouvy neplatný pro rozpor se zákonem podle § 580 odst. 1 o. z. a § 586 odst. 1 o. z. V důsledku toho se čl. 5 nepoužije a žalovaná tak byla oprávněná žalovanou částku započíst na Pohledávku č. 2.

5. Právní předchůdce žalobkyně v rámci repliky ze dne 11. 3. 2021 uvedl, že s argumentací žalované ohledně neplatnosti ustanovení čl. 5 odst. 5.11 Smlouvy pro rozpor se zákonem a o oprávněnosti žalované započíst žalovanou částku ve výši 288 444,78 Kč na jinou svou pohledávku za Insolvenčním dlužníkem nesouhlasí, neboť v daném případě nedošlo ze strany Insolvenčního dlužníka k porušení ustanovení § 433 odst. 1 o. z., když Insolvenční dlužník žádným způsobem v rámci předmětného smluvního vztahu nezneužil svého postavení, přičemž žádné takové zneužití žalovaná nepodložila žádnými relevantními tvrzeními ani důkazy. Aby byla ochrana slabší straně dle tohoto ustanovení poskytována, je třeba vždy prokázat, že silnější strana využila svých kvalit odborníka, resp. svého hospodářského postavení ve vztahu ke slabší straně zneužívajícím způsobem, tj. zejména je nutné prokázat existenci určité zlé víry na straně silnější strany. Aplikaci ochrany slabší smluvní strany ve smyslu § 433 odst. 1 o. z. nelze dovozovat pouze na základě hospodářského postavení silnější strany v rámci konkrétního smluvního vztahu, neboť silnější strana nepochybně může v rámci účasti v hospodářské soutěži a v důsledku úspěchu v ní způsobovat určitou míru závislosti ostatních subjektů na službách či produktech silnější strany, avšak tento její úspěch a hospodářské postavení z ní samo o sobě bez dalšího nečiní silnější stranu porušující povinnosti dle ustanovení § 433 odst. 1 o. z. Ačkoliv mohl mít Insolvenční dlužník v době uzavření předmětné Smlouvy silnější hospodářské postavení než žalovaná, nelze pouze na základě této skutečnosti dovozovat, že Insolvenční dlužník v rámci předmětného smluvního vztahu s žalovanou porušil zákonem uložené povinnosti a zneužil svého hospodářského postavení, kdy ani žalovaná v odůvodnění odporu neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, které by zneužití hospodářského postavení insolvenčního dlužníka k vytvoření či k využití závislosti žalované a k dosažení zřejmé a nedůvodné rovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech dokládaly a prokazovaly. Žalovaná byla v době uzavření Smlouvy a nadále i je cestovní kanceláří s mnoha lety zkušeností a praxe, pročež nelze v daném případě uvažovat o tom, že by mezi Insolvenčním dlužníkem a žalovanou existovala jakákoliv podstatná informační asymetrie či zásadní rozdíly ve znalostech a dovednostech vztahujících se k oblasti cestovního ruchu, které by mohly způsobit nerovnost v rámci předmětného smluvního vztahu. Rovněž nelze přehlížet skutečnost, že Insolvenční dlužník nebyl jediným subjektem, s nímž mohla žalovaná navázat spolupráci v oblasti cestovního ruchu, a bylo tedy pouze na žalované, zda se sama a svobodně rozhodne s Insolvenčním dlužníkem spolupracovat či nikoliv. Právní předchůdce žalobkyně dále uvedl, že v rámci hospodářské soutěže ani reálně nelze docílit toho, aby měly všechny subjekty účastnící se hospodářské soutěže rovné postavení a stejnou hospodářskou sílu, pročež budou vždy existovat slabší strany s nižší hospodářskou silou, které budou vstupovat do smluvních vztahů se subjekty s vyšší hospodářskou silou. Tato skutečnost však bez dalšího nemůže vést k tomu, aby se slabší strana kdykoliv a svévolně dovolávala ochrany slabší strany ve smyslu § 433 odst. 1 o. z. v případech, kdy je to pro ni výhodné. Z tohoto důvodu jsou v § 433 odst. 1 o. z. nastaveny podmínky, za kterých lze k aplikaci tohoto ustanovení přistoupit a dle kterých musí silnější strana své kvality odborníka, resp. své hospodářské postavení zneužít k vytvoření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Je tedy nepochybné, že musí být prokázáno, že silnější strana zneužila své kvality odborníka, resp. své hospodářské postavení k vytvoření či využití závislosti slabší strany a současně k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Z uvedeného dle názoru právního předchůdce žalobkyně jednoznačně vyplývá, že Insolvenční dlužník žádným způsobem nezneužil svého postavení k vytvoření či využití závislosti žalované, natož pak k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech, pročež není možné na předmětný smluvní vztah založený mezi Insolvenčním dlužníkem a žalovanou Smlouvou aplikovat § 433 odst. 1 o. z. a dovozovat tak neplatnost ustanovení čl. 5 odst. 5.11 Smlouvy a tedy oprávněnost zápočtu učiněného žalovanou. Dle názoru právního předchůdce žalobkyně je jednoznačně patrné, že v daném případě objektivně nemohlo dojít k vytvoření ani k využití závislosti žalované na Insolvenčním dlužníkovi, a to z důvodu existence a působnosti mnoha dalších subjektů na trhu v oblasti cestovního ruchu, a dále ani k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran v rámci předmětné Smlouvy, když i žalovaná měla v době uzavření této smlouvy zkušenosti a znalosti a muselo jí být tedy známo, že v praxi v rámci jakýchkoliv smluvních vztahů není možné dosáhnout plné rovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran, a to zejména z důvodu rozdílných rolí každé ze stran.

6. Podáním ze dne 10. 5. 2022 právní předchůdce žalobkyně navrhl změnu účastníka řízení, neboť dne 20. 4. 2022 uzavřel se společností [anonymizováno], se sídlem [anonymizováno], Smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž pohledávka, jež byla předmětem tohoto řízení, byla postoupena této společnosti. Soud danému návrhu vyhověl a usnesením ze dne 16. 5. 2022, č. j. 6 C 88/2021-136, připustil, aby na místo žalobkyně vstoupila do řízení společnost [anonymizováno] Toto usnesení nabylo právní moci dne 3. 6. 2022.

7. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Dne [datum] uzavřel Insolvenční dlužník s žalovanou Smlouvu, jíž se žalovaná zavázala nabízet a prodávat jménem Insolvenčního dlužníka a na jeho účet služby (zájezdy, související služby a ostatní služby cestovního ruchu) organizované Insolvenčním dlužníkem a osobami s Insolvenčním dlužníkem spřízněnými, uvedené v nabídkových listech a katalozích Insolvenčního dlužníka a osob s Insolvenčním dlužníkem spřízněných, a to za ceny v nabídkových listech či katalozích Insolvenčního dlužníka a osob s Insolvenčním dlužníkem spřízněných uvedené, anebo Insolvenčním dlužníkem jinak určené, a to způsobem stanoveným Insolvenčním dlužníkem. Insolvenční dlužník se zavázal za tuto činnost zaplatit žalované provizi (viz Čl. 2 odst. 2.1 a 2.2 Smlouvy). Dle Smlouvy byl Insolvenční dlužník oprávněn jednostranným jednáním provést započtení jakýchkoli vzájemných pohledávek ze Smlouvy, včetně pohledávek nejistých nebo neurčitých ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. Žalovaná nebyla oprávněna jednostranným úkonem provést započtení jakýchkoli vzájemných pohledávek ze Smlouvy (viz Čl. 5 odst. 5.11 Smlouvy). Smluvní strany se dohodly, že příslušným soudem k rozhodování o sporech vzniklých z nebo v souvislosti se Smlouvou bude místně příslušný soud Insolvenčního dlužníka (viz Čl. 11 odst. 11.13 Smlouvy). Příloha č. 2 Smlouvy stanovovala výši provize za jednotlivé služby a bonusu (viz Příloha č. 2 Smlouvy). Dne [datum] vystavila žalovaná Insolvenčnímu dlužníku Fakturu [číslo] se splatností ke dni [datum] znějící na částku 13 108,65 EUR, tj. 337 547,74 Kč (viz Daňový doklad č. [anonymizováno] ze dne [datum] se splatností ke dni [datum] znějící na částku 13 108,65 EUR, tj. 337 547,74 Kč). Dne [datum] uzavřeli Insolvenční dlužník a žalovaná Dohodu o započtení, na základě které byly pohledávky Insolvenčního dlužníka za žalovanou z titulu úhrady k rezervaci [číslo] ze dne [datum] ve výši 215 217 Kč, úhrady k rezervaci [číslo] ze dne [datum] ve výši 12 583,78 Kč a úhrady k rezervaci [číslo] ze dne [datum] ve výši 59 644 Kč, tj. pohledávky v celkové výši 287 444,78 Kč započteny proti Pohledávce č. 1 vyúčtované Fakturou [číslo]. Započtením vzájemných pohledávek Insolvenčního dlužníka a žalované dle Dohody o započtení zanikly výše uvedené pohledávky Insolvenčního dlužníka za žalovanou v plné výši a pohledávka žalované za Insolvenčním dlužníkem z titulu Pohledávky č. 1 vyúčtované Fakturou [číslo] zanikla částečně co do částky ve výši 11 162,90 EUR (tj. 287 444,78 Kč). Žalovaná měla tedy po započtení vzájemných pohledávek Insolvenčního dlužníka a žalované dle Dohody o započtení za Insolvenčním dlužníkem Pohledávku č. 1 dle Faktury [číslo] ve výši 1 945,75 EUR (viz Dohoda o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků). Dne [datum] zaslal Insolvenční dlužník žalované částku 13 108,65 EUR (viz Výpis z účtu Insolvenčního dlužníka [číslo] [rok] ze dne [datum]). Dne [datum] vystavila žalovaná Insolvenčnímu dlužníku daňový doklad [číslo] se splatností ke dni [datum] znějící na částku 34 789,66 Kč (viz Daňový doklad [číslo] ze dne [datum] se splatností ke dni [datum] znějící na částku 34 789,66 Kč). Dne [datum] vystavila žalovaná Insolvenčnímu dlužníku Fakturu [číslo] se splatností ke dni [datum] znějící na částku 11 268,77 Kč (viz Opravný daňový doklad č. [anonymizováno] ze dne [datum] se splatností ke dni [datum] znějící na částku 11 268,77 EUR, tj. 290 170,88 Kč). Žalovaná započetla Pohledávku č. 2 dle Faktury [číslo] proti pohledávce žalované vůči Insolvenčnímu dlužníku ve výši 11 162,90 EUR. Po tomto započtení činil dluh Insolvenčního dlužníka plynoucí z Pohledávky č. 2 částku 105,87 EUR (viz Prohlášení o jednostranném započtení pohledávek ze dne [datum], Opravný daňový doklad [anonymizováno] ze dne [datum] se splatností ke dni [datum] znějící na částku 11 268,77 Kč). Dne [datum] vystavila žalovaná Insolvenčnímu dlužníku daňový doklad [číslo] se splatností ke dni [datum] znějící na částku 37 351,26 Kč (viz Daňový doklad [číslo] ze dne [datum] se splatností ke dni [datum] znějící na částku 37 351,26 Kč). Dne [datum] vystavila žalovaná Insolvenčnímu dlužníku daňový doklad [číslo] se splatností ke dni [datum] znějící na částku 22 583,45 Kč (viz Daňový doklad [číslo] ze dne [datum] se splatností ke dni [datum] znějící na částku 22 583,45 Kč). Dne [datum] vystavila žalovaná Insolvenčnímu dlužníku opravný daňový doklad [číslo] se splatností ke dni [datum] znějící na částku 37 351,26 Kč (viz Opravný daňový doklad [číslo] ze dne [datum] se splatností ke dni [datum] znějící na částku 37 351,26 Kč). Dne [datum] vystavila žalovaná Insolvenčnímu dlužníku daňový doklad [číslo] se splatností ke dni [datum] znějící na částku 19 496,82 Kč (viz Daňový doklad [číslo] ze dne [datum] se splatností ke dni [datum] znějící na částku 19 496,82 Kč). Dne [datum] vystavila žalovaná Insolvenčnímu dlužníku daňový doklad [číslo] se splatností ke dni [datum] znějící na částku 31 044,73 Kč (viz Daňový doklad [číslo] ze dne [datum] se splatností ke dni [datum] znějící na částku 31 044,73 Kč). Dne [datum] vystavila žalovaná Insolvenčnímu dlužníku daňový doklad [číslo] se splatností ke dni [datum] znějící na částku 9 044,14 Kč (viz Daňový doklad [číslo] ze dne [datum] se splatností ke dni [datum] znějící na částku 9 044,14 Kč). Dne [datum] vystavila žalovaná Insolvenčnímu dlužníku daňový doklad [číslo] se splatností ke dni [datum] znějící na částku 28 515,59 Kč (viz Daňový doklad [číslo] ze dne [datum] se splatností ke dni [datum] znějící na částku 28 515,59 Kč). [název soudu] dne [datum] zjistil úpadek Insolvenčního dlužníka a ustanovil insolvenčním správcem původního žalobce (viz Usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]). Žalovaná přihlásila své pohledávky vůči Insolvenčnímu dlužníku v celkové výši 193 743,96 Kč do insolvenčního řízení (viz Přihláška pohledávky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Žalovaná v rámci insolvenčního řízení podala dne [datum] žalobu o určení popřené nevykonatelné pohledávky, jíž popřela dílčí pohledávku [číslo] dílčí pohledávku č. 2, dílčí pohledávku č. 3, dílčí pohledávku č. 3, dílčí pohledávku č. 5, dílčí pohledávku č. 5, dílčí pohledávku č. 7, dílčí pohledávku č. 7, dílčí pohledávku č. 8, dílčí pohledávku č. 8 (viz Žaloba o určení popřené nevykonatelné pohledávky ze dne [datum]). [název soudu] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodl, že popřené dílčí pohledávky žalované, jež byly na přezkumném jednání konaném dne [datum] popřeny, jsou po právu co do pravosti a výše (viz Rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Dne [datum rozhodnutí] vyzval původní žalobce jakožto insolvenční správce žalované výzvu k úhradě dluhu ve výši 287 444,78 Kč (viz Výzva k úhradě dluhu ze dne [datum]). Na tuto výzvu reagovala právní zástupkyně žalované tak, že dlužná částka ve výši 287 444,78 Kč byla započtena na pohledávku žalované vůči Insolvenčnímu dlužníku představující neuhrazené provize za služby poskytnuté žalovanou Insolvenčnímu dlužníku (viz Odpověď na výzvu k úhradě dluhu ze dne [datum]). Insolvenční dlužník uzavíral smlouvy o zastoupení stejného znění jako je Smlouva s původní žalobkyní a žalovanou, a to s vícero cestovními kancelářemi (viz Smlouvy v anonymizované podobě doložené žalobkyní).

8. Z ostatních provedených důkazů soud žádné rozhodné skutečnosti pro posouzení věci nezjistil, návrh na provedení výslechu jednatele žalované, z důvodu jeho nadbytečnosti zamítl.

9. Dle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Dle § 433 odst. 1 o. z., kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

13. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu a v souladu se shora uvedenými zákonnými ustanoveními dospěl soud k následujícím závěrům. Mezi Insolvenčním dlužníkem a žalovanou byla uzavřena smlouva o obchodním zastoupení, kterou se žalovaná zavázala nabízet a prodávat jménem Insolvenčního dlužníka a na jeho účet služby cestovního ruchu a Insolvenční dlužník se zavázal za tuto činnost hradit žalované provizi. Mezi účastníky nebylo sporu o výši pohledávky, která byla předmětem tohoto řízení, sporným byl výklad ustanovení některých článků předmětné Smlouvy [název soudu] v rámci svého rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v obdobné věci, posoudil ustanovení 5.8 Smlouvy jako ujednání v neprospěch žalované s tím, že není možno k danému ustanovení přihlédnout s odkazem na směrnici Rady ze dne 18. 12. 1980, číslo 86/653/ EHS, konkrétně s jejími články č.7, č.

11. Na základě a v kontextu tohoto rozhodnutí, rovněž i zdejší soud dospěl k závěru, že ustanovení čl. 5 odst. 5.11 Smlouvy uzavřené mezi žalovanou a Insolvenčním dlužníkem, bylo sjednáno v neprospěch žalované, tj. žalovaná se zcela jednoznačně ocitla v postavení slabší strany. Soud v této souvislosti poukazuje na ustálenou judikaturu, dle níž může být v postavení slabší strany i osoba v postavení podnikatele (srovnej Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2016 nebo Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2351/2021). V ustanovení čl. 5 odst. 5.11 Smlouvy, na základě něhož byl k jednostrannému započtení pohledávek oprávněn pouze Insolvenční dlužník, lze shledat ujednání, které je v neprospěch žalované a které vedlo k založení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech smluvních stran, proto k němu nelze přihlédnout. Na podporu tohoto závěru svědčí i skutečnost, že Insolvenční dlužník žalované částku, která byla předmětem zápočtu, neuhradil a tuto žalované prokazatelně dlužil, což ani nesporoval. Z těchto důvodů zcela pozbývá logiky, aby žalovaná nemohla využít práva, které je obecně dáno zákonem, a provést zápočet dlužné pohledávky. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná byla oprávněna započíst částku 11 162,90 EUR, tj. 287 444,78 Kč na Pohledávku č. 2 a k bezdůvodnému obohacení na straně žalované tak nedošlo. Vzhledem ke shora uvedenému, proto soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou, zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 59 048 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 287 444,78 Kč sestávající z částky 9 460 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, odpor ze dne 28. 12. 2020 vč. jeho odůvodnění ze dne 11. 1. 2021, vyjádření ze dne 10. 5. 2021, účast na soudním jednání ze dne 21. 4. 2022, účast na soudním jednání ze dne [datum]) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 48 800 Kč ve výši 10 248 Kč.

Poučení