6 C 89/2022-98

Rubrum

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní Mgr. Bc. Janou Benešovou, LL.M., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vyklizení nebytového prostoru takto:

Výrok

I. Návrh žalobce na vyklizení nebytových prostor - místnosti [číslo] v přízemí budovy číslo popisné [anonymizováno] v obci [obec], se zamítá.

II. Žalobci se ukládá zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částka 16 743 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované vyklizení nebytových prostor, a to místnosti č [anonymizováno] o výměře 28 m2 v přízemí budovy [adresa], objekt k bydlení, který je součástí pozemku st. parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Návrh odůvodnil tím, že právní předchůdce žalovaného – Okresní správa telekomunikací [obec] jako pronajímatel a Okresní správa pošt [obec] jako nájemce uzavřeli dne 26. 11. 1991 smlouvu o nájmu nebytových prostor, jejímž předmětem byl nájem nebytových prostor o výměře 28 m2 v přízemí budovy [adresa] ve [obec], která je součástí pozemku st. parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Z nájemce se stala [právnická osoba], [anonymizováno]. a z této společnosti poté [anonymizováno] [právnická osoba] Odštěpením z rozdělované [právnická osoba] [právnická osoba] vznikla [právnická osoba], [anonymizováno]. Na základě kupní smlouvy ze dne 9. 8. 2021 uzavřené mezi žalobcem jako kupujícím a [anonymizována dvě slova] . jako prodávajícím se žalobce stal výlučným vlastníkem předmětu nájmu. Žalobce dal žalované výpověď z nájmu, která byla řádně doručena a obsahovala poučení o tom, že nájem bude ukončen uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty. Nájemce předmět nájmu po uplynutí výpovědní doby nevyklidil, byla mu zaslána předžalobní výzva ze strany právní zástupkyně žalobkyně se lhůtou do 11. 2. 2022.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok uplatněný žalobcem neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby. Je vlastníkem a provozovatelem sítí elektronických komunikací (dále jen„ [anonymizováno]“) ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, které provozuje na základě licence udělené [anonymizována tři slova] ve veřejném zájmu. V budově je umístěno vedení„ [anonymizováno]“ sestávající se z koncových bodů veřejné telekomunikační sítě, konkrétně telekomunikační ústředna, optické a metalické kabely, vnitřní rozvody a další související zařízení (dále jen„ vedení [anonymizováno]“).„ [právnická osoba]“ je telekomunikační zařízení, které spolu s přístupovým vedením tvoří důležitou součást místní telekomunikační sítě, služby poskytované prostřednictvím„ vedení [anonymizováno]“, které bylo do budovy umístěno počátkem 70. let 20. století (nejpozději v roce 1974) v době působnosti právního předchůdce žalobkyně [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [IČO], jejímž právním nástupcem byl [právnická osoba] od 21. 6. 2014 s [právnická osoba] [právnická osoba]„ [právnická osoba]“ se v době uložení sestávalo z analogické telefonní ústředny a souvisejících telekomunikačních zařízení. [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] byla v době uložení„ vedení [anonymizováno]“ vlastníkem budovy. Záznamy z kroniky [obec] z let 1971 – 1974 se nedochovaly, ze záznamu z roku 1981 plyne, že zde již telekomunikační ústředna byla. Místní národní výbor souhlasil s položením telefonního kabelu 30. 1. 1978. V letech 1996 – 1997 byla po předchozím souhlasu vlastníka budovy v rámci výstavby nové a modernizace stávající sítě elektronických komunikací v dané oblasti původní analogická ústředna v budově nahrazena ústřednou digitální, což vyplývá ze souhlasu vlastníka budovy s provedením stavebních úprav ze dne 26. 3. 1996 a rozhodnutí [stát. instituce], odbor stavebně-správní, architektury a životního prostředí ze dne 12. 9. 1996, č.j. 2073/96/2/KL. Dne 26. 11. 1991 podepsali zástupci [anonymizována tři slova] [obec] a Okresní správy komunikací [obec] listinu s názvem smlouva SPA [číslo] o pronájmu předmětných nebytových prostor, která je nicotná, případně absolutně neplatná, neboť smluvní strany tvořily jeden subjekt [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]. Žalobce tedy nemohl dát výpověď z nájmu žalované. K rozdělení [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] na dva samostatné subjekty došlo 31. 12. 1992 na základě rozhodnutí ministra hospodářství České republiky [číslo] ze dne 16. 12. 1992, a to na [anonymizována dvě slova] podnik (nyní pod názvem [anonymizována dvě slova]) a [anonymizována dvě slova], s.p., ze kterého se v rámci privatizace stala od 1. 1. 1994 společnost [právnická osoba] od 21. 6. 2017 s [právnická osoba] [právnická osoba]„ [právnická osoba]“ je v budově provozováno na základě zákonného věcného břemene v souladu s § 12 odst. 1 a 3 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, kdy ke vzniku došlo rozdělením vlastnictví budovy a„ vedení [anonymizováno]“ mezi dva různé subjekty tedy 31. 12. 1992. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2021, sp.zn. III. ÚS 2498/19 vyplývá, že ke vzniku zákonného věcného břemene nebylo zapotřebí splnění jakýchkoli povinností a že vzniklo přímo ze zákona. O existenci zákonného věcného břemene k užívání budovy byl žalobce opakovaně upozorněn, což vyplývá i z přiložené komunikace a kupní smlouvy ze dne 9. 8. 2021, článku 3.

3. Pokud by soud posoudil, že ke vzniku zákonného břemene nedošlo, věcné břemeno vzniklo na základě mimořádného vydržení v souladu s § 1095 občanského zákoníku, kdy ke skončení doby mimořádného vydržení došlo počátkem roku 2019. Pokud by dle soudu nedošlo ani k mimořádnému vydržení věcného břemene, došlo k vydržení zákonného věcného břemene, neboť žalovaný byl po celou dobu na základě informací z vlastní evidence a úpravy telekomunikačního zákona přesvědčen, že ve vztahu k budově mu v souvislosti s „ [právnická osoba]“ svědčí zákonné věcné břemeno, je na žalovaného nahlížet jako na oprávněného držitele, přičemž Nejvyšší soud ČR v usnesení sp.zn. 22 Cdo 4161/2018 ze dne 26. 6. 2019 vydržení zákonného věcného břemene výslovně připustil.

3. U jednání právní zástupce žalobce uvedl, že právní předchůdci žalované neužívali prostory z titulu věcného břemena, ale z titulu nájemní smlouvy, o čemž svědčí hrazení nájemného po celou dobu užívání nemovitosti. I pokud by nájemní smlouva původně uzavřená byla neplatná, došlo k jejímu uzavření dodatkem z roku 1995, kdy už subjekty smlouvy měly samostatnou subjektivitu.

4. Účastníci učinili nesporným, že v současné době neexistuje smluvní titul pro užívání předmětného prostoru v nemovitosti na adrese [adresa], bylo již„ vedení [anonymizováno]“ umístěno v prostoru budovy, respektive, že v tomto roce došlo k přebudování telefonní ústředny z analogové na digitální.

5. Z listiny nazvané smlouva o pronájmu nebytových prostor uzavřené mezi [anonymizována tři slova] [obec] a [anonymizována tři slova] [obec] dne 26. 11. 1991 bylo zjištěno, že předmětem byl nájem nebytových prostor o velikost 28,8 m2 ve [obec] pro účely telekomunikační s účinností od 1. 10. 1991 a určení nájemného (dle výpočtového listu se jednalo o ústřednu ATÚ, akumulátorovnu, chodbu).

6. Z dodatku [číslo] (č.l. 5 – 6 spisu) soud zjišťuje, že strany předmětem dodatku učinily změnu pronajímatele z [anonymizována tři slova] na subjekt [anonymizována dvě slova] a změnu nájemce [právnická osoba], oblast [obec], o.z. a změnu výše nájemného.

7. Z dodatku [číslo] (č.l. 7 spisu) z 6. 2. 1995 soud zjišťuje, že došlo ke změně výše nájemného.

8. Z dodatku [číslo] z 1. 1. 1996 (č.l. 8 spisu) označeného jako telefonní ústředna [obec] soud zjišťuje, že dochází k opravě obchodního názvu nájemce, stanovení nájemného a je udělován souhlas, aby do objektu [anonymizováno] [obec] nájemce na své náklady provedl pro účely umístění telekomunikačního zařízení stavební úpravy spočívající ve vybudování stavebních úprav pro digitální ústřednu v roce 1996 po předchozím písemném schválení projektové dokumentace ze strany pronajímatele ([anonymizována dvě slova]).

9. Z dodatku č. 4 z 29. 9. 1998 (č.l. 9 spisu) – označeného jako telefonní ústředna [obec] – soud zjišťuje, že došlo ke snížení pronajímané plochy a byla sjednána nová výše nájemného.

10. Z dodatku č. 5 z 26. 11. 1998 (č.l. 9 spisu) ATÚ [obec] soud zjistil, že došlo k úpravě obchodního názvu pronajímatele na [anonymizována dvě slova]

11. Z dodatku č. 6 z 24. 6. 1999 (č.l. 10 spisu) soud zjistil, že došlo k úpravě výše nájemného.

12. Z dodatku č. 7 z 17. 5. 2001 (č.l. 11 spisu) soud zjistil, že došlo k úpravě výše nájemného a ke změně obchodního názvu nájemce na [právnická osoba]

13. Z dodatku č. 8 z 16. 8. 2001 (č.l. 11 spisu) soud zjistil, že došlo ke změně odepisování provedeného technického zhodnocení (viz dodatek [číslo]).

14. Z dodatku č. 9 z 25. 6. 2002 a č. 10 z 18. 6. 2003 (č.l. 12 spisu) soud zjistil, že došlo k úpravě výše nájemného.

15. Z dodatku č. 11 z 3. 12. 2003 (č.l. 13 spisu) soud zjistil, že došlo ke změně sazby daně z přidané hodnoty dle novely zákona č. 588/1992 Sb.

16. Z dodatku č. 12 z 9. 3. 2006 (na č.l. 13 – 14 spisu) k nájemní smlouvě ze dne 26. 11. 1991 ve znění dodatku č. 1 až 11 na pronájem nebytových prosto v objektu budovy pošty ve [obec], soud zjistil, že došlo k úpravě nájemného a ke sjednání valorizace výše nájemného v závislosti na inflaci.

17. Z kupní smlouvy se zřízením služebnosti ze dne 9. 8. 2021 (č.l. 15 – 18 spisu) uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] jako prodávajícím a [titul] [jméno] [příjmení] (žalobcem) jako kupujícím bylo zjištěno, že předmětem kupní smlouvy byl prodej nemovitostí, a to pozemku st. parc. [číslo] jehož součástí je stavba budova [adresa], pozemku st. parc. [číslo] jehož součástí je budova bez č.p./č.ev a pozemku parc. [číslo] vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] pro obec a [katastrální uzemí] a současné zřízení služebnosti k pozemku st. parc. [číslo] jehož součásti je stavba [adresa], které odpovídá právo užívat prostory v budově [adresa], a to místnosti [číslo] právo chůze přes služebný pozemek. V bodu 3. této smlouvy prodávající prohlásil, že předmět koupě není zatížen jinými právy třetích osob, zejména nájemním právem, než o kterém byl kupující informován a že na předmětu koupě neváznou žádná věcná břemena vyjma případných věcných břemen vyplývajících z právních předpisů. Příloha [číslo] k této smlouvě (č.l. 71 spisu) obsahuje výčet místností, příloha č. 2 (č.l. 71 spisu) obsahuje půdorys se zákresem služebnosti (místnosti 107, 108, 109, 110), příloha č. 3 (č.l. 72 spisu) obsahuje geometrický plán služebnosti pro [anonymizována dvě slova] a příloha č. 4 obsahuje smlouvu o zajištění služeb pro [anonymizována dvě slova] číslo [rok] [číslo] (č.l. 73 – 78 spisu)

18. Z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí (č.l. 19 – 20 spisu) bylo zjištěno, že vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem dle kupní smlouvy ze dne 9. 8. 2021 pro žalobce byl proveden dne 6. 10. 2021.

19. Z výpovědi ze dne 13. 10. 2021 (č.l. 27 spisu) bylo zjištěno, že žalobce odeslal dne 13. 10. 2021, jak plyne z poštovního podacího archu (č.l. 27 spisu), žalované výpověď ze smlouvy o pronájmu nebytových prostor s tím, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty počínající plynout první den měsíce následujícího po doručení výpovědi.

20. Dne 4. 2. 2022 (č.l. 28) byla žalované zaslána předžalobní upomínka právní zástupkyní žalobkyně.

21. Z fotokopie Kroniky [územní celek] (na č.l. 40 – 42 spisu) bylo zjištěno, že byla budova pošty [adresa] ve [obec] přebudována na telefonní ústřednu. Zápis v kronice byl schválen k datu 3. 3. 1982 Místním národním výborem [obec].

22. Z listiny nazvané vyjádření k projektovému úkolu (na č.l. 43 spisu) soud zjistil, že Místní národní výbor ve [obec] adresoval dne 30. 1. 1978 [anonymizována tři slova] souhlas s položením místního telefonního kabelu od křižovatky silnice [číslo] do telefonní ústředny ve [obec].

23. Z listiny ze dne 22. 3. 1996 (na č.l. 44 spisu) zaslané [anonymizována dvě slova] společnosti [právnická osoba] ve věci ATÚ [obec] bylo zjištěno, že [anonymizována dvě slova] souhlasila se stavebními úpravami dle předložené dokumentace v ATÚ [obec] [číslo].

24. Z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 12. 9. 1996, č.j. 2073/96/2/KL, pravomocného dne 31. 10. 1996 (č.l. 45 – 48 spisu) soud zjistil, že k návrhu [anonymizována dvě slova] s [anonymizováno] ze dne 1. 8. 1996 bylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby [příjmení] [anonymizováno] – [anonymizováno] region, [anonymizována dvě slova] [obec] – [obec] – úsek [obec] - [obec], která je součástí výstavby překryvné digitální sítě budované v [anonymizováno] regionu a propojuje telekomunikační objekty ve [obec], [anonymizováno], [obec] a [obec]. Stavba řešila zároveň pokládku kabelů pro místní telekomunikační síť.

25. Z žalovanou předložené fotodokumentace (č.l. 54 – č.l. 58 spisu) vyplývá, že v chodbě je umístěna elektrická rozvodná skříň, v místnosti pak jsou umístěny koncové body veřejné telekomunikační sítě (telekomunikační ústředna, kabely, rozvody).

26. Žalovaná zaslala žalobci vyjádření k výpovědi z nájmu z 22. 11. 2021 (č.l. 62 - 63 spisu), kde uvedla, že výpověď smlouvy o pronájmu nebytových prostor z 13. 10. 2021 doručenou jí 15. 10. 2021 bere na vědomí. Upozornila, že uplynutím výpovědní doby předmětné prostory nevyklidí, neboť má v budově umístěno a provozuje telekomunikační vedení a zařízení veřejné komunikační sítě na základě zákonného věcného břemena, které vzniklo na základě zákona č. 110/1964 Sb., a které je provozováno ve veřejném zájmu. Dotčený prostor je žalovanou a jejími právními předchůdci užíván pro umístění a provoz telekomunikačního vedení nepřetržitě od roku 1974.

27. Přípisem ze dne 11. 12. 2021 žalobce prostřednictvím právní zástupkyně sděluje, že ke vzniku zákonného břemene nedošlo, neboť vedení bylo ukládáno ve věci vlastní a nikoli cizí.

28. Přípisem ze dne 11. 1. 2022 sděluje žalovaná žalobci, že protože byla nájemní smlouva uzavřena 26. 11. 1991 tedy před rozdělením státního podniku [anonymizováno] [obec], s.p., ke kterému došlo dne 31. 12. 1992, není tedy platná.

29. Dle § 12 odst. 1 zákona č. 110/1964 Sb. o telekomunikacích (dále jen zákon o telekomunikacích) účinného od 1. 4. 1995 do 30. 6. 2000 přísluší organizacím spojů ve veřejném zájmu oprávnění: a) zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační vedení nadzemní a podzemní včetně potřebných opěrných a vytyčovacích bodů, b) vstupovat a vjíždět v nezbytně nutném rozsahu při projektování, zřizování, provozu, opravách, změnách nebo odstraňování telekomunikačního zařízení na cizí nemovitosti, a za c) provádět nezbytné úpravy půdy a jejího porostu, zvláště odstraňovat a oklešťovat stromoví překážející telekomunikačnímu vedení. Podle odst. 2 tohoto ustanovení je organizace spojů povinna před zahájením výkonu oprávnění podle předchozího odstavce neprodleně uvědomit vlastníky nebo uživatele dotčených nemovitostí. Dojde-li mezi vlastníky nebo uživateli dotčených nemovitostí a organizací spojů ke sporu o rozsahu oprávnění, předloží organizace spojů spor k rozhodnutí stavebnímu úřadu. Dle odst. 3 tohoto ustanovení jsou oprávnění podle odstavce 1 věcnými břemeny váznoucími na dotčených nemovitostech a nezapisují se do evidence nemovitostí. Dle odst. 4 tohoto ustanovení pokud je výkonem oprávnění podle odstavce 1 omezeno užívání nemovitosti, poskytne se jejímu vlastníku nebo nájemci přiměřená náhrada.

30. Dle § 90 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích držitel telekomunikační licence ke zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě a držitel osvědčení o registraci ke zřizování a provozování veřejných telekomunikačních sítí určených výhradně k jednosměrnému šíření televizních signálů po vedení jsou ve veřejném zájmu oprávněni a) zřizovat a provozovat na cizích pozemcích nadzemní a podzemní vedení telekomunikační sítě, včetně jejich opěrných a vytyčovacích bodů, telefonní budky pro veřejné telefonní automaty, přetínat tyto pozemky vodiči a umísťovat v nich vedení telekomunikační sítě, b) po dohodě s vlastníkem budovy zřizovat a provozovat v cizích budovách vnitřní telekomunikační rozvody, koncové body telekomunikační sítě, přípojná telekomunikační vedení pro veřejné telefonní automaty a telekomunikační zařízení veřejné telekomunikační sítě, c) v nezbytném rozsahu vstupovat nebo vjíždět na cizí nemovitosti v souvislosti s činnostmi uvedenými v písmenech a) a b) a při přípravě projektové dokumentace, opravách a údržbě telekomunikačních vedení a zařízení umístěných na cizích nemovitostech v souvislosti s činnostmi uvedenými v písmenech a) a b), d) v nezbytném rozsahu kácet a oklesťovat dřeviny ohrožující bezpečný a spolehlivý provoz telekomunikačních vedení a zařízení, a to v souladu s podmínkami stanovenými zvláštním právním předpisem.

31. Dle § 107 odst. 14 zákona č. 151/2000 Sb. o telekomunikacích věcná břemena vzniklá před účinností tohoto zákona zůstávají nedotčena.

32. Dle § 147 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích věcná břemena vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a jiné dohody, včetně dohod o náhradě za omezení vlastnického práva, sloužící k výkonu oprávnění podle § 90 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zůstávají nedotčeny. Dle odst. 3 tohoto ustanovení vznikla-li ve prospěch podnikatelů zajišťujících veřejnou komunikační síť, kteří realizovali výstavbu veřejné komunikační sítě před nabytím účinnosti tohoto zákona, věcná břemena k výkonu oprávnění podle § 90 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 151/2000 Sb. nebo vzniknou-li takovým podnikatelům věcná břemena pro výkon oprávnění podle § 90 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 151/2000 Sb. nebo § 104 odst. 1 písm. a) a b) tohoto zákona po nabytí účinnosti tohoto zákona, přecházejí oprávnění z takových věcných břemen i na nabyvatele veřejné komunikační sítě či její části, pokud jsou tito nabyvatelé podnikateli zajišťujícími veřejnou komunikační síť, a to bez ohledu na skutečnost, zda se nabyvateli veřejné komunikační sítě stali před či po nabytí účinnosti tohoto zákona.

33. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2002 sp. zn. 22 Cdo 1624/2000 v případě tzv. zákonných neboli legálních služebností nejde o služebnosti ve vlastním slova smyslu, ale o zákonná omezení vlastnického práva navazující na § 123 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, který limituje výkon oprávnění vlastníka mezemi zákona.

34. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 25/04 mají věcná břemena zřízená na základě zákona specifický režim upravený veřejnoprávními předpisy, na jejichž základě byla zřízena. Mají nesporný veřejnoprávní prvek daný způsobem jejich vzniku a účelem, kterému slouží, ale i významný prvek soukromoprávní.

35. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. III. ÚS 2498/2019 mají v případě legálních věcných břemen speciální předpisy přednost před obecnou právní regulací při formulaci podmínek pro vznik příslušného oprávnění užívat cizí nemovitost, pro předpoklady jeho výkonu i pro jeho zánik.„ Po vzniku subjektivního práva je plně v dispozici oprávněného subjektu, zda patřičnou míru možností začne vykonávat“. Přičemž zahájení výkonu oprávnění je organizace v souladu s § 12 zákona o telekomunikacích povinna neprodleně uvědomit vlastníky nebo uživatele dotčených nemovitostí. Notifikační povinnost tak není podmínkou vzniku oprávnění organizace spojů zřizovat a provozovat telekomunikační vedení.

36. Správa pošt a telekomunikací [obec] se rozdělila 31. 12. 1992 na dva subjekty, a to na Českou poštu, státní podnik (nyní [anonymizována dvě slova]) a [anonymizována dvě slova], s.p., ze kterého 1. 1. 1994 v rámci privatizace stala společnost [právnická osoba] od 21. 6. 2014 s [právnická osoba] [právnická osoba], ze které vznikla odštěpením [právnická osoba], a.s. ke dni 1. 6. 2015.

37. Žalobce, který je vlastníkem budovy [adresa] ve [obec], v němž se nachází místnost [číslo] se domáhá vyklizení této místnosti, neboť žalované doručil výpověď z nájmu nebytových prostor, výpovědní lhůta uplynula a žalovaná nebytový prostor nevyklidila. Na druhou stranu žalovaná uvádí, že nájemní smlouva ze dne 26. 11. 1991 je neplatná, popřípadě nicotná, neboť byla uzavřena mezi zástupci Okresní správy pošt [obec] a Okresní správy telekomunikací [obec], které k datu podpisu smlouvy byly jedním subjektem, a to Správou pošt a telekomunikací. Žalovaná dále uvádí, že je vlastníkem a provozovatelem sítě elektronických komunikací a má v předmětné budově uloženo„ vedení [anonymizováno]“, které bylo do budovy uloženo nejpozději v roce 1974. K užívání je žalovaná oprávněna na základě zákonného věcného břemene vzniklého rozdělením vlastnictví nemovitosti ([anonymizována dvě slova]) a„ vedení [anonymizováno]“ ([anonymizováno] [anonymizována dvě slova]) ke dni 31. 12. 1992.

38. Strany se shodly ohledně skutečnosti, že v současné době neexistuje smluvní důvod pro užívání nebytového prostoru v nemovitosti žalovanou, kdy tuto skutečnost učinily nespornou. Nájemní smlouva byla buďto vypovězena nebo je nicotná či neplatná. Soud se tak nezabýval platností nájemní smlouvy ze dne 26. 11. 1991. K zjištění, zda je dán nárok žalobce na vyklizení nemovitosti, je potřeba zodpovědět otázku, zda má žalovaná jiný nežli smluvní titul opravňující ji užívat nebytové prostory v nemovitosti (resp. mít v nemovitosti umístěné„ vedení [anonymizováno]“ a přístup k němu). V dané věci je soud toho názoru, že ke vzniku zákonného věcného břemene opravňujícího žalovanou k užívání nebytového prostoru v nezbytném rozsahu došlo dle § 12 odst. 1, písm. a) a b) zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích účinného od 1. 4. 1995 do 30. 6. 2000, a to nejpozději v roce 1996, kdy došlo k přebudování analogové ústředny na digitální ústřednu. Věcné břemeno podle zákona č. 110/1964 Sb. vzniká pouhým umístěním telekomunikačního zařízení na pozemku/v budově jiného vlastníka. V době, kdy byla zřizována telefonní ústředna ve [obec] (r. 1974) nemohlo dojít ke vzniku věcného břemena, jestliže zařízení bylo ukládáno ve vlastní budově (majitel budovy a provozovatel telekomunikační sítě byla totožná osoba). Podmínky pro vznik věcného břemena byly poprvé naplněny v souvislosti s rozdělením vlastnictví předmětné budovy a provozovatele telekomunikační sítě ke dni 31. 12. 1992, kdy budovu nabyla [anonymizována dvě slova] a„ vedení [anonymizováno]“ [právnická osoba] [anonymizováno], s.p. V souvislosti s přebudováním analogové ústředny na digitální ústřednu došlo ke změně (probíhaly i stavební úpravy objektu, o čemž svědčí souhlas se stavebními úpravami ze strany vlastníka nemovitosti), která měla za následek vznik zákonného věcného břemene k nemovitosti v rozsahu daném změnou ústředny do digitální podoby, kdy v budově byla umístěna síť elektronických komunikací sestávající se z koncových bodů veřejné telekomunikační sítě. Skutečnost, že v roce 1996 došlo k přebudování analogové ústředny na digitální ústřednu a že v roce 1996 již bylo„ vedení [anonymizováno]“ v budově umístěno, učinily strany nespornou. Pokud jde o změnu analogové ústředny na digitální ústřednu, jejíž součástí byly stavební úpravy, k této změně byl i udělen souhlas vlastníka předmětné nemovitosti (v té době [anonymizována dvě slova]) provozovateli sítě elektronických komunikací (společnost [právnická osoba]), které v této době byly bezpochyby samostatnými subjekty, a to od 31. 12. 1992, kdy došlo k rozdělení jejich společného právního předchůdce. Ke stavebním úpravám dala [anonymizována dvě slova] jako vlastník nemovitosti souhlas [právnická osoba], a.s. v dokumentu Dodatek [číslo] – telefonní ústředna [obec] ze dne 27. 12. 1995. Souhlas byl konkrétně udělen k provedení stavebních úprav k umístění telekomunikačního zařízení (digitální ústředny) v roce 1996. Souhlas se stavebními úpravami dle předložené projektové dokumentace v ATÚ [obec], [adresa] byl udělen Českou poštou, a.s. přípisem doručeným [právnická osoba] dne 26. 3. 1996, jak plyne z podacího razítka na dokumentu (č.l. 44 spisu). Udělený souhlas koresponduje s rozhodnutím [stát. instituce], odboru stavebně-správního, architektury a životního prostřední ze dne 12. 9. 1996, pravomocného 26. 9. 1996, o umístění stavby [příjmení] [anonymizována dvě slova] region, který je součástí výstavby překryvné digitální sítě a řeší pokládku kabelů pro místní telekomunikační síť, která propojuje telekomunikační objekty ve [obec], [anonymizováno], [obec] a [obec].

39. Z výše citovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. III. ÚS 2498/2019 plyne, že povinnost oznámení zahájení výkonu oprávnění dle § 12 zákona č. 110/1964 Sb. o telekomunikacích ve znění účinném do 30. 6. 2000 není podmínkou pro vznik zákonného věcného břemene. Skutečnost, že ke zřízení digitální telekomunikační základny byl udělen souhlas vlastníka nemovitosti, tak pro vznik zákonného věcného břemena není podstatná. Nicméně fakt, že byl udělován souhlas se stavebními úpravami ohledně přebudování telekomunikační ústředny umístěné v budově pošty ve [obec], svědčí o tom, že došlo k takové změně, která měla i vliv na rozsah zákonného věcného břemena, které tak v daném aktuálním rozsahu vzniklo nejpozději v souvislosti s realizací digitální telefonní ústředny.

40. Po zákoně č. 110/1964 Sb., který byl účinný do 30. 6. 2000, a podle kterého dle soudu došlo ke vzniku zákonného věcného břemena, došlo k opakované změně právní úpravy týkající se elektronických komunikací. Od 1. 7. 2000 byla tato oblast upravena v zákoně č. 151/2000 Sb. o telekomunikacích, jehož přechodné ustanovení konkrétně § 107 odst. 14 stanovilo, že věcná břemena vzniklá před účinností tohoto zákona zůstávají nedotčena. Následně byla úprava provedena zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, který konkrétně v § 147 odst. 1 zachovává konstrukci zákonného břemene beze změn, jestliže uvádí, že věcná břemena vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají nedotčena. Odstavec 3 a 4 tohoto ustanovení pak řeší přechod oprávnění z věcných břemen na nabyvatele veřejné komunikační sítě. Žalovaná jako podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť se tak stala oprávněnou ze shora uvedeného zákonného věcného břemena, které se v souladu s § 12 odst. 3 zákona č. 110/1964 Sb. účinného od 1. 4. 1995 do 30. 6. 2000 nezapisovalo do evidence nemovitostí a které má dle shora uvedené judikatury spíše podobu veřejnoprávního omezení vlastnického práva.

41. Soud je toho názoru, že není nutné posoudit platnost nájemní smlouvy pro to, aby bylo zjištěno, zda vzniklo či nevzniklo zákonné věcné břemeno, které má spíše povahu zákonného omezení vlastnického práva nežli služebnosti jako takové. Dle soudu si tyto dva tituly nekonkurují, respektive existence nájemní smlouvy nevylučuje vznik zákonného věcného břemena, když i z nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. III. ÚS 2498/2019, vyplývá, že je v dispozici oprávněného subjektu, zda a v jaké míře bude oprávnění využívat. Ke vzniku břemene došlo přímo ze zákona naplněním podmínek v něm stanovených (tedy prostým zřízením digitální ústředny, kdy došlo k umístění„ vedení [anonymizováno]“ do budovy), aniž by podmínky pro vznik zákonného věcného břemene byly jakkoli omezovány například existencí soukromoprávního poměru mezi účastníky. Zákonné věcné břemeno pro žalobkyni, které vzniklo nejpozději v roce 1996 podle zákona č. 110/1964 Sb., tak v souladu s navazující právní úpravou stále trvá. Zároveň je však potřeba upozornit na skutečnost, že mezi účastníky aktuálně chybí dohoda o náhradě za omezení vlastnického práva sloužícího k výkonu oprávnění. Soud se nezabýval námitkou žalované ohledně vydržení zákonného věcného břemene a mimořádného vydržení věcného břemene ve vztahu k předmětné nemovitosti, jestliže dospěl k závěru, že titulem k užívání předmětného prostoru je zákonné věcné břemeno.

42. Protože ve prospěch právního předchůdce žalované vzniklo zákonné věcné břemeno, které přešlo na žalovanou a opravňuje jí k užívání prostoru, jehož vyklizení se žalobce domáhal, soud žalobu zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované, která byla v řízení v plném rozsahu úspěšná bylo přiznáno právo na jejich náhradu. Náklady řízení na straně žalované představují odměnu za právní zastoupení 6 000 Kč za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. (dále jen a.t.) – převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření, 2 x účast u jednání soudu po 1 500 Kč za jeden úkon dle § 9 odst. 1, § 7 bod 4 a.t., náhrada hotových výdajů 1 200 Kč za 4 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t., náhrada cestovného ve výši 4 637,26 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 23. 11. 2022 náhrada za 288 ujetých km v částce 2 276,01 Kč (47,10 Kč za litr paliva, při průměrné spotřebě 6,8 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) a v souvislosti s cestou realizovanou dne 30. 1. 2023 náhrada za 288 ujetých km v částce 2 361,25 Kč (44,10 Kč za litr paliva, při průměrné spotřebě 6,8 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb.) a podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 20 × 30 minut v částce 2 000 Kč podle § 14 a. t. a 21 % DPH 2 905,80 Kč Celkem tak žalobci byla na náhradě nákladů tohoto řízení přiznána částka 16 743 Kč. Soud žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení za 1 úkon právní služby spočívající v replice ze dne 23. 1. 2023, neboť jako účelné vyhodnotil toliko 4 úkony shora uvedené.