6 C 90/2024 - 63

Rubrum

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Vodehnalem ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 105 218,80 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni: a) částku 10 000 Kč, b) úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 12. 11. 2023 do zaplacení, c) částku 18 600 Kč, d) úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 600 Kč od 12. 11. 2023 do zaplacení, e) částku 11 221 Kč, f) úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 221 Kč od 12. 11. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 7 081,51 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 589,51 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 630,25 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 28. 9. 2023 do 11. 11. 2023, úroku ve výši 18,17 % ročně z částky 10 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, částky 21 866,19 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 289,08 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 600,89 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 800 Kč od 28. 9. 2023 do 11. 11. 2023, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 200 Kč od 12. 11. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 21,39 % ročně z částky 21 800 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, částky 36 450,10 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 890,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 709,08 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 642,53 Kč od 28. 9. 2023 do 11. 11. 2023, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 421,53 Kč od 12. 11. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 20,94 % ročně z částky 24 642,53 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky celkem 105 218,80 Kč s příslušenstvím. V žalobě a jejím doplnění tvrdila, že: a) mezi jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], IČO [IČO] (dále též „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou byla dne 28. 12. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 238709313. Před jejím poskytnutím právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Na základě smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované 10 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně kromě jistiny částku (poplatek) 7 609 Kč jako součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 244 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,17 % ročně, částky za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení 1 865 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 45 týdenních splátkách po 392 Kč, poslední splátka byla stanovena na 8. 11. 2022. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná na dané smlouvě právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni neuhradila ničeho. Pohledávka byla smlouvou postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni smlouvou ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky již žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho. Žalobkyně se tedy žalobou domáhala celkové dlužné částky ve výši 17 081,51 Kč sestávající z dlužné jistiny 10 000 Kč a dlužného poplatku 7 081,51 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 630,25 Kč (ve výši 18,17 % ročně z dlužné jistiny 10 000 Kč od 9. 11. 2022, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, do data postoupení 27. 9. 2023), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 589,51 Kč (počítaného ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny 10 000 Kč od 29. 5. 2022 do data postoupení 27. 9. 2023), úroku ve výši 18,17 % ročně z dlužné jistiny 10 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny 10 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani přes předžalobní výzvu; b) mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 23. 9. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 238205778. Před jejím poskytnutím právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Na základě smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované 25 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně kromě jistiny částku (poplatek) 22 948 Kč jako součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 16 607 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21,39 % ročně, částky za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení 4 841 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 15 měsíčních splátkách po 3 197 Kč, poslední splátka byla stanovena na 23. 12. 2022. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná na dané smlouvě právnímu předchůdci žalobkyně a žalobkyni uhradila celkem 6 400 Kč. Pohledávka byla smlouvou postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni smlouvou ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky již žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho. Žalobkyně se tedy žalobou domáhala celkové dlužné částky ve výši 40 466,19 Kč sestávající z dlužné jistiny 21 800 Kč a dlužného poplatku 18 666,19 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 600,89 Kč (ve výši 21,39 % ročně z dlužné jistiny 21 800 Kč od 24. 12. 2022, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, do data postoupení 27. 9. 2023), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 3 289,08 Kč (počítaného ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 21 800 Kč od 28. 12. 2021, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, do data postoupení 27. 9. 2023), úroku ve výši 21,39 % ročně z dlužné jistiny 21 800 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 21 800 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani přes předžalobní výzvu; c) mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 22. 6. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 100799925. Před jejím poskytnutím právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Na základě smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované 31 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně kromě jistiny částku (poplatek) 37 842 Kč jako součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 29 887 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,94 % ročně, částky za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení 6 455 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 21 měsíčních splátkách po 3 279 Kč, poslední splátka byla stanovena na 22. 3. 2023. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná na dané smlouvě právnímu předchůdci žalobkyně a žalobkyni uhradila celkem 19 779 Kč. Pohledávka byla smlouvou postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni smlouvou ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky již žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho. Žalobkyně se tedy žalobou domáhala celkové dlužné částky ve výši 47 671,10 Kč sestávající z dlužné jistiny 24 642,53 Kč a dlužného poplatku 23 028,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 709,08 Kč (ve výši 20,94 % ročně z dlužné jistiny 24 642,53 Kč od 23. 3. 2023, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, do data postoupení 27. 9. 2023), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 4 890,17 Kč (počítaného ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny 24 642,53 Kč od 28. 1. 2022, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, do data postoupení 27. 9. 2023), úroku ve výši 20,94 % ročně z dlužné jistiny 24 642,53 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny 24 642,53 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani přes předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z žalobkyní předložených listin učinil soud následující skutková zjištění:

4. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. 238709313 ze dne 28. 12. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel smlouvu, na jejímž základě žalované zaplatil 10 000 Kč a žalovaná se za to zavázala zaplatit poplatek ve výši 7 609 Kč (z toho úrok 4 244 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 1 865 Kč). Žalovaná měla splatit celkovou dlužnou částku v 45 týdenních splátkách po 392 Kč (poslední splátka činí 361 Kč) počínaje sedmým kalendářním dnem po uzavření smlouvy, každá další splátka byla splatná do konce dalšího následujícího sedmidenního období. Úroková sazba činila 86 %, RPSN byla sjednána ve výši 204,41 %.

5. V zákaznické kartě - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 28. 12. 2021 je uvedeno, že žalovaná je svobodná, má 1 vyživovanou osobu, žije s rodiči, její čistý měsíční příjem činí 11 321 Kč (to má být ověřeno potvrzením o příjmu) a další čisté příjmy domácnosti činí 28 200 Kč, celkové příjmy domácnosti tak dosahují 39 521 Kč. Její odhadované měsíční výdaje činí 2 500 Kč. Žalovaná měla k ověření předložit potvrzení o příjmu s poznámkou „11, 12“ (patrně označení měsíců) a pracovní smlouvu.

6. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. 238205778 ze dne 23. 9. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel smlouvu, na jejímž základě žalované zaplatil 25 000 Kč a žalovaná se za to zavázala zaplatit poplatek ve výši 22 948 Kč (z toho úrok 16 607 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 4 841 Kč). Žalovaná měla splatit celkovou dlužnou částku v 15 měsíčních splátkách po 3 197 Kč (poslední splátka činí 3 190 Kč). Úroková sazba činila 86 %, RPSN byla sjednána ve výši 144,56 %.

7. V zákaznické kartě - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 22. 9. 2021 je uvedeno, že žalovaná je svobodná, má 1 vyživovanou osobu, žije s rodiči, její čistý měsíční příjem činí 15 232 Kč (to má být ověřeno patrně dle výplatních pásek) a další čisté příjmy domácnosti činí 28 500 Kč, celkové příjmy domácnosti tak dosahují 43 732 Kč. Její odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Žalovaná měla k ověření předložit 2 výplatní pásky, patrně za červenec a srpen 2021.

8. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. 100799925 ze dne 22. 6. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel smlouvu, na jejímž základě žalované zaplatil 31 000 Kč a žalovaná se za to zavázala zaplatit poplatek ve výši 37 842 Kč (z toho úrok 29 887 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 6 455 Kč). Žalovaná měla splatit celkovou dlužnou částku v 21 měsíčních splátkách po 3 279 Kč (poslední splátka činí 3 262 Kč). Úroková sazba činila 86 %, RPSN byla sjednána ve výši 137,54 %.

9. V zákaznické kartě - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 22. 6. 2021 je uvedeno, že žalovaná je svobodná, má 1 vyživovanou osobu, žije s rodiči, její čistý měsíční příjem činí 12 233 Kč (to má být ověřeno patrně dle výplatních pásek za duben a květen 2021) a další čisté příjmy domácnosti činí 19 200 Kč. Její odhadované měsíční výdaje činí 3 100 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 se podává, že všechny tři předmětné pohledávky byly postoupeny z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni.

11. Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023, v němž byla žalovaná jednak vyrozuměna právním předchůdcem žalobkyně o postoupení pohledávek a jednak vyzvána k zaplacení dlužných částek do 10 dnů od doručení dopisu, bylo dle podacího lístku odesláno 27. 10. 2023.

12. Předžalobní výzva ze dne 28. 3. 2024 byla dle podacího lístku odeslána dne 2. 4. 2024.

13. Z žalobkyní předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel smlouvy č. 238709313 ze dne 28. 12. 2021, č. 238205778 ze dne 23. 9. 2021 a č. 100799925 ze dne 22. 6. 2021. Na základě těchto smluv byly žalované poskytnuty částky 10 000 Kč, 25 000 Kč a 31 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto částky splácet spolu s různým příslušenstvím. Žalovaná na smlouvu č. 238709313 nezaplatila ničeho, na smlouvu č. 238205778 zaplatila 6 400 Kč a na smlouvu č. 100799925 uhradila celkem 19 779 Kč. Pohledávky byly v září 2023 postoupeny z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným dne 27. 10. 2023, v němž byla obsažena i výzva k zaplacení ve lhůtě 10 dnů od doručení dopisu. Právní předchůdce žalobkyně měl dle tvrzení žalobkyně před poskytnutím spotřebitelských úvěrů zkoumat schopnost žalované splácet, a to z jí předložených výplatních pásek. Kopií těchto dokladů však žalobkyně dle svého tvrzení nedisponuje.

14. Na základě zjištěného skutkového stavu přijal soud následující právní závěry:

15. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaná, na rozdíl od právního předchůdce žalobkyně, vystupovala v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Předmětná pohledávka byla z právního předchůdce žalobkyně postoupena na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., o čemž právní předchůdce žalobkyně jakožto postupitel žalovanou řádně vyrozuměl dle § 1882 odst. 1 o. z.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětných smluv), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Teprve s účinností od 29. 5. 2022 zní § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 20. Nicméně s ohledem na závěry vyplývající z evropského práva je zřejmé, že i smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené v roce 2021 trpěly sankcí absolutní neplatnosti v případě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka.

21. Tato interpretace je zřejmá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, podle něhož články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

22. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni, resp. původně právním předchůdci žalobkyně), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovanou) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

23. I Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku, pozn. okresního soudu), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

24. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1125/2021).

25. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Věřitel je povinen úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 odst. 1 vyžaduje též spolehlivost informací a předpokládá, že splněny budou všechny kvality informací v ustanovení uvedené. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tedy v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele nepochybně důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023-57, a v něm odkazovanou judikaturu, podobně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1125/2021). Již s ohledem na tyto závěry, které zdejší soud považuje za přesvědčivé a plně odpovídající principům, na nichž je ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany založena, nemůže obstát výklad, že je především na poskytovateli spotřebitelského úvěru, zda a jakým způsobem ověřuje úvěruschopnost spotřebitele. Dle závěru okresního soudu je třeba především spolehlivě ověřit spotřebitelem tvrzené příjmy a výdaje.

26. I smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené v roce 2021 tudíž trpěly sankcí absolutní neplatnosti v případě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka.

27. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce ověřoval úvěruschopnost žalované v dostupných databázích. Ověřování úvěruschopnosti dlužníka toliko z databází je však dle závěru soudu nedostatečné, neboť samo o sobě dostatečně nemůže vypovídat o skutečné majetkové situaci dlužníka a jeho schopnosti splácet úvěr, resp. pouze v některých evidentních případech může nasvědčovat tomu, že dlužník zjevně nebude schopen úvěr splatit, nepochybně však nahlédnutí do databází ani zdaleka nemůže odhalit všechny dlužníky, kteří zjevně nemohou být schopni splácet daný úvěr a u kterých se jejich neschopnost řádně splácet bude podávat spíše z jiných dokumentů, např. z jejich dokladů o příjmech, výpisů z účtu, dokladů svědčících o nezbytných výdajích apod.

28. Z žalobkyní předložených listin je zřejmé, že posuzování splnění podmínky úvěruschopnosti žalované proběhlo ze strany právního předchůdce žalobkyně nedostatečně. Právní předchůdce žalobkyně měl mít k dispozici výplatní pásky žalované, těmito doklady však žalobkyně dle svého tvrzení nedisponuje. Není tak zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně skutečně měl v době před uzavřením předmětné smlouvy k dispozici alespoň jeden doklad svědčící o majetkové situaci žalované. I kdyby však žalovaná při sjednávání smluv odpovídající dokumenty předložila, čemuž nasvědčují podpisy obou smluvních stran na zákaznických kartách, skutečnost, že je žalobkyně, resp. její právní předchůdce nearchivuje, popř. je odmítá předložit soudu, nasvědčuje tomu, že se jedná spíše o kontrolu formální, pokud vůbec nějakou. Úvahy žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce o schopnosti žalované splácet zápůjčky učiněné před uzavřením předmětných smluv proto nemohou být přezkoumány soudem. Za přijetí argumentace žalobkyně by věřitelům stačilo poskytnout soudu zákaznické karty, v nichž je uvedeno, že doklady svědčící o majetkové situaci dlužníka byly předloženy, aniž by tyto doklady byly dodány soudu (a aniž by bylo zřejmé, zda je věřitel skutečně řádně zkoumal a zabýval se jimi), a bez dalšího by podmínka ověřování úvěruschopnosti musela být považována za splněnou. V takovém případě by však posuzování podmínky předchozího ověřování úvěruschopnosti věřitelem bylo ryze formální a soud by nemohl splnit svoje poslání ochrany základních práv a svobod, jak vyplývá z čl. 4 Ústavy České republiky. Z tohoto důvodu nemůže obstát blíže neodůvodněný opačný závěr vyslovený v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97 (viz bod 17), na nějž odkázala žalobkyně a jímž se zdejší soud ze shora vyložených důvodů necítí být vázán.

29. Dle žalovanou vyplněné zákaznické karty měly další příjmy její domácnosti představovat částku přesahující 28 000 Kč, resp. v případě zákaznické karty ze dne 22. 6. 2021 částku více než 19 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně je však patrné, že tento údaj vyplněný žalovanou její právní předchůdce neověřoval vůbec. Stejně tak se právní předchůdce žalobkyně nezabýval výdaji žalované - spokojil se s částkou „odhadovaných měsíčních výdajů“ ve výši cca 3 000 Kč, tj. s částkou podezřele nízkou.

30. Ze shora uvedeného je zřejmé, že posuzování schopnosti žalované splácet předmětné spotřebitelské úvěry ze strany právního předchůdce žalobkyně bylo ryze formální.

31. Soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svoji povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětné smlouvy jsou z tohoto důvodu absolutně neplatné (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20).

32. Nad rámec shora uvedeného soud podotýká, že částky za „rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení“ považuje s ohledem na jejich značnou výši (ve vztahu k jistinám) fakticky za skrytý úrok. Výše plnění nárokovaných žalobkyní po žalované (srov. sjednané RPSN ve výších 204,41 %, 144,56 % a 137,54 %) jsou nemravné, pročež soud těmto požadavkům žalobkyně nemůže přiznat ochranu. K tomu lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1812/2021, v němž Nejvyšší soud shledal oprávněnou požadované a rozhodcem přiznané plnění u úvěru se sjednanou RPSN ve výši 75,08 % (tj. v ještě mnohem nižší výši než v nyní posuzované věci) za natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinné, že bylo namístě dle Nejvyššího soudu exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), zastavit. I z hlediska nepřiměřeně vysokých plnění, k nimž se žalovaná jako slabší smluvní strana při uzavírání smluv s profesionálním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů zavázala, je proto třeba dané smlouvy hodnotit jako zjevně se příčící dobrým mravům, a tudíž absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z.

33. Jelikož všechny předmětné smlouvy jsou absolutně neplatné, žalobkyně má nárok toliko na vrácení bezdůvodného obohacení (§ 2993 o. z.). To představovalo částky 10 000 Kč, 25 000 Kč a 31 000 Kč jako jistiny poskytnuté žalované. Ze samotných tvrzení žalobkyně se však podává, že žalovaná zaplatila právnímu předchůdci žalobkyně na smlouvu č. 238709313 částku 0 Kč, na smlouvu č. 238205778 částku 6 400 Kč a na smlouvu č. 100799925 částku 19 779 Kč. Žalobkyně má tak nárok na nevrácené části jistin ve výši 10 000 Kč, 18 600 Kč a 11 221 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni tyto částky.

34. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele, není-li sjednáno jinak (§ 1958 odst. 2 o. z., srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021). Žalobkyně uvedla, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dopisem ze dne 29. 9. 2023. Dle přiloženého podacího lístku byl tento dopis odeslán žalované dne 27. 10. 2023 - tento dopis soud považuje za doručený žalované dnem 1. 11. 2023 (§ 573 o. z.). Bezdůvodné obohacení mělo být vydáno nejpozději do 10 dnů od doručení dopisu, tj. do 11. 11. 2023. Žalovaná je tak v prodlení až od 12. 11. 2023 - teprve od tohoto data lze žalobkyni přiznat zákonný úrok z prodlení z dlužných částek (§ 1970 o. z.). Zákonný úrok z prodlení pro prodlení, k němuž došlo v listopadu 2023, činil 15 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), nicméně soud nemohl překročit žalobní návrh, v němž žalobkyně nárokovala úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně, resp. 8,5 % ročně (srov. podobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1203/2007). Proto soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení v žalobkyní nárokované výši 11,75 % ročně, resp. 8,5 % ročně, z nesplacených částek jistin 10 000 Kč, 18 600 Kč a 11 221 Kč, a to od 12. 11. 2023 do zaplacení.

35. Ve zbývající části soud žalobu ze shora vyložených důvodů zamítl. To se týká jak zbývajícího zákonného úroku z prodlení, tak jakýchkoliv dalších smluvních plnění (úroky, poplatky apod.). Jelikož smlouvy byly absolutně neplatné, žalobkyni žádná smluvní plnění nenáleží.

36. V daném sporu byla více procesně úspěšná žalovaná, pročež by jí náležela poměrná část náhrady nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. Ze spisu se však podává, že žalovaná byla v řízení zcela pasivní a nevznikly jí žádné náklady řízení. Proto soud žádné z účastnic náhradu nákladů řízení nepřiznal.

37. Lhůty k plnění byly stanoveny v obvyklé délce 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Tato věc byla projednána bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.).

Poučení