6 Cmo 117/2019 - 186

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D. a soudců JUDr. Milady Uhlířové a JUDr. Ondřeje Kubáta v právní věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele], narozený [Datum narození navrhovatele] bytem [Adresa navrhovatele] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [Jméno advokáta B], IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o určení zdánlivosti rozhodnutí valné hromady účastníka ze dne 19. 11. 2016, o odvolání účastníka [Jméno účastníka] proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2019, č. j. 73 Cm 16/2016-96, takto:

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že návrh, aby rozhodnutí XV. valné hromady účastníka [Jméno účastníka] z 19. listopadu 2016, kterým byly schváleny stanovy účastníka z 19. listopadu 2016, bylo v čl. 6 odst. 7 těchto stanov, který stanoví, že držitelé příslušných licencí, které jim účastník vydává v rámci výkonu sportovních autorit, musí být členy účastníka, posouzeno jako zdánlivé, se zamítá.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi [Jméno účastníka] na nákladech řízení před soudy všech stupňů k rukám jeho právního zástupce částku 38 513,50 Kč, a to do tří dnů od jeho právní moci.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze (dále též „soud prvního stupně“) usnesením č. j. 73 Cm 16/2016-96 ze dne 17. ledna 2019 (dále též „předmětné usnesení“) rozhodl tak, že rozhodnutí XV. valné hromady [právnická osoba] (dále též „účastník“) z 19. listopadu 2016, kterým byly schváleny stanovy účastníka z 19. listopadu 2016, je v čl. 6 odst. 7 těchto stanov, který stanoví, že držitelé příslušných licencí, které jim účastník vydává v rámci výkonu sportovních autorit, musí být členy účastníka (dále též „napadené usnesení“), zdánlivé (výrokem I.) a účastníkovi uložil povinnost uhradit navrhovateli náhradu nákladů řízení ve výši 23 570 Kč (výrokem II.).

2. Dovodil, že navrhovatel je oprávněn k podání návrhu, neboť má zájem o získání závodní licence, aby se mohl účastnit automobilových závodů pořádaných pod hlavičkou [Anonymizováno], přičemž jediná možnost pro osoby žijící v ČR je její získání od účastníka. Na základě napadeného usnesení však účastník udělení této licence podmiňuje členstvím navrhovatele v účastníkovi, na což však může být nahlíženo jako na podmínku, která je v rozporu se zákonem, neboť nutí zájemce o závodní licenci k přijetí členství v účastníkovi. A jestliže navrhovatel tvrdí, že tato podmínka zasahuje do jeho svobody sdružovat se, má naléhavý zájem na soudním přezkumu, což dovodil Vrchní soud v Praze i v usnesení ze dne 5. dubna 2017, č. j. 7 Cmo 194/2016-66. Napadené usnesení bylo přijato valnou hromadou jako nejvyšším orgánem účastníka. Požadavkem na přijetí členství v účastníkovi je však zasahováno do svobody sdružovat se, která představuje jednu ze základních lidských svobod a je garantována čl. 20 Listiny, jež v sobě obsahuje i svobodu negativní, tedy právo nebýt k účasti ve spolcích nucen. Požadavek existence členství v účastníkovi, kterým účastník podmiňuje udělení závodní licence, představuje zásah do ústavou garantované svobody sdružovat se a jde o excesivní podmínku účastníka při výkonu jeho vrchnostenské pravomoci, neboť má dopad i na osoby věnující se témuž zájmu mimo spolek, která bezdůvodně omezuje navrhovatele a další žadatele o tuto závodní licenci v jejich svobodě sdružovat se, protože je nutí ke vstupu do účastníka. Z tohoto důvodu jsou stanovy účastníka v napadeném rozsahu zdánlivé. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Proti oběma výrokům předmětného usnesení podal účastník včasné odvolání. Neztotožňuje se se závěrem, že ve věci je dán naléhavý právní zájem navrhovatele na požadovaném určení, neboť jeho právo nebo právní vztah nejsou ohroženy a ani by se bez tohoto určení jeho postavení nestalo nejistým. Navrhovatel tedy naléhavý právní zájem neprokázal. Navrhovatel v průběhu řízení ani nepředložil žádné důkazy, ze kterých by plynulo, že novým vymezením členství by měl být krácen na právech či by mu měla být způsobena újma. Dále neexistuje důvod, proč by jednání účastníka mělo být prohlášeno za zdánlivé. Licence je interním dokladem účastníka, kterým se držitel prokazuje pouze při činnosti v rámci účastníka, jde o projev samoregulace účastníka. Licence a členství jsou pak dva odlišné poměry. Spolek je oprávněn si vydávat své interní předpisy a stanovit si pravidla pro členství v něm. Účastník nikomu nezakazuje, aby vykonával činnost mimo něj, pouze vyžaduje, aby se jeho podniků, resp. podniků pořádaných v jeho působnosti, účastnili toliko jeho členové. V České republice existuje široká škála podniků, které se konají mimo působnost účastníka – např. existuje [právnická osoba] pro oblast motocyklového sportu či seriál [Anonymizováno] pro oblast automobilového sportu atd., což účastník v řízení doložil a prokázal. Pokud se tak navrhovatel nechce účastnit podniků pořádaných účastníkem, může se svým zájmům věnovat i bez nutnosti získat licenci jím vydávanou. [Anonymizováno] je nestátní neziskovou organizací, tedy soukromým subjektem, který není založen zákonem. Požadavek účastníka na členství v něm je naprostým standardem v ostatních sportovních odvětvích, neboť jednotlivé sportovní svazy připouštějí účast na jimi pořádaných akcích pouze svým členům, což účastník doložil např. ve vztahu k [Anonymizováno], [právnická osoba] či [Anonymizováno], což by na základě předmětného usnesení bylo v rozporu se svobodou sdružování. Poukazuje na stanovisko [tituly před jménem] a [právnická osoba]. Výrok I. předmětného usnesení je výrokem neurčitým a nesrozumitelným, protože změny stanov byly schváleny v bodě 3 odst. 5, resp. v části změny Stanov [Anonymizováno]. Správně by tedy měl výrok znít tak, že Rozhodnutí XV. Valné hromady účastníka z 19. listopadu 2016 je v části, ve které byly schváleny stanovy účastníka z 19. listopadu 2016, a to čl. 6 odst. 7 těchto stanov, který stanoví, že držitelé příslušných licencí, které jim vydává v rámci výkonu sportovních autorit, musí být členy účastníka, zdánlivé. Domáhá se proto změny a předmětného usnesení a zamítnutí návrhu, s tím, že pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že je rozhodnutí věcně správné, aby jej změnil tak, jak by dle jeho názoru měl výrok správně znít.

4. Navrhovatel se k podanému odvolání vyjádřil tak, že je shledává nedůvodným. Navrhovatel má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, jehož trvání je třeba posuzovat k datu vydání předmětného usnesení. U počátku kauzy stojí dopis účastníka adresovaný navrhovateli ze dne 2. ledna 2015, uvozený tím, že je navrhovateli oznamováno, že se stal členem účastníka, ačkoliv jím navrhovatel nikdy být nechtěl a nechce. Účastník deklaroval vznik členství navrhovatele z pouhé skutečnosti držení závodnické licence, aniž by zde však existoval projev vůle navrhovatele stát se členem. Napadeným usnesením účastníka je navrhovatel krácen na svém právu svobodně se sdružovat a účastník jím vyvolal stav právní nejistoty, zda se navrhovatel stal členem spolku či nikoliv, aniž by byla rozptýlena jeho právní nejistota. Napadené usnesení se týká řádově tisíců závodníků a dalších osob účastnících se sportovní činnosti v motoristické oblasti a existenci právního zájmu na požadovaném určení nelze redukovat pouze na jeho osobu. Navrhovatel se chce účastnit licencovaných závodů, nechce být ale členem účastníka. Vyhověním návrhu bude postaveno na jisto, zda je-li držitelem automobilové licence, zda je či není i členem účastníka. Proto je zde naléhavý právní zájem navrhovatele na požadovaném určení. Navrhovatel by měl jako člen účastníka pouze stínová členská práva, tzn. by byl členem pouze formálně, bez možnosti reálně ovlivňovat spolkový život (bez práva volit a být volen do orgánů účastníka a klubů [Anonymizováno] a hlasovat či jiným způsobem upraveným stanovami účastníka rozhodovat o jejich činnostech), resp. obsah jeho členství je dán de facto obsahem jeho závodnické licence. Analogie s velkými sportovními svazy není přiléhavá, neboť tyto svazy fungují jakožto zastřešující entity na vícestupňovém principu, tzn. jejich členy nejsou primárně fyzické osoby, ale korporace. Účastník překročil limity svobody sdružovací dle čl. 20 Listiny. Určení zdánlivosti pak má výslovnou oporu v zákoně, neboť napadené usnesení je v rozporu s § 245 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), pro rozpor s dobrými mravy a z důvodu, že se jím mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona. Navíc představuje i zjevné zneužití práva, neboť účastník prostřednictvím napadeného usnesení zneužil svého monopolního postavení. Odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. června 2020, č. j. 14 Cmo 166/2019-219, v němž se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti usnesení výroční konference účastníka ze dne 15. listopadu 2014 (totožné textace a významu jako napadené usnesení), jež bylo posouzeno tak, že není rozhodnutím výroční konference a hledí se na ně jakoby nebylo přijato, s odůvodněním, že přijatá změna stanov odporuje § 215 a § 212 odst. 1 věta druhá o. z. Výrok I. předmětného usnesení je pak zcela určitý a srozumitelný.

5. Doplnil, že je tzv. nuceným členem účastníka. O tom, že byl navrhovatel zařazen do seznamu členů účastníka, se dozvěděl na základě dopisu účastníka ze dne 2. ledna 2015, což bylo následkem usnesení výroční konference účastníka ze dne 15. listopadu 2014, kterým byly schváleny jeho nové stanovy, jež obsahovaly totožné usnesení jako napadené usnesení. K prokázání tohoto tvrzení předkládá navrhovatel nepřerušovanou řadu závodnických licencí vydaných mu ze strany účastníka od roku 2015 do roku 2022, a dále fakturu za licenci na rok 2023 vystavenou účastníkem, protože licence za tento rok nebyla dosud navrhovateli doručena. Držba licencí prokazuje splnění veškerých předpokladů pro členství navrhovatele v účastníkovi, neboť účastník by navrhovateli licence nevydal, pokud by nebyl jeho členem. Bez určovacího rozhodnutí není postaveno najisto, zda se navrhovatel členem účastníka stal, resp. zda je jím z titulu držby závodní licence. Pokud je o otázku, zda ustanovení stanov ve znění: „Všichni členové volených orgánů [Anonymizováno], pobočných spolků [Anonymizováno] a jejich orgánů a komisí, držitelé příslušných licencí, které jim [Anonymizováno] vydává v rámci výkonu sportovních autorit, a osoby aktivně se podílející na činnosti [Anonymizováno] musí být členy [Anonymizováno],“ opravňovalo účastníka učinit z držitelů licencí automaticky své členy, pak pro existenci svého naléhavého právního zájmu navrhovatel považuje za rozhodující toliko skutečnost, že takovým způsobem je ustanovení ze strany účastníka aplikováno. Napadené usnesení se týká všech držitelů licencí, tj. řádově tisíců závodníku a dalších osob účastnících se sportovní činností v motoristické oblasti, a požadované rozhodnutí bude mít dopad i na tyto závodníky. I kdyby se chtěl navrhovatel účastnit výlučně závodů, které nepořádá účastník ani jeho pobočný spolek, nebude mu následkem napadeného usnesení umožněna účast na žádném takovém závodě, pokud nebude členem účastníka. Dle stanov [Anonymizováno] může být jejím členem vždy pouze jeden subjekt z každého státu. Tímto subjektem je za Českou republiku účastník. Je tedy vyloučeno, aby se závodník mohl smysluplně věnovat závodní činnosti zcela nezávisle na účastníkovi. Takový systém závodění by musel být zcela paralelní s celosvětovým [Anonymizováno], k němuž neexistuje žádná ani vzdáleně srovnatelná alternativa. Napadeným usnesením je porušeno právo navrhovatele svobodně se sdružovat ve smyslu čl. 20 odst. 1 Listiny. Dne 11. prosince 2020 přijala valná hromada účastníka nové stanovy, jež opět obsahují ustanovení totožné s napadeným usnesením.

6. Odvolací soud ve věci již jednou meritorně rozhodl, a to usnesením ze dne 31. srpna 2021, č. j. 6 Cmo 177/2019-133, kterým návrh zamítl. Usnesení bylo zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2022, č. j. 27 Cdo 228/2022-153, a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dovodil, že navrhovatel má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, byl-li by jinak osobou oprávněnou dovolat se neplatnosti napadeného usnesení podle § 258 o. z. Nezabýval-li se odvolací soud touto otázkou, je jeho právní posouzení neúplné. Dále Nejvyšší soud konstatoval, že shledá-li odvolací soud, že navrhovatel má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neopomene zohlednit závěry ustálené judikatury dovolacího soudu přijaté v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 2021, sp. zn. 27 Cdo 3842/2020. Z té se podává, že stanovy spolku mohou činnost spolku, popř. účast na prospěchu z této činnosti plynoucího, omezit pouze na členy spolku, resp. určit, že na činnosti spolku se podílejí pouze jeho členové. Nemá-li činnost spolku charakter tzv. zákonného monopolu, tj. není-li spolek podle zákona jedinou osobou oprávněnou vykonávat určitou činnost, nebude zpravidla takové omezení možné považovat za porušení práva svobodně se sdružovat, konkrétně za nucení k účasti ve spolku ve smyslu § 215 odst. 1 o. z. Osoba mající zájem účastnit se takové činnosti má totiž právo volby – buď může vstoupit do spolku, tj. stát se jeho členem, anebo může obdobnou činnost vykonávat sama, popř. ve spolupráci s jinými osobami, či za účasti v jiných spolcích, které za tím účelem založí, anebo do nichž vstoupí, popř. za účasti v jiných právnických osobách.

7. Odvolací soud přezkoumal předmětné usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [ § 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)], a odvolání shledal důvodným. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

8. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost nebyla účinně zpochybněna, a pro stručnost na ně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou dostupná, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. na internetových stránkách www.nsoud.cz).

9. Dokazování odvolací soud doplnil třemi zněními stanov účastníka, a to stanovami ze dne 15. listopadu 2014, stanovami, které byly schváleny dne 19. listopadu 2016, a stanovami, jež nabývají platnosti a účinnosti dnem 11. prosince 2020. Ze stanov účastníka schválených VIII. Výroční konferencí účastníka dne 15. listopadu 2014 (konkrétně z jejich čl. 3 odst. 4), má odvolací soud za zjištěné, že fyzické osoby se stávají členem [Anonymizováno] (tj. účastníka, jak je zřejmé z obsahu této zkratky zavedené v čl. 1 odst. 1 těchto stanov) po splnění všech následujících povinností: a) vyplnění přihlášky, která je současně objednávkou členské legitimace, b) zaplacení členského příspěvku [Anonymizováno], c) souhlas centrální registrace [Anonymizováno], d) vystavení členské legitimace [Anonymizováno]. Z článku 5 odst. 1 stanov (Vznik a zánik členství) účastníka, které nabývají účinnosti dnem 20. 11. 2016 (čl. 21 stanov), má odvolací soud za zjištěné, že fyzické osoby se stávají členem účastníka po splnění všech následujících povinností: a) vyplnění přihlášky, která je současně objednávkou členské legitimace, b) zaplacení členského příspěvku účastníkovi, c) vystavení členské legitimace účastníkovi. Ze stanov účastníka, které nabývají účinnosti dnem 11. prosince 2020 (čl. 22 odst. 4 těchto stanov), má odvolací soud za zjištěné, že obsahují článek 5 odst. 1 téhož znění, jako stanovy, které nabývají účinnosti dnem 20. listopadu 2016.

10. K obsahu těchto důkazů nebylo ze strany účastníků řízení vzneseno jakýchkoliv připomínek, které by neumožňovaly dovození popsaných skutkového zjištění. Z ostatních provedených důkazů odvolací soud žádné pro rozhodnutí významné skutečnosti nezjistil. Návrhy na doplnění dokazování ostatními důkazy navrženými navrhovatelem v podání ze dne 10. února 2023 a důkazem navrženým účastníkem v podání ze dne 13. února 2023 byly zamítnuty pro nadbytečnost, neboť pro rozhodnutí věci nejsou nijak významné.

11. Podle § 245 o. z. na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, se hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout.

12. Podle § 258 o. z. každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.

13. Nebylo zjištěno, že by se navrhovatel stal členem účastníka. Účastník tvrdí, že navrhovatel jeho členem již od roku 2016 není, protože v tomto roce již projevil vůli členem nebýt, což se dosud nezměnilo. Závěr, zda navrhovatel je či byl členem účastníka je závěrem právním (jde o právní posouzení), pročež nemůže být předmětem shodných tvrzení účastníků. Nesporné tedy mohou být jen konkrétní skutkové okolnosti, které jsou podkladem příslušného právního posouzení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2016, sp. zn. 32 Odo 32/2005, ze dne 28. března 2007, sp. zn. 29 Odo 312/2005, nebo ze dne 29. dubna 2008, sp. zn. 32 Cdo 2084/2007; rozhodnutí jsou dostupná na webových stránkách www.nsoud.cz).

14. Stanovy účastníka představují smlouvu sui generis, jakož i základní „dokument“, jímž se řídí vnitřní poměry účastníka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. února 2015, sp. zn. 29 Cdo 3024/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 701/2004, mutatis mutandis, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019 s. 292, marg. č. 218 12), a vymezují i podmínky vzniku členství v něm (§ 218, § 233 odst. 1,2 o. z.).

15. Navrhovatel byl poučen (postupem podle § 118a odst. 1 o. s. ř.) o tom, aby doplnil svá tvrzení o tom, z jakých konkrétních skutečností bude zřejmé, že se stal členem účastníka v konkrétní den, který uvede, a že jím dosud je, a včetně uvedení konkrétních skutečností, z nichž bude zřejmé, že splnil veškeré podmínky předepsané stanovami účastníka (platnými ke dni, kdy mělo jeho členství vzniknout a poté až dosud) pro to, aby jeho členství vzniklo a trvalo. Navrhovatel však požadovaná tvrzení nenabídl. Uvedl toliko, že žádal o vystavení závodní licence prostřednictvím vyplněného formuláře Žádost o licenci soutěžícího 2015 (k důkazu provedené již soudem prvního stupně), vůli být členem v účastníkovi však navrhovatel nikdy neprojevil. Po roce 2015 platil toliko cenu za licenci. Netvrdil tedy, že by splnil podmínky pro vznik členství předepsané ve stanovách účastníka ze dne 15. listopadu 2014 (v čl. 3 odst. 4), ve stanovách, které byly schváleny dne 19. listopadu 2016 (v čl. 5 odst. 1), či ve stanovách, jež nabývají platnosti a účinnosti dnem 11. prosince 2020 (v čl. 5 odst. 1).

16. Třebaže je v této žádosti o udělení licence uvedeno (předtištěno), že (žadatel) bere na vědomí, že v souladu s čl. 3 Stanov [Anonymizováno] se vydáním příslušné licence stává členem [Anonymizováno], platí, že pokud nebyly splněny citované podmínky stanov účastníka (§ 218, § 233 odst. 1,2 o. z.), jejichž naplnění navrhovatel netvrdí, členem účastníka se nestal.

17. K poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. lze v poměrech z. ř. s. v tomto kontextu dodat, že ustanovení § 20 z. ř. s. úzce s § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř., v němž je upravena jedna ze dvou základních povinností účastníka - povinnost tvrzení (tvrdit rozhodné skutečnosti). Pouze tehdy, unese-li ve sporném řízení účastník řízení břemeno tvrzení a důkazní břemeno, může být úspěšný. Jde o reálné vyjádření projednací zásady a předtím, než soud rozhodne o neúspěchu účastníka pro neunesení některého z těchto břemen, je povinen mu dát šanci k nápravě a poučit podle ustanovení § 118a o. s. ř. Také v řízení dle z. ř. s. uvedená povinnost platí - jde jen o to, že soud musí před rozhodnutím důkladněji vyšetřit skutkový stav. V návrhových řízeních podle z. ř. s. se proto podpůrně použije i ustanovení o poučovací povinnosti soudu podle ustanovení § 118a o. s. ř. (srov. např. např. Jirsa a kol., Zákon o zvláštních řízeních soudních, Komentář. Kancelář Havlíček Brain Team, Praha, 2015, § 20, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2016, sp. zn. 29 Cdo 4006/2015).

18. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 8. prosince 2021, sp. zn. 27 Cdo 3842/2020, uveřejněném pod č. 81/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovodil závěr, který zdejší soud aplikoval v usnesení ze dne 3. května 2022, č. j. 14 Cmo 166/2019-271, v němž ve věci týchž účastníků zamítl návrh na vyslovení neplatnosti změny stanov účastníka v části, dle které mimo jiné „Všichni členové volených orgánů [Anonymizováno], pobočných spolků [Anonymizováno] a jejich orgánů a komisí, držitelé příslušných licencí, které jim [Anonymizováno] vydává v rámci výkonu sportovních autorit, a osoby aktivně se podílející na činnosti [Anonymizováno] musí být členy [Anonymizováno].“ Posuzovaná úprava stanov tedy byla obsahově totožná s úpravou, která je obsahem napadeného usnesení.

19. Tento svůj závěr o zamítnutí návrhu odůvodnil senát 14 Cmo tím, že dle závazného právního názoru Nejvyššího soudu vyjádřeného v usnesení ze dne 8. prosince 2021, sp. zn. 27 Cdo 3842/2020, je v souladu se zásadou spolkové autonomie výlučně v působnosti zakladatelů spolku jako samosprávného a dobrovolného svazku členů (samozřejmě při dodržení zákonných limitů uvedených např. v § 145 o. z. nebo v § 217 odst. 1 větě druhé o. z.) určit, k jakému účelu spolek založí a jakým způsobem bude spolek organizován a řízen, jakož i stanovit konkrétní pravidla činnosti spolku tak, aby spolek sloužil k uspokojování a ochraně těch zájmů, k jejichž naplňování byl založen. Zakladatelé tak činí při založení spolku konkrétními ujednáními jeho stanov (srov. § 218 o. z.). Po vzniku spolku lze stanovy měnit způsobem v nich uvedeným, přičemž o změně stanov zpravidla rozhoduje nejvyšší orgán spolku, nestanoví-li stanovy jinak (srov. § 247 odst. 1 o. z.).

20. Součástí konkrétních pravidel činnosti spolku uvedených v jeho stanovách může být i výčet osob, které se na činnosti spolku mohou podílet, popř. v jejichž prospěch bude činnost spolku směřovat. Těmito osobami jsou zpravidla členové spolku (srov. § 232 a násl. o. z.), mohou jimi však být i třetí osoby.

21. Z uvedeného vyplývá, že stanovy spolku mohou činnost spolku, popř. účast na prospěchu z této činnosti plynoucího, omezit pouze na členy spolku, resp. určit, že na činnosti spolku se podílejí pouze jeho členové. Nemá-li činnost spolku charakter tzv. zákonného monopolu, tj. není-li spolek podle zákona jedinou osobou oprávněnou vykonávat určitou činnost, nebude zpravidla takové omezení možné považovat za porušení práva svobodně se sdružovat, konkrétně za nucení k účasti ve spolku ve smyslu § 215 odst. 1 o. z.

22. Osoba mající zájem účastnit se takové činnosti má totiž právo volby – buď může vstoupit do spolku, tj. stát se jeho členem, anebo může obdobnou činnost vykonávat sama, popř. ve spolupráci s jinými osobami, či za účasti v jiných spolcích, které za tím účelem založí, anebo do nichž vstoupí, popř. za účasti v jiných právnických osobách.

23. Účastníkovi jako národní sportovní autoritě v rámci [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“) a [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“) v oblasti automobilových a motocyklových sportů na území České republiky nic nebránilo v tom, aby ve svých stanovách omezil účast na úkonech souvisejících s touto činností pouze na své členy, a to i jde-li o pravidla pro udílení licencí potřebných k organizaci sportovních soutěží pořádaných pod hlavičkami [Anonymizováno] a [Anonymizováno] na území České republiky, popř. k účasti na takových soutěžích. Chtějí-li osoby organizující automobilové nebo motocyklové soutěže, popř. účastnící se takových soutěží, využívat výhody spojené s mezinárodně uznávanými prestižními značkami [Anonymizováno] a [Anonymizováno], je zcela legitimní požadavek, aby se staly členy spolku pověřeného těmito mezinárodními organizacemi výkonem národní sportovní autority.

24. Nechtějí-li se navrhovatelé stát členy účastníka, nic jim nebrání v tom, aby na území České republiky sami, popř. ve spolupráci se třetími osobami, pořádali (anebo se jich účastnili) jiné automobilové nebo motocyklové soutěže, jež ovšem nebudou požívat výhod spojených se značkami [Anonymizováno] a [Anonymizováno].

25. Podané dovolání proti usnesení č. j. 14 Cmo 166/2019-271 bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. prosince 2022, č. j. 27 Cdo 3155/2022-298, se závěrem, že na závěrech vyjádřených v usnesení sp. zn. 27 Cdo 3842/2020 nemá Nejvyšší soud důvod cokoliv měnit.

26. V usnesení sp. zn. 27 Cdo 3842/2020 Nejvyšší soud též konstatoval, že i stávající držitelé předmětných licencí mají právo volby, zda se stanou členy účastníka či nikoli. Budou-li mít zájem účastnit se na činnosti účastníka nebo prospěchu z této činnosti plynoucího, požádají o členství, v opačném případě do účastníka nevstoupí.

27. Tyto závěry se plně uplatní i v poměrech posuzované věci ve vztahu k posouzení napadeného usnesení, neboť nebyla uvedena žádná skutečnost, která by mohla opodstatnit jejich změnu.

28. Nebylo zjištěno, že by činnost účastníka měla charakter tzv. zákonného monopolu, tj. účastník podle zákona není jedinou osobou oprávněnou vykonávat určitou činnost. Navrhovatelem namítané omezení proto nepředstavuje porušení jeho práva svobodně se sdružovat, konkrétně není nucen k účasti ve spolku ve smyslu § 215 odst. 1 o. z. Požadavek v napadeném usnesení, který zakládá změnu stanov, tudíž nepředstavuje nic protiprávního.

29. Navrhovatel, ať již má na požadovaném rozhodnutí právní zájem či ne, se tedy nemůže účinně domoci nicotnosti napadeného usnesení ze dne 19. listopadu 2016 (§ 245 o. z.).

30. Tvrdí-li navrhovatel, že bez určovacího rozhodnutí není postaveno najisto, zda se členem účastníka stal, resp. zda je jím z titulu držby závodní licence, pak platí, že takové určovací rozhodnutí není předmětem posuzovaného návrhu (§ 159a odst. 1,2, § 167 odst. 2 o. s. ř.). Pokud by navrhovatel požadoval vyřešení této otázky (§ 12 o. z.), pak by návrh ve věci samé musel být (navrhovatelem) formulován tak, že se domáhá určení, že je, popř. není členem účastníka. Jedině na takovém určení by mohl mít, za splnění dalších, předpokladů, naléhavý právní zájem.

31. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a rozhodl, tak, že návrh zamítl (výrok I.).

32. O nákladech řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., protože účastník byl v řízení před soudy všech stupňů procesně plně úspěšným. Důvod k moderaci nákladů řízení (§ 150 o. s. ř.) nebyl zjištěn. Důvody navrhovatelem při jednání odvolacího soudu dne 28. února 2023, které by měly opodstatnit jiné rozhodnutí o nákladech řízení, tj. spočívající v tvrzení účastníka, že navrhovatel od roku 2016 jeho členem není, nejsou, jak již bylo vyloženo, pro toto řízení podstatné, protože jeho předmětem není návrh na určení, zda navrhovatel je či není členem účastníka. Pak ovšem není důvodu je zohlednit při rozhodování nákladech řízení. Takové rozhodnutí pak není způsobilé ovlivnit ani tvrzení o věku navrhovatele. Navrhovatel je proto povinen zaplatit mu náklady řízení spočívající v nákladech jeho právního zastoupení za 10 úkonů právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“), a to 1x za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, 2x za písemné podání (vyjádření), a to 1x za vyjádření před soudem prvního stupně a 1x za vyjádření došlé odvolacímu soudu dne 13. února 2023 (k jeho výzvě) podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 3x za účast na jednání soudu ve dnech 17. ledna 2019, 31. srpna 2021 a 28. února 2022 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 1x za podané odvolání ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. k) AT, ve výši 3 100 Kč za každý z těchto úkonů, určené na podkladě § 9 odst. 4 písm. c) AT z tarifní hodnoty 50 000 Kč (což je opodstatněno typovou obtížností posuzované věci, jež se projevuje ve stanovení věcné příslušnosti podepsaného soudu k jejímu projednání), ve spojení s § 7 bodem 5 AT, a dále 1x za podané odvolání do usnesení o nařízení předběžného opatření podle § 11 odst. 2 písm. c) AT, 1x za návrh na jeho zrušení a 1x za vyjádření k němu (ze dne 16. května 2016) podle § 11 odst. 2 písm. a), odst. 3 AT ve výši 3x z částky 3 100 Kč. Dále účastníkovi za těchto 10 úkonů právní služby dále náleží paušální náhrada ve výši 10x 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT.

1. Celkem tak účastníkovi na nákladech řízení za řízení před soudem prvního stupně náleží 38 513,50 Kč [(7x 3 100 Kč + 3x 1 550 Kč + 10x 300 Kč) + 21% DPH, neboť zástupcem účastníka je advokát, který je společníkem právnické osoby ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., jež je plátcem této daně (s účinností od 6. října 2008 jak bylo zjištěno z osvědčení k této dani) + 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek za podané odvolání ve věci samé a 1 000 Kč za podané odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření].