6 Cmo 140/2020 - 258

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Uhlířové a soudců JUDr. Vladislavy Riegrové PhD. a JUDr. Evy Svobodové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČ [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 44 Cm 101/2016 - 218 ze dne 12. února 2020, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 30 129 Kč do tří dnů od doručení tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Plzni jako soud prvního stupně (dále též soud) výše uvedeným rozsudkem rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,5 % ročně od 1. 10. 2012 do zaplacení (výrok I.), žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 171 968 Kč (výrok II.), žalovaný je povinen zaplatit státu České republice náklady řízení ve výši 350 Kč (výrok III.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je bývalou zaměstnankyní a členkou statutárního orgánu žalovaného, u nějž působila dlouhodobě jednak na základě pracovních smluv na pozicích vedoucí zaměstnankyně a jednak jako členka statutárního orgánu žalovaného. Dne 1. 4. 2011 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o výkonu funkce jednatelky, která podrobným způsobem vymezuje práva a povinnosti smluvních stran. V článku 6.4 této smlouvy strany sjednaly pro případ odvolání žalobkyně z funkce jednatelky odchodné ve výši 1 000 000 Kč se splatností 4 měsíce od skončení výkonu funkce. Žalobkyně vykonávala funkci jednatelky žalovaného v době od 1. dubna 2011 do 30. května 2012, kdy byla odvolána a její funkce zanikla. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 1 000 000 Kč výzvou z 1. 6. 2016, žalovaný však tuto částku žalobkyni neuhradil.

2. Žalovaný uvedl, že k odvolání žalobkyně z funkce jednatele žalovaného došlo v souvislosti s rozhodnutím valné hromady žalovaného o změně společenské smlouvy a snížení počtu jednatelů žalovaného, žalobkyně se však současně měla stát vedoucím zaměstnancem v ředitelské funkci při zachování veškerých benefitů a dalších výhod, které byly sjednány ve smlouvě o výkonu funkce jednatele. Stalo se tak na základě smlouvy pracovní ze dne 27. 6. 2016, která ve svém článku 6 upravovala rovněž nárok na odstupné ve výši 1 000 000 Kč. Uvedené změny ve vedení společnosti byly účastníky projednávány ještě před zánikem funkce jednatele a žalobkyni byl znám zájem společníků žalovaného na jejím setrvání ve vedoucí funkci u žalovaného při zachování všech dosavadních benefitů včetně práva na odstupné ve výši 1 000 000 Kč. Na základě uzavřené pracovní smlouvy setrvala žalobkyně ve vedení žalovaného nadále jako vedoucí zaměstnanec a prokurista a byly jí zachovány veškeré benefity vyplývající ze smlouvy o výkonu funkce včetně práva na odstupné ve výši 1 000 000 Kč, přičemž smluvní ujednání o odstupném v článku 6.1 a následující pracovní smlouvy je totožné jako ujednání v článku 6.4 smlouvy o výkonu funkce jednatele ze dne 1.

4. Uzavřením pracovní smlouvy došlo i k vypořádání smlouvy o výkonu funkce, jak bylo od počátku zamýšleno a jak je to promítnuto do článku 10.7 pracovní smlouvy. Pracovní smlouva obsahuje prakticky totožnou úpravu vzájemných práv a povinností, zejména totožnou úpravu benefitů a odměn včetně odstupného, jako předcházející smlouva o výkonu funkce jednatele, záměr nahradit stávající práva a povinnosti týkající se práva na odstupné totožnými právy a povinnostmi byl v okamžiku jednání účastníků řízení o pracovní smlouvě nesporný. Žalobkyně nad rámec uvedeného déle než rok po odvolání z funkce jednatele nevznášela vůči žalovanému žádný nárok na odstupné ze smlouvy o výkonu funkce. Poukázal na to, že nedošlo k významné změně postavení žalobkyně, přičemž řetězec na sebe navazujících smluv reflektoval změny vyvolané zejména měnící se právní úpravou a judikaturou v této oblasti a se souhlasem smluvních stran tak opakovaně docházelo k promítnutí obdobných smluvních podmínek ze stávajících smluv do nových smluv tak, aby změnou pozice vážně neutrpěl dosavadní standard daného vedoucího pracovníka. Zároveň poukázal na to, že žalobkyně po celou dobu trvání pracovněprávního vztahu na základě pracovní smlouvy ze dne 27. 6. 2012 čerpala veškeré výhody spojené s touto pracovní smlouvou, a nárok na odchodné uplatnila až poté, kdy se podařilo obdobného nároku dosáhnout bývalému kolegovi [Anonymizováno]. V tomto chování žalobkyně žalovaný spatřuje náhlou změnu názoru, přístupu a postoje, které hodnotí jako jednání v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku.

3. Po provedení důkazů soud zjistil, že žalobkyně v žalovaném působila od 3. 5. 1996 do 1. 4. 2011 jako členka představenstva, od 1. 4. 2011 do 30. 5. 2012 jako jednatelka a od 3. 8. 2012 jako prokurista. Mezi účastníky byla dne 28. 3. 2002 uzavřena smlouva do funkce žalobkyně jako ředitelky pro finance a správu, pro případ odvolání žalobkyně z funkce manažera nebo vzdání se funkce manažera a přeřazení do nižší funkce bylo sjednáno, že žalobkyni náleží základní plat ještě po dobu jednoho kalendářního měsíce následujícího po dni účinnosti tohoto opatření. Odstupné nebylo sjednáno. Dne 2. 1. 2005 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o výkonu funkce člena představenstva, byla sjednána roční odměna člena představenstva ve výši 10 000 Kč, smlouva byla uzavřena na dobu funkčního období člena představenstva. Manažerskou smlouvou ze dne 1. 3. 2006 byla žalobkyně jmenována do funkce vedoucího finančního úseku žalovaného, pro případ odvolání žalobkyně z funkce manažera před skončením funkčního období bylo sjednáno odchodné ve výši 1 000 000 Kč, splatné do čtyř měsíců od odvolání. Dne 21. 12. 2007 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o výkonu funkce člena představenstva, byla sjednána odměna ve výši 10 000 Kč za kalendářní rok, v plném rozsahu nahradila smlouvu o výkonu funkce člena představenstva ze dne 2. 1. 2005. Pracovní smlouvou vedoucího zaměstnance ze dne 15. 10. 2008 byla žalobkyně jmenována do funkce vedoucího zaměstnance jako vedoucí finančního úseku žalovaného na dobu neurčitou s tím, že touto pracovní smlouvou vedoucího zaměstnance byla v plném rozsahu nahrazena manažerská smlouva, účastníci pro případ odvolání žalobkyně z funkce manažera nebo vzdání se funkce manažera sjednali, že žalobkyni přísluší základní plat sjednaný ve smlouvě ještě po dobu jednoho kalendářního měsíce následujícího po dni účinnosti tohoto opatření, strany sjednaly pro případ odvolání žalobkyně z funkce odchodné ve výši 1 000 000 Kč splatné do čtyř měsíců od odvolání, které bude vyplaceno pouze, pokud k odvolání žalobkyně z funkce nedošlo z důvodu porušení pracovní kázně, pro něž lze dát zaměstnanci výpověď nebo z důvodů, pro které lze okamžitě zrušit pracovní poměr, anebo v případě porušení povinností mlčenlivosti apod. a zároveň pracovní poměr manažera po odvolání skončí k datu určenému zaměstnavatelem dohodou.

4. Dále soud zjistil, že dne 1. 4. 2011 byla mezi účastníky v souvislosti se změnou právní formy společnosti žalovaného uzavřena smlouva o výkonu funkce jednatele a žalobkyně byla jmenována do funkce jednatele společnosti žalovaného s účinností ke dni zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku. Strany prohlásily, že tato smlouva ani výkon činnosti jednatele v rámci této smlouvy nezakládají pracovněprávní vztah mezi společností a jednatelem. Žalobkyně jako jednatelka se zavázala neprovádět vlastním jménem nebo na vlastní účet žádnou výdělečnou činnost, případně činnost jako jednatel u jiné společnosti ve stejném nebo podobném oboru, ani neprovozovat živnost ve stejném nebo podobném oboru. Strany sjednaly odměnu žalobkyně ve výši 145 000 Kč za kalendářní měsíc a benefity podle interních pravidel žalovaného. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to na dobu výkonu funkce jednatele s tím, že účinnost smlouvy končí z důvodů, které jsou stanoveny obchodním zákoníkem pro zánik funkce jednatele, tj. na základě odvolání z funkce jednatele apod., a to dnem ukončení výkonu funkce jednatele. Pro případ, že bude žalobkyně odvolána z funkce jednatele, strany sjednaly odchodné ve výši 1 000 000 Kč, které bude vyplaceno v případě, že k odvolání jednatele nedošlo z důvodů hrubého porušení povinností nebo úkolů vyplývajících mu z této smlouvy, společenské smlouvy společnosti nebo platných právních předpisů, a výkon funkce skončí dnem stanoveným v rozhodnutí o odvolání. Odchodné se žalovaný zavázal uhradit do čtyř měsíců od skončení výkonu funkce. Strany zároveň sjednaly, že veškeré změny a dodatky lze činit jen vzájemnou písemnou dohodou smluvních stran a po jejich schválení valnou hromadou (dále jen jednatelská smlouva). Ke dni 30. 5. 2012 byla žalobkyně z funkce jednatelky dle jednatelské smlouvy odvolána.

5. Soud též zjistil, že dne 27. 6. 2012 byla mezi účastníky uzavřena pracovní smlouva, v níž žalovaný jako zaměstnavatel a žalobkyně jako zaměstnanec sjednali, že žalobkyně bude pro žalovaného vykonávat práci na pozici vedoucího zaměstnance zaměstnavatele, a to finanční ředitelky, s nástupem do práce 1. 7. 2012, žalobkyně se pro případ skončení pracovního poměru dle této smlouvy způsobem, který zakládá nárok zaměstnance na vyplacení odstupného ve výši dle smlouvy zavázala, že po skončení zaměstnání se zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, a to po dobu, která odpovídá počtu měsíců, za něž bude zaměstnanci zaměstnavatelem poskytnuto peněžité vyrovnání dle podmínek sjednaných ve smlouvě. Strany dále sjednaly mzdu ve výši 135 000 Kč měsíčně, dále sjednaly pro případ, že bude se zaměstnancem ukončen pracovní poměr, odstupné ve výši 1 000 000 Kč s tím, že bude vyplaceno pouze za podmínky, že k ukončení pracovního poměru nedošlo z důvodu hrubého porušení povinností nebo úkolů vyplývajících z této smlouvy, společenské smlouvy zaměstnavatele nebo platných právních předpisů, a žalovaný se zavázal odstupné uhradit žalobkyni do čtyř měsíců od skončení pracovního poměru. Pracovní poměr žalobkyně u žalovaného založený touto pracovní smlouvou byl ukončen výpovědí žalobkyně ke dni 30. 4. 2014.

6. Soud také zjistil, že počátkem roku 2014 žalovaný předložil žalobkyni návrh prohlášení, dle kterého měli žalobkyně a žalovaný souhlasně prohlásit a stvrdit, že uzavřením smlouvy o výkonu funkce ze dne 27. 6. 2012 vyjádřili účastníci souhlasnou vůli nahradit dosavadní vzájemná práva a povinnosti dosud vyplývající ze smlouvy o výkonu funkce jednatele ze dne 1. 4. 2011 novými vzájemnými právy a povinnostmi dle pracovní smlouvy, a ke dni tohoto prohlášení tak nemá žalobkyně vůči žalovanému ani žalovaný vůči žalobkyni žádné nevypořádané závazky, práva ani povinnosti ze smlouvy nebo ze zákona vyplývající nebo vzniklé v souvislosti s jednatelskou smlouvou, zejména žádné závazky z odměny dle čl. 4 jednatelské smlouvy, benefitu dle čl. 5 jednatelské smlouvy a odchodného dle čl. 6.4 a následující jednatelské smlouvy, a dále že neexistují ani žádné závazky žalobkyně vůči žalovanému týkající se vrácení oprávněného plnění ze smlouvy o výkonu funkce. Toto prohlášení nebylo žalobkyní podepsáno. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě odchodného ve výši 1 000 000 Kč s tím, že splatnost odchodného nastala 30. 9. 2012. Žalobkyně dosud plnění od žalovaného neobdržela, neobdržela ani nepožadovala po žalovaném vyplacení odstupného z pracovní smlouvy 2012.

7. Soud uvedl dále, že k prokázání úmyslu stran při uzavírání jednatelské smlouvy a v ní sjednaného odchodného a dále k prokázání úmyslu stran při sjednávání pracovní smlouvy 2012, v ní sjednaného odstupného, a k tvrzenému nahrazení ujednání jednatelské smlouvy o odchodném ujednáním pracovní smlouvy 2012 o odstupném, žalovaný navrhl výslech svědka [Anonymizováno] a účastnický výslech jednatelů žalovaného [Anonymizováno] a [Anonymizováno].

8. Z výpovědi svědka [Anonymizováno] bylo zejména zjištěno, že ke smlouvám uzavřeným mezi účastníky do roku 2011 a k jednáním o těchto smlouvách, včetně smlouvy jednatelské, se svědek nemohl vyjádřit, neboť nebyl těmto jednáním přítomen, k projednávání pracovní smlouvy ze dne 27. 6. 2012 pak svědek vypověděl, že proběhly dvě nebo tři schůzky účastníků, na jednání o pracovní smlouvě nebyly řešeny otázky odchodného či odstupného, ohledně obsahu pracovní smlouvy nebyl důvod pro žádné pochybnosti. Žalobkyně neuplatnila v době od uzavření pracovní smlouvy do ukončení pracovního poměru nárok na odchodné ve výši 1 000 000 Kč.

9. Z účastnické výpovědi jednatele žalovaného [Anonymizováno] bylo zejména zjištěno, že vzhledem k tomu, že jednateli bylo nepříjemné informaci o změně ve společnosti žalovaného předávat dosavadním kolegům, vzal si to na starost [Anonymizováno], s nímž následně žalobkyně i [Anonymizováno] komunikovali přímo, bez účasti jednatele [Anonymizováno]. Ke konkrétním okolnostem jednání o jednatelské smlouvě a o pracovní smlouvě 2012 nic dalšího tento jednatel neuvedl.

10. Ani z účastnické výpovědi jednatele žalovaného [Anonymizováno] nebyly zjištěny žádné relevantní okolnosti týkající se uzavření předmětných smluv mezi účastníky, [Anonymizováno] pouze potvrdil, že u těchto jednání nebyl.

11. K okolnostem uzavírání jednatelské smlouvy a smlouvy pracovní 2012 žalobkyně navrhla svůj účastnický výslech a výslech svědka [Anonymizováno].

12. Z výpovědi svědka [Anonymizováno] bylo zejména zjištěno, že po skončení pracovního poměru svědek uplatnil svůj nárok na zaplacení odchodného ze smlouvy o výkonu funkce jednatele, smlouvy uzavírané mezi žalovaným a jednateli vždy předkládal žalovaný, bylo jich několik, u předcházejících smluv, ať už pracovních nebo o výkonu funkce, se jednalo o smlouvy stejného typu, tj. smlouva o výkonu funkce byla nahrazena smlouvou o výkonu funkce, a smlouva pracovní byla nahrazena smlouvou pracovní, smlouvy tímto způsobem navazovaly. Tak tomu ale nebylo v případě jednatelské smlouvy, která byla uzavírána v souvislosti s přechodem akciové společnosti na s.r.o. Jednatelskou smlouvu žalovaný předložil cca v březnu 2011, o obsahu smlouvy se nejednalo, obsah byl zřejmý z jejího textu. Ohledně odchodného nebylo v podstatě žádné omezení, až na hrubé porušení jednatelské smlouvy. V případě pracovní smlouvy 2012 byla stejná smlouva uzavřena též se svědkem, jednalo se o reorganizaci u žalovaného, kdy svědek a žalobkyně byli odvoláni k 31. 5. 2012, v pracovní smlouvě 2012 bylo sjednáno odstupné dle zákoníku práce, které bylo vázáno na konkurenční doložku s protiplněním. Ze strany žalobkyně a svědka nebyly kladeny žádné dotazy k obsahu pracovní smlouvy 2012 vzhledem k jejímu jednoznačnému znění, ohledně odchodného a odstupného nebyla ze strany svědka ani žalobkyně požadována žádná vysvětlení či doplnění, neprobíhala žádná diskuze. Nárok na odchodné dle jednatelské smlouvy svědek chápal jako dobrovolný finanční závazek, který žalovaný vyplatí při odchodu z funkce, na rozdíl od odstupného sjednaného v pracovní smlouvě 2012, vycházejícího ze zákoníku práce a vázaného na konkurenční doložku s protiplněním, které svědek nechápal jako změnu nebo zrušení nároku na odchodné z jednatelské smlouvy. Postavení svědka po odvolání z funkce jednatele se změnilo zásadně, neboť do jeho činnosti zasahoval stávající jednatel, což bylo důvodem větších neshod a zrušení místa svědka.

13. Z účastnické výpovědi žalobkyně bylo zejména zjištěno, že jednatelská smlouva byla připravena právní kanceláří, žalobkyně neměla žádné připomínky, v polovině června se dozvěděla, že byla odvolána z funkce jednatele společnosti, a to v souvislosti s předložením pracovních smluv prostřednictvím [Anonymizováno], pracovní smlouvu z roku 2012 podepsala, smlouva byla srozumitelná. Odstupné bylo vázáno na konkurenční doložku, ujednání o odstupném žalobkyně považovala za odměnu za splnění konkurenční doložky. Dotazy v souvislosti s odstupným sjednaným v pracovní smlouvě nepadly, neboť toto považovala žalobkyně za jednoznačné, v únoru 2014 dala žalobkyně výpověď a pracovní poměr s žalovaným byl ukončen ke dni 30. 4. 2014. S ohledem na promlčecí dobu pak začala řešit nárok z jednatelské smlouvy. Ujednání o odchodném rozuměla tak, že pokud bude jako jednatelka odvolána, má nárok na odchodné v určité výši, odchodné vnímala jako jednorázovou odměnu za působení ve firmě spojené se zodpovědností za její fungování. K předchozím uzavřeným smlouvám vysvětlila, že měla uzavřenou jak pracovní smlouvu, tak smlouvu o výkonu funkce člena představenstva, a tyto smlouvy běžely vedle sebe a byly vždy nahrazovány smlouvou stejného typu. K předloženému návrhu prohlášení pak žalobkyně uvedla, že k jeho podpisu byla vyzvána začátkem roku 2014 bez dalšího vysvětlení, prohlášení žalobkyně nepodepsala a v únoru 2014 dala výpověď, neboť situace v práci už neodpovídala jejím představám. Zároveň žalobkyně uvedla, že její pracovní podmínky se po uzavření pracovní smlouvy výrazně zhoršily a začala pociťovat významná omezení.

14. Soud s ohledem na ust. § 3028 odst. 1, odst. 3 občanského zákoníku v platném znění a s ohledem na to, že smlouva o výkonu funkce jednatele ze dne 1. 4. 2011 a pracovní smlouva ze dne 27. 6. 2012 byly uzavřeny před datem účinnosti občanského zákoníku v platném znění, věc posoudil podle ustanovení obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen rozhodné znění).

15. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o výkonu funkce jednatele dne 1. 4. 2011 ve smyslu ust. § 66 odst. 4 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013.

16. Soud dospěl dále k tomu, že vzhledem k tomu, že žalobkyně nárok uplatněný žalobou dovozovala z předložené písemné jednatelské smlouvy a žalovaný namítal, že úmyslem stran při uzavírání jednatelské smlouvy bylo vyplatit žalobkyni odchodné pouze při úplném ukončení činnosti žalobkyně pro žalovaného, soud se nejprve zabýval otázkou, zda nárok žalobkyně na odchodné dle jednatelské smlouvy, v návaznosti na úmysl stran při jejím uzavírání, vznikl.

17. Konstatoval, že z písemného znění předložené jednatelské smlouvy vyplývá nárok na odchodné omezený výlučně tím, že k odvolání jednatele - žalobkyně nedošlo z důvodu hrubého porušení povinnosti nebo úkolů vyplývajících jednateli z této smlouvy, společenské smlouvy společnosti nebo platných právních předpisů, a výkon funkce skončí dnem stanoveným v rozhodnutí o odvolání. Negativní podmínky nebyly stranami tvrzeny ani prokazovány. Pokud žalovaný tvrdil, že úmysl stran byl jiný, než písemné znění předložené jednatelské smlouvy, pak bylo na něm, aby svá tvrzení prokázal. V tomto směru byl žalovaný poučen dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby ke svým tvrzením o tom, že úmyslem účastníků bylo odškodnit žalobkyni pouze pro případ jeho úplného ukončení pracovní činnosti pro žalovaného, označil důkazy s tím, že v opačném případě může být rozhodnuto v jeho neprospěch. Po provedeném důkazním řízení však soud dospěl k závěru, že toto důkazní břemeno žalovaný neunesl a svá tvrzení neprokázal. K prokázání úmyslu stran při sjednání odchodného v jednatelské smlouvě, včetně dosavadní praxe účastníků, a dále též k prokázání skutečné vůle stran při sjednávání pracovní smlouvy a v ní sjednaného nároku na odstupné, žalovaný navrhl výslech bývalých i současných jednatelů žalovaného [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a dále svědeckou výpověď [Anonymizováno], jednatele mateřské společnosti žalovaného. Tyto důkazy soud provedl, tvrzení žalovaného vsak jimi prokázána nebyla. Svědek [Anonymizováno] se nemohl vyjádřit k předchozím smlouvám, tedy k dosavadní praxi stran před rokem 2011, neboť v době, kdy do společnosti nastoupil, už v ní žalobkyně jako jednatelka na základě jednatelské smlouvy působila, nebyl tedy přítomen ani jednáním o uzavření jednatelské smlouvy. K pracovní smlouvě pak vypověděl, že na jednáních o pracovní smlouvě nebyla řešena otázka odchodného či odstupného. Z účastnické výpovědi jednatelů žalovaného [Anonymizováno] a [Anonymizováno] pak rovněž nebyly zjištěny žádné bližší skutečnosti k úmyslu stran při uzavírání jak jednatelské smlouvy, tak smlouvy pracovní, neboť dle výpovědi [Anonymizováno] jednatelská smlouva byla v roce 2011 zpracována právnickou kanceláří a byla jí nahrazena původní smlouva s akciovou společností, kdy se „překlopily“ v podstatě všechny parametry, odchodné nebylo mezi účastníky v tu dobu řešeno. Jednáním o pracovních smlouvách [Anonymizováno] přítomen nebyl. Jednatel [Anonymizováno] pak nebyl vůbec přítomen jednáním o smlouvách, podmínky si žalobkyně vyjednávala s [Anonymizováno] a personalistou v [Anonymizováno] panem [Anonymizováno]. Smlouvu jednatel [Anonymizováno] podepisoval pouze v pozici jednatele.

18. Soud konstatoval, že uvedený úmysl stran tvrzený žalovaným pak nelze dovodit ani z předcházející praxe stran, kdy v předchozím období k odvolání žalobkyně z funkce jednatele/člena představenstva nedošlo a prvním odvoláním z funkce statutárního orgánu společnosti bylo právě až odvolání z 30. 5. 2012. Z provedených důkazů dále nevyplývá, že by strany mezi sebou zavedly praxi ve smyslu obranných tvrzení žalovaného, a úmysl stran nelze dovodit ani z následného chování stran, kdy zároveň pouze ve skutečnosti, že žalobkyně neuplatnila nárok na zaplacení odchodného bezprostředně po ukončení jednatelské smlouvy, nelze spatřovat chování rozporné s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku, ani vzdání se nároku na odchodné dle jednatelské smlouvy. Soud konstatoval, že žalovaný neprokázal svá tvrzení o tom, že úmyslem stran při sjednávání jednatelské smlouvy v roce 2011 bylo sjednat odchodné pouze pro případ definitivního ukončení působení žalobkyně ve společnosti žalovaného. Odchodné či odstupné bylo opakovaně sjednáváno ve smlouvách, jimiž se upravoval výkon činnosti žalobkyně pro žalovaného, ať už z titulu pracovněprávního či z titulu obchodněprávního, kdy však změny nebyly prováděny z důvodů organizačních, kdy by se postavení žalobkyně fakticky měnilo, ale z důvodů změny právní úpravy a jejího výkladu. Postavení žalobkyně tedy až do 30. 5. 2011 nevykazovalo fakticky změn. Odlišně je však třeba hodnotit situaci, která nastala v projednávaném případě, kdy výkon funkce jednatelky byl žalobkyni ukončen, žalobkyně tedy přestala být statutárním orgánem žalovaného.

19. Soud uzavřel, že nárok žalobkyně na odchodné dle jednatelské smlouvy vznikl.

20. Proto se dále zabýval tím, zda tento nárok byl modifikován uzavřením pracovní smlouvy.

21. Rovněž v tomto směru byl žalovaný poučen dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., nechť označí důkazy k prokázání skutečné vůle stran při sjednávání této pracovní smlouvy včetně nároku na odstupné. I v této otázce však žalovaný své důkazní břemeno neunesl, neboť z provedených důkazů nelze dovodit, že úmyslem stran při sjednávání odstupného v pracovní smlouvě by byla změna ustanovení jednatelské smlouvy v části týkající se odchodného. Jak vyplynulo nejen z výpovědi žalobkyně a svědka [Anonymizováno], ale též z výpovědi [Anonymizováno], který za žalovaného pracovní smlouvu s žalobkyní sjednával, nebyla otázka odstupného žádným způsobem při sjednávání pracovní smlouvy řešena. Obě strany zároveň uvedly, že tuto otázku považovaly za jednoznačnou vzhledem k jednoznačnému znění textu pracovní smlouvy.

22. Soud zdůraznil, že pracovní smlouva byla připravena žalovaným a byla jím předložena žalobkyni, k tíži žalovaného tedy musí jít následky případných nedorozumění a rozdílné vůle stran při uzavírání smlouvy. V řízení nebylo prokázáno, že by úmyslem stran při sjednávání pracovní smlouvy, včetně nároku na odstupné, bylo nahradit a modifikovat ustanovení jednatelské smlouvy z roku 2011. Nelze dovodit, že by se uzavřením pracovní smlouvy a sjednáním odstupného, vázaného na konkurenční doložku a s požadovaným protiplněním, žalobkyně zároveň vzdala nároku na odchodné z jednatelské smlouvy z roku 2011. Na uvedeném závěru nemění nic ani skutečnost, že žalobkyně u žalovaného působila též v mezidobí od 1. 6. 2012 do 27. 6. 2012, neboť z provedených důkazů nikterak nevyplývá, že dosavadní závazky z jednatelské smlouvy měly být snad nahrazeny novými ustanoveními smlouvy pracovní.

23. Soud konstatoval dále, že je pravdou, že v pracovní smlouvě zůstaly žalobkyni zachovány zásadní benefity, v podstatě zůstala zachována též výše platu, žalobkyně však již nebyla jednatelkou žalovaného a tedy statutárním orgánem, a její oprávnění se vztahovala pouze na oprávnění ve vztahu k finančnímu úseku. Pokud pak se jedná o odstupné sjednané v pracovní smlouvě, z jejího znění, a to zejména z článku 6.1 ve spojení s článkem 2.21, je zcela jednoznačné, že odstupné nebylo sjednáno shodným způsobem jako odchodné v jednatelské smlouvě, neboť bylo navázáno na konkurenční doložku uvedenou v citovaném ustanovení a touto konkurenční doložkou bylo významně omezeno. Z konkurenční doložky zcela bezpochyby vyplývá, že odstupné dle pracovní smlouvy mělo být poskytnuto za zdržení se výkonu výdělečné činnosti shodné s předmětem činnosti žalovaného nebo z činností, která by měla vůči němu soutěžní povahu, a to ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc, v němž zaměstnanec se takové činnosti zdrží, nedodržení konkurenční doložky zároveň mohlo být sankcionováno smluvní pokutou. Výplata odstupného včetně jeho výše tedy závisela dle uvedeného ustanovení na následném chování žalobkyně po skončení pracovněprávního vztahu. Na rozdíl od uvedeného v případě jednatelské smlouvy byla výplata odchodného omezena pouze na jedinou negativní podmínku spočívající v hrubém porušení povinností jednatele a následném odvolání jednatele. Soud poukázal na rozdílný účel obou institutů - odchodné dle jednatelské smlouvy a odstupné dle pracovní smlouvy. Účelem odchodného dle jednatelské smlouvy byla odměna za dosavadní činnost ve funkci statutárního orgánu, v případě pracovní smlouvy účelem poskytnutí odstupného byla kompenzace nepůsobení žalobkyně v obdobné oblasti ještě po skončení pracovního poměru. O této podmínce v případě jednatelské smlouvy nebyla ani zmínka. Již z těchto důvodů nelze hovořit o nahrazení odchodného dle jednatelské smlouvy sjednaným odstupným dle smlouvy pracovní, když zároveň soud opětovně zdůrazňuje, že úmysl stran takto postupovat a ze strany žalobkyně se vzdát v podstatě nepodmíněného odchodného dle smlouvy jednatelské nebyl v řízení prokázán. Soud též konstatoval, že nelze vyloučit, že tento úmysl mohl být přítomen na straně žalovaného, avšak zůstal ve stádiu neprojeven a neakceptován žalobkyní, ani z výpovědí svědka [Anonymizováno] a jednatelů [Anonymizováno] a [Anonymizováno] nelze mít za prokázané, že by mezi účastníky při sjednávání pracovní smlouvy došlo ke shodě v jejich úmyslu v této části. Neobstojí ani poukaz žalovaného na shodné postavení žalobkyně do 30. 5. 2011 a od 27. 6. 2012, neboť je nepochybné, že náplň práce dle pracovní smlouvy byla významně omezena, ani výkon funkce prokuristy pak nelze ztotožňovat s výkonem funkce a odpovědností statutárního orgánu.

24. Soud uzavřel, že modifikace nároku na odchodné dle jednatelské smlouvy novým ujednáním pracovní smlouvy ve smyslu § 570 a následující občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, ve spojení s § 4 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, prokázána nebyla.

25. Soud proto žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal požadovaný nárok vyplývající z ust. 6.4 jednatelské smlouvy, a to včetně požadovaných úroků z prodlení, jejichž výše není v rozporu s ust § 369 odst. 1 obchodního zákoníku v rozhodném znění a splatnost žalované částky vychází z ust. čl. 6.5 jednatelské smlouvy. O nákladech řízení rozhodl soud na základě úspěchu žalobkyně dle § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku II. a III. rozsudku.

26. Proti uvedenému rozsudku se žalovaný odvolal. Zejména uvedl, že se soud při posouzení nevypořádal zejména s následujícími skutečnostmi a důkazy: bylo prokázáno, že žalobkyně byla s předstihem informována o tom, že z důvodu reorganizace ve funkci jednatelky žalovaného buď skončí a bude jí uhrazena částka 1 000 000,- Kč dle smlouvy o výkonu funkce, nebo bude vykonávat obdobnou činnost u žalovaného nadále, avšak pracovní smlouvou bylo prokázáno, že dle dosavadní zavedené praxe mezi žalobcem a žalovaným nahrazovala vždy nově uzavřená smlouva smlouvu původní a že tato praxe nebyla nikdy žádným z členů vedení žalovaného v minulosti zpochybňována, bylo prokázáno též, že nová smlouva pracovní obsahovala dohodu o tom, že nahrazuje současně také veškerá dosavadní ujednání stran v ní neuvedená a dále že standard práv a povinností dle smlouvy o výkonu funkce ze dne 1. 4. 2011 a smlouvy pracovní ze dne 27. 6. 2012 jsou totožné včetně zákazu konkurence a výše odchodného, či odstupného, bylo prokázáno, že žalobkyně uplatnila nárok bezprostředně před vypršením promlčecí lhůty, a to zjevně až v závislosti na vývoji sporu mezi [Anonymizováno], jako žalobcem a žalovaným, v němž se pan [Anonymizováno] domáhal nároku, který měl dle žaloby vzniknout ze stejných důvodů jako nárok žalobkyně, bylo prokázáno, že uzavření smlouvy a vypořádání staré smlouvy bylo schváleno společníky žalovaného. Soud při hodnocení důkazů přikládal značnou váhu účastnické výpovědi žalobkyně a svědecké výpovědi [Anonymizováno], čímž soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Soud tak učinil chybný závěr, že žalovaný neunesl své důkazní břemeno o tom, že úmyslem účastníků bylo odškodnit žalobkyni pouze pro případ jeho úplného ukončení pracovní činnosti pro žalovaného. Úmysl účastníků však vyplývá z účelu a smyslu funkce odchodného dle smlouvy o výkonu funkce jednatele, jednání účastníků předcházejícím projevu vůle i z následného jednání stran. Soud se omezil pouze na formalistický jazykový výklad smlouvy o výkonu funkce. Skutkové i právní posouzení věci soudem se jeví jako absurdní, zejména výklad, že by žalovaný měl zájem „odškodňovat“ tutéž osobu ve výši 1 000 000,- Kč při každé změně pozice u vedoucího pracovníka, a to i s ohledem na smysl a účel odstupného. Bylo tak rozhodnuto v rozporu s rozhodovací praxí Ústavního soudu ohledně přijatých závěrů při výkladu právních úkonů. Soud se nevypořádal s tvrzením, že jednání žalobkyně je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

27. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání zejména uvedla, že předchozí změny smluvních dokumentů nelze srovnávat s okamžikem zániku funkce v důsledku odvolání, protože žádnou alternativu v minulosti takový krok neměl. Tento fakt soud prvního stupně správně zjistil a v odůvodnění svého rozhodnutí se s ním také vypořádal. Podstatné je, že po celou dobu spolupráce nebyla žalobkyně nikdy odvolána ze své funkce, k čemuž poprvé došlo dne 30. 5. 2012. Znovu uváděný argument žalované o vzniku nároku na odchodné jedině v případě definitivního ukončení angažmá žalobkyně u žalovaného je výmyslem žalované. Tento termín se prvně objevil až v procesní obraně žalované. Odchodné žalobkyně chápala jako odměnu za dosavadní výkon jednatelské funkce a za unesení vyšších povinností i zvýšeného rizika. Odstupné pak chápala jako zákonný nárok z pracovně právních předpisů, podmíněný dodržením konkurenční doložky. Podmínky nároku na odstupné žalobkyně nesplnila, proto se jej ani nedomáhala. Nárok na odchodné jí ovšem vznikl. Nepravdivé je rovněž tvrzení, že strany přenesly ujednání z jednatelské smlouvy do smlouvy pracovní. Žalobkyně byla bez předchozího vysvětlení odvolána z funkce jednatelky dne 30. 5. 2012, o čemž se dozvěděla až 12. 6. 2012 a k prvnímu jednání na toto téma byla pozvána do Německa až dne 26. 6. 2012. Ani pracovní smlouvu se žalobkyní nikdo neprojednával, byla jí prostě předložena, ani jeden ze slyšených svědků, kteří měli pomoci žalovanému unést důkazní břemeno v tomto smyslu, se žalobkyní o obsahu pracovní smlouvy nejednali. Smlouva odpovídá svobodné vůli účastníků, protože byla žalobkyně odvolána z funkce jednatelky žalované, z důvodů nikoli na straně žalobkyně, vznikl jí nárok na odchodné. Žalovaným předložený rozšiřující výklad významu tohoto ujednání by byl zapovězeným nahrazováním nebo doplňováním stranami nevyjádřené vůle. Nepatřičné jsou odkazy žalovaného na listiny založené ve spise Krajského soudu v Plzni sp. zn. 49 Cm 62/2014, týkajícího se žalobce [Anonymizováno] a žalovaného. Nepatřičný je i odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 29 Cd o 4766/2016-239 ze dne 16. 5. 2018 v soudní věci pana [Anonymizováno], protože nejvyšší soud posuzoval jeho nároky zejména s ohledem na fakt, že panu [Anonymizováno] bylo vyplaceno odstupné podle pracovní smlouvy, které žalobkyně ani neuplatňovala, ani neobdržela. Navíc nejvyšší soud neučinil žádný závěr o skutečném obsahu a významu uzavřených smluv, pouze doporučil soudu nižšího stupně zkoumat skutečnou vůli stran při jejich uzavírání, přesně tak, jak to soud v projednávané věci učinil. Obsah výpovědí těchto svědků žalovaného nepomohl žalovanému unést důkazní břemeno svých tvrzení. Za této situace není na místě vytýkat soudu, že dospěl, k závěru o neunesení důkazního břemene na straně žalovaného Žalovaná argumentuje některými rozhodnutími Nejvyššího soudu, využívá judikátů, které v dané právní věci nemohou přinést žádné vodítko. Žalobkyně se žalobou uplatněného nároku nevzdala, netvrdila, že jej neuplatní, ale naopak výslovně odmítla podepsat dokument připravený žalovanou, nazvaný prohlášení, podle něhož se nároku má vzdát. Doplnila, že judikatura Nejvyššího soudu zapovídá pomocí výkladu projevu vůle nahrazovat nebo doplňovat vůli účastníků smlouvy, kterou výslovně neprojevili, jak se to snaží žalovaný. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako správný potvrdil.

28. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

29. Ze spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení předmětné částky s tím, že je bývalou zaměstnankyní a členkou statutárního orgánu žalovaného, že na základě smlouvy o výkonu funkce jednatelky ze dne 1. 4. 2011 jí vznikl nárok na odchodné ve výši 1 000 000 Kč se splatností 4 měsíce od skončení výkonu funkce, žalovaný tento nárok odmítl a tuto částku žalobkyni neuhradil.

30. Žalovaný namítal, že odchodné bylo míněno tak, že bude vyplaceno žalobkyni pouze při úplném ukončení činnosti žalobkyně pro žalovaného a že uzavřením pracovní smlouvy došlo k vypořádání nároku na odchodné dle smlouvy o výkonu funkce, že žalobkyně po celou dobu trvání pracovněprávního vztahu na základě pracovní smlouvy ze dne 27. 6. 2012 čerpala veškeré výhody spojené s touto pracovní smlouvou, a nárok na odchodné uplatnila až poté, kdy se podařilo obdobného nároku dosáhnout bývalému kolegovi [Anonymizováno]. Toto chování žalobkyně žalovaný hodnotí jako jednání v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku.

31. Soud zjistil, že žalobkyně v žalovaném působila od 3. 5. 1996 do 1. 4. 2011 jako členka představenstva, od 1. 4. 2011 do 30. 5. 2012 jako jednatelka a od 3. 8. 2012 jako zaměstnankyně a prokurista, že byly uzavřeny smlouvy o výkonu funkce člena představenstva, které se měnily a navazovaly na sebe, též byly sjednány manažerské smlouvy, které se též měnily a navazovaly na sebe.

32. Dále soud zjistil, že dne 1. 4. 2011 byla mezi účastníky v souvislosti se změnou právní formy společnosti žalovaného z akciové společnosti na společnost s ručením omezeným uzavřena smlouva o výkonu funkce jednatele (dále jen jednatelská smlouva) a žalobkyně byla jmenována do funkce jednatele společnosti žalovaného s účinností ke dni zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku, ve které pro případ, že bude žalobkyně odvolána z funkce jednatele, strany sjednaly odchodné ve výši 1 000 000 Kč, které bude vyplaceno v případě, že k odvolání jednatele nedošlo z důvodů hrubého porušení povinností nebo úkolů vyplývajících mu z této smlouvy, společenské smlouvy společnosti nebo platných právních předpisů a výkon funkce skončí dnem stanoveným v rozhodnutí o odvolání, a to do čtyř měsíců od skončení výkonu funkce ke dni 30. 5. 2012 byla žalobkyně z funkce jednatelky odvolána.

33. Soud též zjistil, že dne 27. 6. 2012 byla mezi účastníky uzavřena pracovní smlouva (dále jen pracovní smlouva), v níž strany m. j. sjednali pro případ, že bude se zaměstnancem ukončen pracovní poměr, odstupné ve výši 1 000 000 Kč s tím, že bude vyplaceno pouze za podmínky, že k ukončení pracovního poměru nedošlo z důvodu hrubého porušení povinností nebo úkolů vyplývajících z této smlouvy, společenské smlouvy zaměstnavatele nebo platných právních předpisů, a to do čtyř měsíců od skončení pracovního poměru. Pracovní poměr žalobkyně u žalovaného byl ukončen výpovědí žalobkyně ke dni 30. 4. 2014.

34. Soud také zjistil, že počátkem roku 2014 žalovaný předložil žalobkyni návrh prohlášení, dle kterého měli žalobkyně a žalovaný souhlasně prohlásit a stvrdit, že uzavřením smlouvy o výkonu funkce ze dne 27. 6. 2012 vyjádřili účastníci souhlasnou vůli nahradit dosavadní vzájemná práva a povinnosti dosud vyplývající ze smlouvy o výkonu funkce jednatele ze dne 1. 4. 2011 novými vzájemnými právy a povinnostmi dle pracovní smlouvy, a ke dni tohoto prohlášení tak nemá žalobkyně vůči žalovanému ani žalovaný vůči žalobkyni žádné nevypořádané závazky, práva ani povinnosti ze smlouvy nebo ze zákona vyplývající nebo vzniklé v souvislosti s jednatelskou smlouvou, zejména, nikoli však výlučně, žádné závazky z odměny dle čl. 4 jednatelské smlouvy, benefitu dle čl. 5 jednatelské smlouvy a odchodného dle čl. 6.4 a následující jednatelské smlouvy, a dále že neexistují ani žádné závazky žalobkyně vůči žalovanému týkající se vrácení oprávněného plnění ze smlouvy o výkonu funkce. Toto prohlášení nebylo žalobkyní podepsáno.

35. Též bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě odchodného ve výši 1 000 000 Kč s tím, že splatnost odchodného nastala 30. 9. 2012, že žalobkyně uvedené plnění neobdržela a neobdržela ani nepožadovala po žalovaném vyplacení odstupného z uvedené pracovní smlouvy.

36. Soud vzhledem k tomu, že žalobkyně má za to, že její nárok plyne z jednatelské smlouvy a žalovaný namítal, že úmyslem stran při uzavírání jednatelské smlouvy bylo vyplatit žalobkyni odchodné pouze při úplném ukončení činnosti žalobkyně pro žalovaného a že ujednání jednatelské smlouvy o odchodném bylo nahrazeno ujednáním pracovní smlouvy o odstupném, zkoumal úmysl stran při uzavírání jednatelské smlouvy a v ní sjednaného odchodného a dále úmysl stran při sjednávání pracovní smlouvy, v ní sjednaného odstupného.

37. Soud provedl důkazy žalovaným navrženým výslechem svědka [Anonymizováno] a účastnickými výslechy jednatelů žalovaného [Anonymizováno] a [Anonymizováno], přičemž, co se týče skutkových zjištění, týkajících se vůle stran, uzavřel, že z uvedených výpovědí nezjistil žádné relevantní okolnosti týkající se uzavření předmětných smluv mezi účastníky.

38. Soud provedl též důkazy navržené žalobkyní k okolnostem uzavírání jednatelské smlouvy a smlouvy pracovní, a to účastnický výslech žalobkyně a výslech svědka [Anonymizováno].

39. Z výpovědi svědka [Anonymizováno] zejména zjistil, že jednatelskou smlouvu předložil žalovaný, o obsahu smlouvy se nejednalo, obsah byl zřejmý z jejího textu, ohledně odchodného nebylo žádné omezení, až na hrubé porušení jednatelské smlouvy, v případě pracovní smlouvy uzavřel stejnou smlouvu jako žalobkyně, v ní bylo sjednáno odstupné dle zákoníku práce, které bylo vázáno na konkurenční doložku s protiplněním. Žalobkyně a svědek nekladly žádné dotazy k obsahu pracovní smlouvy vzhledem k jejímu jednoznačnému znění, ohledně odchodného a odstupného nebyla ze strany svědka ani žalobkyně požadována žádná vysvětlení či doplnění, neprobíhala žádná diskuze. Nárok na odchodné dle jednatelské smlouvy svědek chápal jako dobrovolný finanční závazek, který žalovaný vyplatí při odchodu z funkce, na rozdíl od odstupného sjednaného v pracovní smlouvě, vycházejícího ze zákoníku práce a vázaného na konkurenční doložku s protiplněním, které svědek nechápal jako změnu nebo zrušení nároku na odchodné z jednatelské smlouvy. Postavení svědka po odvolání z funkce jednatele se změnilo zásadně, neboť do jeho činnosti zasahoval stávající jednatel, což bylo důvodem větších neshod a zrušení místa svědka.

40. Z účastnické výpovědi žalobkyně zejména zjistil, že jednatelská smlouva, stejně jako pracovní smlouva, byla připravena žalovaným, žalobkyně neměla žádné připomínky, v polovině června se dozvěděla, že byla odvolána z funkce jednatele společnosti, pracovní smlouvu podepsala, smlouva byla srozumitelná. Odstupné bylo vázáno na konkurenční doložku, ujednání o odstupném žalobkyně považovala za odměnu za splnění konkurenční doložky. Dotazy v souvislosti s odstupným sjednaným v pracovní smlouvě nepadly, neboť toto považovala žalobkyně za jednoznačné, v únoru 2014 dala žalobkyně výpověď a pracovní poměr s žalovaným byl ukončen ke dni 30. 4. 2014. S ohledem na promlčecí dobu pak začala řešit nárok z jednatelské smlouvy. Ujednání o odchodném rozuměla tak, že pokud bude jako jednatelka odvolána, má nárok na odchodné v určité výši, odchodné vnímala jako jednorázovou odměnu za působení ve firmě spojené se zodpovědností za její fungování. K předchozím uzavřeným smlouvám vysvětlila, že měla uzavřenou jak pracovní smlouvu, tak smlouvu o výkonu funkce člena představenstva, a tyto smlouvy běžely vedle sebe a byly vždy nahrazovány smlouvou stejného typu. K předloženému návrhu prohlášení pak žalobkyně uvedla, že k jeho podpisu byla vyzvána začátkem roku 2014 bez dalšího vysvětlení, prohlášení žalobkyně nepodepsala a v únoru 2014 dala výpověď, neboť situace v práci už neodpovídala jejím představám, že její pracovní podmínky se po uzavření pracovní smlouvy výrazně zhoršily, pociťovala významná omezení.

41. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o výkonu funkce jednatele dne 1. 4. 2011 ve smyslu ust. § 66 odst. 4 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 a, že žalovaný neprokázal svá tvrzení o jím tvrzené vůli stran v případě uzavírání jednatelské smlouvy. Též dospěl k závěru, že uvedený úmysl stran tvrzený žalovaným nelze dovodit ani z předcházející praxe stran ani z následného chování stran.

42. Soud uzavřel, že nárok žalobkyně na odchodné dle jednatelské smlouvy vznikl.

43. Co se týče tvrzení, že nárok na odchodné byl modifikován uzavřením pracovní smlouvy, soud uzavřel, že z provedených důkazů nelze dovodit, že úmyslem stran při sjednávání odstupného v pracovní smlouvě byla změna ustanovení jednatelské smlouvy v části týkající se odchodného.

44. Soud uzavřel, že modifikace nároku na odchodné dle jednatelské smlouvy novým ujednáním pracovní smlouvy prokázána nebyla.

45. Soud též poukázal na rozdílný účel odchodného dle jednatelské smlouvy a odstupného dle pracovní smlouvy.

46. Soud žalobě s ohledem na uvedená zjištění a závěry vyhověl.

47. Odvolací soud se plně ztotožnil se všemi zjištěními soudu, která soud učinil po dostatečném dokazování.

48. Odvolací soud se plně ztotožnil i se všemi závěry soudu.

49. Odvolací soud konstatoval, že soud s ohledem na rozdílné názory na otázku vzniku předmětného nároku a jeho případné modifikace, co se týče projevu vůle stran, správně postupoval podle výkladových pravidel obsažených v § 266 odst. 1 až 4 obchodního zákoníku v rozhodném znění, podle nichž se projev vůle vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám, v případech, kde projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá. Při výkladu vůle podle odst. 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věci. Projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila.

50. Zejména se odvolací soud ztotožnil se závěrem, že žalovaný neprokázal jím tvrzený úmysl stran při uzavírání jednatelské smlouvy, a to, že úmyslem stran při uzavírání jednatelské smlouvy bylo vyplatit žalobkyni odchodné pouze při úplném ukončení činnosti žalobkyně pro žalovaného a dále, že ujednání jednatelské smlouvy o odchodném bylo nahrazeno ujednáním pracovní smlouvy o odstupném, a to zejména z toho důvodu, že z žalovaným navržených a soudem provedených důkazů uvedený úmysl nebyl zjištěn. Odvolací soud se ztotožnil s tím, že uvedené tvrzení neplyne ani z praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož ani i následného chování stran. Soud správně vyložil projev vůle i podle významu, který mu přikládá žalobkyně, které byl projev vůle určen. Též soud vzal správně zřetel na skutečnost, že odstupné žalobkyni nebylo vyplaceno. Také soud správně dovodil, že ani z následného chování stran nelze vůli vyložit tak, jak to učinil žalovaný. Též je správný závěr, že za uvedené situace, kdy v daném případě projev vůle, který obsahuje výraz, který účastníci rozdílně vykládají, je třeba vykládat v neprospěch žalovaného, který tyto výrazy do uvedených smluv vložil. Co se týče odůvodnění těchto závěrů, odvolací soud plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, neboť se s ním ztotožnil.

51. Odvolací soud, co se týče námitky uvedené v odvolání, že se soud nevypořádal s námitkou, že uplatnění nároku je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, konstatoval, že zásady poctivého obchodního styku se uplatňují jen ve vztazích mezi podnikateli, o což v daném případě nejde. Jsou však obdobné dobrým mravům, a proto se odvolací soud též k této k otázce dobrých mravů vyjádřil, neboť tu měl zřejmě na mysli žalovaný, a to následovně.

52. Ústavní soud se vyjádřil k výkonu práva v souladu s dobrými mravy, kdy v nálezu ze dne 5. června 2012 sp. zn. IV. ÚS 3653/11 uvedl, že zásada souladu výkonu práv s dobrými mravy představuje významný korektiv, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti. Pojem dobré mravy nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňující obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, ale jako příkaz soudci rozhodovat praeter legem či dokonce contra legem, pokud jde o reprobaci jednání příčícího se dobrým mravům.

53. Odvolací soud dospěl k závěru, že není nemravné, že žalobkyně nárok uplatnila u soudu za situace, že byla v řízení zjištěna existence nároku uplatněného žalobkyní a obě výše uvedené smlouvy uzavřené účastníky předpokládaly, že žalobkyni bude uvedená částka vyplacena při odchodu, a to, ať při ukončení působení žalobkyně v žalovaném, či při odchodu z funkce jednatele a že žalobkyně při odchodu z funkce jednatele ani po ukončení svého působení v žalovaném částku 1 000 000 Kč ani z titulu odchodného ani z titulu odstupného neobdržela (na odstupné nárok žalobkyni nevznikl, jak v řízení sama uvedla, na rozdíl od situace [Anonymizováno]).

54. Soud tento nárok správně shledal důvodným.

55. Odvolací soud uzavřel, že je napadený rozsudek správný.

56. Na základě uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

57. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení, a to za právní zastoupení, kdy advokát žalobkyně vykonal 2 úkony právní služby, za které mu náleží odměna ve výši 2 x 12 300 Kč, 2 x 300 Kč jako 2 paušální částky a 21 % DPH 5 229, celkem tedy 30 129 Kč.