6 Cmo 149/2021 - 113

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Ing. Dušana Hrabánka a JUDr. Františka Švantnera ve věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele], narozený [Datum narození navrhovatele] bytem [Adresa navrhovatele] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [Jméno advokáta B], IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] zastoupený advokátem [tituly před jménem] sídlem [adresa] o vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků ze dne 24. 9. 2018, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. února 2021 č. j. 80 Cm 194/2018-75, takto:

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. února 2021 č. j. 80 Cm 194/2018-75 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem došlým soudu 27. 12. 2018 se navrhovatel coby člen účastníka domáhal vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění účastníka (dále též jen „společenství“ či „účastník“) ze dne 24. 9. 2018, kterým bylo schváleno hospodaření společenství, vyúčtování a účetní závěrky SVJ za rok 2017, schválen plán rozpočtu a záloh pro rok 2019, schváleno projednání oprav domu v návrhu blíže specifikovaných, schválení návrhu vlastníků ohledně umístění klimatizace, volby členů výboru a kontrolní komise. Návrh odůvodnil tím, že je dán rozporu těchto usnesení se stanovami a se zákonem. Brojil proti svolání a konání shromáždění dle nových stanov (přijatých formou soudního rozhodnutí o nahrazení projevu vůle), zatímco mělo být postupováno podle původních stanov z roku 2004, které nepřipouštěly možnost nechat se při hlasování zastoupit. K pozvánce nebyly přiloženy v dostatečném rozsahu přílohy k jednotlivým bodům programu, některé byly neurčité a některé přímo chyběly a dále v pozvánce nebyla uvedena jména kandidátů, kteří měli být voleni do výboru a kontrolní komise. Dalším důvodem neplatnosti napadených usnesení je skutečnost, že v průběhu jednání shromáždění došlo ke změně programu oproti pozvánce (ohledně umístění klimatizace), ačkoli nebylo přítomno 100 procent členů účastníka. Dalším důvodem neplatnosti je, že není zřejmé, zda usnesení byla přijata potřebnou většinou s ohledem na skutečnost, že navrhovateli nebylo umožněno před zahájením shromáždění nahlédnout do udělených plných mocí za účelem kontroly, zda byly řádně uděleny, takže nelze zjistit, zda zástupci skutečně disponovali řádně udělenými plnými mocemi, přičemž navrhovatel má podezření, že tomu tak nebylo. Dále navrhovatel uvedl s odkazem na ust. § 1209 o.z., že je přehlasovaným vlastníkem, že je dán důležitý důvod a že byla dodržena prekluzivní lhůta pro podání návrhu.

2. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 25. února 2021 č. j. 80 Cm 194/2018-75 tak, že „Návrh na vyslovení rozhodnutí shromáždění [Jméno advokáta B], ze dne 24. 9. 2018 o schválení: A) hospodaření společenství, schválení hospodaření, vyúčtování a účetní závěrky SVJ za rok 2017, B) schválení plánu rozpočtu a záloh pro rok 2019, C) projednání oprav domu (výměna dveří vchod 18, výměna dřevěných stojen a madel, nátěr a oprava poškozených balkónových desek, resp. dle pozvánky výměna prvků dřevěné konstrukce, resp. trámů, částečná opravy fasády, sanace balkónových čel, oprava nátěru a odstranění údajných plísní, výměna vstupního portálu vchodu, výměna dřevěných madel), D) návrhu vlastníků ohledně umístění klimatizace, E) voleb členů výboru a kontrolní komise (zvolení [právnická osoba], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] členy výboru, zvolení [tituly před jménem] náhradníkem výboru, zvolení [tituly před jménem], [Anonymizováno] a [tituly před jménem] členy kontrolní komise), se zamítá“ (výrok I.), a dále že „Navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi na účet jeho právního zástupce na náhradu nákladů řízení částku 20 570 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“ (výrok II.).

3. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že provedl účastníky navržené důkazy, ty následně hodnotil v rozsahu relevantním pro rozhodnutí. Shodně s účastníky a právními závěry Vrchního soudu obsaženými v usnesení Vrchního soudu 6 Cm 88/2018-34 v první řadě hodnotil, zda jsou v daném případě splněny předpoklady ust. § 1209 o.z. pro možnost soudního přezkumu rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků, tedy zda je dán důležitý důvod a zda je navrhovatel přehlasovaným vlastníkem. Že navrhovatel je přehlasovaným vlastníkem, bylo mezi účastníky nesporné, pokud jde o důležitý důvod, soud měl za to, že vzhledem k obsahu přijatých usnesení, která ve svém důsledku ovlivňují majetkovou sféru navrhovatele z hlediska předmětu jeho vlastnictví a účelu jeho využití, důležitý důvod shledal. Návrh byl podán 27. 12. 2018, tedy v rámci tříměsíční prekluzivní lhůty, tedy včas (to ani nebylo zpochybňováno). Dále se soud zabýval jednotlivými důvody neplatnosti přijatých usnesení namítanými navrhovatelem a po provedeném dokazování dospěl k následujícím závěrům: Pokud jde o náležitosti pozvánky, jejichž nedostatek spatřoval navrhovatel v tom, že k ní neměly být připojeny podklady k jednotlivým bodům programu, respektive, že některé byly neurčité, soud po provedeném dokazování měl za to, že pozvánka byla perfektní, když dal za pravdu účastníkovi, že jednak je třeba připojovat pouze zásadní podklady k nejdůležitějším bodům jednání, jednak, že navrhovateli bylo známo, kde jsou veškeré doklady účastníka k dispozici k nahlédnutí. Podle článku VII odst. 7 platných (nových) stanov účastníka se shromáždění svolává písemnou pozvánkou, která se doručí všem členům SVJ a současně se vyvěsí na domovní vývěsce a na jeho internetových stránkách, a to nejméně 30 dnů přede dnem konání schůze. Dále se podle tohoto článku odst. 8 stanov v pozvánce uvede, kde se mohou členové společenství seznámit s podklady k nejdůležitějším bodům jednání, pokud nejsou tyto podklady k pozvánce připojeny. Z uvedeného ustanovení je nutno vyvodit, že, pokud se připojují k pozvánce podklady, pak se má jednat o podklady k nejdůležitějším bodům jednání. Pokud tedy byla k pozvánce přiložena závěrka (rozvaha hospodaření SVJ za rok 2017), plán záloh a oprav na rok 2019 a plná moc k zastupování na shromáždění, což navrhovatel ani nezpochybnil, pak se dle názoru soudu jednalo o přílohy v dostatečném rozsahu, nehledě k tomu, že pozvánka na předmětné shromáždění obsahovala v závěru poučení, že přílohy jsou případně také umístěny na nástěnkách v jednotlivých vchodech a na webových stránkách společenství. Vzhledem k programu dle pozvánky tyto podklady shledal soud dostatečnými ve smyslu ust. čl. VII, bod 8 platných (nových) stanov. Pokud jde o možnost nechat se na shromáždění zastupovat zmocněncem na základě plné moci, je tato možnost výslovně upravena v článku XII, odst. 1 bod b) platných (nových) stanov, který upravuje právo člena společenství nechat se za účelem účasti hlasování na schůzi shromáždění zastoupit jiným členem společenství nebo třetí osobou na základě plné moci. Pokud tedy bylo na napadeném shromáždění hlasováno na základě plných mocí, bylo to zcela v souladu s tímto ustanovením stanov, přičemž dle názoru soudu není důvodu pochybovat o tom, že plné moci byly zástupcům skutečně uděleny. Nestačí „podezření“ navrhovatele o tom, že tomu tak nebylo, vyplývající z toho, že mu před začátkem jednání shromáždění nebylo umožněno plné moci kontrolovat. Zde se soud ztotožnil s argumentací účastníka, že není z organizačních důvodů možné realizovat nahlížení do podkladů přímo na místě před zahájením shromáždění, navíc v daném případě za situace, kdy navrhovateli bylo předem známo, kde může do podkladů nahlížet, jak bylo jednak zjištěno dokazováním - doručení dopisu ze dne 21. 12. 2018 právnímu zástupci navrhovatele (když soud pokládá výpis o doručení z pošta online za dostatečný důkaz o tom), jednak z jeho vlastního prohlášení o špatných zkušenostech s nahlížením u pana Rady. Pokud pak jde o tvrzený důvod neplatnosti, že bylo přijato usnesení o záležitosti, která nebyla zařazena na program shromáždění, ač nebylo přítomno 100 procent vlastníků (ust. § 1221 potažmo ust. § 253 odst. 3 o.z.), pak tato námitka je zcela neopodstatněná, jelikož přijaté rozhodnutí „o schválení návrhu vlastníků ohledně umístění klimatizace“ evidentně koresponduje s bodem 6 pozvánky formulovaným jako „Návrhy vlastníků: přeložka parovodního potrubí paní Kikalová, umístění klimatizace“. Pokud navrhovatel argumentoval, že přijaté usnesení o „schválení návrhu vlastníků ohledně umístění klimatizace“ pod takto formulovaný bod programu dle pozvánky nespadá, pak je to dle názoru soudu projevem šikanóznosti přístupu navrhovatele. Z uvedených důvodů soud neshledal důvody neplatnosti napadeného rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek tvrzené navrhovatelem. Po zhodnocení provedeného dokazování měl tudíž soud za to, že nebyla prokázána navrhovatelova tvrzení ohledně důvodů neplatnosti napadeného usnesení, naopak byla prokázána tvrzení účastníka o tom, že napadená usnesení byla přijata platně. Z uvedených důvodů tedy soud návrh jako nedůvodný zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. V odvolání vznesl tyto stěžejní odvolací námitky, jejichž podrobnější rekapitulace není nezbytná, jelikož jsou účastníkům známy (odvolateli proto, že je sám „autorem“ odvolání a účastníkovi bylo odvolání doručeno): 1) Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 29 Odo 22/2002 brojil proti odůvodnění (viz odst. 6. a zčásti zřejmě odst. 8. napadeného rozhodnutí), když se jedná o tzv. “souhrnná zjištění” ve smyslu uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to ještě ve velmi stručném rozsahu. V napadeném rozhodnutí není mimo jiné uvedeno, na základě kterých konkrétních důkazů se to které zjištění činí a z jakých důvodů. V odst. 6. napadeného rozhodnutí se mimo jiné uvádí: “Soud provedl účastníky navržené důkazy, ty následně hodnotil v rozsahu relevantním pro rozhodnutí. ...”, avšak absentuje přehled, jaké důkazy tedy soud provedl a jaké z nich učinil skutková zjištění. 2) Neúplně zjištěný skutkový stav. Soud prvního stupně dospěl na základě provedeného dokazování k nesprávným skutkovým závěrům. Nicméně vymezení odvolacích námitek je limitováno odůvodněním napadeného rozhodnutí. Z napadaného rozhodnutí neplyne, jaké konkrétní důkazy k návrhu žalobce nebyly provedeny, a z jakého důvodu. Z protokolu ze dne 25. 2. 2021 plyne, že žalobce navrhoval k důkazu plné moci, na základě kterých měli někteří členové žalovaného hlasovat za jiné na předmětném shromáždění. Žalobce navrhoval, aby byl žalovaný vyzván k předložení těchto plných mocí za účelem k provedení k důkazu. Soud následně konstatoval, že tento důkaz nebude prováděn pro nadbytečnost. S tím však odvolatel nesouhlasí, protože nebylo vůbec doloženo, že by shromáždění bylo usnášeníschopné dle zákona a stanov. Tento důkaz tedy nemůže být nadbytečný, má vypovídací potenci k předmětu řízení a účastníkovi nic nebránilo, aby tento důkaz předložil. Dle odvolatele účastník ve skutečnosti řádnými plnými mocemi v potřebném rozsahu nedisponuje. Jedině prostřednictvím těchto plných mocí lze prokázat, a tím i ověřit, že shromáždění proběhlo řádně, tj. hlasoval skutečně ten, kdo k tomu byl oprávněn. Odvolatel na tomto důkazním návrhu setrvává i nadále, a proto navrhl, aby tento důkaz, resp. důkazy (plnými mocemi) byly provedeny odvolacím soudem, včetně příslušné výzvy ze strany odvolacího soudu vůči žalovanému 3) Nesprávné či neúplné skutkové závěry Odvolatel nemůže vytknout konkrétní nesprávné či neúplné skutkové závěry, protože nejsou výslovně uvedeny v napadeném rozhodnutí. Odvolatel z procesní opatrnosti navrhl opětovné provedení všech důkazů ve smyslu ustanovení § 213 odst. 2 věty za středníkem o. s. ř., jež specifikoval. 4) Pozvánka coby právní jednání je neplatná. Přílohy k pozvánce byly neurčité a místy nesrozumitelné a některé dokonce chyběly. Někteří členové účastníka, kteří hlasovali pro přijetí napadených rozhodnutí, zřejmě ani nemohli vědět, o čem konkrétně vlastně hlasují. Body hlasování na pozvánkách jsou totiž natolik obecné, že pod ně lze podřadit téměř jakýkoliv obsah, čemuž napomáhá lakoničnost, neurčitost a nesrozumitelnost příloh k pozvánce. Přílohy k pozvánce nemohou být řádným podkladem pro rozhodnutí členů účastníka, resp. na základě těchto podkladů a nedostatečných informací ze strany členů výboru účastníka nelze učinit řádné a kvalifikované rozhodnutí. Členové účastníka měli schvalovat “Hospodaření společenství, schválení hospodaření, vyúčtování a účetní závěrky SVJ za rok 2017”, ale fakticky se opět hlasovalo pouze o “účetních závěrkách”. Ohledně části “Hospodaření společenství, schválení hospodaření, vyúčtování ...” nebyly předloženy žádné podklady. Dle odvolatele by členové účastníka a případné třetí osoby mohly být uvedeny v omyl tím, že dne 24. 9. 2018 shromáždění mělo schválit “en bloc” hospodaření účastníka a vyúčtování, ačkoliv o tom ve skutečnosti vůbec hlasováno nebylo. Hlasovalo se totiž jen o “účetní závěrce” (uvedené ostatně jasně plyne z pozvánky i zápisu), a to navíc dle přesvědčení odvolatele nekompletních. Pokud jde o samotné přílohy k pozvánce označené jako “Závěrka (rozvaha) hospodaření SVJ za rok 2017”, odvolatel není přesvědčen, že by takový dokument (v řádné podobě) byl k pozvánce ve skutečnosti přiložen. 5) Jde-li o tabulku označenou jako “Plánované nutné havarijní opravy v nezbytném rozsahu”, v odůvodnění se mimo jiné uvádí, že “...špatný stav potvrzen i odborným posudkem společnosti [právnická osoba]. číslo [Anonymizováno] ...”. Nicméně uvedený posudek k pozvánce ani přílohám přiložen nebyl. Nelze tak zhodnotit, zda se jedná o skutečný znalecký posudek dle zákona. Kromě toho se má jednat o “posudek” z roku 2015, který tak nemůže reflektovat situaci v roce 2018. Členové výboru účastníka a správce navrhují provedení jakýchsi oprav, avšak neuvádí k tomu nic konkrétního, ať již jde o konkrétní rozsah případné zakázky, její cenu, dobu zpracování, apod. Není tak vlastně zřejmě, co konkrétně a jakým způsobem má být opravováno, přičemž žádná nabídka ze strany případných dodavatelů nebyla předložena, natož případný návrh smlouvy. Navíc z ničeho neplyne, že by se skutečně jednalo o nutné havarijní opravy. 6) V průběhu „členské schůze dne 24. 9. 2018“ (správně shromáždění společenství vlastníků jednotek - poznámka odvolacího soudu) došlo ke změně programu, ačkoliv nebyli přítomni všichni členové účastníka. Jde-li o program jednání, v pozvánce v bodu ad 6. bylo mimo jiné uvedeno jako součást programu “umístění klimatizace”. Tento bod navazoval na žádost pana [Anonymizováno], který žádal účastníka, aby mu udělil souhlas s umístěním vnější jednotky klimatizace na fasádu domu. Uvedené je ostatně uvedeno i v zápise (byť nepřesně a zjednodušeně). Nicméně dne 24. 9. 2018 se nakonec nehlasovalo o udělení souhlasu panu [Anonymizováno], ale obecně “...aby si mohli vlastníci umístit vnější jednotku klimatizace na terase svého bytu....” Toto však nekoresponduje s tím, co bylo uvedeno v pozvánce. Je možné, že pokud by to bylo uvedeno v pozvánce, že by někteří členové zvážili účast na shromáždění a případné hlasování. Postupem výboru účastníka však byli nepřítomní členové zbaveni svého práva hlasovat o uvedené záležitosti. Hlasovalo se totiž o něčem jiném, než bylo uvedeno v pozvánce. 7) V pozvánce nebyli uvedeni žádní kandidáti na funkci člena výboru a kontrolní komise. Účastníci shromáždění se až přímo na místě dozvěděli, kdo jsou kandidáti, neboť jejich jména byla uvedena v připravené prezentaci. Tím však byli ostatní případní zájemci znevýhodněni, což se ostatně projevilo například i tím, že když přímo namístě projevil pan [adresa] zájem být členem kontrolní komise, byl přehlasován. 8) Není zřejmé, kteří členové účastníka hlasovali na shromáždění za jiné členy, a to na základě jakých konkrétních plných mocí. Účastníku v předložení plných mocí nebránila žádná překážka. To, že odmítl předložit především plné moci k nahlédnutí, dokládá, že účastník nestojí o transparentní průběh shromáždění, protože jinak utajení zmocnitelů, zmocněnců, rozsahu zmocnění a výsledný způsob hlasování nedává žádný smysl. 9) Další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny. Odvolatel doplnil, že se obrátil na správce účastníka dopisem označeným jako “Žádost” ze dne 22. 3. 2021, ve kterém požádal o předložení či zaslání předmětným plných mocí. Žádost byla odeslána emailem i písemně a byla správci účastníka doručena. Do dnešního dne nebyla navrhovateli doručena jakákoliv reakce. 10) Chybná aplikace hmotného i procesního práva ze strany soudu prvního stupně, soud prvního stupně aplikoval a vyložil mylně, resp. případně řádně neaplikoval, především: ustanovení § 20 a § 21 z. ř. s., ustanovení § 253, § 561, § 1207, § 1209, § 1221 o.z. 11) Vzhledem k nesprávnému rozhodnutí nemohlo být správně rozhodnuto ani o nákladech.

5. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť jeho důvodnost se vztahuje výlučně k procesním pochybením soudu prvního stupně.

7. S odvolatelem nelze než souhlasit v tom, že v napadeném rozhodnutí není mimo jiné uvedeno, na základě kterých konkrétních důkazů se to které zjištění činí a z jakých důvodů. Soud prvního stupně se omezil na konstatování, že „provedl účastníky navržené důkazy, ty následně hodnotil v rozsahu relevantním pro rozhodnutí“. Neuvedl, které důkazy provedl a které případně neprovedl a proč. Neuvedl ani, jaké konkrétní skutečnosti z toho kterého důkazu zjistil. Navrhovatel při jednání soudu dne 25. 2. 2021 navrhl provedení důkazy plnými mocemi, na základě nichž měli někteří členové společenství hlasovat za jiné na shromáždění s tím, že navrhoval, aby soud uložil jejich předložení dalšímu účastníkovi, jenž je má k dispozici. Soud sice při jednání konstatoval, že tento důkaz prováděn nebude pro nadbytečnost, nicméně řečené skutečnosti vůbec nereflektoval ve svém rozhodnutí. Tím pádem se nevypořádal s důkazním návrhem navrhovatele, nevysvětlit ani proč nebylo namístě neuložení povinnosti předložení plných mocí dalším účastníkem, případně proč by takový důkaz, ve vztahu ke skutkovým tvrzením navrhovatele, byl nadbytečný. S odvolatelem lze souhlasit též v tom, že nemůže vytknout konkrétní nesprávné či neúplné skutkové závěry, protože nejsou výslovně v napadeném rozhodnutí uvedeny.

8. Podle § 157 odst. 2 ve spojení s § 169 odst. 4 o. s. ř. musí usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé obsahovat stručný a jasný výklad toho, které skutečnosti má soud prokázány a které nikoli. Dále pak o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu. Podle § 132 o. s. ř. „důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci“.

9. Z níže uvedené judikatury Nejvyššího soudu jakož i nálezů a rozhodnutí Ústavního soudu vyplývají závěry, s nimiž je odvolací soud zajedno, přičemž ve smyslu výše jmenovaných zákonných ustanovení jsou aplikovatelné též i na usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2001 sp.zn. 20 Cdo 2492/99, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2002 a dále v Soudní judikatuře číslo sešitu 11/2001, pod SJ 131/2001 „Nepřezkoumatelný je rozsudek, jehož skutkové a právní závěry vycházejí z tzv. souhrnného zjištění, jímž se zjišťuje rozhodný skutkový stav současně na základě všech provedených důkazů, aniž se uvede, na základě kterých konkrétních důkazů se to které zjištění činí a z jakých důvodů, jakož i bez vysvětlení případných rozporů mezi nimi“. Z výše uvedeného rozsudku vychází pak další judikatura Nejvyššího soudu kdy např. podle rozsudku NS ze dne 26. 4. 2014 sp.zn. 25 Cdo 2912/2010 „Rozsudek, jehož skutkové a právní závěry vycházejí z tzv. souhrnného zjištění, je nepřezkoumatelný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 40/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, popř. dále jen R 40/2002). V rozsudku odvolacího soudu nejsou uvedena ani konkrétní skutková zjištění, která odvolací soud z jednotlivých důkazů zjistil, a nerespektoval ani principy uvedené v ustanovení § 157 a § 132 o. s. ř. Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) je tedy naplněn a nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit“. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 438/2010 ze dne 28. února 2011 „Důkaz v řízení provedený nelze obecným soudem v rozhodnutí (jeho odůvodnění) opomenout jen proto, že sám o sobě je v rozporu s tím, co tento soud - s ohledem na své závěry stran skutkových zjištění plynoucích z jiných důkazů - pokládá za skutečnosti prokázané; takovéto opomenutí je zcela zřetelným a současně i protiústavním porušením zásad stran hodnocení důkazů a zejména i kogentně uložené povinnosti (v rozhodnutí) vyložit, jakými úvahami se soud při hodnocení důkazů řídil, když ty které skutečnosti vzal za prokázány. Zásada volného hodnocení důkazů tudíž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli, nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře, a které opomene (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97 in www.nalus.usoud.cz). V rozporu s § 157 odst. 2 o. s. ř. je tzv. souborné zjištění, stejně jako to, když v odůvodnění se reprodukují jednotlivé důkazy, i protichůdné, aniž je zaujato stanovisko, co soud skutečně zjišťuje. Takové rozsudky jsou prakticky nepřezkoumatelné srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 4. 1999 sp. zn. II.ÚS 94/98 in www.nalus.usoud.cz). Nepřezkoumatelný je rozsudek, jehož skutkové a právní závěry vycházejí z tzv. souhrnného zjištění, jímž se zjišťuje rozhodný skutkový stav současně na základě všech provedených důkazů, aniž se uvede, na základě kterých konkrétních důkazů se to které zjištění činí a z jakých důvodů, jakož i bez vysvětlení případných rozporů mezi nimi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2001, sp. zn. 20 Cdo 2492/99, uveřejněném pod číslem 40/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je-li rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, protože tento soud nerespektoval zásady uvedené v ustanoveních § 157 a § 132 o. s. ř., musí odvolací soud takové rozhodnutí zrušit (§ 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.); jestliže tak neučiní a přijme rozhodnutí ve věci samé, pak zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000 sp.zn. 20 Cdo 1045/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. SJ 14/2001)“. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 1276/2011 ze den 23.2.2012 : „Stav, kdy rozsudek postrádá náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., ve svých důsledcích vede k tomu, že se stává nepřezkoumatelným. Brání-li nedostatek řádného a přezkoumatelného odůvodnění právního posouzení věci odvolacím soudem dovolacímu soudu zhodnotit jeho správnost, jde o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.“. Z odůvodnění rozsudku: Soud je povinen v odůvodnění rozsudku uvést, které skutečnosti (skutková tvrzení) významné pro rozhodnutí ve věci byly dokazováním, shodnými tvrzeními účastníků nebo jiným zákonným způsobem prokázány a které nikoliv. U každé jednotlivé prokázané i neprokázané skutečnosti musí soud vyjádřit, jak k tomuto závěru dospěl, tj. jak tyto důkazy hodnotil, zejména jde-li o důkazy protichůdné, a proč nevyhověl všem návrhům účastníků a vedlejších účastníků. Jednotlivé prokázané skutečnosti je třeba promítnout do závěru o skutkovém stavu věci, který je rozhodný pro její právní posouzení. Právním posouzením věci se pak rozumí výklad o tom, z jakých ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu soud vycházel (proč pod tato ustanovení podřadil zjištěný skutkový stav) a jak je případně vyložil, a výklad o tom, jaká mají účastníci na základě zjištěného skutkového stavu podle těchto ustanovení ve vztahu k předmětu řízení práva a povinnosti a jak proto byla věc rozhodnuta (srov. shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1081 - 1082)“. Obdobně podle rozsudku NS sp.zn. 33 Cdo 2025/2010 ze dne 27.4.2011 : „U každé jednotlivé prokázané i neprokázané skutečnosti musí (stručně a jasně) uvést, jak k tomuto závěru došel, tedy z jakých důkazů podle jeho názoru závěr vyplývá, jak tyto důkazy ve smyslu § 132 až 135 o. s. ř. hodnotil, a to zejména tehdy, šlo-li o důkazy protichůdné. Povinnost soudu rozsudek tímto způsobem odůvodnit (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) je přitom jedním z principů řádného a spravedlivého procesu vyplývajících z článku 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a z článku 1 Ústavy České republiky, který představuje součást práva na spravedlivý proces. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Rozhodnutí, které nerespektuje zásady uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., je nepřezkoumatelné (pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů)“.

10. Ústavní soud otázky nepřezkoumatelnosti rozhodnutí obecných soudů z důvodu, že soud nehodnotil jednotlivé důkazy a učinil z provedených důkazů jen tzv. souborné zjištění řešil zejména v následujících rozhodnutí. Podle usnesení sp.zn. II. ÚS 94/98 ze dne 27. 4. 1999: „V rozporu s § 157 odst. 2 o. s. ř. je tzv. souborné zjištění, stejně jako to, když v odůvodnění se reprodukují jednotlivé důkazy, i protichůdné, aniž je zaujato stanovisko, co soud skutečně zjišťuje. Takové rozsudky jsou prakticky nepřezkoumatelné. Nedodržením zákonem stanoveného postupu (zejména pouhým souhrnným zjištěním místo striktního postupu dle o. s. ř.) dochází k porušení čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle těchto ustanovení jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle usnesení sp.zn. I. ÚS 336/2000 z 22. 5. 2002: „Procesněprávní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a násl. Listiny, jakož i z čl. 1 Ústavy. Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu, a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (§ 157 odst. 1 o. s. ř.), a to způsobem, zakotveným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. V případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i s čl. 1 Ústavy" (nález sp.zn. III.ÚS 94/97, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 8, str. 287)“. Z části odůvodnění: „Z tohoto pohledu je nutno hodnotit jako zákonnému postupu nevyhovující takové odůvodnění rozsudku, v němž okresní soud pouze obecně uvádí, že z dokladů předložených žalobcem vzal za prokázáno, že stěžovatel neuhradil žalobci veškeré odebrané zboží, aniž by však tyto doklady jakkoli dále specifikoval“. Podle nálezu III. ÚS 1836/13 ze dne 27. 2. 2014 „Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, a tudíž v rozporu s právem na spravedlivý proces, není-li z jeho odůvodnění patrný vztah mezi provedenými důkazy a předmětným skutkovým závěrem, který je významný z hlediska právního posouzení věci“. Podle usnesení I. ÚS 645/2000 ze 17. 9. 2002 „Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (§ 157 odst. 1 o. s. ř.), a to způsobem, zakotveným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé“. Podle nálezu IV. ÚS 3309/07 z 20. 4. 2011: „K tomu, aby rozhodování soudu nebylo zatíženo projevem libovůle, je nezbytné, aby soud každý důkaz, který byl v řízení před ním proveden - samozřejmě za předpokladu, že se vztahuje k relevantnímu tvrzení účastníka - učinil předmětem svých úvah a hodnocení. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté (především čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2) Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho i v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy“.

11. Z výše uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu i Ústavního soudu je tedy zřejmé, že nepřezkoumatelným je rozhodnutí soudu, v němž u každé jednotlivé prokázané i neprokázané skutečnosti není (stručně a jasně) uvedeno, jak k závěru došel, tedy z jakých důkazů podle jeho názoru závěr vyplývá, jak tyto důkazy ve smyslu § 132 až 135 o. s. ř. hodnotil. Jednotlivé prokázané skutečnosti je třeba promítnout do závěru o skutkovém stavu věci, který je rozhodný pro její právní posouzení. Nepřezkoumatelný je rozsudek, jehož skutkové a právní závěry vycházejí z tzv. souhrnného zjištění, jímž se zjišťuje rozhodný skutkový stav současně na základě všech provedených důkazů, aniž se uvede, na základě kterých konkrétních důkazů se to které zjištění činí a z jakých důvodů, jakož i bez vysvětlení případných rozporů mezi nimi. Takovým rozhodnutí je i odvoláním napadené usnesení v dané věci. Soud de facto neučinil ani souhrnný výčet jím provedených důkazů, ale jen jak výše citováno konstatoval, že provedl účastníky navržené důkazy. Soud tak nehodnotil důkazy jednotlivé ba ani v určitých souvisejících celcích, a to ani z hlediska jejich relevance, věrohodnosti, tím spíše pak neuvedl, co z jakého důkazu zjistil případně o čem ten který navržený a provedený důkaz nesvědčí (ačkoli to bylo účastníkem tvrzeno). Rozhodnutí soudu prvního stupně je tudíž nepřezkoumatelné, když odvolacímu soudu ani účastníkům řízení není zřejmé, které důkazy byly provedeny, co z nich bylo zjištěno, případně naopak zjištěno nebylo, byť to bylo účastníkem řízení tvrzeno, jaká je tudíž prokázaná skutečnost. V daném případě tedy v zákoně i ve výše citované judikatuře uvedené náležitosti v rozhodnutí soudu prvního stupně zcela absentují. Není zřejmé, které konkrétní důkazy soud provedl a které nikoli a proč, co z provedených důkazů zjistil a jeho hodnocení skutkové situace. V tomto nelze upřít odvolání důvodnost. Potud je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné.

12. Ze všech výše uvedených důvodů odvolacímu soudu nezbylo, než vzhledem k nepřezkoumatelnosti usnesení soudu prvního stupně toto usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušit a věc soudu prvního stupně podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátit k dalšímu řízení. V něm se soud prvního stupně vypořádá se všemi navrženými důkazy, a především ve svém rozhodnutí zdůvodní, které důkazy provedl a proč, které neprovedl a proč, a dále jaká skutková zjištění z provedených důkazů učinil.

Poučení