6 Cmo 152/2023 - 621

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Blanky Trávníkové a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci žalobce: [Jméno žalobce A]., IČO [IČO žalobce A] sídlem [Adresa žalobce A] zastoupen advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce: [Jméno žalobce B]., IČO [IČO žalobce B] sídlem [Adresa žalobce B] zastoupen advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného], IČO [IČO žalovaného] bytem a sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 274 809 Kč s přísl., o odvoláních žalobce, vedlejšího účastníka i žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 1 Cm 42/2010-454 ze dne 21. října 2022 takto:

Výrok

I.

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 1 Cm 42/2010-454 ze dne 21. října 2022 se 1) ve výroku I.: a) potvrzuje, v rozsahu přisouzené jistiny 274 809 Kč splatné do tří dnů od právní moci rozsudku, b) mění v úrocích z prodlení jen tak, že výše úroku z prodlení z přisouzené částky 274 809 Kč odpovídá: - 8,5 % ročně od 22. 5. 2009 do 31. 12. 2009, - 8 % ročně od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, - 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, - 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, - 7,5 % ročně od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, - 7,05 % ročně od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, - 7.5 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 - 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 - 8,75% ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, - 9% ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, - 7,25% ročně od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, - 7,5% ročně od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, - 10,75% ročně od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, - 14% ročně od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2023, - 13,75% ročně od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024, a od 1. 7. 2024 do zaplacení s úrokem z prodlení z částky 274 809 Kč v roční sazbě, která pro každé kalendářní pololetí odpovídá repo sazbě České národní banky platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o 7 procentních bodů, 2) ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 158 915 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce [Jméno advokátky], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, 3) ve výroku III. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradu nákladů řízení částku 153 622 Kč k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka [Jméno advokáta A] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 35 647 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 35 647 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce vedlejšího účastníka.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud I. stupně, z důvodu existence podmínek pro vyčíslení pokuty za neoprávněný odběr elektřiny a z důvodu správnosti vlastního vyčíslení pokuty žalobcem ve výroku I. zavázal žalovaného, aby žalobci zaplatit částku 274 809 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 5. 2009 do zaplacení, ve výroku II. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladu řízení částku 128 612 Kč a ve výroku III. žalovanému uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradu nákladů řízení částku 117 612 Kč.

2. Po provedeném dokazování soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, podle něhož mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 14. 1. 2005 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny týkající se odběrného místa - [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [adresa].

3. Dále soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že dne 17. 5. 2007 pracovníci společnosti [právnická osoba], zmocněni žalobcem, provedli kontrolu elektroměru v uvedeném odběrném místě a na základě zjištění týkajících se neoprávněného zásahu do elektroměru došlo k demontáži tohoto elektroměru a odpojení provozovny žalovaného od elektrické sítě.

4. Dále soud I. stupně vyšel ze zjištění, že u Okresního soudu v Děčíně byla vedena věc sp. zn. 15 C 68/2010, kde se nynější žalovaný v pozici žalobce domáhal po žalobci v pozici žalovaného náhrady škody údajně mu způsobené společností [Jméno žalobce A]. a spočívajícím v demontování elektroměru v odběrném místě [Anonymizováno] [Anonymizováno], kdy žalovaný uplatňoval totožnou argumentaci jako v projednávané věci s tím, že v daném případě z jeho strany nedošlo k neoprávněnému odběru elektřiny a neměla být jeho provozovna odpojena od sítě.

5. Soud I. stupně dále vyšel ze skutečnosti, že tato žaloba vůči společností [Jméno žalobce A]. byla rozsudkem Okresního soudu v Děčíně v řízení sp. zn. 15 C 68/2010 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 95 Co 95/2021-1201 ze dne 14. 3. 2022 zamítnuta, když Okresní soud v Děčíně podle uvedeného odvolacího soudu správně zjistil, že elektroměr v odběrném místě žalobce měl ke dni 17. 5. 2007 intenzivní vrypy na obou číselnících a na plombách elektroměru byla z obou stran vytlačena písmena ,,SME“ falešnou matricí, přičemž v okamžiku demontáže elektroměru č. [Anonymizováno] dne 17. 5. 2007 byl na číselnících poslední stav nízkého tarifu 202 596 kWh a stav vysokého tarifu 26 220 kWh. Podle zjištění Okresního soudu v Děčíně v řízení sp. zn. 15 C 68/2010 měla o uvedeném svědčit fotodokumentace, notářské zápisy, DVD obsahující 1,5 hodiny záznamu, shodující se s protokolem o demontáži elektroměru; znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 30.52007 včetně výslechu tohoto znalce soudem.

6. Podle soudu I. stupně v nyní vedeném řízení, jakož i v řízení před Okresním soudem v Děčíně sp. zn. 15 C 68/2010 byla řešena totožná předběžná otázka na základě stejného skutkového stavu, a to - zda došlo k neoprávněnému zásahu do elektroměru v odběrném místě nynějšího žalovaného, zda žalovaný za neoprávněný odběr elektřiny odpovídá a zda žalovaný jako odběratel je povinen uhradit žalobci škodu, a to včetně posouzení otázky, zda žalovaný jako odběratel věrohodně prokázal, že přestože došlo k neoprávněnému odběru, žádná škoda žalobci fakticky nevznikla. Soud I. stupně ve smyslu ust. § 135 odst. 2 o. s. ř. vycházel z pravomocného konečného rozhodnutí vydaném v řízení před Okresním soudem v Děčíně s tím, že podle soudu I. stupně se závazností prejudiciální otázky rozumí zákaz samostatného posuzování této otázky v následném sporu s tím, že se soud již nezabývá tvrzeními, která jsou v rozporu se skutkovými zjištěními, na nichž Okresní soud v Děčíně vystavěl své pravomocné rozhodnutí v předchozím sporu a není tak prováděno dokazování vztahující se k již vyřešenému právnímu závěru, což se podle soudu I. stupně vztahuje v projednávaném případě i na totožnou argumentaci žalovaného a na jím navrhované shodné důkazy, především znalecké posudky z trestního řízení v rámci něhož byla věc proti němu odložena z důvodu nemožnosti ztotožnění žalovaného s osobou, jež zasáhla do elektroměru.

7. Soud I. stupně v rámci právního posouzení věci dále konstatoval, že objektivní odpovědnost v občanskoprávním řízení se posuzuje dle jiných kritérii než subjektivní odpovědnost založená na zavinění v trestním řízení. Podle soudu I. stupně se žalovaný neliberoval a neprokázal, že žádná škoda žalobci fakticky nevznikla. Naopak podle soudu I. stupně v daném případe došlo v odběrném místě žalovaného v [adresa] dle § 51 odst. 1 písm. f) EZ k neoprávněnému odběru elektřiny, což bylo zjištěno na základě kontroly dne 17. 5. 2007 a podle § 51 odst. 2 EZ ve spojení s § 28 odst. 2 zák. č. 458/2000 (EZ) žalovaný nese objektivní odpovědnost za škodu, přičemž žalobce po právu výši náhrady škody vypočetl v souladu s § 51 odst. 2 EZ způsobem stanoveným prováděcím předpisem, a to v rozhodné době platnou vyhláškou č. 51/2006 Sb.

8. Proti tomuto rozsudku v rozsahu věci samé a nákladů řízení se v zákonem stanovené lhůtě odvolal žalovaný (odvolatel) požadující zamítnutí žaloby a v rozsahu nákladů řízení se v zákonem stanovené lhůtě odvolali též žalobce a vedlejší účastník, kterým podle jejich názoru nebyly v plném rozsahu přiznány náklady na jejich právní zastoupení.

9. Odvolatel (žalovaný) se domáhal změny napadeného rozsudku a zamítnutí návrhu, případně zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení z důvodů § 205 odst. 1 písm. d), e), g) o. s. ř., když 1. soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav, jeho skutková zjištění jsou nesprávná a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci především porto, že nesprávně zjistil (vyčíslil) náhradu škody, neboť mechanicky aplikoval prováděcí předpis, aniž by provedl test proporcionality ve smyslu nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 668/15, a z toho důvodu je jeho postup v rozporu s ústavně zaručeným právem žalovaného na spravedlivý proces, 2. v rozporu s dosavadní judikaturou a s ryze formalistickým odůvodněním soud I. stupně odmítl odečíst od náhrady škody již reálně žalovaným hrazené úhrady za předmětné období. Tím de facto z ryze náhradového nároku žalobce učinil sankční plnění. Soud I. stupně podle odvolatele zatížil řízení vadou, když nevedl dokazování ve věci uplatněného nároku žalovaného na zápočet částek ve výši cca 150 000 Kč, které žalovaný uhradil na zálohách cca 80 000 Kč a na zúčtovací fakturu č. 1027963146 ve výši 71 030,45 Kč vyhodnocenou soudem I. stupně jako nedostatečný důkaz o úhradě částky 71 030,45 Kč, 3. soud I. stupně nevzal v úvahu výši uplatněné škody ve vztahu k testu proporcionality, v rámci něhož by mělo být zhodnoceno také pochybení distributora při instalaci nevyhovujícího elektroměru, jenž nebyl evidován v příslušné databázi AMS a neměl platné úřední ověření před instalací a není jisté, zda zjištěné mechanické stopy uvnitř elektroměru nevznikly již před jeho instalací, jak tato pochybnost plyne i z posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a z dalších posudků ze spisu OS Děčín., neboť odpovědnost odběratele v dané věci je sice objektivní, ale nemůže být bez limitů zohledňujících pochybení žalobce, 4. se soud I. stupně nezabýval historií spotřeby (a to i v navazujícím období fungování elektrocentrály, po odpojení provozovny od distribuční soustavy) a jejími limity v kontextu konkrétních elektrospotřebičů a konkrétního provozu, tak aby mohl posoudit korelaci mezi vyhláškovým výpočtem fiktivní škody, očekávatelnou spotřebou a naměřenou a uhrazenou spotřebou. 5. nelze aplikovat, resp. pro rozhodnutí převzít výpočet provedený dle vyhl. č. 51/2006 Sb. s převzetím fiktivního výpočtu spotřeby a cenové hladiny dle § 14 odst. 4, namísto obvyklé distribuční ceny silové elektřiny, 6. se napadený rozsudek odchyluje od dosavadní judikatury v podobných věcech, zejména potom od nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 668/15 a rozhodnutí Krajského soudu v Praze č. j. 31 Co 252/2013-262, 7. je napadený rozsudek nepřezkoumatelný, 8. soud I. stupně nesprávně rozhodl v nákladových výrocích, zejména ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi a pokud jde o nákladové výroky, i tyto soud I. stupně odůvodnil velmi stroze, bez zabývání se charakterem jednotlivých úkonů právní služby a jejich účelností např. u opakovaných replik. Soud I. stupně rovněž nevzal v úvahu, že u vedlejšího účastníka na straně žalobce jeho účast v řízení vznikla k jeho oznámení, mimo procesní vůli žalovaného a tato jeho účast nebyla potřebná a neměla by být vůbec brána v úvahu v rámci nákladů řízení. Stejně tak nebylo zohledněno, že žalobce disponuje rozsáhlým administrativním aparátem včetně právníků a byl schopen kvalifikovaně hájit svá práva bez pomoci advokátů. Konečně podle odvolatele soud I. stupně v rámci posuzování nákladů řízení neposoudil věc z hlediska § 150 o. s. ř. a neměl úspěšnému žalobci částečně přiznat náhradu nákladů řízení za právní zastoupení advokátem z důvodů neúčelně vynaložených nákladů.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení předcházejícího jeho vydání, však odvolání žalovaného důvodným neshledal a naopak důvodná shledal odvolání žalobce a vedlejšího účastníka.

11. Skutkově odvolací soud vycházel ze správných zjištění soudu I. stupně, podle nichž mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 14. 1. 2005 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny týkající se odběrného místa - [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [adresa].

12. Dne 17. 5. 2007 žalobce zjistil v zastoupení společností [právnická osoba] na odběrném místě žalovaného v [adresa], neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy, podle § 51/1 f) bod 1 z.č. 458/2000 Sb. účinného do 31. 12. 2007 (EZ). Když při kontrole bylo zjištěno, že elektroměr typ [Anonymizováno], v.č. [Anonymizováno] se stavem VT [Anonymizováno] kWh, NT [Anonymizováno] má na levé a pravé straně falzifikáty úředních značek [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Štítek a číselníky elektroměru vykazovaly stopy po neoprávněné manipulaci spojené se stáčením číselníků ke škodě provozovatele distribuční soustavy, což potvrdil i znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 30. 5. 2007.

13. Odvolací soud považuje za správné právní posouzení zjištěného skutkového stavu soudem I. stupně jako neoprávněného odběru elektřiny z elektrizační soustavy podle § 51 odst. 1 f) bod 1 energetického zákona č. 458/2000 Sb. účinného do 31. 12. 2007 s následkem v podobě žalobci způsobené škody.

14. Výše žalobci žalovaným způsobené škody byla soudem I. stupně správně zjištěna, když tato se skládá ze škody z neoprávněný odběr elektřiny ve výši 241 680 Kč vypočítané dle § 51 odst. 2 EZ, § 14 vyhl. č. 51/2006 Sb. účinné do 31. 3. 2010 a z nákladů ve výši 33 129,50 Kč vynaložených na zjištění neoprávněného odběru. Soud I. stupně správně zjistil skutečnosti týkající se splatnosti žalované pohledávky spočívající v tom, že na celkovou částku 274 809,50 Kč žalobce vystavil fakturu č. 9126502310, když tento doklad splatný dne 21. 5. 2009 a doručený žalovanému žalovaný neuhradil.

15. Soud I. stupně správně shledal v souladu se shora uvedenou právní úpravou vyčíslení náhrady škody, vycházející ze skutečnosti, že v odběrném místě |e osazen jistič třífázový 50 A, přičemž vypočtený příkon byl podle uvedené vyhlášky správně stanoven na 60 % a činil 20,76 kW odpovídající součinu 50A x 0,4kW x 1,73 x 0,6. Při počtu hodin denního využití dle vyhlášky stanovených minimálně 8 h a při počtu dní neoprávněného odběru počítaného ode dne následujícího po posledním pravidelném odečtu (19. 8. 2006) do doby zjištění neoprávněného odběru (17. 5. 2007), tj. 272 dní při ceně elektřiny v souladu s vyhláškou je oceněna pevnou cenou pro zúčtování odchylky a ostatních regulovaných cen a činí 5,35 Kč/kWh v době zjištění neoprávněného odběru soud I. stupně správně ustálil výši náhrady škody za neoprávněný odběr v částce 241 680 Kč na základě součinu 20,76 kW x 8 h x 272 dní x 5,35 Kč /kWh.

16. Odvolací soud ve shodě se soud I. stupně shledal důvodnou též žalobcem požadovanou výši nákladů souvisejících se zjištěním neoprávněného odběru, jak tyto žalobci vyfakturovala společnost [právnická osoba] specializující se na tuto odbornou činnost prováděnou za úplatu podle ceníků [právnická osoba] Ani odvolací soud neměl proto výhrady vůči požadavku žalobce na úhradu dopravného 12 km při sazbě 8,50 Kč/km =102 Kč; na úhradu 24 pracovních hodin související se zjištěním neoprávněného odběru při sazbě 1 281,50 Kč/h = 30 756 Kč bez DPH, na úhradu nákladů pořízení velmi potřebné dokumentace - foto a video neoprávněného odběru ve výši 2 271,50 Kč bez DPH. Účelně vynaložené náklady souvisejících se zjištěním neoprávněného odběru tak i podle závěrů odvolacího soudu činily celkem 33 129,50 Kč vč. DPH, přičemž tyto náklady pracovníků [právnická osoba] byly vyfakturovány žalobci a faktura byla žalobcem společnosti [právnická osoba] zaplacena, jak správně zjistil soud I. stupně.

17. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v rozsahu přisouzení jistiny ve výroku I. odst. 1 písm. a) tohoto rozsudku potvrdil.

18. S ohledem na prodlení žalovaného se splněním závazku vycházejícího ze shora uvedené právní úpravy, soud I. stupně sice správně žalovaného zavázal vedle jistiny též k zaplacení i příslušenství v podobě úroků z prodlení, avšak podle právního názoru odvolacího soudu vyjádření povinnosti platit úroky zjednodušenou formulí, že „žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 274 809 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22.5.2009 do zaplacení“ neodpovídá požadavku na vykonatelnost přisouzených úroků z prodlení.

19. Z uvedených důvodů odvolací soud přistoupil podle § 220 o. s. ř. v této dílčí části napadeného rozsudku tak, že specifikoval ve výroku I. odst. 1 písm. b) tohoto rozsudku přisouzené úroky tak, aby výrok týkající se příslušenství byl vykonatelný.

20. Z podnětu všech tří odvolatelů (žalobce, vedlejšího účastníka a žalovaného) odvolací soud podrobil přezkumu i nákladové výroky, přičemž se částečně odchýlil od právního názoru soudu I. stupně v otázce nároku žalobce i vedlejšího účastníka na výši přiznaných nákladů řízení, když podle odvolacího soudu je nutno přiznat těmto účastníkům řízení náhradu nákladů řízení za všechny účelně vykonané úkony specifikované níže, byť některé podle § 11 odst. 2 AT jsou honorovány poloviční odměnou.

21. Žalobce má právo na náhradu jím požadovaného (č.l. 473) zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 992 Kč a na náhradu nákladů na právní zastoupení, kdy právní zástupkyně žalobce má právo jednak ve smyslu § 11 odst. 1 AT na odměnu v plné výši 9 420 Kč za každý z vykonaných úkonů právní služby podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 AT, a to za předžalobní výzvu k plnění a dále za úkony dokumentované ve spise na č.l. 1, 109, 146, 155 (dva úkony), 280, 433 a 440 (dva úkony) a jednak ve smyslu § 11 odst. 2 AT na odměnu v poloviční výši 4 710 Kč za každý z vykonaných níže uvedených úkonů právní služby podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 AT, a to za úkony dokumentované ve spise na č.l. 104, 221, 251, 271 a 293. Ke každému z uvedených úkonů právní služby náleží podle § 13 odst. 3 AT náhrada hotových výdajů 300 Kč. Advokátce žalobce náleží podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. také náhrada za advokátkou odvedenou DPH ve výši 25 673 Kč.

22. Proto odvolací soud postupem podle § 220 o. s. ř. ve vztahu k žalobci změnil nákladový výrok způsobem uvedeným ve výroku I. odst. 2 tohoto rozsudku tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 158 915 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce [Jméno advokátky], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

23. Právní zástupce vedlejšího účastníka má ve smyslu § 11 odst. 2 AT právo na náhradu nákladů na právní zastoupení, kdy právní zástupce vedlejšího účastník a má právo jednak ve smyslu § 11 odst. 1 AT na odměnu v plné výši 9 420 Kč za každý z vykonaných úkonů právní služby podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 AT, a to za úkony dokumentované ve spise na č.l. 128, 137, 155 (dva úkony), 199, 214, 238, 280, 419 a 440 (dva úkony) a jednak ve smyslu § 11 odst. 2 AT na odměnu v poloviční výši 4 710 Kč za každý z vykonaných níže uvedených úkonů právní služby podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 AT, a to za úkony dokumentované ve spise na č.l. 221, 251, 273 a 284.

24. Ke každému z uvedených úkonů právní služby náleží podle § 13 odst. 3 AT náhrada hotových výdajů 300 Kč. Advokátovi vedlejšího účastníka náleží také podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. náhrada za advokátem odvedenou DPH ve výši 26 662 Kč.

25. Proto odvolací soud postupem podle § 220 o. s. ř. ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi změnil nákladový výrok způsobem uvedeným ve výroku I. odst. 3 tohoto rozsudku tak, že žalovaný je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradu nákladů řízení částku 153 622 Kč k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka [Jméno advokáta A] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

26. Z výše uvedeného je zřejmé, že odvolání žalovaného do přisouzených nákladů řízení požadující nepřiznání nebo snížení přiznaných nákladů nemá oporu v ustanovení zákona o nákladech řízení úspěšného účastníka (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) ani v ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů.

27. V odvolacím řízení úspěšný žalobce a s ním vedlejší účastník mají v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, jež každému z nich vznikly v souvislosti s právním zastoupením, když advokáti obou uvedených účastníků vykonali ve prospěch svých klientů 4 úkony právní služby představované vyjádřením se k odvolání žalovaného do věci samé za něž jim každému náleží plná náhrada ve výši 9 420 Kč a dále za odvolání se do nákladových výroků za což každému z nich náleží poloviční náhrada 4 710 Kč (§ 11 odst. 2 AT), účast při jednání odvolacího soudu dne 9 dubna 2024, ze něž každému ze zástupců na straně žalující náleží plná náhrada (§ 11 odst. 1 AT) ve výši 9 420 Kč a čtvrtým úkonem každého z advokátů na straně žalující je účast při vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu dne 10. dubna 2024, ze něž každému ze zástupců na straně žalující náleží poloviční náhrada 4 710 Kč (§ 11 odst. 2 AT). Oba advokáti mají právo na 300 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby (§ 13 odst. 3 AT) a mají také právo podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. na náhradu za advokátem odvedenou DPH každý ve výši 6 187 Kč, tedy celkově žalobci a vedlejšímu účastníkovi náleží náhrada nákladů odvolacího řízení za úkony při právním zastoupení každému 35 647 Kč jak je uvedeno v e výrocích II. a III. tohoto rozsudku. Advokátce žalobce sídlící v Praze nebyla přiznána náhrada za promeškaný čas cestou k Vrchnímu soudu v Praze, a to s ohledem na § 14 odst. 1 písm. a) AT.

28. Před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatele uvedená pod bodem 1. jeho odvolání, neboť, jak bylo uvedeno shora soudu I. stupně nelze ani v nejmenším vytknout nedůslednost nebo pochybení při zjišťování skutkového stavu nebo při právním posuzování věci a při vyčíslování výše náhrady škody, přičemž odvolací soud se nemůže ztotožnit s argumentací odvolatele, že soud I. stupně v jeho případě pouze mechanicky aplikoval prováděcí předpis pro výpočet škody způsobené nedovoleným odběrem elektrické energie, neboť při posuzování výše škody vyčíslené podle právního předpisu již z podstaty věci je předpokládáno dodržování ustanovení zákona i podzákonného předpisu.

29. Soudu I. stupně nelze rovněž vytýkat neprovedení testu proporcionality ve smyslu nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 668/15, když podle právního názoru odvolacího soudu spotřebu elektrické energie podle vyhláškového výpočtu v projednávaném konkrétním případě ani v nejmenším nelze označit za extrémně rozdílnou od jakékoliv spotřeby, jíž žalovaný kdykoliv v minulosti dosáhl. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že předmětem řízení je nepovolený odběr probíhající v rámci smlouvy uzavřené v roce 2005, na něž se přišlo relativně brzo již v roce 2007 a není tak k dispozici srovnávací období.

30. Oba shora uvedené argumenty odvolatele pod tímto bodem neprojdou ani testem zběžné kontroly, již si pro orientaci může v tomto případě učinit i osoba odlišná od znalce v daném oboru, když i odborníci na danou problematiku (např. Prof. Ing. Pavel Santarius CSc., Doc. Ing. Petr Krejčí Ph.D. z Katedry měřicí a řídící techniky VŠB - Technické univerzity Ostrava) v posudku 1/2009 označili výpočet škody podle předpisu za korektní.

31. V rámci orientační kontroly správnosti výpočtu škody způsobené nedovoleným odběrem elektrické energie podle předpisu odvolací soud vychází z žalovaným zdůrazňovaného doúčtování za spotřebovanou elektrickou energii za projednávané období 272 dnů č. faktury 00001027963143 za přiznaný odběr elektřiny, jenž osoba přetáčející elektroměr na přístroji ponechala k odečtu, za spotřebovaných (zaokrouhleně) 71 100 kWh elektrické energie za předmětné období od 19. 8. 2006 do 31. 12. 2006 za 152 000 Kč , tj. 2,14 Kč/kWh. Dále odvolací soud vyšel ze skutečnosti, že podle odhadu prováděného podle množství spotřebičů představených znalci [jméno FO] až 10. 10. 2007, tedy přibližně po 5 měsících od odhalení zásahu do elektroměru, podle množství přiznaných spotřebičů dne 10. 10. 2007 stanovil znalec [jméno FO] ve svém odborném vyjádřená z listopadu 2007 spotřebu v provozovně na 106 194 kWh ročně , tj. 291 kWh/ den a za uváděných 272 dnů by spotřeba v té době přiznaných spotřebičů podle tohoto znalce činila 79 136 kWh . Při uvedené ceně 2,14 Kč/kWh by výše kontrolně počítané platby činila 169 352 Kč, jež se vztahuje k energii odhadnuté znalcem jako možně spotřebované na základě prohlídky spotřebičů, k nimž žalovaný umožnil přístup až 5 měsících po žalobce m provedené kontrole, když v době kontroly dne 17. 5. 2007 množství a faktická spotřeba spotřebičů v odběrním místě nebyla objektivně zjistitelná s ohledem na nespolupráci žalovaného.

32. Takto na základě dokladů obsažených ve spise zjištěná částka 169 352 Kč představuje cca 70 % ve vztahu k platbě 241 680 Kč stanovené podle předpisu. Uvedené navýšení platby o 30 % představuje podle právního názoru odvolacího soudu kompenzací zatajených nebo jinak neznámých okolnosti odcizení předmětného zboží (energie).

33. V projednávaném případě 30% navýšení kompenzuje především nejistotu jednak ohledně množství a příkonu spotřebičů instalovaných v době kontroly, jež žalovaný v důsledku své nespolupráce neumožnil sepsat a jednak i nejistotu ohledně toho, že již nelze zjistit z jaké paměti byly odstraněny záznamy o spotřebě, zda z paměti týkající se spotřeby energie v nízkém tarifu nebo v tarifu vysokém, přičemž důvod zásahu do měřidla nad jakoukoli pochybnost svědčí o zásahu především do záznamové části měřící energii spotřebovanou ve vysokém tarifu. Talkové 30% navýšení je jednak odůvodnitelné a jednak se vůbec nedá srovnat se stavem řešeným v nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 668/15 umožňujícím soudům snížit požadavek poškozeného dodavatele energií skrze test proporcionality.

34. Před odvolacím soudem neobstála argumentace pod bodem 5 odvolání, když výpočet výše škody odpovídá shora uvedené právní úpravě, přičemž právní úprava reaguje na okolnost, kdy bylo odcizené zboží (energie) odčerpávána, zda v době dostatku energie, nebo v energetických špičkách, kdy dodavatel sám za jím nakoupenou energii musel platit vysoké ceny.

35. Jestliže v souladu s právním předpisem žalobce požadoval po žalovaném také úhradu nákladů na zjištění nedovoleného odběru, přičemž si žalobce na tuto odbornou činnost objednal specializovanou společnost, již zaplatil za provedení těchto prací podle tarifu uvedené společnosti 33 129 Kč, nelze tomuto postupu ničeho vytknout a rovněž uvedenou částku žalobce po žalovaném důvodně vymáhá. Také z uvedených důvodů neobstála argumentace žalovaného uvedená pod bodem 1., 3., 4., 5. a 6. odvolání. K tomu navíc odvolací soud konstatuje, že již z uvedeného je zřejmé, že se žalobce a následně soud I. stupně snažili o co nejvyšší míru objektivity stanovení výše způsobené škody se snahou zjistit pomocí přímých důkazů skutečné množství energie odcizené odstraněním záznamu o jejím naměřeném spotřebovaném množství, stejně jak se snažili o totéž pomocí nepřímých důkazů (rekonstrukcí spotřeby), přičemž nespolupráce žalovaného za popsané situace šla logicky k tíži žalovaného považovaného zákonem za objektivně odpovědného za žalobci způsobenou újmu, když se žalovanému v tomto případě nepodařilo liberovat.

36. Konečně odvolací soud nesdílí obavy žalovaného o nesprávné fungování měřicího přístroje (elektroměru), když se neprokázalo, že by přístroj před jeho instalací nebyl prověřen, přičemž o jeho plné funkčnosti a přesnosti po jeho demontáži svědčí osvědčení o výsledku ověření č. 0295/07. Ostatně odvolací soud nemá důvodu odchýlit se od hodnocení uvedené otázky řešené v tomto případě již Okresním soudem v Děčíně rozsudkem ze dne 16. 2. 2021 č. j. 15 C 68/2010-1046 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem 95 Co 95/2021-1201 ze dne 14. 3. 2022.

37. Před odvolacím soudem nemohla obstát ani argumentace odvolatele uvedená pod bodem 2. jeho odvolání. Je tomu tak proto, že spotřeba elektrické energie v provozovně žalovaného v daném období byla žalobcem a rovněž soudem I. stupně správně rozdělena na dvě zcela rozdílné složky, a to na tu část správně fungujícím elektroměrem zaznamenanou , jíž se osoba přetáčející elektroměr rozhodla přiznat a neodstranit z mechanické paměti elektroměru a na druhou složku představovanou elektrickou energií o jejíž skutečné spotřebě byla z elektroměru odstraněna data o spotřebované energii zpětným přetočením záznamových kotoučů elektroměru.

38. První složka spotřebované energie v předmětném období není předmětem sporu, když ji žalobce žalovanému řádně vyúčtoval konečnou fakturou č. 0000001027963143 se započtením měsíčních zálohových plateb, přičemž žalovaný tento důvod svých plateb podle neodstraněných záznamů z paměťových kotoučů elektroměru zjevně akceptoval, když podle svých tvrzení uhradil i doúčtování energie zaznamenané elektroměrem, resp. neodstraněné z paměti elektroměru jeho přetočením.

39. Předmětem sporu je druhá složka spotřebované energie, již by zůstala jako majetková újma v neprospěch dodavatele energie nezaplacena, nebýt právní úpravy představované EZ a § 14 vyhlášky č. 51/2006 Sb. umožňující velikost této majetkové újmy, mající právní podobu škody, vypočíst postupem podle právního předpisu, jestliže skutečnou velikost této újmy nelze zjistit na základě specifikace poskytnuté osobou jež újmu dodavateli energie způsobila zásahem do mechanické paměti elektroměru, jako v projednávaném případě, nebo tuto skutečnou újmu nelze zjistit ani na základě rekonstrukce spotřebované elektrické energie, opět jako v projednávaném případě, a to v důsledku nespolupráce majitele provozovny, jenž neumožnil sumarizaci spotřebičů napájených z odběrního místa v době kontroly žalobcem zaměřené na zasahování do elektroměru v daném odběrním místě.

40. Z uvedených důvodů jde v projednávané věci o zcela odlišný případ než ve věci judikované Nejvyšším soudem v jeho rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1364/2014 vztahující se na odlišné případy odběru elektrické energie přes dysfunkční měřící zařízení, nebo o případy odběru elektřiny zcela obcházející měřící zařízení. V takových případech uváděných v označovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu , kdy nelze stanovit množství elektřiny po právu odebrané a množství elektřiny odebrané v odběrném místě neoprávněně je zcela logické, že náhradu škody takovým odběrem způsobené by bylo nutno pojímat jako platbu za celkovou spotřebu elektřiny uskutečněnou v daném období a úhrada vypočtená v souladu s § 14 vyhlášky č. 51/2006 Sb. by proto v sobě v jednom balíku zahrnovala současně plnění za elektřinu odebranou v odběrném místě neoprávněně a současně i za množství elektřiny odebírané v daném objektu po právu, avšak nesprávně naměřené dysfunkčním měřícím zařízením. V takovém případě by proto logicky platby za elektrickou energii spotřebovanou v místě připojení s osazeným dysfunkčním zařízením a s neměřeným odběrem musely zohlednit formou započtení proti způsobené škodě i odběratelem již poskytnuté platby.

41. Odvolací soud se za této situace neztotožňuje s obranou žalovaného usilujícím o to, aby jím poskytnutá plnění na zálohy i na doúčtování za skutečně odebranou elektrickou energii byla započtena na nyní v řízení vymáhaný závazek k náhradě objektivní škody stanovené jako fiktivní škody v souladu EZ a § 14 vyhlášky č. 51/2006 Sb., když dnes již nelze zjistit osobu stáčející na zpět paměťové nosiče elektroměru a odstraňující stopy o již zaznamenané skutečné spotřebě a nelze tak ani zjistit rozsah z paměti přístroje odstraněných údajů o spotřebované energii, když rekonstrukci skutečné spotřebované energie nelze stanovit ani z počtu a příkonu spotřebičů zapojených v době žalobcovy kontroly a to pro nespolupráci žalovaného. Tuto situaci ohledně z paměti přístroje odstraněných údajů o spotřebovaném množství energie lze v projednávaném případě nespolupráce žalovaného řešit pouze skrze zákonodárcem uměle vytvořené vzorce výpočtu výše škody, jež však nepředstavují libovůli, ale jsou výsledkem dlouhodobých empirických zkušeností s neoprávněnými odběry elektrické energie.

42. Odvolací soud v návaznosti na shora uvedené dodává, že neobstojí názor odvolatele, že soud I. stupně nevzal v úvahu výši uplatněné škody ve vztahu k testu proporcionality, v rámci něhož by mělo být zhodnoceno žalovaným tvrzené pochybení distributora při instalaci nevyhovujícího elektroměru (byť se toto nepotvrdilo), že elektroměr nebyl evidován v příslušné databázi AMS a podle odvolatele neměl platné úřední ověření před instalací a podle odvolatele není jisté, zda zjištěné mechanické stopy uvnitř elektroměru nevznikly již před jeho instalací, jak tato pochybnost má podle odvolatele plynout z posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a z dalších posudků ze spisu OS Děčín.

43. Důvodem neúspěch této argumentace je skutečnost, že předmětný elektroměr typ T2C114U, v.č. 45325483, jak vyplývá z posudku [Anonymizováno] [adresa] a z osvědčení o výsledku ověření č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] odpovídal zákonné definici měřícího zařízení, a odpovídal metrologickým normám při montáži, jakož i při jeho demontáži po zjištění porušení plomb a neoprávněné manipulace s přístrojem a byl funkční.

44. Před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatele uvedená pod bodem 4. jeho odvolání, neboť, jak bylo uvedeno shora, soud I. stupně ve svém rozhodnutí správně zhodnotil historií spotřeby skrze odhady znalců, když žalovaný v okamžiku odhalení nedovoleného zásahu do elektroměru, a tedy i v okamžiku zjištění neregistrované spotřeby elektrické energie, odmítl spolupracovat a nebylo tak možno stanovit aktuální spotřebiče odebírající energii v době odhalení porušení plomb.

45. Odvolací soud se v uvedené souvislosti nemohl ztotožnit s nabídkou porovnávání rozsahu neoprávněného odběru s nouzovou náhradní výrobou elektřiny elektrocentrálou po odpojení provozovny žalovaného od sítě, neboť je zřejmé, že takovéto napájení v nouzovém režimu je vždy prováděno při realizaci maximálního omezení spotřebičů na nejnutnější přístroje a tedy posuzování rozsahu výroby energie elektrocentrálou nemůže být vodítkem pro závěry v tom smyslu, že provozovna měla v době posuzovaného období stejný odběr energie, jako v nouzovém období napájení elektrocentrálou.

46. Před odvolacím soudem z dalších důvodů neobstála argumentace odvolatele uvedená pod bodem 5. jeho odvolání, neboť, způsob výpočtu škody za shora uvedených okolností stanoví shora uvedený předpis, jenž má být dodržen, přičemž uvedený předpis konstruuje výpočet škody s ohledem na nemožnost zjištění skutečných okolností a podmínek specifikujících zcizenou energii, přičemž i při takovém postupu je v zásadě výpočet škody podle předpisu férový a zohledňující zájmy poškozeného i zájmy toho, v jehož prospěch došlo k zásahu do elektrické soustavy a do systému měření.

47. Před odvolacím soudem nemohla obstát ani argumentace odvolatele uvedená pod bodem 1., 3. a 6. jeho odvolání ani proto, neboť nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 668/15 není na projednávaný případ aplikovatelný, neboť, jak j vyplývá ze shora uvedeného nelze podle právního názoru odvolacího soudu v žádném případě dospět k závěru jednak , že by v projednávaném případě spotřeba dle vyhláškového výpočtu byla extrémně rozdílná od jakékoliv spotřeby, jíž stěžovatel kdykoliv v minulosti dosáhl a jednak, že výpočet by neprošel testem proporcionality. Naopak již jednoduchá kontrola vyúčtované škody popsaná shora nasvědčuje férovosti postupu a závěrů, k nimž žalobce došel při zjišťování škody v důsledku odcizení elektrické energie přetočením záznamových kotoučů elektroměru.

48. Před odvolacím soudem nemohla obstát ani argumentace odvolatele uvedená pod bodem 7. jeho odvolání, neboť napadený rozsudek nemá vady bránící jeho přezkoumatelnosti, když napadený rozsudek uvádí čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, přičemž stručně a jasně vyložil, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce.

49. Konečně před odvolacím soudem nemohla obstát ani argumentace odvolatele uvedená pod bodem 8. jeho odvolání, když odvolací soud přezkoumal zejména počty a účelnost provedených jednotlivých úkonů právní služby provedených advokáty žalobce a vedlejšího účastníka a shledal, že rozhodnutí o nákladech řízení neodpovídá zákonem stanoveným pravidlům (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a advokátní tarif) v neprospěch žalobce a vedlejšího účastníka, jak je uvedeno výše, nikoliv v neprospěch žalovaného.

50. Ve vztahu k nákladovým výrokům se odvolací soud neztotožnil s argumentací odvolatele domáhajícího se aplikace § 150 o. s. ř. s ohledem na okolnosti případu spočívající v tom, že v případě žalobce nebylo zapotřebí zastoupení advokátem a toto zastoupení nebylo účelné, což se podle odvolatele projevilo v neúčelně vynaložených nákladech, neboť žalobce podle odvolatele má dostatek svých zaměstnanců na pozicích právníků, již by mohli za společnost jednat před soudem. V případě vedlejšího účastníka na straně žalobce podle odvolatele účast vedlejšího účastníka v řízení byla založena jeho oznámením mimo procesní vůli žalovaného a podle odvolatele nebyla ani potřebná a neměla by být vůbec brána v úvahu, stejně jako požadavek vedlejšího účastníka na náhradu nákladů řízení.

51. Důvodem neúspěchu žalovaného s jeho argumentací ohledně nákladů řízení byla skutečnost, že je právem každého účastníka řízení být zastoupen advokátem, což se týká i právnických osob, a to bez ohledu na strukturu a schopnosti zaměstnanců právnické osoby. V případě žalující právnické osoby s akcionářskou účastí soukromých osob nelze také argumentovat potřebou šetření na právní službě v jednoduchých případech, jak je tato praxe aplikována v některých státních podnicích, když žalobce není státním podnikem. Stejně tak, jestliže § 93 odst. 2 o. s. ř. připouští vstup vedlejšího účastníka do řízení, neshledává odvolací soud prostor k tomu, aby vedlejšímu účastníkovi bylo v případě úspěchu podporovaného účastníka v řízení upřeno právo na náhradu nákladů řízení.

52. Ze všech shora uvedených důvodů bylo rozhodnuto způsobem stanoveným ve výrokové části tohoto rozsudku.

Poučení